1)Právní norma – struktura, druhy

Právo je soubor obecně závazných pravidel chování (Právních norem) vytvořený státem v určité zvláštní formě tzv. Pramenů práva, který je státem vynutitelný.

Právní norma – obecně závazné pravidlo chování ve zvláštní, státem uznané formě (pramen práva).

Znaky:

• všeobecná závaznost

• státem uznaná forma

• státem vynutitelná

Klasická struktura – vnitřní forma, v níž je obsah právní normy určitým způsobem organizován.

• Hypotéza – kritérium, podle něhož se určí, zda se norma vztahuje či nevztahuje na konkrétní situaci

• Dispozice – obsahuje pravidlo chování – komu vznikají oprávnění či povinnosti, když nastanou podmínky hypotézy

• Sankční hypotéza – stanovuje podmínky uplatnění sankce

• Sankce – důsledky porušení právní povinnosti z dispozice

Hypotézy a dispozice:

• Relativně konkrétní – dovolená 8 týdnů

• Relativně abstraktní – dovolená 5-14 týdnů

• Taxativní – konkrétně vyjmenované

• Demonstrativní – jen některé příklady

• Jednoznačné – musí nastat všechny podmínky hypotézy

• Alternativní – dvě hypotézy a jedna dispozice

Sankce:

• Absolutně určité – basa 5 let

• Relativně určité – basa 2-7 let

• Neurčité – bude potrestán přiměřeně

Druhy právních norem z hlediska struktury:

• Klasické

• Blanketové – Odkazuje na jinou normu, ale ne jmenovitě určitou.

• Odkazující – Odkazuje na jinou konkrétně určenou normu.

• Kolizní – Mezinárodní právo soukromé – odkazují na normu jiného právního řádu

Druhy podle míry vázanosti:

• Dispozitivní – je možno si upravit povinnosti a oprávnění

• Kogentní – Nepřipouští alternativní určení. Úprava zvlášť důležitých vztahů.

Druhy podle jazykového hlediska:

• Opravňující

• Zavazující

  • Přikazující

  • Zakazující