dnes nejčastější figura zakládající se na opakování slov, opakují se slova na začátku sousedních celků, veršů
z řeckého anafora = znovuuvedení
stylistická figura, která vzniká opakováním stejných slov nebo skupiny slov na začátku za sebou jsoucích veršů případně vět a prozaických textů
anafora je vhodným prostředkem na vytváření větného paralelismu
na začátku jednotlivých veršů nebo vět v próze se obyčejně opakuje významové jádro, ke kterému se přidávají nové výpovědi, metafory a jiné básnické tropy
např.:
Noc soví s černým srdcem tmy,
noc rodící mě stále znova,
noc lamantína nespící,
noc kdy tichu straní slova.
František Halas: Noc a šeření
epifora:
druh básnické figury spočívající v opakování stejných slov na koncích veršů
vyskytuje se, byť poměrně vzácně, v poezii lidové i umělé k zdůraznění určitého výrazu
opak anafory
slova na konci celků, veršů
např.:
Přicházím k tobě. Jaké to máš vlasy!
Tak těžké, vonné, sametové vlasy!
Ne, nelíbej. Chci hladit tvoje vlasy.
Chci spát. Dej mi své vlasy!
Karel Toman
epanastrofa:
opakuje se slovo nebo obrat na konci jednoho a na začátku celku následujícího
Figury vznikající hromaděním celých struktur:
paralelismus:
tematický
gramatický
z hlediska významového:
kladný: opakují se struktury, které po významové stránce nejsou protikladné
záporný: opakují se s významem protikladným, antiteze mezi slovy je zde významový vztah opozice
paralelismus se často posiluje opakováním slov, tj. kombinuje se hromadění stejných gramatických konstrukcí s figurami spočívajícími v hromadění týchž slov
Figury vznikající hromaděním významů:
Žádné komentáře:
Okomentovat