Apostrofa:

• zakládá se na tom, že řečník osloví někoho, od koho nemůže očekávat odpověď

• dnes: oslovení nepřítomné nebo mrtvé osoby nebo věci, v širším slova smyslu pak jeho „řečnické zvolání“ vůbec, tj. jako zvolání, které slouží jen k výrazu autorova citu (buď zdrávo, údolí tiché, skromné)

aposiopesis:

• úmyslné přerušení řeči, jádro sdělení se zamlčí, ale protože je implicitně obsaženo v kontextu, zamlčením se postaví do středu pozornosti

• correctio: autor opraví sám sebe

• deprecatio: blízké apostrofě, naléhavá prosba o soucit

• dierese: rozčlenění pojmu do pojmů souřadných

• dubitatio: řečník se obrací k publiku s otázkou, jak má začít s výkladem

14. Základní a pomocné disciplíny literární vědy

• Eduard Petrů: nejasnosti v pojetí literární vědy- nejlépe „pojem označující soubor speciálních věd, jejichž předmětem zkoumání je krásná literatura

• literární věda: samostatná humanitní disciplína, zabývá se uměleckou literaturou z hlediska:

1. synchronního: vzájemná souvislost prvků existuje současně

2. diachronního: vztahy prvků následných

• jako obor se zabývá jazykovými projevy s převládající estetickou funkcí, podřízený estetice, obecné teorii o umění

• pomocné disciplíny:

• lingvistika (nauka o jazyce, analýza jazykové struktury)

• sémiotika (nauka o znacích

• psychologie (vazba autora na dílo)

• sociologie (vazba díla na současnost)

• pomezní disciplíny:

• mezi literární vědou a lingvistikou

• textologie: práce s textem, stanovit vazby, chronologicky začlenit, určit autorství

• teorie překladu (translatologie): překladatel musí dílo pochopit jak po stránce lingvistické, tak po obsahové a estetické, aby si překlad uchoval z originálu uměleckou hodnotu i věcné informace

• pomocnou funkci plní: bibliografie, paleografie, historiogafie, textová kritika

• 3 základní součásti:

1. literární historie: uplatňuje, ověřuje a modifikuje literární teorii

2. literární teorie: předpokládá literární historii

3. literární kritika: nejstarší disciplína, která měla naučit jakým způsobem koncipovat básnický a prozaický text

1. teorie literatury a literárněvědná metodoogie- zkoumá odborné literárněvědné texty:

• usiluje o určení obecných zákonitostí, které se uplatňují při vzniku literárního díla, při zařazení do literárního procesu

• zkoumá podstatu, specifičnost literatury, obecné zákonitosti literárního procesu, složení literárních děl, technik literatury, interpretací, literárními druhy a žánry = kategorie umělecké literatury (krásné literatury)

• předmětem je literatura sama

• předmětem literárněvědné metodologie je literární věda

• k ní: genologie (nauka o literárních druzích, žánrech), versologie (nauka o verši, typech), literární stylistika (zvláštnosti jazyka u tvoření literárních děl)

• literárněvědná metodologie: zkoumá literárněvědné texty, aby na jejich základě mohla stanovit postupy adekvátní pro zkoumání literárního díla

• užívá obecných vědních metod, nejdůležitější je však analýza

• analyzují se určité znaky a ty se syntetizují

• dojdeme k závěru, k hypotéze, kterou verifikujeme