hromadí se stejné začáteční morfémy (skleničko ty skleněná)
figura etymologica:
spojení slova s jeho odvozeninou (podvedený podvodník)
kalambúr:
z francouzského slova calembour = slovní hříčka
zpravidla je tvořen záměnou významů stejně znějících slov
úmyslně se zaměňují slova zvukově podobná za komickým nebo satirickým efektem
např.:
Věnceslavo, dá ryby rybě lásku?
Věnce! Slávo! Dary! Bary!
Vítězslav Nezval
hromadění podobných hlásek na konci slov se nazývá podle toho, o jaké hlásky a jejich kombinace jde:
asonance: stejné vokály
konsonance: stejné souhlásky
homoioteleuton: opakování koncových slabik
homoioptoton: opakování pádových koncovek
polyptoton: opakování téhož slova v různých pádech
anagram: přeházením písmen vznikne jiné slovo, jedno slovo je tedy skryto v jiném slově nebo sousloví
akrostichon: počáteční písmena nebo slabiky veršů dávají slovo
telestichon: poslední hlásky nebo slabiky ve verši dávají slovo
mesostichon: prostřední hlásky nebo slabiky ve verši dávají slovo
akroteleuton: spojení akrostichu s telestichem
chronogram: některá písmena ukrývala letopočet
palindrom: slovo dává smysl i při čtení nazpět (Anna)
Figury vznikající opakováním týchž slov:
epizeuxis (řec. připojení):
básnická figura, založená na opakování stejných slov za sebou ve verši nebo ve větě
někdy se mezi opakující se slovo vkládá jiný výraz, nejčastěji spojka nebo příslovce
epizeuxis posiluje významovou naléhavost opakovaného slova, podtrhává zvukovou a rytmickou působivost verše
figura častá v hovorovém jazyce
opakování téhož slova nebo skupiny slov v jednom verši nebo větě a to buď bezprostředně za sebou, nebo po vložení slova jiného
„koulelo se koulelo“
např.:
Jakživ nikdo neměl a nemá
krásnější panenku než já,
ona má, ona má, ona má
jako dvě cibule
pystíčky odulé.
F. L. Čelakovský: Krásná Kordula (Ohlas písní českých)
Kdo to říká mezi námi,
že jsme sami, sami, sami!
J. V. Sládek: Nejsme sami (České písně)
Žádné komentáře:
Okomentovat