kompoziční: motiv podmíněn kompozičně- falešné motivace- detektivky
realistická: usiluje o vzbuzení iluze pravděpodobnosti platné jen relativně
estetická: určité motivy se pokládají za neestetické a proto se z motivace vylučují
zpomalování proudu vyprávění:
digrese: dějové odbočky od hlavního proudu vyprávění, úvahové a popisné pasáže
epizody: takové digrese, které jsou sami o sobě dějově uzavřeny
charakteristika postav:
přímá
nepřímá
vývojová
Narativní způsoby v české literatuře (Lubomír Doležel):
rozlišuje pásmo postav a pásmo vypravěče
v klasickém vyprávění obě pásma splývají využitím tzv. polopřímé řeči nebo neznačené přímé řeči
rétorickými formami: rozumí Doležel vyprávěcí způsoby komentující, hodnotící a vykládající
subjektivní Er- forma: je smíšená řeč, kde splývá osobní hledisko s vypravěčem ve 3. os.
objektivní Ich- forma: znamená vyprávění postavy, která nezúčastněně pozoruje („oko kamery“) a je součástí fiktivního světa
Franz Stanzel- Teorie vyprávění:
autorská vypravěčská situace: vyznačuje se vnější perspektivou a neidentičností vypravěče, vševědoucí vypravěč dává nahlížet do příběhů, autor je vševědoucí, autor vše ví, je odlišen vypravěč a postavy (Walter Scott: Ivanhoe)
personální vypravěčská situace: charakterizuje ji neidentičnost a vnitřní perspektiva reflektora (odraz, reflexe světa ve vědomí románové postavy)- nahlížíme do myšlenek postavy, reflektor- vyvolává zdání bezprostřednosti probíhajícího děje, ten kdo myslí, jedná, prožívá, ale nemluví ke čtenáři, čtenář nahlíží do vypravěčova vědomí (James Joyce: Odysseus)
vypravěčská situace první osoby: vymezuje vnitřní perspektivu vypravěče totožného se světem hlavní postavy (Ludvík Vaculík: Sekyra)
19. Teorie dramatu (drama jako literární fakt, hlavní a vedlejší text dramatu)
Žádné komentáře:
Okomentovat