Kelsen vychází z úvahy, že
a) právní norma platí pouze a jedině proto, protože vznikla určitým specifickým způsobem podle určitého pravidla;
b) takže musí existovat jakési hypotetické pravidlo, jehož fungování se projevuje tím, že schopnost aktu vůle mít význam normy je objektivní; podle tohoto pravidla se vytvářejí normy právního řádu
c) Kelsen si představuje již právní řád jako autonomní volní systém, který není ničím a nikým vytvořen, ale sám o sobě disponuje pravidly svého uspořádání a fungování
d) tento systém není vytvořen z částí tvořících jednotu celku, ale je hierarchicky uspořádáním fungujících strukturálních prvků- právních norem
Závěr:
- Základní norma jako hypotetické pravidlo uspořádání systému (řádu) nám umožňuje pozorovat právo jako právo, resp. právní normu jako právní normu
- Díky této základní normě jako hledisku pozorování se dovídáme, že právní norma
je právní normou proto, že patří do určitého právního řádu a do určitého právního řádu patří proto, že je platnou normou;
- přináležitost do právního řádu činí (automaticky) právní normu platnou/správnou a potvrzuje její existenci.
Žádné komentáře:
Okomentovat