– dominující vnitrostátní pramen SPP
– zásada svrchovanosti (přednosti) zákona
– sám může být zrušen n. měněn pouze zákonem nebo ÚZ, předpisy nižší síly jím mohou být zrušeny
– správa je povinna zákony prosazovat a aktivně uskutečňovat
– jsou zde tyto oblasti pr. úpravy: kde je požadována vždy forma zákona (výhrada zákona); kde vztahy mohou být upraveny v předpisech nižší pr. síly; kde je výlučně příslušná normotvorba exekutivy
– výhrada zákona – nejčastěji chápáno jako zásada, že urč. věci mohou být upraveny pouze formou zákona n. na základě jeho delegace X Hoetzl tím ale rozumí jen případy, kdy je požadována výlučná úprava zákonem => zákaz delegace
– okruh věcí, které musí mít zákonnou formu – 2 póly, mezi nimiž se řešení pohybuje:
– vyhrazený zásah
– plná vázanost = každý akt ve správě musí mít zákonný základ
– u nás je ten 2. pól – zákon je vždy základem činnosti správy è v našem pr. řádu tedy výhrada zákona znamená případy, kdy urč. vztahy lze upravit jen zákonnými normami
– zákonodárce musí stanovit působnost, subjekt (např. čl. 79 Ú), v zákl. rysech proces rozhodování, obsah a rozsah zásahů do práv n. stanovení jejich povinností (Preambule, čl. 4 Listiny,…) účel jimi sledovaný è tím je obecně určen rozsah výhrady zákona; to je ale doplňováno dalšími výhradami – týkají se hlavně oblastí základních práv a svobod a výkonu státní moci (=> čl. 4 odst. 2 L)
Žádné komentáře:
Okomentovat