Ve 20. století se rozvíjí dva způsoby koordinace: příkazu a opírající se o roli cenového systému.
Principy koordinace jsou na úrovni národních hospodářství jako celku protichůdné a vzájemně nepropojitelné:
- Systém založený na příkazu předpokládá podobu centrálně koordinované ekonomiky s přísně vertikální strukturou (na níž se koordinace uskutečňuje)
- Hospodářství s cenovým systémem má koordinaci s horizontálními vazbami.
Cenová koordinace – subjekt musí mít suverenitu chování→ garantem suverenity je soukromé vlastnictví – úplná vláda nad zdroji a statky, soukromé vlastnictví se realizuje v rámci existujících omezení (právních, ekonomických) = nesmí být porušeny právní normy upravující podmínky hospodaření. Ekonomické omezení spojeno s předpokladem účelnosti používání.
Neslučitelnost je zjevná z toho, že centrálně plánované ekonomiky se snažily překonat nedostatky a poruchy fungování koordinace tržních systémů. Chtěli uspořádání lepším a spravedlivějším způsobem.
Největší databáze studijních materiálů pro střední a vysoké školy.
Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).
Zobrazují se příspěvky se štítkemhospodářská koordinace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemhospodářská koordinace. Zobrazit všechny příspěvky
3. Mechanismus hospodářské koordinace
3.1 Nutnost koordinace
Koordinace systému (celku) – uvedení jednotlivých částí do souladu. Hospodářství se musí vyznačovat účelným chováním stejně jako subjekt. Musí fungovat mechanismus, který usměrňuje fungování hospodářství tak, aby ze zdrojů, které jsou k dispozici, byly vytvářeny předpoklady pro uspokojení potřeb současných i budoucích.
Faktory vyvolávající potřebu a nutnost koordinace:
- vzácnost zdrojů
- omezený výstup
- rostoucí potřeby
- dělba práce a doprovázející ji kooperace
Není lhostejno, jakým způsobem jsou využívány omezené zdroje. Hospodářský rozvoj je doprovázen neustálým zvyšováním nároků na rozsah a kvalitu interakce mezi jednotlivými částmi celku. Důležité je hlavně propojení jednotlivých subjektů, v různých rovinách (místní, národní, mezinárodní) – MAKROEKONOMICKÝ KONTEXT MIKROEKONOMICKÉ analýzy.
Hospodářský mechanismus – mechanismus ovládající hospodářství, dává odpověď na otázky – co, jak a pro koho vyrábět.
Koordinace systému (celku) – uvedení jednotlivých částí do souladu. Hospodářství se musí vyznačovat účelným chováním stejně jako subjekt. Musí fungovat mechanismus, který usměrňuje fungování hospodářství tak, aby ze zdrojů, které jsou k dispozici, byly vytvářeny předpoklady pro uspokojení potřeb současných i budoucích.
Faktory vyvolávající potřebu a nutnost koordinace:
- vzácnost zdrojů
- omezený výstup
- rostoucí potřeby
- dělba práce a doprovázející ji kooperace
Není lhostejno, jakým způsobem jsou využívány omezené zdroje. Hospodářský rozvoj je doprovázen neustálým zvyšováním nároků na rozsah a kvalitu interakce mezi jednotlivými částmi celku. Důležité je hlavně propojení jednotlivých subjektů, v různých rovinách (místní, národní, mezinárodní) – MAKROEKONOMICKÝ KONTEXT MIKROEKONOMICKÉ analýzy.
Hospodářský mechanismus – mechanismus ovládající hospodářství, dává odpověď na otázky – co, jak a pro koho vyrábět.
A) První funkce
A) První funkce – hospodářský mechanismus zabezpečuje usměrnění zdrojů vzhledem k potřebám – přeměna omezených zdrojů ve statky, usměrňování probíhá přednostně vzhledem k naléhavosti potřeb.
B) Druhá funkce – nutit výrobce k efektivnímu chování – hledání způsobů, jak z omezených zdrojů dosáhnout vyššího výkonu.
Principy koordinace – je na nich založeno fungování hospodářského mechanismu. Většinou jde o kombinaci tří principů:
- Tradice – důležitá pro rozhodující časové období vývoje společnosti a hospodářství (do průmyslové revoluce). Způsob výroby přecházel z generace na generaci→ pomalé tempo pokroku→ zachování tradičních výrobních pokroků a fungování hospodářského mechanismu. I dnes, v ekonomikách méně vyspělých zemí.
- Příkaz – do jisté míry v každém systému. Prvotní funkce již v rozhodnutí rady starších (také vycházelo z tradice: silní – lov, slabí – sběr). Příkaz hlavně v ekonomikách otrokářských a feudálních panstvích. Nejrozsáhlejší uplatnění v centrálně plánovaných ekonomikách 20. století. Záleží také, jak se příkaz uplatňuje (demokracie – vůle většiny; totalitní režimy – zájmy úzce omezené skupiny lidí)
- Cenový (tržní) systém – nejsložitější, prosazuje se později, v moderních ekonomikách.
B) Druhá funkce – nutit výrobce k efektivnímu chování – hledání způsobů, jak z omezených zdrojů dosáhnout vyššího výkonu.
Principy koordinace – je na nich založeno fungování hospodářského mechanismu. Většinou jde o kombinaci tří principů:
- Tradice – důležitá pro rozhodující časové období vývoje společnosti a hospodářství (do průmyslové revoluce). Způsob výroby přecházel z generace na generaci→ pomalé tempo pokroku→ zachování tradičních výrobních pokroků a fungování hospodářského mechanismu. I dnes, v ekonomikách méně vyspělých zemí.
- Příkaz – do jisté míry v každém systému. Prvotní funkce již v rozhodnutí rady starších (také vycházelo z tradice: silní – lov, slabí – sběr). Příkaz hlavně v ekonomikách otrokářských a feudálních panstvích. Nejrozsáhlejší uplatnění v centrálně plánovaných ekonomikách 20. století. Záleží také, jak se příkaz uplatňuje (demokracie – vůle většiny; totalitní režimy – zájmy úzce omezené skupiny lidí)
- Cenový (tržní) systém – nejsložitější, prosazuje se později, v moderních ekonomikách.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)