48) Ekonomika rozvojových zemí

Ekonomika rozvojových zemí


Základní charakteristika rozvojových zemí:
• Nízký HDP ve srovnání s HDP v průměrně vyspělých zemích (až 40x)
• Nízká úroveň vzdělání (až 50% negramotných)
• Vysoká zaměstnanost v zemědělství (až 70%)
• Vysoká porodnost – populační problém
• Vysoká úmrtnost – nízký průměrný věk (45 let)
• Nedostačující zdravotnictví
• Špatná kvalita dopravy a spojů
• Nejasnosti v politické oblasti – nezájem zahraničních investorů

Populační problém – Vysoký přírůstek obyvatelstva je způsoben tím, že chudoba nutí rodiče plodit další děti, aby jim pomohly zajistit obživu. Jenže špatná sociální základna způsobuje vysokou úmrtnost ve velmi nízkém věku, což je příčinou nízkého průměrného věku. Pro veliké množství obyvatelstva není možné také zajistit dostatek pracovních příležitostí, takže mnoho lidí umírá na existenční problémy (hlady). Nefunkčnost zdravotnictví a malá osvěta způsobují i neznalost antikoncepce a narození dalších nechtěných dětí, které později umírají na již zmíněné existenční problémy.

Možná řešení:
1) Zlepšení sociální základny
2) Dostatek pracovních příležitostí
3) Osvěta a zajištění informací
4) Poskytnout prostředky pro život (peníze)



Strategie hospodářského rozvoje

Lidské zdroje –
1) Nutnost klást důraz na kvalitu než na množství, tzn. zlepšit sociální základnu
2) Zamezit úniku mozků (intelektuálních lidí)

Přírodní zdroje -
1) Optimálně využít přírodních zdrojů
2) Přechod na soukromé vlastnictví půdy

Kapitál -
1) Umět si zajistit investice z průmyslově vyspělých zemí
2) Kapitál použít na vybudování infrastruktury
3) Nutnost prolomit bludný kruh akumulace peněz


Nízké úspory

Nízké důchody Nízké investice a akumulace


Nízká produktivita práce


Technologie -
1) Naučit se využít existující technologii
2) K technologii je třeba řídících pracovníků
3) Rovněž by se měla vytvořit vrstva domácích firem a managerů


V pořadí problémů, které musí rozvojové země řešit má prioritu zlepšování zdraví obyvatelstva a zvyšování vzdělanosti a odborné průpravy. Produktivní kapitál v chudých zemích se vytváří pomalým tempem, protože důchody jsou tak nízké, že jen malá část může být uspořena pro budoucnost. Z toho problému se mnoho zemí snažilo dostat tím, že v 70. Letech financovaly ambiciózní programy rozvoje čemuž se však zadlužily natolik, že toto velké zadlužení trvá dodnes.

Jak se tedy vůbec mohou ekonomicky rozvíjet tyto země? Existují 3 teorie:
1) Metoda startu – „Start“ je poháněn vůdčími sektory tam, kde se rozvíjí exportní trhy. Když
začnou růst dostavuje se zisk a ten se znovu investuje.
2) Teorie zaostalosti – tyto země by měly přebírat nové technologie od vyspělých zemí a
využívat jejich odborníků.
3) Teorie vyváženého růstu – říká, že všechny země postupují stále vyváženě vpřed („jako
želvy“)

Plán se stává hlavním obsahem ...

→ Plán se stává hlavním obsahem hospodářského mechanismu, předpokládá, že:
- cíle, ke kterým směřuje, jsou vyjádřením potřeb společnosti.
- plán je chápán jako nejdokonalejší vyobrazení potřeb, ale i výrobních možností.
- jednotlivé podniky jsou zainteresovány pouze na plnění a překračování plánů, čímž chtěli garantovat zvyšování své výkonnosti.
- předpoklady rozvoje mají být zabezpečeny, protože potřeby jsou centralizovány a zadávány podle potřeb rozvoje.

Každý z uvedených předpokladů se v historicky krátké době ukázal jako nereálný a vynutil si administrativní korekce.

Proč nemůže být centrální systém efektivní:
- Problém je již na počátku, nelze zcela přesně zjistit budoucí potřeby. Ekonomické centrum je bez věrohodných informacích o spotřebitelské poptávce (trh hraje vedlejší a zanedbatelnou roli)→ vzniká jak nadprodukce, tak i nedostatková produkce.
- Snahy centra vydávat za potřeby společnosti i to, co průkazně potřebám, případně jejich hierarchii, neodpovídá.

3.3 Centrálně plánovaná ekonomika

Dominantní pozici zaujímá centrální plán (co a jak pro koho vyrábět) – plán na alokaci zdrojů a rozdělení vytvořeného produktu. Chtějí předem zamezit neefektivnímu fungování hospodářství jako celku→ cíl nebyl nikdy dosažen (utopický projekt – nemělo to ani dostatečnou tendenci ke zdokonalování).

Má-li fungovat, musí splnit podmínky:
- úprava vlastnických poměrů – centralizace rozhodovacího aparátu.
- základem je státní forma vlastnictví – vlastník kapitálových statků je stát, doplňováno družstevní formou vlastnictví, může mu být přiznána formálně i rovnoprávnost. Avšak většinou se dostává do podřízenosti státní formě a začleňuje se do mechanismu centrálního závazného plánování. Soukromé vlastnictví (pokud existuje) je zcela okrajovou formou.
- vztah centra a hospodářských jednotek (ty nemají rozhodovací kompetence, musí vykonávat příkaz) je zprostředkován jedním či více mezičlánky.

Základem hospodářského rozvoje je racionální chování výrobců (snižování nákladů, úspora času atd.) – to vše je možné, když je výrobce zainteresován na zdokonalování. Výrobce (podnik) je v postavení podřízeném a pouze musí plnit zprostředkované příkazy z ekonomického centra (zainteresován jen na plnění několika ukazatelů – to ale nestačí).

Management

. Management
Proces řízení, umět řídit podnikovou činnost tak, abychom dosáhly vytčeného cíle s co nejnižšími náklady.

Pokud nebudeme používat řídící proces tak:
1) vytčeného cíle nedosáhneme
2) cíle dosáhneme, ale s neúměrně vysokými náklady

II. Vývoj
- dá se sledovat ve třech etapách, v každé etapě vývoje vznikaly poznatky, které jsou použitelné a používají se v dalších etapách

(1) Etapa: poč. 20 století 30.léta
- hlavními představiteli: Taylor, Weber, T. Baťa

základní myšlenky Tomáše Bati:
a) vytváření hospodářských středisek uvnitř podniku
b) perfektní podnikové a vnitropodnikové účetnictví a rozpočetnictví
c) osobní konta pracovníků jako rezerva k úhradě zaviněných škod
d) preference pořádku a kázně na pracovišti
e) samostatné vzdělávání pracovníků, výchova vlastních manažerů
f) sociální program

(2) Etapa: 30 – 70.léta 20.století
- vytvořila se 3 manažerská centra
a) americké (USA)
b) asijské (JAP)
c) evropské (EU) – podobné jako americké

rozdíly
AMERICKÝ MANAGEMENT ASIJSKÝ MANAGEMENT
- individuální odpovědnost - kolektivní odpovědnost
- ztotožnění s profesí - ztotožnění s firmou
- nezávislost na firmě - doživotní zaměstnání u firmy
- povýšení dle výkonu pracovníka - povýšení dle odpracovaných let
- kontrola managery - kontrola spolupracovníky

Nelze určit, který přístup je lepší, neboť obě ekonomiky jsou velice úspěšné. Rozdíly pramení z rozdílné kultury, mentality atd….

(3) Etapa: 80.léta – současnost
- využívá myšlenky a postupy z předchozích etap
- globalizace typická pro současný svět se projevuje i tzv. globalizací managementu
- = 3 typy se dostávají do společné míry