52) Základní ekonomické cíle

Základní ekonomické cíle


Základním ekonom. cílem státu je hospodářský růst. Jedná se o proces, během kterého schopnost národního hospodářství vyrábět statky a poskytovat služby neustále stoupá. Co tuto schopnost ovlivňuje? Jsou to ekonomické zdroje a míra, v jaké je hospodářství schopné využít těchto zdrojů.
Ne vždy hosp. růst vede ke zvyšování kvality života. Velmi často sebou přináší nedostatky (znečišťování životního prostředí, nedostatek přírodních zdrojů, růst sociálně slabých skupin apod…). Proto by se každý stát měl snažit zvolit takové tempo růstu, které vytváří předpoklady i pro zvyšování kvality života.

Zdroje ekonom. růstu:
1) Přírůstek nabídky pracovních sil (souvisí s vývojem obyvatelstva, se zvyšováním jeho zdraví)
2) Přírůstek ekonom. kapitálu (souvisí s lepší vybaveností kapitálem, s vyšší produktivitou práce)
3) Zvyšování investic do lidského kapitálu (vzdělanost pracovní síly – možnost pracovat s lepší technikou, nebo ji vytvářet)
4) Technický pokrok (díky němu můžeme využívat lidské a kapitálové zdroje efektivněji)
5) Řízení a organizace výroby (jedná se o přípravu lidí na jejich povolání, jejich vedení a motivace, což vede k efektivnějšímu využívání všech zdrojů)
6) Úspory v rozsahu výroby a ze specializace


Abychom dokázali srovnávat ekonomické vyspělosti jednotlivých zemí, vyjadřujeme hospodářský růst pomocí hrubého domácího produktu (HDP) na jednoho obyvatele a pomocí čistého ekonomického blahobytu (NEW)

Faktory růstu NH a měření jeho úrovně:
1) Práce – vynaložení fyzické a duševní energie člověka na získání statků a služeb
2) Přírodní zdroje – součástí přírody – člověk je využívá k uspokojování potřeb a ke své činnosti,
tvoří je nerostné bohatství, půda, lesy, voda, vzduch.
3) Kapitál – výsledek lidské práce, představuje hmotné statky, finanční kapitál


Členění:
- Kvantita – množství práce ve výrobní sféře, množství výrobních fondů a přírodních zdrojů
- Kvalita – efektivnost práce, výrobních fondů a efektivnost využití přírodních zdrojů

Práce – kvantita je ovlivněna:
• počet pracovníků
• průměrná délka pracovního období
• intenzita práce
- kvalita – produktivita práce

Kapitál – zejména investiční
Kvalita – efektivnost využití
Kvantita – celkový objem investičního kapitálu ve výrobní sféře, podíl strojů, věková struktura

Přírodní zdroje – kvantita, kvalita

Při konstrukci makroekonomických ukazatelů lze použít 2 metody měření úrovně:
1) Metoda toku výrobků a služeb (výsledkem je nějaký ukazatel – hrubý, čistý nebo národní produkt)
2) Metoda toku peněžních prostředků (výsledkem je národní důchod)

HDP – celková peněžní hodnota toku statků a služeb vytvořená za dané období (1 rok) výrobními faktory v národním hospodářství bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu nebo cizinci.

Čistý ekonomický blahobyt – tento ukazatel postihuje životní úroveň obyvatelstva.
Stát ovlivňuje ekonomické cíle a hospod. život v zemi, a to souborem opatření, které nazýváme hospodářská politika. Jejími nástroji jsou:

1) Monetární politika – peněžní a úvěrová politika, opatřeními, kterými se ovlivňuje množství peněz v politice u nás provádí ČNB – nástroje:
Přímé (administrativní) – úvěrové limity, omezení pohybu peněz se zahraničím apod.
Nepřímé – operace na volném trhu – prodej a nákup státních cenných papírů, změny povinných
min. rezerv, diskontní sazba.

2) Fiskální politika – rozpočtová, SR je součástí rozpočtové politiky, proces utváření daň. soustavy a veřejných výdajů s cílem napomoci utlumit negativní dopady vzniklé z průběhu hospodářského cyklu, přispět k růstu ekonomiky při nízké míře inflace a vysoké nezaměstnanosti, významná oblast stát. hospodářské politiky, která je spjata se SR tak i s místními rozpočty.
SR – nejvyšší účet státu

3) Důchodová politika – působení státu na mzdy a zisky, cílem je potlačovat inflaci bez negativních důsledků pro vývoj HDP, regulace důchodů, kontrola mezd a platů, zisku

Kontrola dobrovolná – na vzájemné dohodě
Kontrola nedobrovolná (zákonná) – mzdy nesmějí růst rychle

V 80. letech důchodová politika založena na daních ve Velké Británii – není zabráněno růstu mezd, ale musí to být v určitém vládou stanoveném rozmezí. V ČR se používala po revoluci až do roku 1995

Celní politika – výběr cla, celní kontrola

4) Sociální politika – ovlivňuje chování ekonom. subjektů zlepšováním sociálních podmínek (důchodové zabezpečení, politika nezaměstnanosti – zaměstnanosti)

5) Obchodní politika – stát reguluje vnější ekonomické vztahy

6) Strukturální politika – regulace struktury NH, omezení monopolních výrobců, dodržování pravidel hospodářské soutěže.


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

Sociální politika univerzální a selektivní a dopady na nutnost harmonizace

Z tohoto plyne, že pokud je sociální politika univerzální nedochází k zvýhodňování určitých sektorů a není nutná harmonizace (argument „není nutná harmonizace“ školy). Ale pokud je sociální politika selektivní, pak dochází k zvýhodňování (větší konkurenceschopnosti) a je nutná harmonizace v této oblasti (argument „harmonizace před liberalizací“ školy).
Co se týká souvislosti s Římskou smlouvou, tak tvůrci vycházeli z toho, že sociální politika je univerzální, proto není nutná její harmonizace. V reálném světě samozřejmě dochází i k tomu, že univerzální politika může být diskriminační (v našem diagramu k tomu stačí pozitivně naklonit křivku nabídky). Nicméně tvůrci evropské politiky měli na výběr: na jedné straně nikterak velká diskriminace díky sociální politice a na straně druhé politické náklady plynoucí ze změny (harmonizace) sociální politiky. Raději zvolili v počátcích první možnost. K určité harmonizaci začalo docházet až na přelomu tisíciletí a to proto, že si země v průběhu vývoje osvojily podobné sociální principy a tak harmonizace přestala být z politického hlediska tolik bolestivá.

Sociální politika univerzální a selektivní a dopady na nutnost harmonizace

Následně se vláda rozhodne, že bude provozovat aktivní sociální politiku a přikáže zaměstnavatelům, aby poskytovali svým zaměstnancům 6 týdnů dovolené ročně, ať jim povinně přispívají na stravné v určité výši, stejně povinně musí zaměstnanci nyní přispívat i na důchodové pojištění apod. Toto všechno jsou dodatečné náklady na jednoho zaměstnance, které si označíme jako S – náklady sociální politiky.

a) univerzální politika – vláda se rozhodla, že tato ustanovení musí plnit všichni zaměstnavatelé ve všech sektorech ekonomiky. Důsledkem je pak pokles LD na LD` v obou odvětvích a pokles mzdy na wg. Zaměstnanost zůstává jak u chemického, tak u textilního průmyslu na své původní úrovni.

b) selektivní politika – vláda se rozhodla, že ustanovení ohledně sociální politiky musí splňovat pouze chemický průmysl. Pak dojde k poklesu LD na LD` pouze v chemickém průmyslu. Mzdy (díky mobilitě práce), ale klesnou v obou sektorech na úroveň ws. Úroveň zaměstnanosti v textilním průmyslu vzroste z Lt a Lt` a v chemickém klesne z Lch a Lch`. Výsledkem je zvýhodnění textilního průmyslu, který čelí nižším nákladům na práci než v prostředí laissez-faire.