SPOLEČENSKÉ ROZHODOVÁNÍ V PŘÍMÉ DEMOKRACII
- rozhodují všichni
- nejjednodušší volební systém
- alternativní pravidla hlasování
PRAVIDLA HLASOVÁNÍ
1. pravidlo jednomyslného koncenzu – Knut Wicksell (Švéd)
2. většinová pravidla hlasování
ad 1) princip tohoto pravidla spočívá v tom, že rozhodnutí může být učiněno pouze v případě souhlasu všech účastníků rozhodujícího procesu
ad 2) Kolektivní rozhodnutí – přijetí rozhodnutí pouze tehdy, když s ním souhlasí většina voličů
důchod
skupiny B B – menšina, E-bod rovnováhy
L dostupné důchody
E M
N
důchod skupiny A
Zobrazují se příspěvky se štítkemveřejná volba. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemveřejná volba. Zobrazit všechny příspěvky
PRAVIDLA HLASOVÁNÍ:
PRAVIDLA HLASOVÁNÍ:
a) nadpoloviční většiny (absolutní)
b) relativní většiny
c) kvalifikované většiny
d) optimální většiny
ad a) pravidlo nadpoloviční většina
N počet voličů, - binární proměnná
= 0 N je sudé
= 1 N je liché
N -
M = + 1
2
polovina s celkového počtu +1
Nejužší rozhodovací koalice (minimální), které zaručují nemožnost přijetí dvou protichůdných rozhodnutí
ad b) pravidlo relativní většiny = užívá se tehdy, je –li za potřebí rozhodnout 3 a více návrhů najednou, a je přijat ten návrh, který obdrží největší počet hlasů. Každý volič řadí navrhované varianty podle svých preferencí.
ad c) pravidlo kvalifikované většiny = ke schválení opatření je nutné dosáhnout předem definované kvalifikované většiny. Jedná se o 3/4 nebo 2/3
ad d) pravidlo optimální většiny = vychází z toho, že pravidla kolektivního rozhodnutí obsahují dva typy společenských nákladů:
- externí = pro občana to bude takový náklad, který vyjadřuje riziko, že výsledné rozhodnutí bude jiné, než si přál on sám.
- Interní = vyjadřuje velikost nákladů vynaložených na informace a projednávání celého postupu při kolektivním rozhodnutí.
a) nadpoloviční většiny (absolutní)
b) relativní většiny
c) kvalifikované většiny
d) optimální většiny
ad a) pravidlo nadpoloviční většina
N počet voličů, - binární proměnná
= 0 N je sudé
= 1 N je liché
N -
M = + 1
2
polovina s celkového počtu +1
Nejužší rozhodovací koalice (minimální), které zaručují nemožnost přijetí dvou protichůdných rozhodnutí
ad b) pravidlo relativní většiny = užívá se tehdy, je –li za potřebí rozhodnout 3 a více návrhů najednou, a je přijat ten návrh, který obdrží největší počet hlasů. Každý volič řadí navrhované varianty podle svých preferencí.
ad c) pravidlo kvalifikované většiny = ke schválení opatření je nutné dosáhnout předem definované kvalifikované většiny. Jedná se o 3/4 nebo 2/3
ad d) pravidlo optimální většiny = vychází z toho, že pravidla kolektivního rozhodnutí obsahují dva typy společenských nákladů:
- externí = pro občana to bude takový náklad, který vyjadřuje riziko, že výsledné rozhodnutí bude jiné, než si přál on sám.
- Interní = vyjadřuje velikost nákladů vynaložených na informace a projednávání celého postupu při kolektivním rozhodnutí.
DALŠÍ ZPŮSOBY:
DALŠÍ ZPŮSOBY:
1. pluralitní hlasování
2. hlasování podle počtu
ad 1) volič dělí rozhodnutí podle jednotlivé varianty body od nejmenšího = nejlepší do největší. Vítězí varianta s nejnižším celkovým počtem bodů
ad 2) volič má určitou „banku“ bodů, kterou může libovolně rozdělit mezi jednotlivé varianty, vítězí varianta s celkovým nejvyšším počtem bodů.
Hlasovací paradox = paradox cyklických voleb, vzniká tehdy, když žádná z variant nemůže dosáhnout většiny
Tranzitivita = počet hlasů pro X > počet hlasů Y > počet hlasů Z
volič V1 X > Y <> X vítězí Z
volič V2 X > Y >Z vítězí X neexistuje řešení
volič V3 X <>Z vítězí Y
JINÁ PRAVIDLA HLASOVÁNÍ
- eliminační
- bodové
- schvalovací
Určitá pravidla jsou schopna eliminovat cyklické hlasování.
Logrolling = jánabrachismus – politické smlouvání, obchodování s hlasy také může eliminovat cyklické hlasování, ale jen když se varianty nevylučují
VOLIČ MEDIÁN
- takový volič, pro nějž platí, že počet voličů preferující vyšší úroveň výdajů je roven počtu voličů, preferující nižší úroveň výdajů.
1. pluralitní hlasování
2. hlasování podle počtu
ad 1) volič dělí rozhodnutí podle jednotlivé varianty body od nejmenšího = nejlepší do největší. Vítězí varianta s nejnižším celkovým počtem bodů
ad 2) volič má určitou „banku“ bodů, kterou může libovolně rozdělit mezi jednotlivé varianty, vítězí varianta s celkovým nejvyšším počtem bodů.
Hlasovací paradox = paradox cyklických voleb, vzniká tehdy, když žádná z variant nemůže dosáhnout většiny
Tranzitivita = počet hlasů pro X > počet hlasů Y > počet hlasů Z
volič V1 X > Y <> X vítězí Z
volič V2 X > Y >Z vítězí X neexistuje řešení
volič V3 X <>Z vítězí Y
JINÁ PRAVIDLA HLASOVÁNÍ
- eliminační
- bodové
- schvalovací
Určitá pravidla jsou schopna eliminovat cyklické hlasování.
Logrolling = jánabrachismus – politické smlouvání, obchodování s hlasy také může eliminovat cyklické hlasování, ale jen když se varianty nevylučují
VOLIČ MEDIÁN
- takový volič, pro nějž platí, že počet voličů preferující vyšší úroveň výdajů je roven počtu voličů, preferující nižší úroveň výdajů.
VOLEBNÍ SYSTÉMY
Ad 2) většinová volba kandidátů
- ve svých vlastních důsledcích je opakem poměrné zastoupení kandidátních listin
- vytváří parlament, který % neodráží složení voličů
- podněcuje štěpení stran a podporuje střídání dvou velkých stran
- snaha vytvářet akceschopnou a solidní vládu --- většinou stálá podpora v parlamentu
- umožňuje volení nezávislých osobností
- zvyšuje jakousi váhu parlamentu, přináší rostoucí úroveň poslanců
- umožňuje přímý výběr osob, přímý styk voliče s poslancem --- přímá odpovědnost poslance k voličům
- tlumí proslov pro vytváření extremistických stran
ad 3) smíšené = kombinace výše uvedených systému, každý má své pro i proti
13. PŘÍMÁ A ZASTUPITELSKÁ DEMOKRACIE (PRAVIDLA HLASOVÁNÍ), CYKLICKÉ HLASOVÁNÍ, VOLIČ MEDIÁN
Proces veřejné volby se může odehrávat ve dvou základních formách:
a) přímá demokracie = na rozhodování se podílí všichni členové skupiny, ve které se volí. Člověk by měl mít jeden hlas a jednotlivé hlasy by měly mít stejnou váhu.
b) Nepřímá (reprezentativní) demokracie = za voliče rozhodují volení zástupci
- ve svých vlastních důsledcích je opakem poměrné zastoupení kandidátních listin
- vytváří parlament, který % neodráží složení voličů
- podněcuje štěpení stran a podporuje střídání dvou velkých stran
- snaha vytvářet akceschopnou a solidní vládu --- většinou stálá podpora v parlamentu
- umožňuje volení nezávislých osobností
- zvyšuje jakousi váhu parlamentu, přináší rostoucí úroveň poslanců
- umožňuje přímý výběr osob, přímý styk voliče s poslancem --- přímá odpovědnost poslance k voličům
- tlumí proslov pro vytváření extremistických stran
ad 3) smíšené = kombinace výše uvedených systému, každý má své pro i proti
13. PŘÍMÁ A ZASTUPITELSKÁ DEMOKRACIE (PRAVIDLA HLASOVÁNÍ), CYKLICKÉ HLASOVÁNÍ, VOLIČ MEDIÁN
Proces veřejné volby se může odehrávat ve dvou základních formách:
a) přímá demokracie = na rozhodování se podílí všichni členové skupiny, ve které se volí. Člověk by měl mít jeden hlas a jednotlivé hlasy by měly mít stejnou váhu.
b) Nepřímá (reprezentativní) demokracie = za voliče rozhodují volení zástupci
SPOLEČNÉ ROZHODOVÁNÍ V ZASTUPITELKSÉ DEMOKRACII
SPOLEČNÉ ROZHODOVÁNÍ V ZASTUPITELKSÉ DEMOKRACII
Rozlišujeme 2 modely reprezentativní demokracie:
I. demokracie dvou politických stran
II. model demokracie více politických stran
demokracie dvou politických stran = jsou dvě stěžejní strany, většinová strana tvoří vládu, menšinová strana tvoří opozici.
- vláda se snaží udržet moc, udržet si příznivce
- opozice se snaží získat si moc
model demokracie více politických stran = jestliže se rozčlení model dvou stran vzniká systém více stran.
- vyvstává problém cyklických voleb, cyklického hlasování
- vzniká vládní nestabilita
- rozhodující úlohu má volič „ medián“
- problém týkající se vzniku koalic
- snaha je mít rozhodující převaha - minimální koalice
koalice = se formují seskupením voličů, kteří mají podobný pohled na určitý soubor variant.
Rozlišujeme 2 modely reprezentativní demokracie:
I. demokracie dvou politických stran
II. model demokracie více politických stran
demokracie dvou politických stran = jsou dvě stěžejní strany, většinová strana tvoří vládu, menšinová strana tvoří opozici.
- vláda se snaží udržet moc, udržet si příznivce
- opozice se snaží získat si moc
model demokracie více politických stran = jestliže se rozčlení model dvou stran vzniká systém více stran.
- vyvstává problém cyklických voleb, cyklického hlasování
- vzniká vládní nestabilita
- rozhodující úlohu má volič „ medián“
- problém týkající se vzniku koalic
- snaha je mít rozhodující převaha - minimální koalice
koalice = se formují seskupením voličů, kteří mají podobný pohled na určitý soubor variant.
Mechanismus veřejné volby
Mechanismus veřejné volby existuje v každé zemi. Je to proces, kterým se individuální preference spojují do kolektivních rozhodnutí.
DEMOKRATICKÁ SPOLEČNOST KLADE DŮRAZ NA VÝZNAM INDIVIDUÁLNÍCH HODNOT A PREFERENCÍ. Základním problémem je agregace milionů názorů do jediného rozhodnutí.
VOLEBNÍ SYSTÉMY
1. poměrné zastoupení kandidátních listin
2. většinová volba kandidátů
3. smíšené
Ad 1) poměrné zastoupení kandidátních listin
- vede k parlamentu, jehož politické složení odráží procentní složení voličů
- vede ke vzniku malých stran a štěpení velkých stran
- činí nezbytnými velké koalice s nejistou podporou parlamentu a tím pádem omezuje akceschopnost vlády
- znemožňuje volbu nezávislých kandidátů
- podřizuje poslance stranickým programům
- znesnadňuje volbu osob, poslanci nemají odpovědnost vůči voličům (já volím, aniž bych ho znal)
- umožňuje tvorbu a vliv extrémistických stran (negativním způsobem ovlivňují lidi)
DEMOKRATICKÁ SPOLEČNOST KLADE DŮRAZ NA VÝZNAM INDIVIDUÁLNÍCH HODNOT A PREFERENCÍ. Základním problémem je agregace milionů názorů do jediného rozhodnutí.
VOLEBNÍ SYSTÉMY
1. poměrné zastoupení kandidátních listin
2. většinová volba kandidátů
3. smíšené
Ad 1) poměrné zastoupení kandidátních listin
- vede k parlamentu, jehož politické složení odráží procentní složení voličů
- vede ke vzniku malých stran a štěpení velkých stran
- činí nezbytnými velké koalice s nejistou podporou parlamentu a tím pádem omezuje akceschopnost vlády
- znemožňuje volbu nezávislých kandidátů
- podřizuje poslance stranickým programům
- znesnadňuje volbu osob, poslanci nemají odpovědnost vůči voličům (já volím, aniž bych ho znal)
- umožňuje tvorbu a vliv extrémistických stran (negativním způsobem ovlivňují lidi)
TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY (PŘEDMĚT ZKOUMÁNÍ, METODOLOGIE, PŘÍSTUP), VOLEBNÍ PROCES, TYPY VOLEBNÍCH SYSTÉMŮ
TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY (PŘEDMĚT ZKOUMÁNÍ, METODOLOGIE, PŘÍSTUP), VOLEBNÍ PROCES, TYPY VOLEBNÍCH SYSTÉMŮ
teorie veřejné volby je poměrně mladá disciplína, která se jako samostatný obor začala rozvíjet zejména v roce 1948.
Počátky teorie veřejné volby jsou spjaty se jmény:
Abraham Bergson (30.léta 20.století)
Kenneth Arrow (50.léta 20.století)
- zkoumali funkcí společenského blahobytu
- zaměřili se na problémy agregace individuálních preferencí za účelem maximalizace společenského blahobytu
veřejná volba = proces, kterým se individuální preference spojují do kolektivních rozhodnutí
PŘEDMĚT ZKOUMÁNÍ
1. teorie státu
2. volební pravidla
3. volební chování
4. stranická politika a byrokracie
METODOLOGIE: stejná jako u ekonomie – vede ke studiu netržních procedur, odhaluje preference jednotlivců
teorie veřejné volby je poměrně mladá disciplína, která se jako samostatný obor začala rozvíjet zejména v roce 1948.
Počátky teorie veřejné volby jsou spjaty se jmény:
Abraham Bergson (30.léta 20.století)
Kenneth Arrow (50.léta 20.století)
- zkoumali funkcí společenského blahobytu
- zaměřili se na problémy agregace individuálních preferencí za účelem maximalizace společenského blahobytu
veřejná volba = proces, kterým se individuální preference spojují do kolektivních rozhodnutí
PŘEDMĚT ZKOUMÁNÍ
1. teorie státu
2. volební pravidla
3. volební chování
4. stranická politika a byrokracie
METODOLOGIE: stejná jako u ekonomie – vede ke studiu netržních procedur, odhaluje preference jednotlivců
PŘÍSTUP TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY
PŘÍSTUP TEORIE VEŘEJNÉ VOLBY je založen na 3 předpokladech:
a) behaviorální předpoklady = jednotlivci uvažují racionálně, cílem maximalizovat užitek, sledují svůj vlastní prospěch.
b) proces odhalování preferencí = voliči odhalují své preference prostřednictvím hlasování.
c) přístup tradiční teorie cen = klade si otázky zda existuje rovnováha, paretooptimální stav, jak ji dosáhnout atd.
Teorie veřejné volby je významná ve všech oblastech, ve kterých je ekonomický mechanismus rozhodování nahrazen z jakýchkoliv důvodů politickým systémem.
Teorie veřejné volby popisuje mechanismus politického rozhodování, poukazuje na slabá místa, klade si otázky Jak? , Co? Pro Koho? ve veřejném sektoru.
VOLEBNÍ PROCES
VOLIČI
Preference
Zájmové skupiny ZÁKONODÁRCI
Rozhodování
BYROKRATÉ
Realizace
Akce
a) behaviorální předpoklady = jednotlivci uvažují racionálně, cílem maximalizovat užitek, sledují svůj vlastní prospěch.
b) proces odhalování preferencí = voliči odhalují své preference prostřednictvím hlasování.
c) přístup tradiční teorie cen = klade si otázky zda existuje rovnováha, paretooptimální stav, jak ji dosáhnout atd.
Teorie veřejné volby je významná ve všech oblastech, ve kterých je ekonomický mechanismus rozhodování nahrazen z jakýchkoliv důvodů politickým systémem.
Teorie veřejné volby popisuje mechanismus politického rozhodování, poukazuje na slabá místa, klade si otázky Jak? , Co? Pro Koho? ve veřejném sektoru.
VOLEBNÍ PROCES
VOLIČI
Preference
Zájmové skupiny ZÁKONODÁRCI
Rozhodování
BYROKRATÉ
Realizace
Akce
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)