PŮSOBNOST A PRAVOMOC

– působnost:

– jde o okruh vymezených úkolů

– věcná – všeobecnou (=> na urč. území se koncentruje výkon veřej. správy u jednoho vykonavatele, přísluší mu působnost ve všech záležitostech kromě těch, kt. jsou přikázány jinému)

– dílčí (=> ministerstva a jiné správní úřady ústřední nebo místní) – tím se vytváří odvětví, a pak organizační členění uvnitř jednoho subjektu

– členění uvnitř jednoho subjektu => horizontální nebo vertikální dekoncentrace (str. 391)

– osobní – je to jen možná alternativa věcné působnosti (např. váleční poškozenci)

– územní – neprosazuje se v čisté podobě => aplikace věcných i územních hledisek

– stanovení působnosti zákonem:

– enumerativní metoda – hl. pro ústřední správu; 3 alternativy: buď je obsažena v zákoně, kterým se subjekt zřizuje (ministerstva); nebo pro každý úřad zvlášť, ale v jediném zákoně (kompetenční zákon); n. v zákoně, kt. provádí hmotnou úpravu a organizační zákon na něj jen odkazuje

– generální klauzule – na regionální n. místní úrovni, kde mohou vedel sebe být vykonavatelé s všeobecnou působností a vykonavatelé s dílčí působností

Pravomoc:

– právní prostředky – oprávnění orgánu vykovávat veřej. moc; orgán autoritativně rozho-duje o právech a povinnostech subjektl, které vůči němu nejsou v rovném postavení a rozhodnutí nezávisí na vůli adresátů

– vydávání nařízení n. příbuzných abstraktních aktů; správních (konkrétních) aktů; uzavírání veřej.-pr. smluv; výkon rozhodnutí (exekuce); správní dozor

– rozsah působnosti a pravomoci je kritériem pro postavení správních úřadů v organizační struktuře – je vytvářena hierarchicky na principu subordinace; jde o rozsah působnosti a pravomoci externí a oprávnění vůči jiným rogánům uvnitř soustavy (=> příkazní právo, právo služebního dozoru, právo disciplinárního postihu)

– osoby nebo útvary mohou mít stejné postavení, ale liší se jen svou působností – vztahy spolupráce – princip horizontální koordinace

– tam, kde neplatí výlučně hierarchická struktura => může platit mezi úrovněmi princip subisdiarity – obce a kraje

Veřejný ústav a veřejný podnik:

– veřejný ústav – souhrn věcných a osobních prostředků, s nimiž disponuje subjekt veřejné správy za účelem trvalé služby zvláštnímu veřejnému účelu

– pr. subjektivita není obligatorní

– mohou být samostatné (zřizovány jen zákonem n. na jeho základě) a nesamostatné (zřizování je na vůli subjektu či konkrétního vykonavtele veřej. správy jako jeho vnitřní opatření)

– naplňuje veřej. účel naplňovaný dosud jiným subjektem / n. nový veřejný účel

– nedisponuje členy, ale destináři (těmi, kdo ústav využívají); hierarchický princip

– myšlenka samosprávy, na rozdíl od korporací, ustupuje do pozadí

– veřejný podnik – v užším smyslu:

– soukromý podnik obstarávající urč. část úkolů veřej. správy – na základě koncese n. veřej.-pr. smlouvy

– dále to může být výkon urč. výsostného práva soukromou osobou (FO / PO) propůjčeného jí zákonem n. na základě zákona pro určitou část veřej. správy, zpravidla autorizací – musí být podepřeno zákonem

– dále každá hospodářská činnost veřejnoprávních subjektů

– v širším smyslu:

– tím se rozuměla zvláště kvalifikovaná činnost ve veřejném zájmu na omezenou dobu (X veřejný ústav – trvalá činnost)

Jiné subjekty:

– mohou jimi být FO n. PO soukromého práva, jestliže:

– na ně byla urč. působnost a pravomoc delegována zákonem / rozh. stát. orgánu

– mezi dosavadním subjektem a novým byla uzavřena (např.) veřej.-pr. smlouva

– byla založena nová PO soukr. práva za účelem:

è dosahování obecně prospěšných cílů – nadace a nadační fondy (639) – 227/1997 – zákon o nadacích a nadačních fondech

è poskytování obecně prospěšných služeb – obecně prospěšné společnosti – nezis-kové – 248/1995 – o obecně propěšných společnostech (641)

è ochrany a prosazování společných zájmů více subjektů veřej. správy – u obcí je to např. na základě smlouvy ke konkrétnímu úkolu; smlouva o vytvoření dobrovolného svazku obcí, což je PO soukr. práva s prvky veřejnoprávními; zakládání PO podle zvláštního zákona mezi 2 a více obcemi; u krajů => smlouvy ke splnění konkrétního úkolu, zakládání PO podle zvláštního zákona mezi 2 a více kraji

Stát jako subjekt veřejné správy

– stát je PO veřejného práva a nejdůležitějším subjektem veřej. správy

– je to korporace uvnitř i navenek suverénní; splňuje i znaky soukromoprávní korporace

– veřejnoprávní korporace:

– člensky organizovaný subjekt veřej. správy, kterému byla svěřena moc samostatně plnit veřejné úkoly

– znaky:

– správci a spravovaní tvoří jednotu, protože spravovaní jsou aktivními nositeli správy

– jde o PO

– je založena zákonem n. jiným vrchnosten. aktem na základě zákona

– musí jí být svěřena mocenská pravomoc činit vrchnostenské úkony

– má jistou nezávislost na správních úřadech státu – podle svěřených oprávnění

– princip speciality (princip omezené subjektivity) – postačí tolik pr. subjektivity, kolik je jí třeba, aby byly pokryty sledované účely (zájmy) členů, nikoli ale zájmy členů, které korporace nesleduje

– členění:

– územní – rozhodující, aby příslušné osoby měly bydliště / sídlo uvnitř teritoria, v němž je korporace oprávněna působit (obce, kraje)

– osobní – členství se pojí urč. vlastnostmi osoby, s příslušností k povolání; zejména zde se rozlišuje nucené a volné členství; hovoří se o nich jako o zájmové či jiné samosprávě

– věcné – členství vyplývá z vlastnictví k urč. věci nebo obstarávání společných záležitostí

PRÁVO NA SPRAVEDLIVÝ PROCES

– čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod

– rozsudek Lauko v. Slovensko

– nová úprava správního soudnictví – soudní řád správní a novela OSŘ reagovaly na požadavky čl. 6 EÚLP – (610)

ORGANIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY

XVI. Právní základy organizace

– typy organizace: univerzální, insitucionální, strukturální, funkční

– druhy organizace: formální a neformální

– organizace veřejné správy je typově institucionální a druhově formální

– významné jsou organizační principy – ve veřejné správě jsou to centralizace a decentrali-zace, koncentrace a dekoncentrace, nadřízenost a podřízenost

– je upravna abstraktními i konkrétními akty – nejdůležitější jsou pravidla v ÚZ a zákonech

– organizační moc primárně náleží zákonodárci – oprávnění vydávat jakékoli organiz. akty o veřej. správě; v olbasti veřej. správy je to pravomoc zřizovat, slučovat, rozlučovat, rušit spr. úřady; určovat jejich vnitřní uspořádání a procesní pravidla; vybavovat je personálně, apod

– externí organiz. moc – oprávnění regulovat organizaci subjektů veřej. moci, stanovovat pů-sobnost a pravomoc X interní – opatření uvnitř úřadu

SUBJEKTY A VYKONAVATELÉ VEŘEJNÉ SPRÁVY

– je to stát a ty PO nebo FO, o nichž to stanoví ústava nebo zákon

– kontinentální právo – originárním subjektem je stát, kt. může tuto správu delegovat na jiné subjekty formou zákona; ale je i názor odchylný – že samospráva je nezadatelné právo urč. společenství, které stát pouze uznává a potvrzuje

– základní členění:

– veřejná správa vykonávaná státem

– vykonáváná jinými subjekty jako nositeli veřejné správy na základě zákonné delegace

è podle toho mohou být subjekty veřejné správy:

– stát

– veřejnoprávní korporace – územní, osobní nebo věcné

– veřejné ústavy a podniky

– FO a PO soukromého práva

– dále je nutné rozlišovat subjekty veřej. správy / a vykonavatele veřej. správy

– vykonavatelé veřejné správy (úřady, orgány):

– orgány nebo oprávněný zástupce subjektu veřejné správy

– pojem úřad:

– funkční pojetí (okruh záležitostí přiřazených urč. organizační jednotce)

– institucionální pojetí (obecné označení organizační jednotky)

– pojetí pomocného útvaru (soubor osob přidaný orgánu na pomoc při výkonu)

– dnešní pojetí úřadu – v institucionálním smyslu => každí trvalá organizační jednotka, která byla zřízena jako vykonavatel veřejných úkolů a není PO; jako správní úřad může být koncipována jen tehdy, plní-li veřejné úkoly prostředky veřejného práva

– správní přady jsou součástí moci výkonné, nástrojem, kterým plní stát své úkoly a funkce

– jsou organizovány monokraticky – v čele stojí jedna FO

Rozklad – viz § 61

– podání rozkladu nemá devolutivní účinek

– obnova řízení – viz § 62 – 64

– možnost zásahu do existence pravomocného správního rozhodnutí – mimořádný způsob přezkoumání rozhodnutí

– za splnění zákonných podmínek má účastník pr. nárok na obnovu řízení – zásada dispoziční; ale je-li na přezkoumání obecný zájem => spr. orgán nařídí obnovu ex officio

– podmínky obnovy řízení:

– pravomocné spr. rozhodnutí

– obnova není nepřípustná

– je dán některý z taxativně uvedených důvodů obnovy – § 62 odst. 1 a) - e)

– je podán návrh účastníka řízení na povolení obnovy / n. správní orgán učinil vlastní podnět

– byla dodržena lhůta – § 63 odst. 3

– dvě stádia:

– iudicium rescindens – řízení o povolení nebo nařízení obnovy

– iudicium rescissorium – obnovené řízení

– přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení – viz § 65 – 68

– umožňuje správním orgánům zrušit / měnit rozhodnutí v právní moci vydaná v rozporu se zákonem X neumožňuje však nápravu věcně nesprávných pravomocných rozhodnutí, která by neodporovala právním předpisům

– zahajuje se výlučně na základě zásady oficiality (ex officio)

– účastník na ně nemá pr. nárok

VÝKON ROZHODNUTÍ – viz § 71 – 80

– exekuční řízení – nucené vymáhání splnění povinnosti vyplývající ze správního rozhodnutí, může k němu docházet soudní nebo správní cestou; soudy postupují podle občanského procesu, správní orgány podle správního řádu; v případě, že by splnění povinnosti vymáhaly oba => soudní výkon rozhodnutí má přednost

– základní podmínkou je existence podkladu – exekuční titul; další podmínkou je, že účastník nesplnil dobrovolně povinnost a to, že neuplynula prekluzivní lhůta 3 let – § 71

– vykonávacími správními orgány jsou orgány obcí, orgány krajů, úřady obcí s rozšířenou působností, popř. finanční úřady

– prováděcí orgán může výkon rozhodnutí odložit, popř. od něj upustit – § 75

– § 76 lze podat námitky – nemají devolutivní účinek a suspenzivní účinek mají jen v zákonem stnovených případech

– peněžitá plnění: srážky ze mzdy, přikázání pohledávky

– nepeněžitá plnění: náhradní výkon, peněžité pokuty, přímé vynucení uložené povinnosti

Zjišťování podkladů pro rozhodnutí – viz § 32 – 40

– výslech svědků, znalecký posudek, listiny (nejtypičtější), ohledání (např. zda určitá věc splňuje požadavky)

– čestné prohlášení – může ho učinit jen účastník řízení, v písemné formě

– předběžné otázky – otázky, jejichž zodpovězení je předpokladem rozhodnutí ve věci, ale k jejichž věcnému rozhodnutí není příslušný správní orgán provádějící řízení; meritorní posouzení předběž. otázky může náležet do působnosti soudu, nebo jiného správního orgánu, popř. i téhož správního orgánu, ale v jiném území

– zajištění průběhu a účelu řízení – viz § 41 – 45

– předvolání; předvedení; předběžné opatření; dožádání; pořádková opatření

– rozhodnutí – viz § 46, 47, 51, 52

– základními náležitostmi jsou: výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku

– výrok přiznává účastníkovi určité právo nebo mu stanoví povinnost, popř. závazně deklaruje, že zde urč. právo či povinnost je či není

– odůvodnění – není třeba vyhovuje-li se všem účastníkům v plném rozsahu

– poučení o opravném prostředku – zda je rozhodnutí konečné / lze se proti němu odvolat

– SpŘ určuje, jaké náležitosti má obsahovat písemné vyhotovení rozhodnutí – § 47 odst. 5

– rozhodnutí se účastníkům oznamují doručením písemného vyhotovení – ode dne ozná-mení počínají běžet lhůty pro podání opravných prostředků

– dva předpoklady toho, že rozhodnutí je pravomocné: musí být oznámeno účastníkům a dále proti němu nelze podat opravný prostředek => formální právní moc

– materiální pr. moc – vytváří překážku nového rozhodování za podmínky, že jde o tutéž věc a téhož účastníka – tuto vlastnost mohou mít jen rozhodnutí pozitivní

– vykonatelné je rozhodnutí, proti němuž se nelze odvolat n. jestliže odvolání nemá odklad-ný účinek

– lze rozeznávat rozhodnutí meritorní / rozhodnutí procesní (=> k řešení otázek vznikajících v průběhu řízení – o vyloučení pracovníka, ustanovení opatrovníka,…)

– smír – viz § 48

PŘEZKOUMÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ

– podnětem jsou jednak opravné prostředky jakožto podání účastníků, jednak dozorčí prostředky – správní orgán je z úřední moci oprávněn / povinen zrušit či změnit rozhodnutí dříve vydané jím n. jiným správním orgánem è obnova řízení nařízená správním orgánem a přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení

– opravné prostředky – řádné – proti rozhodnutím, která nejsou v právní moci – je to odvolání a rozklad

– mimořádné – návrh účastníka na povolení obnovy řízení

– odvolání – viz § 53 – 60

– zásada dvouinstančnosti řízení => není-li výslovně určeno jinak, lze proti každému roz-hodnutí podat odvolání jako řádný opravný prostředek

– je to podání, prostřednictvím kterého účastník žádá, aby správní orgán vyššího stupně přezkoumal rozhodnutí orgánu nižšího stupně, a na přezkoumání má právní nárok

– nejsou stanoveny žádné důvody odvolání, lze napadnout cokoliv

– přípustné odvolání podané včas má dva účinky:

– suspenzivní (odkladný)

– devolutivní – o odvolání rozhoduje a přezkoumává správní orgán vyššího stupně než orgán, kt. rozhodnutí vydal – to je částečně prolomeno autoremedurou – § 57/1

– dvě fáze: řízení o odvolání u orgánu prvé instance a řízení u orgánu druhé instance

– neplatí zákaz reformace in peius => situace odvolatele může být i zhoršena

– o odvolání může být rozhodnuto tak, že:

– se zamítne z důvodu nepřípustnosti, nebo že nebylo podáno včas

– odvolání se nevyhoví a původní rozhodnutí se potvrdí

– rozhodnutí se zruší n. změní

– rozhodnutí se zruší a věc se vrátí k novému projednání orgánu prvého stupně

– odvolací řízení je stavěno na apelačním principu

PRŮBĚH ŘÍZENÍ

– průběh řízení, přezkoumání řízení, řízení při výkonu rozhodnutí – část správního řádu průběh řízení se vztahuje i na ostatní dvě části, které jsou vůči ní speciální

– zahájení řízení – viz § 18

– správní orgán je povinen zkoumat, zda má podání návrhu předepsané náležitosti, a je povinen dále zkoumat, zda je dána jeho příslušnost; rovněž zkoumá okruh účastníků řízení a otázku jejich procesní způsobilosti

– protokol – viz § 22

– doručení – viz § 24 – 26

– dvě formy doručení – do vlastních rukou a doručení veřejnou vyhláškou – den doručení je určující pro běh řady lhůt

– základní forma – doručení do vlastních rukou – § 24 odst. 2 – úprava případu, kdy nebyl adresát zastižen è fikce náhradního doručení

– jiné než důležité úřední písemnosti lze doručovat jinak (obyčejná zásilka, doporučená zásilka bez doručenky,…)

– lhůty – viz § 27, 28

– lhůty zákonné – zásadně neprodloužitelné

– lhůty, které stanoví správní orgán – může je prodloužit

– opatření proti nečinnosti – viz § 50

– tzv. atrakce

Místní

– kritérium forum rei sitae – týká-li se řízení nemovitosti => řídí se to místem, kde nemovitost je

– kritérium forum actus – jde-li o činnost účastníka => místo této činnosti

– kritérium forum domicilii – v ostatních případech se místní příslušnost řídí trvalým pobytem / sídlem účastníka

– nelze- ji určit – stanoví ji ústřední správní úřad, do jehož působnosti věc patří

– kompeteční spory mezi soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové n. profes-ní samosprávy projednává a rozhoduje zvláštní senát ze 3 soudců Nejvyššího soudu a ze 3 soudců Nejvyššího správního soudu – 131/2002; kompetenční spory mezi správními úřady a orgány samosprávy, mezi orgány samosprávy navzájem a mezi ústředními správními úřady navzájem rozhoduje Nejvyšší správní soud

– § 7 odst. 3 a 4 SpŘ – řeší kompetenční spory u pozitivního (řízení zahájeno u více orgánů) a negativního sporu (každý z místně příslušných orgánů řízení odmítá provést)

– pravidla o vylučování – jsou projevem zásady nezaujatosti; je-li u pracovníka správního orgánu pochybnost o nepodjatosti nebo se již v téže věci řízení zúčastnil jako pracovník správního orgánu jiného stupně è může být z konkrétního řízení vyloučen; z týchž důvodů mohou být vyloučeni i členové někt. kolektivních správních orgánů

Účastníci řízení:

– účastníkem řízení je – § 14 odst. 1 SpŘ:

– ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno

– ten, jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnu-tím přímo dotčeny

– ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak

– správní orgán nemůže autoritativně předem určit, komu náleží n. komu vznikne právo, právem chráněný zájem či povinnost, o kt. bude v řízení jednáno a rozhodováno

– v řízení zahajovaném na návrh je účastníkem vždy navrhovatel (již z procesních důvodů, bez ohledu na to, zda mu svědčí hmotněprávní legitimace => nelze-li mu toto právo přiznat, bude výsledkem zamítnutí návrhu, ale po dobu řízení bude účastníkem)

– zahájí-li spr. orgán ex officio řízení o stanovení n. deklarování povinnosti urč. osobě – taková osoba bude účastníkem řízení => opět je rozhodující proces.-pr. aspekt

– pokud navrhovatel bude požadovat vůči urč. osobě nějaké plnění, bude tato osoba účastníkem řízení

– § 14 odst. 2 – účastníkem je také ten, komu takové postavení přiznává zvláštní pr. předpis

– účastníci mají procesní způsobilost – § 15

– mohou jednat buď osobně nebo prostřednictvím zástupce; nemá-li účastník proces. způsobilost => zastupuje ho zákonný zástupce, nemá-li ho => ustanoví mu správní orgán opatrovníka; opatrovníka může mít i proces. způsobilý účastník, nemůže-li v řízení jednat osobně

– účastníci řízení, zákonní zástupci a opatrovníci se mohou dát zastupovat advokátem n. jiným zvoleným zástupcem (zmocněnec)

– PO jednají prostřednictvím svých orgánů n. prostřednictvím svého zástupce

SUBJEKTY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

– nositelé procesních práv a povinností, kteří mají vliv na průběh správního řízení

– jsou to správní orgány, účastníci řízení a dále to mohou být osoby zúčastněné na řízení – svědci, znalci, tlumočníci; dále dotčené subjekty – odborné orgány, jednotky územní samosprávy, apod (=> zákonodárství jim může přiznávat pro někt. řízení oprávnění obdobná procesnímu postavení účastníků řízení, aby mohly vyjadřovat urč. (lokální, odborné) zájmy; mívají právo se vyjádřit, někdy je nutný jejich souhlas s navrhovaným řešením

– správní orgány:

– příslušnost :

– věcná – určuje kompetentní orgán odvětvově, ale také instančně; určují ji hlavně zákony upravující jednotlivé úseky veřej. správy; není-li stanoveno jinak => v prvém stupni jsou věcně příslušné obecní úřady obce s rozšířenou působností X pr. úprava však umožňuje, aby tato pravomoc byla svěřena orgánu jiného stupně

– existuje- li v rámci vnitřně strukturovaných spr. úřadů n. PO více správních orgánů => nutné určit, kdo bude rozhodovat è funkční příslušnost

– v obcích může provádět správní řízení obecní úřad, rada obce, komise a zvláštní orgány; v krajích – krajský úřad, popř. zvláštní orgány

ZÁSADY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

§ 3 a 4 SpŘ – základní pravidla řízení – zásada zákonnosti, zásada součinnosti správních orgánů s účastníky řízení, zásada materiální pravdy, zásada hospodárnosti a rychlosti řízení, zásada rovnosti účastníků řízení

– z dalších ustanovení lze vyvodit další zásady: zásada nestrannosti, z. dispoziční a oficiality, z. písemnosti a ústnosti, z. jednotnosti a koncentrace řízení, z. vyšetřovací a z. projednací, z. volného hodnocení důkazů, z. dvouinstančnosti a z. přiměřenosti

– zásada dispoziční a zásada oficiality – § 18 odst. 1

– týkají se způsobu zahájení a provádění řízení a určují, kdo je oprávněn nakládat před-mětem řízení è zda účastník / účastníci (dispoziční) nebo správní orgán (z. oficiality)

– u dispoziční z. je návrh účastníka podmínkou; určuje v něm předmět řízení; může ho vzít zpět (nestanoví-li zákon nějaké další podmínky)

– u z. oficiality určuje předmět správní orgán nezávisle na vnějších podnětech účastníků

– v již zahájeném řízení je spr. orgán povinen vždy pokračovat z úřední povinnosti

– pro zahájení odvolání platí jen dispoziční zásada; pro zahájení řízení o obnově řízení – obojí; pro přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení – z. oficiality; výkon rozhodnutí – obojí

Zásada materiální a zásada formální pravdy

– materiální – úřad je povinne zjistit ex officio spolehlivě a úplně skutečný stav věci, o kt. má rozhodovat, aniž by se omezoval na trvzení účastníků

– formální – úřad se může spokojit s tím, co uvádějí jako skutkovou podstatu strany

– správní řád vychází ve všech případech ze zásady materiální pravdy

– zásada vyšetřovací a zásada projednací

– vyšetřovací – úřad určuje způsob a rozsah zjišťování, je povinen zjistit skutečný stav věci z úřední moci

– projednací – účastník řízení je povinen pomáhat orgánu při zjišťování poznatků o rozhod-né skutečnosti; nepodaří-li se tyto poznatky zjistit, nese z toho důsledky ten účastník řízení, který má důkazní povinnost

– podle správního řádu odpovědnost za shromažďování podkladů pro rozhodnutí nese správní orgán => vyvozována vyhledávací zásada

– zásada slyšení účastníků, právo nahlížet do spisů, právo na poučení a na odůvodnění

– právo nahlížet do spisů by mohlo být omezeno jen ze zvláštních důvodů veřej. zájmu n. z důvodů ochrany třetích osob; tato možnost může být přiznána i třetím osobám

– právo na poučení – zvláštní význam má poučení o možnosti podat opravný prostředek X nesprávné nebo chybějící poučení může mít vliv na prodloužení lhůty, ve kt. lze opravný prostředek podat

– písemné odůvodnění by mělo ukazovat, jaké skutečnosti tvořily podklad rozhodnutí, jakými úvahami byl úřad veden při hodnocení důkazů, při použití jakých pr. předpisů

Správní řízení:

právními normami upravený postup správních úřadů, který směřuje k vydání správního aktu (popř. jiné formy správní činnosti), dotýkajícího se práva nebo povinností FO a PO, které zde vystupují jako nositelé práv a povinností a dále postup směřující k nucenému výkonu povinností vyplývajících ze správních aktů

– u nás prvním kodif. předpisem upravujícím obecné správní řízení – v. .n 8/1928 – správní řízení

– po 2. sv. válce – v. n. 20/1955 – správní řád; v. n. 91/1960 – o správním řízení; dosud platný zákon 71/1967 – správní řád

– rozmanitost rezortů veřej. správy nevylučuje, aby v zemích s kodifikovanou úpravou správ. řízení ve formě správního řádu neexistovaly také zvláštní úpravy správního řízení è správní řád má subsidiární platnost vůči zvláštním úpravám; někdy však správní řád nelze použít ani subsidiárně

– v době přijetí správního řádu se nepočítalo s jiným způsobem výkonu veřej. správy než státní správa; také se nevztahuje na případy územní a zájmové samosprávy

– správní řád se nevztahuje na státní činnost při výkonu moci zákonodárné či soudní, také se nevztahuje na oblast činnosti správních úřadů, která není výkonem vrchnostenské správy

– nevztahuje se na postupy související s podřízeností rozhodovacímu spr. orgánu

– zákony upravující výkon státní správy na jeho jednotlivých úsecích stanoví výslovně rozsah použití správního řádu

– rozsah působnosti správního řádu – § 1 a § 2 SpŘ

XV. Správní řízení

– proces – postup, který je zaměřen na stanovení nebo zjištění práv či povinností osob formou více či méně formálního rozhodnutí – a dále postup zaměřený na nucený výkon takového rozhodnutí

– procesní subjekty jsou nadány vzájemnými procesními právy a povinnostmi

– správní řízení provádějí správní úřady nebo orgány PO veřejného práva; rozhoduje se v něm o pr. poměrech osob v oblasti veřejné správy

– účastníci řízení mohou aktivním způsobem ovlivňovat rozhodovací činnost správy ve správ-ním řízení

– správní řízení je součástí výkonu veřejné správy; správní orgány nejsou nezávislými orgány, ale vystupují jako reprezentanti veřejných zájmů; v jeho rámci jsou vydávány správní akty s externími účinky (adresáti nejsou podřízeni orgánu, kt. akt vydává); v tomto řízení může být rozhodováno o někt. případech veřej.-pr. služebních vztahů; patří sem exekuční správní řízení X zásadně se toto řízení nevztahuje na vydávání vnitřních aktů v rámci spr. organizace; není to postup veřejné správy k vydávání nařízení ani statutů či příbuzných aktů obecné povahy è

SPRÁVNÍ DISCIPLINÁRNÍ DELIKTY

– delikt FO, která je ve zvláštních právních vztazích k určité instituci, se zvláštními právy a povinnostmi vyplývajícími právě z tohoto služebního, zaměstnaneckého, členského vztahu

– subjekt je tedy speciální

– objektem je disciplína – právem stanovený závazný řád, kázeň, pořádek uvnitř instituce; dále to může být profesní etika, odbornost výkonu povolání, důstojnost, apod

– toto protiprávní jednání může zároveň naplnit skutkovou podstatu TČ nebo správního deliktu è trest je možné uložit za disciplinární delikt, i za jiný (soudně / správně) trestný delikt – neuplatní se ne bis in idem, protože delikty se odlišují svými objekty

– subjektivní stránka – postačuje zavinění z nedbalosti

– disciplinární odpovědnost je veřejnoprávní odpovědností

– sankce: morální (napomenutí, písemná důtka); peněžité; snížení hodnosti; odvolání ze služebního místa; zánik služebního n. členského poměru,…

– správní řád se na ně nevztahuje, upravují to zákony, které zakládají disciplinární odpovědnost

– typickým subjektem jsou státní zaměstnanci – z. č. 218/2002 – služební zákon – obecná úprava disciplinárního deliktu

SPRÁVNÍ POŘÁDKOVÉ DELIKTY

– odpovědný subjekt nesplnil procesní povinnost uloženou právním předpisem stanoveným způsobem => správní úřad uložením pořádkové sankce nutí povinnou osobu k jejímu řádnému splnění

– jejich uložení je právem, ne povinností – princip oportunity

– neplatí zásada ne bis in idem

– otázka zavinění zpravidla není rozhodující

– dodatečné splnění vylučuje uložení pořádkové sankce

– sankce směřují hlavně proti maření, narušování, ztěžování postupu příslušných vykonavatelů veřej. správy, proti neposkytnutí součinnosti, apod

– není obecně upraveno – obsaženo v řadě zákonů

– příslušný k projednání je spr. orgán, který provádí řízení, v jehož průběhu došlo k porušení procesní povinnosti

JINÉ SPRÁVNÍ DELIKTY FO POSTIHOVANÉ NA ZÁKLADĚ ZAVINĚNÍ

– zaviněné protiprávní jednání FO, jehož znaky jsou uvedeny ve zvláštních zákonech, za které ukládá správní úřad (orgán) sankci stanovenou v těchto zákonech, nejde-li o TČ

– správní delikty pracovníků za porušení povinností:

– řada shodných znaků s přestupky, ale hlavní rozdíl v subjektu deliktu => pouze zaměstnanec právnické n. fyzické osoby; další rozdíl je v objektivní stránce deliktu => nikoli porušení obecných povinností, ale povinností, které tito pracovníci mají na někt. úseku činnosti zaměstnavatele

– objektem je řádný chod veřejné správy, odpovědnost se uplatňuje ve vnějších vztazích

– správní delikty FO, jejichž postih je vyňat (z často nejasných důvodů) z režimu PřesZ:

– např. podle zákona o loteriích a jiných podobných hrách; odpovědnost podle zákona o barvení a značkování někt. uhlovodíkových paliv a maziv; podle zákona o civilním letectví, atp

– někt. zákony opustily zásadu odpovědnosti FO výlučně za zaviněné jednání (živnostenský zákon, zákon o vnitrozemské plavbě,…)

– neexistuje zde ani částečná kodifikace tohoto typu deliktů

SPRÁVNÍ DELIKTY PO A FO POSTIHOVANÉ BEZ OHLEDU NA ZAVINĚNÍ

– protiprávní jednání PO a FO oprávněné k výkonu urč. činností, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za které ukládá správní orgán sankci stanovenou tímto zákonem

– také nejsou kodifikovány

– pramenem jsou zvláštní zákony (celní, stavební, katastrální, o obcích, o ochraně spotřebite-le, o cenných papírech,…)

– správní delikt PO – subjektem odpovědnosti je PO jako celek, nikoli její statutární orgány, zaměstnanci nebo členové; realizace deliktní způsobilosti => právní povinnost poruší FO a toto porušení se přičte PO

– za stejných podmínek jako PO podléhají odpovědnosti FO při výkonu podnikání, v souvislosti s ním n. při výkonu jiných kvalifikovaných činností, s jejichž výkonem je spojena řada povinností odlišných od obecných povinností občana

– často se nerozlišuje, zda odpovědná je FO nebo PO, ale klade se důraz na charakter prováděných činností ( ç dále se u PO i FO shodně stanoví lhůty, výše pokut, rozhodují o nich stejné spr. úřady, jsou pro ně shodné skutkové podstaty)

– k subjektivním předpokladům se zásadně neřadí zavinění è odpovědnost je objektivní – subjekt se jí nemůže zprostit odkazem na smluvní ujednání či odkazem na porušení povinnosti ze strany smluvního partnera

– důvody zániku trestnosti: uplynutí doby (lhůty objektivní a subjektivní); smrt FO, zánik PO

– sankcí je nejčastěji peněžitý trest, dále propadnutí kontrolovaného zboží, zákaz činnosti

– někt. zákony umožňují rozhodnout o upuštění od potrestání, popř. o snížení, prominutí nebo odkladu pokuty

– v řízení se postupuje podle správního řádu

Sankce a ochranná opatření:

– napomenutí

– uložení pokuty – podle zákona o správě daní a poplatků; exekuce se provádí vydáním exekučního příkazu – na přikázání pohledávky, na srážku ze mzdy, na prodej movitých věcí, na prodej nemovitostí

– lze vykonat do 5 let do uplynutí lhůty určené pro zaplacení

– propadnutí nebo zabrání věci – vlastnické právo přechází na stát

– zákaz činnosti – začíná právní mocí rozhodnutí, kterým byla uložena; orgán, kt. to uložil, kontroluje, zda pachatel zakázanou činnost nevykonává X pokud ano => TČ maření výkonu úředního rozhodnutí

– končí uplynutím doby; spr. orgán může na návrh oprávněné osoby rozhodnout o upuštění od výkonu zbytku zákazu, uplynula-li 1/2 doby výkonu sankce a pachatel prokázal, že další její výkon není potřebný

– omezující opatření – jeho úmyslné nedodržení je přestupkem

Přezkoumávání rozhodnutí:

– vždy se lze odvolat – až na výjimky (§ 76/3, § 84/2, § 92/2 PřesZ)

– suspenzivní účinek odvolání nelze vyloučit u meritotního rozhodnutí, ale vyloučen je u rozhodnutí o odnětí věci

– zákaz reformace in peius = správní orgán nemůže změnit uloženou sankci v neprospěch obviněného z přestupku

– zvláštní případ – spr. orgán zruší rozhodnutí, zjistí-li že osoba shledaná vinnou z přestupku, byla za tentýž skutek soudem pravomocně odsouzena nebo žaloby zproštěna – § 94 PřesZ

– zkrácené řízení:

– blokové řízení – rozhodnutí o uložení pokuty ihned po spolehlivém zjištění přestupku a její zaplacení pachatelem buď na místě nebo v urč. lhůtě; nelze se proti tomu odvolat; má za následek vznik překážky rei iudicatae

– podmínky: přestupek musí být spolehlivě zjištěn; nestačí domluva; obviněný je ochoten pokutu zaplatit; nejedná se o přestupek, kt. je možné projednat jen na návrh

– nelze zde uložit ochranné opatření, povinnost nahradit náklady řízení, ani rozhodnout o náhradě škody

– pokuty jsou oprávněni ukládat a vybírat: správní orgány, v jejichž působnosti je projedná-vat přestupky; osoby jimi pověřené; orgány určené PřesZ; orgány určené jiným zákonem