Podnik jako základní složka hospodářství
Základní složkou hospodářství je podnik. Získané statky a služby nazýváme výkony podniku.
Při své činnosti vynakládá výrobní činitele, jejichž spotřebu vyjádřenou v penězích označujeme jako náklady. Ze své činnosti získává výkony, které vyjadřujeme v penězích a označujeme je jako výnosy.
Podnik můžeme charakterizovat těmito znaky:
1) Právní samostatnost –právní subjektivita, tj. způsobilost k právům a povinnostem a právo jednat svým jménem v právních vztazích.
2) Hospodářská (ekonomická) samostatnost, která znamená, že podnik zcela samostatně hospodaří, to znamená, že: - ze svých výnosů uhrazuje své náklady a dosahuje zisku.
- samostatně rozhoduje o použití svých zdrojů a o předmětu činnosti
- vystupuje na trhu jako samostatný subjekt
3) Samostatné rozhodování o vnitřním organizačním uspořádáním a způsobu řízení.
Podnik jedná samostatně pod svým obchodním jménem. Toto obchodní jméno se v praxi nazývá firma. Musí se lišit od jiných názvů, aby nemohlo dojít k záměně podniků. Při založení podniku se toto obchodní jméno zapisuje do obchodního nebo živnostenského rejstříku.
Podnik má výlučné a časově neomezené právo tento název užívat. Proti každému, kdo by nedovoleně užíval téhož obchodního jména nebo podobného jména, se může domáhat ochrany u soudu.
Obchodní jméno fyzické osoby – podnikatele – musí obsahovat jméno a příjmení podnikatele. Může
obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání. Tyto dodatky mohou být osobní nebo věcné. Příkladem osobního dodatku jsou akademické tituly nebo dodatky vyjadřující rodinný poměr(syn, mladší). Věcným dodatkem je bližší označení podnikatelské činnosti, například „krejčí“
Obchodní jméno právnické osoby - tvoří její název. Je odvozen zpravidla z předmětu podnikání. Musí
obsahovat podle zákona i označení právní formy podnikání. Jde o obchodní jméno věcné.
Obchodní jméno - může být utvořeno i jako smíšené. Je v něm zastoupena jak složka osobní, tak i věcná.
Užívá se u veřejných obchodních společností nebo u společností s ručením omezeným.
Příklad:
• Jan Novák – obchodní jméno fyzické osoby – podnikatele
• Jan Novák mladší – obchodní jméno s osobním dodatkem
• Jan Novák opravy televizorů – obchodní jméno s věcným dodatkem
• Jan Novák starší, České Budějovice – obchod. jméno s uvedením dodatku a místa podnikání
• JITONA, akciová společnost – věcné obchodní jméno právnické osoby
• JITONA, a. s.
• JITONA, a. s., Soběslav – věcné obchod. jméno práv. osoby s uvedením místa podnikání
• NOVÁK – KONZOLTEX, spol. s r. o. – smíšené obchodní jméno právnické osoby
Druhy podniků
1) Podle výkonu dělíme podniky následovně:
- podniky těžební – které se zabývají těžbou surovin
- podniky zemědělské – které zabezpečují výrobu zemědělských výrobků
- podniky energetické – zabezpečují výrobu a rozvoj energie
- podniky zpracovatelské – vyrábějí výrobní činitele pro další výrobu
2) Do druhé skupiny řadíme podniky poskytující služby pro jiné podniky nebo pro obyvatelstvo a jeho majetek. Služby uspokojují potřeby svým průběhem a nedají se skladovat.
Služby se poskytují při:
- rozdělování a směně hmotných statků (skladování, doprava, obchod)
- zajišťování peněžních prostředků a hospodaření s nimi (peněžní a bankovní služby)
- údržbě a opravách výrobků
- zajišťování a ochraně majetku a osob (pojišťovací služby a zastupování u soudu)
- péči o zdraví, o duševní a fyzickou hygienu (zdrav. Péče, kadeřnictví, kultura, sport, zábava)
- ubytování a přepravě osob a informací, rekreaci a poznání
- výchově a vzdělání
3) Podle velikosti rozdělujeme podniky do skupin zpravidla podle počtu pracovníků. Rozlišujeme:
- nejmenší podniky(do deseti pracovníků)
- malé podniky (několik desítek pracovníků)
- střední podniky (několik set pracovníků)
- velké podniky (nad pět set pracovníků)
4) Podle příslušnosti k určitému odvětví rozlišujeme podniky:
- zemědělství, myslivost, lesní hospodářství
- dobývání nerostných surovin
- zpracovatelský průmysl
- stavebnictví
- obchod, oprava motorových vozidel a spotřebního zboží
- pohostinství a ubytování
- doprava, skladování, spoje
- peněžnictví a pojišťovnictví
- nemovitosti
- veřejná správa, obrana
- školství a zdravotnictví
- soukromé domácnosti s domácím personálem
- ostatní veřejné sociální a osobní služby
5) Zvláštním druhem podniku jsou tzv. JOINT VENTURES, neboli podniky, které jsou spojením našeho a zahraničního kapitálu. (ŠKODA – VOLKSWAGEN)
Zobrazují se příspěvky se štítkemhospodářský cyklus. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemhospodářský cyklus. Zobrazit všechny příspěvky
2) Hospodářský cyklus, ekonomick
Hospodářský cyklus, ekonomick
obecně h. c. = výkyvy v ekonomické aktivitě, doprovázené opakovaným kolísáním reálného produktu, zaměstnanosti, investic, zisků a jiných veličin
v praxi - sledování pouze výkyvů reálného produktu
krátkodobé kolísání - několikaměsíční po sobě následující období pod vlivem sezónních událostí (vliv počasí v zemědělství a stavebnictví, rostoucí poptávka před vánocemi, vliv dovolených v létě atp.)
samostatným problémem jsou dlouhé Kondratěvovy vlny (50-60 let) - jsou vysvětlovány takovými událostmi jako např. války, objevy nových nalezišť zlata nebo klimatické změny, rozšiřování světového trhu
Juglarovy střednědobé cykly = konjunkturní cyklus
obsahuje dvě fáze:
• fáze k o n t r a k c e, tj. smršťování (poklesu) reálného produktu, která je zakončena dolníb bodem obratu (sedlo, dno),
• fáze e x p a n z e (též rozmach, vzestup), tj. růst reálného produktu. Na konci této fáze dochází k hornímu bodu obratu (vrchol).
Trendem je dlouhodobý vývoj potenciálního produktu, okolo kterého skutečný produkt kolícá (fluktuuje).
Trvá-li kontrakce dva a více po sobě následujících čtvrtletí, bývá označována jako r e c e s e. Zvláště dlouhé a hluboké recese jsou nazývány d e p r e s e m i. Období, kdy produkt vykazuje nulové přírustky, je obdobím s t a g n a c e.
Fáze kontrakce
dochází k poklesu poptávky resp. poptávaného množství, k odbytovým potížím a k růstu zásob. Roste nezaměstnanost a klesá reálný produkt.
• pokles AD (negativní poptávkový šok) je v modelu AD - AS spojen s poklesem cenové hladiny (ve skutečnosti jde spíše o pokles míry inflace),
• pokles AS (negativní nabídkový šok) v důsledku růstu cen vstupů je spojen s růstem cenové hladiny. Vysoká nezaměstnanost spojená s růstem cenové hladiny (s růstem míry inflace) bývá nazývána s t a g f l a c e.
Fáze expanze
dochází k růstu poptávky (resp. poptávaného množství), roste zaměstnanost i produkt
ex. dvě možnosti vývoje cenové hladiny: v případě pozitivního poptávkového šoku dochází k jejímu růstu, v případě pozitivního nabídkového šoku dochází k poklesu cenové hladiny
Teorie hospodářského cyklu
většina teorií podtrhuje význam spotřebních a investičních statků dlouhodobého užití
• primárně vnější - nacházejí příčiny hc ve výkyvech něčeho vně ekonomického systému (ve válkách, revolucích v objevech nalezišť zlata, v tempech růstu obyvatelstva, ve vědeckých průlomech atp.),
• primárně vnitřní - hledají mechanismy uvnitř ekonomického systému samého, takové, které vyvolávají sebegenerující hc, a to tak, že každá expanze plodí recesi a pokles a každý pokles plodí oživení a expanzi.
Nejznámější teorie hospodářského cyklu
1.) Politický hospodářský cyklus
Jeden z hlavních příkladů vnějších příčin hc.
Vychází z pozorování, že nakroekonomickou politiku určují volení představitelé, kteří se mohou pokoušet manipulovat ekonomikou tak, aby podpořili své volební vyhlídky.
Založena na třech předpokladech:
• ex nástroje ke stimulování ekonomiky,
• voličům se zamlouvají období s nízkou nezaměstnaností, rychlým ekonomickým růstem a nízkou inflací,
• politici chtějí být znovu zvoleni.
2.) Kombinování vnějších a vnitřních faktorů
při kombinovaném přístupu mohou otřesy vznikat vně ekonomiky, avšak vnitřní fungování ekonomiky je šíří a udržuje
vnější šoky - významným faktorem jsou investice; jsou ovlivněny růstem prodejů a produktu = p r i n c i p a k c e l e r á t o r u (je součástí téměř všech teorií hosp. cyklu)
Princip akcelerátoru je teorií o faktorech, které určují investice; zásoba kapitálu je v první řadě závislá na výši produkce, přírůstky k této zásobě se vynakládají pouze tehdy, roste-li produkt
podle principu akcelerátoru musí vůst prodeje stále stejnou rychlostí, mají-li investice zůstat stálé
akcelerátor je mocný činitel, který vyvolává hospodářskou nestabilitu; změny produktu se mohou mnohonásobně projevit jako obrovské změny v investicích
Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
Klesne-li produkt rychle, vyvolá princip akcelerátoru negativní investice. Avšak hrubé investice do budov a zařízení stěží mohou být záporné, tím je dána dolní hranice určující možnou hloubku poklesu investic.
Krize tedy obsahuje zárodky vlastního zotavení, další pokles se musí zastavit. Poté musí přestat klesat i produkt. Firmy budou potřebovat určité obnovovací investice, takže hrubé investice vzrostou a v podnikovém sektoru začne oživení.
Sotva začne produkt růst, prostřednictvím akcelerátoru se vyvolají nové investice, ty dále zvýší růst produktu prostřednictvím multiplikátoru.
V určitém momentu se však růst produktu zpomalí, akcelerátor začne fungovat proti hospodářské expanzi.
Potenciální produkt = dlouhodobě udržitelná výše reálného GNP, při níž je dosahováno v ekonomické vysoké zaměstnanosti; představuje maximální hodnotu produktu, které lze dosáhnout, aniž dochází k napětí v produkční kapacitě země a k vyvolání inflačních tendencí.
Výše Y* určuje AD; AD má v důsledku růstu Y* tendenci růst.
Hospodářský cyklus vzniká, jestliže se urychlí nebo zpomalí hospodářská aktivita.
„Okunův zákon“
hospodářské cykly se přelévají i do zaměstnanosti a nezaměstnanosti
v období recese míra nezaměstnanosti roste
ex. těsný vztah mezi změnou produktu a změnou nezaměstnanosti objevený Arthurem Okunem (1929-1979)
Okunův zákon říká, že „na každá 2%, o něž GNP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1%“.
(např. klesne-li GNP ze 100% na 98%, zvýší se míra nezaměstnanosti ze 6% na 7%)
Mezera produktu je procentní odchylkou GNP od jeho potenciálu. Mezera nezaměstnanosti je odchylkou od její přirozené míry, vyjádřená v procentech.
Teorie ekonomického růstu
zabývá se dlouhodobým vývojem potenciálního produktu; v nejužším pojetí e. r. jde o dlouhodobý růst potenciálního produktu na 1 obyvatele. Nejde o krátkodobé výkyvy skutečného produktu okolo dlouhodobého trendu.
Teorie ekonomického růstu studují faktory, které vedou k ekonomickému růstu v čase, a analyzují síly, které umožňují některým zemím růst rychle, některým pomalu a některým vůbec ne.
Tempo růstu produktu
g = (Yt - Yt-1) ÷ Yt-1 × 100 (v %)
vyjadřuje tempo růstu skutečného reálného produktu
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě okolnosti:
• tempo růstu reálného produktu;
• míra inflace (tempo růstu cenové hladiny.
Zdroje ekonomického růstu
zdroje umožňující růst potenciálního produktu jsou tvořeny několika složkami, které mohou být různě strukturovány, a to např.:
1. lidské zdroje, a to:
• množství práce,
• její kvalifikace - tzv. lidský kapitál,
2. přírodní zdroje, a to:
• množství půdy a nerostného bohatství,
• kvalita těchto zdrojů,
3. kapitálové zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investicemi. Patří sem:
• stroje a zařízení, budovy, stavby aj.,
• technická úroveň těchto statků - jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost atp.
Obecněji je možno tyto zdroje ekonomického růstu rozdělit do dvou skupin:
• kvantitativní: do výroby jsou zapojována nová kvanta práce, přírodních zdrojů a kapitálu se stejnými kvalitativními charakteristikami. Je-li e. r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako e x t e n z i v n í r ů s t.
• kvalitativní: zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvoj technické úrovně fixního kapitálu. Součástí kvalitativních zdrojů je i informační vybavení a organizační začlenění jednotlivých faktorů do výroby a způsob jejich vzájemné kombinace. Bývají označovány také jako t e c h n o l o g i c k á z m ě n a. Technologická změna v podobě zkvalitňování kapitálových statků = zpředmětněná tech. změna. Je-li e.r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako i n t e n z i v n í r ů s t.
v hospodářské realitě dochází v rozvinutých ekonomikách ke kombinaci obou typů zdrojů. Výsledkem je dlouhodobý růst potenciálního produktu. Konkrétní kvantifikací významu jednotlivých zdrojů růstu se zabývá r ů s t o v é ú č e t n i c t v í. Jde o určení podílu těchto zdrojů na přírůstku produktu.
Východiskem je neoklasická teorie rozdělování důchodu na bázi mezních produktivit jednotlivých výrobních faktorů.
Y = MPPK × K + MPPL × L
Růstové účetnictví
obecně h. c. = výkyvy v ekonomické aktivitě, doprovázené opakovaným kolísáním reálného produktu, zaměstnanosti, investic, zisků a jiných veličin
v praxi - sledování pouze výkyvů reálného produktu
krátkodobé kolísání - několikaměsíční po sobě následující období pod vlivem sezónních událostí (vliv počasí v zemědělství a stavebnictví, rostoucí poptávka před vánocemi, vliv dovolených v létě atp.)
samostatným problémem jsou dlouhé Kondratěvovy vlny (50-60 let) - jsou vysvětlovány takovými událostmi jako např. války, objevy nových nalezišť zlata nebo klimatické změny, rozšiřování světového trhu
Juglarovy střednědobé cykly = konjunkturní cyklus
obsahuje dvě fáze:
• fáze k o n t r a k c e, tj. smršťování (poklesu) reálného produktu, která je zakončena dolníb bodem obratu (sedlo, dno),
• fáze e x p a n z e (též rozmach, vzestup), tj. růst reálného produktu. Na konci této fáze dochází k hornímu bodu obratu (vrchol).
Trendem je dlouhodobý vývoj potenciálního produktu, okolo kterého skutečný produkt kolícá (fluktuuje).
Trvá-li kontrakce dva a více po sobě následujících čtvrtletí, bývá označována jako r e c e s e. Zvláště dlouhé a hluboké recese jsou nazývány d e p r e s e m i. Období, kdy produkt vykazuje nulové přírustky, je obdobím s t a g n a c e.
Fáze kontrakce
dochází k poklesu poptávky resp. poptávaného množství, k odbytovým potížím a k růstu zásob. Roste nezaměstnanost a klesá reálný produkt.
• pokles AD (negativní poptávkový šok) je v modelu AD - AS spojen s poklesem cenové hladiny (ve skutečnosti jde spíše o pokles míry inflace),
• pokles AS (negativní nabídkový šok) v důsledku růstu cen vstupů je spojen s růstem cenové hladiny. Vysoká nezaměstnanost spojená s růstem cenové hladiny (s růstem míry inflace) bývá nazývána s t a g f l a c e.
Fáze expanze
dochází k růstu poptávky (resp. poptávaného množství), roste zaměstnanost i produkt
ex. dvě možnosti vývoje cenové hladiny: v případě pozitivního poptávkového šoku dochází k jejímu růstu, v případě pozitivního nabídkového šoku dochází k poklesu cenové hladiny
Teorie hospodářského cyklu
většina teorií podtrhuje význam spotřebních a investičních statků dlouhodobého užití
• primárně vnější - nacházejí příčiny hc ve výkyvech něčeho vně ekonomického systému (ve válkách, revolucích v objevech nalezišť zlata, v tempech růstu obyvatelstva, ve vědeckých průlomech atp.),
• primárně vnitřní - hledají mechanismy uvnitř ekonomického systému samého, takové, které vyvolávají sebegenerující hc, a to tak, že každá expanze plodí recesi a pokles a každý pokles plodí oživení a expanzi.
Nejznámější teorie hospodářského cyklu
1.) Politický hospodářský cyklus
Jeden z hlavních příkladů vnějších příčin hc.
Vychází z pozorování, že nakroekonomickou politiku určují volení představitelé, kteří se mohou pokoušet manipulovat ekonomikou tak, aby podpořili své volební vyhlídky.
Založena na třech předpokladech:
• ex nástroje ke stimulování ekonomiky,
• voličům se zamlouvají období s nízkou nezaměstnaností, rychlým ekonomickým růstem a nízkou inflací,
• politici chtějí být znovu zvoleni.
2.) Kombinování vnějších a vnitřních faktorů
při kombinovaném přístupu mohou otřesy vznikat vně ekonomiky, avšak vnitřní fungování ekonomiky je šíří a udržuje
vnější šoky - významným faktorem jsou investice; jsou ovlivněny růstem prodejů a produktu = p r i n c i p a k c e l e r á t o r u (je součástí téměř všech teorií hosp. cyklu)
Princip akcelerátoru je teorií o faktorech, které určují investice; zásoba kapitálu je v první řadě závislá na výši produkce, přírůstky k této zásobě se vynakládají pouze tehdy, roste-li produkt
podle principu akcelerátoru musí vůst prodeje stále stejnou rychlostí, mají-li investice zůstat stálé
akcelerátor je mocný činitel, který vyvolává hospodářskou nestabilitu; změny produktu se mohou mnohonásobně projevit jako obrovské změny v investicích
Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
Klesne-li produkt rychle, vyvolá princip akcelerátoru negativní investice. Avšak hrubé investice do budov a zařízení stěží mohou být záporné, tím je dána dolní hranice určující možnou hloubku poklesu investic.
Krize tedy obsahuje zárodky vlastního zotavení, další pokles se musí zastavit. Poté musí přestat klesat i produkt. Firmy budou potřebovat určité obnovovací investice, takže hrubé investice vzrostou a v podnikovém sektoru začne oživení.
Sotva začne produkt růst, prostřednictvím akcelerátoru se vyvolají nové investice, ty dále zvýší růst produktu prostřednictvím multiplikátoru.
V určitém momentu se však růst produktu zpomalí, akcelerátor začne fungovat proti hospodářské expanzi.
Potenciální produkt = dlouhodobě udržitelná výše reálného GNP, při níž je dosahováno v ekonomické vysoké zaměstnanosti; představuje maximální hodnotu produktu, které lze dosáhnout, aniž dochází k napětí v produkční kapacitě země a k vyvolání inflačních tendencí.
Výše Y* určuje AD; AD má v důsledku růstu Y* tendenci růst.
Hospodářský cyklus vzniká, jestliže se urychlí nebo zpomalí hospodářská aktivita.
„Okunův zákon“
hospodářské cykly se přelévají i do zaměstnanosti a nezaměstnanosti
v období recese míra nezaměstnanosti roste
ex. těsný vztah mezi změnou produktu a změnou nezaměstnanosti objevený Arthurem Okunem (1929-1979)
Okunův zákon říká, že „na každá 2%, o něž GNP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1%“.
(např. klesne-li GNP ze 100% na 98%, zvýší se míra nezaměstnanosti ze 6% na 7%)
Mezera produktu je procentní odchylkou GNP od jeho potenciálu. Mezera nezaměstnanosti je odchylkou od její přirozené míry, vyjádřená v procentech.
Teorie ekonomického růstu
zabývá se dlouhodobým vývojem potenciálního produktu; v nejužším pojetí e. r. jde o dlouhodobý růst potenciálního produktu na 1 obyvatele. Nejde o krátkodobé výkyvy skutečného produktu okolo dlouhodobého trendu.
Teorie ekonomického růstu studují faktory, které vedou k ekonomickému růstu v čase, a analyzují síly, které umožňují některým zemím růst rychle, některým pomalu a některým vůbec ne.
Tempo růstu produktu
g = (Yt - Yt-1) ÷ Yt-1 × 100 (v %)
vyjadřuje tempo růstu skutečného reálného produktu
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě okolnosti:
• tempo růstu reálného produktu;
• míra inflace (tempo růstu cenové hladiny.
Zdroje ekonomického růstu
zdroje umožňující růst potenciálního produktu jsou tvořeny několika složkami, které mohou být různě strukturovány, a to např.:
1. lidské zdroje, a to:
• množství práce,
• její kvalifikace - tzv. lidský kapitál,
2. přírodní zdroje, a to:
• množství půdy a nerostného bohatství,
• kvalita těchto zdrojů,
3. kapitálové zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investicemi. Patří sem:
• stroje a zařízení, budovy, stavby aj.,
• technická úroveň těchto statků - jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost atp.
Obecněji je možno tyto zdroje ekonomického růstu rozdělit do dvou skupin:
• kvantitativní: do výroby jsou zapojována nová kvanta práce, přírodních zdrojů a kapitálu se stejnými kvalitativními charakteristikami. Je-li e. r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako e x t e n z i v n í r ů s t.
• kvalitativní: zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvoj technické úrovně fixního kapitálu. Součástí kvalitativních zdrojů je i informační vybavení a organizační začlenění jednotlivých faktorů do výroby a způsob jejich vzájemné kombinace. Bývají označovány také jako t e c h n o l o g i c k á z m ě n a. Technologická změna v podobě zkvalitňování kapitálových statků = zpředmětněná tech. změna. Je-li e.r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako i n t e n z i v n í r ů s t.
v hospodářské realitě dochází v rozvinutých ekonomikách ke kombinaci obou typů zdrojů. Výsledkem je dlouhodobý růst potenciálního produktu. Konkrétní kvantifikací významu jednotlivých zdrojů růstu se zabývá r ů s t o v é ú č e t n i c t v í. Jde o určení podílu těchto zdrojů na přírůstku produktu.
Východiskem je neoklasická teorie rozdělování důchodu na bázi mezních produktivit jednotlivých výrobních faktorů.
Y = MPPK × K + MPPL × L
Růstové účetnictví
4. Přednáška - Teorie reálného hosp. cyklu (teorie RBC)
Teorie reálného hosp. cyklu (teorie RBC)
- datace: od 80. let 20.st.
- mladší „sestra“ peněžních modelů
- mladší větev NKM
- představitelé: Kydland, Prescott, Long, Ch. Plosser
Obecné rysy RBC:
- rozdíl v charakteristice impulsů, které už nejsou peněžní, nýbrž reálné náhodné změny agregátní produktivity výrobních faktorů v celé ekonomice; preferencí
- rozdíl, jak jsou tyto impulsy do eko přenášeny tzv. mechanizmem mezičasové substituce
MMS = získáme-li dodatečný důchod, rozhodujeme se, jak jej rozdělíme mezi C a S podle hypotézy mezičasové substituce trochu více spotřebuji, ale zbytek si ušetřím a investuji – měním současnou spotřebu na budoucí. Eko subjekt se rozhoduje mezičasově (2 období), optimalizuje v čase vývoj své spotřeby. kdyby se tak eko subjekty chovaly, pak lze v čase pozorovat, že spotřeba je daleko více stabilnější než důchod.
U ekonomik s dlouhou tradicí tržního mechanizmu je tato teorie platná (např. USA). Na začátku transformace postkomun. Zemí není patrná platnost této teorie tzv. „podivný vývoj“ .
Vznik hosp. cyklu v RBC
- v ekonomice dojde k technologickému zlepšení zvýší se mezní fyzický produkt kapitálu (MPPk = jak se mění reálný HDP, jestliže se zvýší objem kapitálu o jednotku. Kapitál je produktivnější)
- investuje se do dalšího kapitálu, firmy si to mohou dovolit vzroste agregátní produktivita proces investování vyšší příjmy původní tech. Zlepšení má tedy dlouhodobý dopad.
Pro mezičasovou substituci je klíčovou otázkou reálná úroková míra (r). Jakmile (r) začne růst, domácnosti jsou motivovány více pracovat a více spořit.
- technologické šoky jsou jednorázové (dočasné) – změna agregátní produktivity
Hosp. cyklus vzniká díky výkyvům produktivity výrobních faktorů, jejichž účinky jsou do eko zařazeny pomocí mezičasové substituce kolísá potencionální výstup, který je dán množstvím výrobních faktorů a jejich produktivitou
Teorie RBC a peníze
- za prvotní zdroj změny M nejsou považovány zásahy CB
- jejich pojetí úlohy peněz v ekonomice: v rámci teorie RBC se setkáváme s tzv. hypotézou obrácené kauzality (reverzní)
vztah příčina – následek, změny M a HDPr
monetaristé, Lucas … M (příčina) Y (následek)
teorie RBC … Y M ! nesmíme směšovat časovou následnost a kauzalitu
M = předčasová veličina – vyvolá změnu Yr časová následnost
Y nemusí vyvolat M kauzalita
(Př. Vánoce a počet posílaných pohlednic)
Již dnes vzroste M, protože lidé dopředu očekávají růst HDPr, dopředu zvyšují svou poptávku po penězích a CB nechce dopustit, aby se zvýšená poptávka promítla do úrokových sazeb v ekonomice, proto ji uspokojuje zvýšenou nabídkou peněz.
Proč by lidé měli dopředu očekávat růst HDPr?
- RAC. OČEKÁVÁNÍ !!!!!
- Výkyvy agregátní produktivity lidé odhadnou budoucí růst HDPr
Co to znamená pro účinnost HP?
- měnová politika je v modelu RBC zcela neúčinná, CB svými zásahy HDPr neovlivňuje, ten je ovlivňován reálnými šoky CB pasivně reaguje na vývoj v ekonomice
TEORIE x PRAXE
Teorii nelze nic vytknout. V praxi zůstává otevřenou otázkou kauzální vazba (od peněz k výstupu x od výstupu k penězům).
Nová keynesovská makroekonomie
Datace: Od počátku 80. let 20. st. Souběžně s tericí RBC. Největší rozmach v 90. letech.
Populární ekon. Škola především v Evropě
Nejvýznamnější představitel Joseph Stiglinz (2001 Nobelova cena za ekonomii)
Reagují na novou klas. Ekonomii – některé jejich kritiky berou vážně (rac. Oček.), něco akceptovat nehodlají (předpoklad dokonalé konkurence).
- datace: od 80. let 20.st.
- mladší „sestra“ peněžních modelů
- mladší větev NKM
- představitelé: Kydland, Prescott, Long, Ch. Plosser
Obecné rysy RBC:
- rozdíl v charakteristice impulsů, které už nejsou peněžní, nýbrž reálné náhodné změny agregátní produktivity výrobních faktorů v celé ekonomice; preferencí
- rozdíl, jak jsou tyto impulsy do eko přenášeny tzv. mechanizmem mezičasové substituce
MMS = získáme-li dodatečný důchod, rozhodujeme se, jak jej rozdělíme mezi C a S podle hypotézy mezičasové substituce trochu více spotřebuji, ale zbytek si ušetřím a investuji – měním současnou spotřebu na budoucí. Eko subjekt se rozhoduje mezičasově (2 období), optimalizuje v čase vývoj své spotřeby. kdyby se tak eko subjekty chovaly, pak lze v čase pozorovat, že spotřeba je daleko více stabilnější než důchod.
U ekonomik s dlouhou tradicí tržního mechanizmu je tato teorie platná (např. USA). Na začátku transformace postkomun. Zemí není patrná platnost této teorie tzv. „podivný vývoj“ .
Vznik hosp. cyklu v RBC
- v ekonomice dojde k technologickému zlepšení zvýší se mezní fyzický produkt kapitálu (MPPk = jak se mění reálný HDP, jestliže se zvýší objem kapitálu o jednotku. Kapitál je produktivnější)
- investuje se do dalšího kapitálu, firmy si to mohou dovolit vzroste agregátní produktivita proces investování vyšší příjmy původní tech. Zlepšení má tedy dlouhodobý dopad.
Pro mezičasovou substituci je klíčovou otázkou reálná úroková míra (r). Jakmile (r) začne růst, domácnosti jsou motivovány více pracovat a více spořit.
- technologické šoky jsou jednorázové (dočasné) – změna agregátní produktivity
Hosp. cyklus vzniká díky výkyvům produktivity výrobních faktorů, jejichž účinky jsou do eko zařazeny pomocí mezičasové substituce kolísá potencionální výstup, který je dán množstvím výrobních faktorů a jejich produktivitou
Teorie RBC a peníze
- za prvotní zdroj změny M nejsou považovány zásahy CB
- jejich pojetí úlohy peněz v ekonomice: v rámci teorie RBC se setkáváme s tzv. hypotézou obrácené kauzality (reverzní)
vztah příčina – následek, změny M a HDPr
monetaristé, Lucas … M (příčina) Y (následek)
teorie RBC … Y M ! nesmíme směšovat časovou následnost a kauzalitu
M = předčasová veličina – vyvolá změnu Yr časová následnost
Y nemusí vyvolat M kauzalita
(Př. Vánoce a počet posílaných pohlednic)
Již dnes vzroste M, protože lidé dopředu očekávají růst HDPr, dopředu zvyšují svou poptávku po penězích a CB nechce dopustit, aby se zvýšená poptávka promítla do úrokových sazeb v ekonomice, proto ji uspokojuje zvýšenou nabídkou peněz.
Proč by lidé měli dopředu očekávat růst HDPr?
- RAC. OČEKÁVÁNÍ !!!!!
- Výkyvy agregátní produktivity lidé odhadnou budoucí růst HDPr
Co to znamená pro účinnost HP?
- měnová politika je v modelu RBC zcela neúčinná, CB svými zásahy HDPr neovlivňuje, ten je ovlivňován reálnými šoky CB pasivně reaguje na vývoj v ekonomice
TEORIE x PRAXE
Teorii nelze nic vytknout. V praxi zůstává otevřenou otázkou kauzální vazba (od peněz k výstupu x od výstupu k penězům).
Nová keynesovská makroekonomie
Datace: Od počátku 80. let 20. st. Souběžně s tericí RBC. Největší rozmach v 90. letech.
Populární ekon. Škola především v Evropě
Nejvýznamnější představitel Joseph Stiglinz (2001 Nobelova cena za ekonomii)
Reagují na novou klas. Ekonomii – některé jejich kritiky berou vážně (rac. Oček.), něco akceptovat nehodlají (předpoklad dokonalé konkurence).
ČTYŘI ZÁKLADNÍ FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU
ad 1.
- konjunkturálně rozjeté hospodářství → překročení únosné míry převisu AS firmy nerozpoznají
ad 2.
- země přesáhne hranice nových produkčních možností → čerpání chybějících výrobních faktorů na dluh ze zahraničí → „přehřátí“ ekonomiky
ad 3.
- finanční a následně i hospodářská krize → tj. návrat k potenciálnímu produktu, ale setrvačnost ekonomiky → řetězová reakce bankrotů
- k recesi dochází, jestliže HDP klesá po dvě po sobě následující čtvrtletí
- deprese je označení pro zvláště hlubokou recesi
- výrazně roste míra nezaměstnanosti= „cyklická nezaměstnanost“
ad 4.
- země se dostává pod hranici svých produkčních možností (nevyužívá plně své výrobní faktory), ale D nikdy neklesne na nulu
- označováno jako dolní bod obratu
- konjunkturálně rozjeté hospodářství → překročení únosné míry převisu AS firmy nerozpoznají
ad 2.
- země přesáhne hranice nových produkčních možností → čerpání chybějících výrobních faktorů na dluh ze zahraničí → „přehřátí“ ekonomiky
ad 3.
- finanční a následně i hospodářská krize → tj. návrat k potenciálnímu produktu, ale setrvačnost ekonomiky → řetězová reakce bankrotů
- k recesi dochází, jestliže HDP klesá po dvě po sobě následující čtvrtletí
- deprese je označení pro zvláště hlubokou recesi
- výrazně roste míra nezaměstnanosti= „cyklická nezaměstnanost“
ad 4.
- země se dostává pod hranici svých produkčních možností (nevyužívá plně své výrobní faktory), ale D nikdy neklesne na nulu
- označováno jako dolní bod obratu
Hospodářský cyklus, agregátní poptávka a agregátní nabídka
hospodářský cyklus
Typy hospodářských cyklů podle dělby trvání a příčin vzniku:
(nejdůležitější roli hrají investice)
- krátkodobé (Kichinovy cykly) – 3 roky – příčina vlnění je spojována se změnami cyklu zásob a rozpracované výroby)
- střednědobé (Juglarovy cykly) – 10 – 12 let – příčina spojována se změnami investičního cyklu ( investice rovněž podléhají vlnám)
- dlouhodobé (Kondratěvovy dlouhé vlny) – 50 let – bývají spojovány se zásadními změnami výrobních technologií, monetárními jevy a významnými politickými událostmi
agregátní poptávka a agregátní nabídka
V mikroekonomii si pod pojmem poptávka představíme spotřebitele ( domácnosti ) a nabídka je představována výrobci ( firmy )
V makroekonomie musíme myslet komplexněji a postihnout všechny, kdo v dané ekonomice něco poptávají nebo nabízejí.
Typy hospodářských cyklů podle dělby trvání a příčin vzniku:
(nejdůležitější roli hrají investice)
- krátkodobé (Kichinovy cykly) – 3 roky – příčina vlnění je spojována se změnami cyklu zásob a rozpracované výroby)
- střednědobé (Juglarovy cykly) – 10 – 12 let – příčina spojována se změnami investičního cyklu ( investice rovněž podléhají vlnám)
- dlouhodobé (Kondratěvovy dlouhé vlny) – 50 let – bývají spojovány se zásadními změnami výrobních technologií, monetárními jevy a významnými politickými událostmi
agregátní poptávka a agregátní nabídka
V mikroekonomii si pod pojmem poptávka představíme spotřebitele ( domácnosti ) a nabídka je představována výrobci ( firmy )
V makroekonomie musíme myslet komplexněji a postihnout všechny, kdo v dané ekonomice něco poptávají nebo nabízejí.
ALE Hospodářský růst nevede vždy ke zvyšování kvality života ( průvodní jevy):
ALE Hospodářský růst nevede vždy ke zvyšování kvality života ( průvodní jevy):
- nadměrné znečišťování ŽP
- neúměrné vyčerpávání neobnovitelných přírodních zdrojů
- zvyšování rozdílů mezi bohatými a chudými vrstvami obyvatelstva
Nelze prosazovat dosahování maximálně možného tempa růstu, ale pouze takového, které vytváří předpoklady pro zvyšování kvality života.
Absolutní hodnota = udává ekonomickou sílu hospodářství
1% = 50 mil. domácností → příjmy vyšší než 24 tis. dolarů ročně = nejbohatší domácnosti na světě → vydělávají víc než 60% nejchudší domácnosti → ČR 7088 dolarů ročně → jsme na hranici chudoby
Ekonomické dění ve společnosti je trvalým pohybem, kolísáním
výkonnost tržního hospodářství v čase se vyvíjí nerovnoměrně
základní tendence dosažení ekonomické rovnováhy jako nejefektivnějšího stavu je dosahována posloupností dílčích nerovnováh
JE ZÁKONITÁ
- nadměrné znečišťování ŽP
- neúměrné vyčerpávání neobnovitelných přírodních zdrojů
- zvyšování rozdílů mezi bohatými a chudými vrstvami obyvatelstva
Nelze prosazovat dosahování maximálně možného tempa růstu, ale pouze takového, které vytváří předpoklady pro zvyšování kvality života.
Absolutní hodnota = udává ekonomickou sílu hospodářství
1% = 50 mil. domácností → příjmy vyšší než 24 tis. dolarů ročně = nejbohatší domácnosti na světě → vydělávají víc než 60% nejchudší domácnosti → ČR 7088 dolarů ročně → jsme na hranici chudoby
Ekonomické dění ve společnosti je trvalým pohybem, kolísáním
výkonnost tržního hospodářství v čase se vyvíjí nerovnoměrně
základní tendence dosažení ekonomické rovnováhy jako nejefektivnějšího stavu je dosahována posloupností dílčích nerovnováh
JE ZÁKONITÁ
CYKLICKÝ VÝVOJ HOSPODÁŘSTVÍ
CYKLICKÝ VÝVOJ HOSPODÁŘSTVÍ
(cykličnost se nedotýká jen národních ekonomik, ale často zasahuje světovou ekonomiku jako celek – velká hospodářská krize 1924 – 1933)
Hospodářský cyklus je opakující se nesoulad mezi potenciálním produktem a skutečným produktem národního hospodářství.
skutečný HDP <> potenciální HDP → NH přetěžuje disponibilní zdroje
cyklické kolísání skutečného produktu okolo potenciálního vykazuje určitou pravidelnost
ČTYŘI ZÁKLADNÍ FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU
1. expanze (rozvoj, konjunktura, rozmach D i S)
2. vrchol (převis S nad D)
3. krize (recese, deprese, pokles S i D)
4. sedlo (dno, vyrovnání a oživení D i S)
(cykličnost se nedotýká jen národních ekonomik, ale často zasahuje světovou ekonomiku jako celek – velká hospodářská krize 1924 – 1933)
Hospodářský cyklus je opakující se nesoulad mezi potenciálním produktem a skutečným produktem národního hospodářství.
skutečný HDP <> potenciální HDP → NH přetěžuje disponibilní zdroje
cyklické kolísání skutečného produktu okolo potenciálního vykazuje určitou pravidelnost
ČTYŘI ZÁKLADNÍ FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU
1. expanze (rozvoj, konjunktura, rozmach D i S)
2. vrchol (převis S nad D)
3. krize (recese, deprese, pokles S i D)
4. sedlo (dno, vyrovnání a oživení D i S)
Ekonomický růst, hospodářský cyklus
ekonomický růst, hospodářský cyklus
Vývoj hospodářství s tržním a smíšeným ekonomickým systémem probíhá v cyklech, ekonomika se ALE nevrací k původní výkonnosti.
základního kladného tempa růstu („trend tempa růstu“)
z dlouhodobého hlediska roste reálný HDP (HND)
Hospodářský (ekonomický) růst je procesem, jímž se zvyšuje schopnost národního hospodářství vyrábět statky a služby.
Ekonomický růst úzce souvisí s posuzováním hranic produkčních možností země.
Ekonomický růst chápeme jako zvyšování množství statků a služeb, které ekonomika vyrábí.
Vyjadřujeme ho pomocí reálných NE nominálních makroekonomických ukazatelů.
Hospodářský růst např. vyjadřujeme jako přírůstek reálného HDP na jednoho obyvatele (je-li přírůstek obyvatelstva vyšší než tempo hospodářského růstu, může dojít k poklesu životní úrovně)
Vývoj hospodářství s tržním a smíšeným ekonomickým systémem probíhá v cyklech, ekonomika se ALE nevrací k původní výkonnosti.
základního kladného tempa růstu („trend tempa růstu“)
z dlouhodobého hlediska roste reálný HDP (HND)
Hospodářský (ekonomický) růst je procesem, jímž se zvyšuje schopnost národního hospodářství vyrábět statky a služby.
Ekonomický růst úzce souvisí s posuzováním hranic produkčních možností země.
Ekonomický růst chápeme jako zvyšování množství statků a služeb, které ekonomika vyrábí.
Vyjadřujeme ho pomocí reálných NE nominálních makroekonomických ukazatelů.
Hospodářský růst např. vyjadřujeme jako přírůstek reálného HDP na jednoho obyvatele (je-li přírůstek obyvatelstva vyšší než tempo hospodářského růstu, může dojít k poklesu životní úrovně)
Hlavní faktory, které určují schopnost národního hospodářství dosahovat ekonomického růstu:
Hlavní faktory, které určují schopnost národního hospodářství dosahovat ekonomického růstu:
- disponibilní ekonomické zdroje
- schopnost využití těchto zdrojů
Schopnost využití ekonomických zdrojů je dána:
- vlastnickou strukturou
- rozvinutostí tržní ekonomiky a jejich institucí
- právním systémem, atd.
Jako zdroje hospodářského růstu je možné identifikovat tyto hlavní faktory:
1. přírůstek nabídky pracovních sil ( vývoj obyvatelstva, imigrace, zlepšování zdraví
2. přírůstek fyzického kapitálu (lepší vybavenost práce kapitálem →vyšší PP)
3. zvyšování investic do lidského kapitálu
4. technický pokrok ( efektivnější využivání lidských a kapitálových zdrojů)
5. řízení a organizace výroby
6. úspory z rozsahu výroby a ze specializace (zvláštní faktor)
- disponibilní ekonomické zdroje
- schopnost využití těchto zdrojů
Schopnost využití ekonomických zdrojů je dána:
- vlastnickou strukturou
- rozvinutostí tržní ekonomiky a jejich institucí
- právním systémem, atd.
Jako zdroje hospodářského růstu je možné identifikovat tyto hlavní faktory:
1. přírůstek nabídky pracovních sil ( vývoj obyvatelstva, imigrace, zlepšování zdraví
2. přírůstek fyzického kapitálu (lepší vybavenost práce kapitálem →vyšší PP)
3. zvyšování investic do lidského kapitálu
4. technický pokrok ( efektivnější využivání lidských a kapitálových zdrojů)
5. řízení a organizace výroby
6. úspory z rozsahu výroby a ze specializace (zvláštní faktor)
Obchodní rejstřík
Obchodní rejstřík
Veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů. Obchodní rejstřík je veden soudem k tomu určeným (rejstříkovým soudem).
Statutární orgán – orgán, který může jménem podniku jednat ve všech věcech (jednatel, ředitel – jednotlivec; správní rada, představenstvo – kolektivní orgán).
Prokurista – může jednat ve všech věcech kromě zcizování majetku a zatěžování nemovitostí (obchodní zmocněnec).
Do obchodní rejstříku se zapisují tyto údaje:
a) obchodní jméno, sídlo
b) identifikační číslo
c) předmět podnikání (činnosti)
d) právní forma právnické osoby
e) označení
f) jméno prokuristy a jeho bydliště
g) další skutečnosti, které již se liší podle jednotlivých forem podniků
Cíle podnikání
Dosahování zisku, dobrá finanční situace spojená s dlouhou ziskovostí.
Požadavek dlouhodobé ziskovosti je nutno nadřadit požadavkům krátkodobé ziskovosti.
Veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů. Obchodní rejstřík je veden soudem k tomu určeným (rejstříkovým soudem).
Statutární orgán – orgán, který může jménem podniku jednat ve všech věcech (jednatel, ředitel – jednotlivec; správní rada, představenstvo – kolektivní orgán).
Prokurista – může jednat ve všech věcech kromě zcizování majetku a zatěžování nemovitostí (obchodní zmocněnec).
Do obchodní rejstříku se zapisují tyto údaje:
a) obchodní jméno, sídlo
b) identifikační číslo
c) předmět podnikání (činnosti)
d) právní forma právnické osoby
e) označení
f) jméno prokuristy a jeho bydliště
g) další skutečnosti, které již se liší podle jednotlivých forem podniků
Cíle podnikání
Dosahování zisku, dobrá finanční situace spojená s dlouhou ziskovostí.
Požadavek dlouhodobé ziskovosti je nutno nadřadit požadavkům krátkodobé ziskovosti.
Podstata hospodaření podniku
Podstata hospodaření podniku
Podniky vytvářejí výnosy (oceněné výkony), jejichž základem jsou tržby z prodeje výrobků a služeb. Kromě tržeb do výnosů patří také ostatní výnosy např. náhrada škody od pojišťovny, inventurní přebytky. Z výnosu podniky uhrazují své náklady mzdové, materiálové náklady a ostatní. Rozdíl mezi výnosy a náklady je hospodářský výsledek (zisk, ztráta). Právnické podnikatelské osoby, odvádějí ze zisku asi 31% do státního rozpočtu formou daně z příjmů právnických osob.
Státní neziskové organizace
- různé státní i nestátní právnické osoby, jejichž posláním je uspokojovat potřeby lidí s pomocí státu nebo nepodnikatelské sféry.
- organizace:
a) rozpočtové: jsou státem zřizovány zejména k zajišťování služeb. Na státní rozpočet jsou napojeny věcmi příjmy a výdaji.
b) příspěvkové: jsou zřizovány státem zejména v oblasti kultury. Na státní rozpočet jsou napojeny příspěvkem.
Podniky vytvářejí výnosy (oceněné výkony), jejichž základem jsou tržby z prodeje výrobků a služeb. Kromě tržeb do výnosů patří také ostatní výnosy např. náhrada škody od pojišťovny, inventurní přebytky. Z výnosu podniky uhrazují své náklady mzdové, materiálové náklady a ostatní. Rozdíl mezi výnosy a náklady je hospodářský výsledek (zisk, ztráta). Právnické podnikatelské osoby, odvádějí ze zisku asi 31% do státního rozpočtu formou daně z příjmů právnických osob.
Státní neziskové organizace
- různé státní i nestátní právnické osoby, jejichž posláním je uspokojovat potřeby lidí s pomocí státu nebo nepodnikatelské sféry.
- organizace:
a) rozpočtové: jsou státem zřizovány zejména k zajišťování služeb. Na státní rozpočet jsou napojeny věcmi příjmy a výdaji.
b) příspěvkové: jsou zřizovány státem zejména v oblasti kultury. Na státní rozpočet jsou napojeny příspěvkem.
Druhy organizací
Druhy organizací
1) podle zaměření a způsobu hospodaření
a) ziskové (výdělečné)
b) neziskové (nevýdělečné)
2) podle vlastnictví
a) soukromé
b) družstevní
c) státní
d) církevní
e) obce
f) nadace
g) politické strany
h) zájmová sdružení
3) podle velikosti
a) nejmenší
b) malé
c) střední
d) velké
4) podle výkonů, které poskytují
a) podniky vyrábějící hmotné statky (zpracovatelské, těžební, zemědělské)
b) podniky poskytující služby (obchodní, dopravní, skladovací)
5) podle příslušnosti k určitému odvětví
a) podniky náležející ke zpracovatelskému průmyslu
b) potravinářství
c) peněžnictví, pojišťovnictví
d) pohostinství, ubytování
e) zemědělství
Zvláštním druhem podniku jsou tzv. JOINT VENTURES (společné riziko), nebo-li jinak, podniky, které vznikli spojením našeho a zahraničního kapitálu.
1) podle zaměření a způsobu hospodaření
a) ziskové (výdělečné)
b) neziskové (nevýdělečné)
2) podle vlastnictví
a) soukromé
b) družstevní
c) státní
d) církevní
e) obce
f) nadace
g) politické strany
h) zájmová sdružení
3) podle velikosti
a) nejmenší
b) malé
c) střední
d) velké
4) podle výkonů, které poskytují
a) podniky vyrábějící hmotné statky (zpracovatelské, těžební, zemědělské)
b) podniky poskytující služby (obchodní, dopravní, skladovací)
5) podle příslušnosti k určitému odvětví
a) podniky náležející ke zpracovatelskému průmyslu
b) potravinářství
c) peněžnictví, pojišťovnictví
d) pohostinství, ubytování
e) zemědělství
Zvláštním druhem podniku jsou tzv. JOINT VENTURES (společné riziko), nebo-li jinak, podniky, které vznikli spojením našeho a zahraničního kapitálu.
Charakteristické znaky podnikatele (fyzické i práv. osoby)
Charakteristické znaky podnikatele (fyzické i práv. osoby)
- je právní subjekt
- provozuje svou činnost samostatně
- vymezuje si předmět podnikání
- nese podnikatelské riziko
- hospodaří s majetkem
- podniká na vlastní účet a vede účetnictví
Podnikatel – právně samostatný, vlastnicky oddělený právní subjekt, který vyvíjí svou činnost svým jménem a na vlastní účet.
Podnik – soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží nebo mají sloužit k provozování podniku.
Obchodní jméno (firma) podniku:
a) fyzické osoby: Josef Staněk, pekařství; Jiří Marek, syn
b) právnické osoby: Tipa, s. r. o. Třebíč; Strojimport, a. s.Praha
- je právní subjekt
- provozuje svou činnost samostatně
- vymezuje si předmět podnikání
- nese podnikatelské riziko
- hospodaří s majetkem
- podniká na vlastní účet a vede účetnictví
Podnikatel – právně samostatný, vlastnicky oddělený právní subjekt, který vyvíjí svou činnost svým jménem a na vlastní účet.
Podnik – soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží nebo mají sloužit k provozování podniku.
Obchodní jméno (firma) podniku:
a) fyzické osoby: Josef Staněk, pekařství; Jiří Marek, syn
b) právnické osoby: Tipa, s. r. o. Třebíč; Strojimport, a. s.Praha
Strategie ekonomického rozvoje rozvojové země
Strategie ekonomického rozvoje rozvojové země
Východiskem je start ekonomického růstu, kde startem je rozvoj výroby v určitém odvětví, kde rychlý růst umožní tvorbu úspor a ty poslouží k financování investic v dalším odvětví až k sebeudržujícímu růstu celé ekonomiky. Většinou jde o rozvoj průmyslových odvětví, tzv. industrializace. Bývá stimulována vládní regulací jako podpory vývozu (dotace, daňové úlevy, ...) nebo nahrazování dovozů (ochrana domácí výroby před zahr. konkurencí). Součástí strategie je využívání zahraničních finančních zdrojů. Rozhodující význam mají úvěrové zdroje. Přijaté úvěry jsou základní součástí zahraničního dluhu rozvojových zemí. Budou použity na nákup kap.statků, který povede k růstu produktu.
Východiskem je start ekonomického růstu, kde startem je rozvoj výroby v určitém odvětví, kde rychlý růst umožní tvorbu úspor a ty poslouží k financování investic v dalším odvětví až k sebeudržujícímu růstu celé ekonomiky. Většinou jde o rozvoj průmyslových odvětví, tzv. industrializace. Bývá stimulována vládní regulací jako podpory vývozu (dotace, daňové úlevy, ...) nebo nahrazování dovozů (ochrana domácí výroby před zahr. konkurencí). Součástí strategie je využívání zahraničních finančních zdrojů. Rozhodující význam mají úvěrové zdroje. Přijaté úvěry jsou základní součástí zahraničního dluhu rozvojových zemí. Budou použity na nákup kap.statků, který povede k růstu produktu.
Podnik a podnikání
Podnik
= funkčně a právně samostatný subjekt zpravidla zakládaný a provozovaný podnikatelem za účelem dosahování podnikatelského zisku.
Činnost podniku je zaměřena na uspokojování potřeb jiných osob.
Podniky lze členit např. podle činnosti, velikosti a podle právní a organizační formy podnikání.
Podnikání
Podnikáním se rozumí soustavná činnost provozovaná samostatně vlastním jménem na vlastní účet, na vlastní riziko za účelem dosažení zisku.
Podnikání je upraveno právními normami.
Právní norma
Všeobecně závazné pravidlo chování vydané v předepsané formě a vynutitelné státní mocí.
Nejvyšším stupněm právní normy je Ústava. Součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod, ve které je zakotveno právo na podnikání. Zákony jsou vydávány Parlamentem ČR.
Podnikateli (podnikatelskými subjekty) mohou být:
a) jednotliví občané, čili fyzické osoby
b) skupiny lidí (společenské útvary), čili právnické osoby
= funkčně a právně samostatný subjekt zpravidla zakládaný a provozovaný podnikatelem za účelem dosahování podnikatelského zisku.
Činnost podniku je zaměřena na uspokojování potřeb jiných osob.
Podniky lze členit např. podle činnosti, velikosti a podle právní a organizační formy podnikání.
Podnikání
Podnikáním se rozumí soustavná činnost provozovaná samostatně vlastním jménem na vlastní účet, na vlastní riziko za účelem dosažení zisku.
Podnikání je upraveno právními normami.
Právní norma
Všeobecně závazné pravidlo chování vydané v předepsané formě a vynutitelné státní mocí.
Nejvyšším stupněm právní normy je Ústava. Součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod, ve které je zakotveno právo na podnikání. Zákony jsou vydávány Parlamentem ČR.
Podnikateli (podnikatelskými subjekty) mohou být:
a) jednotliví občané, čili fyzické osoby
b) skupiny lidí (společenské útvary), čili právnické osoby
Ekonomika rozvojových zemí
1.10. Ekonomika rozvojových zemí
Rozvojová země je taková země, v níž reálný důchod na obyvatele ve srovnání se Spojenými státy, Japonskem a západní Evropou je nízký. Ukazatele rozvojových zemí: odvětvová struktura (typická jednostrannost); demografická struktura (vysoký podíl venkovského obyv.), dále všeobecně nízká střední délka života.
Příčiny nízkého tempa růstu HDP/1 obyv.:
• vývoj obyvatelstva: vysoká míra porodnosti a úmrtnosti přetrvává vysoká porodnost a pod vlivem pokroku se snižuje úmrtnost (populační exploze) - zde se nachází rozvojové země klesá míra porodnosti a růst obyv. se zpomaluje stabilizovaná míra porodnosti i úmrtnosti (v rozvinutých zemích)
• nedostatečná zásoba kapitálových statků - k rozšíření a prohloubení kapitálu chybí úspory, ty ale nemohou být rozšířeny díky nízkému produktu a důchodu na obyvatele. Nízká produktivita (Y/L) se ale nezvýší, dokud nevzroste zásoba kapitálu na jednotku práce, ale to opět naráží na nedostatečné úspory bludný kruh nerozvinutosti.
• nedostatečný technologický pokrok spojený také s nedostatkem kapitálu
• únik mozků - tj. kvalifikovaní pracovníci migrují do rozvinutých zemí
• bariéra v podobě institucí - právní rámec podnikání, byrokracie zneužívají své postavení, licence
Rozvojová země je taková země, v níž reálný důchod na obyvatele ve srovnání se Spojenými státy, Japonskem a západní Evropou je nízký. Ukazatele rozvojových zemí: odvětvová struktura (typická jednostrannost); demografická struktura (vysoký podíl venkovského obyv.), dále všeobecně nízká střední délka života.
Příčiny nízkého tempa růstu HDP/1 obyv.:
• vývoj obyvatelstva: vysoká míra porodnosti a úmrtnosti přetrvává vysoká porodnost a pod vlivem pokroku se snižuje úmrtnost (populační exploze) - zde se nachází rozvojové země klesá míra porodnosti a růst obyv. se zpomaluje stabilizovaná míra porodnosti i úmrtnosti (v rozvinutých zemích)
• nedostatečná zásoba kapitálových statků - k rozšíření a prohloubení kapitálu chybí úspory, ty ale nemohou být rozšířeny díky nízkému produktu a důchodu na obyvatele. Nízká produktivita (Y/L) se ale nezvýší, dokud nevzroste zásoba kapitálu na jednotku práce, ale to opět naráží na nedostatečné úspory bludný kruh nerozvinutosti.
• nedostatečný technologický pokrok spojený také s nedostatkem kapitálu
• únik mozků - tj. kvalifikovaní pracovníci migrují do rozvinutých zemí
• bariéra v podobě institucí - právní rámec podnikání, byrokracie zneužívají své postavení, licence
Zdroje ekonomického růstu
1.8. Zdroje ekonomického růstu
Tyto zdroje lze dělit několika způsoby.
• Lidské zdroje – množství práce, kvalifikace
• Přírodní zdroje – množství půdy a nerost. surovin a jejich kvalita
• Kapitálové zdroje – stroje, zařízení a technická úroveň těchto kapitálových statků
Obecněji lze zdroje ekonomického růstu členit na:
1.8.1. Kvantitativní zdroje ekonomického růstu
Pokud se do výroby zapojují další výrobní faktory, tj. dodatečné množství práce, půdy nebo kapitálu. ( tempo růstu kapitálu a práce ).
Pokud je ekonomický růst založen převážně na těchto zdrojích, potom mluvíme o tzv. extenzivním růstu.
1.8.2. Kvalitativní zdroje ekonomického růstu
Zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, lepší technická úroveň strojů atd. ( kappa ).
Kvalitativní zdroje ekonomického růstu bývají někdy označovány jako Technologická změna. a ta ovlivňuje produktivitu práce.
V tomto případě hovoříme o tzv. intenzivním růstu
1.8.3. Růstové účetnictví
Jeho úkolem je určit jakou měrou se na růstu produktu podílí kvantitativní a jakou kvalitativní zdroje ekonomického růstu.
Část produktu je tvořena růstem kapitálu a to MPPk*K, kde MPPk = Y/K. Totéž L.
Čili Y= MPPk*K+ MPPL*L
Tyto zdroje lze dělit několika způsoby.
• Lidské zdroje – množství práce, kvalifikace
• Přírodní zdroje – množství půdy a nerost. surovin a jejich kvalita
• Kapitálové zdroje – stroje, zařízení a technická úroveň těchto kapitálových statků
Obecněji lze zdroje ekonomického růstu členit na:
1.8.1. Kvantitativní zdroje ekonomického růstu
Pokud se do výroby zapojují další výrobní faktory, tj. dodatečné množství práce, půdy nebo kapitálu. ( tempo růstu kapitálu a práce ).
Pokud je ekonomický růst založen převážně na těchto zdrojích, potom mluvíme o tzv. extenzivním růstu.
1.8.2. Kvalitativní zdroje ekonomického růstu
Zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, lepší technická úroveň strojů atd. ( kappa ).
Kvalitativní zdroje ekonomického růstu bývají někdy označovány jako Technologická změna. a ta ovlivňuje produktivitu práce.
V tomto případě hovoříme o tzv. intenzivním růstu
1.8.3. Růstové účetnictví
Jeho úkolem je určit jakou měrou se na růstu produktu podílí kvantitativní a jakou kvalitativní zdroje ekonomického růstu.
Část produktu je tvořena růstem kapitálu a to MPPk*K, kde MPPk = Y/K. Totéž L.
Čili Y= MPPk*K+ MPPL*L
Růst produktu
1.7.1. Růst produktu
Krátkodobý, který je po určité době vystřídán poklesem, protože k růstu došlo v důsledku odchylky od dlouhodobých potenciálních možností – to je růst skutečného produktu, resp. jeho kolísání.
Dlouhodobý, který je spojený s plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky při plné zaměstnanosti výrobních faktorů – to je dlouhodobý růst potenciálního produktu.
V teorii růstu se budeme zabývat dlouhodobým růstem potencionálního produktu, popř. dlouhodobým růstem Y* na jednoho obyvatele.
1.7.2. Grafické znázornění růstu
• V modelu AS-AD je růst produktu vyjádřen posunem křivky SRAS doprava. Jelikož je křivka LRAS závislá na výši Y*, bude se s posunem Y* zároveň posouvat i křivka LRAS.
• Vývoj potencionálního produktu lze též znázornit jako posun hranice produkčních možností.
1.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
Krátkodobý, který je po určité době vystřídán poklesem, protože k růstu došlo v důsledku odchylky od dlouhodobých potenciálních možností – to je růst skutečného produktu, resp. jeho kolísání.
Dlouhodobý, který je spojený s plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky při plné zaměstnanosti výrobních faktorů – to je dlouhodobý růst potenciálního produktu.
V teorii růstu se budeme zabývat dlouhodobým růstem potencionálního produktu, popř. dlouhodobým růstem Y* na jednoho obyvatele.
1.7.2. Grafické znázornění růstu
• V modelu AS-AD je růst produktu vyjádřen posunem křivky SRAS doprava. Jelikož je křivka LRAS závislá na výši Y*, bude se s posunem Y* zároveň posouvat i křivka LRAS.
• Vývoj potencionálního produktu lze též znázornit jako posun hranice produkčních možností.
1.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
Růst nominálního produktu
1.7.4. Růst nominálního produktu
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace .
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
Jinak se násobí koeficienty růstu.
1.7.5. Růst produktu na 1 obyvatele
Opět se určuje buď jako absolutní změna nebo jako tempo růstu.
Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použité práce L, můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.
Jinak toto určíme pokud podělíme tempo růstu produktu tempem růstu obyvatel.
Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň (HDP/obyv.). tj. jak daná ekonomika využívá disponibilní výrobní faktory.
1.7.6. Kapitálová vybavenost práce
Kapitálová vybavenost práce je množství kapitálu připadající na jednotku práce.
K/L – při růstu tohoto poměru dochází k prohlubování kapitálu
Jestliže zásoba kapitálu roste stejně rychle jako množství pracovní síly – potom se jedná o tzv. rozšiřování kapitálu.
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace .
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
Jinak se násobí koeficienty růstu.
1.7.5. Růst produktu na 1 obyvatele
Opět se určuje buď jako absolutní změna nebo jako tempo růstu.
Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použité práce L, můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.
Jinak toto určíme pokud podělíme tempo růstu produktu tempem růstu obyvatel.
Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň (HDP/obyv.). tj. jak daná ekonomika využívá disponibilní výrobní faktory.
1.7.6. Kapitálová vybavenost práce
Kapitálová vybavenost práce je množství kapitálu připadající na jednotku práce.
K/L – při růstu tohoto poměru dochází k prohlubování kapitálu
Jestliže zásoba kapitálu roste stejně rychle jako množství pracovní síly – potom se jedná o tzv. rozšiřování kapitálu.
Teorie cyklu
1.4. Teorie cyklu
Fáze cyklu
1. Kontrakce neboli recese , tj. pokles reálného produktu alespoň ve dvou po sobě jsoucích čtvrtletích. ( velká recese je označována jako deprese ).
2. Fáze je zakončena bodem obratu ( dno, sedlo ). Příčinou je pokles agregátní poptávky spojený s poklesem cenové hladiny (inflace) nebo pokles agregátní nabídky spojený s růstem cenové hladiny – stagflace.
3. expanze, růst reálného produktu.
4. Na konci fáze dochází k hornímu bodu obratu ( vrchol ). Dochází k růstu poptávky a zaměstnanosti a produktu.
Nabídkové a poptávkové šoky (spontánní i regulační) představují vnější příčiny cyklického kolísání produktu. Patří k nim i teorie politického cyklu, kdy před blížícími volbami se prosazuje expanzivní typ politiky s cílem získat a udržet si hlasy voličů, ale ihned po volbách je prosazována restriktivní pol.
Monetární teorie cyklu vidí vnější příčiny v pohybu agregátní poptávky, vyvolané měnovou politikou. Fluktuace je umožněna díky záměně nominálních mezd za reálné ze strany pracovníků jejich nesprávným inflačním očekáváním.
Podobná je i hypotéza racionálních očekávání, kdy na neočekávané změny agregátní poptávky působí krátkodobá mylná interpretace vývoje cen podniky a pracovníky.
Teorie reálných hospodářských cyklů odvozuje kolísání ze změny produkční funkce (změny ve vybavenosti práce kapitálem, technologické změny, omezení disponibilního množství surovin, ...).
Podle inovační teorie ( Schumpeter )jsou střednědobé cykly způsobeny inovacemi.
Jakmile je zahájen cyklus vnější příčinou (poptávkovým a nabídkovým šokem) začne působit samočinný ekonomický mechanismus - vnitřní příčina, která udržuje fluktuaci produktu. Tato teorie klade důraz na investice a jejich roli interakci multiplikátoru a akcelerátoru.
Fáze cyklu
1. Kontrakce neboli recese , tj. pokles reálného produktu alespoň ve dvou po sobě jsoucích čtvrtletích. ( velká recese je označována jako deprese ).
2. Fáze je zakončena bodem obratu ( dno, sedlo ). Příčinou je pokles agregátní poptávky spojený s poklesem cenové hladiny (inflace) nebo pokles agregátní nabídky spojený s růstem cenové hladiny – stagflace.
3. expanze, růst reálného produktu.
4. Na konci fáze dochází k hornímu bodu obratu ( vrchol ). Dochází k růstu poptávky a zaměstnanosti a produktu.
Nabídkové a poptávkové šoky (spontánní i regulační) představují vnější příčiny cyklického kolísání produktu. Patří k nim i teorie politického cyklu, kdy před blížícími volbami se prosazuje expanzivní typ politiky s cílem získat a udržet si hlasy voličů, ale ihned po volbách je prosazována restriktivní pol.
Monetární teorie cyklu vidí vnější příčiny v pohybu agregátní poptávky, vyvolané měnovou politikou. Fluktuace je umožněna díky záměně nominálních mezd za reálné ze strany pracovníků jejich nesprávným inflačním očekáváním.
Podobná je i hypotéza racionálních očekávání, kdy na neočekávané změny agregátní poptávky působí krátkodobá mylná interpretace vývoje cen podniky a pracovníky.
Teorie reálných hospodářských cyklů odvozuje kolísání ze změny produkční funkce (změny ve vybavenosti práce kapitálem, technologické změny, omezení disponibilního množství surovin, ...).
Podle inovační teorie ( Schumpeter )jsou střednědobé cykly způsobeny inovacemi.
Jakmile je zahájen cyklus vnější příčinou (poptávkovým a nabídkovým šokem) začne působit samočinný ekonomický mechanismus - vnitřní příčina, která udržuje fluktuaci produktu. Tato teorie klade důraz na investice a jejich roli interakci multiplikátoru a akcelerátoru.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)