Platební bilance, devizový trh a vnější měnová politika
Platební bilance vyjadřuje ekonomické transakce subjektů dané země (rezidentů) se zahraničím během určitého období.
Podle MMF je platební bilance rozdělena zhruba do těchto částí:
1. B ě ž n ý ú č e t = vyjadřuje pohyb:
• výrobků - označováno též jako bilance zboží = obchodní bilance,
• služeb - označováno též jako neviditelný obchod; obchodní bilance spolu s bilancí služeb bývá označována též jako bilance výkonů.
• důchodů z výrobních faktorů (= výnosy), jako pracovní důchody,
• transferových plateb - sociální transfery, dary, převody pracovních příjmů cizinců, rezidentů ap.
2. K a p i t á l o v ý ú č e t = vývoj pohledávek a závazků rezidentů dané ekonomiky vůči zahraničí. Může být rozčleněn např. na:
• přímé zahraniční investice (FDI), tj. např. podíl na základním kapitálu podniku,
• portfoliové investice, zahrnující obligace a nízké kapitálové účasti,
• ostatní kapitál dlouhodobý a krátkodobý, tj. pohyb pohledávek a závazků,
3. R e z e r v y = vývoj aktiv v dispozici centrální banky, a to zejména zahraničních národních měn, zlata, ECU aj.,
4. C h y b y a o p o m i n u t í = vyjadřují rozdíl mezi výsledkem běžného a kapitálového účtu na straně jedné a změnou rezerv na straně druhé; je způsoben např. nedokonalostmi v evidence zmíněných toků a jiinými příčinami; umožňuje účetní rovnost kreditních a debetních součtů.
Každá transakce je v platební bilanci zachycena dvakrát:
1. kreditní položky (+):
• export statků,
• příliv důchodů a transferů,
• import kapitálu (zvýšení závazků, snížení pohledávek),
2. debetní položky (-):
• import statků,
• odliv důchodů a transferů,
• export kapitálu (snížení závazků, zvýšení pohledávek),
3. zvýšení rezerv (růst pohledávek): -,
4. snížení rezerv (pokles pohledávek): +.
Celkové saldo platební bilance se promítá do změny měnových rezerv centrální banky: aktivní saldo znamená zvýšení těchto rezerv, pasivní saldo znamená pokles těchto rezerv.
Vývoj platební bilance je hlavní okolností, určující vývoj zadluženosti domácích subjektů (rezidentů) vůči zahraničí. Jde o zadlužení jak podnikového sektoru (včetně bank), tak i vlády (včetně např. obcí).
Model Světové banky rozlišuje 5 stádií zadluženosti:
1. Mladá dlužnická země - čistý export je záporný, čistý příliv kapitálu je kladný, čistý dluh roste,
2. Zralá dlužnická země - čestý export se dostává z deficitu do aktiva, čistý příliv kapitálu slábne a růst čistého zahr. dluhu se zpomaluje,
3. Země splácející dluhy - aktivum NX roste, dochází k čistému odlivu kapitálu a poklesu čistého dluhu,
4. Mladá věřitelská země - čistý export se dostává do deficitu, zároveň se však zvyšují příjmy ze zahraničních aktiv, dochází k čistému odlivu kapitálu, čistý dluh se přeměňuje v čistou věřitelskou pozici,
5. Zralá věřitelská země - NX je deficitní, přitom vysoký příliv důchodů umožňuje udržovat nebo i zvyšovat čistou věřitelskou pozici.
Mezinárodní obchod s sebou přináší nový prvek: m ě n o v ý k u r s = představuje cenu cizí měny vyjádřenou v našich peněžních jednotkách.
M ě n o v ý t r h
= trh, na němž se obchoduje s měnami různých zemí; právě na něm se určuje měnový kurs.
Poptávka po cizích penězích vzniká, když si chceme koupit cizí statky, služby nebo aktiva. Křivka poptávky je klesající, neboť s poklesem ceny např. britské libry mají cizinci sklon chtít nakupovat více britských statků a služeb.
Se vzestupem hodnoty libry bude chtít britské obyvatelstvo kupovat více cizích statků, služeb a investic, a bude tudíž nabízet na měnovém trhu větší množství své měny.
Výši měnového kursu určuje rovnováha mezi nabídkou a poptávkou po zahraniční měně.
Pokles ceny určité měny vůči jiné nebo vůči všem ostatním měnám se nazývá „znehodnocení“ (devalvace; ta se omezuje pouze na situace, kdy země oficiálně „zavěsila“ svůj měnový kurs na jinou měnu nebo zlato a kdy dochází ke změně zavěšeného kursu neboli parity zvýšením ceny této druhé měny nebo zlata).Vzestup ceny měny vůči jiné měně se nazývá „zhodnocení“. Zvýšení oficiálního měnového kursu se nazývá revalvací.
S y s t é m y m ě n o v ý c h k u r s ů
Kursový systém = soubor pravidel, úmluv a tradic, podle nichž se provádějí a inkasují platby v rámci transakcí, které přesahují hranice zemí.
Máme 3 důležité případy: zlatý standard; případ „čistých“ plovoucích měnových kursů a dnešní systém „řízeně plovoucích“ měnových kursů.
Klasický zlatý standard
Vládl ve své nejčistší podobě v období 1880 -1913.
Většina zemí definovala své měny pomocí fixního množství zlata, a tím byly také určeny fixní měnové kursy mezi zeměmi se zlatým standardem.
Zlaté mince se staly prostředkem směny, někdy se lišily váhou.
Existovaly tzv. pevné měnové kursy (tzv. „nominální hodnoty“, „parity“).
Vzhledem k „tíze“ zlatých mincí, musely vlády nutně vydávat papírové certifikáty a zaručit, že je bude možno opět vyměnit za zlatý kov. (fungovalo to i naopak)
Pružné měnové kursy
Měnový kurs v tomto systému určují převážné tržní síly nabídky a poptávky. Relativní ceny měn se určují nákupy a prodeji mezi lidmi, firmami a vládami.
Můžeme rozlišit dva důležité případy - „volně plovoucí systém“ a „řízený plovoucí systém“.
Vládá intervenuje (angažuje se v kursové intervenci), když kupuje nebo prodává svou vlastní měnu nebo cizí měny, aby ovlivnila měnové kursy.
Volně plovoucí měnový kurs
Kurs je určován výlučně nabídkou a poptávkou bez jakékoli intervence vlády. (úloha vlády je pasívní).
Řízené plovoucí měnové kursy
Vlády mají tendenci intervenovat prostřednictvím nákupu a prodejů měn, aby předcházely větším výkyvům kursů, nebo dokonce aby udržely paritu.
Převládal hlavně po 2. světové válce do roku 1971 (= tzv. brettonwoodský systém) a umožňoval, aby si země stanovily pevné parity měn aneboli zavěsily měnové kursy jeden na druhý. Podstatou b. systému bylo, že měnové kursy byly pevné, ale přizpůsobetelné (tj. v krátkém období pevné, ale přizpůsobitelné v dlouhém období).
Zobrazují se příspěvky se štítkemměnový kurz. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemměnový kurz. Zobrazit všechny příspěvky
Spekulace
– očekávaný vývoj kursů akcií. Cenné papíry bývají nakupovány zpravidla na krátkou dobu, aby byly se ziskem prodány. Spekulace na vzestup kursu (á la hausse); spekulace na pokles (á la baisse) – aby byly včasně prodány a nakoupeny potom za nižší cenu.
Výnos se poměřuje s úrokem, který by získal, kdyby peníze uložil v bance. Kdo prodává, zříká se výnosu a i on bere v úvahu úrokovou míru (ta ovlivňuje ochotu prodat a za kolik). Kurs cenného papíru a úroková míra jsou veličiny nepřímoúměrné.
Př.: Když má cenný papír roční výnosnost 1000 Kč a je 5% běžná úroková míra, pak prodáme-li za 20000 Kč, získáme na úroku z této částky stejný důchod. Jestliže se úroková míra sníží na 3%, potom částka, která zabezpečí úrok ve výši výnosu z cenného, vzroste. Musíme prodat za 3333 Kč.
Kurs:
k – kurs cenného papíru
d – důchod (výnos), který pravidelně získáváme
i – úroková míra
Výnos se poměřuje s úrokem, který by získal, kdyby peníze uložil v bance. Kdo prodává, zříká se výnosu a i on bere v úvahu úrokovou míru (ta ovlivňuje ochotu prodat a za kolik). Kurs cenného papíru a úroková míra jsou veličiny nepřímoúměrné.
Př.: Když má cenný papír roční výnosnost 1000 Kč a je 5% běžná úroková míra, pak prodáme-li za 20000 Kč, získáme na úroku z této částky stejný důchod. Jestliže se úroková míra sníží na 3%, potom částka, která zabezpečí úrok ve výši výnosu z cenného, vzroste. Musíme prodat za 3333 Kč.
Kurs:
k – kurs cenného papíru
d – důchod (výnos), který pravidelně získáváme
i – úroková míra
Vnější měnová politika
Vnější měnová politika
Cílem ovlivňování měnových kurzů centrální bankou je ovlivnění základní makroekonomických ukazatelů.
V teorii pružných m.k.má vláda dvě možnosti, jaké zaujmout k této situaci stanovisko. Buď může do měnových kursů vůbec nezasahovat a ponechat jejich vývoj tržnímu mechanismu nebo nastoupit cestu jejich přímého ovlivňování.
Stabilizace pružných měnových kursů - i když se vláda rozhodne do měnového vývoje přímo nezasahovat má stále několik nepřímých nástrojů, kterými může ekonomiku ovlivňovat. Jsou to nástroje monetární, fiskální a důchodové politiky. Stát může těmito nástroji regulovat pohyb kapitálu přes hranice. Dejme tomu, že existují dvě země A a B. Země A například monetární politikou zvýší úrokové sazby v naší zemi. Tím zvýší úrokové míry v zemi A a přilákají kapitál ze země B. Poroste poptávka po měně a tudíž poroste i její měnový kurs. Zvýší se objem kapitálu v zemi A a pokud se přemění na investiční výdaje poroste i agregátní poptávka a reálný produkt. To bude mít dopad na zaměstnanost a cenovou stabilitu země A ( což jsou cíle stabilizační politiky ). Stane-li se tak nebo ne, závisí na tom, jestli v zemi jsou volné výrobní faktory či nikoliv. Změny v úrokových sazbách uvnitř jedné země působí na vývoj měnového kursu a následně na velikost agregátní poptávky.
Řízené měnové kursy - státní orgány mohou ovlivňovat měnové kursy i přímými nástroji jako jsou cla, kvóty, neviditelné překážky dovozu, intervence centrální banky na devizových trzích. Nástroje omezující množství dováženého a vyváženého zboží ovlivňují platební bilanci i měnové kursy a ve svém konečném důsledku i zaměstnanost a cenovou hladinu.
Intervence na devizových trzích - centrální banka může prodávat část svých devizových rezerv a zvyšovat nabídku například zahraničních peněz na trhu. Tím dojde ke zvýšení nabídky např. švédské koruny na českém trhu a cena švédské koruny bude mít klesající tendenci, zatímco česká koruna poroste. Změna v kursech vyvolá změnu množství zboží jdoucího přes hranice země. Rezervy centrální banky jsou však omezeny. Po čase mohou být vyčerpány a vláda musí přejít na jinou politiku řízení měnových kursů.
Měnový kurs odráží změny v toku jak výrobků a služeb, tak i v toku kapitálu. Oba dva toky působí na agregátní poptávku dané země.
Cílem ovlivňování měnových kurzů centrální bankou je ovlivnění základní makroekonomických ukazatelů.
V teorii pružných m.k.má vláda dvě možnosti, jaké zaujmout k této situaci stanovisko. Buď může do měnových kursů vůbec nezasahovat a ponechat jejich vývoj tržnímu mechanismu nebo nastoupit cestu jejich přímého ovlivňování.
Stabilizace pružných měnových kursů - i když se vláda rozhodne do měnového vývoje přímo nezasahovat má stále několik nepřímých nástrojů, kterými může ekonomiku ovlivňovat. Jsou to nástroje monetární, fiskální a důchodové politiky. Stát může těmito nástroji regulovat pohyb kapitálu přes hranice. Dejme tomu, že existují dvě země A a B. Země A například monetární politikou zvýší úrokové sazby v naší zemi. Tím zvýší úrokové míry v zemi A a přilákají kapitál ze země B. Poroste poptávka po měně a tudíž poroste i její měnový kurs. Zvýší se objem kapitálu v zemi A a pokud se přemění na investiční výdaje poroste i agregátní poptávka a reálný produkt. To bude mít dopad na zaměstnanost a cenovou stabilitu země A ( což jsou cíle stabilizační politiky ). Stane-li se tak nebo ne, závisí na tom, jestli v zemi jsou volné výrobní faktory či nikoliv. Změny v úrokových sazbách uvnitř jedné země působí na vývoj měnového kursu a následně na velikost agregátní poptávky.
Řízené měnové kursy - státní orgány mohou ovlivňovat měnové kursy i přímými nástroji jako jsou cla, kvóty, neviditelné překážky dovozu, intervence centrální banky na devizových trzích. Nástroje omezující množství dováženého a vyváženého zboží ovlivňují platební bilanci i měnové kursy a ve svém konečném důsledku i zaměstnanost a cenovou hladinu.
Intervence na devizových trzích - centrální banka může prodávat část svých devizových rezerv a zvyšovat nabídku například zahraničních peněz na trhu. Tím dojde ke zvýšení nabídky např. švédské koruny na českém trhu a cena švédské koruny bude mít klesající tendenci, zatímco česká koruna poroste. Změna v kursech vyvolá změnu množství zboží jdoucího přes hranice země. Rezervy centrální banky jsou však omezeny. Po čase mohou být vyčerpány a vláda musí přejít na jinou politiku řízení měnových kursů.
Měnový kurs odráží změny v toku jak výrobků a služeb, tak i v toku kapitálu. Oba dva toky působí na agregátní poptávku dané země.
Devizový trh
6.3.1. Devizový trh
Na devizovém trhu je stejně jako na ostatních trzích cena určována poptávkou a nabídkou po dané komoditě. Obchoduje se zde s měnami různých zemí. Střetávají se zde zájmy kupujících a prodávajících různé měnové jednotky. Na základě poptávky a nabídky je určen poměr v jakém se dané množství měny smění. Devizové trhy tvoří banky, finanční firmy atd.
Poptávka a nabídka po měně dané země bývá zpravidla určena vývojem mezinárodního obchodu, vývojem úrokových měr v zemi, inflačním očekáváním, platební bilancí země, celkovým stavem ekonomiky.
6.3.2. Měnový kurs
Nominálním měnovým kursem rozumíme cenu určité národní peněžní jednotky vyjádřenou v jiných národních penězích.
Měna je národní forma peněz!!!!!!!
Měnový kurs se rozlišuje přímý, jako cena jednotky zahraniční měny vyjádřená v domácí měně např. 1 USD=29,5Kč a nepřímý ( opačně ).
Změna kursu je dána změnou poptávky nebo nabídky po dané měně. V případě, že měnový kurs roste, nazývá se tento jev apreciace. Opak je depreciace. Něco jiného je pojem devalvace. Devalvací se rozumí pokles úředně stanoveného kursu, to jest pokles měnové, parity. Revalvace je růst měnové parity.
Měnový kurs je v podstatě rovnovážná cena měny, protože vyrovnává D a S.
6.3.3.1. Změny způsobené mezinárodním obchodem
Změny způsobují zejména cenové podmínky obchodu.
PPP purchasing power parity
ERDI = měnový kurs/PPP
Vývoj hospodářského cyklu doma a v zahraničí
Protekcionistická opatření
6.3.3.2. Mezinárodní pohyb kapitálu
Likvidita, výnosnost, riziko
Horké peníze
Pohyb kapitálu v celém světě asi 100mld USD denně
Ovlivňuje měnové kurzy téměř z 90 %.
6.3.3.3. Kurzové intervence centrálních bank
Nákupy a prodeje měn centrální bankou s cílem ovlivnit měnový kurz. Zároveň dochází ke změně devizových rezerv.
Na devizovém trhu je stejně jako na ostatních trzích cena určována poptávkou a nabídkou po dané komoditě. Obchoduje se zde s měnami různých zemí. Střetávají se zde zájmy kupujících a prodávajících různé měnové jednotky. Na základě poptávky a nabídky je určen poměr v jakém se dané množství měny smění. Devizové trhy tvoří banky, finanční firmy atd.
Poptávka a nabídka po měně dané země bývá zpravidla určena vývojem mezinárodního obchodu, vývojem úrokových měr v zemi, inflačním očekáváním, platební bilancí země, celkovým stavem ekonomiky.
6.3.2. Měnový kurs
Nominálním měnovým kursem rozumíme cenu určité národní peněžní jednotky vyjádřenou v jiných národních penězích.
Měna je národní forma peněz!!!!!!!
Měnový kurs se rozlišuje přímý, jako cena jednotky zahraniční měny vyjádřená v domácí měně např. 1 USD=29,5Kč a nepřímý ( opačně ).
Změna kursu je dána změnou poptávky nebo nabídky po dané měně. V případě, že měnový kurs roste, nazývá se tento jev apreciace. Opak je depreciace. Něco jiného je pojem devalvace. Devalvací se rozumí pokles úředně stanoveného kursu, to jest pokles měnové, parity. Revalvace je růst měnové parity.
Měnový kurs je v podstatě rovnovážná cena měny, protože vyrovnává D a S.
6.3.3.1. Změny způsobené mezinárodním obchodem
Změny způsobují zejména cenové podmínky obchodu.
PPP purchasing power parity
ERDI = měnový kurs/PPP
Vývoj hospodářského cyklu doma a v zahraničí
Protekcionistická opatření
6.3.3.2. Mezinárodní pohyb kapitálu
Likvidita, výnosnost, riziko
Horké peníze
Pohyb kapitálu v celém světě asi 100mld USD denně
Ovlivňuje měnové kurzy téměř z 90 %.
6.3.3.3. Kurzové intervence centrálních bank
Nákupy a prodeje měn centrální bankou s cílem ovlivnit měnový kurz. Zároveň dochází ke změně devizových rezerv.
Systémy měnových kursů
6.4. Systémy měnových kursů
Vývoj kursu nemusí probíhat jen na základě volné hry tržních sil.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu ( mezi válkami ), tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
6.5. Mezinárodní obchod a měnové kursy, vnější měnová politika
Účinky VOMPu v systému pevných měnových kursů
6.5.1. Faktory působící na měnové kursy:
• vývoj zahraničního obchodu - když zahraniční obchod roste, zvyšuje se v zahraničí poptávka po penězích exportující země. Export má pro vyvážející zemi apreciační účinky.
• vývoj reálných úrokových měr - např. v Anglii budou cenné papíry úročeny sazbou 8%. V Rusku bude sazba l0%. Angličané budou nabízet tuny liber za to, aby mohli získat rubly a investovat do cenných papírů v Rusku. Ruští investoři budou ukládat své peníze do ruských cenných papírů, takže poklesne poptávka po librách a vzroste poptávka po rublech. Dojde k apreciaci rublu a depreciaci libry.
• Jelikož je platební bilance určena především mezinárodním obchodem, je měnový kurs bilancí ovlivňen také. (při aktiní platební bilanci kurs apreciuje)
• inflační zhodnocení - roste-li cenová hladina u nás rychleji než v zahraničí, budou domácí ekonomické subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím bude domácí měna depreciovat. protože se bude zvyšovat dovoz.
Vývoj kursu nemusí probíhat jen na základě volné hry tržních sil.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu ( mezi válkami ), tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
6.5. Mezinárodní obchod a měnové kursy, vnější měnová politika
Účinky VOMPu v systému pevných měnových kursů
6.5.1. Faktory působící na měnové kursy:
• vývoj zahraničního obchodu - když zahraniční obchod roste, zvyšuje se v zahraničí poptávka po penězích exportující země. Export má pro vyvážející zemi apreciační účinky.
• vývoj reálných úrokových měr - např. v Anglii budou cenné papíry úročeny sazbou 8%. V Rusku bude sazba l0%. Angličané budou nabízet tuny liber za to, aby mohli získat rubly a investovat do cenných papírů v Rusku. Ruští investoři budou ukládat své peníze do ruských cenných papírů, takže poklesne poptávka po librách a vzroste poptávka po rublech. Dojde k apreciaci rublu a depreciaci libry.
• Jelikož je platební bilance určena především mezinárodním obchodem, je měnový kurs bilancí ovlivňen také. (při aktiní platební bilanci kurs apreciuje)
• inflační zhodnocení - roste-li cenová hladina u nás rychleji než v zahraničí, budou domácí ekonomické subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím bude domácí měna depreciovat. protože se bude zvyšovat dovoz.
Faktory působící na měnové kursy
Faktory působící na měnové kursy:
• vývoj zahraničního obchodu - když zahraniční obchod roste, zvyšuje se v zahraničí poptávka po penězích exportující země. Export má pro vyvážející zemi apreciační účinky.
• vývoj reálných úrokových měr - např. v Anglii budou cenné papíry úročeny sazbou 8%. V Rusku bude sazba l0%. Angličané budou nabízet tuny liber za to, aby mohli získat rubly a investovat do cenných papírů v Rusku. Ruští investoři budou ukládat své peníze do ruských cenných papírů, takže poklesne poptávka po librách a vzroste poptávka po rublech. Dojde k apreciaci rublu a depreciaci libry.
• Jelikož je platební bilance určena především mezinárodním obchodem, je měnový kurs bilancí ovlivněn také. (při aktivní platební bilanci kurs apreciuje)
• inflační zhodnocení - roste-li cenová hladina u nás rychleji než v zahraničí, budou domácí ekonomické subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím bude domácí měna depreciovat. protože se bude zvyšovat dovoz.
• vývoj zahraničního obchodu - když zahraniční obchod roste, zvyšuje se v zahraničí poptávka po penězích exportující země. Export má pro vyvážející zemi apreciační účinky.
• vývoj reálných úrokových měr - např. v Anglii budou cenné papíry úročeny sazbou 8%. V Rusku bude sazba l0%. Angličané budou nabízet tuny liber za to, aby mohli získat rubly a investovat do cenných papírů v Rusku. Ruští investoři budou ukládat své peníze do ruských cenných papírů, takže poklesne poptávka po librách a vzroste poptávka po rublech. Dojde k apreciaci rublu a depreciaci libry.
• Jelikož je platební bilance určena především mezinárodním obchodem, je měnový kurs bilancí ovlivněn také. (při aktivní platební bilanci kurs apreciuje)
• inflační zhodnocení - roste-li cenová hladina u nás rychleji než v zahraničí, budou domácí ekonomické subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím bude domácí měna depreciovat. protože se bude zvyšovat dovoz.
Systémy měnových kursů
Systémy měnových kursů
Vývoj kursu nemusí probíhat jen na základě volné hry tržních sil.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu, tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
• SDR - v současnosti koš pěti měn s hlavním podílem dolaru, vzhledem ke košovému složení je kupní síla stabilnější.
• ECU (European Currency Unit) - koš 12 měn zemí ES s hlavním podílem marky.
Vývoj kursu nemusí probíhat jen na základě volné hry tržních sil.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu, tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
• SDR - v současnosti koš pěti měn s hlavním podílem dolaru, vzhledem ke košovému složení je kupní síla stabilnější.
• ECU (European Currency Unit) - koš 12 měn zemí ES s hlavním podílem marky.
Měnové kursy
Měnové kursy
Mezi státy se obchoduje v tzv. volně směnitelných měnách. Nejčastěji se jedná o silnou, stabilní a uznávanou měnu (například marka, $, JPY, ...). Cena těchto platidel se stanovuje na mezinárodním peněžním trhu. Na tomto trhu (devizový trh) dochází ke střetu nabídky a poptávky po dané měně, a tak se utváří rovnovážná cena, tzv. měnový kurs. Měnový kurs udává, kolik jednotek cizí národní měny dostanu za jednu jednotku mojí měny. Od pojmu měnový kurs je nutné odlišit pojem měnová parita. Měnová parita je úředně stanovený poměr dvou měnových jednotek. V případě měnové parity kurs měny kolísá kolem této parity (v současné době se již málo používá). Změna kursu je dána změnou poptávky nebo nabídky po dané měně. V případě, že měnový kurs roste, nazývá se tento jev apreciace. Opak je depreciace. Něco jiného je pojem devalvace. Devalvací se rozumí pokles úředně stanoveného kursu, tj. pokles měnové parity. Revalvace je růst měnové parity. Devalvace měny zvyšuje export.
Mezi státy se obchoduje v tzv. volně směnitelných měnách. Nejčastěji se jedná o silnou, stabilní a uznávanou měnu (například marka, $, JPY, ...). Cena těchto platidel se stanovuje na mezinárodním peněžním trhu. Na tomto trhu (devizový trh) dochází ke střetu nabídky a poptávky po dané měně, a tak se utváří rovnovážná cena, tzv. měnový kurs. Měnový kurs udává, kolik jednotek cizí národní měny dostanu za jednu jednotku mojí měny. Od pojmu měnový kurs je nutné odlišit pojem měnová parita. Měnová parita je úředně stanovený poměr dvou měnových jednotek. V případě měnové parity kurs měny kolísá kolem této parity (v současné době se již málo používá). Změna kursu je dána změnou poptávky nebo nabídky po dané měně. V případě, že měnový kurs roste, nazývá se tento jev apreciace. Opak je depreciace. Něco jiného je pojem devalvace. Devalvací se rozumí pokles úředně stanoveného kursu, tj. pokles měnové parity. Revalvace je růst měnové parity. Devalvace měny zvyšuje export.
Mezinárodní měnový fond
• Instituce, která má podporovat stabilizaci mezinárodního měnového systému. Jeho úkolem je zejména napomáhat překonávání pasiv platebních bilancí jednotlivých členských zemí.
• MMF poskytuje zemím, které se dostávají do obtížné platební situace, úvěry k pokrytí pasiv platební bilance, případně k tvorbě potřebných devizových rezerv. Poskytování úvěru je podmíněno stanovením přísných podmínek, případně přijetím programů ekonomického ozdravení, vypracovaných za pomoci odborníků MMF.
• Česká republika je členským státem MMF, kam vstoupila již jako součást ČSFR v roce 1990.
Hlavní cíle:
- sleduje ekonomický vývoj v zemích, které se systému kursového fixingu zavázaly účastnit, a v případě signálů konjukturálních změn doporučuje vládám přiměřené změny politiky
- v případě potřeby poskytuje členským zemím úvěry na podporu jejich platební bilance ve formě zvýšení pohotových devizových rezerv
• MMF poskytuje zemím, které se dostávají do obtížné platební situace, úvěry k pokrytí pasiv platební bilance, případně k tvorbě potřebných devizových rezerv. Poskytování úvěru je podmíněno stanovením přísných podmínek, případně přijetím programů ekonomického ozdravení, vypracovaných za pomoci odborníků MMF.
• Česká republika je členským státem MMF, kam vstoupila již jako součást ČSFR v roce 1990.
Hlavní cíle:
- sleduje ekonomický vývoj v zemích, které se systému kursového fixingu zavázaly účastnit, a v případě signálů konjukturálních změn doporučuje vládám přiměřené změny politiky
- v případě potřeby poskytuje členským zemím úvěry na podporu jejich platební bilance ve formě zvýšení pohotových devizových rezerv
Měnové kurzy
Současné měnové kurzy jsou určovány v rozhodující míře vztahem nabídky a poptávky na devizových trzích, avšak vlády se snaží svými opatřeními předcházet přílišným výkyvům. Tento systém se označuje jako řízený systém plovoucích kurzů a je dnes častější než systém volných plovoucích kurzů, kdy je vývoj ponechán pouze působení nabídky a poptávky.
Jestliže klesá kurz určité měny, mluvíme o jejím znehodnocení (depreciaci), jestliže kurz stoupá, mluvíme o zhodnocení (apreciaci). Zhodnocení a znehodnocení je třeba odlišovat od revalvace a devalvace, což jsou změny úředně stanovených poměrů dvou měn (revalvace ve směru nahoru, devalvace směrem dolů).
Dosud největší světová hospodářská krize v letech 1929-1933, vedla ke vzniku druhé světové války, byla způsobena a prohloubena chybami v mezinárodní peněžní, měnové a obchodní politice. Pod tlakem vnitřních politických sil se v této situaci některé vlády uchýlily k tvrdému omezení směny domácí měny za cizí a často i k přechodu na naturální způsob mezinárodního obchodu (zboží za zboží), který eliminoval použití peněz úplně.
Světová ekonomika se hroutila: mezi léty 1929-1932 klesly celosvětově ceny zboží o 48% a hodnota mezinárodního obchodu klesla o 63%.
Východisko, které bylo po roce 1933 nalezeno, souviselo se vznikem a vývojem fašismu v Itálii a Německu (rozmach zbrojení, obchod se zbraněmi).
Návrh na řešení přišel až na počátku 40.let, a to současně ze dvou míst. Z USA od H.D. Whitea a z GB od J.M.Keynese. Oba nezávisle na sobě navrhli systém dohledu, který by nespočíval pouze v přádání mezinárodních konferencí, ale v založení stálého orgánu pro mezinárodní spolupráci v této oblasti.
V červenci 1944 v Bretton Woods založili delegáti ze 44 států Mezinárodní měnový fond (MMF; International Monetary Fund, IMF) a Světovou banku (Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, International Bank of Reconstruction and Development, IBRD).
Jestliže klesá kurz určité měny, mluvíme o jejím znehodnocení (depreciaci), jestliže kurz stoupá, mluvíme o zhodnocení (apreciaci). Zhodnocení a znehodnocení je třeba odlišovat od revalvace a devalvace, což jsou změny úředně stanovených poměrů dvou měn (revalvace ve směru nahoru, devalvace směrem dolů).
Dosud největší světová hospodářská krize v letech 1929-1933, vedla ke vzniku druhé světové války, byla způsobena a prohloubena chybami v mezinárodní peněžní, měnové a obchodní politice. Pod tlakem vnitřních politických sil se v této situaci některé vlády uchýlily k tvrdému omezení směny domácí měny za cizí a často i k přechodu na naturální způsob mezinárodního obchodu (zboží za zboží), který eliminoval použití peněz úplně.
Světová ekonomika se hroutila: mezi léty 1929-1932 klesly celosvětově ceny zboží o 48% a hodnota mezinárodního obchodu klesla o 63%.
Východisko, které bylo po roce 1933 nalezeno, souviselo se vznikem a vývojem fašismu v Itálii a Německu (rozmach zbrojení, obchod se zbraněmi).
Návrh na řešení přišel až na počátku 40.let, a to současně ze dvou míst. Z USA od H.D. Whitea a z GB od J.M.Keynese. Oba nezávisle na sobě navrhli systém dohledu, který by nespočíval pouze v přádání mezinárodních konferencí, ale v založení stálého orgánu pro mezinárodní spolupráci v této oblasti.
V červenci 1944 v Bretton Woods založili delegáti ze 44 států Mezinárodní měnový fond (MMF; International Monetary Fund, IMF) a Světovou banku (Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, International Bank of Reconstruction and Development, IBRD).
Geneze měnových kurzů
- Měnové kurzy se vyvinuly v období, kdy bylo základem kupní síly peněz vyspělých zemí zlato (období zlatého standardu).
- V této době byl měnový kurz dán zlatými obsahy jednotlivých měn a kurzy vykazovaly značnou stabilitu.
- Systém zlatého standardu existoval v různých modifikovaných podobách do 30. let.
- Po druhé světové válce byl nahrazen tzv. brttonwoodským systémem, jehož základem se stal americký dolar omezeně směnitelný ze zlato v kurzu 35 USD za trojskou unci. (takto byl směnitelný pouze pro zahraniční měnové instituce).
- 1971 – zrušena i tato omezená směnitelnost amerického dolaru.
- Zlato ztratilo svůj původní význam pro mezinárodní měnový systém.
- Hledají se cesty, jak se od zlata , ale i od měn jednotlivých zemí odpoutat – vytvářením nadnárodních peněžních jednotek.
- V současné době jsou známy dvě takové jednotky: zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights – SDR) ta je užívána Mezinárodním měnovým fondem a evropskou měnovou jednotku (ECU – EURO) užívanou v EU.
- V této době byl měnový kurz dán zlatými obsahy jednotlivých měn a kurzy vykazovaly značnou stabilitu.
- Systém zlatého standardu existoval v různých modifikovaných podobách do 30. let.
- Po druhé světové válce byl nahrazen tzv. brttonwoodským systémem, jehož základem se stal americký dolar omezeně směnitelný ze zlato v kurzu 35 USD za trojskou unci. (takto byl směnitelný pouze pro zahraniční měnové instituce).
- 1971 – zrušena i tato omezená směnitelnost amerického dolaru.
- Zlato ztratilo svůj původní význam pro mezinárodní měnový systém.
- Hledají se cesty, jak se od zlata , ale i od měn jednotlivých zemí odpoutat – vytvářením nadnárodních peněžních jednotek.
- V současné době jsou známy dvě takové jednotky: zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights – SDR) ta je užívána Mezinárodním měnovým fondem a evropskou měnovou jednotku (ECU – EURO) užívanou v EU.
5.4.2. Systémy měnových kursů
5.4.2. Systémy měnových kursů
Vývoj kursu nemusí probíhat jen na základě volné hry tržních sil.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu, tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
• SDR - v současnosti koš pěti měn s hlavním podílem dolaru, vzhledem ke košovému složení je kupní síla stabilnější.
• ECU (European Currency Unit) - koš 12 měn zemí ES s hlavním podílem marky.
5.5. Teorie komparativních výhod
Pojem mezinárodní obchod souvisí se čtyř sektorovou ekonomikou. V této ekonomice vystupují 4 základní subjekty: spotřebitel, firma, stát, zahraničí. Co podněcuje jednotlivé země k tomu, aby se zapojovaly do mezinárodního obchodu, je snaha prostřednictvím specializace práce zvýšit efektivnost výroby a tím i svůj blahobyt. Jedna příčina zapojení se do MO je například monopolní postavení ve vlastnictví výrobních podmínek. Další příčinou jsou odlišné preference ve spotřebě v jednotlivých zemích. V případě, že jedna země má pro výrobu zboží lepší (i když ne monopolní) podmínky než země druhá, realizuje absolutní výhodu. Proto se v Číně, kde je levná pracovní síla, vyrábí elektronika náročná na nekvalifikovanou pracovní sílu). Princip komparativní výhody je založen na tom, že například jedna země vyrábí efektivněji v obou odvětvích, ale výše efektivností není stejná. V jednom z těch odvětví vyrábí efektivněji, než v tom druhém.
!!!! základ je v tzv. mezní míře transformace produktu.
Vývoj kursu nemusí probíhat jen na základě volné hry tržních sil.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu, tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
• SDR - v současnosti koš pěti měn s hlavním podílem dolaru, vzhledem ke košovému složení je kupní síla stabilnější.
• ECU (European Currency Unit) - koš 12 měn zemí ES s hlavním podílem marky.
5.5. Teorie komparativních výhod
Pojem mezinárodní obchod souvisí se čtyř sektorovou ekonomikou. V této ekonomice vystupují 4 základní subjekty: spotřebitel, firma, stát, zahraničí. Co podněcuje jednotlivé země k tomu, aby se zapojovaly do mezinárodního obchodu, je snaha prostřednictvím specializace práce zvýšit efektivnost výroby a tím i svůj blahobyt. Jedna příčina zapojení se do MO je například monopolní postavení ve vlastnictví výrobních podmínek. Další příčinou jsou odlišné preference ve spotřebě v jednotlivých zemích. V případě, že jedna země má pro výrobu zboží lepší (i když ne monopolní) podmínky než země druhá, realizuje absolutní výhodu. Proto se v Číně, kde je levná pracovní síla, vyrábí elektronika náročná na nekvalifikovanou pracovní sílu). Princip komparativní výhody je založen na tom, že například jedna země vyrábí efektivněji v obou odvětvích, ale výše efektivností není stejná. V jednom z těch odvětví vyrábí efektivněji, než v tom druhém.
!!!! základ je v tzv. mezní míře transformace produktu.
5.3.1. Nástroje VOMPu
5.3.1. Nástroje VOMPu
Nástroje VOMPu se mohou dělit do dvou skupin.
5.3.1.1. Nepřímé nástroje
Nepřímé (tržně orientované): jsou to především intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance (viz. systém pružných měnových kursů). Intervencí na devizových trzích může stát ovlivňovat měnové kursy a tím následovně pohyb zboží, služeb a kapitálu přes hranice země. Centrální banka za národní měnu nakupuje cizí prostředky - tím zvyšuje jejich poptávku a i cenu. Celý tento proces je spojen se systémem řízených kursů, tzv. managed floating.
5.3.1.2. Přímé nástroje
kvóty, cla, vývozní subvence, neviditelné překážky dovozu. Kvóty určují maximální množství zboží, které je možné za dané časové období přivézt. Clo je daň, kterou stát vybírá za zboží přivezené ze zahraničí. Vývozními subvencemi stát podporuje vývoz určitého zboží. Neviditelnými překážkami mohou být například přísné hygienické normy u dovozu potravin, podmínka katalysátoru u auta ...
5.4. Měnové kursy
Mezi státy se obchoduje v tzv. volně směnitelných měnách. Nejčastěji se jedná o silnou, stabilní a uznávanou měnu (například marka, $, JPY, ...). Cena těchto platidel se stanovuje na mezinárodním peněžním trhu. Na tomto trhu (devizový trh) dochází ke střetu nabídky a poptávky po dané měně, a tak se utváří rovnovážná cena, tzv. měnový kurs. Měnový kurs udává, kolik jednotek cizí národní měny dostanu za jednu jednotku mojí měny. Od pojmu měnový kurs je nutné odlišit pojem měnová parita. Měnová parita je úředně stanovený poměr dvou měnových jednotek. V případě měnové parity kurs měny kolísá kolem této parity (v současné době se již málo používá). Změna kursu je dána změnou poptávky nebo nabídky po dané měně. V případě, že měnový kurs roste, nazývá se tento jev apreciace. Opak je depreciace. Něco jiného je pojem devalvace. Devalvací se rozumí pokles úředně stanoveného kursu, tj. pokles měnové parity. Revalvace je růst měnové parity. Devalvace měny zvyšuje export.
5.4.1. Faktory působící na měnové kursy:
• vývoj zahraničního obchodu - když zahraniční obchod roste, zvyšuje se v zahraničí poptávka po penězích exportující země. Export má pro vyvážející zemi apreciační účinky.
• vývoj reálných úrokových měr - např. v Anglii budou cenné papíry úročeny sazbou 8%. V Rusku bude sazba l0%. Angličané budou nabízet tuny liber za to, aby mohli získat rubly a investovat do cenných papírů v Rusku. Ruští investoři budou ukládat své peníze do ruských cenných papírů, takže poklesne poptávka po librách a vzroste poptávka po rublech. Dojde k apreciaci rublu a depreciaci libry.
• Jelikož je platební bilance určena především mezinárodním obchodem, je měnový kurs bilancí ovlivněn také. (při aktivní platební bilanci kurs apreciuje)
• inflační zhodnocení - roste-li cenová hladina u nás rychleji než v zahraničí, budou domácí ekonomické subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím bude domácí měna depreciovat. protože se bude zvyšovat dovoz.
Nástroje VOMPu se mohou dělit do dvou skupin.
5.3.1.1. Nepřímé nástroje
Nepřímé (tržně orientované): jsou to především intervence na devizových trzích, opatření monetární a fiskální politiky, které svými účinky mají vliv na rovnováhu platební bilance (viz. systém pružných měnových kursů). Intervencí na devizových trzích může stát ovlivňovat měnové kursy a tím následovně pohyb zboží, služeb a kapitálu přes hranice země. Centrální banka za národní měnu nakupuje cizí prostředky - tím zvyšuje jejich poptávku a i cenu. Celý tento proces je spojen se systémem řízených kursů, tzv. managed floating.
5.3.1.2. Přímé nástroje
kvóty, cla, vývozní subvence, neviditelné překážky dovozu. Kvóty určují maximální množství zboží, které je možné za dané časové období přivézt. Clo je daň, kterou stát vybírá za zboží přivezené ze zahraničí. Vývozními subvencemi stát podporuje vývoz určitého zboží. Neviditelnými překážkami mohou být například přísné hygienické normy u dovozu potravin, podmínka katalysátoru u auta ...
5.4. Měnové kursy
Mezi státy se obchoduje v tzv. volně směnitelných měnách. Nejčastěji se jedná o silnou, stabilní a uznávanou měnu (například marka, $, JPY, ...). Cena těchto platidel se stanovuje na mezinárodním peněžním trhu. Na tomto trhu (devizový trh) dochází ke střetu nabídky a poptávky po dané měně, a tak se utváří rovnovážná cena, tzv. měnový kurs. Měnový kurs udává, kolik jednotek cizí národní měny dostanu za jednu jednotku mojí měny. Od pojmu měnový kurs je nutné odlišit pojem měnová parita. Měnová parita je úředně stanovený poměr dvou měnových jednotek. V případě měnové parity kurs měny kolísá kolem této parity (v současné době se již málo používá). Změna kursu je dána změnou poptávky nebo nabídky po dané měně. V případě, že měnový kurs roste, nazývá se tento jev apreciace. Opak je depreciace. Něco jiného je pojem devalvace. Devalvací se rozumí pokles úředně stanoveného kursu, tj. pokles měnové parity. Revalvace je růst měnové parity. Devalvace měny zvyšuje export.
5.4.1. Faktory působící na měnové kursy:
• vývoj zahraničního obchodu - když zahraniční obchod roste, zvyšuje se v zahraničí poptávka po penězích exportující země. Export má pro vyvážející zemi apreciační účinky.
• vývoj reálných úrokových měr - např. v Anglii budou cenné papíry úročeny sazbou 8%. V Rusku bude sazba l0%. Angličané budou nabízet tuny liber za to, aby mohli získat rubly a investovat do cenných papírů v Rusku. Ruští investoři budou ukládat své peníze do ruských cenných papírů, takže poklesne poptávka po librách a vzroste poptávka po rublech. Dojde k apreciaci rublu a depreciaci libry.
• Jelikož je platební bilance určena především mezinárodním obchodem, je měnový kurs bilancí ovlivněn také. (při aktivní platební bilanci kurs apreciuje)
• inflační zhodnocení - roste-li cenová hladina u nás rychleji než v zahraničí, budou domácí ekonomické subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím bude domácí měna depreciovat. protože se bude zvyšovat dovoz.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)