MONETARISMUS
nabídka peněz je hlavním určujícím faktorem krátkodobých pohybů nominálního GNP a v dlouhém období představuje hlavní určující faktor
považuje úlohu peněz za ústřední pro makroekonomickou teorii
věnuje velkou pozornost určujícím faktorům agregátní nabídky a poptávky
stát by se měl vyvarovat zasahování do tržních sil
obhajuje maximální spoléhání na tržní síly
Důchodová rychlost oběhu peněz = poměr celkového nominálního GNP k zásobě peněz; rychlost oběhu peněz měří míru, s jakou se zásoba peněz obrací relativně k celkovému důchodu nebo národnímu produktu
Kvantitativní teorie cen = ceny se pohybují proporcionálně s nabídkou peněz
změna nabídky peněz vede ke změně agregátní poptávky:
M roste - i klesá - I, C a X roste - AD roste - reálný GNP a P roste
M klesá - i roste - I, C, X klesá - AD klesá - GNP a P klesají
Nepřímé nástroje monetární politiky:
1. operace na volném trhu - dochází k růstu (poklesu) rezerv komerčních bank a ke změně peněžní zásoby
2. povinné minimální rezervy - jejich změnou ovlivňuje centrální banka peněžní nabídku
3. diskontní sazba - centrální banka ovlivňuje úvěrové schopnosti komerčních bank (a tím i nabídku peněz) prostřednictvím úvěru, které komerčním bankám poskytuje; d. s. = úrok
Přímé nástroje monetární politiky - nejsou v rozvinutých ekonomikách běžně používány:
1. úvěrové limity, tj. stanovení maximálně možného objemu úvěrů, které může komerční banka poskytnout
2. omezení objemu úvěrů, které poskytuje CB komerčním bankám
3. administrativní omezení přílivu nebo odlivu peněz ze nebo do zahraničí
4. převádění depozit vládních institucí z komerčních bank na účty CB
SOUDOBÝ MONETARISMUS
vyvinul se po 2. světové válce, iniciátorem byl Milton Friedman z Chicaga a jeho spolupracovníci
nadměrně zdůrazňovali fiskální politiku
období vrcholu 1979-1981
operuje v rámci kvantitativní teorie cen a opírá se o analýzu trendů rychlosti oběhu peněz
Klíčové body:
1. nabídka peněz je hlavní determinantou růstu nominálního GNP
2. ceny a mzdy jsou relativně pružné
3. soukromý sektor je stabilní
Zobrazují se příspěvky se štítkemmonetarismus. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmonetarismus. Zobrazit všechny příspěvky
Kvantitativní teorie peněz, Soudobý monetarismus
3.7. Kvantitativní teorie peněz (cen) - KTP
Kvantifikuje souvislosti mezi změnou peněžní zásoby M a cenovou hladinou P
Vychází z kvantitativní rovnice MV=PY. P*Y je nominální důchod. M je množství peněz v ekonomice. Předpokládá, že rychlost obratu peněz (V) má konstantní nebo rovnoměrně rostoucí tendenci, zatímco produkt (Y) je vždy na úrovni plné zaměstnanosti. Za těchto předpokladů povede procentuální zvýšení M ke procentuálnímu zvýšení P. KTP kvantifikuje tuto změnu.
3.8. Soudobý monetarismus (M. Friedman)
Vychází z obdobných základů jako stará verze, tj. z pružných nominálních mzdových sazeb i cen statků. Připouští však, že výkyvy agregátní poptávky způsobené měnovou politikou vedou krátkodobě ke změně nominálního produktu, a to jak reálného produktu, tak i cenové hladiny (odchylka Y od Y*, výkyvy P). Zároveň monetarismus předpokládá v delším období svislou křivku LRAS a automatické obnovování přirozené míry nezaměstnanosti, tj. udržování potenciálního produktu.
To znamená, že změna AD pod vlivem měnové politiky nebude ovlivňovat ani Y ani u. Jakákoliv změna AD vede pouze ke změně cenové hladiny.
Předpokladem je stabilita soukromého sektoru, tj. poptávkové šoky nepochází z výkyvů chování soukromých subjektů, ale jen ze strany měnové politiky centrální banky.
Fiskální politika je dle monetaristů neúčinná vůči AD. Dále, že nabídka poroste každým rokem stabilním tempem, odpovídajícím tempu Y* ( 3 – 5% ). S tímto růstem AS bude spojen odpovídající růst AD.
Dle názoru monetaristů bude ekonomika stabilnější, když ji přestane CB stabilizovat.
Měnová politika se má zaměřit na zabezpečení stabilního růstu peněžní zásoby. Tzv. pevné měnové pravidlo.
Předpokladem pro fungování pevného měnového pravidla je ovšem stabilní MD.
3.9. Závěry
Nebezpečím pevného měnového pravidla jsou nepředvídatelné důsledky na nezaměstnanost a úrokovou sazbu.
Nebezpečím Keynesiánského přístupu jsou časová zpoždění a inflační tendence.
Kvantifikuje souvislosti mezi změnou peněžní zásoby M a cenovou hladinou P
Vychází z kvantitativní rovnice MV=PY. P*Y je nominální důchod. M je množství peněz v ekonomice. Předpokládá, že rychlost obratu peněz (V) má konstantní nebo rovnoměrně rostoucí tendenci, zatímco produkt (Y) je vždy na úrovni plné zaměstnanosti. Za těchto předpokladů povede procentuální zvýšení M ke procentuálnímu zvýšení P. KTP kvantifikuje tuto změnu.
3.8. Soudobý monetarismus (M. Friedman)
Vychází z obdobných základů jako stará verze, tj. z pružných nominálních mzdových sazeb i cen statků. Připouští však, že výkyvy agregátní poptávky způsobené měnovou politikou vedou krátkodobě ke změně nominálního produktu, a to jak reálného produktu, tak i cenové hladiny (odchylka Y od Y*, výkyvy P). Zároveň monetarismus předpokládá v delším období svislou křivku LRAS a automatické obnovování přirozené míry nezaměstnanosti, tj. udržování potenciálního produktu.
To znamená, že změna AD pod vlivem měnové politiky nebude ovlivňovat ani Y ani u. Jakákoliv změna AD vede pouze ke změně cenové hladiny.
Předpokladem je stabilita soukromého sektoru, tj. poptávkové šoky nepochází z výkyvů chování soukromých subjektů, ale jen ze strany měnové politiky centrální banky.
Fiskální politika je dle monetaristů neúčinná vůči AD. Dále, že nabídka poroste každým rokem stabilním tempem, odpovídajícím tempu Y* ( 3 – 5% ). S tímto růstem AS bude spojen odpovídající růst AD.
Dle názoru monetaristů bude ekonomika stabilnější, když ji přestane CB stabilizovat.
Měnová politika se má zaměřit na zabezpečení stabilního růstu peněžní zásoby. Tzv. pevné měnové pravidlo.
Předpokladem pro fungování pevného měnového pravidla je ovšem stabilní MD.
3.9. Závěry
Nebezpečím pevného měnového pravidla jsou nepředvídatelné důsledky na nezaměstnanost a úrokovou sazbu.
Nebezpečím Keynesiánského přístupu jsou časová zpoždění a inflační tendence.
Neoklasický či monetaristický přístup
Rozhodující úlohu v peněžní a úvěrové politice je považován vliv na množství ¨peněz v oběhu s tim i na nominalní HDP. Podle této představy může být peněžní a úvěrová politika významných zdroje nestability ekonomiky a mže se stát rozhodujícím příčinou inflace. Cíl politiky je stálý vývoj peněz v oběhu. Stálý vývoj peněz v oběhu by měl být vázán na dlouhodobé tempo růstu ekonomiky a neměl by být ovlivňován hospodářským cyklem.
Stálý růst množství peněz v oběhu má vytvářet podmínky pro stabilní vývoj ekonomiky a pro přihlížení skutečného HDP k potencionálnímu.
Stálý růst množství peněz v oběhu má vytvářet podmínky pro stabilní vývoj ekonomiky a pro přihlížení skutečného HDP k potencionálnímu.
Monetarismus
Monetarismus
Odmítá na rozdíl od keynesovství využívat státní rozpočet i ovlivňování hospodářskéhé vývoje. Zejména se staví proti regulování výkonnosti ekonomiky a snižování nezaměstnanosti prostředniství stimulace agregátní poptávky.
Vláda by měla podle této teorie usilovat o vyrovnaný státní rozpočet, omezit přerozdělovací procesy a celkové snížit podíl státního rozpočtu na HDP.
Odmítá na rozdíl od keynesovství využívat státní rozpočet i ovlivňování hospodářskéhé vývoje. Zejména se staví proti regulování výkonnosti ekonomiky a snižování nezaměstnanosti prostředniství stimulace agregátní poptávky.
Vláda by měla podle této teorie usilovat o vyrovnaný státní rozpočet, omezit přerozdělovací procesy a celkové snížit podíl státního rozpočtu na HDP.
MONETARISTICKÉ POJETÍ ROVNOVÁHY NA TRHU PENĚZ
- nabídka i poptávka jsou málo závislé na vývoji úrokové míry
- úroková míra zde plní úlohu alternativní ceny současné spotřeby a její úlohou je vyrovnávat nabídku a poptávku po zapůjčitelných fondech
- nelze regulovat vývoj úrokové míry pomocí změn množství peněz v oběhu
- snížení úrokové míry pomocí zvýšení nabídky peněz je pouze krátkodobé vede k růstu poptávky po úsporách, a tím k opětovnému růstu úrokové míry
- z dlouhodobého hlediska se reálná úroková míra vyvíjí na základě mezního fyzického produktu kapitálu a nominálně se sleduje míra inflace (při relativně nízké míře inflace se nominální úroková míra rovná reálné úrokové míře plus míře inflace)
- úroková míra zde plní úlohu alternativní ceny současné spotřeby a její úlohou je vyrovnávat nabídku a poptávku po zapůjčitelných fondech
- nelze regulovat vývoj úrokové míry pomocí změn množství peněz v oběhu
- snížení úrokové míry pomocí zvýšení nabídky peněz je pouze krátkodobé vede k růstu poptávky po úsporách, a tím k opětovnému růstu úrokové míry
- z dlouhodobého hlediska se reálná úroková míra vyvíjí na základě mezního fyzického produktu kapitálu a nominálně se sleduje míra inflace (při relativně nízké míře inflace se nominální úroková míra rovná reálné úrokové míře plus míře inflace)
MONETARISTICKÉ POJETÍ NABÍDKY PENĚZ
- nabídka peněz je chápana jako exogenní veličina závislá na chování vlády a centrální banky
(ty určují a mění množství peněz v oběhu změna kupní síly peněžní jednotky)
- prudké a výrazné změny množství peněz v oběhu vedou k šokům, jimž se musí přizpůsobovat jinak stabilní poptávka po penězích
- nabídka peněz je potenciálním zdrojem destabilizace ekonomiky, protože její neočekávané změny mohou vyvolat přizpůsobovací procesy, které nabudou podoby hospodářského cyklu
- nabídka peněz, podobně jako poptávka po penězích, je málo závislá na úrokové míře
- nestabilita provázející peněžní a úvěrovou politiku vlád sledující jiné cíle, než je stabilní vývoj peněžní nabídky
- východiskem je úvěrově kreační teorie peněz (je spojena se stabilním peněžním multiplikátorem)
- existence úzkého vztahu mezi vývojem nabídky peněz a nominálním HDP
- na základě vysoké pozitivní korelace mezi vývojem těchto veličin je nabídka peněz rozhodujícím faktorem při určování nominálního národního důchodu
(ty určují a mění množství peněz v oběhu změna kupní síly peněžní jednotky)
- prudké a výrazné změny množství peněz v oběhu vedou k šokům, jimž se musí přizpůsobovat jinak stabilní poptávka po penězích
- nabídka peněz je potenciálním zdrojem destabilizace ekonomiky, protože její neočekávané změny mohou vyvolat přizpůsobovací procesy, které nabudou podoby hospodářského cyklu
- nabídka peněz, podobně jako poptávka po penězích, je málo závislá na úrokové míře
- nestabilita provázející peněžní a úvěrovou politiku vlád sledující jiné cíle, než je stabilní vývoj peněžní nabídky
- východiskem je úvěrově kreační teorie peněz (je spojena se stabilním peněžním multiplikátorem)
- existence úzkého vztahu mezi vývojem nabídky peněz a nominálním HDP
- na základě vysoké pozitivní korelace mezi vývojem těchto veličin je nabídka peněz rozhodujícím faktorem při určování nominálního národního důchodu
Monetaristické pojetí nabídky peněz
V tomto pojetí je nabídka peněz chápána jako exogenní veličina závislá na chování vlády a centrální banky. Tyto orgány mohou určovat a měnit kupní sílu peněžní jednotky. Prudké a výrazné změny množství peněz v oběhu vedou k šokům, jimž se musí přizpůsobovat jinak stabilní poptávka po penězích. Nabídka peněz je potenciálním zdrojem destabilizace ekonomiky.
Monetaristé vycházejí z představy, že nabídka peněz je málo závislá na úrokové míře. Zdůrazňují její nestabilitu provázející obvykle peněžní a úvěrovou politiku vlád.
Úvěrová kreace peněz je spojena se stabilním peněžním multiplikátorem. Podle nich existuje velmi úzký vztah mezi vývojem nabídky a nominálním HDP. Nabídka peněz je rozhodujícím faktorem při určování nominálního národního důchodu.
Monetaristé vycházejí z představy, že nabídka peněz je málo závislá na úrokové míře. Zdůrazňují její nestabilitu provázející obvykle peněžní a úvěrovou politiku vlád.
Úvěrová kreace peněz je spojena se stabilním peněžním multiplikátorem. Podle nich existuje velmi úzký vztah mezi vývojem nabídky a nominálním HDP. Nabídka peněz je rozhodujícím faktorem při určování nominálního národního důchodu.
Neoklasický či monetaristický přístup
Neoklasický či monetaristický přístup: (monetarismus, neoklasická makroekonomie, konzervatizmus)
- od 70 – tých let vystřídala keynesovnskou
- používá pravice
- Vychází z představy, že trhy disponují dostatečnými samoregulačními silami, které jsou schopny navracet tržní ekonomiku bez výraznějších negativních dopadů do stavu rovnováhy.
- Autoregulační síly trhu samy vytvoří optimální podmínky pro vývoj ekonomiky a tím vlastně zajišťují i její maximální výkonnost – a to dlouhodobě udržitelnou.
- Vývoj tržní ekonomiky na základě samoregulace je považován za optimální a veličiny, které vytváří, jsou mnohdy označovány jako „přirozené“ (přirozená míra nezaměstnanosti).
- Pokud je vývoj tržní ekonomiky ovlivňován státními zásahy, vznikají odchylky skutečných veličin od „přirozených“. Takový vývoj je hodnocen převážně jako negativní, protože státní zásahy mají povahu destabilizujících šoků, které ve svých důsledcích vychylují tržní ekonomiku z rovnováhy.
- Teorie „neviditelné ruky trhu“- intuitivní, obrazná formulace představy, že tržní ekonomika ponechána sama sobě řeší optimálním způsobem otázky co vyrábět, jak vyrábět i pro koho vyrábět = „sobectví individua“.
- od 70 – tých let vystřídala keynesovnskou
- používá pravice
- Vychází z představy, že trhy disponují dostatečnými samoregulačními silami, které jsou schopny navracet tržní ekonomiku bez výraznějších negativních dopadů do stavu rovnováhy.
- Autoregulační síly trhu samy vytvoří optimální podmínky pro vývoj ekonomiky a tím vlastně zajišťují i její maximální výkonnost – a to dlouhodobě udržitelnou.
- Vývoj tržní ekonomiky na základě samoregulace je považován za optimální a veličiny, které vytváří, jsou mnohdy označovány jako „přirozené“ (přirozená míra nezaměstnanosti).
- Pokud je vývoj tržní ekonomiky ovlivňován státními zásahy, vznikají odchylky skutečných veličin od „přirozených“. Takový vývoj je hodnocen převážně jako negativní, protože státní zásahy mají povahu destabilizujících šoků, které ve svých důsledcích vychylují tržní ekonomiku z rovnováhy.
- Teorie „neviditelné ruky trhu“- intuitivní, obrazná formulace představy, že tržní ekonomika ponechána sama sobě řeší optimálním způsobem otázky co vyrábět, jak vyrábět i pro koho vyrábět = „sobectví individua“.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)