Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).
Zobrazují se příspěvky se štítkemvznik ekonomie. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvznik ekonomie. Zobrazit všechny příspěvky

Neoklasická ekonomie se vyvíjí prostřednictvím třech škol:

Rakouská psychologická škola – C. Menger, E. Böhm-Bawerk a F. Weiser – propracovali teorii mezního užitku, objasnění tržní poptávky. Na rozpracování teorie mezní užitečnosti se podílel i W. S. Jevons. Užití tohoto přístupu znamenalo skutečné překonání klasické školy (ti se nezabývali poptávkou).

Matematická (lausannská) škola – využívali matematický aparát na řešení otázek rovnováhy (i jiných jevů) – L. Walras – teorie celkové rovnováhy. V. Pareto – přeměna teorie mezní užitečnosti v teorii poptávky po spotřebních statcích.

Anglo-americká větev – až v 90. letech – přesun neoklasicismu do těchto zemí. A. Marshall v Anglii, J. B. Clark v USA. Clarkova verze teorie mezní produktivity byla využita při objasňování poptávky po výrobních faktorech.

Neoklasická ekonomie nebyla homogenním prvkem, ale spojovalo ji vymezení předmětu a metodologické přístupy. Odtržením přívlastku politická = přiblížení se k přírodním vědám. Nedává doporučení pro konkrétní hospodářskou politiku, dává prostor individualismu (východiskem rozhodování tržních subjektů) a používala teorie mezní užitečnosti a mezní produktivity – základ moderní mikroekonomie.

Klasická škola představovala hlavní proud ...

Klasická škola představovala hlavní proud i v prvních dvou třetinách 19. století, ale její vývoj byl pod vlivem alternativních přístupů.
Příčinami jejich vzniku jsou:

1) První příčina - polarizace probíhající uvnitř společnosti – myšlenky označované jako socialistické kritiky. Jednotlivé autory je možno rozdělit do tří skupin:

- autoři, kteří považovali vývoj po průmyslové revoluci (továrny polykaly drobné výrobce) za nepřijatelný→ chtěli se navrátit k poměrům před revolucí – renesance drobného vlastnictví – J. Ch. Sismondi, P. J. Proudhon.
- autoři, hledající východisko v omezení individuálního soukromého vlastnictví – Louis Blanc – problém ve volné konkurenci, chtěl společné dílny (oborová výrobní družstva).
- autoři, co chtějí odstranit soukromé vlastnictví – Karel Marx – kritika kapitalismu. Nezabývá se výrobou bohatství, orientuje se na důsledky výroby pro sociální skupiny a třídy společnosti. Navazuje na Ricardovu teorii pracovních hodnot - Domníval se, že zisk kapitalisty vzniká jako nadhodnota, kterou vyprodukoval dělník, který prací vytvořil více, než je mu zaplaceno mzdou→ vykořisťování dělníků. Odstranit vykořisťování znamená likvidaci soukromého vlastnictví.

2) Druhá příčina

2) Druhá příčina - polarizace mezi zeměmi (v jejich vyspělosti) – země, kde došlo k opožděnému prosazování průmyslové revoluce (Německo, Rakousko-Uhersko). Vznik specifických směrů, např. učení německé historické školy (W. Roscher aj.) – kritický vztah k západní, zejména anglické ekonomii. Odmítá metodu abstrakce a staví proti ní historickou metodu. Odmítá univerzální hospodářský stát a obecných ekonomických zákonů.
Opožděná průmyslová revoluce se projevovala: nižší konkurenceschopnost produkce→ požadují odstranění volné konkurence, jako prostředku zvýhodňujícího vyspělejší producenty a jejich země. Vznikaly projekty na ochranu domácí produkce, aby mohli dohnat náskok.

NEOKLASICKÁ EKONOMIE – počátek 70. let 19. století - je skutečným mezníkem ve vývoji ekonomie - místo politické ekonomie nastupuje economics s přesně vymezeným předmětem.
Nástup neoklasické ekonomie se opírá o liberální tradice klasické školy, ale orientuje pozornost k problematice tržní rovnováhy – pomocí matematických metod, metodologie přístupu k trhu (teorie mezní užitečnosti – chování tržního subjektu je výsledkem porovnáním užitku, který směnná transakce přináší, s obětí, která musela být podstoupena).

KLASICKÁ ŠKOLA POLITICKÉ EKONOMIE

KLASICKÁ ŠKOLA POLITICKÉ EKONOMIE - Prvním směrem ekonomie jako samostatné vědy. Zformovalo se to v učení autorů:

• Adama Smitha – Pojednání o podstatě a původu bohatství národů – jedno z prvních popisů fungování cenového systému a je vysvětleno, jak je konkurenční mechanismus schopen zabezpečovat efektivní alokaci zdrojů. Vnější zásahy jsou ukazovány jako narušení tohoto mechanismu. Pojem „NEVIDITELNÁ RUKA TRHU“ – vede jednotlivé subjekty tak, že když sledují svůj osobní zájem a prospěch, jednají současně v zájmu trhu a společnosti. Zdrojem hodnot je lidská práce a její produktivita – rozhodující místo má dělba práce (jejím předpokladem je rozvoj trhu). Potřeba dodatečného množství kapitálu a nutnost jeho rozšiřování. Snaha jedince k dosažení prospěchu se realizuje směnou. Díky konkurenci systém nalézá rovnováhu.

Antimerkantilistické názory klasické školy politické ekonomie: v otázce bohatství a jeho zdroje – růst množství peněz v zemi vede k poklesu kupní síly a k růstu cen. Bohatstvím je reálný národní důchod – to co se v zemi vytvoří a může tak sloužit potřebám.

TRH –

TRH – centrem hospodářského systému (zprostředkovává styky subjektů) – nástrojem koordinace hospodářství.

Vývoj klasické školy probíhal v období bouřlivého vývoje nového společenského systému i jeho výrobní základny (průmyslová revoluce = převrat v postavení výrobních faktorů). Výsadní postavení práce mezi ostatními výrobními faktory = PRÁCE ZDROJ BOHATSTVÍ (hlavní argument proti merkantilistům)

• David Ricardo – teorie pracovní hodnoty – cena výrobku je určena množstvím práce nutné k jeho výrobě. Zisky (tedy i ceny) se na trhu realizují v závislosti na množství kapitálu vloženého do podnikání.

• Thomas Robert Malthus – Pojednání o populačním zákonu – vedle živé práce působí ve výrobě i mrtvá práce (kapitál).

• J. B. Say – vycházel na spoluúčasti půdy, práce a kapitálu na tvorbě hodnot statků. Výrobní faktory poskytují službu, ze které jim náleží odměna (cena služby)
Sayův zákon trhů – podle něj dochází k automatickému vyrovnávání nabídky a poptávky a není možný vznik vážných realizačních poruch na trhu.

• J. S. Mill – škola se v 2. třetině 19. století věnuje problematice přerozdělování. Projevuje se to i u něj. Ale nepřekonal stále nedostatky klasické školy:
- klasická škola politické ekonomie se orientovala na makroekonomii (mimo pozornost souvislosti mikroekonomické).
- teorie cen vycházela z výrobních nákladů, které představují faktor ovlivňující chování nabídky na trhu. Cena se však utváří jako výslednice působení nabídkové i poptávkové strany. Poptávka byla považována za bezvýznamnou tržní složku.

Význam merkantilismu:

Význam merkantilismu: Pragmatismus v oblasti obchodu a financí mění pohled pří hodnocení ekonomických jevů (kritériem je příliv peněz). Merkantilismus položil základ pro vydělení ekonomie z proudu filozofického myšlení jako samostatné vědy.
Pro následné formování učení klasické školy politické ekonomie bylo významné zejména:
- nastolení otázky pojetí bohatství společnosti a zdrojů či způsobů jeho zvyšování.
- přísná státní regulace hospodářství (zahraniční obchod, výroba, spotřeba).
- pozornost věnována problému směny – orientace na tržní prostředí.



2.2 Vznik ekonomie a vývoj jejího předmětu
Postupem času vzniká protimerkantilistické cítění (proti jednostranně proexportní regulaci). Merkantilismus se dostával do rozporu s realitou. Na přelomu 17. a 18. století – hospodářství chápáno jako přirozený systém→ nejlepší politikou státu je NEVMĚŠOVÁNÍ = FREE TRADE.

Do ekonomického myšlení vstoupila idea hospodářského liberalismu, doprovázená úsilím odhalit zákonitosti fungování tržního hospodářství. Na těchto východiscích došlo k vydělení ekonomie v samostatnou vědu.