Pokud  růst inflace je záporný (tedy CPI za sledované období je menší
než jedna),  pak mluvíme o deflaci, která se vyznačuje poklesem cen.
 Dezinflací  rozumíme děj, v jehož rámci dochází ke snižování  inflace
na  nízké  hodnoty.  K dezinflaci došlo v České republice  v  minulých
letech,  kdy míra inflace (měřená meziročně anebo jako průměrná  roční
inflace) klesla z dvouciferné inflace (tj. 10 % a více) na hodnotu pod
1 %.
 Čistá  inflace  je  inflace  očištěná  od  vlivu  státních  regulací,
daňových úprav a jiných administrativních opatření ovlivňujících  výši
cen.  To  znamená, že růst ceny nájemného v bytech,  které  je  státem
regulované a jeho růst byl způsoben rozhodnutím ministerstva  financí,
se  v  inflaci promítne jejím zvýšením, zatímco na čistou inflaci nemá
toto  zvýšení  nájemného vliv. Stejně tak zvýšení  spotřební  daně  na
naftu  a  benzín  Parlamentem se v inflaci promítne, zatímco  v  čisté
          inflaci  nikoli.  Čistá inflace byla sledována Českou národní  bankou,
která pomocí ní stanovovala své inflační cíle.3 Je tomu tak proto,  že
čistá  inflace  je  způsobena nákladovými nebo  poptávkovými  faktory,
které  je ČNB v rámci své monetární politiky schopna ovlivnit, zatímco
inflaci  způsobenou  rozhodnutím výkonných nebo  zákonodárných  složek
státu  samozřejmě ovlivnit svojí monetární politikou  nemůže.  Obdobně
jako čistá inflace je definována jádrová inflace. Rozdíl mezi čistou a
jádrovou  inflací spočívá v metodě výpočtu. Čistá inflace se  měří  na
neúplném   spotřebním   koši,   z   něhož   jsou   vyloučeny   položky
s   regulovanými  cenami  a  položky  s  cenami  ovlivňovanými  jinými
administrativními  opatřeními. Položky, u kterých  dochází  k  cenovým
změnám  z titulu daňových úprav, zůstávají součástí spotřebního  koše,
avšak  vliv daňových úprav je eliminován. Jádrová inflace se  měří  na
celém  spotřebním  koši  po  vyloučení vlivu  změn  regulovaných  cen,
daňových úprav a jiných administrativních opatření.
 
Žádné komentáře:
Okomentovat