- Správní soudnictví
- Civilní soudnictví
- Ústavní soudnictví
- Činnost EU – soudu pro lidská práva ve Strasburgu
Kontrola veřejné správy vykonávaná soudy vyjadřuje ústavně zakotvené právo na soudní ochranu. Kontrola veřejné správy vykonávaná soudy, resp. tzv. soudní kontrola veřejné správy je především věcí tzv. správního soudnictví, vedle něho však v určitých případech přichází v úvahu i tzv. ústavní soudnictví.
Ve sféře veřejné správy přichází v úvahu jednak soudní kontrola zákonnosti individuálních správních aktů, a jednak kontrola zákonnosti normativních správních aktů.
Pokud jde o soudní přezkoumání individuálních správních aktů, v našich současných podmínkách platí systém správního soudnictví zavedený v r. 2002 tzv. soudním řádem správním.
Zatímco předchozí právní úprava správního soudnictví vycházela z jeho tzv. funkční varianty, tzn. režimu či pojetí, kdy rozhodnutí orgánů veřejné správy přezkoumávaly tzv. obecné soudy, soudní řád správní staví na "aktivování" ústavně právního záměru zřízení Nejvyššího správního soudu, a tím položení základu tzv. organizační variantě správního soudnictví. Z "organizačního" hlediska se v zákoně počítá s tím, že zásadně ve správním soudnictví rozhodují krajské soudy, a to prostřednictvím tzv. specializovaných senátů. Nejvyššímu správnímu soudu přitom přísluší zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodování tím, že se usnáší na tzv. zásadních usneseních či na tzv. stanoviscích, jakož i to, že rozhoduje o kasačních stížnostech ve stanovených případech, a dále rozhoduje ještě v některých dalších případech stanovených zákonem.
Z hlediska obsahového, či předmětového, přinesla předmětná zákonná úprava režim přezkoumávání těch rozhodnutí správních orgánů, která podléhají úpravě v čl. 6 odst. 1 (evropské) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (ČR k ní přistoupila v rámci svého členství v RE, a publikovala ji pod č. 209/1992 Sb.), tzv. v plné jurisdikci, což je naprosto podstatné nóvum naší předchozí úpravy správního soudnictví, kterým se současně odstranil její nejzásadnější nedostatek.
Mimo tato rozhodování, ve vztahu k rozhodnutím správních orgánů stran veřejných subjektivních práv, předmětná zákonná úprava počítá dále i s rozhodováním "správních" soudů o obraně proti nečinnosti správního orgánu, o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, o tzv. kompetenčních žalobách ve sféře veřejné správy, jakož dále i ve věcech ve volebním soudnictví a stejně tak i ve věcech politických stran a politických hnutí.
Z působnosti soudního řádu správního je současně vyloučeno "soudní přezkoumávání" rozhodování, či rozhodnutí, správních orgánů ve věcech soukromého práva. Tomu potom plně koresponduje i obsah a zaměření nové zákonné úpravy, která specificky pro tyto případy počítá s příslušným právním režimem "vtěleným" do občanského soudního řádu a to v jeho výslovném a podrobněji (než dosud) konkretizovaném vyjádření (část pátá o.s.ř.).
Vedle správního soudnictví je třeba uvést, že s ohledem na existenci ústavního soudnictví naše platná právní úprava, zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, počítá ve sféře přezkoumání rozhodnutí správních orgánů soudem i s možností ústavně soudního přezkoumání pravomocných rozhodnutí správních orgánů jako orgánů veřejné moci.
V režimu ústavního soudnictví tak ve smyslu ust. § 72 předmětné úpravy přichází v úvahu podání ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu účastníkem takového řízení tehdy, kdy takový účastník tvrdí, že takovým rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Účastníkem řízení o podané ústavní stížnosti je vedle původního účastníka správního řízení jako stěžovatele dále správní orgán, proti jehož rozhodnutí ústavní stížnost směřuje. Účastník původního správního řízení musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem Za správní orgán potom v řízení před Ústavním soudem jedná osoba oprávněná jednat jménem tohoto orgánu podle zvláštních právních předpisů. Nicméně i tento orgán může být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
Ústavní stížnost lze podat do 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhoduje tzv. nálezem, a pokud vyhoví ústavní stížnosti účastníka řízení, potom zruší rozhodnutí správního orgánu.
Rozhodnutí Ústavního soudu má povahu konečného rozhodnutí, a proti němu jako takovému již nepřichází v úvahu podání dalšího opravného prostředku.
Do režimu ústavního soudnictví přitom dále ještě spadá tzv. soudní kontrola ústavnosti a zákonnosti normativních správních aktů, v jejímž smyslu může ústavní soud rozhodovat o souladu normativních správních aktů příslušných správních orgánů s ústavou, ústavními a jinými zákony nebo ratifikovanými a vyhlášenými mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána. V rámci tohoto oprávnění tak Ústavnímu soudu přísluší mj. rozhodovat i o ústavnosti a zákonnosti právních předpisů obcí a krajů, jakožto normativních správních aktů, vydaných na úseku jejich působnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat