Nabídka peněz

- jak reaguje strana nabídky – jak jsou peníze emitovány

- celkový objem nabízené peněžní zásoby celého bank. sektoru v závislosti na různých faktorech

- CB emituje HO, což je ale 15% peněz v ekonomice

- důležitý je proces emise nehotovostních peněz

- úvěru jsou prostředky k tvorbě peněz

- proces tvorby nehot. peněz:

- CB delta R (MB) = +100 (úvěr OB)

- OB1: multiplikuje peníze – poskytuje bank. úvěry NF1 100 – připíše na vklady +100

- NF1 – vybírá vklad – 100 – předá OB2 -> OB2: R+100, Vob2: +100

- OB2: 10% nechá na R, zbytek půjčí NF2 +90

- NF2: platí někomu -> OB3, …

-> nové peníze – zvýšení vkladů +100, +90 +81, … = multiplikace vkladů

- impuls DB rozmnožuje peníze v ekonomice

- delta M = 1/r * delta MB (r = míra PMR)

- = jednoduchý depozitní multiplikátor

- v realitě existují úniky do hotovosti a exporty

- v realitě mohou banky udržovat nadbytečné rezervy

- existují i termínované a jiné vklady

-> peněžní multiplikátor Mm:

- delta M = mm * delta MB

- = m1 = M1/MB = (HO+BV) / (HO+rbv*BV + rtv*TV + rd*BV)

- M = mm * MB

- = (HO/BV + 1) / (HO/BV + rbv + rtv*TV/BV + rd)

- BV = běžné vklady

- HO = hot. oběživo

- rbv = míra rezerv z BV

- rtv = míra rezerv z TV

- rd = míra dobrov. rezerv

- CB může ovlivnit rbv, rtv, ale nemůže ovlivnit rd, TV/BV, HO/BV (ty ovlivňuje nedokonale)

- podstatně menší než JDM

- pro ČR: 633/236 = 2.7

Měnová politika:

- kontinuální činnost CB – má dosáhnout předem def. cíle – pomocí nástrojů a OK a ZK

- dnes je hl. cíl: podpora stability cen, měny

- CB – prim. cíl = pí, někdy i za cenu u – cíl je definován v ústavě a zákoně o CB – „měnová stabilita“

- CB hledá možnosti nepřímého ovlivňování -> mechanismus -> transmisní mechanismus -> nástroje MP -> nepřímé nástroje -> cíl

- CB má pouze nepřímé nástroje

- NMP -> OK -> ZK -> cíl

- OK = operativní kritérium

- ZK = zprostředkující kritérium

- transmisní mechanismy: Monetar., Keynes.

- Monet. tr. m.:

- zaměřuje se na kvantitu peněz – využívá MB

- OK = MB

- ZK = M0, M1, …

- cíl = nízká inflace

- striktní předpoklady a problémy:

- CB musí ovlivnit MB (když dělá kurz. intern., emituje -> problém)

- vztah mezi MB a pen. zásobou – peněžní multiplikátor (jeho nestabilita)

- CB změnou M (peněžní zás.) změní AD, ale CB neví jak přesně

- AS ovlivňuje také pí (záleží na sklonu AS – poloze Phil. křivky)

- Keynes. tr. m.:

- spíše ho zajímá cena peněz – IR

- OK = IRs (krátké obd.)

- ZK = IRl (dlouhé obd.)

- cíl = růst HDP, nízká pí, dnes i pí

- problémy:

- výnosová křivka – vazby mezi IRs, IRl

- AS závisí na Phil. křivce

- tyto 2 mechanismy jsou jako 2 strany jedné mince

- Kurzový tr. m.:

- CB rozhoduje jestli zvolit pevný kurzový systém – mechanismus cílování inflace

- pí slouží jako OK i ZK

- stanovuje pevný ústřední kurz, zaváže se, že bude udržovat urč. dobu, devizový kurz může kolísat kolem ústřední parity v oscilačním pásmu – úzké – několik procent

- CB stabilizuje na dlouhou dobu dev. kurz -> ten má působit jako stab. cena, stabilní hodnota importu = dovážení stability cen ze zahraničí – mělo by působit na domácí ekon.

- NMP -> pevný kurz (měnové intervence + IR)

- Mechanismus cílování inflace:

- CB si definuje velikost pí, kterou chce dosáhnout = úvazek CB, většinou rozpětí (ČR: 3.5%)

- prostřednictvím IRs

- NMP -> IRs -> blackbox -> cílová inflace

- problém: IRs může mít přímý vliv na pí -> nepředvídatelné

Inflace a model AS/AD

- IS-LM nepočítá s pí, proto je lepší AS/AD (byl používán před a po válce) – IS-LM nezkoumá D
- po čase se vynořoval problém s pí -> vzniknul model AS/AD
- AS/AD se snaží vysvětlit pohyby P
- pro vyspělé ekonomiky dnes je typický proces kontinuálního růstu pí (od války)
- inflaci a deflaci chápeme dlouhodobě – nikoliv několikaměsíční výkyvy
- dnes je deflace akorát v Japonsku, ale je chápána jako recese
- k měření pí používá ČSÚ jednak CPI (měsíčně) a jednak Deflátor HDP (čtvrtletně, kvalitnější – všechny změny věcí z HDP)
- pak nás zajímá, co způsobuje delta pí -> model AS/AD
- model AS/AD vysvětluje změny produktu se změnou P
- AD
- graf: X=Y, Y=IR; jedna IS, 2 LM -> průniky označeny Y0, Y1
- graf: X=Y, Y=P; AD – klesající hyperbola – vyznačeny 2 body -> na ose Y P0, P1, na ose X Y0, Y1 na stejných místech jako na předchozím grafu
- LM0 = MS / P0
- LM1 = MS / P1
- když přeneseme body z IS-LM, dostaneme sklon AD
-> závislost popt. mn. zboží a služeb na delta P
- poloha se mění při změně C, I, G, NX, M – pokud se zvětší -> posun doprava
- T – pokud se zvětší, posun doleva
- AS
- v krátkém období rostoucí hyperbola, v dlouhém vertikální čára
- v krátkém období se předpokládají stabilní náklady, v dlouhém se předpokládá, že se mění náklady – firmy nereagují na delta P
- posuny:
- doleva -> klesá produktivita práce
- doprava -> stoupá produktivita práce
- nahoru nebo dolů -> náhle se mění náklady firem

- popt. inflace:
- roste nebo klesá AD – kvůli změnám C, I, G, NX, M, T
- nabídková inflace:
- posun AS
- v realitě se mění AD -> změny AS

Nástroje měnové politiky

- nemá žádné přímé způsoby jak ovlivnit růst cen (pí) – může pouze zprostředkovaně

- na nástroje je potřeba navázat transmisním způsobem – pokračovat

- 1) tržní nástroje MP

- používají exit. FI a trhy a pokouší se ovlivnit ceny (nepřímý nástroj)

- 2) administrativní nástroje MP

- přímé nástroje MP

Operace na volném trhu (1):

- nejdůležitější

- nákupy/prodeje CP ze strany CB

- výhradně SPP, případně poukázky ČNB

- ovlivňuje MB a tržní IR (krátkodobě)

- při nákupu platí novými penězi, připisuje do rezerv bank, zvyšuje MB

- při prodeji snižuje MB

Repo operace (1):

- dohody o zpětném nákupu CP – vztah s OB – 2 dílčí transakce – prodej OB, zpětný nákup v termínu

- kombinuje promptní a termínovanou operaci

- odkupuje se za Kč + úrok

- nejčastější období je 14ti denní operace

- za Repo sazbu (se odkupuje) – nejdůležitější sazba CB

Kurzové intervence (1):

- měnové dopady nákupu a prodeje ze strany CB – té cizí měny

- buďto povinnost je provádět nebo snaha o stab. kurz

- pevný kurzový režim – stanoví se stř. kurz – v 2 pásmech (oscilačních) – pokud se kurz dostane mimo pásma, intervenuje

- znovu emituje peníze do ekonomiky a naopak

- může opustit tyto limity

- nemusí používat pevný kurzový systém, ale řízený floating (kurz) – pak intervenuje pouze při prudké změně

PMR (1):

- povinnost OB udržovat urč. min. částku - % z prim. vkladů OB

- dnes 2%, úročeny reposazbou (od června 2001)

- existuje pásmo, kde je to průměr v urč. období

- jsou součástí MB

- problém je, že existují zůstatky (rezervy) dobrovolné

- používání v 80. letech v záp. ekonomikách, dnes moc ne

Diskontní nástroje (1):

- dnes v mnoha zemích nepoužívané

- CB může poskytnout úvěr OB – slouží k dodání likvidních prostředků (účel většiny úvěrů), nouzové – záchranné úvěry – banky jsou nesolventní -> věřitel poslední instance

- diskontní úvěr

- slouží k dodání likvidity

- když nemá aktuálně dost prostředků na účtu rezerv

- získají úvěrovou linku – velmi levné

- nezajištěné úvěry - krátkodobě

- úročeno diskontní IR (nyní 3.2%)

- u nás se nepoužívá (je tu přebytek likvidity)

- reeskontní úvěr

- na doplnění likvidity bank

- odlišuje se od diskontního technikou operace

- CB eskontuje od OB již eskontované směnky

- krátkodobý – navázán na obchodní směnku

- úročen DIR

- lombardní úvěr

- nouzovější

- přísnější podmínky

- není automatický

- dražší – úročen lombardní IR (nyní 5.2%)

- proti zástavě CP (krytý)

- u nás se nepoužívá

Administrativní nástroje (2):

- používané i dnes

- pravidla likvidity (2)

- CB stanovuje pro KB závazné struktury aktiv a pasiv a vazby mezi nimi

- k zabezpečení žádoucí úrovně likvidity bank

- velmi účinný

- absolutní úvěrové stropy (2)

- stanoven max. rozsah úvěrů

- stanovuje se buďto zvlášť pro každou banku nebo všem stejně

- sice omezuje svobodu bank, ale je to nejúčinnější nástroj regulace mn. peněz v oběhu

- banky odporují, takže se používají výjimečně (1990-1992)

- relativní úvěrové stropy (2)

- lze limitovat diskontní, reeskontní a lombardní úvěry – součást diskontních nástrojů

- úrokové limity (2)

- CB stanoví max. IR z úvěrů a max. nebo min. IR z vkladů

- sice zásah do svobody bank, ale udržuje stabilní IR v ekonomice

- ovlivňuje aktivitu ve spoření

Měnové teorie

- měnové agregáty – množství peněz

- …….. (?)……..

Neoklasická teorie popt. po penězích:

- Fišer

- hlavní část kvantitativní teorie peněz

- kvantitativní rovnice peněz = Fischerova rovnice

- M^d * Vt = P * T

- M^d je optimální požadované mn. peněz v oběhu = popt. po pen.

- Vt = transakční rychlost peněz v čas. období

- T = mn. reálných transakcí

- Popt. po pen. je závisle proměnou a je přímo úměrná reálnému objemu T a P, nepřímo úměrná Vt

- lze rozlišit i popt. po hotovostním a bezhotovostním oběživu

- MC * Vmc + DD * Vdd = P * T

- MC = popt. po hotových pen.

- Vmc = trans. rychlost HO

- DD = popt. po bezhotov. pen.

- Vdd = trans. rychlost bezhotov. pen.

- Cambridžská konstanta

- vychází z Marshallovy teorie popt. po pen.

- zaměřena nikoliv na reálné transakce, ale na důchod

- zaměřuje se na problém jakou část důchodu budou ekon. subj. držet ve formě peněz

- transakční motivace držení peněz

- M^d = k * P * Y

- (P*Y) = nominální důchod

- k = cambridžská konstanta

- je závislá na IR (negativně), případně W,

- Friedman

- ovlivněn Keynesem, ale liberální ekonom -> tíhne i k neokl.

- peníze jsou součástí bohatství subjektu – existují i další aktiva (nejenom obligace) – konkurují penězům

- ovlivňování výnosnosti aktiv – podob bohatství

- subj. rozčleňují aktiva podle výnosnosti

-> M^d = f(W+, P+, r0+, r1-, r2-, pí^e-, (LK/FK)+)

- W = velikost bohatství subj. – v podobě souč. hodnot všech budoucích příjmů z držby bohatství – permanentní důchod – pokud roste, roste M^d

- r0 = IR z peněz, r1 = IR z obligací, r2 = IR z akcií

- pí^e = očekávaná inflace – ovlivňuje investice do nemovitého majetku

- LK/FK = poměr lidského a fyz. kapitálu – LK je náročnější na držbu peněz

- + značí pozitivní závislost, - značí negativní

- (rozšíření)

- důležitá je reální popt. po penězích: (M^d/P) = f(W/p, r0, r1, r2, pí^e, LK/FK)

- LK/FK – zanedbatelné

- nemění se relace alt. aktiv vzhledem k penězům -> účinky se ruší -> zanedbáváme r0, r1, r2, pí^e

- dostáváme: (M^d/P) = f(W+/P)

- ekon. subj. uvažují v delším horizontu -> stabilní, dlouhodobější poptávka

Monetaristická teorie popt. po penězích:

- mladší než cambridžská teorie

- peníze nejenom jako transakční prostředek, ale také jako aktivum – majetek

- peníze jsou neúročená aktiva, ale jiné pozitivní vlastnosti – nerizikové, dokonale likvidní

- předpokládá další aktiva – obligace (mají úrokový výnos, nejsou dokonale likvidní, jsou riziková – tržní cena kolísá dle tržní IR)

- předpokládá, že subjekty volí mezi penězi a obligacemi

- definuje 3 zákl. motivy držby peněz (1 originální)

- 1) důchodový

- kvůli směnám, peněžní příjmy, které se spotřebovávají – nerozlišuje nominální a reálný

- s rostoucím důchodem roste poptávka držby

- 2) opatrnostní

- ekon. subj. jsou v nejistém světě -> část peněz nechávají pro neočekávané situace

- s rostoucím důchodem roste poptávka držby

-> Lt(Y+) – funkce Y pozitivně závislá

- 1) a 2) = transakční popt.

- 3) spekulativní

- předpokládá, že subjekty spekulují na budoucí pohyb tržní IR a na základě toho tvoří popt. po penězích nebo obligacích

- normální hladina IR – skutečná se k nim blíží (vrací) – předpokládá vracení

- existující sazby subj. porovnává s normálními -> budoucí pohyb ovlivní tržní hodnotu majetku

- pokud jsou skutečné <> očekává se růst sazeb, čeká se snížení tržních cen obligací -> kap. ztráty -> peníze

- pokud jsou skutečné > normální -> očekává se pokles sazeb, čeká se zvýšení tržních cen obligací -> kap. zisky -> obligace

-> Ls(IR-) – IR negativně závislá

-> M^d = Lt(IR+) + Ls(IR-)

- IR nebere jako výnosový faktor, ale veličinu ovlivňující alt. zisky nebo ztráty z obligací

- graf: X=IR, Y=M^d; Lt(y) horizontální, Ls(IR) normální hyperbola klesající -> součtem vzniká M^d

Dluhové cené papíry

- SPP

- obligace

SPP:

- cenný papír peněžního trhu – na krátkou dobu splatnosti <1>

- emituje stát – většinou v zastoupení MF(F)(?)

- má zabezpečit krátkodobé nesoulady ve státním rozpočtu

- většinou kvůli časovému nesouladu příjmů a výdajů -> emitují se SPP

- na krátkou dobu, protože se předpokládá brzké vyrovnání

- nyní se v ČR moc nesplácí – vystaví se nové, akorát se zaplatí úroky

- v ČR vydává ČNB

- PT (primární trh):

- na tento trh má přístup omezený počet klientů

- prodává se formou aukce – stát stanovuje max. náklad – kupující nabízejí úrok. hranici

- jsou emitovány jako diskontované, emitovány pod nominální hodnotou a odkupovány za nominální hodnotu

- k účasti na aukci je potřeba mít dostatečný majetek (>10.000.000,-) a vždy přes zástupce (OB)

- ST (sekundární trh):

- vytváří OB, …

- organizuje ho ČNB – trh krátkodob. dluhopisů

- trh tvoří tržní cenu na střetu D, S

- mění se tržní IR

- v podstatě bezrizikový CP

- mnohonásobně větší obraty oproti BCP

- pro banky je to řízení likvidity

- přístup je stejná jako na PT

- další možnost je koupit pod. listy fondu, který se SPP obchoduje

Obligace:

- vysoce univerzální CP k různým účelům

- emitent vydá, někdo nakoupí, emitent získá a zaváže se, že bude vyplácet pravidelně úroky a v době splatnosti vyplatí nom. částku obligace

- emitent může volit dobu do splatnosti, měnu ve které bude vše vyplácet

- emitent volí, jestli bude platit s pevným/variabilním úročením (záleží na ref. veličině – např. pí)

- konvertibilní obligace – místo částky obligace při splatnosti dostanu nově emitované akcie emitenta nebo něco jiného

- obční obligace – mám právo nakoupit/prodat určité aktivum při splatnosti (investor se rozhoduje až při splatnosti) – aktivum může být např. zlato, …

- PT: kromě státních emisí v podstatě není nic (instituce, místo)

- ST:

- mimoburzovní – neorganizuje ani ČNB ani MF – ale obchodníci

- objemy obchodů jsou mnohonásobně větší než BCP

- stanovuje se tržní cena

- stanovení tržní ceny:

- „správná cena“ – FV (fair view)

- stanovena na principu hodnoty všech budoucích příjmů z obligace

- současná hodnota obligace – diskontuji budoucí hodnotu k dnešnímu okamžiku

- BHn / (1+IR)^n

- n = kolik let zbývá do splatnosti

- BHn – budoucí hodnota – všechny budoucí příjmy – př. BHn = C1 (1+IR)^n-1 + C1 (1+IR)^n-2 + … + Cn+Fn (zde je BHn budoucí hodnota v okamžiku splatnosti)

- Fn = nominální částka obligace

- P = FV = (BHn)/(1+IR)^n = C1/(1+IR) + C2/(1+IR)^2 + … + (Cn+Fn)/(1+IR)^n

- tržní cena většinou kopíruje +- FV

- výnosnost obligace:

- Ci / F (úr. výnos/nom. částka)

- Ci / P (úr. výnos/tržní cena)

- YTM (výnos do doby splatnosti) = tržní IR, která vyrovná souč. hodnotu všech bud. příjmů s akt. tržní cenou obligace

- se změnou tržní IR se mění tržní cena – stoupá IR, klesá P a naopak

-> lze tratit při kolísání tržních IR

Centrální banka

- ve srovnání s OB je CB mladá instituce

- CB vznikají ke konci 17. století, rozmach v 19., 20. st.

- obvykle zakládáno pro vedení účtů panovníků, ale také ho financovali (v případě války), prováděla jeho transakce

- 1. CB byla Bank of England (1694) – nová instituce

- 2. CB byla Švédská CB (1697) – nikoliv nová, ale přeměna z existující KB, zachovala služby KB

- v 18. století se moc nedělo, 19. a 20. století – velmi se rozvíjí – začínají se míchat do pen. oběhu – centralizace bankovek

- nahradili tehdejší bankovky (bankocetle) jejich měnou – jediná instituce, mající právo emitovat oběživo

- řídí měnu – měnová politika – má vést k nízké a stabilní pí

- u nás:

- do 1918 pod vlivem Rakouské NB – jako celý stát byl pod Rakouskem

- 1918 – 1926 – nic

- 1926 – NB Československá – až do války (obsazena němci)

- 1993 – banka ???? rozdělena na ČNB

- ne všechny státy mají CB (př. Vatikán) a naopak (př. USA jich má opticky více)

- Evropská CB – spravuje Euro – ve všech Eurozemích, byť ty země mají svoje

Funkce CB:

- banky státu – účty státního rozpočtu, organizací navázaných na stát, FNH, fin. úřady

- neposkytují státu úvěry – nezávislé na státu – nemají povinnost stát úvěrovat

- výjimka pro krátkodobý „mínus“ pro stát (max. pár dní) – limit (býval 60 mld)

- obvykle výhradní emitent oběživa – většinou monopolní subjekt

- emitují bankovky a mince (pro CB technická záležitost)

- rozhoduje o podobě, ochranných prvcích, tiskne je a skladuje

- zajišťuje, aby byla hotovost, kde je potřeba, kontroluje je (případně mění)

- hotovostní oběživo tvoří 15%

- CB je zodpovědná za měn. politiku státu – má vést k zabezpečení stability měny v celé ekonomice

- CB by měla dosahovat stabilní míru inflace

- CB měly inflaci=0 jako prim. cíl, dnes se snaží udržet stabilní míru inflace

- sek. cíl = podpora zaměstnanosti, podpora ekon. růstu – pouze pokud neohrožuje prim. cíl

- význ. pozice v bank. institucích – KB, OB mají účty u CB – 3 důvody:

- zúčtování mezibank. transakcí, banky tam musí udržovat potřebné zůstatky (případně CB dodá potřebnou likviditu)

- PMR – min. zůstatek na těch účtech

- pro měnově-politické transakce

- CB je instituce bankovního dozoru

- subj. bankovní regulace, pravomoc sankcí, dohlížecí pravomoc – na to může být i samostatný úřad

- spravují devizové rezervy státu

- pro zabezpečení stabilního kurzu

- hotovostní peníze, ale hlavně zůstatky u jiných CB, CP v cizích měnách od bonitních subj.

- 72% je v Eurech, zbytek v $

- zastupují stát při jednání s nadnár. institucemi

Bilance CB:

- Aktiva:

- nakoupené CP – nejčastěji SPP

- poskytnuté domácí úvěry - OB

- úvěry do zahraničí (zanedb.)

- devizové rezervy (80%)

- zlaté rezervy (zanedb.)

- ost. aktiva

- Pasiva:

- hot. oběživo – tady na straně P – chápáno jako závazek – 200 mld Kč

- rezervy bank – desítky mld korun – důležitá funkčnost

- vklady státu – důležité jsou pohyby (kolem 1.5 bil. Kč ročně)

- vklady zahr. subj – u nás nedůležité

- kapitál – nezadá. (asi 1.4 mld Kč) – většinou v podobě akcií, vlastní stát

- emitované vlastní CP – zanedb. – pro některé operace měn. politiky

- ost. pasiva

Cené papíry

- urč. spec. podoba FI, není nahraditelný

- majitel má práva vůči emitentovi

- státní dluhopisy se většinou nedostávají mezi veřejnost

- podoby:

- v minulosti: listinná podoba (vklad Au do banky -> potvrzení)

- 19.-20. st. – zalaminovaná podoba – dematerializace, vydává častěji bezlistinné podoby, „bezhotovostní“ – záznam o majetk. listech

- dnes již jen nelistinná podoba – CP na listině (?)

- CP – se skládá z pláště (ztělesňuje majetek nebo práva) a kupónového archu s talonem

- podle ztělesněného práva CP:

- zbožové CP – skladní listy, lodní listy – právo na urč. věc

- CP peněžního trhu – státní pokl. pouk., depoz. cert.

- CP kap. trhu:

- a) dluhové a majetkové CP

- b) CP s 1) pevným, 2) proměnlivým úročením, 3) nulovými sazbami, 4) proměnlivým výnosem – závisí na HV

- c) - 1) CP na doručitele, 2) CP na řad (převod práva písemným prohl.), 3) CP na jméno (převod cesí – souhlas emitenta)

Akcie:

- majetkový CP – slouží k získání zákl. jmění a.s.

- zákl. právo držby – podíl – řídit a.s. (v rámci podílu akcie), hlasovat na valné hromadě, na podíl na zisku

- není právo na výnos (pravidelnou výplatu) – proměnlivá částka, která se rozděluje

- výnos je dividendový – v peněžní podobě, případně jiné (akciové dividendy), naturální podobě (statky)

- většinou jsou dividendy řádně vypláceny (pravidelně), občas jsou mimořádné dividendy, občas zálohové dividendy

- není def. splatnost – nekonečná doba do splatnosti

- nenahraditelný CP pro urč. okruh spotřebitelů – emitují a.s.

- 1 z nejvýzn. CP – zaznamenává majetkové, ne! dluhové právo majitelů

- Prioritní akcie:

- majitel má přednostní právo na výplatu dividend

- většinou ztrácí právo na hlas na valné hromadě

- špatně se prodávají na sek. fin. trzích

Sekundární trhy:

- akcie jsou obchodovány na:

- BCP

- mimoburzovních trzích – instituce, trh podobající se BCP

- mimoburzovní instituce a BCP - rozdíly:

- BCP:

- vzniká na základě zákona – povolení (komise pro CP)

- většinou monopolní postavení, nicméně mohou být soukromé

- burzovní trh je výběrový – pro největší a nejkvalitnější emitenty – jsou daná pravidla

- podmínky stanovuje komise – kdo kdy jak

- MB trhy:

- nejsou tak striktní, formální

- obvykle tvoří sdružení obchodníků

- většinou lokalizovaná místa propojených obchodníků

- obchodovat se může, když je zájemce (většinou)

- nižší náklady než na BCP

- později i na burze zavedli marketmakery, aby mohli konkurovat, také se přesunula do kanceláří

- snížili poplatky -> zvětšil se objem obchodů

- na BCP může být a obchodovat pouze ten, kdo má burzovní křeslo – pevný počet křesel – pouze pro fyz. osoby

- obchod s křesli – 70. léta $60.000 - $70.000, 90. léta $1.000.000

- ČR: BCPP, RM systém (těžko zařaditelný – lze i bez obchodníka – u nás ročně zajistí transakce kolem 1 biliónu korun, vzhledem k objemu mizivě ziskové)

Podílové listy:

- podobné akciím, ale vlastnictví nedává právo řídit pod. fond – nejsou valné hromady

- vlastněním pod. listu vlastním část pod. fondu a mám právo na část zisku

Kolektivní investování

- instituce sbírá prostředky klientů -> CP -> výnosy (rizika) z toho

- podílové a investiční fondy (jakýsi „boj“ mezi nimi)

- nenabízejí záruky – nabízejí možnost koupit jejich instrumenty

- obě instituce vedou k invest. společnosti

- fondy jsou řízeny inv. společnostmi

- inv. fondy:

- inv. pomocí fondu je prostřednictvím akcií fondu -> akcionář

- fond emituje akcie – má prostředky

- fond většinou vydává akcie v omezeném období, pak není možné tam vstoupit – stálý objem prostředků

- jejich akcie jsou často na burze -> tržní cena akcií fondů <> akcie se prodávají s diskontem (x – xx%) -> problém

- podílové fondy:

- oddělená účetní evidence, ale fakticky neexistuje

- nejsou emitovány akcie, ale podílové listy, podílník nemá práva akcionáře (je pasivní)

- výhoda je neomezenost čas. termínem – emituje se na požádání -> mění se objem majetku

- pod. fond se zavazuje, že odkoupí v případě zájmu

- většinou není na BCP

- odkupuje se za skutečnou hodnotu majetku na pod. list (není diskont)

- peněžní fondy (relativně bezpečné, málo výnosné)

- obligační fondy

- akciové fondy

- smíšené fondy (oblig. + akciové)

- Penzijní fondy (2):

- velmi rozvinuté v Americe, u nás vcelku malé

- tradiční fin. zprostředkovatelé – emitují dohodu o penz. pojištění

- při inv. důchodu se vyplácí dřív, když zemře, tak je to součást dědictví

- fond vyplácí vždy pouze vlastní prostředky! + stát občas něco přidá

- Životní pojišťovny (2):

- v okamžiku splnění zákl. podmínek vyplatí sjednanou částku

- ve smlouvě se zaváží na urč. částku měsíčně a tu ve sjednaný den dostanu – pokud se ho dožiji, podobné jako PF

- v případě nedožité se klienta se vyplácí sjednaná! částka

- částky se počítají dle pojistné statistiky, demografie – pojišťovna tím vyrovnává rizika – tvoří pojistné rezervy

- vyplácí se doživotní renta nebo celá částka najednou

- Neživotní pojišťovny (2):

- fungují jako „průtokové ohřívače“ – neustále jsou peníze tam a ven

- musí neustále mít k dispozici větší prostředky

Zisky:

- banky žijí z investic a poplatků (p.a. úvěru > p.a. vkladu)

- pojišťovny, fondy si účtují poplatky za správcovství (1-15%)

Privátní finanční trh

- segment, kde dochází k alokaci prostředků D, S přebytkových a defic. subjektů

- investují (soukromé. osoby) – subjekty – do CP – za pomoci institucí

- u nás poskytují fin. služby i obch. banky

Instituce – Firmy CP:

- samostatných firem pro CP jsou v ČR řádově desítky

- specializují se na CP

- u nás existuje pouze pojem: „obchodník s CP“ – na to musí mít licenci od komise pro CP

- 1) hlavní činností je emise CP na prim. fin. trhu – proces trvající několik měsíců

- 2) nabízejí služby – radí, jaký instrument zvolit, jaké parametry, jaké úročení, jaký trh, jaká měna, …

- emisi musí odsouhlasit nejvyšší manag., případně valná hromada

- dokument o emisi – informace o emitentovi, … = prospekt CP – veřejný dokument, který schvaluje komise pro CP

- úpis CP – stanoven okamžik (období), kdy se bude možno upsat mezi vlastníky CP

- pak se CP (splní-li podmínky) dostává na burzovní trh (lze emitovat i přímo na burzu)

- pak firmy s CP zajišťují „atraktivitu“ CP na burze

- 3) obchodují na trhu s CP – tvoří jeho páteřní strukturu

- 2 podoby těchto firem:

- na vlastní účet a vl. riziko:

-v pozici dealera, market makera = firma drží urč. zásobu a je stále ochotna koupit/prodat

- v segmentu BCPP „SPAD“ – market makeři kvótují kurzy na všechno – jsou ochotni koupit/prodat

- na riziko svých klientů:

- v pozici brokera/makléře – pouze zprostř. nákup CP

- zastupují své klienty – pod svým jménem, ale na riziko klienta

- výnosem je brokerský poplatek

- 4) majetková správa – přejímá do správy majetek klientů

- nabízí porad. služby, nákup/prodej FI

- nabízejí pouze bonitním subj. (mají pozitivní CF)

- řídí hotovost(ní) prostředky – lépe než v burze

- města a obce – svěřují někdy majetek

- bonitním soukr. osobám

Finanční zprostředkovatelé

- subjekty: bankovní a nebankovní instituce

- poskytují fin. služby – nevýrobní

- nejklíčovější instituce na FT

1) bankovní instituce

- popis dle zákona o bankách č. 21/1992 = práv. osoba v podobě a.s. se sídlem v ČR, která přijímá vklady a poskytuje úvěry a mí povolení působit jako banka

- nemohou existovat „rodinné banky“ – majitel vlastní cenné papíry

- povolení musí udělit ČNB – uděluje bank. licence – přesně spec. rozsah činností

- u nás většinou plná licence – vše podle zákona o bankách

- někdy jenom částečná licence – stavební spořitelny, hypoteční banky, …

- v ČR je 2 stupňový bank. systém (navzájem si rovné instituce, CB – může zasahovat do bank. systému – bank. regulace a bank. dohled)

- systémy:

- systém odděleného bankovnictví – norm. banky nenabízejí investice – na to jsou inv. banky (USA)

- banky mohou a dělají vše

- průnik – systém smíšeného bankovnictví (Maďarsko, Itálie)

Komerční banky (1):

- instituce jejichž zákl. posláním je příjem bank. vkladů a poskytování úvěrů

- většinou vysoce univerzální, nabízí širokou paletu služeb a činností (CP, vydávání plat. instr., …)

- široká klientela (otevřená pro veškeré subjekty)

- dnes vytváří holdingové společnosti – banka = mateřská společnost a vytváří dceřiné společnosti – další fin. služby

- ovládá leasingovou, pojišťovny, realitky, penz. fondy

- dělají to z existenčních důvodů, protože se omezuje význam bank – pokles zprostředkování

- hovoří se o „bankovních supermarketech“

- v ČR to dělají od poloviny 90. let

- u nás největší ČSOB, pak KB, ČS

Spořitelny (1):

- bankovní instituce – moc se neliší od KB

- hl. odlišnost: byly orientovány na drobné střadatele – v minulosti měly jiné postavení

- vyžaduje širokou síť poboček (retailové bankovnictví)

- objem vkladů >> úvěry (minulost) -> přebytek prodávaly OB

- měli vedoucí postavení na mezibank. trhu depozit – poskytovaly KB primární úspory

- postupně expandovali (co se subjektů týče) a získávají větší klienty -> dnes není skoro rozdíl oproti KB

- i dnes má ČR přebytek úspor

- v ČR: ČS, Poštovní spořitelna (divize ČSOB) – využila síť poboček pošty

Stavební spořitelny (1):

- bankovní instituce, od KB se liší omezenou bank. licencí – nabízí 1 produkt

- umělá instituce – vzniká na základě zákona – rozšířené v Evropě (Něm., Rak.)

- zakládaly se v 1990 letech

- každý klient si pravidelně spoří částku, dostává vysoké úroky, realizuje výhody (úroky nejsou daněny, stát dává 25%, max. 4500 ročně)

- pak klient může získat úvěr (velmi výhodný), ale pouze pro účely spojené s bydlením + další výhody (odečítat úroky z daní, …)

Hypoteční banky (1):

- opět omezená bank. licence

- nabízí zvl. úvěr – hypoteční úvěr – pro transakce s nemovitostmi

- mohou využít i firmy

- převážně dlouhodobý úvěr – náročné prostředky, dlouhodobá splatnost nemovitosti

- max. 25 let, obvykle 10-15 let

- požaduje se zajištění – zastavují se nemovitosti (většinou ty kupované)

- při nesplácení může banka prodat nemovitost pro uspokojení pohl., ale rozdíl mezi získanou částkou a úvěrem jde na klienta (může být i záporný!)

- zároveň banka většinou požaduje životní pojistku na ni + pojištění proti živ. pohromám

- jsou financovány obvykle s hyp. zást. listy (s dlouhou splatností) -> získávají prostředky

- úroky jsou osvobozeny od daně, vcelku bezpečné, ale velmi nelikvidní (nelze před splatností)

Úvěrová družstva (1):

- maloobchodní bankovnictví (soukromý sektor)

- u nás není právně úplně bankovní instituce, ve světě ano

- u nás se rozvíjeli mezi válkami (existovalo jich tisíce)

- přijímají vklady od družstevníků a poskytují úvěry (většinou členům)

- byla úzce svázána s městy, obcemi

- půjčovali i těm nejdrobnějším

- po roce 48 skoro všechny končí (některé spojeny s ČS)

- v pol. 90. let – pokus o obnovu, ale většinou vytunelovány

Exportní banky (1):

- komerční instituce, ziskové, podporované státem

- omezená licence na podporu exportu

- při výrobě a vývozu je zaplaceno až po dodání a to je potřeba financovat

- často se angažují ve velkých zakázkách

- ČEB (česká exportní banka)

Rozvojové (záruční) banky (1):

- ČZRB (česká záruční a rozvojová banka)

- záruky klientům KB – klienti sjednávají úvěr u KB a tato banka se za něj zaručí

- pro malé a střední firmy

- poskytují přímé úvěry vybranému segmentu – většinou pro subj., které by jinak neměli šanci

Aktiva a Pasiva u Bank:

- Pasiva: 1-4 tvoří 90% pasiv

- 1) závazky ke klientům (přes 60%)

- 2) závazky z obligací

- 3) závazky vůči jiným bankám – obchodují mezi sebou

- 4) rezervy

- zákl. jmění, kap. fondy, rezervní fondy, nerozdělený zisk (neutr. ztráta)

- podřízený dluh – na pomezí cizích a vlastních zdrojů – rizikový kapitál

- Aktiva:

- pokladní hotovost, vklady u CB

- cenné papíry, obligace

- pohl. za bankami

- úvěry klientům – 40% aktiv

- majetkové účasti, hmotný a nehmotný majetek, vlastní investice

Problém úrokové struktury:

faktory ovlivňující strukturu IR:

- a) rizikovost FI

- b) likvidita FI

- c) doba splatnosti FI

- d) způsob zdanění FI

- a) rizikovost FI

- za předpokladu stejné b) c) d) podle odlišné míry rizikovosti emitenta FI

- nositelem odlišnosti je emitent – jeho účinkování je spojeno s urč. rizikem

- nejsme si jisti jestli dostojí 100% svým závazkům

- čím větší riziko -> tím větší odměna -> tím větší IR z instrumentu

- odměna = prémie za riziko – nabírá podobu rostoucí IR oproti bezrizikové IR

- nejméně rizikoví emitenti: stát, komunální sféra

- pak jsou banky

- nejméně – podnikatelské subj. – rizikový kapitál

- b) z hlediska likvidity FI

- veškeré možné náklady spojené s nákupem, prodejem

- v nákladech jsou rozsáhlé náklady na spousty věcí, časové náklady pro nalezení kupujícího/prodejce

- spojeno se sekund. FT – musí existovat – obchoduje tam široká rozsah zájemců, hodně obchodů, mnoho subjektů

- klesá likvidita, stoupá IR – prémie za nelikviditu – podoba úrokové přirážky k bezrizikové IR

- žebříček (likvidita klesá): státní obligace, bankovní obligace, trhy pro nejlepší akcie, …, term. vklady, depozitní cert., trhy nemovitostí, obrazů, šperků, porcelánu, …

- c) doba splatnosti

- výnosová míra se v čase mění

- důležitá je doba do splatnosti

- nezajímá nás IR v době vydání obligace, ale aktuální IR

- IR graficky = výnosová křivka – podle odlišné doby do splatnosti IR

- graf může být rostoucí, horiz. i klesající -> nelze udělat obecný závěr

- vysvětlování podob VK:

- teorie očekávání, likvidity, oddělených trhů, preferovaného umístění (1-4)

- 1) teorie očekávání

- chápe trh jako homogenní -> investoři jsou indiferentní jestli kupovat krátko nebo dlouhodobé

- je jedno na který segment se dají – segment podle splatnosti

- substitutivní instrumenty

- jediné kritérium je pak pouze výnosnost (nehledí se na dobu)

- investor se např. rozhoduje mezi 1x 5 let nebo 5x 1 rok

- popisuje stoupající VK

- + provazuje krátko i dlouho

- – všichni by předpokládali pořád nárůst, který by nebyl, takže by se všichni pletli

- 2) teorie likvidity

- rozšiřuje teorii očekávání -> stejné předpoklady

- přidává likviditu – ta v čase klesá (to předpokládá)

- subjekty požadují prémii za nižší likviditu

- předpokládá, že ve skutečnosti bude stagnovat IR

- + kombinuje likviditu a dobu do splatnosti

- – předpokládá klesající likviditu v čase -> přílišné zjednodušení

- (v realitě má stejnou likviditu <1>

- 3) teorie oddělených trhů

- opak 1), 2) – přináší jiné vysvětlení

- trh je segmentován podle doby do splatnosti – je heterogenní

- subjekty preferují svůj segment – transakce pouze na svém segmentu

- nepředpokládá substibilitu ani při změnách IR

- předpokládá, že subj. mají urč. požadavky na segment

- př. pojišťovny – potřebují dlouhodobé FI, domácnosti vyžadují krátkodobé FI

- vyrovnává D, S a ukazuje proč je VK nejčastěji pozitivní

- – proč mají souvislost krátko i dlouho – to nepředpokládá, ale souvislost tam je

- 4) teorie preferovaného umístění

- blízká teorii očekávání

- není jenom rozsegmentovaný trh, ale subj. mají preference

- uvažuje možnost změny segmentu – za nevýhodných podmínek

- předpokládá, že dlouho jsou průměrem krátko – jako teorie očekávání

- nejčastěji pozitivní VK vysvětluje přes S, D v segmentech, nikoliv očekávání rostoucí IR

- (kdyby předpokládala očekávání, byla vy více (prudčeji) skloněná pozitivně)

- chápána jako nejkomplexnější

- d) působení zdanění FI

- (bude pouze velmi stručně)

- čím větší zdanění, tím větší IR (odměna)

- různé kategorie emitentů mají různé zdanění -> emitent IR přizpůsobuje nejpravděpodobnějším investorům

- IRr:

- IRi = IRbezriziková + Prémie za riziko + Prémie za dobu do spl. + Prémie za zdanění

- -> IRr + pí^c (očekávaná míra inflace)

Měna

- = národní podoba peněz

- vymezena různými zákony a vyhláškami (např. pravidla emise, tresty za padělání, …)

- 4 fáze vývoje peněz:

1) plátno, kov, dobytek

- není autorita určující, co jsou peníze

2) stříbrné a zlaté mince

- zlata méně -> větší hodnota

- monometalismus – používání pouze jednoho kovu jako měny

- dualmetalismus – používání obou

- Au, Ag – statky, které mají stálou hodnotu

- mince neměli jiné kovy než Au, Ag – ryzé

- hodnota = váha mince

- neplnohodnotné mince – s jinými kovy -> inflační vývoj

- výhradní emitent byl panovník (stát)

- zisk = ražebné (od 7. st. před n.l. ~ 20. st.)

- s množstvím peněz rostla

3) papírové peníze

- státovka

- v podobě státovek (v 10., 11. Čína, 17. Evropa) – panovník natiskne, zlegalizuje, nucený oběh, ekon. subj. musí začít přijímat a platit jimi daně -> budou přijímat – nepotřebuje zlato, …

- dlužní papír, zavazuje se vyplatit je zlatem nebo stříbrem, určena splatnost -> nakupuje statky na dluh -> if nezvládá -> mění se kurz, zakázány

- klasické bankovky

- složitější emise – emitována na základě úvěru <- Au, Ag nedostatek

- od 16. – 18. st.

- rozvoj obchodování na dluh – dod. odběratelský úvěr (obchodní) – ztělesňován obchodní směnkou – použitelná ještě před splatností, ale nebyla všeobecně přijímaná

- začali vznikat OB – odkupovali směnky, emitovali bankovky (směnka, které dlužníkem je banka) – plynulejší oběh, lépe splňují funkci peněz

- banka emitovala menší mn. peněz než byla hodnota směnek – rozdíl = diskont

- Aktiva (Ag, Au mince, směnka, úvěr), Pasiva (kapitál, kl. bankovky, další kl. bankovky)

- banky začali emitovat bankovky i na úvěr – dělal to každý subjekt, který se nazval banka -> několik desítek bankovek (typů)

- kl. bankovky nabývali nenormálních částek (částka = hodnota úvěru nebo směnky)

- emise bankovek CB

- 17. – dnes

- CB měla právo zakázat ostatním emitovat bankovky – postupně byla jediná

- Bank of England – 1. subjekt, který byl jediný emitent

- stále je možné vyměnit bankovky za zlato, postupně se omezuje – stává se formálním

- postupně byla zrušena směnitelnost za zlato – posl. byl dolar

- Au zapříčinilo deprese v některých zemích – nabývalo na ceně

4) bezhotovostní (elektr.) peníze

- nemají mat. podobu, pouze zápisy na účtech – podoba FI

- dnes 80%-90% v ekonomice

- emitentem je CB, OB

- jsou vždy směnitelné za hotovost v kurzu 1:1

- zvýšení potřeby manipulace s penězi (platební styk) – platební karta

Úroková míra

- problémy: proč v různých ekonomikách jsou různé, proč mají různé banky různé IR (problém úrokové struktury)

1) různá IR v různých ekonomikách:

- neoklasický model

- úroková míra vyrovnává S a I

- investice

- popt. po volných fin. zdrojích, IR říká, co bude stát investice při půjčce

- čím větší IR, tím menší I -> menší popt. po I -> menší objem celk. investic

- inv. funkce je za stabilní inflace

- rovnovážná veličina – bezriziková IR vyrovnává S a I

- vedoucí teorie 19., 20. století

- teorie zápůjční fondy

- existuje suma, která se zapůjčuje

- přebírá neoklasickou, ale posouvá jí

- předpokládá existenci peněz – S, D může ovlivnit velikost IR

- rovnovážná veličina – vyrovnává objem prostředků S, D

- nabídka zápůjčních fondů – S domácností, nabídka přírůstku pen. zásob (delta M v čas. období)

- nabídka roste s úspory, delta M nabídky je nezávislý na IR

- o delta M rozhoduje CB

- graf: X=IR, Y=I, delta M^s; dole konstantní delta M^s (IR), půlka pozit. paraboly S (IR) a součet je NZF (nabídka záp. fondů) – za předpokladu konst. inflace

- poptávka po záp. fondech – I firem, poptávka po růstu delta M

- roste IR, klesá objem popt. po ZF -> klesá objem I -> klesá popt. po delta M

- graf: X=IR, Y=I, delta M^d; klasická hyperbola poptávky – jedna pro I (IR), druhá pro delta M^d (IR) a součtem vzniká PZF

- rovnovážná veličina – graf – protíná se NZF a PZF v IR^*

- 20. léta 20. st. – tvůrce: Švédský ekonom K. Wichsell

- používá tokové veličiny

- teorie preference likvidity

- tvůrce: J.M.Keynes (20. st.) – polovina 30. let

- předpokládá, že IR je tvořena na trhu peněz

- rovnovážná veličina – vyrovnává S, D po zásobě peněz – stavová veličina

- nabídková strana: je dána nabídka pen. zásoby – nezávislá na IR -> horiz. graf M^s

- popt. strana – fce negativně závislá na IR

- ovlivňuje výnosnost alt. aktiv oproti hotovosti – omezuje se M^d

- graf: X=IR, Y=M^d; klasická hyperbola poptávky M^d (IR)

- rovnovážná IR: průnik dvou grafů

- všechny tyto teorie nejsou výpočetní – úvaha o působení faktorů

- IR^* je nominální – vyjadřuje velikost výnosů a nákladů na investice; problém je, že neříká, zda je opravdu výhodné spořit, neříká nic o kupní síle peněz v budoucnu (kvůli proměnlivé P)

- reálná IR – poskytuje informaci o poklesu nebo růstu kupní síly úspor v době investice

- Fischerova rovnice: (1+IRn) = (1+IRr)*(1+pí)

- pokud je IRr záporná -> klesají úspory

- pozitivní reálný úrokový výnos – když IRn>pí

- pokud roste pí, roste IR