právní způsobilost FO
1) způsobilost k p&p
-způsobilost mít práva – zákl. občanské P (čl. 5 L) - nelze zbavit ani omezit/obdobné i u povinností… . Z k p&p podle hmotného práva určující i pro způsobilost být účastníkem řízení před soudy.
-vznik narozením (nasciturus se musí narodit živý, (jinak se považuje, jako by nikdy práv nenabylo, pak bez omezení ) a trvá po celý život člověka - nemůže být omezena ani se nerozšiřuje
-zaniká KO (úřední zjištění smrti) a stejné právní následky má prohlášení za mrtvého:
a) KO nelze prokázat předepsaným způsobem (úředním zjištěním a vydáním úmrtního listu), ale soud zjistí KO jinými prostředky (havárie letadla)
-jiné zjištění KO
b) prohlášení nezvěstné osoby za KO (dle všech relevantních okolností – doba nezvěstnosti, věk osoby, žádné zprávy, že je naživu…)
-vysoká pravděpodobnost KO
-pokud se objeví osoba živá, soud rozhodnutí zruší ex tunc (protože skutečný zánik právní subjektivity působí jen KO) - obnovení p&p (výjimkou je manželství, pokud se již manžel znovu oženil, a to i kdyby mezitím zaniklo)
- o tom, kdo je oprávněn podat návrh na prohlášení za mrtvého – OSŘ; v rozsudku o prohlášení za mrtvého soud uvede pravděpodobný (presumptivní) den smrti.
2) způsobilost k PÚ (v novém OZ se uvažuje o staronovém pojmu svéprávnost)
-způsobilost FO nabývat vlastními PÚ p&p resp. působit jiné právní následky
-vzniká postupně dle stavu psychické vyspělosti - v plném rozsahu až zletilostí (§8/2):
a) dosažením 18 let
b) uzavřením manželství (i neplatného) před dovršením 18 let (jednou provždy)
-vedle neporušenosti vůle se vyžaduje i intelektuální vyspělost (dle §9 „rozumová a volní“) tj. rozpoznat charakter a adekvátnost jednání + ovládat dle tohoto své chování - možno omezit/zbavit: x od způsobilosti mít P & P
a) ze Z (§9) v důsledku nedostatku věku (nezletilost); omezení úpadce v konkurzu, nezávisle na své intelektuální a volní vyspělosti
-nezletilci způsobilí pouze k takovým PÚ, které odpovídají jejich intelektuální úrovni (resp. věku) - chrání nezletilce i kontrahenta (BF)
-novorozenec nemá vůbec (není vyvinuta vůle)
b) rozhodnutím soudu (§10) v důsledku nepřechodné duševní poruchy či nadměrnému požívání alkoholu či omamných prostředků a jedů lze způsobilosti zbavit či ji omezit
- o přechodnosti vypovídá znalecký posudek; alkohol.. posoudí soud, ale i zde
musí být jistá trvalost
- rozdíl mezi zbavením a omezením:
1) zbavení může být provedeno, jen není-li člověk schopen činit PÚ vůbec, kdežto omezení tehdy, nemůže-li konat jen některé
2) zbavení může být provedeno výlučně pro duševní poruchu, která není jen přechodná, kdežto omezení může být provedeno i v důsledku nadměrného požívání alkohol. prostředků nebo jedu (ale jestliže nadměrné požívání způsobí u někoho kvalifikovanou duševní poruchu → zbavení pro duš. poruchu, která tím byla způsobena, právním důvodem nebude nadměrné p.)
3) zbavení má za následek úplný zánik způsobilosti k PÚ; omezení má za následek její zánik jen potud, pokud jde o PÚ, uvedené ve výroku rozhodnutí soudu
c) ze Z (§38/2), jestliže osoba, jejíž způsobilost nebyla omezena, resp. vyloučena rozhodnutím soudu, vykonává PÚ v duševní poruše činící osobu k němu nezpůsobilou
-týká se i přechodné poruchy
-omezen či zbaven může být i nezletilec
- způsobilosti k PÚ se nabývá dle objektivních hledisek (věk) a ztrácí/omezuje dle subjektivních odchylek od normálního psychického vývoje člověka
-PÚ osoby zbavené SOUDEM způsobilosti jsou neplatné bez zkoumání, zda ,je vykonala ve stavu choroby či jasném okamžiku X u osoby nezbavené/omezené nutno posuzovat její okamžitý stav (zda byl učiněn v jasném okamžiku – lucidum intervallum – nebo stavu duševní poruchy)
-zbavení/omezení - stanovení opatrovníka (jedná za osobu v mezích nedostatku její vlastní způsobilosti) §27 odst.2 a 3
-zbavení/omezení může být změněno či omezeno, pokud odpadnou či se změní důvody
- způsobilost k PÚ dle hmotného práva je určující i pro procesní způsobilost; předseda senátu za
urč. okolností může nařídit zákonného zástupce FO, která nemá úplnou způsobilost k p&p ale v tomto případě může jednat samostatně
3) deliktní způsobilost (způsobilost k zaviněným protiprávním úkonům)
-v OZ upravena v souvislosti s odpovědností za Š (§422,423), ale není s ní totožná
-jde o způsobilost založit vlastními zaviněnými protiprávními úkony svou odpovědnost
-v plném rozsahu zletilostí (tedy stejně jako zp. k PÚ), před dosažením zletilosti se DZ posoudí dle okolností (bez zřetele na věk, duševní poruchu či zbavení/omezení k PÚ), zda byla osoba schopna ovládnout své chování a posoudit jeho následky (stejně i u osoby postižené duševní chorobou)
-výjimečně je podle zákona odpovědný i ten, kdo se do stavu dostal zaviněným, tedy vlastní vinou (§ 423)
14. Subjekty občanskoprávních vztahů
Právní způsobilost
-Subjekty práv a povinností - FO a PO (vč. státu - §21) včetně cizích FO a PO (s výjimkami)
-právní způsobilost:
1) způsobilost k p&p = právní subjektivita (caput)
-způsobilost mít v mezích právního řádu p&p tj. být jejich subjektem
- v OP ji mají všechny osoby
2) způsobilost k PÚ a deliktní způsobilost (k protiPÚ – založení odpovědnosti)
- u kterých jsou objektivně dány předpoklady potřebné psychické (tj. volní a intelektuální)
vyspělosti
- v OP ji mají pouze subjekty, jejichž chování objektivní právo uzná za právně relevantní (OP neuznává za právně relevantní chování všech osob – i ochrana těchto osob…)
-způsobilost (k PÚ) vlastními úkony způsobovat právní následky (hl. nabývat p&p)
- u PO je vznik a zánik právní subj. a způsobilosti k PU jsou v zásadě totožné
- způsobilost k zaviněným protiPÚ (deliktní způsobilost)– vlastními zaviněnými protiPÚ založit svou odpovědnost, a tedy nést jejich nepříznivé P následky
-Subjekty práv a povinností - FO a PO (vč. státu - §21) včetně cizích FO a PO (s výjimkami)
-právní způsobilost:
1) způsobilost k p&p = právní subjektivita (caput)
-způsobilost mít v mezích právního řádu p&p tj. být jejich subjektem
- v OP ji mají všechny osoby
2) způsobilost k PÚ a deliktní způsobilost (k protiPÚ – založení odpovědnosti)
- u kterých jsou objektivně dány předpoklady potřebné psychické (tj. volní a intelektuální)
vyspělosti
- v OP ji mají pouze subjekty, jejichž chování objektivní právo uzná za právně relevantní (OP neuznává za právně relevantní chování všech osob – i ochrana těchto osob…)
-způsobilost (k PÚ) vlastními úkony způsobovat právní následky (hl. nabývat p&p)
- u PO je vznik a zánik právní subj. a způsobilosti k PU jsou v zásadě totožné
- způsobilost k zaviněným protiPÚ (deliktní způsobilost)– vlastními zaviněnými protiPÚ založit svou odpovědnost, a tedy nést jejich nepříznivé P následky
13. Občanskoprávní vztahy
Pojem
-druh právních vztahů, jejichž obsah tvoří subjektivní p&p upravené OP
-od jiných PVZTAHŮ se liší hl. předmětem a vztahem svých subjektů
-PV někdy nahrazováno synonymem právní poměr X pouze v PRACKU je pracovněPV širší (zahrnuje dohody o pracích mimo PP - §232… ZP) nežli pracovní poměr
-OZ zmiňuje PV v §1-3 i jinde (např. §853)
-relikt z OZ 1964 (nejasnost vztahu subj. p&p a OPV) - OPV mají dvojí smysl:
1) stricto sensu = ve smyslu přesném
-§2/2 (postavení účastníků OPV)
-§2/3 (obecná dispozitivnost PN OP)
2) OZ hovoří o OPV šířeji - largo sensu = v širokém smyslu
-šířeji než je pojato v učebnici
-rozumí jimi jakákoliv objektivní občanská p&p (včetně těch, co nejsou obsahem PV)
-např. §1/1.2 + §2/1 a hl. §3 (mluví o p&p plynoucích z OPV, ale má na mysli jakákoli subjektivní Op&p - výrazný projev koncepce OPV založených na tom, že subjektivní p&p tvoří vždy součást OPV)
X dle učebnice existují Sp&p mimo PV (tj. ne všechna Sp&p jsou vždy součástí OPV)
- existují i p&p mimo PV => ne všechna Sp&p součástí OPV
-PV lze také definovat jako společenské vztahy upravené P (resp. společenské vztahy, ve kterých jejich subjekty navzájem vystupují jako nositelé p&p) - PV je specifický společenský vztah, jehož předmětem je jistý společenský vztah materiální (faktický) a jehož subjektům se v důsledku právní úpravy dostává postavení subjektů p&p
-z obecného vymezení PV vyplývá, že OPV je PV, jehož předmět je upraven PN OP a jehož subjekty navzájem vystupují jako nositelé Sp&p
-předmět OPV je dán předmětem OP. Předmět určitého OPV je konkretizací zákonného předmětu OP - (vztah konkrétního k abstraktnímu)
-např. kupní smlouva konkretizuje (cena, doba dodání, místo, etc) daný právní vztah (vzájemná p&p stanovená Z) z kupní smlouvy
-charakteristickým znakem OPV je vzájemné postavení jeho subjektů vyjádřené v §2/2 („v OPV mají účastnící ROVNÉ POSTAVENÍ“)
Druhy občanskoprávních vztahů
-OPV (a PV vůbec) jsou vždy vícestranné (vyplývá přímo z pojmu) - dva subjekty v opačném právním postavení (postavení stran) tj. P nezná vztah k sobě samému, ale na každé straně může být i více subj.
-dělení OPV:
a) Dvoustranné (jde o vzájemné plnění stran)
b) Vícestranné -více osob sdružuje svoje přičinění (či věc) za účelem dosažení společného výsledku (prospěchu)
-jednostranné OPV = OPV s jednostranným plněním (např. darování) - výstižnější je OPV jednostranně zavazující
-dvoustranné OPV dělíme na:
1) synallagmatické
-původně (dle ŘP) měly obě strany postavení dlužníků i věřitelů = za hodnotu poskytnutou jednou stranou je 2nd strana povinna poskytnout protihodnotu
-poskytované plnění by také mělo být vzájemně ekvivalentní (např. koupě za kupní cenu)
-v OZ např. vyplývá z §560 („mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se splnění domáhat jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve, anebo je připraven ho splnit“ - jde o vzájemnou podmíněnost plnění smluvních stran)
2) asynallagmatické
-např. dar či bezúročná půjčka
-podobně i koupě smíšená s darováním tj. negotium mixtum cum donatione (prodej za nepřiměřeně nízkou cenu)
-v současném OP nemá velký praktický význam a je chápáno nejednotně
-OZ tyto kategorie výslovně nezná
-OPV založené PÚ lze také třídit dle charakteru PÚ jímž byly založeny na:
1) úplatné (synal…) a bezúplatné (asynal…)
2) kauzální a abstraktní
3) pojmenované a nepojmenované
Vznik občanskoprávních vztahů (§ 2/1)
1) ze zákona
-v OP výjimečné
-např. zákonné zastoupení (§23)
-podobně i v §151b předvídané zákonné zástavní právo (resp. §672/1??)
2) z konstitutivního rozhodnutí soudu či správního úřadu
-v OP také výjimečné
-např. zřízení věcného břemene ve smyslu §151o
3) z úkonů
-typické pro OP
-dělíme na:
a) právní úkony
b) úkony protiprávní (hl. způsobení škody, vadné plnění, etc)
4) z události a protiprávních stavů
-např. odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvl. nebezpečným (§432)
5) z jiných právních důvodů (ex variis causarum figuris)
-např. vznik nálezcova P na nálezné (§135/2)
-vznik OPV může být podmíněn souběžnou existencí několika právních důvodů (všechny jsou nutné pro vznik PV, ale dostatečným důvodem je až jejich souběžnost – všechny zároveň)
-např. kontrakt s odkládací podmínkou (ve smyslu §36/3) - ke vzniku PV je třeba PÚ (smlouva) a události (splnění odkládací podmínky)
Prvky (složky) občanskoprávních vztahů
1) subjekty
-libovolně seskupené FO a PO včetně státu jako PO (§21)
-v PV musí být nejméně 2 subjekty; stranu může tvořit více osob
-spoludlužníci či spoluvěřitelé tvoří vždy jen jednu stranu smluvního závazku
- o subj.PV platí totéž co o subjekteh p&p
2) obsah
-vzájemná Sp&p účastníků PV
3) předmět
-věci, práva a jiné majetkové hodnoty
- objektem je lidské chování, týkající se uvedených předmětů
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
8. Základní zásady SP
7. Občanské právo závazkové
SYSTÉM PRÁVA
13. Občanskoprávní vztahy
22. Subjektivní práva a povinnosti - Obsah občanskoprávních vztahů
23. Předmět občanskoprávních vztahů
2. ČÁST DRUHÁ - VĚCNÁ PRÁVA 1
5. ČÁST OSMÁ – ZÁVAZKOVÉ PRÁVNÍ VZTAHY 2
Druhy závazkových právních vztahů 3
OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY, PODSTATA OBCHODNÍCH ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ
Články na hledaný výraz "Občanské právo" naleznete na bezuceni.cz
-druh právních vztahů, jejichž obsah tvoří subjektivní p&p upravené OP
-od jiných PVZTAHŮ se liší hl. předmětem a vztahem svých subjektů
-PV někdy nahrazováno synonymem právní poměr X pouze v PRACKU je pracovněPV širší (zahrnuje dohody o pracích mimo PP - §232… ZP) nežli pracovní poměr
-OZ zmiňuje PV v §1-3 i jinde (např. §853)
-relikt z OZ 1964 (nejasnost vztahu subj. p&p a OPV) - OPV mají dvojí smysl:
1) stricto sensu = ve smyslu přesném
-§2/2 (postavení účastníků OPV)
-§2/3 (obecná dispozitivnost PN OP)
2) OZ hovoří o OPV šířeji - largo sensu = v širokém smyslu
-šířeji než je pojato v učebnici
-rozumí jimi jakákoliv objektivní občanská p&p (včetně těch, co nejsou obsahem PV)
-např. §1/1.2 + §2/1 a hl. §3 (mluví o p&p plynoucích z OPV, ale má na mysli jakákoli subjektivní Op&p - výrazný projev koncepce OPV založených na tom, že subjektivní p&p tvoří vždy součást OPV)
X dle učebnice existují Sp&p mimo PV (tj. ne všechna Sp&p jsou vždy součástí OPV)
- existují i p&p mimo PV => ne všechna Sp&p součástí OPV
-PV lze také definovat jako společenské vztahy upravené P (resp. společenské vztahy, ve kterých jejich subjekty navzájem vystupují jako nositelé p&p) - PV je specifický společenský vztah, jehož předmětem je jistý společenský vztah materiální (faktický) a jehož subjektům se v důsledku právní úpravy dostává postavení subjektů p&p
-z obecného vymezení PV vyplývá, že OPV je PV, jehož předmět je upraven PN OP a jehož subjekty navzájem vystupují jako nositelé Sp&p
-předmět OPV je dán předmětem OP. Předmět určitého OPV je konkretizací zákonného předmětu OP - (vztah konkrétního k abstraktnímu)
-např. kupní smlouva konkretizuje (cena, doba dodání, místo, etc) daný právní vztah (vzájemná p&p stanovená Z) z kupní smlouvy
-charakteristickým znakem OPV je vzájemné postavení jeho subjektů vyjádřené v §2/2 („v OPV mají účastnící ROVNÉ POSTAVENÍ“)
Druhy občanskoprávních vztahů
-OPV (a PV vůbec) jsou vždy vícestranné (vyplývá přímo z pojmu) - dva subjekty v opačném právním postavení (postavení stran) tj. P nezná vztah k sobě samému, ale na každé straně může být i více subj.
-dělení OPV:
a) Dvoustranné (jde o vzájemné plnění stran)
b) Vícestranné -více osob sdružuje svoje přičinění (či věc) za účelem dosažení společného výsledku (prospěchu)
-jednostranné OPV = OPV s jednostranným plněním (např. darování) - výstižnější je OPV jednostranně zavazující
-dvoustranné OPV dělíme na:
1) synallagmatické
-původně (dle ŘP) měly obě strany postavení dlužníků i věřitelů = za hodnotu poskytnutou jednou stranou je 2nd strana povinna poskytnout protihodnotu
-poskytované plnění by také mělo být vzájemně ekvivalentní (např. koupě za kupní cenu)
-v OZ např. vyplývá z §560 („mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se splnění domáhat jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve, anebo je připraven ho splnit“ - jde o vzájemnou podmíněnost plnění smluvních stran)
2) asynallagmatické
-např. dar či bezúročná půjčka
-podobně i koupě smíšená s darováním tj. negotium mixtum cum donatione (prodej za nepřiměřeně nízkou cenu)
-v současném OP nemá velký praktický význam a je chápáno nejednotně
-OZ tyto kategorie výslovně nezná
-OPV založené PÚ lze také třídit dle charakteru PÚ jímž byly založeny na:
1) úplatné (synal…) a bezúplatné (asynal…)
2) kauzální a abstraktní
3) pojmenované a nepojmenované
Vznik občanskoprávních vztahů (§ 2/1)
1) ze zákona
-v OP výjimečné
-např. zákonné zastoupení (§23)
-podobně i v §151b předvídané zákonné zástavní právo (resp. §672/1??)
2) z konstitutivního rozhodnutí soudu či správního úřadu
-v OP také výjimečné
-např. zřízení věcného břemene ve smyslu §151o
3) z úkonů
-typické pro OP
-dělíme na:
a) právní úkony
b) úkony protiprávní (hl. způsobení škody, vadné plnění, etc)
4) z události a protiprávních stavů
-např. odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvl. nebezpečným (§432)
5) z jiných právních důvodů (ex variis causarum figuris)
-např. vznik nálezcova P na nálezné (§135/2)
-vznik OPV může být podmíněn souběžnou existencí několika právních důvodů (všechny jsou nutné pro vznik PV, ale dostatečným důvodem je až jejich souběžnost – všechny zároveň)
-např. kontrakt s odkládací podmínkou (ve smyslu §36/3) - ke vzniku PV je třeba PÚ (smlouva) a události (splnění odkládací podmínky)
Prvky (složky) občanskoprávních vztahů
1) subjekty
-libovolně seskupené FO a PO včetně státu jako PO (§21)
-v PV musí být nejméně 2 subjekty; stranu může tvořit více osob
-spoludlužníci či spoluvěřitelé tvoří vždy jen jednu stranu smluvního závazku
- o subj.PV platí totéž co o subjekteh p&p
2) obsah
-vzájemná Sp&p účastníků PV
3) předmět
-věci, práva a jiné majetkové hodnoty
- objektem je lidské chování, týkající se uvedených předmětů
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
8. Základní zásady SP
7. Občanské právo závazkové
SYSTÉM PRÁVA
13. Občanskoprávní vztahy
22. Subjektivní práva a povinnosti - Obsah občanskoprávních vztahů
23. Předmět občanskoprávních vztahů
2. ČÁST DRUHÁ - VĚCNÁ PRÁVA 1
5. ČÁST OSMÁ – ZÁVAZKOVÉ PRÁVNÍ VZTAHY 2
Druhy závazkových právních vztahů 3
OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY, PODSTATA OBCHODNÍCH ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ
Články na hledaný výraz "Občanské právo" naleznete na bezuceni.cz
12. Právní domněnky a fikce
-d. stanoveny Z
-domněnky zavazují SO aby, buď bezpodmínečně nebo podmínečně, předpokládal existenci něčeho, o čem není jisté, že je (či dokonce je jisté, že není)
-dělení PD podle toho, zda jsou závazné bezp. nebo podm.:
1) vyvratitelné („má se za to“, „považuje se“)
-podmínečně závazné - přípustný důkaz opaku
-SO přihlíží, pokud nebyla vyvrácena
-např. domněnka otcovství § 51, 52 z. o rodině …
2) nevyvratitelné („hledí se“, „platí“)
-bezpodmínečně závazné, platí kategoricky - důkaz opaku není přípustný
-např. §47/2 = účastníci za podmínek tam uvedených od smlouvy odstoupili
-v OP používány zřídka
fikce
-v OP výjimečné
-na rozdíl od PD → skutečnost domn. předpokládána většinou existuje - vychází se z lidské zkušenosti x u FIKCE →
-je známo, že fingovaná skutečnost neexistuje, ale z praktických důvodů se za existující považuje - F je P konstrukce
-např. legální vznik příbuzenského poměru mezi osvojencem a příbuznými osvojitele nebo doručení podle § 46/2 OSŘ k němuž dojde i tehdy, jestliže se o něm adresát písemnosti vůbec nedozvěděl.
-domněnky zavazují SO aby, buď bezpodmínečně nebo podmínečně, předpokládal existenci něčeho, o čem není jisté, že je (či dokonce je jisté, že není)
-dělení PD podle toho, zda jsou závazné bezp. nebo podm.:
1) vyvratitelné („má se za to“, „považuje se“)
-podmínečně závazné - přípustný důkaz opaku
-SO přihlíží, pokud nebyla vyvrácena
-např. domněnka otcovství § 51, 52 z. o rodině …
2) nevyvratitelné („hledí se“, „platí“)
-bezpodmínečně závazné, platí kategoricky - důkaz opaku není přípustný
-např. §47/2 = účastníci za podmínek tam uvedených od smlouvy odstoupili
-v OP používány zřídka
fikce
-v OP výjimečné
-na rozdíl od PD → skutečnost domn. předpokládána většinou existuje - vychází se z lidské zkušenosti x u FIKCE →
-je známo, že fingovaná skutečnost neexistuje, ale z praktických důvodů se za existující považuje - F je P konstrukce
-např. legální vznik příbuzenského poměru mezi osvojencem a příbuznými osvojitele nebo doručení podle § 46/2 OSŘ k němuž dojde i tehdy, jestliže se o něm adresát písemnosti vůbec nedozvěděl.
10. VÝKLAD PÚ / 11. PRÁVNÍ NÁSLEDKY VADNÝCH PRÁVNÍCH ÚKONŮ
10. VÝKLAD PÚ
-výklad právních úkonů
-slovy vyjádřený PÚ se interpretuje dle smyslu použitých slov a spojení (§35/2) + v pochybnostech se přihlíží k vůli autora
-PÚ vyjádřeně jinak nežli jazykovým výrazem se vykládají dle toho, co takové vyjádření obvykle znamená (§35/3) + přihlédnutí k vůli + ochrana dobré víry (BF) adresáta
- zvl. Pro oblast obchodních z.v. upraveno v § 266 OBCHZ.
11. PRÁVNÍ NÁSLEDKY VADNÝCH PRÁVNÍCH ÚKONŮ
1) neplatnost PÚ (negotium nullum)
-absence náležitosti požadované Z pod sankcí neplatnosti
-PÚ vzniká, ale je neplatný (hledí se na něj jakoby nevznikl) mimo případu, kdy se PÚ může ze Z konvalidovat – „původně neplatný právní úkon se stane platným“ (Z výslovně a taxativně neprohlašuje za neplatné – viz. konvalidace závazku neplatného jen pro nedostatek formy - § 455/1) resp. ledaže se oprávněný neplatnosti nedovolal (ač mohl)
ZÁSADA – neplatné PÚ jsou neplatné abs., pokud je Z výslovně a tax. neprohl. za rel.n.
-dělení:
a) absolutní neplatnost (negotium nullum)
- neplatnost nastává bez dalšího ex lege
- všechny neplatné PÚ, které Z výslovně a taxativně neprohlašuje za relativně neplatné (§40a)
-PÚ není prohlašován za neplatný a hledí se na něj, jakoby nebyl
-v praxi se neliší od zdánlivého PÚ
-plnění k němuž z absolutně neplatného PÚ došlo, musí být vráceno na základě BO
-soud či jiný SO přihlíží k neplatnosti bez návrhu
-může se jí dovolávat každý, kdo má na tom právní zájem
-nemůže být zhojena dodatečným schválením (ratihabicí) a nemůže ani konvalidovat dodatečným odpadnutím důvodu
-nepůsobí právní následky ani v případě kladného rozhodnutí o vkladu do KN
-nepromlčuje se
b) relativní neplatnost
- nenastává ze samotného Z. RNeplatný PÚ působí právní následky, jakoby byl platný, pokud jich není zbaven rozhodnutím soudu či příslušného SO nebo dohodou účastníků, a to v obou případech ex tunc
- RN PÚ tj. konkrétní sml. Nastává jednostranným uplatněním, tj. v okamžiku, kdy projev toho, který je neplatností dotčen a jenž se jí domáhá, dojde druhému účastníku PÚ
-pomine ratihabicí, dodatečným odpadnutím důvodu nebo se ho oprávněný nedovolal (konvalidace)
-soud přihlíží pouze na návrh (aktivně legitimován dotčený subjekt, nejen spolukontrahent, pokud ji ovšem sám (třeba i nezaviněně) nezpůsobil)
-promlčecí doba = 3 roky (dle praxe od učinění PÚ-KNIHA → ode dne uskutečněného věcného plnění)
ZVLÁŠTNOSTI NEPLATNOSTI PÚ PRO OBCH Z.V.→ § 267 a § 268 OBCHZ.
-OZ připouští konverzi neplatného PÚ (za okolností v §41a/1), pokud obsahuje náležitosti jiného PÚ, který má stejný či obdobný hospodářský cíl a u něhož důvody neplatnosti nejsou dány - platí tento PÚ (pokud lze předpokládat, že taková by byla vůle jednající osoby, kdyby o tom věděla - PÚ zůstává neplatný (nespraví to ani ratihabice), ale projev vůle je posouzen jako jiný PÚ) X konvalidace (odpadnutí důvodů neplatnosti a právní úkon původně neplatný se stal platným) X ratihabice (dodatečné schválení)
-neplatnost tedy může být dále:
a) úplná
b) částečná
-důvod se týká jen části PÚ - zbytek platí (jedině pokud by oddělení neplatné části nebylo možno oddělit od ostatního obsahu - §41)
-zjišťováno interpretací projevu vůle
-relativní i absolutní neplatnost působí ex tunc (od počátku; jakoby nikdy nevznikl)
-u RN platí pouze při zbavení platnosti
-kdo plnil, může žádat o vrácení (§451/2 a §457)
-vzniklá škoda - dle §42 možnost domáhat se náhrady (dle §420 proti tomu, kdo zavinil – culpa in contrahendo) - platí pokud poškozený důvěřoval bez zanedbání obvyklé péče v platnost PÚ
2) odporovatelnost PÚ
-dle §42a PÚ učiněné s úmyslem zkrátit uspokojení pohledávky věřitele (in fraudem creditoris)
-vymahatelnou je pohledávka, pro jejíž uspokojení má věřitel exekuční titul vůči dlužníkovi
-PÚ zůstávají v platnosti vůči 3rd osobám, ale mohou být rozhodnutím soudu (na návrh věřitele) v odpůrčí žalobě zbaveny právních následků vůči němu = tzv. relativní bezúčinnost PÚ vůči zkrácenému věřiteli (např. ten co krátí prodal prsten, kupující věděl, že tím krátí věřitele – odp. žaloba věřitele – pozbytí následků, zabavení věci – jakoby k prodeji nedošlo)
-důležitá je BF 3rd osoby
-u osob blízkých věřiteli stanoví Z vyvratitelnou právní domněnku, že o tom věděly
-odpor se vznáší vůči osobě, v jejíž prospěch byl PÚ učiněn či které vznikl z odporovatelného PÚ dlužníka prospěch, a to v souvislosti s PÚ dlužníka za poslední 3 roky
-speciální úprava platí v konkurzním řízení (je připuštěna i neúčinnost PÚ) – doplněk odporovatelnosti v občanském zákoníku.
- ODPOROV. – jen § 42 – nedostatečná úprava !!!
3) možnost jednostranně odstoupit od smlouvy
-např. u smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek
-vedle Z stanovené možnosti odstoupení možné i odstoupení smluvní neboli smluvené (§48/1 a §497)
-od PÚ neplatných nutno teoreticky odlišit PÚ zdánlivé – nicotné (non negotium)
-projevy vůle nemající náležitosti PÚ (chybí nějaký pojmový znak PÚ)
-v (soudní) praxi spojovány s PÚ absolutně neplatnými
-např. ústní závěť bude PÚ zdánlivý (a nikoli neplatným pro nedostatek formy)
(jde o takové chování, které sice je PÚ podobné, či dělá zdání…, ale ve skutečnosti pro své základní vady právním úkonem není)
OZ – PÚ zdánlivý nepoužívá, jen teorie…
Protiprávní úkony a protiprávní stavy
Protiprávní úkony
-také spočívají ve volním lidském chování
-mohou být komisivní či omisivní – nekonání je protip.úkonem jen tehdy, když měl povinnost něco konat.
-volní lidské chování právem reprobované (zakázané)
-jde o porušení právní povinnosti (lhostejno zda smluvní či deliktní (mimosmluvní)) tj. porušení P
-nepříznivé následky vyvolány nezávisle (někdy i proti) na vůli jednajícího
-např. způsobení škody, vadné či nevčasné plnění, nekalá soutěž, etc
-dělíme na:
a) zaviněné
b) nezaviněné
-právními skutečnostmi OP mohou být i protiprávní stavy
-většinou vznikají v úzké spojitosti s určitou událostí
-od události se liší tím, že nejde o dění, ale stav jsoucí objektivně v rozporu s P - nutnost odstranění (NAPŔ. vichřicí porušená střecha která ohrožuje soused. stavbu nebo jeho os. bezp.)
-může být způsobeno i lidským chováním, která samo o sobě není protiprávním úkonem (důlní činnost)
Jiné právní skutečnosti
Vytvoření věci a nehmotných statků
- právně relevantní skutečností je může být i určitá lidská činnost spočívající ve vytvoření určité hmotné (výroba, práce) či duchovní (tvůrčí duševní činnost – autorské dílo; hl. vytvoření autorského díla či vynález) hodnoty
-vždy dojde minimálně k nabytí vlastnictví (nějakým subjektem) – nevyhnutelný následek
Konstitutivní rozhodnutí státního orgánu
-v drtivé většině char. deklaratorní (autoritativní osvědčení ne/existence konkrétního OP vztahu ex tunc) - nepůsobí hmotně právní následky, pouze procesně právní (např. povinnost splnit dluh do určité lhůty stanovené v rozhodnutí) Nijak také nemění dobu splatnosti dluhu, která již předtím nastala na základě hmot.p. ustanovení či skutečností.
- výjimečně v občanskopr. věcech i konstitutivní charakter rozhodnutí SO
-působí (ex nunc) procesněprávní i hmotněprávní následky (od okamžiku právní moci) - ZMR OP vztahy popř. působí jiné HP následky (ZMR = zakl., mění, ruší)
-např. rozhodnutí o zrušení a vypořádání podíl. spoluvlastnictví a vypořádání mezi spoluvlastníky podle § 142/1 anebo rozhodnutí soudu o přikázání stavby do vlastnictví pozemku…
Události
pojem
-skutečnosti nespočívající v lidské vůli a jsoucí na ní nezávislé
-PS je to tehdy, pokud s ním PN OP spojují právní následky (např. s uplynutím času je spojeno promlčení)
-velmi různorodé
-hl. působení přírodních sil (vichřice, náledí, selhání počítače) či výsledek biologických procesů (narození, KO – smrt)
-patří sem i mimovolní lidské chování
-dělíme na:
a) předvídatelné
b) nepředvídatelné
-nebo na:
a) odvratitelné
b) neodvratitelné
-zvl. případem je tzv. vyšší moc (vis major) - vnější událost, která je při vyvinutí veškeré péče nepředvídatelná a zároveň při vynaložení veškerého možného úsilí neodvratitelná
-teorie na rozdíl od OZ (resp. OBZ) stále užívá tento termín (ale méně než dřív)
-typický příklad např. událost v §428 (2nd věta)
význam času a počítání času
-zvl. významná PS (událostí)
-několik významů slova „čas“:
1) určitý okamžik (den, konec dne)
2) plynutí času (lhůta, doba)
3) dovršení určitého času (dovršení zletilosti, zralost neboli dospělost pohledávky)
-mezi PS patří i tzv. „doložka času“, kdy účinky PÚ závisí na budoucí jisté události, na které se strany dohodly (smlouva) či kterou strana určila (JPÚ – 1str. PÚ) - od podmínky se liší jistotou
-rozeznává se čas, od kterého právní následky
a) počínají (dies a quo)
b) končí (dies ad quem)
-podobně jako u podmínek suspensivních a resolutivních – ale tady je jasné zda a kdy.
-často ve spojení s jinou PS - součástí komplexních PS - konec plynutí času (většinou ve spojení s jinou P skutečností – př. úkon nebo nevykonání něčeho) možno být stanoven čtverým způsobem - jako den o němž:
a) je jisto zda nastane a kdy nastane – CERTUS AN, CERTUS QUANDO (prekluze u reklamace)
b) je jisto zda nastane, ale ne kdy – CA, INCERTUS Q. (KO člověka)
c) není jisto, zda nastane, ale je jisto kdy – IA, CQ(dosažení věku)
d) není jisto zda ani kdy – IA, IQ (např. manželství)
-kromě prvního případu (tzv. čisté stanovení času, resp. doložku času) jde o podmínky
-OP zná i atypické určení časového úseku (splnění dluhu „až dlužník bude chtít“ či „moci“ - neurčitá doba splatnosti - na návrh věřitele může stanovit soud dle §564 = dodatečné upřesnění); podobně i „ihned“, „bez zbytečných odkladů“, „neprodleně“, etc
-právní význam má i skutečnost, zda něco nastalo dříve či později než něco jiného (resp. zároveň) – tak je tomu v příp. KO více osob – která dříve, odvolání nabídky smlouvy (§ 43/3), 2 závěti (§ 480)…
-zvl. význam mají lhůty
1) HP (působí právní následky v oblasti OPH (zánik závazku) X PP (pouze procesní význam, aniž by působily též právní následky v oblasti hmotného práva) např. lhůta ke splnění dluhu, stanovená ve výroku rozsudku, nepůsobí splatnost pohledávky, nýbrž má jen právní následky procesní; možnost výkonu rozhodnutí)
2) pořádkové (jejich marné uplynutí nepůsobí zánik p&p, ale jiné právní následky)
3) zákonné X stanovené PÚ (smluvní)
-L zpravidla stanoveny
a) určením posledního dne – do 1. července
b) určitým časovým obdobím – počet týdnů…
-ZÁKONNÁ PRAVIDLA PRO POČÍTÁNÍ LHŮT STANOVÍ §122 (patrně jde o ius cogens)
-L stanovena počtem dní - začíná dnem, který následuje po dni, ve kterém vznikla skutečnost rozhodující pro její běh (od tohoto dne běží lhůta tolik dní, kolik je stanoveno) NAPŘ. 10ti denní lhůta dne 10. května – (1. den 11. května → konec 20. května)
-L určená podle týdnů končí v ten den posledního týdne, který se shoduje s dnem, kdy nastala skutečnost zakládající běh L (Po + 3 týdny - opět v Po)
-L dle měsíců/let končí v ten den posledního měsíce lhůty, který se shoduje se dnem, kdy nastala skutečnost dávající vznik běhu L (1R+3M dne 23.5.1999 - 23.8.2000), pokud není odpovídající den (31. etc), tak končí posledním dnem
-půl měsíce je vždy 15 dnů
-připadne-li konec lhůty počítané v D/T/M/R na So, Ne, či svátek, posouvá se konec na nejbližší pracovní den - platí pro všechny lhůty (interpretací???)
-Z neřeší, zda lhůta končí počátkem či koncem posledního dne - teorie i praxe:
a) L pro nabývání P (zletilost) končí počátkem posledního dne (tj. v 00.00 hod)
b) L pro pozbývání P končí koncem posledního dne (tj. 24.00 hod)
-pokud má být v L vykonán bezprostřední adresovaný (vůči adresátovi bezprostředně, tedy osobně) PÚ a adresát má v pracovní dny určeny pracovní hodiny, končí lhůta už koncem pracovní doby (a ne až ve 24.00)
-doručování adresovaného PÚ poštou
-v OPH lhůtách platí obdobné pravidlo jako u bezprostředního (osobně učiněného) PÚ - tj. MUSÍ POSLEDNÍ DEN DOJÍT (nestačí, že byl podán na poště)
-výjimky stanoví výslovně PP (§ 567/2 - plnění peněžitého dluhu prostřednictvím pošty či bankovního ústavu – pokud nebylo stanoveno jinak je dluh splněn poukázáním peněz, nebylo-li dohodnuto jinak)
x u promlčení a prekluze musí dojít soudu včas (v posl. den prom. doby a prekl. lhůty) – obdobné platí pro běh vydržecí doby, pokud ji chce vlastník přerušit.
-Z ač § 122 je zřejmě kog. nevylučuje L kratší nežli 1 den (např. dnes do 16:00, od teď do 6 ti h.) - běh se počítá od hodiny a minuty (a momento ad momentum)
-obecné pravidlo pro dovršení věku (např. §8/2 zletilost - nabývá se jí poč. dne) = 00.00 X kde se zákon vyjadřuje ve smyslu, že určitá práva a povinnosti má osoba starší nežli určitý počet let = 24.00 (nabývá jich tedy od 00:00 h. dne následujícího po dovršení tohoto věku)
Komplexní právní skutečnost
-často se PN aktivizují teprve na základě několika PS - (zároveň nebo postupně) konečný právní následek nastává až splněním poslední právní skutečnosti (postupně)
-do té doby mohou nastat mezitimní právní následky
-mohou spočívat i v kombinaci PÚ a úředního aktu (např. převod nemovitosti)
-právní následek může nastat i kumulací úkonu (protiprávního úkonu či události)
-např. odpovědnost za škodu způsobenou zaviněným usmrcením člověka (§ 448n.), kde povinnost k náhradě vznikne zaviněným protápe chováním
(PROTIP. Ú), a tím způsobenou smrtí člověka (událostí).
-výklad právních úkonů
-slovy vyjádřený PÚ se interpretuje dle smyslu použitých slov a spojení (§35/2) + v pochybnostech se přihlíží k vůli autora
-PÚ vyjádřeně jinak nežli jazykovým výrazem se vykládají dle toho, co takové vyjádření obvykle znamená (§35/3) + přihlédnutí k vůli + ochrana dobré víry (BF) adresáta
- zvl. Pro oblast obchodních z.v. upraveno v § 266 OBCHZ.
11. PRÁVNÍ NÁSLEDKY VADNÝCH PRÁVNÍCH ÚKONŮ
1) neplatnost PÚ (negotium nullum)
-absence náležitosti požadované Z pod sankcí neplatnosti
-PÚ vzniká, ale je neplatný (hledí se na něj jakoby nevznikl) mimo případu, kdy se PÚ může ze Z konvalidovat – „původně neplatný právní úkon se stane platným“ (Z výslovně a taxativně neprohlašuje za neplatné – viz. konvalidace závazku neplatného jen pro nedostatek formy - § 455/1) resp. ledaže se oprávněný neplatnosti nedovolal (ač mohl)
ZÁSADA – neplatné PÚ jsou neplatné abs., pokud je Z výslovně a tax. neprohl. za rel.n.
-dělení:
a) absolutní neplatnost (negotium nullum)
- neplatnost nastává bez dalšího ex lege
- všechny neplatné PÚ, které Z výslovně a taxativně neprohlašuje za relativně neplatné (§40a)
-PÚ není prohlašován za neplatný a hledí se na něj, jakoby nebyl
-v praxi se neliší od zdánlivého PÚ
-plnění k němuž z absolutně neplatného PÚ došlo, musí být vráceno na základě BO
-soud či jiný SO přihlíží k neplatnosti bez návrhu
-může se jí dovolávat každý, kdo má na tom právní zájem
-nemůže být zhojena dodatečným schválením (ratihabicí) a nemůže ani konvalidovat dodatečným odpadnutím důvodu
-nepůsobí právní následky ani v případě kladného rozhodnutí o vkladu do KN
-nepromlčuje se
b) relativní neplatnost
- nenastává ze samotného Z. RNeplatný PÚ působí právní následky, jakoby byl platný, pokud jich není zbaven rozhodnutím soudu či příslušného SO nebo dohodou účastníků, a to v obou případech ex tunc
- RN PÚ tj. konkrétní sml. Nastává jednostranným uplatněním, tj. v okamžiku, kdy projev toho, který je neplatností dotčen a jenž se jí domáhá, dojde druhému účastníku PÚ
-pomine ratihabicí, dodatečným odpadnutím důvodu nebo se ho oprávněný nedovolal (konvalidace)
-soud přihlíží pouze na návrh (aktivně legitimován dotčený subjekt, nejen spolukontrahent, pokud ji ovšem sám (třeba i nezaviněně) nezpůsobil)
-promlčecí doba = 3 roky (dle praxe od učinění PÚ-KNIHA → ode dne uskutečněného věcného plnění)
ZVLÁŠTNOSTI NEPLATNOSTI PÚ PRO OBCH Z.V.→ § 267 a § 268 OBCHZ.
-OZ připouští konverzi neplatného PÚ (za okolností v §41a/1), pokud obsahuje náležitosti jiného PÚ, který má stejný či obdobný hospodářský cíl a u něhož důvody neplatnosti nejsou dány - platí tento PÚ (pokud lze předpokládat, že taková by byla vůle jednající osoby, kdyby o tom věděla - PÚ zůstává neplatný (nespraví to ani ratihabice), ale projev vůle je posouzen jako jiný PÚ) X konvalidace (odpadnutí důvodů neplatnosti a právní úkon původně neplatný se stal platným) X ratihabice (dodatečné schválení)
-neplatnost tedy může být dále:
a) úplná
b) částečná
-důvod se týká jen části PÚ - zbytek platí (jedině pokud by oddělení neplatné části nebylo možno oddělit od ostatního obsahu - §41)
-zjišťováno interpretací projevu vůle
-relativní i absolutní neplatnost působí ex tunc (od počátku; jakoby nikdy nevznikl)
-u RN platí pouze při zbavení platnosti
-kdo plnil, může žádat o vrácení (§451/2 a §457)
-vzniklá škoda - dle §42 možnost domáhat se náhrady (dle §420 proti tomu, kdo zavinil – culpa in contrahendo) - platí pokud poškozený důvěřoval bez zanedbání obvyklé péče v platnost PÚ
2) odporovatelnost PÚ
-dle §42a PÚ učiněné s úmyslem zkrátit uspokojení pohledávky věřitele (in fraudem creditoris)
-vymahatelnou je pohledávka, pro jejíž uspokojení má věřitel exekuční titul vůči dlužníkovi
-PÚ zůstávají v platnosti vůči 3rd osobám, ale mohou být rozhodnutím soudu (na návrh věřitele) v odpůrčí žalobě zbaveny právních následků vůči němu = tzv. relativní bezúčinnost PÚ vůči zkrácenému věřiteli (např. ten co krátí prodal prsten, kupující věděl, že tím krátí věřitele – odp. žaloba věřitele – pozbytí následků, zabavení věci – jakoby k prodeji nedošlo)
-důležitá je BF 3rd osoby
-u osob blízkých věřiteli stanoví Z vyvratitelnou právní domněnku, že o tom věděly
-odpor se vznáší vůči osobě, v jejíž prospěch byl PÚ učiněn či které vznikl z odporovatelného PÚ dlužníka prospěch, a to v souvislosti s PÚ dlužníka za poslední 3 roky
-speciální úprava platí v konkurzním řízení (je připuštěna i neúčinnost PÚ) – doplněk odporovatelnosti v občanském zákoníku.
- ODPOROV. – jen § 42 – nedostatečná úprava !!!
3) možnost jednostranně odstoupit od smlouvy
-např. u smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek
-vedle Z stanovené možnosti odstoupení možné i odstoupení smluvní neboli smluvené (§48/1 a §497)
-od PÚ neplatných nutno teoreticky odlišit PÚ zdánlivé – nicotné (non negotium)
-projevy vůle nemající náležitosti PÚ (chybí nějaký pojmový znak PÚ)
-v (soudní) praxi spojovány s PÚ absolutně neplatnými
-např. ústní závěť bude PÚ zdánlivý (a nikoli neplatným pro nedostatek formy)
(jde o takové chování, které sice je PÚ podobné, či dělá zdání…, ale ve skutečnosti pro své základní vady právním úkonem není)
OZ – PÚ zdánlivý nepoužívá, jen teorie…
Protiprávní úkony a protiprávní stavy
Protiprávní úkony
-také spočívají ve volním lidském chování
-mohou být komisivní či omisivní – nekonání je protip.úkonem jen tehdy, když měl povinnost něco konat.
-volní lidské chování právem reprobované (zakázané)
-jde o porušení právní povinnosti (lhostejno zda smluvní či deliktní (mimosmluvní)) tj. porušení P
-nepříznivé následky vyvolány nezávisle (někdy i proti) na vůli jednajícího
-např. způsobení škody, vadné či nevčasné plnění, nekalá soutěž, etc
-dělíme na:
a) zaviněné
b) nezaviněné
-právními skutečnostmi OP mohou být i protiprávní stavy
-většinou vznikají v úzké spojitosti s určitou událostí
-od události se liší tím, že nejde o dění, ale stav jsoucí objektivně v rozporu s P - nutnost odstranění (NAPŔ. vichřicí porušená střecha která ohrožuje soused. stavbu nebo jeho os. bezp.)
-může být způsobeno i lidským chováním, která samo o sobě není protiprávním úkonem (důlní činnost)
Jiné právní skutečnosti
Vytvoření věci a nehmotných statků
- právně relevantní skutečností je může být i určitá lidská činnost spočívající ve vytvoření určité hmotné (výroba, práce) či duchovní (tvůrčí duševní činnost – autorské dílo; hl. vytvoření autorského díla či vynález) hodnoty
-vždy dojde minimálně k nabytí vlastnictví (nějakým subjektem) – nevyhnutelný následek
Konstitutivní rozhodnutí státního orgánu
-v drtivé většině char. deklaratorní (autoritativní osvědčení ne/existence konkrétního OP vztahu ex tunc) - nepůsobí hmotně právní následky, pouze procesně právní (např. povinnost splnit dluh do určité lhůty stanovené v rozhodnutí) Nijak také nemění dobu splatnosti dluhu, která již předtím nastala na základě hmot.p. ustanovení či skutečností.
- výjimečně v občanskopr. věcech i konstitutivní charakter rozhodnutí SO
-působí (ex nunc) procesněprávní i hmotněprávní následky (od okamžiku právní moci) - ZMR OP vztahy popř. působí jiné HP následky (ZMR = zakl., mění, ruší)
-např. rozhodnutí o zrušení a vypořádání podíl. spoluvlastnictví a vypořádání mezi spoluvlastníky podle § 142/1 anebo rozhodnutí soudu o přikázání stavby do vlastnictví pozemku…
Události
pojem
-skutečnosti nespočívající v lidské vůli a jsoucí na ní nezávislé
-PS je to tehdy, pokud s ním PN OP spojují právní následky (např. s uplynutím času je spojeno promlčení)
-velmi různorodé
-hl. působení přírodních sil (vichřice, náledí, selhání počítače) či výsledek biologických procesů (narození, KO – smrt)
-patří sem i mimovolní lidské chování
-dělíme na:
a) předvídatelné
b) nepředvídatelné
-nebo na:
a) odvratitelné
b) neodvratitelné
-zvl. případem je tzv. vyšší moc (vis major) - vnější událost, která je při vyvinutí veškeré péče nepředvídatelná a zároveň při vynaložení veškerého možného úsilí neodvratitelná
-teorie na rozdíl od OZ (resp. OBZ) stále užívá tento termín (ale méně než dřív)
-typický příklad např. událost v §428 (2nd věta)
význam času a počítání času
-zvl. významná PS (událostí)
-několik významů slova „čas“:
1) určitý okamžik (den, konec dne)
2) plynutí času (lhůta, doba)
3) dovršení určitého času (dovršení zletilosti, zralost neboli dospělost pohledávky)
-mezi PS patří i tzv. „doložka času“, kdy účinky PÚ závisí na budoucí jisté události, na které se strany dohodly (smlouva) či kterou strana určila (JPÚ – 1str. PÚ) - od podmínky se liší jistotou
-rozeznává se čas, od kterého právní následky
a) počínají (dies a quo)
b) končí (dies ad quem)
-podobně jako u podmínek suspensivních a resolutivních – ale tady je jasné zda a kdy.
-často ve spojení s jinou PS - součástí komplexních PS - konec plynutí času (většinou ve spojení s jinou P skutečností – př. úkon nebo nevykonání něčeho) možno být stanoven čtverým způsobem - jako den o němž:
a) je jisto zda nastane a kdy nastane – CERTUS AN, CERTUS QUANDO (prekluze u reklamace)
b) je jisto zda nastane, ale ne kdy – CA, INCERTUS Q. (KO člověka)
c) není jisto, zda nastane, ale je jisto kdy – IA, CQ(dosažení věku)
d) není jisto zda ani kdy – IA, IQ (např. manželství)
-kromě prvního případu (tzv. čisté stanovení času, resp. doložku času) jde o podmínky
-OP zná i atypické určení časového úseku (splnění dluhu „až dlužník bude chtít“ či „moci“ - neurčitá doba splatnosti - na návrh věřitele může stanovit soud dle §564 = dodatečné upřesnění); podobně i „ihned“, „bez zbytečných odkladů“, „neprodleně“, etc
-právní význam má i skutečnost, zda něco nastalo dříve či později než něco jiného (resp. zároveň) – tak je tomu v příp. KO více osob – která dříve, odvolání nabídky smlouvy (§ 43/3), 2 závěti (§ 480)…
-zvl. význam mají lhůty
1) HP (působí právní následky v oblasti OPH (zánik závazku) X PP (pouze procesní význam, aniž by působily též právní následky v oblasti hmotného práva) např. lhůta ke splnění dluhu, stanovená ve výroku rozsudku, nepůsobí splatnost pohledávky, nýbrž má jen právní následky procesní; možnost výkonu rozhodnutí)
2) pořádkové (jejich marné uplynutí nepůsobí zánik p&p, ale jiné právní následky)
3) zákonné X stanovené PÚ (smluvní)
-L zpravidla stanoveny
a) určením posledního dne – do 1. července
b) určitým časovým obdobím – počet týdnů…
-ZÁKONNÁ PRAVIDLA PRO POČÍTÁNÍ LHŮT STANOVÍ §122 (patrně jde o ius cogens)
-L stanovena počtem dní - začíná dnem, který následuje po dni, ve kterém vznikla skutečnost rozhodující pro její běh (od tohoto dne běží lhůta tolik dní, kolik je stanoveno) NAPŘ. 10ti denní lhůta dne 10. května – (1. den 11. května → konec 20. května)
-L určená podle týdnů končí v ten den posledního týdne, který se shoduje s dnem, kdy nastala skutečnost zakládající běh L (Po + 3 týdny - opět v Po)
-L dle měsíců/let končí v ten den posledního měsíce lhůty, který se shoduje se dnem, kdy nastala skutečnost dávající vznik běhu L (1R+3M dne 23.5.1999 - 23.8.2000), pokud není odpovídající den (31. etc), tak končí posledním dnem
-půl měsíce je vždy 15 dnů
-připadne-li konec lhůty počítané v D/T/M/R na So, Ne, či svátek, posouvá se konec na nejbližší pracovní den - platí pro všechny lhůty (interpretací???)
-Z neřeší, zda lhůta končí počátkem či koncem posledního dne - teorie i praxe:
a) L pro nabývání P (zletilost) končí počátkem posledního dne (tj. v 00.00 hod)
b) L pro pozbývání P končí koncem posledního dne (tj. 24.00 hod)
-pokud má být v L vykonán bezprostřední adresovaný (vůči adresátovi bezprostředně, tedy osobně) PÚ a adresát má v pracovní dny určeny pracovní hodiny, končí lhůta už koncem pracovní doby (a ne až ve 24.00)
-doručování adresovaného PÚ poštou
-v OPH lhůtách platí obdobné pravidlo jako u bezprostředního (osobně učiněného) PÚ - tj. MUSÍ POSLEDNÍ DEN DOJÍT (nestačí, že byl podán na poště)
-výjimky stanoví výslovně PP (§ 567/2 - plnění peněžitého dluhu prostřednictvím pošty či bankovního ústavu – pokud nebylo stanoveno jinak je dluh splněn poukázáním peněz, nebylo-li dohodnuto jinak)
x u promlčení a prekluze musí dojít soudu včas (v posl. den prom. doby a prekl. lhůty) – obdobné platí pro běh vydržecí doby, pokud ji chce vlastník přerušit.
-Z ač § 122 je zřejmě kog. nevylučuje L kratší nežli 1 den (např. dnes do 16:00, od teď do 6 ti h.) - běh se počítá od hodiny a minuty (a momento ad momentum)
-obecné pravidlo pro dovršení věku (např. §8/2 zletilost - nabývá se jí poč. dne) = 00.00 X kde se zákon vyjadřuje ve smyslu, že určitá práva a povinnosti má osoba starší nežli určitý počet let = 24.00 (nabývá jich tedy od 00:00 h. dne následujícího po dovršení tohoto věku)
Komplexní právní skutečnost
-často se PN aktivizují teprve na základě několika PS - (zároveň nebo postupně) konečný právní následek nastává až splněním poslední právní skutečnosti (postupně)
-do té doby mohou nastat mezitimní právní následky
-mohou spočívat i v kombinaci PÚ a úředního aktu (např. převod nemovitosti)
-právní následek může nastat i kumulací úkonu (protiprávního úkonu či události)
-např. odpovědnost za škodu způsobenou zaviněným usmrcením člověka (§ 448n.), kde povinnost k náhradě vznikne zaviněným protápe chováním
(PROTIP. Ú), a tím způsobenou smrtí člověka (událostí).
9. NÁLEŽITOSTI PRÁVNÍCH ÚKONŮ
-právní následky vznikají pouze z projevů vůle, které jsou platnými PÚ (projevy vůle mající všechny zákonem stanovené – aprobované - náležitosti)
1) náležitost osoby
-způsobilost toho, kdo činí, k PÚ (§ 38)
-chybí-li - PÚ neplatný
-podobně je stižen neplatností i PÚ osoby jednající v duševní poruše (§ 38/2) (trvalé i dočasné), která ji činí nezpůsobilou (např. pod vlivem drog či alkoholu)
2) náležitosti vůle
-především její svoboda a vážnost + absence omylů a tísně
- A) svobodu vůle se rozumí svoboda jejího vytvoření - svobodný vznik volního rozhodnutí a svoboda jejího projevu – nezkoumají se odděleně, pro právo je rozhodující svoboda jejího projevu
-neexistence vnějších rušivých vlivů, které jednajícího jinak zbavují volnosti rozhodnout se či ho nepřiměřeně omezují
-nedostatek vůle nelze namítat, pokud bylo vykonání PÚ uloženo Z
-v případě tísně musí být PÚ vykonán za nápadně nevýhodných podmínek
- NEDOSTATKEM SVOBODY VŮLE ve smyslu zákona je především nedovolený nátlak 2nd (kontrahenta) či 3rd strany - 2 druhy nátlaku:
a) přímé (fyzické) donucení vis absoluta
-nejde o hrozbu fyzickým násilím (i bezprostřední), to by byla BPV
-jde o použití fyzického násilí k vykonání pohybu, který by byl jinak projevem vůle (např. vedení ruky či pravděpodobně i ovlivnění drogami nebo hypnózou)
b) bezprávní (protiprávní) výhružka (hrozba) vis compulsiva
-psychické donucení
-aby způsobila neplatnost právního úkonu, musí splňovat podmínky:
a) bezprávnost – musí jí být vynucováno něco, co jí nesmí být vynucováno (např. BV není pokud hrozím dlužníkovi soudem, ale musí se týkat vynucovaného chování, jinak by mohlo jít např. o vydírání – viz. hrozba „prásknutí“ za spáchaný TČ jako přinucení k zaplacení dluhu)
-patří sem i hrozba něčím, co je samo o sobě bezprávné (žhářství, násilí, etc)
b) takový druh a intenzita (aby dle okolností) vzbudila důvodnou bázeň
X nepřiměřená bázlivost a neomluvitelná nevědomost
c) (adresnost) BV musí být adresována osobě, jejíž PÚ vynucujeme (ale i osobám jí blízkým, etc)
-B) dále je důležitá vážnost vůle – tzn. projev, který je jen zdánlivě projevem vůle je podle §37 neplatný (nikoli zřejmý žert, hra, simulované úkony a tzv. vnitřní výhrady). Nevážnost vůle je rozpor skutečné vůle s vůlí projevenou.
-simulovaný je PÚ předstíraný (není míněn vážně - nevyjadřuje vůli způsobit právní následky) - PÚ neplatný
-mentální rezervace (vnitřní výhrada) – podobně jako simulace, ale úkon chtěl učinit (nechtěl pouze způsobit jeho následky či jen některé z nich) - nepřihlíží se k ní a PÚ je platný !!!
-se simulací souvisí disimulace (zastírání jiného vážně míněného PÚ, např. kupní smlouva zastírá faktickou vůli darovat) - neplatný je simulovaný PÚ, zatímco disimulovaný (darování) PÚ je platný (pokud jeho neplatnost nepůsobí jiné faktory) – právní následky se posoudí se zřetelem na skutečnou vůli (podle toho k čemu vůle smérovala)
-C) vůle musí být omylu prostá (§49a)
-musí se týkat okolností (objektivních), bez nichž by k PÚ nedošlo - jen podstatný omyl:
a) omyl v předmětu plnění (error in corpore)
b) omyl v jakosti plnění (in qualitate)
c) omyl v osobě spolukontrahenta (in persona)
d) další rozhodující okolnosti
-důležité je také (subjektivní náležitost), aby spolukontrahent omyl vyvolal a nebo ač ho sám nevyvolal, o něm musel vědět
- neplatnost PÚ (relativní) § 40a
- způsobení omylu úmyslně = neplatnost bez dalších podmínek
-omyl v pohnutce nepůsobí neplatnost
-neplatnosti se ani nemůže dovolat ten, kdo o omylu věděl (musel vědět), či ho ne/úmyslně způsobil
- D) uzavření v tísni za nápadně nevýhodných podmínek - možnost odstoupení
-§49
-tíseň = objektivní stav omezující svobodu jednajícího (svobodu rozhodování toho, kdo právní úkon učinil) -nejde jen o hospodářskou, ale i duševní tíseň (strach o blízké)
-jako objektivní stav má tíseň právní následky i pokud ji spolukontrahent nezpůsobil či o ní dokonce nevěděl - se zřetelem na zájmy spolukontrahenta musí být PÚ učiněn za nápadně nevýhodných podmínek (zjevný nepoměr vzájemného plnění)
3) náležitosti projevu - v praxi se stává, že vůle je bezvadná, ale vadný je projev vůle.
a) nesrozumitelnost
-adresovaný (A) PÚ X neadresovaný (N)
-absolutní (erga omnes) X relativní (vůči někomu)
-NA (nesrozumitelný) - není vůbec PÚ
-NR - platný (např. závěť sepsaná v sanskrtu)
-AA - není PÚ, PÚ vůbec nevzniká !
-AR - neplatný vůči adresátovi dle §37 (např. rozeslání oferty partnerům, z nichž jeden nerozumí jejímu jazyku – vůči tomu kdo jazyku rozumí bude nabídka platná)
b) neurčitost
-projev je neurčitý tehdy, nelze spolehlivě (ani výkladem či aplikací dispozitivních PN) určit jeho obsah
-dále např. pokud chybí důležitá náležitost PÚ - nejde o PÚ (je to jen PÚ zdánlivý)
- působí neplatnost PÚ
c) nesprávná forma
- obecně není požadována specifická forma - zásada neformálnosti PÚ (ústně, písemně, konkludentně, etc)
- někdy Z vyžaduje jistou formu (zákonná forma), např. písemná forma u smlouvy o převodu nemovitosti (§ 46/2) + navíc ještě vklad do KN (§ 133/2)
- někdy musí být písemný alespoň projev 1 účastníka (např. přistoupení k závazku §533)
-písemná forma požadována i u některých jednostranných PÚ (z nichž nejdůležitější je závěť)
-písemná forma může být domluvena i ve smlouvě (smluvní forma projevu) – účastnící si ji mohou dohodnout sami, tedy i v případech, kdy Z písemnou formu nevyžaduje…
-projevy obou kontrahentů nemusí být na stejné listině (s výjimkou převodu nemovitosti)
- nedostatek vede k neplatnosti, ale splnění na dluh neplatný pro nedostatek formy nelze žádat zpět, protože to není BO (§455/1)
4) náležitosti předmětu PÚ jsou jeho…
a) možnost (§37/2)
-fyzická možnost plnění předmětu PÚ
-nemožné plnění - neplatný PÚ
-za nemožnost se pokládá i mimořádně obtížné plnění, kdy nelze očekávat ani spravedlivě žádat jeho splnění X obtížnost nezakládá neplatnost
-musí být počáteční (v době učinění PÚ) X později působí zánik p&p ze závazkového PV (§575), ale ne neplatnost právního úkonu (§ 37/2 ne) !
-u věci nemožnost pouze u individuálně určené – platí zde totiž zásada – „genera petite non cesentur“ – VĚCI DRUHOVĚ URČENÉ NEMOHOU ZANIKNOUTI. (výjimkou např. to, že se věc přestane vyrábět, dovážet z ciziny či dojde na skladě)
- někdy se kromě fyzické nemožnosti uznává i nemožnost právní →
b) a dovolenost (§39)
-nemožnost právní
-dle §39 rozpor se Z (vznik či plnění je výslovně zakázáno - zákonný zákaz), obcházení Z (právní úkony, které neodporují výslovnému zákazu, ale důsledky směřují k výsledku odporujícímu Z) a proti dobrým mravům (ani nepříčí zákazu ani jej neobchází ale společensky nežádoucí)
-dle soudní (NS) praxe je rozpor smlouvy se Z objektivní skutečnost - nemá právní následky zamýšlené stranami (konkrétně převod Vlast.) bez ohledu na která strana zavinění způsobila či dobrou víru strany. (BF)
- obsah právních úkonů
1) -určení p&p, které budou obsahem PVztahu PÚkonem založeného či změněného
-různé složky:
1) podstatné (essentialia negotii)
-pro platnost bezpodmínečně nutné
2) pravidelné (naturalia negotii)
-v PÚ se vyskytují pravidelně (ujednání o čase a místě plnění), ale nejsou nezbytné pro platnost PÚ.
3) nahodilé (accidentalia negotii)
-výskyt nahodilý, případ od případu (podmínky, etc)
O JAKOU SLOŽKU JDE – VÝKLAD RESP. ZÁKON. Účastnící si ale mohou sami domluvit, že EN bude i taková složka, která by jí jinak nebyla !
2) -pokud Z nevylučuje (§478 u závěti) mohou být obsahem PÚ i podmínky (§36)
-podmínka je vedlejší ustanovení v PÚ, kterým se účinnost PÚ činí závislou na nejisté skutečnosti (v době uzavření nebylo známo zda/kdy nastala/ne)
-dělení podmínek:
a) odkládací (suspensivní)
-účinnost (právní následek) platného PÚ nastane až splněním
-*nemožná podmínka - účinnost PÚ nemůže nastat
b) rozvazovací (resolutivní)
-PÚ je platný hned, ale splněním podmínky účinnost PÚ zaniká
-*nemožná - nehledí se k ní
-není-li z textu jasné, zda jde o odkládací či rozvazovací, bere se jako odkládací
(*totéž s nedovolenou p.)
-spojeno s určitou nejistotou - nutnost počítat s nastáním, účastnící jsou PÚ vázáni a musí počítat s jeho možnou účinností (odkládací) a plně vázání (u rozvazovací)
-splnění může záviset na lidské vůli - splnění může být neoprávněně zmařeno/způsobeno - dle §36/3,4 pokud se tak stane působením účastníka PÚ:
a) záměrné zmaření, aby mu vznikl prospěch - PÚ se stává nepodmíněným
b) záměrné splnění účastníkem, jemuž je to na prospěch a neměl P tak učinit - jakoby splněna nebyla
3) -obsahem mohou být i jiná vedlejší ustanovení, zejména stanovení doby (d.č.) a příkaz (modus)
1) doložka času – podobá se podmínce – VZZ váže na uplynutí určité doby
- x ale je jisté, kdy a zda nastane
2) příkaz (modus)
-vedl ustanovení vyskytující se u bezplatných PÚ (hl. darování a závěť)
-ukládá se – obdarovanému - povinnost něco vykonat
-u závěti je platný pouze příkaz, aby se dědici započetlo to, co mu zůstavitel daroval za života(§ 484) (jiné jsou neplatné) x u jiných bezplatných PÚ není zakázáno - posuzováno jako podmínka
1) náležitost osoby
-způsobilost toho, kdo činí, k PÚ (§ 38)
-chybí-li - PÚ neplatný
-podobně je stižen neplatností i PÚ osoby jednající v duševní poruše (§ 38/2) (trvalé i dočasné), která ji činí nezpůsobilou (např. pod vlivem drog či alkoholu)
2) náležitosti vůle
-především její svoboda a vážnost + absence omylů a tísně
- A) svobodu vůle se rozumí svoboda jejího vytvoření - svobodný vznik volního rozhodnutí a svoboda jejího projevu – nezkoumají se odděleně, pro právo je rozhodující svoboda jejího projevu
-neexistence vnějších rušivých vlivů, které jednajícího jinak zbavují volnosti rozhodnout se či ho nepřiměřeně omezují
-nedostatek vůle nelze namítat, pokud bylo vykonání PÚ uloženo Z
-v případě tísně musí být PÚ vykonán za nápadně nevýhodných podmínek
- NEDOSTATKEM SVOBODY VŮLE ve smyslu zákona je především nedovolený nátlak 2nd (kontrahenta) či 3rd strany - 2 druhy nátlaku:
a) přímé (fyzické) donucení vis absoluta
-nejde o hrozbu fyzickým násilím (i bezprostřední), to by byla BPV
-jde o použití fyzického násilí k vykonání pohybu, který by byl jinak projevem vůle (např. vedení ruky či pravděpodobně i ovlivnění drogami nebo hypnózou)
b) bezprávní (protiprávní) výhružka (hrozba) vis compulsiva
-psychické donucení
-aby způsobila neplatnost právního úkonu, musí splňovat podmínky:
a) bezprávnost – musí jí být vynucováno něco, co jí nesmí být vynucováno (např. BV není pokud hrozím dlužníkovi soudem, ale musí se týkat vynucovaného chování, jinak by mohlo jít např. o vydírání – viz. hrozba „prásknutí“ za spáchaný TČ jako přinucení k zaplacení dluhu)
-patří sem i hrozba něčím, co je samo o sobě bezprávné (žhářství, násilí, etc)
b) takový druh a intenzita (aby dle okolností) vzbudila důvodnou bázeň
X nepřiměřená bázlivost a neomluvitelná nevědomost
c) (adresnost) BV musí být adresována osobě, jejíž PÚ vynucujeme (ale i osobám jí blízkým, etc)
-B) dále je důležitá vážnost vůle – tzn. projev, který je jen zdánlivě projevem vůle je podle §37 neplatný (nikoli zřejmý žert, hra, simulované úkony a tzv. vnitřní výhrady). Nevážnost vůle je rozpor skutečné vůle s vůlí projevenou.
-simulovaný je PÚ předstíraný (není míněn vážně - nevyjadřuje vůli způsobit právní následky) - PÚ neplatný
-mentální rezervace (vnitřní výhrada) – podobně jako simulace, ale úkon chtěl učinit (nechtěl pouze způsobit jeho následky či jen některé z nich) - nepřihlíží se k ní a PÚ je platný !!!
-se simulací souvisí disimulace (zastírání jiného vážně míněného PÚ, např. kupní smlouva zastírá faktickou vůli darovat) - neplatný je simulovaný PÚ, zatímco disimulovaný (darování) PÚ je platný (pokud jeho neplatnost nepůsobí jiné faktory) – právní následky se posoudí se zřetelem na skutečnou vůli (podle toho k čemu vůle smérovala)
-C) vůle musí být omylu prostá (§49a)
-musí se týkat okolností (objektivních), bez nichž by k PÚ nedošlo - jen podstatný omyl:
a) omyl v předmětu plnění (error in corpore)
b) omyl v jakosti plnění (in qualitate)
c) omyl v osobě spolukontrahenta (in persona)
d) další rozhodující okolnosti
-důležité je také (subjektivní náležitost), aby spolukontrahent omyl vyvolal a nebo ač ho sám nevyvolal, o něm musel vědět
- neplatnost PÚ (relativní) § 40a
- způsobení omylu úmyslně = neplatnost bez dalších podmínek
-omyl v pohnutce nepůsobí neplatnost
-neplatnosti se ani nemůže dovolat ten, kdo o omylu věděl (musel vědět), či ho ne/úmyslně způsobil
- D) uzavření v tísni za nápadně nevýhodných podmínek - možnost odstoupení
-§49
-tíseň = objektivní stav omezující svobodu jednajícího (svobodu rozhodování toho, kdo právní úkon učinil) -nejde jen o hospodářskou, ale i duševní tíseň (strach o blízké)
-jako objektivní stav má tíseň právní následky i pokud ji spolukontrahent nezpůsobil či o ní dokonce nevěděl - se zřetelem na zájmy spolukontrahenta musí být PÚ učiněn za nápadně nevýhodných podmínek (zjevný nepoměr vzájemného plnění)
3) náležitosti projevu - v praxi se stává, že vůle je bezvadná, ale vadný je projev vůle.
a) nesrozumitelnost
-adresovaný (A) PÚ X neadresovaný (N)
-absolutní (erga omnes) X relativní (vůči někomu)
-NA (nesrozumitelný) - není vůbec PÚ
-NR - platný (např. závěť sepsaná v sanskrtu)
-AA - není PÚ, PÚ vůbec nevzniká !
-AR - neplatný vůči adresátovi dle §37 (např. rozeslání oferty partnerům, z nichž jeden nerozumí jejímu jazyku – vůči tomu kdo jazyku rozumí bude nabídka platná)
b) neurčitost
-projev je neurčitý tehdy, nelze spolehlivě (ani výkladem či aplikací dispozitivních PN) určit jeho obsah
-dále např. pokud chybí důležitá náležitost PÚ - nejde o PÚ (je to jen PÚ zdánlivý)
- působí neplatnost PÚ
c) nesprávná forma
- obecně není požadována specifická forma - zásada neformálnosti PÚ (ústně, písemně, konkludentně, etc)
- někdy Z vyžaduje jistou formu (zákonná forma), např. písemná forma u smlouvy o převodu nemovitosti (§ 46/2) + navíc ještě vklad do KN (§ 133/2)
- někdy musí být písemný alespoň projev 1 účastníka (např. přistoupení k závazku §533)
-písemná forma požadována i u některých jednostranných PÚ (z nichž nejdůležitější je závěť)
-písemná forma může být domluvena i ve smlouvě (smluvní forma projevu) – účastnící si ji mohou dohodnout sami, tedy i v případech, kdy Z písemnou formu nevyžaduje…
-projevy obou kontrahentů nemusí být na stejné listině (s výjimkou převodu nemovitosti)
- nedostatek vede k neplatnosti, ale splnění na dluh neplatný pro nedostatek formy nelze žádat zpět, protože to není BO (§455/1)
4) náležitosti předmětu PÚ jsou jeho…
a) možnost (§37/2)
-fyzická možnost plnění předmětu PÚ
-nemožné plnění - neplatný PÚ
-za nemožnost se pokládá i mimořádně obtížné plnění, kdy nelze očekávat ani spravedlivě žádat jeho splnění X obtížnost nezakládá neplatnost
-musí být počáteční (v době učinění PÚ) X později působí zánik p&p ze závazkového PV (§575), ale ne neplatnost právního úkonu (§ 37/2 ne) !
-u věci nemožnost pouze u individuálně určené – platí zde totiž zásada – „genera petite non cesentur“ – VĚCI DRUHOVĚ URČENÉ NEMOHOU ZANIKNOUTI. (výjimkou např. to, že se věc přestane vyrábět, dovážet z ciziny či dojde na skladě)
- někdy se kromě fyzické nemožnosti uznává i nemožnost právní →
b) a dovolenost (§39)
-nemožnost právní
-dle §39 rozpor se Z (vznik či plnění je výslovně zakázáno - zákonný zákaz), obcházení Z (právní úkony, které neodporují výslovnému zákazu, ale důsledky směřují k výsledku odporujícímu Z) a proti dobrým mravům (ani nepříčí zákazu ani jej neobchází ale společensky nežádoucí)
-dle soudní (NS) praxe je rozpor smlouvy se Z objektivní skutečnost - nemá právní následky zamýšlené stranami (konkrétně převod Vlast.) bez ohledu na která strana zavinění způsobila či dobrou víru strany. (BF)
- obsah právních úkonů
1) -určení p&p, které budou obsahem PVztahu PÚkonem založeného či změněného
-různé složky:
1) podstatné (essentialia negotii)
-pro platnost bezpodmínečně nutné
2) pravidelné (naturalia negotii)
-v PÚ se vyskytují pravidelně (ujednání o čase a místě plnění), ale nejsou nezbytné pro platnost PÚ.
3) nahodilé (accidentalia negotii)
-výskyt nahodilý, případ od případu (podmínky, etc)
O JAKOU SLOŽKU JDE – VÝKLAD RESP. ZÁKON. Účastnící si ale mohou sami domluvit, že EN bude i taková složka, která by jí jinak nebyla !
2) -pokud Z nevylučuje (§478 u závěti) mohou být obsahem PÚ i podmínky (§36)
-podmínka je vedlejší ustanovení v PÚ, kterým se účinnost PÚ činí závislou na nejisté skutečnosti (v době uzavření nebylo známo zda/kdy nastala/ne)
-dělení podmínek:
a) odkládací (suspensivní)
-účinnost (právní následek) platného PÚ nastane až splněním
-*nemožná podmínka - účinnost PÚ nemůže nastat
b) rozvazovací (resolutivní)
-PÚ je platný hned, ale splněním podmínky účinnost PÚ zaniká
-*nemožná - nehledí se k ní
-není-li z textu jasné, zda jde o odkládací či rozvazovací, bere se jako odkládací
(*totéž s nedovolenou p.)
-spojeno s určitou nejistotou - nutnost počítat s nastáním, účastnící jsou PÚ vázáni a musí počítat s jeho možnou účinností (odkládací) a plně vázání (u rozvazovací)
-splnění může záviset na lidské vůli - splnění může být neoprávněně zmařeno/způsobeno - dle §36/3,4 pokud se tak stane působením účastníka PÚ:
a) záměrné zmaření, aby mu vznikl prospěch - PÚ se stává nepodmíněným
b) záměrné splnění účastníkem, jemuž je to na prospěch a neměl P tak učinit - jakoby splněna nebyla
3) -obsahem mohou být i jiná vedlejší ustanovení, zejména stanovení doby (d.č.) a příkaz (modus)
1) doložka času – podobá se podmínce – VZZ váže na uplynutí určité doby
- x ale je jisté, kdy a zda nastane
2) příkaz (modus)
-vedl ustanovení vyskytující se u bezplatných PÚ (hl. darování a závěť)
-ukládá se – obdarovanému - povinnost něco vykonat
-u závěti je platný pouze příkaz, aby se dědici započetlo to, co mu zůstavitel daroval za života(§ 484) (jiné jsou neplatné) x u jiných bezplatných PÚ není zakázáno - posuzováno jako podmínka
8. Základní zásady SP
- základní zásada: rovnost účastníků – výraz rovnosti občanské, i ekonomických tržních vztahů; odraz
v reciprocitě vnitřní struktury právnćh vztahů:
- do ut des,do ut facias, facio ut des, facio ut facias)
- s tým souvisí zásady : nemo iudex in causa sua = nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní věci - souvisí s bodem 1
: autonomie vůle subjektů P (také souvisí s bodem 1)
-např. smluvní (volnost uzavírání smluv) či testovací (závěť) autonomie - musí ale respektovat ius cogens
- obecné právní zásady:
1. pacta sunt servanda - potvrdil v nálezu i ÚS IV US 201/96 – porušení smlouvy je porušením práva; tato zásada nebrání jednostranné odstoupení od smlouvy v případech, které stanoví zákon
2. neminem laedere = nikoho nepoškozovat – a to jak porušením smluvní tak mimosmluvní povinnosti (§415)
3. prevence a restituce (resp. reparace či satisfakce) – předcházení ohrožování či porušování práv z OPV
- jestliže k tomu již došlo, tak zabezpečit co nejúplnější nápravu způsobené újmy
4. neminem laedit, qui iure suo utitur – nikomu neškodí ten, kdo vykonává své právo
- nepřipouští však šikanu (výkon práva nikoli za účelem uspokojení vlastních potřeb, ale záměrně za účelem poškození jiného – lze dovodit z §3 ods.1)
5. ochrana dobré víry (bona fides) účastníků práv, zejm. jeijch práv ze smlouvy - interpretace Z tak, aby nebyl poškozen ten, kdo jednal v dobré víře
6. nemo turpitudiem suam alegare potest = nikdo nemůže mít prospěch ze zneužití či porušení práva či z nejednání v dobré víře
▪ ius ex iniuria non oritur = z bezpráví právo nevznikne
7. ochrana slabší strany – smluvní vztahy nadnárodních obchodních společností
8. nemo plus iuris (ad alium) transferre potest, quam ipso habet = nikdo nemůže převést více práv než sám má (výjimku tvoří případy nabití vlastnického práva od nevlastníka - §486)
9. iura quaesita = respektování v minulosti nabytých práv novou právní úpravou – Z nemá působit zpětně
10. neznalost zákona neomlouvá
11. zákaz odepření výkonu spravedlnosti (denegationis iustitiae)
--------------------------------------------------------------
Struktura SP
-obory SP možno rozdělit do 3 skupin:
1. obecné SP (tj. OP - subsidiarita OP k bodu 2, a to jak u záměrných, tak i u nechtěných „mezer v P“; možno použít také při nejasné interpretaci)
2. zvláštní SP (práva platná jen pro určité subjekty či zvl. vztahy)
a) OBP (OBZ 513/1991 Sb.)
b) PRACKO (65/1965 Sb.)
c) RODINA (Z o rodině 94/1963 Sb.)
3. MPS (Z o MPS a procesním 97/1963 Sb.)
Občanské právo hmotné
-tj. předmět úpravy OP - hl. v OZ, viz. §1/2 a §2/2:
- OZ upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakožto i vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti, pokud tyto vztahy neupravují jiné Z (upravuje i jiné vztahy, např.vztahy duševního vlastnictví, vč. průmyslového vlastnictví)
- omezení – jedná se jen o takové vztahy, v nichž „mají účastníci rovné postavení“ neboli jde-li o vztahy tržní; tj. nepatří sem např. placení daní či uložení správní pokuty) OZ
-vnitřní systematické členění OP (nemusí být shodné s členěním OZ):
1. věcná P (vlastnické a věcná práva k věci cizí)
2. závazkové (smluvní P vznikající ex contractu a nesmluvní – deliktní – odpovědnostní P vznikající hl. ze způsobení škody tj. ex delicto)
3. dědické
4. P na ochranu osobnosti (resp. všeob. osobnostní P) – přísluší každé FO
-P na život, zdraví, svobodu, soukromí, čest, dobré jméno, důstojnost + zachování profesních tajemství souvisejících s čl. 10/1,2 L
5. práva duševního vlastnictví (včetně průmyslového vlastnictví)
- a) P k individuálním výsledkům lidské činnosti (P autor)
b) P průmyslová k výsledkům tvůrčí činnosti postrádají- cí individuální povahu (P k vynálezům)
6. obecná část OP s vysokou mírou abstrakce (zná ji teorie i platný OZ) - společné celému SP (PÚ, zastoupení, promlčení, etc) či dokonce celému P (subjekty P)
-4 + 5 = tzv. práva k nehmotným statkům
-1 až 4 opraveno v OZ X 5 v §1/3 vyhrazeno zvl. Z (např. 35/1945 Sb. či 527/1990 Sb.)
- OP se v některých částech nerozlišitelně prolíná s OBP (cenné papíry, šeky, práva k nehmotným statkům)
Občanské právo procesní
-nároky z SP vztahů se (až na výjimky) uplatňují u obecných soudů (včetně krajských OB soudů) - pomocí jednotného PP – OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU (99/1963 Sb.) – civilního procesu
- upravuje chování subjektů v řízení, ve kterém uplatňují svá práva u soudu; zabezpečuje způsoby ochrany, realizace a nuceného vymáhání pomocí státní moci
= formou realizace OPH => právo formální
-dvojí typ řízení (civilního procesu):
1) nároky uplatňovány ve sporném řízení - žalobce = navrhovatel a žalovaný = odpůrce
-procesní rovnost stran řízení X mocensky nadřízené postavení soudu vůči stranám - tj. považováno za VP
- rozhodnutí mívají deklaratorní povahu
2) nesporné řízení – rozhodnutí mají konstitutivní povahu; uznání otcovství, zbavení způsobilosti k PÚ, prohlášení za mrtvého, zápis do OR, etc
-nároky z VP uplatňovány o orgánů veřejné správy - až na výjimky kodifikováno ve správním řádě (71/1967 Sb.) - dle L možnost obrátit se na soud:
a) žaloba (obecné, tj. možné vždy, pokud Z výslovně nevyloučí)
b) opravné prostředky (tj. přezkoumání nepravomocného rozhodnutí - pouze tam, kde to Z výslovně stanoví)
- přezkoumání (správní soudnictví)
- rozhodčí řízení – rozhodci či institucionální rozhodčí soud
- smluvní strany se dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi bude rozhodnuto alternativním způsobem v rozhodčím řízení (jinak pravomoc soudu); nutná písemná rozhodčí smlouva, kterou se strany podřizují jurisdikci volených rozhodců; rozhodnutí jsou závazná
- řízení vykonávací – není pokračováním řízení nalézacího; zahajuje se na návrh oprávněného na soudní výkon rozhodnutí na základě exekučního titulu (pravomocná soudní rozhodnutí tj. rozsudky, usnesení apod.) . Od nalé zajícího se liší tím, že v něm jde o donucení k plnění
- řízení konkurzní a vyrovnávací – obsahuje způsoby možného řešení úpadku; jde o uspokojení všech úpadcových věřitelů; pro toto řízení příznačná dispozitivnost (úpadce může navrhnout způsob řešení úpadku)
Historický vývoj občanského práva
Občanské právo v ČSR do 1950
-recepční Z (11/1918 Sb. z. a n.) - recepce PN:
1) ABGB(rakouský Občanský zákoník) z r. 1811
-3 části, 38 hlav, 1502§ (obsahoval i RODINU a PRACKO)
-filosofické zdroje: osvícenství, racionalismus, PŘP teorie
-3 dílčí novely 1914-1916 = rozsáhlé změny a úpravy
- celkové zaměření protifeudální
2) uherské P
-zvykové (nepsané a nekodifikované), převzaté pro území Slovenska
- původ v 16stol.: Opus tripatritum Štěpána z Vrbovce a „Dočasná soudní pravidla“ z. r. 1861 - nešlo o Z, platila jen jako zvykové právo
3) německé P (marginální)
- do vydání OZ (1950) právní dualismus (trialismus)
-příprava nového OZ v ČSR začala poměrně brzy, ale de facto došlo pouze k několika dílčím úpravám (hl. díky nepřekonatelné neshodě stran vládní koalice o koncepci některých institucí, ale i pro relativně bezproblémovou aplikovatelnost ABGB - nakonec opuštění ideje nového OZ -dílčí novelizace (hl. tzv. manželská novela 320/1919 Sb.))
Občanské právo v Československé republice po r. 1950
-1951-1952 tzv. „právnická dvouletka“ - nová kodifikace všech základních odvětví P (mimo PRACKA, to až 1965) - přibližování sovětskému modelu + přizpůsobení novým ekonomickým podmínkám socialismu - velké zjednodušen (pod heslem „zlidovění“ P)
-dále se také stanovilo, že socialistická společnost se postupně dokáže vymanit z vlivu P (bude pomalu odumírat)
-141/1950 Sb. = nový OZ
-projevily se v něm výše zmíněné tendence
-účinný od 1.1.1951
-platný na celém území státu = konečné sjednocení
-díky přílišnému zjednodušení utrpěla jeho funkčnost
-např. šlo o vynětí manželských a rodinných vztahů (Z o P rodinném 265/1949 Sb.) a později i PRACKA z věcné působnosti OP
-sovětský vliv hl. v koncepci P vlastnického a obligací (priorita plánu před smlouvou, zvýhodnění st. podniků před občany, etc)
-1960 nová Ústava - falešné východisko, že již bylo dosaženo socialismu - nové rekodifikace P
-40/1964 Sb. = nový OZ
-účinnost od 1.4.1964
-obsahuje i PN deklaratorní a ideologické povahy
-značný počet kogentních norem - projev převahy VP prvků
-OP zúženo na P spotřebitelů - „hospodářské vztahy“ (majetkové vztahy st. podniků) upraveny v hospodářském zákoníku 109/1964 Sb. (právní utvrzení centrálně řízené ekonomiky)
-neupravuje některé klasické instituty (držba, nájem, věcná břemena, sousedské právo, etc) - záhy se v praxi ukázala jejich nepostradatelnost
-pojem závazky nahrazen „službami“
-snaha o kompletní změnu klasické terminologie
- KOMPLEXNÍ ÚPADEK OP
-vedle HZ a OZ musel být vypracován ještě 3rd kodex – zákoník mezinárodního obchodu 101/1963 Sb. (poměrně bezproblémový, pojetím i obsahem odpovídal potřebám)
-stále rostoucí problémy ukazovaly v praxi nesmyslnost stávající úpravy - rozsáhlejší novela OZ 131/1982 Sb. = oslabení VP prvků + navrácení (v částečně deformované podobě) některých institutů (relativní neplatnost PÚ, držba, vydržení, věcná břemena, vydědění, sousedská práva, etc)
-po převratu 1989 OZ prakticky nepoužitelný - započaly práce na novém kodexu a současně byl radikálně novelizován dosavadní OZ (509/1991 Sb. s účinností od 1.1.1992), čímž byly napraveny největší deformace
-šlo o velký zásah do celé koncepce OZ
-zrušení HZ a ZMO (nahrazeny novelizovaným OZ a hl. novým OBZ 513/1991 Sb.)
-celkově toho z původního znění z r. 1964 moc nezůstalo:
a) stále platí značně přepracovaná I. (obecná) část, VI. část o odpovědnosti za způsobenou škodu a o bezdůvodném obohacení a VII. část o dědění
b) komplexní změna II. části (věcná práva, hl. vlastnictví), III. části o osobním užívání bytů, jiných místností a pozemků
c) pojem „služby“ navrácen k původním „závazkům“, resp. „závazkovému právu“ - upraveno v nové, nejrozsáhlejší VIII. části, která je nesystematicky zařazena až na konec OZ
- celkově je současná podoba OZ značně nepřehledná a nesystematická (má být ale pouze provizorní)
Občanské právo v ČR
-po rozdělení ČSFR recepce dosavadního OZ
-přijetí L jen podtrhlo jeho provizorní charakter a zdůraznilo potřebu kompletního přepracování (mmj. i kvůli nutnosti reflexe současných evropských trendů)
-zákl. otázkou při přípravě je, zda kodifikovat celé SP v OZ, nebo ho ponechat v současné dekoncentrované podobě (v OZ pouze obecná část, věcná práva, obligace a dědické P) - zatím to vypadá na 1 kodex, který zahrne i základní části komunitárního P
- vypracován „Věcný záměr občanského zákoníku“ – schválen vládou v r.2001; OZ bude členěn na:
I. Obecná část
II. část upravující rodinné a podobné vztahy
III. část o absolutních majetkových právech (věcná práva) a o právním nástupnictví
IV. část upravující relativní majetková práva (závazkové právo, vč. obchodního závazkového práva)
V. část obsahující ustanovení společná, přechodná a závěrečná
- má své trhliny; názory na vydání nového OBZ
Občanské právo v zahraničí
Srovnávací právní věda
-SP (resp. OP) komparatistika je celosvětově nejrozvinutější
-na počátku organizované právní komparatistiky stála utopistická snaha o postupnou unifikaci P – myšlenka se zrodila ve Francii na konci 19st.(na druhou stranu došlo k postupnému přiblížení práva v rámci některých regiónů)
Právní zeměpis
-velké právní systémy:
1) kontinentální (recepce ŘP)
-OP podobné našemu chápání (často ale splynutí OP a SP)
2) angloamerický
-neexistuje pojem OP v našem slova smyslu (Civil Law je něco úplně jiného)
3) islámský (v drtivé většině ale kombinován recipovaným1 či 2)
-neexistuje pojem OP v našem slova smyslu (Civil Law je něco úplně jiného)
-ale i u 2) a 3) můžeme zkoumat úpravu vztahů, které jsou u nás tradičně řazeny do OP (vlastnictví, závazky, dědění)
-kontinentální systém
-lex scripta (psané P) + jiné prameny P (obyčej, etc.) max. subsidiární
-teoreticky zcela vylučuje soudcovskou tvorbu P (nalézání P + závaznost pouze pro účastníky řízení – ius dicit inter partes) X v praxi má interpretace P vyššími instancemi značný význam pro utváření P (ve Skandinávii dokonce oficiálně považováno rozhodování za subsidiární pramen P)
-okruhy kontinentálního P:
1) francouzský
-prototyp
-rozsáhlý vliv v zahraničí (většina ZE, JAm, Blízký a Dálný východ, JV Asie, Afrika v rozsahu exkoloniální říše F)
-Code Civil (1804) – antifeudální charakter
-značně ovlivněn filosofií J. J: Rousseaua
-zásada, že soudce musí vždy rozhodnout a vylučuje precedenty
2) rakouský
-opírá se o ABGB (1811)
-hl. v rámci území bývalé monarchie
-filosoficky se opírá o PŘP racionalismus (§16 „každý člověk má přirozená, již samým rozumem seznatelná P a jest ho tudíž považovati za osobu“)
3) německý
-BGB (1896)
-vliv např. na Dálném východě (předrevoluční Čína a Japonsko)
-postrádá filosofické východisko a souvisí se soudobými romanistickými tendencemi, hledá se inspirace v starém německém právu
4) švýcarské
-hl. pramen = OZ složený ze dvou částí: OZ (1907) a Z o obligacích (1911; považováno za V. část OZ)
-také nemá ucelený filosofický základ, ale byl ovlivněn BGB
-v obligacích převažují OBP prvky
-vliv např. v Turecku či na Blízkém východě
5) švédské
-Skandinávie
-zřetelné prvky soudcovského P
6) další
-např. originálně pojatý OZ nizozemský (1970-1922)
-angloamerický systém (Common Law)
-UK (mimo Skotska), Commonwealth, USA (s jistými odchylkami)
-soudcovské P (case law)
-dva subsystémy:
a) Common Law
-aplikováno královskými soudy
-možnost obrátit se na soud nebyla v pávem, ale privilegiem - nejprve poskytována individuálně, později vytvořen obecný systém těchto privilegií (writů) pro určité kauzy (podobě jako římské actiones)
-pokud pro P neexistoval writ, nemohlo být uplatněno (u královského soudu)
-1285 došlo ke kompromisu mezi králem a feudály - 2nd westminsterský statut = existující seznam writů nebude rozšiřován (výjimečně připuštěno vydávání writů v analogických případech k existujícím writům)
-mělo čelit rozšiřování pravomocí královských soudů
-formálně zachováváno do 19. stol. (the Judicature Acts)
- nezabránilo historickému vývoji CL, ale učinilo CL systém ještě rigidnějším
b) Equitas
-také nepsané P
-s pokračujícím vývojem společenského života vznikaly spory, pro které nebyly writy a kde nešlo ani uplatnit analogii - lidé se obraceli přímo na krále, který rozhodování svěřoval lordu vysokému kancléři (Lord High Chancellor), původně církevnímu hodnostáři, který rozhodoval spory dle „spravedlnosti“ - postupně vznikly zvl. kancléřské soudy
-vtah E a CL: Equity follows the law (tj. CL výše postavené) – teoreticky
-mělo vyjádřit zásadu, že E doplňuje a zdokonaluje CL
-v praxi ale došlo k dualismu E a CL
- ke sjednocení soudnictví (nikoli CL a E jako dvou samostatných systémů P) došlo 1873-1875 souborem zákonů (The Judicature Acts), ale i tak je jednotné soudnictví ovlivněno dualismem E a CL
-prameny anglického P:
a) P soudcovské (case law, judge-made law)
-tvořeno rozhodnutím soudů, která mají povahu závazných precedentů (The Doctrine of Precedent)
-CL i E
-nižší soudy = County Courts + případně některé nižší soudy
-vázány precedenty
-vyšší soudy (většinou v Londýně) = Supreme Court of Judicature
-vytvářejí precedenty
-patří sem např.: Court of Appeal a High Court of Justice (1st instance k CA a odvolací instance k CC; 3 divize: Queen‘s Bench Division (nástupce královských soudů), Chancery Division (kancelářské oddělení) a Famimily Division (dříve v kompetenci církve))
-proti rozhodnutí CA možno výjimečné odvolání k House of Lords (nejméně tříčlenné senáty + soudci většinou z řad odborníků jmenovaných ad personam lordem)
- systém precedentů (dnes prakticky shodný v CL i E)
! precedent zavazuje vystavitele a všechny nižší soudy !
-není jasné, zda je precedent jedné divize HCJ zavazuje i ostatní (teorie praví, že nikoli, ale v praxi vzájemně dobrovolně uznávány)
-od 1966 platí výjimka ze zásady stare decisis pro HL, která se tak může odchýlit od svého předchozího rozhodnutí a tím změnit precedent pro všechny soudy
-precedenty evidovány ve sbírkách
-pro často judikované otázky vytvářeny tzv. leading cases sloužící jako precedenty
b) P zákonné (legislation, statute law, enacted law)
-charakterově nejbližší kontinentální koncepci pramenů P
-ale i tak chápáno především jako základ pro soudcovskou normotvorbu (Z pro ni ponechává prostor)
- v praxi má soudcovské rozhodování větší váhu, nežli samo psané P
c) P obyčejové (customs)
-okrajové
d) právní literatura (legal writings)
-okrajové
-pouze některá díla 12.-18. stol.
-prameny P v USA:
a) P soudcovské
-v USA problém, zda je existuje federální a státní CL či pouze společné CL
-nejprve uznáváno pouze federální, ale od 1938 se bere i státní (v praxi ale většinou shodné)
b) P zákonné
- islámský systém
-P = právo boží
-P je součástí obecné soustavy pravidel chování muslima (tzv. šaría), obsahující i normy neprávního charakteru (doba půstu či modlení, etc)
-považováno za boží a neměnné - interpretace ústavy teologů - normativní systém (fikh) odpovídající zhruba našemu pojmu P → umožňuje teoreticky neměnné právo výkladem měnit a přizpůsobovat vývoji
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
7. Občanské právo závazkové
SYSTÉM PRÁVA
13. Občanskoprávní vztahy
22. Subjektivní práva a povinnosti - Obsah občanskoprávních vztahů
23. Předmět občanskoprávních vztahů
2. ČÁST DRUHÁ - VĚCNÁ PRÁVA 1
5. ČÁST OSMÁ – ZÁVAZKOVÉ PRÁVNÍ VZTAHY 2
Druhy závazkových právních vztahů 3
OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY, PODSTATA OBCHODNÍCH ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ
Články na hledaný výraz "Občanské právo" naleznete na bezuceni.cz
v reciprocitě vnitřní struktury právnćh vztahů:
- do ut des,do ut facias, facio ut des, facio ut facias)
- s tým souvisí zásady : nemo iudex in causa sua = nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní věci - souvisí s bodem 1
: autonomie vůle subjektů P (také souvisí s bodem 1)
-např. smluvní (volnost uzavírání smluv) či testovací (závěť) autonomie - musí ale respektovat ius cogens
- obecné právní zásady:
1. pacta sunt servanda - potvrdil v nálezu i ÚS IV US 201/96 – porušení smlouvy je porušením práva; tato zásada nebrání jednostranné odstoupení od smlouvy v případech, které stanoví zákon
2. neminem laedere = nikoho nepoškozovat – a to jak porušením smluvní tak mimosmluvní povinnosti (§415)
3. prevence a restituce (resp. reparace či satisfakce) – předcházení ohrožování či porušování práv z OPV
- jestliže k tomu již došlo, tak zabezpečit co nejúplnější nápravu způsobené újmy
4. neminem laedit, qui iure suo utitur – nikomu neškodí ten, kdo vykonává své právo
- nepřipouští však šikanu (výkon práva nikoli za účelem uspokojení vlastních potřeb, ale záměrně za účelem poškození jiného – lze dovodit z §3 ods.1)
5. ochrana dobré víry (bona fides) účastníků práv, zejm. jeijch práv ze smlouvy - interpretace Z tak, aby nebyl poškozen ten, kdo jednal v dobré víře
6. nemo turpitudiem suam alegare potest = nikdo nemůže mít prospěch ze zneužití či porušení práva či z nejednání v dobré víře
▪ ius ex iniuria non oritur = z bezpráví právo nevznikne
7. ochrana slabší strany – smluvní vztahy nadnárodních obchodních společností
8. nemo plus iuris (ad alium) transferre potest, quam ipso habet = nikdo nemůže převést více práv než sám má (výjimku tvoří případy nabití vlastnického práva od nevlastníka - §486)
9. iura quaesita = respektování v minulosti nabytých práv novou právní úpravou – Z nemá působit zpětně
10. neznalost zákona neomlouvá
11. zákaz odepření výkonu spravedlnosti (denegationis iustitiae)
--------------------------------------------------------------
Struktura SP
-obory SP možno rozdělit do 3 skupin:
1. obecné SP (tj. OP - subsidiarita OP k bodu 2, a to jak u záměrných, tak i u nechtěných „mezer v P“; možno použít také při nejasné interpretaci)
2. zvláštní SP (práva platná jen pro určité subjekty či zvl. vztahy)
a) OBP (OBZ 513/1991 Sb.)
b) PRACKO (65/1965 Sb.)
c) RODINA (Z o rodině 94/1963 Sb.)
3. MPS (Z o MPS a procesním 97/1963 Sb.)
Občanské právo hmotné
-tj. předmět úpravy OP - hl. v OZ, viz. §1/2 a §2/2:
- OZ upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakožto i vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti, pokud tyto vztahy neupravují jiné Z (upravuje i jiné vztahy, např.vztahy duševního vlastnictví, vč. průmyslového vlastnictví)
- omezení – jedná se jen o takové vztahy, v nichž „mají účastníci rovné postavení“ neboli jde-li o vztahy tržní; tj. nepatří sem např. placení daní či uložení správní pokuty) OZ
-vnitřní systematické členění OP (nemusí být shodné s členěním OZ):
1. věcná P (vlastnické a věcná práva k věci cizí)
2. závazkové (smluvní P vznikající ex contractu a nesmluvní – deliktní – odpovědnostní P vznikající hl. ze způsobení škody tj. ex delicto)
3. dědické
4. P na ochranu osobnosti (resp. všeob. osobnostní P) – přísluší každé FO
-P na život, zdraví, svobodu, soukromí, čest, dobré jméno, důstojnost + zachování profesních tajemství souvisejících s čl. 10/1,2 L
5. práva duševního vlastnictví (včetně průmyslového vlastnictví)
- a) P k individuálním výsledkům lidské činnosti (P autor)
b) P průmyslová k výsledkům tvůrčí činnosti postrádají- cí individuální povahu (P k vynálezům)
6. obecná část OP s vysokou mírou abstrakce (zná ji teorie i platný OZ) - společné celému SP (PÚ, zastoupení, promlčení, etc) či dokonce celému P (subjekty P)
-4 + 5 = tzv. práva k nehmotným statkům
-1 až 4 opraveno v OZ X 5 v §1/3 vyhrazeno zvl. Z (např. 35/1945 Sb. či 527/1990 Sb.)
- OP se v některých částech nerozlišitelně prolíná s OBP (cenné papíry, šeky, práva k nehmotným statkům)
Občanské právo procesní
-nároky z SP vztahů se (až na výjimky) uplatňují u obecných soudů (včetně krajských OB soudů) - pomocí jednotného PP – OBČANSKÉHO SOUDNÍHO ŘÁDU (99/1963 Sb.) – civilního procesu
- upravuje chování subjektů v řízení, ve kterém uplatňují svá práva u soudu; zabezpečuje způsoby ochrany, realizace a nuceného vymáhání pomocí státní moci
= formou realizace OPH => právo formální
-dvojí typ řízení (civilního procesu):
1) nároky uplatňovány ve sporném řízení - žalobce = navrhovatel a žalovaný = odpůrce
-procesní rovnost stran řízení X mocensky nadřízené postavení soudu vůči stranám - tj. považováno za VP
- rozhodnutí mívají deklaratorní povahu
2) nesporné řízení – rozhodnutí mají konstitutivní povahu; uznání otcovství, zbavení způsobilosti k PÚ, prohlášení za mrtvého, zápis do OR, etc
-nároky z VP uplatňovány o orgánů veřejné správy - až na výjimky kodifikováno ve správním řádě (71/1967 Sb.) - dle L možnost obrátit se na soud:
a) žaloba (obecné, tj. možné vždy, pokud Z výslovně nevyloučí)
b) opravné prostředky (tj. přezkoumání nepravomocného rozhodnutí - pouze tam, kde to Z výslovně stanoví)
- přezkoumání (správní soudnictví)
- rozhodčí řízení – rozhodci či institucionální rozhodčí soud
- smluvní strany se dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi bude rozhodnuto alternativním způsobem v rozhodčím řízení (jinak pravomoc soudu); nutná písemná rozhodčí smlouva, kterou se strany podřizují jurisdikci volených rozhodců; rozhodnutí jsou závazná
- řízení vykonávací – není pokračováním řízení nalézacího; zahajuje se na návrh oprávněného na soudní výkon rozhodnutí na základě exekučního titulu (pravomocná soudní rozhodnutí tj. rozsudky, usnesení apod.) . Od nalé zajícího se liší tím, že v něm jde o donucení k plnění
- řízení konkurzní a vyrovnávací – obsahuje způsoby možného řešení úpadku; jde o uspokojení všech úpadcových věřitelů; pro toto řízení příznačná dispozitivnost (úpadce může navrhnout způsob řešení úpadku)
Historický vývoj občanského práva
Občanské právo v ČSR do 1950
-recepční Z (11/1918 Sb. z. a n.) - recepce PN:
1) ABGB(rakouský Občanský zákoník) z r. 1811
-3 části, 38 hlav, 1502§ (obsahoval i RODINU a PRACKO)
-filosofické zdroje: osvícenství, racionalismus, PŘP teorie
-3 dílčí novely 1914-1916 = rozsáhlé změny a úpravy
- celkové zaměření protifeudální
2) uherské P
-zvykové (nepsané a nekodifikované), převzaté pro území Slovenska
- původ v 16stol.: Opus tripatritum Štěpána z Vrbovce a „Dočasná soudní pravidla“ z. r. 1861 - nešlo o Z, platila jen jako zvykové právo
3) německé P (marginální)
- do vydání OZ (1950) právní dualismus (trialismus)
-příprava nového OZ v ČSR začala poměrně brzy, ale de facto došlo pouze k několika dílčím úpravám (hl. díky nepřekonatelné neshodě stran vládní koalice o koncepci některých institucí, ale i pro relativně bezproblémovou aplikovatelnost ABGB - nakonec opuštění ideje nového OZ -dílčí novelizace (hl. tzv. manželská novela 320/1919 Sb.))
Občanské právo v Československé republice po r. 1950
-1951-1952 tzv. „právnická dvouletka“ - nová kodifikace všech základních odvětví P (mimo PRACKA, to až 1965) - přibližování sovětskému modelu + přizpůsobení novým ekonomickým podmínkám socialismu - velké zjednodušen (pod heslem „zlidovění“ P)
-dále se také stanovilo, že socialistická společnost se postupně dokáže vymanit z vlivu P (bude pomalu odumírat)
-141/1950 Sb. = nový OZ
-projevily se v něm výše zmíněné tendence
-účinný od 1.1.1951
-platný na celém území státu = konečné sjednocení
-díky přílišnému zjednodušení utrpěla jeho funkčnost
-např. šlo o vynětí manželských a rodinných vztahů (Z o P rodinném 265/1949 Sb.) a později i PRACKA z věcné působnosti OP
-sovětský vliv hl. v koncepci P vlastnického a obligací (priorita plánu před smlouvou, zvýhodnění st. podniků před občany, etc)
-1960 nová Ústava - falešné východisko, že již bylo dosaženo socialismu - nové rekodifikace P
-40/1964 Sb. = nový OZ
-účinnost od 1.4.1964
-obsahuje i PN deklaratorní a ideologické povahy
-značný počet kogentních norem - projev převahy VP prvků
-OP zúženo na P spotřebitelů - „hospodářské vztahy“ (majetkové vztahy st. podniků) upraveny v hospodářském zákoníku 109/1964 Sb. (právní utvrzení centrálně řízené ekonomiky)
-neupravuje některé klasické instituty (držba, nájem, věcná břemena, sousedské právo, etc) - záhy se v praxi ukázala jejich nepostradatelnost
-pojem závazky nahrazen „službami“
-snaha o kompletní změnu klasické terminologie
- KOMPLEXNÍ ÚPADEK OP
-vedle HZ a OZ musel být vypracován ještě 3rd kodex – zákoník mezinárodního obchodu 101/1963 Sb. (poměrně bezproblémový, pojetím i obsahem odpovídal potřebám)
-stále rostoucí problémy ukazovaly v praxi nesmyslnost stávající úpravy - rozsáhlejší novela OZ 131/1982 Sb. = oslabení VP prvků + navrácení (v částečně deformované podobě) některých institutů (relativní neplatnost PÚ, držba, vydržení, věcná břemena, vydědění, sousedská práva, etc)
-po převratu 1989 OZ prakticky nepoužitelný - započaly práce na novém kodexu a současně byl radikálně novelizován dosavadní OZ (509/1991 Sb. s účinností od 1.1.1992), čímž byly napraveny největší deformace
-šlo o velký zásah do celé koncepce OZ
-zrušení HZ a ZMO (nahrazeny novelizovaným OZ a hl. novým OBZ 513/1991 Sb.)
-celkově toho z původního znění z r. 1964 moc nezůstalo:
a) stále platí značně přepracovaná I. (obecná) část, VI. část o odpovědnosti za způsobenou škodu a o bezdůvodném obohacení a VII. část o dědění
b) komplexní změna II. části (věcná práva, hl. vlastnictví), III. části o osobním užívání bytů, jiných místností a pozemků
c) pojem „služby“ navrácen k původním „závazkům“, resp. „závazkovému právu“ - upraveno v nové, nejrozsáhlejší VIII. části, která je nesystematicky zařazena až na konec OZ
- celkově je současná podoba OZ značně nepřehledná a nesystematická (má být ale pouze provizorní)
Občanské právo v ČR
-po rozdělení ČSFR recepce dosavadního OZ
-přijetí L jen podtrhlo jeho provizorní charakter a zdůraznilo potřebu kompletního přepracování (mmj. i kvůli nutnosti reflexe současných evropských trendů)
-zákl. otázkou při přípravě je, zda kodifikovat celé SP v OZ, nebo ho ponechat v současné dekoncentrované podobě (v OZ pouze obecná část, věcná práva, obligace a dědické P) - zatím to vypadá na 1 kodex, který zahrne i základní části komunitárního P
- vypracován „Věcný záměr občanského zákoníku“ – schválen vládou v r.2001; OZ bude členěn na:
I. Obecná část
II. část upravující rodinné a podobné vztahy
III. část o absolutních majetkových právech (věcná práva) a o právním nástupnictví
IV. část upravující relativní majetková práva (závazkové právo, vč. obchodního závazkového práva)
V. část obsahující ustanovení společná, přechodná a závěrečná
- má své trhliny; názory na vydání nového OBZ
Občanské právo v zahraničí
Srovnávací právní věda
-SP (resp. OP) komparatistika je celosvětově nejrozvinutější
-na počátku organizované právní komparatistiky stála utopistická snaha o postupnou unifikaci P – myšlenka se zrodila ve Francii na konci 19st.(na druhou stranu došlo k postupnému přiblížení práva v rámci některých regiónů)
Právní zeměpis
-velké právní systémy:
1) kontinentální (recepce ŘP)
-OP podobné našemu chápání (často ale splynutí OP a SP)
2) angloamerický
-neexistuje pojem OP v našem slova smyslu (Civil Law je něco úplně jiného)
3) islámský (v drtivé většině ale kombinován recipovaným1 či 2)
-neexistuje pojem OP v našem slova smyslu (Civil Law je něco úplně jiného)
-ale i u 2) a 3) můžeme zkoumat úpravu vztahů, které jsou u nás tradičně řazeny do OP (vlastnictví, závazky, dědění)
-kontinentální systém
-lex scripta (psané P) + jiné prameny P (obyčej, etc.) max. subsidiární
-teoreticky zcela vylučuje soudcovskou tvorbu P (nalézání P + závaznost pouze pro účastníky řízení – ius dicit inter partes) X v praxi má interpretace P vyššími instancemi značný význam pro utváření P (ve Skandinávii dokonce oficiálně považováno rozhodování za subsidiární pramen P)
-okruhy kontinentálního P:
1) francouzský
-prototyp
-rozsáhlý vliv v zahraničí (většina ZE, JAm, Blízký a Dálný východ, JV Asie, Afrika v rozsahu exkoloniální říše F)
-Code Civil (1804) – antifeudální charakter
-značně ovlivněn filosofií J. J: Rousseaua
-zásada, že soudce musí vždy rozhodnout a vylučuje precedenty
2) rakouský
-opírá se o ABGB (1811)
-hl. v rámci území bývalé monarchie
-filosoficky se opírá o PŘP racionalismus (§16 „každý člověk má přirozená, již samým rozumem seznatelná P a jest ho tudíž považovati za osobu“)
3) německý
-BGB (1896)
-vliv např. na Dálném východě (předrevoluční Čína a Japonsko)
-postrádá filosofické východisko a souvisí se soudobými romanistickými tendencemi, hledá se inspirace v starém německém právu
4) švýcarské
-hl. pramen = OZ složený ze dvou částí: OZ (1907) a Z o obligacích (1911; považováno za V. část OZ)
-také nemá ucelený filosofický základ, ale byl ovlivněn BGB
-v obligacích převažují OBP prvky
-vliv např. v Turecku či na Blízkém východě
5) švédské
-Skandinávie
-zřetelné prvky soudcovského P
6) další
-např. originálně pojatý OZ nizozemský (1970-1922)
-angloamerický systém (Common Law)
-UK (mimo Skotska), Commonwealth, USA (s jistými odchylkami)
-soudcovské P (case law)
-dva subsystémy:
a) Common Law
-aplikováno královskými soudy
-možnost obrátit se na soud nebyla v pávem, ale privilegiem - nejprve poskytována individuálně, později vytvořen obecný systém těchto privilegií (writů) pro určité kauzy (podobě jako římské actiones)
-pokud pro P neexistoval writ, nemohlo být uplatněno (u královského soudu)
-1285 došlo ke kompromisu mezi králem a feudály - 2nd westminsterský statut = existující seznam writů nebude rozšiřován (výjimečně připuštěno vydávání writů v analogických případech k existujícím writům)
-mělo čelit rozšiřování pravomocí královských soudů
-formálně zachováváno do 19. stol. (the Judicature Acts)
- nezabránilo historickému vývoji CL, ale učinilo CL systém ještě rigidnějším
b) Equitas
-také nepsané P
-s pokračujícím vývojem společenského života vznikaly spory, pro které nebyly writy a kde nešlo ani uplatnit analogii - lidé se obraceli přímo na krále, který rozhodování svěřoval lordu vysokému kancléři (Lord High Chancellor), původně církevnímu hodnostáři, který rozhodoval spory dle „spravedlnosti“ - postupně vznikly zvl. kancléřské soudy
-vtah E a CL: Equity follows the law (tj. CL výše postavené) – teoreticky
-mělo vyjádřit zásadu, že E doplňuje a zdokonaluje CL
-v praxi ale došlo k dualismu E a CL
- ke sjednocení soudnictví (nikoli CL a E jako dvou samostatných systémů P) došlo 1873-1875 souborem zákonů (The Judicature Acts), ale i tak je jednotné soudnictví ovlivněno dualismem E a CL
-prameny anglického P:
a) P soudcovské (case law, judge-made law)
-tvořeno rozhodnutím soudů, která mají povahu závazných precedentů (The Doctrine of Precedent)
-CL i E
-nižší soudy = County Courts + případně některé nižší soudy
-vázány precedenty
-vyšší soudy (většinou v Londýně) = Supreme Court of Judicature
-vytvářejí precedenty
-patří sem např.: Court of Appeal a High Court of Justice (1st instance k CA a odvolací instance k CC; 3 divize: Queen‘s Bench Division (nástupce královských soudů), Chancery Division (kancelářské oddělení) a Famimily Division (dříve v kompetenci církve))
-proti rozhodnutí CA možno výjimečné odvolání k House of Lords (nejméně tříčlenné senáty + soudci většinou z řad odborníků jmenovaných ad personam lordem)
- systém precedentů (dnes prakticky shodný v CL i E)
! precedent zavazuje vystavitele a všechny nižší soudy !
-není jasné, zda je precedent jedné divize HCJ zavazuje i ostatní (teorie praví, že nikoli, ale v praxi vzájemně dobrovolně uznávány)
-od 1966 platí výjimka ze zásady stare decisis pro HL, která se tak může odchýlit od svého předchozího rozhodnutí a tím změnit precedent pro všechny soudy
-precedenty evidovány ve sbírkách
-pro často judikované otázky vytvářeny tzv. leading cases sloužící jako precedenty
b) P zákonné (legislation, statute law, enacted law)
-charakterově nejbližší kontinentální koncepci pramenů P
-ale i tak chápáno především jako základ pro soudcovskou normotvorbu (Z pro ni ponechává prostor)
- v praxi má soudcovské rozhodování větší váhu, nežli samo psané P
c) P obyčejové (customs)
-okrajové
d) právní literatura (legal writings)
-okrajové
-pouze některá díla 12.-18. stol.
-prameny P v USA:
a) P soudcovské
-v USA problém, zda je existuje federální a státní CL či pouze společné CL
-nejprve uznáváno pouze federální, ale od 1938 se bere i státní (v praxi ale většinou shodné)
b) P zákonné
- islámský systém
-P = právo boží
-P je součástí obecné soustavy pravidel chování muslima (tzv. šaría), obsahující i normy neprávního charakteru (doba půstu či modlení, etc)
-považováno za boží a neměnné - interpretace ústavy teologů - normativní systém (fikh) odpovídající zhruba našemu pojmu P → umožňuje teoreticky neměnné právo výkladem měnit a přizpůsobovat vývoji
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
7. Občanské právo závazkové
SYSTÉM PRÁVA
13. Občanskoprávní vztahy
22. Subjektivní práva a povinnosti - Obsah občanskoprávních vztahů
23. Předmět občanskoprávních vztahů
2. ČÁST DRUHÁ - VĚCNÁ PRÁVA 1
5. ČÁST OSMÁ – ZÁVAZKOVÉ PRÁVNÍ VZTAHY 2
Druhy závazkových právních vztahů 3
OBCHODNÍ ZÁVAZKOVÉ VZTAHY, PODSTATA OBCHODNÍCH ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ
Články na hledaný výraz "Občanské právo" naleznete na bezuceni.cz
7. SMLOUVY (POJEM, VZNIK,..)
- smlouva a její vznik:
-S je dvou (popř. vícestranný) PÚ vznikající konsensem (úplná a bezpodmínečná akceptace oferty)
-smlouvy konsenzuální (vznikají okamžikem konsenzu) a reálné (vznik odevzdáním věci dlužníkovi)
-vznik nemusí být totožný s účinností (odkládací podmínka či Z požaduje rozhodnutí příslušného orgánu dle §47) (47 - Smlouva sice vzniká konsenzem, ale zamýšlené právní účinky až od rozhodnutí orgánu)
-§ 47/2 = nevyvratitelná právní domněnka, stanovící, že pokud nebyl do 3 let od uzavření S podán návrh na rozhodnutí, platí, že účastníci od S odstoupili
-§47 se netýká nabytí věcných práv k nemovitostem, kdy je třeba rozhodnutí KÚ o zápisu do KN (§2 Z. č 265/1992 Sb.) - neuplatňuje se ani 3letá lhůta dle §47/2
47 ka se v pod. Trž.HOSP. Stala obsoletní
-proces vzniku podrobně upraven v §43a a násl.
-pozůstatek OZ 1964, neboť systematicky patří do obecné část smluvního závazkového P (1H 8Č)
- OD 1.1 2001 upravuje OZ tzv. spotřebitelské smlouvy - §52n. OT. 8
- nejsou samostatným smluvním typem
- SS jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo aj. pokud jsou stranami spotřebitel a dodavatel
-oferta + akceptace = adresované 1stranné PÚ
-ústně (bezprostřední konverzační styk) či v jiné formě (písemně, e-mailem, etc)
-ústní či jiný projev mezi přímo jednajícími subjekty je vůči adresátovi účinný neprodleně X vůči nepřítomné osobě (§45/1) působí od okamžiku, kdy jí dojde (vstup do sféry ovládané adresátem, tj. např. vhození do schrány, doručení e-mailu, etc), nikoli tedy až od okamžiku, kdy se adresát seznámil s jeho obsahem.
-ústní nabídka (resp. oferta mezi přímo jednajícími subjekty) zaniká, není-li přijata ihned (oferent jí nadále není vázán, pokud sám nestanoví jinak)
-distanční nabídka je závazná po dobu v ní výslovně stanovenou (resp. pokud nebyla stanovena, tak po dobu přiměřenou k povaze smlouvy a rychlosti prostředku použitého pro zaslání oferty)
-lhůta pro akceptaci je dodržena, pokud souhlas včas DOJDE – ve lhůtě - (tj. nikoli je odeslán) X pozdní přijetí má následky včasného, pokud s tím oferent souhlasí a bez odkladu o tom uvědomí akceptanta; podobně smlouva vznikne i pokud bylo zpoždění zaviněno v důsledku zjevného a neobvyklého zdržení dopravy (pokud O bez odkladu ústně nesdělí A, že ji považuje za zaniklou, nebo mu v tom smyslu odešle zprávu)
-O, byť označená jako neodvolatelná může být zrušena, pokud projev o jejím zrušení dojde dříve či zároveň jako nabídka sama 45/2 !!! – § 43a/2 ; pokud nebyla nabídka O označena za neodvolatelnou, může být odvolána (revokována), jestliže toto odvolání dojde A před akceptací, tj. dříve než A odeslal přijetí nabídky. 45/3 !!! – § 43a/3
-O nemůže být odvolána
a) během lhůty (v ní) stanovené k přijetí X neplatí pokud je to vymíněno či vyplývá z obsahu
b) jestliže je v ní vyjádřena její neodvolatelnost (zaniká až uplynutím stanovené doby či přiměřené doby a samozřejmě odmítnutím, resp, doručením odmítnutí)
-přijetí O může být odvoláno dojde-li nejpozději současně s přijetím (doručením A totiž již vzniká smlouva)
-ke vzniku smlouvy je třeba minimálně dohoda o podstatných náležitostech (essentialia negotii) X obsahuje-li O i jiné náležitosti, je třeba bezpodmínečný souhlas adresáta s celým obsahem. Soud nemůže chybějící souhlasný projev jejich vůle nahradit. Zároveň je takovéto odmítnutí nabídky považováno za návrh na uzavření smlouvy, tj. protinávrhem.
- po uzavření konsensu platí pacta sunt servanda (§ 493)- strany jsou vázány p&p vzešlými ze smlouvy a k odstoupení může dojít jen pokud to povoluje Z (prodlení dlužníka, odpovědnost za vady, etc) či dohodou stran
-S je dvou (popř. vícestranný) PÚ vznikající konsensem (úplná a bezpodmínečná akceptace oferty)
-smlouvy konsenzuální (vznikají okamžikem konsenzu) a reálné (vznik odevzdáním věci dlužníkovi)
-vznik nemusí být totožný s účinností (odkládací podmínka či Z požaduje rozhodnutí příslušného orgánu dle §47) (47 - Smlouva sice vzniká konsenzem, ale zamýšlené právní účinky až od rozhodnutí orgánu)
-§ 47/2 = nevyvratitelná právní domněnka, stanovící, že pokud nebyl do 3 let od uzavření S podán návrh na rozhodnutí, platí, že účastníci od S odstoupili
-§47 se netýká nabytí věcných práv k nemovitostem, kdy je třeba rozhodnutí KÚ o zápisu do KN (§2 Z. č 265/1992 Sb.) - neuplatňuje se ani 3letá lhůta dle §47/2
47 ka se v pod. Trž.HOSP. Stala obsoletní
-proces vzniku podrobně upraven v §43a a násl.
-pozůstatek OZ 1964, neboť systematicky patří do obecné část smluvního závazkového P (1H 8Č)
- OD 1.1 2001 upravuje OZ tzv. spotřebitelské smlouvy - §52n. OT. 8
- nejsou samostatným smluvním typem
- SS jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo aj. pokud jsou stranami spotřebitel a dodavatel
-oferta + akceptace = adresované 1stranné PÚ
-ústně (bezprostřední konverzační styk) či v jiné formě (písemně, e-mailem, etc)
-ústní či jiný projev mezi přímo jednajícími subjekty je vůči adresátovi účinný neprodleně X vůči nepřítomné osobě (§45/1) působí od okamžiku, kdy jí dojde (vstup do sféry ovládané adresátem, tj. např. vhození do schrány, doručení e-mailu, etc), nikoli tedy až od okamžiku, kdy se adresát seznámil s jeho obsahem.
-ústní nabídka (resp. oferta mezi přímo jednajícími subjekty) zaniká, není-li přijata ihned (oferent jí nadále není vázán, pokud sám nestanoví jinak)
-distanční nabídka je závazná po dobu v ní výslovně stanovenou (resp. pokud nebyla stanovena, tak po dobu přiměřenou k povaze smlouvy a rychlosti prostředku použitého pro zaslání oferty)
-lhůta pro akceptaci je dodržena, pokud souhlas včas DOJDE – ve lhůtě - (tj. nikoli je odeslán) X pozdní přijetí má následky včasného, pokud s tím oferent souhlasí a bez odkladu o tom uvědomí akceptanta; podobně smlouva vznikne i pokud bylo zpoždění zaviněno v důsledku zjevného a neobvyklého zdržení dopravy (pokud O bez odkladu ústně nesdělí A, že ji považuje za zaniklou, nebo mu v tom smyslu odešle zprávu)
-O, byť označená jako neodvolatelná může být zrušena, pokud projev o jejím zrušení dojde dříve či zároveň jako nabídka sama 45/2 !!! – § 43a/2 ; pokud nebyla nabídka O označena za neodvolatelnou, může být odvolána (revokována), jestliže toto odvolání dojde A před akceptací, tj. dříve než A odeslal přijetí nabídky. 45/3 !!! – § 43a/3
-O nemůže být odvolána
a) během lhůty (v ní) stanovené k přijetí X neplatí pokud je to vymíněno či vyplývá z obsahu
b) jestliže je v ní vyjádřena její neodvolatelnost (zaniká až uplynutím stanovené doby či přiměřené doby a samozřejmě odmítnutím, resp, doručením odmítnutí)
-přijetí O může být odvoláno dojde-li nejpozději současně s přijetím (doručením A totiž již vzniká smlouva)
-ke vzniku smlouvy je třeba minimálně dohoda o podstatných náležitostech (essentialia negotii) X obsahuje-li O i jiné náležitosti, je třeba bezpodmínečný souhlas adresáta s celým obsahem. Soud nemůže chybějící souhlasný projev jejich vůle nahradit. Zároveň je takovéto odmítnutí nabídky považováno za návrh na uzavření smlouvy, tj. protinávrhem.
- po uzavření konsensu platí pacta sunt servanda (§ 493)- strany jsou vázány p&p vzešlými ze smlouvy a k odstoupení může dojít jen pokud to povoluje Z (prodlení dlužníka, odpovědnost za vady, etc) či dohodou stran
6. Právní úkony
- pojmové znaky:
- dle §34 „projevy vůle směřující ke VZZ p&p nebo ke způsobení jiných právních následků, které PP s takovými projevy vůle spojují.“
-tj. vůle a její adekvátní projev = CSQN
- 1. vůle:
-psychický vztah jednajícího člověka k zamýšlenému následku
-zjišťování vyvolává teoretické a praktické problémy:
1) zjišťování existence vůle v konkrétním případě (zda subjekt chtěl, to co projevil, že chce)
-v praxi není možné - na existenci vůle se při projevu tedy usuzuje hl. z obj. skutečností (okolnosti, za nichž byl projev učiněn) + se přihlíží k dobré víře adresáta projevu (pokud byl projev adresovaný) X nepřihlíží se k vnitřní pohnutce (motivu) subjektu - nevzbudí-li takto posouzený projev pochybnosti, předpokládá se, že jím je X jinak nutno zkoumat (stejně jako tehdy, kdy to vyplývá ze Z, tj. zda nešlo o jednání v duševní poruše (omezení způsobilosti k PÚ) ve smyslu §38/2 - zde adresátovi nepomůže ani bona fides a PÚ je neplatný dle §38/1 aniž by se muselo zkoumat projevení vůle, podobně se § týká i dobré víry adresáta)
2) dalším problémem, je, zda musí jít o vůli toho, kdo ji projevuje (čí vůle je projevem manifestována)
-většinou je vůle projevení PÚ vůlí toho, kdo ji projevuje, ale jsou výjimky - nutnost právní fikce, např. když právní zástupce jedná za zastupovaného, tak de facto projevuje svou vůli, ale de jure projevuje vůli zastoupeného
2. projev:
-jakákoli vnější manifestace (učinění vůle sdělnou, tj.seznatelnou adresátů, či okolí)
-k dosažení slouží různé prostředky:
1) konání (tj. komisivně) - dělíme na:
a) PÚ výslovné (vyjádřené lidskou řečí)
-OP v zásadě neformální (tj. ústně nebo písemně, nestanoví-li Z jinak)
- písemně (literární):
- možno vykonat listinou, dopisem, telegrafem, dálnopisem, elektronickými prostředky
-§40/2-5 -předpokladem platnosti je podpis (zpravidla vlastnoruční) jednající osoby (§40/3) - CSQN i tehdy, kdy to OZ výslovně nevyžaduje (stačí aby požadoval písemnou formu) X možnost nahrazení mechanickými prostředky (razítko), pokud je to obvyklé
-někdy nutno podpis úředně ověřit (legalizace) - notariát či okresní úřad
-analfabeti a zranění = nutný úřední zápis
- dnes již upraven i elektronický podpis, který musí splňovat podmínky
stanovené Z
-ústně (verbální) – obligatorní např.při uzavření manželství
b) PÚ konkludentní
-tj. projev vůle učiněný jinak než výslovně
-vyjádření vůle jednajícího takovým způsobem, že o ní nejsou pochybnosti (§35/1)
-např. otočení hlavy, škrtnutí listiny či podpisu, označením lístku v MHD, nákupu koly v automatu, či „jiné včasné jednání“ (§43c/1)
c) PÚ vykonané mlčky
-někdy nepřesně řazeno pod b), protože KPÚ je vyjádřen činem (konáním), zatímco M je proveden nečinností (nekonáním)
- mlčení samo jako neexistence výslovného projevu nemůže znamenat projev vůle
-pokud někdo mlčí, tak nelze předpokládat, že souhlasí (a to i tehdy, pokud se v ofertě jednoznačně stanoví domněnka, že mlčení bude považováno za souhlas - právně bezvýznamné X fráze „neodpovíte-li….budeme považovat za odmítnutí“ je právně relevantní, protože zde šlo o časové omezení závaznosti návrhu dle §43b/1/a - mlčení je konkludentním činem, neboť je konáním)
2) nekonáním (omisivně)
- druhy právních úkonů:
- dle různých kritérií (subjekty, forma, obsah PÚ, etc)
1) dle subjektů
a) jednostranné (závěť)
-vzniká okamžikem, kdy byl patně vykonán příslušný projev vůle
b) dvoustranné (většina smluv)
-strany se zavazují navzájem
- vznik konsensem
c) vícestranné (např. smlouva o sdružení dle §829-)
-projevy vůle více stran směřují k dosažení společného výsledku
-vznik konsensem
-na každé straně může být i více účastníků, aniž by se měnila druh PÚ (např. pokud je při kupní smlouvě na prodávající straně spoluvlastnictví, tak jde stejně o 2PÚ )
2) dle adresátů
a) adresované
-např. návrh na uzavření S
-perfektními (nastávají právní následky s nimi spojené) ve chvíli, kdy projev vůle dojde adresátovi
b) neadresované
-např. veřejná soutěž, veřejný příslib
-právní následky nastávají již projevem vůle
3) dle stavu adresátů
a) inter vivos
-FO a PO (pro tento případ fikce)
b) mortis causa
-právní účinky nasávají až po KO
-závěť či vydědění
4) dle přítomnosti úplaty
a) úplatné
-úplata v penězích či jiných hodnotách (dání, konání, opomenutí či strpění s majetkovou hodnotou)
b) bezúplatné
-např. darování
c) smíšené (v ŘP dvoustranné smlouvy nerovné)
-úplata je nižší nežli hodnota získaného plnění
-někdy může jít i o snahu zkrátit daň
5) další dělení 2PÚ (dle literatury, nikoli Z)
a) synallagmatické
-plnění se může domáhat jen ten, kdo již dluh slnil či je ochoten a schopen ho splnit (ve smyslu §560) - podmíněné plnění
b) asynallagmatické
-není vzájemná vázanost
-někdy také pojímáno dle poměru poskytovaných plnění – stejná či blízká hodnota (s)
6) dle přítomnosti kauzy se rozlišují právní úkony a tím i občanskoprávní vztahy z nich vzešlé (většinou jen u obligací) na
a) kauzální
- na rozdíl od právního důvodu (právní skutečnosti zakládající p&p) jde o bezprostřední hospodářský účel vzniku právního vztahu (např. směna, darování, etc)
-např. právním důvodem koupit věc za peníze je kupní smlouva, zatímco kauzou je směna zboží za peníze
b) abstraktní – OPV, který vznikne z abstraktního PÚ, v němž kauza výslovně vyjádřena není a ani z něho nevyplývá; platnosti nebrání není-li vyjádřen důvod závazku
-kauzálnost či abstraktnost posuzována z různých hledisek:
I. z hlediska existence K (naprostá většina PÚ je K)
II. vyjádření K (Kauzální je takový kde K je patrna). Abstraktní je naproti tomu tedy takový OP vztah, který vzniká z abstraktního PÚ, v němž kauza výslovně vyjádřena není ani z něho nevyplývá. Platnosti závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod závazku §495.
-některé PÚ obligatorně abstraktní (závazky z cenných papírů, tj. ze směnky, šeku, etc) či obligatorně kauzální (uznání dluhu dle §110/1 a §558)
III. dokazování K (musí-li být ve sporu zjištěna existence K či nikoli)
-dle §495 sice nebrání neexistence K platnosti Z X věřitel však musí prokázat důvod závazku s výjimkou CP hromadně vydaných či jiných CP (kde Z stanoví, že tuto povinnost nemá)
7) dle formy
a) formální
-Z předpisuje formu (např. písemná dle §46/1 či úřední zápis dle 40/5) či forma vyplývá z dohody účastníků
b) neformální
8) dle typizace
a) pojmenované (nominátní), tzv. právní úkony výslovně upravené, resp. typické
-konstantní jméno, málo proměnlivý obsah, které se často v masové míře opakují
b) nepojmenované (inominátní), ), tzv. právní úkony výslovně neupravené resp. atypické
-jejich uzavření připuštěno dle §51 (zákaz by byl popřením smluvní autonomie)
-připuštěny pokud neodporují obsahu nebo účelu Z
- dle §34 „projevy vůle směřující ke VZZ p&p nebo ke způsobení jiných právních následků, které PP s takovými projevy vůle spojují.“
-tj. vůle a její adekvátní projev = CSQN
- 1. vůle:
-psychický vztah jednajícího člověka k zamýšlenému následku
-zjišťování vyvolává teoretické a praktické problémy:
1) zjišťování existence vůle v konkrétním případě (zda subjekt chtěl, to co projevil, že chce)
-v praxi není možné - na existenci vůle se při projevu tedy usuzuje hl. z obj. skutečností (okolnosti, za nichž byl projev učiněn) + se přihlíží k dobré víře adresáta projevu (pokud byl projev adresovaný) X nepřihlíží se k vnitřní pohnutce (motivu) subjektu - nevzbudí-li takto posouzený projev pochybnosti, předpokládá se, že jím je X jinak nutno zkoumat (stejně jako tehdy, kdy to vyplývá ze Z, tj. zda nešlo o jednání v duševní poruše (omezení způsobilosti k PÚ) ve smyslu §38/2 - zde adresátovi nepomůže ani bona fides a PÚ je neplatný dle §38/1 aniž by se muselo zkoumat projevení vůle, podobně se § týká i dobré víry adresáta)
2) dalším problémem, je, zda musí jít o vůli toho, kdo ji projevuje (čí vůle je projevem manifestována)
-většinou je vůle projevení PÚ vůlí toho, kdo ji projevuje, ale jsou výjimky - nutnost právní fikce, např. když právní zástupce jedná za zastupovaného, tak de facto projevuje svou vůli, ale de jure projevuje vůli zastoupeného
2. projev:
-jakákoli vnější manifestace (učinění vůle sdělnou, tj.seznatelnou adresátů, či okolí)
-k dosažení slouží různé prostředky:
1) konání (tj. komisivně) - dělíme na:
a) PÚ výslovné (vyjádřené lidskou řečí)
-OP v zásadě neformální (tj. ústně nebo písemně, nestanoví-li Z jinak)
- písemně (literární):
- možno vykonat listinou, dopisem, telegrafem, dálnopisem, elektronickými prostředky
-§40/2-5 -předpokladem platnosti je podpis (zpravidla vlastnoruční) jednající osoby (§40/3) - CSQN i tehdy, kdy to OZ výslovně nevyžaduje (stačí aby požadoval písemnou formu) X možnost nahrazení mechanickými prostředky (razítko), pokud je to obvyklé
-někdy nutno podpis úředně ověřit (legalizace) - notariát či okresní úřad
-analfabeti a zranění = nutný úřední zápis
- dnes již upraven i elektronický podpis, který musí splňovat podmínky
stanovené Z
-ústně (verbální) – obligatorní např.při uzavření manželství
b) PÚ konkludentní
-tj. projev vůle učiněný jinak než výslovně
-vyjádření vůle jednajícího takovým způsobem, že o ní nejsou pochybnosti (§35/1)
-např. otočení hlavy, škrtnutí listiny či podpisu, označením lístku v MHD, nákupu koly v automatu, či „jiné včasné jednání“ (§43c/1)
c) PÚ vykonané mlčky
-někdy nepřesně řazeno pod b), protože KPÚ je vyjádřen činem (konáním), zatímco M je proveden nečinností (nekonáním)
- mlčení samo jako neexistence výslovného projevu nemůže znamenat projev vůle
-pokud někdo mlčí, tak nelze předpokládat, že souhlasí (a to i tehdy, pokud se v ofertě jednoznačně stanoví domněnka, že mlčení bude považováno za souhlas - právně bezvýznamné X fráze „neodpovíte-li….budeme považovat za odmítnutí“ je právně relevantní, protože zde šlo o časové omezení závaznosti návrhu dle §43b/1/a - mlčení je konkludentním činem, neboť je konáním)
2) nekonáním (omisivně)
- druhy právních úkonů:
- dle různých kritérií (subjekty, forma, obsah PÚ, etc)
1) dle subjektů
a) jednostranné (závěť)
-vzniká okamžikem, kdy byl patně vykonán příslušný projev vůle
b) dvoustranné (většina smluv)
-strany se zavazují navzájem
- vznik konsensem
c) vícestranné (např. smlouva o sdružení dle §829-)
-projevy vůle více stran směřují k dosažení společného výsledku
-vznik konsensem
-na každé straně může být i více účastníků, aniž by se měnila druh PÚ (např. pokud je při kupní smlouvě na prodávající straně spoluvlastnictví, tak jde stejně o 2PÚ )
2) dle adresátů
a) adresované
-např. návrh na uzavření S
-perfektními (nastávají právní následky s nimi spojené) ve chvíli, kdy projev vůle dojde adresátovi
b) neadresované
-např. veřejná soutěž, veřejný příslib
-právní následky nastávají již projevem vůle
3) dle stavu adresátů
a) inter vivos
-FO a PO (pro tento případ fikce)
b) mortis causa
-právní účinky nasávají až po KO
-závěť či vydědění
4) dle přítomnosti úplaty
a) úplatné
-úplata v penězích či jiných hodnotách (dání, konání, opomenutí či strpění s majetkovou hodnotou)
b) bezúplatné
-např. darování
c) smíšené (v ŘP dvoustranné smlouvy nerovné)
-úplata je nižší nežli hodnota získaného plnění
-někdy může jít i o snahu zkrátit daň
5) další dělení 2PÚ (dle literatury, nikoli Z)
a) synallagmatické
-plnění se může domáhat jen ten, kdo již dluh slnil či je ochoten a schopen ho splnit (ve smyslu §560) - podmíněné plnění
b) asynallagmatické
-není vzájemná vázanost
-někdy také pojímáno dle poměru poskytovaných plnění – stejná či blízká hodnota (s)
6) dle přítomnosti kauzy se rozlišují právní úkony a tím i občanskoprávní vztahy z nich vzešlé (většinou jen u obligací) na
a) kauzální
- na rozdíl od právního důvodu (právní skutečnosti zakládající p&p) jde o bezprostřední hospodářský účel vzniku právního vztahu (např. směna, darování, etc)
-např. právním důvodem koupit věc za peníze je kupní smlouva, zatímco kauzou je směna zboží za peníze
b) abstraktní – OPV, který vznikne z abstraktního PÚ, v němž kauza výslovně vyjádřena není a ani z něho nevyplývá; platnosti nebrání není-li vyjádřen důvod závazku
-kauzálnost či abstraktnost posuzována z různých hledisek:
I. z hlediska existence K (naprostá většina PÚ je K)
II. vyjádření K (Kauzální je takový kde K je patrna). Abstraktní je naproti tomu tedy takový OP vztah, který vzniká z abstraktního PÚ, v němž kauza výslovně vyjádřena není ani z něho nevyplývá. Platnosti závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod závazku §495.
-některé PÚ obligatorně abstraktní (závazky z cenných papírů, tj. ze směnky, šeku, etc) či obligatorně kauzální (uznání dluhu dle §110/1 a §558)
III. dokazování K (musí-li být ve sporu zjištěna existence K či nikoli)
-dle §495 sice nebrání neexistence K platnosti Z X věřitel však musí prokázat důvod závazku s výjimkou CP hromadně vydaných či jiných CP (kde Z stanoví, že tuto povinnost nemá)
7) dle formy
a) formální
-Z předpisuje formu (např. písemná dle §46/1 či úřední zápis dle 40/5) či forma vyplývá z dohody účastníků
b) neformální
8) dle typizace
a) pojmenované (nominátní), tzv. právní úkony výslovně upravené, resp. typické
-konstantní jméno, málo proměnlivý obsah, které se často v masové míře opakují
b) nepojmenované (inominátní), ), tzv. právní úkony výslovně neupravené resp. atypické
-jejich uzavření připuštěno dle §51 (zákaz by byl popřením smluvní autonomie)
-připuštěny pokud neodporují obsahu nebo účelu Z
5. Právní skutečnosti
Pojem a druhy právních skutečností
- subjektivní p&p VZZ na základě důvodů:
1) ekonomických = kauza (je motivem, vedoucím ke VZZ p&p, resp. účelem, k jehož dosažení se právo zřizuje)
2) právní (právní titul)
-působí VZZ p&p jako svůj právní následek,
-může jím být:
a) Z sám - práva mohou vznikat přímo ze Z – nepodmíněně, tzn. že Z sám vytváří právo,aniž by jeho vznik vázal na další podmínku; výjimečně
b) na základě Z (tzn. podmíněně) – zákon určité následky předvídá a aprobuje je, ale k jeho splnění vyžaduje nějaké další skutečnosti právně relevantní:
I. konstitutivní rozhodnutí SO
II. chovní subjektů P
III. skutečnosti nezávislé na chování subjektů P
SUB b) = právní skutečnosti (působí VZZ p&p)
-PS = skutečnost, která na základě Z působí pr. následky
-dělení:
1) PS závislé na lidské vůli
a) právně relevantní úkony
-v OP nejčastější a nejpraktičtější
b) vytvoření věci a vytvoření díla (hmotného (včetně např. opravy) či nehmotného)
c) pravotvorné (konstitutivní) rozhodnutí soudu či jiného oprávněného SO
-např. přikázání pohledávky soudem
2) PS nezávislé na lidské vůli = právně relevantní události
-PS jsou i protiprávní stavy
Právní následky předvídané zákonem, či zamýšlené vůlí stran se někdy vážou pouze k 1 PS (jednoduché PS), jindy se aktivizují na základě dvou či více PS (komplexní PS).
Úkony
Pojem a druhy
-PS spočívající v určitém lidském chování (vědomém a volním)
-dělení Úk dle ne/schvalování obj. právem na:
1) právní Ú
2) protiprávní Ú
-může být uskutečněno konáním subjektu (komisivní Ú) či nekonáním subjektu (omisivní Ú)
-konání = aktivní volní činnost subjektu (tj. nikoli např. neovladatelný pohyb člověka vyvolaný nervovou chorobou či slova pronesená ve spánku, etc = není konání ve smyslu P)
-nekonání = nečinnost (ale ne jakákoli, ale vždy relativní jako negace určitého předpokládaného konání, ke kterému byl subjekt povinen či oprávněn)
-nemá vždy stejnou povahu:
a) opomenutí (omittere) – zdržení se něčeho
b) strpění (patti)
- subjektivní p&p VZZ na základě důvodů:
1) ekonomických = kauza (je motivem, vedoucím ke VZZ p&p, resp. účelem, k jehož dosažení se právo zřizuje)
2) právní (právní titul)
-působí VZZ p&p jako svůj právní následek,
-může jím být:
a) Z sám - práva mohou vznikat přímo ze Z – nepodmíněně, tzn. že Z sám vytváří právo,aniž by jeho vznik vázal na další podmínku; výjimečně
b) na základě Z (tzn. podmíněně) – zákon určité následky předvídá a aprobuje je, ale k jeho splnění vyžaduje nějaké další skutečnosti právně relevantní:
I. konstitutivní rozhodnutí SO
II. chovní subjektů P
III. skutečnosti nezávislé na chování subjektů P
SUB b) = právní skutečnosti (působí VZZ p&p)
-PS = skutečnost, která na základě Z působí pr. následky
-dělení:
1) PS závislé na lidské vůli
a) právně relevantní úkony
-v OP nejčastější a nejpraktičtější
b) vytvoření věci a vytvoření díla (hmotného (včetně např. opravy) či nehmotného)
c) pravotvorné (konstitutivní) rozhodnutí soudu či jiného oprávněného SO
-např. přikázání pohledávky soudem
2) PS nezávislé na lidské vůli = právně relevantní události
-PS jsou i protiprávní stavy
Právní následky předvídané zákonem, či zamýšlené vůlí stran se někdy vážou pouze k 1 PS (jednoduché PS), jindy se aktivizují na základě dvou či více PS (komplexní PS).
Úkony
Pojem a druhy
-PS spočívající v určitém lidském chování (vědomém a volním)
-dělení Úk dle ne/schvalování obj. právem na:
1) právní Ú
2) protiprávní Ú
-může být uskutečněno konáním subjektu (komisivní Ú) či nekonáním subjektu (omisivní Ú)
-konání = aktivní volní činnost subjektu (tj. nikoli např. neovladatelný pohyb člověka vyvolaný nervovou chorobou či slova pronesená ve spánku, etc = není konání ve smyslu P)
-nekonání = nečinnost (ale ne jakákoli, ale vždy relativní jako negace určitého předpokládaného konání, ke kterému byl subjekt povinen či oprávněn)
-nemá vždy stejnou povahu:
a) opomenutí (omittere) – zdržení se něčeho
b) strpění (patti)
4. Normy občanského práva
Právní normy a právní instituce
-PN = základní (a nejmenší) stavební kameny P
-PN obsahují příkazy, zákazy a dovolení (výslovné, vyplývající z příkazu či mlčky)
-logicky převoditelné, tj. příkaz jistého chování je implicitně zákazem jiného
-můžeme dělit na:
a) nepodmíněné
-ex lege (§415)
b) podmíněné
-drtivá většina PN OP
-vázány na právní skutečnost (nějaká vnější skutečnost)
-součást PN
-v jejich důsledku se zákonem obecně stanovená p&p realizují v podobě individuálních subjektivních p&p
-právní institut a právní instituce
-Z tento výraz nezná, používán v hovorovém a literárním jazyku
-nejasný význam, stejně jako vzájemný vztah (často používány jako synonyma používá se pouze jeden)
-jde o celistvý (mimonormativně daný) soubor PN
-v OP většinou dáno ekonomickou souvislostí předmětu (dědění, vlastnictví, koupě, nájem, promlčení, postoupení pohledávky, etc)
-jeho obsah částečně závisí i na mluvčím
-občas intuitivní
Logická struktura právní normy
-dosti rozmanitá a složitá
-abstrakcí z PN lze jejich strukturu redukovat na několik málo variant
-základem PN je normativní věta (jazykové vyjádření příkazu, zákazu či dovolení)
-struktura PN (H, D, S - civilní)
a) h → Md (operátor M znamená „má býti“) (symbol → se čte: „jestliže, pak)
b) h ~ d & MS (symbol ~ vyjadřuje negaci a & vyjadřuje konjunkci)
-S = sankce jsoucí sekundární povinností
- čteme: Jestliže nastala hypotéze, má nastat dispozice.
Nastala-li hypotéza a nenastala-li dispozice, má nastat sankce
Právní normy kogentní a dispozitivní
-v OP převažují D (smluvní autonomie)
-v pochybnostech o povaze PN, je tato považována za D
-kogentní PN:
-souvisí s veřejnými zájmy
-nemůže být vyloučeno ani omezeno
-např. formální náležitosti psané závěti
-přispívají k ochraně hospodářsky slabších účastníků OP (hl. smluvních) vtahů (koriguje potencionální nerovnost stran, které mohou vést k nežádoucímu neúnosnému zatížení pouze jedné ze stran)
-např. ochrana spotřebitele
-kogentnost někdy vyplývá ze samé PN (kategorický příkaz) či nutno dovodit interpretací X OBZ je proto v § výslovně vypočítává
-dispozitivní PN:
-použití těchto PN může být vyloučeno souhlasným projevem vůle účastníků PÚ
-subsidiární stanovení p&p pro případ, že se nedohodnou jinak (autonomie vůle)
-patří sem i povolení smluvního založení Z výslovně neupraveného právního následku (§ 51 dovolující uzavřená contractus innominati)
-někdy přímo ze Z („…není-li stanoveno jinak“), jindy interpretací
Působnost právních norem
-druhy působností:
1) věcná
-stanoví jaké vztahy upravují PP
-v OZ §1/2 + §2/2,3
2) osobní
-pro které subjekty platí PP
-dva aspekty:
a) jen občané X občané + cizinci resp. bezdomovci (za jakých podmínek a v jaké míře)
b) všechny subjekty českého P (FO, PO a stát) X okruh některých PO či FO (vojsko, banky, etc) - OZ má univerzální platnost
3) prostorová
-na jakém platí území (zákon platí i nad územím i pod ním)
-platný OZ působí zásadně na území ČR
-nutno stanovit kolizní PN (kdy se na právní vztahy situované v cizině použije české právo a naopak)
4) časová
-od kdy do kdy platí ( je účinný)
-v OZ zmatek, neboť po mnoha novelách některé části derogovány, jiné platí až po nějaké (v Z stanovené) době, etc
-pravá a nepravá (od vstupu Z v platnost se vztahy vzniklé před tímto datem řídí dle nového PP) retroaktivita
-pravá retroaktivita není v OP (narozdíl retroaktivity v neprospěch obžalovaného od TP) výslovně zakázána, ale je v rozporu s právním státem (čl. 40L ods. 6 )
Aplikace a interpretace právních norem
-2 smysly:
1) širší
-realizace (používání) PN SO i chování FO a PO dle práva (secundum legem)
2) užší
-používání PN SO (v OP dle §4 zásadně soud, pokud Z výslovně nestanoví jinak)
-toto chápání převažuje v současné literatuře
-zvl. případ aplikace PN OP = per analogiam (dle obdoby) - druhy analogie v teorii P:
a) analogia legis
-hl. v důsledku innominálních kontraktů (ve smyslu §51 OZ)
-SO aplikující P musí rozhodnout i v případě, že konkrétní právní vztah není upraven v Z (v právním státě je odmítnutí spravedlnosti tj. denegatio iustitiae nepřípustné) použije PN řešící podobnou otázku (způsobem per analogiem legis)
-OP výslovně dovoluje (§853), dokonce není omezena na OZ, ale možno použít PN z celého OP (resp. SP)
b) analogia iuris
-neexistuje žádná podobná PN - i tak musí rozhodnout - teorie OP připouští (ač to OZ na rozdíl od OBZ §1/2 výslovně neuvádí) rozhodování dle obecných zásad OP (resp. SP)
-interpretace PN OP
-před aplikací nutno zjistit skutkovou podstatu a PN vhodnou pro aplikaci = interpretace
-nutno vyložit text mmj. i ve vztahu k době a společenské situaci, kdy PN vznikla, stejně jako účel a poslání PN či vztah k jiným PN, etc
-výkladové metody: logická (patří sem i analogie), gramatická, systematická a historická
- interpretaci rozeznáváme podle subjektů, které podávají výklad:
a) výklad autentický (legální) – prováděn orgánem veřejné moci a orgánem, který PN vydal
- v minulosti předsednictvo NS ČSFR a později ÚS ČSFR do r. 1992, dnes:neexistuje
b) výklad soudní
- 2 formy:
1.výklad obsažený v pravomocném rozhodnutí v konkrétní věci, působí mezi
stranami řízení, je pro ně obecně závazný
2. slouží i k sjednocování judikatury (stanoviska NS v Sbírce rozhodnutí a stanovisek soudu) – nejsou obecně závazná, ale působí jako by závazná byla (svpu autoritou a přesvědčivostí) – podílejí se na faktickém dotváření práva
c) výklad vědecký (doktrinární) – v odborné literatuře, je nezávazný
-PN = základní (a nejmenší) stavební kameny P
-PN obsahují příkazy, zákazy a dovolení (výslovné, vyplývající z příkazu či mlčky)
-logicky převoditelné, tj. příkaz jistého chování je implicitně zákazem jiného
-můžeme dělit na:
a) nepodmíněné
-ex lege (§415)
b) podmíněné
-drtivá většina PN OP
-vázány na právní skutečnost (nějaká vnější skutečnost)
-součást PN
-v jejich důsledku se zákonem obecně stanovená p&p realizují v podobě individuálních subjektivních p&p
-právní institut a právní instituce
-Z tento výraz nezná, používán v hovorovém a literárním jazyku
-nejasný význam, stejně jako vzájemný vztah (často používány jako synonyma používá se pouze jeden)
-jde o celistvý (mimonormativně daný) soubor PN
-v OP většinou dáno ekonomickou souvislostí předmětu (dědění, vlastnictví, koupě, nájem, promlčení, postoupení pohledávky, etc)
-jeho obsah částečně závisí i na mluvčím
-občas intuitivní
Logická struktura právní normy
-dosti rozmanitá a složitá
-abstrakcí z PN lze jejich strukturu redukovat na několik málo variant
-základem PN je normativní věta (jazykové vyjádření příkazu, zákazu či dovolení)
-struktura PN (H, D, S - civilní)
a) h → Md (operátor M znamená „má býti“) (symbol → se čte: „jestliže, pak)
b) h ~ d & MS (symbol ~ vyjadřuje negaci a & vyjadřuje konjunkci)
-S = sankce jsoucí sekundární povinností
- čteme: Jestliže nastala hypotéze, má nastat dispozice.
Nastala-li hypotéza a nenastala-li dispozice, má nastat sankce
Právní normy kogentní a dispozitivní
-v OP převažují D (smluvní autonomie)
-v pochybnostech o povaze PN, je tato považována za D
-kogentní PN:
-souvisí s veřejnými zájmy
-nemůže být vyloučeno ani omezeno
-např. formální náležitosti psané závěti
-přispívají k ochraně hospodářsky slabších účastníků OP (hl. smluvních) vtahů (koriguje potencionální nerovnost stran, které mohou vést k nežádoucímu neúnosnému zatížení pouze jedné ze stran)
-např. ochrana spotřebitele
-kogentnost někdy vyplývá ze samé PN (kategorický příkaz) či nutno dovodit interpretací X OBZ je proto v § výslovně vypočítává
-dispozitivní PN:
-použití těchto PN může být vyloučeno souhlasným projevem vůle účastníků PÚ
-subsidiární stanovení p&p pro případ, že se nedohodnou jinak (autonomie vůle)
-patří sem i povolení smluvního založení Z výslovně neupraveného právního následku (§ 51 dovolující uzavřená contractus innominati)
-někdy přímo ze Z („…není-li stanoveno jinak“), jindy interpretací
Působnost právních norem
-druhy působností:
1) věcná
-stanoví jaké vztahy upravují PP
-v OZ §1/2 + §2/2,3
2) osobní
-pro které subjekty platí PP
-dva aspekty:
a) jen občané X občané + cizinci resp. bezdomovci (za jakých podmínek a v jaké míře)
b) všechny subjekty českého P (FO, PO a stát) X okruh některých PO či FO (vojsko, banky, etc) - OZ má univerzální platnost
3) prostorová
-na jakém platí území (zákon platí i nad územím i pod ním)
-platný OZ působí zásadně na území ČR
-nutno stanovit kolizní PN (kdy se na právní vztahy situované v cizině použije české právo a naopak)
4) časová
-od kdy do kdy platí ( je účinný)
-v OZ zmatek, neboť po mnoha novelách některé části derogovány, jiné platí až po nějaké (v Z stanovené) době, etc
-pravá a nepravá (od vstupu Z v platnost se vztahy vzniklé před tímto datem řídí dle nového PP) retroaktivita
-pravá retroaktivita není v OP (narozdíl retroaktivity v neprospěch obžalovaného od TP) výslovně zakázána, ale je v rozporu s právním státem (čl. 40L ods. 6 )
Aplikace a interpretace právních norem
-2 smysly:
1) širší
-realizace (používání) PN SO i chování FO a PO dle práva (secundum legem)
2) užší
-používání PN SO (v OP dle §4 zásadně soud, pokud Z výslovně nestanoví jinak)
-toto chápání převažuje v současné literatuře
-zvl. případ aplikace PN OP = per analogiam (dle obdoby) - druhy analogie v teorii P:
a) analogia legis
-hl. v důsledku innominálních kontraktů (ve smyslu §51 OZ)
-SO aplikující P musí rozhodnout i v případě, že konkrétní právní vztah není upraven v Z (v právním státě je odmítnutí spravedlnosti tj. denegatio iustitiae nepřípustné) použije PN řešící podobnou otázku (způsobem per analogiem legis)
-OP výslovně dovoluje (§853), dokonce není omezena na OZ, ale možno použít PN z celého OP (resp. SP)
b) analogia iuris
-neexistuje žádná podobná PN - i tak musí rozhodnout - teorie OP připouští (ač to OZ na rozdíl od OBZ §1/2 výslovně neuvádí) rozhodování dle obecných zásad OP (resp. SP)
-interpretace PN OP
-před aplikací nutno zjistit skutkovou podstatu a PN vhodnou pro aplikaci = interpretace
-nutno vyložit text mmj. i ve vztahu k době a společenské situaci, kdy PN vznikla, stejně jako účel a poslání PN či vztah k jiným PN, etc
-výkladové metody: logická (patří sem i analogie), gramatická, systematická a historická
- interpretaci rozeznáváme podle subjektů, které podávají výklad:
a) výklad autentický (legální) – prováděn orgánem veřejné moci a orgánem, který PN vydal
- v minulosti předsednictvo NS ČSFR a později ÚS ČSFR do r. 1992, dnes:neexistuje
b) výklad soudní
- 2 formy:
1.výklad obsažený v pravomocném rozhodnutí v konkrétní věci, působí mezi
stranami řízení, je pro ně obecně závazný
2. slouží i k sjednocování judikatury (stanoviska NS v Sbírce rozhodnutí a stanovisek soudu) – nejsou obecně závazná, ale působí jako by závazná byla (svpu autoritou a přesvědčivostí) – podílejí se na faktickém dotváření práva
c) výklad vědecký (doktrinární) – v odborné literatuře, je nezávazný
3. Prameny občanského práva
Pojem a klasifikace pramenů
-prameny OP: PN upravující společenské vztahy tvořící předmět OP
-v ČR výlučně písemnou formou - PP
-hierarchie PN:
1. ÚZ
2. MS dle čl. 10 Ú
3. Z (obyčejné)
4. prováděcí předpisy
a) nařízení vlády
b) PP vydávané ministerstvy, jinými úřady a orgány územní samosprávy, jsou-li k tomu Z zmocněny
- pr. normy mohou být obsaženy i v MS
Ústavní základ občanského práva
-hl. některá ustanovení L, např.:
1) 11/1 = každý má P vlastnit majetek + rovnost (subjektů) v tomto vlastnictví
2) 11/3 = vlastnictví zavazuje (převzato ze ZZ BRD, který to převzal z Výmarské Ú+ teoretický původ v F a N na poč. stol., nyní na ústupu - upřesněno jen na užší smysl)
3) 11/3 = vyvlastnění či omezení vlastnického práva jen ve veřejném zájmu, na základě Z a za náhradu
4) 11 = mmj. záruka dědění majetku
5) 2/3 = co není zakázáno, je dovoleno
6) 26/1 = P podnikat (společně s 5) tvoří ústavní základ smluvní autonomie)
7) 6 = právo na život
8) 7,8 = nedotknutelnost osoby a soukromí
9) 10/1,2 = lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a jméno, právo na soukromí
10) 12 = nedotknutelnost obydlí
11) 34 = tvůrčí duševní činnost
-rozvedeno v autorském Z, etc
-7)-10) = ryze osobní (resp. všeobecně osobnostní) P a jejich ochrana
-rozvedena a konkretizována v OP, hl. v OZ (§11 a násl., odpovědnost za škodu, neplatnost PÚ, etc) i dalších PP (tiskový Z, etc)
Mezinárodní smlouvy jako pramen OP
- jimi vytvářeno psané právo v oblasti MP
- MS pramenem VP v řadě států; zvl. Postavení mají MS o lidských právech a základních svobodách
- pro OP nemají MS tak velký význam x PRACKO, OBCHOD A RODINA
Občanský zákoník
-systematicky neuspřádaný a nepřehledný
-9 částí a paragrafy číslované 1-880 (něco chybí, něco je lomené)
-struktura:
1) Část první: Obecná část (§1-51, 100-122)
a) H1: OP vztahy a jejich ochrana
b) H2: účastníci OP vztahů včetně ochrany osobnosti
c) H3: zastoupení
d) H4: PÚ
e) H5 – Spotřebitelské smlouvy
f) Hž -7 (§52-99) zrušeny a přeneseny do části osmé, H1
g) H8: promlčení
h) H9: vymezení některých pojmů
2) Část druhá: Věcná práva (§123-151v)
a) H1: vlastnické P
b) H2: spoluvlastnictví a společné jmění
c) H3: práva k cizím věcem
Věcná břemena
H3 A) Právo zástavní a zadržovací
Zástavní právo
Zadržovací právo
část 3-5 chybí
3) Část šestá: Odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení (§415-459)
a) H1: předcházení hrozícím škodám
b) H2: odpovědnost za škodu
c) H3:bezdůvodné obohacení
4) Část sedmá: Dědění (§460-487)
a) H1: nabývání dědictví
b) H2: dědění ze Z
c) H3: dědění ze závěti
d) H4: potvrzení dědictví a vypořádání dědiců
e) H5:ochrana oprávněného dědice
5) Část osmá: Závazkové právo (§488-852)
a) H1: obecná ustanovení
b) H2-20: jednotlivé druhy smluv a závazků
6) Část devátá: Závěrečná , přechodná a zrušovací ustanovení (§853-880)
-šest hlav
Ostatní prameny občanského práva
-úplná kodifikace není možná a ani praktická - vyčleněné PP v oblasti specifických vztahů
-např. IP: §1/3 výslovný odkaz na zvl. Z:
a) autorský Z 35/1965 Sb.
b) Z o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích 527/1990 Sb.
c) Z o užitných vzorech 478/1992 Sb.
d) Z o ochraně polovodičových výrobků 529/1991 Sb.
e) Z o ochraně P k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat 132/1989 Sb.
-v některých oblastech OP platí vedle obecných ustanovení i specifické Z, např: 72/1194 Sb., 116/1990 Sb., 58/1969 Sb., 18/1997 Sb., 13/1997, etc
-s OP souvisejí i PP zabývající se jinou oblastí P, ale mající zároveň důležitý význam pro OP, např: 265/1992 Sb. (zápisy vlastnických a jiných práv k nemovitostem)
Výlučnost psaného práva
-v ČR je výlučné psané P - teoreticky neuznáván žádný jiný pramen P nežli formálně publikovaná psaná PN, resp. PP
-v praxi nutno interpretací vyplňovat mezery v Z - někdy překračuje Z = de facto dotváří P
-jde hl. o výklad soudní (soud nemůže odmítnout rozhodnutí pro nejasnost či neúplnost P)
-pokud Z odkazuje na obyčej (např. OBZ – obchodní zvyklosti), tak je pramenem P Z, nikoli obyčej
-podobně i bone fides v OZ
-praktický vliv literatury také neznamená, že by byla pramenem P
-prameny OP: PN upravující společenské vztahy tvořící předmět OP
-v ČR výlučně písemnou formou - PP
-hierarchie PN:
1. ÚZ
2. MS dle čl. 10 Ú
3. Z (obyčejné)
4. prováděcí předpisy
a) nařízení vlády
b) PP vydávané ministerstvy, jinými úřady a orgány územní samosprávy, jsou-li k tomu Z zmocněny
- pr. normy mohou být obsaženy i v MS
Ústavní základ občanského práva
-hl. některá ustanovení L, např.:
1) 11/1 = každý má P vlastnit majetek + rovnost (subjektů) v tomto vlastnictví
2) 11/3 = vlastnictví zavazuje (převzato ze ZZ BRD, který to převzal z Výmarské Ú+ teoretický původ v F a N na poč. stol., nyní na ústupu - upřesněno jen na užší smysl)
3) 11/3 = vyvlastnění či omezení vlastnického práva jen ve veřejném zájmu, na základě Z a za náhradu
4) 11 = mmj. záruka dědění majetku
5) 2/3 = co není zakázáno, je dovoleno
6) 26/1 = P podnikat (společně s 5) tvoří ústavní základ smluvní autonomie)
7) 6 = právo na život
8) 7,8 = nedotknutelnost osoby a soukromí
9) 10/1,2 = lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a jméno, právo na soukromí
10) 12 = nedotknutelnost obydlí
11) 34 = tvůrčí duševní činnost
-rozvedeno v autorském Z, etc
-7)-10) = ryze osobní (resp. všeobecně osobnostní) P a jejich ochrana
-rozvedena a konkretizována v OP, hl. v OZ (§11 a násl., odpovědnost za škodu, neplatnost PÚ, etc) i dalších PP (tiskový Z, etc)
Mezinárodní smlouvy jako pramen OP
- jimi vytvářeno psané právo v oblasti MP
- MS pramenem VP v řadě států; zvl. Postavení mají MS o lidských právech a základních svobodách
- pro OP nemají MS tak velký význam x PRACKO, OBCHOD A RODINA
Občanský zákoník
-systematicky neuspřádaný a nepřehledný
-9 částí a paragrafy číslované 1-880 (něco chybí, něco je lomené)
-struktura:
1) Část první: Obecná část (§1-51, 100-122)
a) H1: OP vztahy a jejich ochrana
b) H2: účastníci OP vztahů včetně ochrany osobnosti
c) H3: zastoupení
d) H4: PÚ
e) H5 – Spotřebitelské smlouvy
f) Hž -7 (§52-99) zrušeny a přeneseny do části osmé, H1
g) H8: promlčení
h) H9: vymezení některých pojmů
2) Část druhá: Věcná práva (§123-151v)
a) H1: vlastnické P
b) H2: spoluvlastnictví a společné jmění
c) H3: práva k cizím věcem
Věcná břemena
H3 A) Právo zástavní a zadržovací
Zástavní právo
Zadržovací právo
část 3-5 chybí
3) Část šestá: Odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení (§415-459)
a) H1: předcházení hrozícím škodám
b) H2: odpovědnost za škodu
c) H3:bezdůvodné obohacení
4) Část sedmá: Dědění (§460-487)
a) H1: nabývání dědictví
b) H2: dědění ze Z
c) H3: dědění ze závěti
d) H4: potvrzení dědictví a vypořádání dědiců
e) H5:ochrana oprávněného dědice
5) Část osmá: Závazkové právo (§488-852)
a) H1: obecná ustanovení
b) H2-20: jednotlivé druhy smluv a závazků
6) Část devátá: Závěrečná , přechodná a zrušovací ustanovení (§853-880)
-šest hlav
Ostatní prameny občanského práva
-úplná kodifikace není možná a ani praktická - vyčleněné PP v oblasti specifických vztahů
-např. IP: §1/3 výslovný odkaz na zvl. Z:
a) autorský Z 35/1965 Sb.
b) Z o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích 527/1990 Sb.
c) Z o užitných vzorech 478/1992 Sb.
d) Z o ochraně polovodičových výrobků 529/1991 Sb.
e) Z o ochraně P k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat 132/1989 Sb.
-v některých oblastech OP platí vedle obecných ustanovení i specifické Z, např: 72/1194 Sb., 116/1990 Sb., 58/1969 Sb., 18/1997 Sb., 13/1997, etc
-s OP souvisejí i PP zabývající se jinou oblastí P, ale mající zároveň důležitý význam pro OP, např: 265/1992 Sb. (zápisy vlastnických a jiných práv k nemovitostem)
Výlučnost psaného práva
-v ČR je výlučné psané P - teoreticky neuznáván žádný jiný pramen P nežli formálně publikovaná psaná PN, resp. PP
-v praxi nutno interpretací vyplňovat mezery v Z - někdy překračuje Z = de facto dotváří P
-jde hl. o výklad soudní (soud nemůže odmítnout rozhodnutí pro nejasnost či neúplnost P)
-pokud Z odkazuje na obyčej (např. OBZ – obchodní zvyklosti), tak je pramenem P Z, nikoli obyčej
-podobně i bone fides v OZ
-praktický vliv literatury také neznamená, že by byla pramenem P
2. Evropské soukromé komunitární právo
Obecná charakteristika
- tendence ke sbližování právních řádů jednotlivých evr. států, popř. k unifikaci právní úpravy některých otázek, vč. OP
-ES (1957EHS + Euratom + Montánní unie1951) – integrace ekonomická, politická, i právní do vnitřních vztahů států
-Maastrichtská smlouva (platnost 11/1993) = prohloubení integrace států ES v nově založené EU
-novelizovala zakládací smlouvy ES, ale nikoli (v podstatě) závazky sbližovaní P (včetně OP)
-normotvorná činnost orgánů ES (resp. EU) a judikatura Soudního dvora vytvořila právní řád ES (komunitární P)
-normotvorná a výkonná moc ve vztahu k členským státům, ale i F a PO členských států
-právní prameny:
1) primární = smlouvy Společenství, vč. příloh a protokolů, které k nim byly připojeny – v zakládacích smlouvách ES a ve smlouvách, které je mění a doplňují
2) sekundární = P tvořené legislativními orgány ES (právní akty vydané na základe smluv)
a) nařízení - obecně závazná a bezprostředně použitelná; nabytím platnosti se stávají součástí pr. řádu členských států
b) směrnice stanovící cíl - prostředky k dosažení ponechány státům; může se týkat jen některých členských států
-musí být v určité a jejich textu stanovené lhůtě implementovány do národního práva
- hlavně pro oblasti, kde má být dosažena harmonizace práva v čl.státech
c) rozhodnutí - individuální právní akty závazné pouze pro adresáty
d) doporučení a stanoviska – „nezávazná“, a proto vzhledem k nedostatku právem chráněných zájmů žalobou o neplatnost nenapadnutelná
e) podpůrné vedlejší dohody – uzavírají členské státy mezi sebou a jejichž předmět je v užší věcné souvislosti s činností ES
-4 Mdohody k sjednocení práva v oblasti SP
- i nálezy Evropského soudního dvora
3) obecné právní zásady práva společenství, vč. základních práv (nepsané právo Společenství)
-stojí na pomezí mezi VP a MP (tripartice – MP, EP a VP)
-sílí tendence vypracovat „Evropský OZ“
-v SP se legislativa dotýká hl. OBP (práva společností, hospod. soutěže, etc.) a PRACKA
- hlavně se vydávají směrnice (direktivy)v oblasti OP
Vliv EKSP na české SP
-nutné přizpůsobovat pr. řádu ČR právnímu řádu EU
- Asociační dohoda mezi ČR a ES mluví o důležité podmínce pro ekonomické zapojení ČR do EU, a to o sbližování PP ČR s PP EU (v OP např. duševní vlastnictví, ochrana spotřebitele, doprava, ochrana zdraví a života lidí)
-OP hl. v obl. ochrany spotřebitele (to provedeno novým institutem „spotřebitelské smlouvy“; zmínka i v ObZ a další 3 novely) a duševního vlastnictví
-celosvětová unifikace P stále neprostou utopií, stejně tak regionální unifikace spíše výjimkou
- tendence ke sbližování právních řádů jednotlivých evr. států, popř. k unifikaci právní úpravy některých otázek, vč. OP
-ES (1957EHS + Euratom + Montánní unie1951) – integrace ekonomická, politická, i právní do vnitřních vztahů států
-Maastrichtská smlouva (platnost 11/1993) = prohloubení integrace států ES v nově založené EU
-novelizovala zakládací smlouvy ES, ale nikoli (v podstatě) závazky sbližovaní P (včetně OP)
-normotvorná činnost orgánů ES (resp. EU) a judikatura Soudního dvora vytvořila právní řád ES (komunitární P)
-normotvorná a výkonná moc ve vztahu k členským státům, ale i F a PO členských států
-právní prameny:
1) primární = smlouvy Společenství, vč. příloh a protokolů, které k nim byly připojeny – v zakládacích smlouvách ES a ve smlouvách, které je mění a doplňují
2) sekundární = P tvořené legislativními orgány ES (právní akty vydané na základe smluv)
a) nařízení - obecně závazná a bezprostředně použitelná; nabytím platnosti se stávají součástí pr. řádu členských států
b) směrnice stanovící cíl - prostředky k dosažení ponechány státům; může se týkat jen některých členských států
-musí být v určité a jejich textu stanovené lhůtě implementovány do národního práva
- hlavně pro oblasti, kde má být dosažena harmonizace práva v čl.státech
c) rozhodnutí - individuální právní akty závazné pouze pro adresáty
d) doporučení a stanoviska – „nezávazná“, a proto vzhledem k nedostatku právem chráněných zájmů žalobou o neplatnost nenapadnutelná
e) podpůrné vedlejší dohody – uzavírají členské státy mezi sebou a jejichž předmět je v užší věcné souvislosti s činností ES
-4 Mdohody k sjednocení práva v oblasti SP
- i nálezy Evropského soudního dvora
3) obecné právní zásady práva společenství, vč. základních práv (nepsané právo Společenství)
-stojí na pomezí mezi VP a MP (tripartice – MP, EP a VP)
-sílí tendence vypracovat „Evropský OZ“
-v SP se legislativa dotýká hl. OBP (práva společností, hospod. soutěže, etc.) a PRACKA
- hlavně se vydávají směrnice (direktivy)v oblasti OP
Vliv EKSP na české SP
-nutné přizpůsobovat pr. řádu ČR právnímu řádu EU
- Asociační dohoda mezi ČR a ES mluví o důležité podmínce pro ekonomické zapojení ČR do EU, a to o sbližování PP ČR s PP EU (v OP např. duševní vlastnictví, ochrana spotřebitele, doprava, ochrana zdraví a života lidí)
-OP hl. v obl. ochrany spotřebitele (to provedeno novým institutem „spotřebitelské smlouvy“; zmínka i v ObZ a další 3 novely) a duševního vlastnictví
-celosvětová unifikace P stále neprostou utopií, stejně tak regionální unifikace spíše výjimkou
1. OBECNÁ ČÁST - Pojem práva
Právo objektivní a subjektivní
1. Objektivní
-systém PN (normy chování, jejichž dodržování je vynutitelné státem) X další normy (morálka, náboženské, etc)
-odpovídá na otázku qiud iuris (co je po právu), tj. co je dovoleno a co zakázáno
-v každém státě členěno na subsystémy = právní odvětví
-OP je jedním ze subsystémů – vymezuje chování v tzv. občanskoprávních vztazích, stejně tak stanoví subjekty těchto vztahů, obsah a VZZ (vznik, změnu a zánik) těchto vztahů, etc
2. Subjektivní = OPRÁVNĚNÍ
-odvozeno od 1)
-jde o míru a způsob možného chování subjektu práva (FO či PO), která je chráněna objektivním právem (např. poskytnutí státního donucení k prosazení subj. P)
- odpovídá na otázku zda určitému konkrétnímu subjektu určité právo náleží, tedy zda je mu objektivním právem dovoleno či nikoli
-u FO dle Ú a L „co není zakázáno je dovoleno“ (čl.2 odst. 3 LZPS)
Právo hmotné a procesní
-rozlišujeme v obj. i subj. P
1. Hmotné
-obecná soustava PN stanovící pravidla chování, které nevyžaduje zásah SO
2. Procesní
-chování subjektů P ve vztahu k SO (který v něm uplatňuje SM), před SO (který….) a chování SO (který řízení nalézací či exekuční (vykonávací) provádí)
-chování SO a subjektů P před SO, které realizují či uplatňují své P (H) = proces resp. řízení
-PN upravující řízení = normy obj. PP - procesní subj. P a procesní povinnosti
-řízení:
a) soudní
-občanské (civilní) – v některých majetkových věcech možno (po písemné dohodě stran sporu) nahradit arbitráží neboli řízením před rozhodčím soudem (řídí se 216/1994 Sb., subsidiárně OSŘ)
-trestní
-před ÚS – ústavní stížnost nelze považovat za řádný opravný prostředek proti jakémukoliv rozhodnutí obecného soudu
b) správní
c) popř. mezinárodní – Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku
Funkce práva ve společnosti
-entropie(neuspořádanost) v sociálních interakcí - konflikt zájmů - nutno vnést alespoň základní řád potřebný k udržení minimálního řádu, tzn.
působení na snižování neuspořádanosti společenských vztahů (udržování společenské homeostázy)
-prostředek ochrany sub. zájmů lidí i zájmů společnosti - fnce obj. P = prostředek ochrany subj. P
-důležitý je způsob uskutečňování fnce P ze strany S - v demokracii je CSQN právní stát - 3 hl. znaky:
1. legalita
-i sám S (resp. SO) musí dodržovat vlastní platné Z
2. právní jistota
-publikace PN
-zákaz pravé retroaktivity
-právní ochrana proti porušení práva subjektu
-přístup SO k subjektu dle P
3. přiměřenost práva
-pouze nezbytné omezování svobody (hl. u ZLPS) – jen v míře objektivně nezbytné k dosažení či udržení společenské homeostázy
-přiměřenost sankcí
-další fnce P:
1. prostředek společenského řízení
2. společenský regulační systém (funguje jak preventivně tak následně)
3. informační systém
Problém úplnosti práva
-problém tzv. „mezer v právu“ X „mezery v zákoně“ - mezery de lege lata a de lege ferenda
-např. zda má držitel v určité situaci jisté povinnosti, pokud Z hovoří pouze o povinnostech vlastníka(§128)
-zásady uznané v našem P:
- ano má; jde o zdánlivou mezeru v Z
1. co není Z zakázáno, je dovoleno
2. soud nesmí odmítnout rozhodnout o věci, která náleží do jeho pravomoci, nýbrž musí rozhodnout i tehdy, jestliže Z o posuzované skutkové podstatě mlčí nebo je nejasný = tj. v OP neexistují „mezery v právu“ v pravém slova smyslu (soud musí vždy rozhodnout) X trestní právo
Filosofická koncepce práva
Obecná charakteristika
-právní filosofie se postupem času vydělila z obecné F
-ve starověku vrchol v dílech Aristotela (hl. jeho myšlenky o spravedlnosti)
-dvě základní právně-filosofické koncepce v mnoha variantách:
1. dualistická (přirozenoprávní)
-vedle práva vytvořeného lidmi existuje i přirozené právo (více teoretických zdrojů) existující nezávisle na vůli lidské společnosti
-přirozené právo vyplňuje „mezery v právu“ či dokonce koriguje psané právo (je nezávislé na lidské vůli a je nadřazeno positivnímu právu)
2. monistická
-pouze jediné právo jsoucí produktem lidské společnosti
-od pol. 2. stol. rozdělana na 2 hl. proudy:
a) positivistický přístup
-právo vysoce formalizováno (tj. nalézáme hl. v PP)
-„co je psáno, to je dáno“ (v UK mluví o law in books)
b) sociologický přístup
-P = fungující sociální systém
-zkoumá nejen P v PP, ale i P. které ev společnosti skutečně působí (law in action)
Teorie OP
-počátky teorie OP = 1st kodexy (CC 1804, ABGB 1811)
-zpočátku velmi široké - dominantní odvětví P
-18st./19st. v ZE (hl. ve Francii) osvícenství – v oblasti právního myšlení mu odpovídá přirozenoprávní teorie
-na poč. 19. stol. 2 koncepce:
a) J. J.Rousseau
-Z jsou uspořádaným projevem vůle lidu („obecné vůle“) po „přirozeném stavu“, nikoli pouze neuspořádané vůle každého jednotlivce - Code Civil
b) racionalistická koncepce
-P je lidem vrozené a je produktem jejich rozumu
-positivní P je více či méně dokonalým vyjádřením přirozeného P - AGBG (§16 „Každý má vrozená, již samým rozumem seznatelná práva, a jest ho tudíž považovati za osobu)
-po vydání AGBG v Rakousku stagnace vědeckého právního myšlení v obl. OP, a to mmj. díky historickoprávní škole (rival PŘP)
-historickoprávní škola
-K. F. Savigny (N)
-apriorní popření PŘP a jeho seznatelnost rozumem - právo je založeno na historičnosti
-původní P (klasické ŘP) se vyvíjí a přizpůsobuje dané době působením „ducha národa“
-použito i Hitlerem
-v praxi hl. jako argument proti kodifikaci (protifeudálně zaměřený produkt PŘP myšlení)
- dalším důvodem ustrnutí právního vývoje teorie OP v Rakousku bylo i uspokojení spojené s ABGB, který byl považován za dokonalý výraz PŘP (úplná a vyčerpávající kodifikace řešící i všechny vědecké otázky - nebylo o čem bádat, stačilo jen interpretovat - ABGB považováno za ratio scriota - „psaný rozum“) - do pol. 19. stol. pouze interpretace, nikoli vědecké bádání
-2nd pol. 19. - 1st pol. 20. stol. = velký rozmach právní vědy (centrum v Nemecku (školy a směry) a F (věhlasní jedinci – Léon Duguit, Francois Geny, etc)), ale spíše obecně teoretického a právně-filosofického obsahu, nežli přímo OP
-vědecký výzkum v obl. OP se začíná v po. 19. stol. po delší odmlce postupně probouzet, a to hl. v Rakousku - nenavázal na PŘP školu, ale na HP školu v (positivismem) transformované podobě - novohistorická škola
-prof. Josef Unger (Vídeň)
-opuštění „ducha národa“ - positivistické zpracovávání textu
-na rozdíl od pouhé interpretace oživeno i systematické vědecké a teoretické myšlení
-hl. návaznost na HP školu v pojímání ŘP jako východiska a metodologického prostředku pro poznání a pochopení OP
-u nás např. prof. Antonín Randa
-v dalším vývoji se stále více prosazuje pozitivistická škola, až nakonec dominuje
-omezení výzkumu pouze na oblast platného práva + programové popírání jeho sociálních souvislostí a podmíněností
-v ČSR např. prof. Jan Krčmář
-převahu PP školy nezvrátily ani ojedinělé tendence (sociologická škola či volnoprávní škola (uvolnění soudcovy vázanosti Z + soudcovská normotvorba))
-hl. protivníkem positivistické školy se stala časem normativní (novokantovská) teorie
-Hans Kelsen (Rakušan)
-nezajímá se o obsah práva, pouze o logickou strukturu
-PN = každá závazná (od SM pocházející) normativní věta („Má býti…“, etc) hierarchie PN (včetně soudních rozsudků, smluv, etc)
-v ČSR hl. v Brně, kde aplikováno i na OP (např. prof. Jaromír Sedláček)
-marxistická škola
-po vzniku SSSR
-zvl. odnož sociologické teorie
-P = projev třídní vůle povýšený nad Z
-OP = projev třídní vůle ve směnečných (zbožně peněžních) vztazích, který ale nemá tržní charakter
opuštěno po rozpadu sovětského bloku a zániku SSSR
-nyní teoretické pluralita
-nejoblíbenější jsou PŘP a PozP koncepce
Třídění práva
Třídící kritéria
-vedle třídění na právní odvětví existují i další třídění, a to na různých úrovních obecnosti
-v kontinentálním P např. na VP a SP (subsystémy vyššího řádu) X v UK na CL a Equity; mají také právní odvětví, ale odlišného obsahu
-dále můžeme členit i právní odvětví (na subsystémy nižšího řádu), např. OP: věcná P, obligace, dědické P….
-podobně jako je mnoha způsobů třídění, je i mnoho třídících kritérií, např.: cíl, předmět, metoda či zásady právní úpravy, etc
- jednotné třídění práva neexistuje
Právo veřejné a soukromé
-dualismus VP a SP
-na našem území již dlouho (z rakouské tradice) - po 1948 tradice přerušena - dnes opět návrat
-historický původ v ŘP (ius privatum X ius publicum)
-dělící čára není přesně určitelná - někdy nutno použít historický vývoj či intuici nebo právní cit
-ale i tak hybridní (opatrovník a opatrovanec) a sporné (postavení práva sociálního zabezpečení) případy
-pod vlivem komunitárního P sbližování SP a VP (např. prvky VP v PRACKU, které je SP nebo prvky SP v oblasti právní úpravy INFO či ŽP)
-asi nejpřesnější je dnes tzv. organická teorie (teorie subjektů) v mnoha variantách
- kritérium rozlišování spatřuje v charakteru subjektu právního vztahu jako „veřejného svazu“ (stát, obec, PO nadaná VM, etc) nebo jako příslušníka „veřejného svazu“
- jestliže se aspoň jeden subjekt pr. vztahu stal jeho subjektem z důvodu výkonu fce veřejného svazu nebo své příslušnosti k němu – jde o právo veřejné
-důležitý je i charakter samotného právního vztahu (resp. vzájemného vztahu jeho účastníků) - VP = přítomnost nositele VM (viz. např. rozhodnutí ÚS 34/1994 Sb.) - nerovnost účastníků X SP = rovnost (viz. §2 OZ) - nemožnost jednostranného ukládání povinností či zakládání P ze strany účastníků + při konfliktu nutný zásah nezávislého soudního orgánu (tj. nemo iudex in causa sua), před kterým mají subjekty rovné postavení - nevylučuje smluvní dohodu, že v určitých mezích bude jeden účastník poslouchat pokynů druhého (např. pracovní či příkazní smlouva)
-rovnost účastníků v SP - autonomie svobodné vůle účastníků
-autonomní rozhodování, zda na sebe účastník vezme povinnost či se stane subjektem P
-důležité: „co není zakázáno, je dovoleno“
- prvořadý význam PÚ (hl. smluv) v SP
-omezeno ius cogens či při vzniku povinnosti náhrady škody (obč. právní vztah vzniká jinak, nežli z vůle účastníků)
Právní odvětví
-VP i SP dělíme na právní odvětví:
a) VP = Ústavné právo, správa, finance, trest (někdy považován za samostatnou část stojící mimo SP a VP) a procesní P (včetně obč. řízení soudního, i když část OP teorie považuje také za samostatně stojící, zvl. v případech, kdy soud nemůže nic nařizovat bez návrhu účastníků)
b) SP = OP a OBP - kodifikování v OZ a OBZ
+ pracovní právo, rodinněprávní vztahy, právo duševního vlastnictví, MP soukromé, ochrana spotřebitele
c) hybridní = ŽP, úprava sběru, zpracování, uchování a poskytování INFO (informatické P), zdravotní P etc.
1. Objektivní
-systém PN (normy chování, jejichž dodržování je vynutitelné státem) X další normy (morálka, náboženské, etc)
-odpovídá na otázku qiud iuris (co je po právu), tj. co je dovoleno a co zakázáno
-v každém státě členěno na subsystémy = právní odvětví
-OP je jedním ze subsystémů – vymezuje chování v tzv. občanskoprávních vztazích, stejně tak stanoví subjekty těchto vztahů, obsah a VZZ (vznik, změnu a zánik) těchto vztahů, etc
2. Subjektivní = OPRÁVNĚNÍ
-odvozeno od 1)
-jde o míru a způsob možného chování subjektu práva (FO či PO), která je chráněna objektivním právem (např. poskytnutí státního donucení k prosazení subj. P)
- odpovídá na otázku zda určitému konkrétnímu subjektu určité právo náleží, tedy zda je mu objektivním právem dovoleno či nikoli
-u FO dle Ú a L „co není zakázáno je dovoleno“ (čl.2 odst. 3 LZPS)
Právo hmotné a procesní
-rozlišujeme v obj. i subj. P
1. Hmotné
-obecná soustava PN stanovící pravidla chování, které nevyžaduje zásah SO
2. Procesní
-chování subjektů P ve vztahu k SO (který v něm uplatňuje SM), před SO (který….) a chování SO (který řízení nalézací či exekuční (vykonávací) provádí)
-chování SO a subjektů P před SO, které realizují či uplatňují své P (H) = proces resp. řízení
-PN upravující řízení = normy obj. PP - procesní subj. P a procesní povinnosti
-řízení:
a) soudní
-občanské (civilní) – v některých majetkových věcech možno (po písemné dohodě stran sporu) nahradit arbitráží neboli řízením před rozhodčím soudem (řídí se 216/1994 Sb., subsidiárně OSŘ)
-trestní
-před ÚS – ústavní stížnost nelze považovat za řádný opravný prostředek proti jakémukoliv rozhodnutí obecného soudu
b) správní
c) popř. mezinárodní – Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku
Funkce práva ve společnosti
-entropie(neuspořádanost) v sociálních interakcí - konflikt zájmů - nutno vnést alespoň základní řád potřebný k udržení minimálního řádu, tzn.
působení na snižování neuspořádanosti společenských vztahů (udržování společenské homeostázy)
-prostředek ochrany sub. zájmů lidí i zájmů společnosti - fnce obj. P = prostředek ochrany subj. P
-důležitý je způsob uskutečňování fnce P ze strany S - v demokracii je CSQN právní stát - 3 hl. znaky:
1. legalita
-i sám S (resp. SO) musí dodržovat vlastní platné Z
2. právní jistota
-publikace PN
-zákaz pravé retroaktivity
-právní ochrana proti porušení práva subjektu
-přístup SO k subjektu dle P
3. přiměřenost práva
-pouze nezbytné omezování svobody (hl. u ZLPS) – jen v míře objektivně nezbytné k dosažení či udržení společenské homeostázy
-přiměřenost sankcí
-další fnce P:
1. prostředek společenského řízení
2. společenský regulační systém (funguje jak preventivně tak následně)
3. informační systém
Problém úplnosti práva
-problém tzv. „mezer v právu“ X „mezery v zákoně“ - mezery de lege lata a de lege ferenda
-např. zda má držitel v určité situaci jisté povinnosti, pokud Z hovoří pouze o povinnostech vlastníka(§128)
-zásady uznané v našem P:
- ano má; jde o zdánlivou mezeru v Z
1. co není Z zakázáno, je dovoleno
2. soud nesmí odmítnout rozhodnout o věci, která náleží do jeho pravomoci, nýbrž musí rozhodnout i tehdy, jestliže Z o posuzované skutkové podstatě mlčí nebo je nejasný = tj. v OP neexistují „mezery v právu“ v pravém slova smyslu (soud musí vždy rozhodnout) X trestní právo
Filosofická koncepce práva
Obecná charakteristika
-právní filosofie se postupem času vydělila z obecné F
-ve starověku vrchol v dílech Aristotela (hl. jeho myšlenky o spravedlnosti)
-dvě základní právně-filosofické koncepce v mnoha variantách:
1. dualistická (přirozenoprávní)
-vedle práva vytvořeného lidmi existuje i přirozené právo (více teoretických zdrojů) existující nezávisle na vůli lidské společnosti
-přirozené právo vyplňuje „mezery v právu“ či dokonce koriguje psané právo (je nezávislé na lidské vůli a je nadřazeno positivnímu právu)
2. monistická
-pouze jediné právo jsoucí produktem lidské společnosti
-od pol. 2. stol. rozdělana na 2 hl. proudy:
a) positivistický přístup
-právo vysoce formalizováno (tj. nalézáme hl. v PP)
-„co je psáno, to je dáno“ (v UK mluví o law in books)
b) sociologický přístup
-P = fungující sociální systém
-zkoumá nejen P v PP, ale i P. které ev společnosti skutečně působí (law in action)
Teorie OP
-počátky teorie OP = 1st kodexy (CC 1804, ABGB 1811)
-zpočátku velmi široké - dominantní odvětví P
-18st./19st. v ZE (hl. ve Francii) osvícenství – v oblasti právního myšlení mu odpovídá přirozenoprávní teorie
-na poč. 19. stol. 2 koncepce:
a) J. J.Rousseau
-Z jsou uspořádaným projevem vůle lidu („obecné vůle“) po „přirozeném stavu“, nikoli pouze neuspořádané vůle každého jednotlivce - Code Civil
b) racionalistická koncepce
-P je lidem vrozené a je produktem jejich rozumu
-positivní P je více či méně dokonalým vyjádřením přirozeného P - AGBG (§16 „Každý má vrozená, již samým rozumem seznatelná práva, a jest ho tudíž považovati za osobu)
-po vydání AGBG v Rakousku stagnace vědeckého právního myšlení v obl. OP, a to mmj. díky historickoprávní škole (rival PŘP)
-historickoprávní škola
-K. F. Savigny (N)
-apriorní popření PŘP a jeho seznatelnost rozumem - právo je založeno na historičnosti
-původní P (klasické ŘP) se vyvíjí a přizpůsobuje dané době působením „ducha národa“
-použito i Hitlerem
-v praxi hl. jako argument proti kodifikaci (protifeudálně zaměřený produkt PŘP myšlení)
- dalším důvodem ustrnutí právního vývoje teorie OP v Rakousku bylo i uspokojení spojené s ABGB, který byl považován za dokonalý výraz PŘP (úplná a vyčerpávající kodifikace řešící i všechny vědecké otázky - nebylo o čem bádat, stačilo jen interpretovat - ABGB považováno za ratio scriota - „psaný rozum“) - do pol. 19. stol. pouze interpretace, nikoli vědecké bádání
-2nd pol. 19. - 1st pol. 20. stol. = velký rozmach právní vědy (centrum v Nemecku (školy a směry) a F (věhlasní jedinci – Léon Duguit, Francois Geny, etc)), ale spíše obecně teoretického a právně-filosofického obsahu, nežli přímo OP
-vědecký výzkum v obl. OP se začíná v po. 19. stol. po delší odmlce postupně probouzet, a to hl. v Rakousku - nenavázal na PŘP školu, ale na HP školu v (positivismem) transformované podobě - novohistorická škola
-prof. Josef Unger (Vídeň)
-opuštění „ducha národa“ - positivistické zpracovávání textu
-na rozdíl od pouhé interpretace oživeno i systematické vědecké a teoretické myšlení
-hl. návaznost na HP školu v pojímání ŘP jako východiska a metodologického prostředku pro poznání a pochopení OP
-u nás např. prof. Antonín Randa
-v dalším vývoji se stále více prosazuje pozitivistická škola, až nakonec dominuje
-omezení výzkumu pouze na oblast platného práva + programové popírání jeho sociálních souvislostí a podmíněností
-v ČSR např. prof. Jan Krčmář
-převahu PP školy nezvrátily ani ojedinělé tendence (sociologická škola či volnoprávní škola (uvolnění soudcovy vázanosti Z + soudcovská normotvorba))
-hl. protivníkem positivistické školy se stala časem normativní (novokantovská) teorie
-Hans Kelsen (Rakušan)
-nezajímá se o obsah práva, pouze o logickou strukturu
-PN = každá závazná (od SM pocházející) normativní věta („Má býti…“, etc) hierarchie PN (včetně soudních rozsudků, smluv, etc)
-v ČSR hl. v Brně, kde aplikováno i na OP (např. prof. Jaromír Sedláček)
-marxistická škola
-po vzniku SSSR
-zvl. odnož sociologické teorie
-P = projev třídní vůle povýšený nad Z
-OP = projev třídní vůle ve směnečných (zbožně peněžních) vztazích, který ale nemá tržní charakter
opuštěno po rozpadu sovětského bloku a zániku SSSR
-nyní teoretické pluralita
-nejoblíbenější jsou PŘP a PozP koncepce
Třídění práva
Třídící kritéria
-vedle třídění na právní odvětví existují i další třídění, a to na různých úrovních obecnosti
-v kontinentálním P např. na VP a SP (subsystémy vyššího řádu) X v UK na CL a Equity; mají také právní odvětví, ale odlišného obsahu
-dále můžeme členit i právní odvětví (na subsystémy nižšího řádu), např. OP: věcná P, obligace, dědické P….
-podobně jako je mnoha způsobů třídění, je i mnoho třídících kritérií, např.: cíl, předmět, metoda či zásady právní úpravy, etc
- jednotné třídění práva neexistuje
Právo veřejné a soukromé
-dualismus VP a SP
-na našem území již dlouho (z rakouské tradice) - po 1948 tradice přerušena - dnes opět návrat
-historický původ v ŘP (ius privatum X ius publicum)
-dělící čára není přesně určitelná - někdy nutno použít historický vývoj či intuici nebo právní cit
-ale i tak hybridní (opatrovník a opatrovanec) a sporné (postavení práva sociálního zabezpečení) případy
-pod vlivem komunitárního P sbližování SP a VP (např. prvky VP v PRACKU, které je SP nebo prvky SP v oblasti právní úpravy INFO či ŽP)
-asi nejpřesnější je dnes tzv. organická teorie (teorie subjektů) v mnoha variantách
- kritérium rozlišování spatřuje v charakteru subjektu právního vztahu jako „veřejného svazu“ (stát, obec, PO nadaná VM, etc) nebo jako příslušníka „veřejného svazu“
- jestliže se aspoň jeden subjekt pr. vztahu stal jeho subjektem z důvodu výkonu fce veřejného svazu nebo své příslušnosti k němu – jde o právo veřejné
-důležitý je i charakter samotného právního vztahu (resp. vzájemného vztahu jeho účastníků) - VP = přítomnost nositele VM (viz. např. rozhodnutí ÚS 34/1994 Sb.) - nerovnost účastníků X SP = rovnost (viz. §2 OZ) - nemožnost jednostranného ukládání povinností či zakládání P ze strany účastníků + při konfliktu nutný zásah nezávislého soudního orgánu (tj. nemo iudex in causa sua), před kterým mají subjekty rovné postavení - nevylučuje smluvní dohodu, že v určitých mezích bude jeden účastník poslouchat pokynů druhého (např. pracovní či příkazní smlouva)
-rovnost účastníků v SP - autonomie svobodné vůle účastníků
-autonomní rozhodování, zda na sebe účastník vezme povinnost či se stane subjektem P
-důležité: „co není zakázáno, je dovoleno“
- prvořadý význam PÚ (hl. smluv) v SP
-omezeno ius cogens či při vzniku povinnosti náhrady škody (obč. právní vztah vzniká jinak, nežli z vůle účastníků)
Právní odvětví
-VP i SP dělíme na právní odvětví:
a) VP = Ústavné právo, správa, finance, trest (někdy považován za samostatnou část stojící mimo SP a VP) a procesní P (včetně obč. řízení soudního, i když část OP teorie považuje také za samostatně stojící, zvl. v případech, kdy soud nemůže nic nařizovat bez návrhu účastníků)
b) SP = OP a OBP - kodifikování v OZ a OBZ
+ pracovní právo, rodinněprávní vztahy, právo duševního vlastnictví, MP soukromé, ochrana spotřebitele
c) hybridní = ŽP, úprava sběru, zpracování, uchování a poskytování INFO (informatické P), zdravotní P etc.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)