(21.) kód dopravního prostředku + za lomítkem SPZ kamionu, vagónu či jiné imatrikulační číslo dopravního prostředku - kódy v příloze: VG (vagón), LO (loď), NA (kamion) + domovská země dopravního prostředku
(22.) měna = třímístný alfabetický kód měny, v které se platí - EUR, CHF, USD + uvést fakturovanou částku
(23.) přepočítací kurz = EUR 31,70 - pouze 2 desetinná místa zaokrouhleno nahoru - kurz je z kurzovního lístku ČNB za minulý měsíc - konkrétně vyhlášený 2. středu - v měsíci - rozhodující pro stanovení kurzu je kurz vyhlášený druhou středu v měsíci, který předcházel měsíci ve kterém bylo JCD přijato
(24.) uvede se číslo 99 pokud se nejedná o zvlášť sledovanou operaci - ty jsou uvedeny v příloze + uvádí se jejich numerický kód - je to např. ukončení aktivního zušlechťovacího styku
(25.) druh dopravy na hranici = 2místný číselný kód - uvedeny v příloze k vyhlášce - např. po železnici (20), po silnici (30), elektrickým vedením (70)
(26.) nevyplňuje se
(27.) nevyplňuje se
(28.) vyplňuje celní úřad – jaké má bankovní spojení
(29.) nevyplňuje se
(30.) nevyplňuje se
(31.) značky a čísla = uvést obchodní názve zboží i více položek - zpravidla je název totožný s názvem který je uveden v celním sazebníku + uvedeny nákladní kusy (počty kontejnerů a obalů) nebo u zboží hromadné povahy uvést „volně ložené“
(32.) je-li více položek v kolonce 31 - uvést pořadové číslo poslední
(33.) položka zboží = zbožový kód - číslo pod kterým je zboží vedeno v celním sazebníku + v poslední kolonce buď „nic“ nebo „R“ – pokud je zboží rozebráno (dováženo v komponentech)
(34.) a) vyplňuje se kód země původu – pro zboží z EU je kód „EU“, Norsko – „NO“ b) nevyplňuje se
(35.) hrubá váha = v kg zaokrouhlit na celé kg nahoru!
(36.) je-li celní preference - např. kdyby se jednalo o dovoz zboží z rozvojové země, která požívá preferencí - dovoz z Afghánistánu „AF“
(37.) celní režim = 2místný číselný kód uvedený v příloze - např. do volného oběhu „40“
(38.) váha bez jakéhokoliv obalu, pokud by bylo obtížné ji stanovit tak se uvádí „čistá hmotnost“ - bez dopravního obalu + zaokrouhluje se na celé kg nahoru
(39.) nevyplňuje se
(40.) nevyplňuje se - vyplňuje celnice
(41.) měrné jednotky = když bude deklarováno na nákladním listu např. množství v litrech „ltr“, hektolitrech „hlt“, gramy „ghm“ + jednotlivé kódy jsou v příloze vyhlášky
(42.) nevyplňuje se
(43.) nevyplňuje se
(44.) uvádí se číslo v rozmezí 5 až 9 – dovoz na základě licence – kódy jsou v příloze + doplnit do JCD při paušálním zajištění „4“
(45.) oprava, kterou by prováděl celní úřad s tím, že by např. neuznal celní preferenci – pak by celnice uvedla poznámku: „NC“ – nepřiznání celní výhody + „ND“ – nepřiznání daňové úlevy
(46.) v celých Kč zaokrouhleno nahoru – tzv. obchodní parita = rozumí se fakturovaná cena při dovozu dodavatelem zboží ze zahraničí přičemž součástí ceny obchodní parity se stávají i přímé obchodní náklady
(47.) důležitá kolonka = celní hodnota = uvádí se sazba, výpočet částky + „ZP“ je kód způsobu platby – používá se jednomístný alfabetický – uvedeny v příloze: „B“ bezhotovostně, „H“ hotově, „P“ – poštovní poukázkou
• (48.) vyplňuje celnice: „U“ – povolen odklad úhrady celního dluhu, „P“ – posečkání s platbou celního dluhu, „S“ – povoluje se splátkový kalendář
Cvičení : Clo A) JCD
• na dovoz
• na vývoz
• na tranzit
- JCD upravuje vyhláška č. 135/98 Sb. – důležité jsou zejména přílohy!
- JCD má 3 paré =
• jedno je daňový doklad, který dostane finanční úřad (FÚ), jiný daňový doklad nebude na dovoz uznán
• jedna kopie je pro evidenci celního úřadu
• jeden se odesílá na celní statistiku
(1.) deklarace =
/1/
EU – dovoz z EU, dovoz z EFTA (Island, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Norsko), dovoz ze zemí CEFTA
IM – ostatní
/2/ kód, kam se zboží propouští => volný oběh (4), na celní sklad (7), na aktivní zušlechťování (5), k přepracování (9) - kód najdeme v příloze k vyhlášce + existuje „Příručka k uvádění údajů do JCD“
(2.) odesílatel = obchodní jméno vývozce
(3.) tiskopis = 1. pořadové číslo + 2. počet dokladů předkládaných k JCD
(4.) nevyplňujeme
(5.) položky = celkový počet položek (dováženého zboží)
(6.) nákladové kusy celkem = nákladové (obalové) kusy + u zboží hromadné povahy (uhlí) se nevyplňuje
(7.) referenční číslo = číslo obchodního případu, pod kterým si tento dovoz vede deklarant
- maximálně 12ti místný – může být alfanumerický kód (písmena velká tiskací + arabská čísla)
(8.) obchodní jméno příjemce = „různé“ u více příjemců + vypsat v příloze, jméno dle obchodního rejstříku + IČO
(9.) bankovní spojení a číslo účtu deklaranta (z kterého je dovoz hrazen)
(10.) nevyplňuje se
(11.) kam bylo za zboží placeno = 2místný kód země, která je v příloze, např. DE
(12.) nevyplňuje se
(13.) nevyplňuje se
(14.) je-li deklarant totožný z dovozcem (8), tak se napíše „dovozce“, u nepřímého zástupce normálně vypsat
(15.) nevyplňuje se
(15a.) může být stejná s 11, není stejná pokud ho budeme mezi dovozem ještě někde vystavovat
(19.) píšeme 0…jakákoliv přeprava kromě kontejnerové nebo 1…přeprava kontejnerová, či alespoň 1 kontejner v zásilce
(20.) Incoterms 2000 (Obchodní komora v Paříži) – nemá oporu v zákoně – EXW, FOB,……, když se domluví jiné podmínky než Incoterms tak se píše XXX
Z… na rizika přecházejí v zahraničí
H… na rizika přecházejí na hranici
V… na rizika přecházejí u nás na příjemce
• na vývoz
• na tranzit
- JCD upravuje vyhláška č. 135/98 Sb. – důležité jsou zejména přílohy!
- JCD má 3 paré =
• jedno je daňový doklad, který dostane finanční úřad (FÚ), jiný daňový doklad nebude na dovoz uznán
• jedna kopie je pro evidenci celního úřadu
• jeden se odesílá na celní statistiku
(1.) deklarace =
/1/
EU – dovoz z EU, dovoz z EFTA (Island, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Norsko), dovoz ze zemí CEFTA
IM – ostatní
/2/ kód, kam se zboží propouští => volný oběh (4), na celní sklad (7), na aktivní zušlechťování (5), k přepracování (9) - kód najdeme v příloze k vyhlášce + existuje „Příručka k uvádění údajů do JCD“
(2.) odesílatel = obchodní jméno vývozce
(3.) tiskopis = 1. pořadové číslo + 2. počet dokladů předkládaných k JCD
(4.) nevyplňujeme
(5.) položky = celkový počet položek (dováženého zboží)
(6.) nákladové kusy celkem = nákladové (obalové) kusy + u zboží hromadné povahy (uhlí) se nevyplňuje
(7.) referenční číslo = číslo obchodního případu, pod kterým si tento dovoz vede deklarant
- maximálně 12ti místný – může být alfanumerický kód (písmena velká tiskací + arabská čísla)
(8.) obchodní jméno příjemce = „různé“ u více příjemců + vypsat v příloze, jméno dle obchodního rejstříku + IČO
(9.) bankovní spojení a číslo účtu deklaranta (z kterého je dovoz hrazen)
(10.) nevyplňuje se
(11.) kam bylo za zboží placeno = 2místný kód země, která je v příloze, např. DE
(12.) nevyplňuje se
(13.) nevyplňuje se
(14.) je-li deklarant totožný z dovozcem (8), tak se napíše „dovozce“, u nepřímého zástupce normálně vypsat
(15.) nevyplňuje se
(15a.) může být stejná s 11, není stejná pokud ho budeme mezi dovozem ještě někde vystavovat
(19.) píšeme 0…jakákoliv přeprava kromě kontejnerové nebo 1…přeprava kontejnerová, či alespoň 1 kontejner v zásilce
(20.) Incoterms 2000 (Obchodní komora v Paříži) – nemá oporu v zákoně – EXW, FOB,……, když se domluví jiné podmínky než Incoterms tak se píše XXX
Z… na rizika přecházejí v zahraničí
H… na rizika přecházejí na hranici
V… na rizika přecházejí u nás na příjemce
9) Přednáška: DEVIZOVÝ ZÁKON
Devizový zákon je dnes velmi liberální. Devizové právo je součástí finančního práva.
devizový zákon č. 219/95 Sb. a vyhláška ČNB a MF č. 261/95 Sb.
Kdo vykonává státní správu v obchodu s devizami?
Tu vykonávají MF (ministerstvo financí), ČNB (Česká národní banka) a celní úřady, přičemž celní úřady vykonávají tuto správu jen pokud jde o vývoz či dovoz finančních nebo jiných hodnot.
Subjekt devizového práva
Tuzemci jsou fyzické osoby s trvalým bydlištěm v tuzemsku a právnické osoby se sídlem v tuzemsku a všechny ostatní osoby jsou cizozemci.
Kdo je oprávněn provádět obchod s devizovými hodnotami a platební styk se zahraničím?
Banky se sídlem v tuzemsku a dále jsou to pobočky zahraničních bank, které k tomu mají příslušné povolení (od ČNB) a dále osoby, kterým je udělena koncese (živnostenské oprávnění) pro směnárenskou činnost. Tyto směnárníci jsou ve smyslu devizové terminologie tzv. devizovými místy.
Předmětem (objektem) devizového práva jsou - devizové hodnoty:
1) peněžní prostředky v cizí měně
2) zahraniční cenné papíry
3) veškeré druhy výplat na zahraniční místa
4) zlato
V případě zlata máme na mysli zlato ve stavu nezpracovaném (v cihlách, prutech) – u tohoto se při jeho dovozu neuplatňuje celní zákon > clo se neplatí! Ale když bude zlato již průmyslově zpracované (zjišťuje se účel užití) > tak při dovozu podléhá celnímu zákonu. Taktéž zlaté šperky a výrobky ze zlata jsou považovány za zboží.
Zlatem dle devizového zákona rozumíme světově obchodovatelné slitky zlata jehož ryzost se prokazuje otiskem (punc) značky nebo přiloženým dokladem, který vydává oprávněná osoba.
Dovoz a vývoz bankovek a mincí v české a cizí měně, zlata, cestovních šeků nebo různých peněžních poukázek podléhá oznamovací povinnosti na hranicích, ale pouze tehdy, pokud se jedná o dovoz a vývoz hodnot úhrnně převyšující 350 tis. Kč (přepočteno platným kurzem). Oznamovací povinnost se splní tak, že celník nám předloží zvláštní formulář k vyplnění – ten je následně postoupen na MF. Pokud by se oznamovací povinnost nesplnila, tak vzniká devizový přestupek nebo trestný čin a pokuta může být uložena až do výše hodnoty převážených peněžních prostředků!!! Devizový přestupek nelze projednat pokud od jeho spáchání uběhl 1 rok = tzn. jednoletá promlčecí lhůta.
devizový zákon č. 219/95 Sb. a vyhláška ČNB a MF č. 261/95 Sb.
Kdo vykonává státní správu v obchodu s devizami?
Tu vykonávají MF (ministerstvo financí), ČNB (Česká národní banka) a celní úřady, přičemž celní úřady vykonávají tuto správu jen pokud jde o vývoz či dovoz finančních nebo jiných hodnot.
Subjekt devizového práva
Tuzemci jsou fyzické osoby s trvalým bydlištěm v tuzemsku a právnické osoby se sídlem v tuzemsku a všechny ostatní osoby jsou cizozemci.
Kdo je oprávněn provádět obchod s devizovými hodnotami a platební styk se zahraničím?
Banky se sídlem v tuzemsku a dále jsou to pobočky zahraničních bank, které k tomu mají příslušné povolení (od ČNB) a dále osoby, kterým je udělena koncese (živnostenské oprávnění) pro směnárenskou činnost. Tyto směnárníci jsou ve smyslu devizové terminologie tzv. devizovými místy.
Předmětem (objektem) devizového práva jsou - devizové hodnoty:
1) peněžní prostředky v cizí měně
2) zahraniční cenné papíry
3) veškeré druhy výplat na zahraniční místa
4) zlato
V případě zlata máme na mysli zlato ve stavu nezpracovaném (v cihlách, prutech) – u tohoto se při jeho dovozu neuplatňuje celní zákon > clo se neplatí! Ale když bude zlato již průmyslově zpracované (zjišťuje se účel užití) > tak při dovozu podléhá celnímu zákonu. Taktéž zlaté šperky a výrobky ze zlata jsou považovány za zboží.
Zlatem dle devizového zákona rozumíme světově obchodovatelné slitky zlata jehož ryzost se prokazuje otiskem (punc) značky nebo přiloženým dokladem, který vydává oprávněná osoba.
Dovoz a vývoz bankovek a mincí v české a cizí měně, zlata, cestovních šeků nebo různých peněžních poukázek podléhá oznamovací povinnosti na hranicích, ale pouze tehdy, pokud se jedná o dovoz a vývoz hodnot úhrnně převyšující 350 tis. Kč (přepočteno platným kurzem). Oznamovací povinnost se splní tak, že celník nám předloží zvláštní formulář k vyplnění – ten je následně postoupen na MF. Pokud by se oznamovací povinnost nesplnila, tak vzniká devizový přestupek nebo trestný čin a pokuta může být uložena až do výše hodnoty převážených peněžních prostředků!!! Devizový přestupek nelze projednat pokud od jeho spáchání uběhl 1 rok = tzn. jednoletá promlčecí lhůta.
8) Přednáška: OSVOBOZENÍ OD CLA
- vyhláška k celnímu zákonu č. 136/98 Sb.
- osvobození zboží, které je propuštěno do volného oběhu x podmíněné propuštění
I/ Volný oběh - § 24
STĚHOVANÉ SVRŠKY
- muší být ve vlastnictví deklaranta a musí být v zahraničí používány (např. pračka)
- výjimka =
motorové dopravní prostředky pro neobchodní účely, které musí být užívány v zahraničí alespoň 1/2 roku
- dále svršky - ty věci, které jsou zakoupeny v souvislosti se stěhováním => deklarant musí být nepřetržitě minimálně 12 měsíců v zahraničí
- nepatří sem: alkohol + alkoholické výrobky
tabák + tabákové výrobky
motorové dopravní prostředky k obchodnímu použití
- zboží z ciziny nelze dovážet do „nekonečna“ – musí se dovézt do 12 měsíců ode dne, kdy tam končí trvalý pobyt
SVATEBNÍ DARY
- pokud jde o obvyklé svatební dary
- hodnota ne větší než 50.000,- Kč jednotlivě
- nepatří sem: alkohol a alkoholické výrobky, tabák a tabákové výrobky
- deklarant (dárce) musí žít v cizině minimálně 12 měsíců
- jako svatební dar se uzná ta věc, pokud je dovezena 2 měsíce před předpokládaným sňatkem nebo 4 měsíce po sňatku
- je-li dar dovezen 2 měsíce před - musí být celkový dluh zajištěn
- sňatek se prokazuje pouze výpisem z matriky (oddacím listem)
- zboží nesmí být do 12 měsíců od dovozu zcizeno ani zapůjčeno
zcizení = převedení vlastnických práv na jiného
ZBOŽÍ V SOUVISLOSTI S DĚDICTVÍM
- nepatří sem: alkohol, tabák, dopravní prostředky k obchodnímu použití, zásoby surovin, hotových výrobků a polotovarů, živý inventář
- zboží musí být dovezeno do 2 let od jeho projednání (o dědictví – notářem či soudem)
STUDIJNÍ POTŘEBY
- prokázat, že je studentem určitého ústavu
• od cla osvobozeno i obchodní zboží dovážené v zásilkách (poštou či kusovou železniční dopravou) - osvobozeny od cla do hodnoty 1500,- Kč - nevztahuje se na alkohol a tabák
• zásilky dovážené poštou (neobchodní zboží) jsou osvobozeny od cla do hodnoty 6.000,- Kč může být jen 50 ks cigaret, 1litr tvrdého alkoholu, 2 litry vína
NEOBCHODNÍ ZBOŽÍ DOVÁŽENÉ CESTUJÍCÍM V CESTOVNÍM STYKU DO 15 KM - § 46
- tabák = 200 ks cigaret - dle vyhlášky toto může dovézt jen osoba starší 16ti let x rozpor se zákonem až od 18 let - platí tedy limit 18 let věku
- alkohol = 1 litr tvrdého, 2 litry vína
- dary pro osobní spotřebu = max. 6.000,- Kč - nelze kumulovat ani u rodinných příslušníků
- u pendlerů denní nárok zboží max do 500,- Kč + max. 50 ks cigaret, 1/4 litru tvrdého alkoholu a 1/2 litru vína
Zboží pro vědecké a vzdělávací účely
Zboží k charitativním účelům – nelze alkohol a tabák + motorová vozidla kromě sanitních vozidel
- Zboží pro postižené osoby – vozíčkáři
- Zboží pro oběti katastrof
- Čestná vyznamenání, odměny (medaile)
- Oficiální dary věnované v rámci mezinárodních vztahů
- Zboží, které dovážejí osoby používající výsad a imunit
- Obchodní vzorky nepatrné hodnoty (200,- Kč + nelze alkohol, tabák, pohonné hmoty)
- Turistický propagační materiál (může obsahovat jen 25% obchodní reklamy)
- par. 112 = pohonné hmoty a mazadla = beze cla benzín a nafta v běžných nádržích (nikoliv v nádržích přídavných – osobní automobil může kromě nádrže převážet ještě 10l v kanystru
- Rakve, urny a pohřební ozdoby
II/ Úplné osvobození od cla dováženého do režimu dočasného použití
• § 119 – výstavní a veletržní zboží
- podmínka, že celou dobu výstavy zůstává ve vlastnictví zahraniční osoby a že ho lze ztotožnit pro zpětný vývoz
• bez částečného cla je i zboží určené k výkonu povolání
• obaly, kontejnery, palety,…… dovážené v rámci obchodní operace
- kontejner = přepravní skříň mající objem větší než 1m3 pro vícero použití
• pedagogické, vědecké, kulturní účely
• dopravní prostředky
• osobní svršky cestujících
Devizové a celní právo – cvičení č. 7
- osvobození zboží, které je propuštěno do volného oběhu x podmíněné propuštění
I/ Volný oběh - § 24
STĚHOVANÉ SVRŠKY
- muší být ve vlastnictví deklaranta a musí být v zahraničí používány (např. pračka)
- výjimka =
motorové dopravní prostředky pro neobchodní účely, které musí být užívány v zahraničí alespoň 1/2 roku
- dále svršky - ty věci, které jsou zakoupeny v souvislosti se stěhováním => deklarant musí být nepřetržitě minimálně 12 měsíců v zahraničí
- nepatří sem: alkohol + alkoholické výrobky
tabák + tabákové výrobky
motorové dopravní prostředky k obchodnímu použití
- zboží z ciziny nelze dovážet do „nekonečna“ – musí se dovézt do 12 měsíců ode dne, kdy tam končí trvalý pobyt
SVATEBNÍ DARY
- pokud jde o obvyklé svatební dary
- hodnota ne větší než 50.000,- Kč jednotlivě
- nepatří sem: alkohol a alkoholické výrobky, tabák a tabákové výrobky
- deklarant (dárce) musí žít v cizině minimálně 12 měsíců
- jako svatební dar se uzná ta věc, pokud je dovezena 2 měsíce před předpokládaným sňatkem nebo 4 měsíce po sňatku
- je-li dar dovezen 2 měsíce před - musí být celkový dluh zajištěn
- sňatek se prokazuje pouze výpisem z matriky (oddacím listem)
- zboží nesmí být do 12 měsíců od dovozu zcizeno ani zapůjčeno
zcizení = převedení vlastnických práv na jiného
ZBOŽÍ V SOUVISLOSTI S DĚDICTVÍM
- nepatří sem: alkohol, tabák, dopravní prostředky k obchodnímu použití, zásoby surovin, hotových výrobků a polotovarů, živý inventář
- zboží musí být dovezeno do 2 let od jeho projednání (o dědictví – notářem či soudem)
STUDIJNÍ POTŘEBY
- prokázat, že je studentem určitého ústavu
• od cla osvobozeno i obchodní zboží dovážené v zásilkách (poštou či kusovou železniční dopravou) - osvobozeny od cla do hodnoty 1500,- Kč - nevztahuje se na alkohol a tabák
• zásilky dovážené poštou (neobchodní zboží) jsou osvobozeny od cla do hodnoty 6.000,- Kč může být jen 50 ks cigaret, 1litr tvrdého alkoholu, 2 litry vína
NEOBCHODNÍ ZBOŽÍ DOVÁŽENÉ CESTUJÍCÍM V CESTOVNÍM STYKU DO 15 KM - § 46
- tabák = 200 ks cigaret - dle vyhlášky toto může dovézt jen osoba starší 16ti let x rozpor se zákonem až od 18 let - platí tedy limit 18 let věku
- alkohol = 1 litr tvrdého, 2 litry vína
- dary pro osobní spotřebu = max. 6.000,- Kč - nelze kumulovat ani u rodinných příslušníků
- u pendlerů denní nárok zboží max do 500,- Kč + max. 50 ks cigaret, 1/4 litru tvrdého alkoholu a 1/2 litru vína
Zboží pro vědecké a vzdělávací účely
Zboží k charitativním účelům – nelze alkohol a tabák + motorová vozidla kromě sanitních vozidel
- Zboží pro postižené osoby – vozíčkáři
- Zboží pro oběti katastrof
- Čestná vyznamenání, odměny (medaile)
- Oficiální dary věnované v rámci mezinárodních vztahů
- Zboží, které dovážejí osoby používající výsad a imunit
- Obchodní vzorky nepatrné hodnoty (200,- Kč + nelze alkohol, tabák, pohonné hmoty)
- Turistický propagační materiál (může obsahovat jen 25% obchodní reklamy)
- par. 112 = pohonné hmoty a mazadla = beze cla benzín a nafta v běžných nádržích (nikoliv v nádržích přídavných – osobní automobil může kromě nádrže převážet ještě 10l v kanystru
- Rakve, urny a pohřební ozdoby
II/ Úplné osvobození od cla dováženého do režimu dočasného použití
• § 119 – výstavní a veletržní zboží
- podmínka, že celou dobu výstavy zůstává ve vlastnictví zahraniční osoby a že ho lze ztotožnit pro zpětný vývoz
• bez částečného cla je i zboží určené k výkonu povolání
• obaly, kontejnery, palety,…… dovážené v rámci obchodní operace
- kontejner = přepravní skříň mající objem větší než 1m3 pro vícero použití
• pedagogické, vědecké, kulturní účely
• dopravní prostředky
• osobní svršky cestujících
Devizové a celní právo – cvičení č. 7
7) Přednáška: CELNÍ PŘESTUPKY A DELIKTY
Celní přestupky – řeší §293 celního zákona, zákon přestupkový č. 200/90 Sb.
• platí subsidiarita = co není v celním zákonu, musíme postupovat dle přestupkového zákona
• vztah lex specialis = přestupkový zákon platí podpůrně pro celní zákon
přestupek = zaviněné jednání, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně
• §293 písmeno a) – k) skutkové podstaty =
- přestupku se dopouští ten, kdo doveze či proveze zboží aniž by ho přihlásil k celní kontrole
- další skutkový podstaty – viz. zákon
- zavinění i nedbalost
nedbalost - vědomá
- nevědomá
nevědomá nedbalost = nevědomě převezu, neznalost + věděl či mohl vědět, že se dopouští přestupku
SANKCE:
• napomenutí
• pokuta
• propadnutí zboží, které bylo předmětem přestupku nebo které bylo přestupkem získáno nebo které bylo ke spáchání přestupku použito
- Trest, pokuty a propadnutí zboží mohou být kumulovány! Pokuta až do výše 50.000,- Kč.
Blokové řízení - zkrácené řízení
- věc se zcela vyřídí na místě
- nepíše s protokol, není správní řízení
- pravidla, kdy jej lze použít = byl-li přestupek spolehlivě zjištěn, přestupce s blokovým řízením souhlasí a pokuta je zaplacena na místě
Podmínka věku u přestupku = do 15 let věku, přestupce musí být příčetný
Promlčecí lhůta = od spáchání přestupku uběhl 1 rok
Celního přestupku se může dopustit fyzická osoba (FO) nepodnikatel!
CELNÍ DELIKTY
• může se jej dopustit pouze právnická (PO) či fyzická osoba (FO) – podnikatel
• podnikatel = dováží zboží pro podnikatelskou činnost není zde možnost blokového řízení
Pokuta do výše 2.000.000,- Kč!
Propadnutí zboží = je trestem za sankcí
Zabrání zboží = je administrativním opatřením
- důsledek u obou = zboží propadne státu!
Propadnout může pouze zboží, které náleží pachateli přestupku. Toto zboží nesmí být v nápadném nepoměru k povaze přestupku.
Zabere se zboží, které nepatří pachateli přestupku, zabere se zboží i tehdy pokud přestupce nelze trestat z nedostatečného věku či nepříčetnosti. Zboží se zabere i kdyby bylo přihlášeno k celní kontrole, ale pokud to vyžaduje obecný zájem (dětská pornografie).
Pomocné kritérium 100.000,- Kč určí zda se jedná o trestný čin či přestupek - trestným činem se zabývá státní zastupitelství a soud
V trestním zákoně:
§124 = porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou - odnětí svobody až na 2 roky
§ 148 = zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby (clo) - trest až 3 roky odnětí svobody
§ 187 = nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů
- dovoz, vývoz, provezení
- trest až 5 let odnětí svobody
- pro osobu mladší než 18 let - trest 10 let
- pro osoby mladší než 15 let - trest 12 let
- při způsobení smrti - až 15 let
§ 308 = celní zástavní právo
- pro zajištění cla a daně může celnice u dlužníka zajistit pohledávku pomocí jeho majetku a to sice movité i nemovité věci - pokud by se tato věc prodávala – tak lze učinit pouze veřejnou dražbou
§ 309 = zajištění zboží
- celnice může zajistit zboží, které bylo předmětem přestupku či deliktu, které k tomu bylo použito či za toto použito - zboží může celnice zajistit bez ohledu na práva 3 osob
§ 313 = prodej zboží
- může prodat = propadlé zboží, zabrané zboží, zboží kterého se vzdal dovozce ve prospěch státu, zboží při nedostatku součinnosti deklaranta
- celý výtěžek z prodeje náleží státu
U prodeje při nedostatku součinnosti deklaranta (nepředložení JCD ani v dodatečné lhůtě), z výtěžku prodeje uhradí clo, daň a další dávky na zboží váznoucím a o zbytek po dobu 3 let se může deklarant přihlásit - když se nepřihlásí, tak zbytek připadá státu!
• platí subsidiarita = co není v celním zákonu, musíme postupovat dle přestupkového zákona
• vztah lex specialis = přestupkový zákon platí podpůrně pro celní zákon
přestupek = zaviněné jednání, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně
• §293 písmeno a) – k) skutkové podstaty =
- přestupku se dopouští ten, kdo doveze či proveze zboží aniž by ho přihlásil k celní kontrole
- další skutkový podstaty – viz. zákon
- zavinění i nedbalost
nedbalost - vědomá
- nevědomá
nevědomá nedbalost = nevědomě převezu, neznalost + věděl či mohl vědět, že se dopouští přestupku
SANKCE:
• napomenutí
• pokuta
• propadnutí zboží, které bylo předmětem přestupku nebo které bylo přestupkem získáno nebo které bylo ke spáchání přestupku použito
- Trest, pokuty a propadnutí zboží mohou být kumulovány! Pokuta až do výše 50.000,- Kč.
Blokové řízení - zkrácené řízení
- věc se zcela vyřídí na místě
- nepíše s protokol, není správní řízení
- pravidla, kdy jej lze použít = byl-li přestupek spolehlivě zjištěn, přestupce s blokovým řízením souhlasí a pokuta je zaplacena na místě
Podmínka věku u přestupku = do 15 let věku, přestupce musí být příčetný
Promlčecí lhůta = od spáchání přestupku uběhl 1 rok
Celního přestupku se může dopustit fyzická osoba (FO) nepodnikatel!
CELNÍ DELIKTY
• může se jej dopustit pouze právnická (PO) či fyzická osoba (FO) – podnikatel
• podnikatel = dováží zboží pro podnikatelskou činnost není zde možnost blokového řízení
Pokuta do výše 2.000.000,- Kč!
Propadnutí zboží = je trestem za sankcí
Zabrání zboží = je administrativním opatřením
- důsledek u obou = zboží propadne státu!
Propadnout může pouze zboží, které náleží pachateli přestupku. Toto zboží nesmí být v nápadném nepoměru k povaze přestupku.
Zabere se zboží, které nepatří pachateli přestupku, zabere se zboží i tehdy pokud přestupce nelze trestat z nedostatečného věku či nepříčetnosti. Zboží se zabere i kdyby bylo přihlášeno k celní kontrole, ale pokud to vyžaduje obecný zájem (dětská pornografie).
Pomocné kritérium 100.000,- Kč určí zda se jedná o trestný čin či přestupek - trestným činem se zabývá státní zastupitelství a soud
V trestním zákoně:
§124 = porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou - odnětí svobody až na 2 roky
§ 148 = zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby (clo) - trest až 3 roky odnětí svobody
§ 187 = nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů
- dovoz, vývoz, provezení
- trest až 5 let odnětí svobody
- pro osobu mladší než 18 let - trest 10 let
- pro osoby mladší než 15 let - trest 12 let
- při způsobení smrti - až 15 let
§ 308 = celní zástavní právo
- pro zajištění cla a daně může celnice u dlužníka zajistit pohledávku pomocí jeho majetku a to sice movité i nemovité věci - pokud by se tato věc prodávala – tak lze učinit pouze veřejnou dražbou
§ 309 = zajištění zboží
- celnice může zajistit zboží, které bylo předmětem přestupku či deliktu, které k tomu bylo použito či za toto použito - zboží může celnice zajistit bez ohledu na práva 3 osob
§ 313 = prodej zboží
- může prodat = propadlé zboží, zabrané zboží, zboží kterého se vzdal dovozce ve prospěch státu, zboží při nedostatku součinnosti deklaranta
- celý výtěžek z prodeje náleží státu
U prodeje při nedostatku součinnosti deklaranta (nepředložení JCD ani v dodatečné lhůtě), z výtěžku prodeje uhradí clo, daň a další dávky na zboží váznoucím a o zbytek po dobu 3 let se může deklarant přihlásit - když se nepřihlásí, tak zbytek připadá státu!
6) Přednáška: REŽIMY ZBOŽÍ
Svobodná celní pásma (SCP) a svobodné celní sklady - §217
= není to celní režim, zboží tedy není pod přímou celní kontrolou - i přesto se zboží může kontrolovat
• svobodná celní pásma nemají charakter extoritoriality => vyjmuto z celního území, z geopolitického hlediska jsou však součástí našeho území
• hlavně v přístavech (hanzovní město Hamburk)
• v ČR jsou u Chebu a u Ostravy
• zboží je do SCP dopraveno bez celní kontroly a pouze na základě faktury nebo podobného dokladu
• zboží v SCP je dále zpracováno nebo uloženo a pak se dále pustí do oběhu nebo jde ven – je procleno
• nejsou pod celní kontrolou!!!
• SCP je ohraničeno plotem, hlídáno celníky
• zřizuje je a povoluje vláda
• zboží, které se nachází v celní cizině:
2 druhy SCP: a) obchodní – zboží se zde pouze umisťuje
b) průmyslové – zboží se zde zpracovává
Výhody u nás: zakládají se v zájmu podpory zahraničního obchodu + méně papírování (hlavně u přístavů)
Zvláštní řízení - §233
1/ zpětný vývoz zboží, které bylo dovezeno do země z jiných důvodů nebo omylem jde zpátky, clo se vrací
2/ zničení zboží - např. napadeno škůdcem, hlídá se ochrana ŽP
3/ přenechání zboží ve prospěch státu - zboží dovezu a nemám na clo, Rakušák nabourá auto a nechá ho tu – to má charakter daru, lze zachovat jen zboží, které je prodejné
Vrácené zboží - § 234
• zboží je dovezeno z ciziny zpět k nám (hlavně z důvodu reklamace)
• clo se za takovéto zboží neplatí!!!
• deklarant vrací daň
• aby vrácené zboží bylo bez cla musí:
- být zpět dovezeno do 3 let - vrací se clo a DPH
- vráceno z té země, která byla cílovou destinací (země dovozu zboží)
Osvobození od cla - § 237 - uvedeno ve vyhlášce č. 136/98 Sb.
Vznik celního dluhu - § 238
Celní dlužník = deklarant a ten, v jehož prospěch je celní prohlášení učiněno (nepřímé zastoupení)
= osoba, která uvedla při celním řízení nesprávné informace a i ten, kdo porušil celní předpisy
Dluh vznikne okamžikem přijetí celního prohlášení. Dlužník je nejenom ten, kdo zboží nezákonně dovezl, ale i ten, kdo se podílel na dovozu i ten, kdo zboží získal, držel a přitom věděl, že se jedná o zboží, které uniklo celní kontrole.
Je-li více dlužníků, je každý z nich povinen zaplatit - viz. § 250 = ručení solidární.
Zajištění celního dluhu - § 254
- při silniční přepravě se platí vždy na silnicích při přejezdu zboží přes celní hranici
- celní dluh se zajišťuje:
1/ celní jistotou = dovezu zboží a než zaplatím clo, zaplatím určitou částku celnici
2/ ručením
ad 2) zajištění celního dluhu ručením = někdo ručí:
1/ globální moc = jeden ručitel za více celních dluhů (např. banka) = za více operací se ručí 1 jistinou
2/ paušální = za 1 dluh pro více dlužníků = 1 obchodní případ více dlužníků
3/ individuální = pro jeden případ = záruční listina pro jednotlivé případy
Celní jistina - § 259
- je možno zajistit dluh i šekem a akreditivem
Splácení celního dluhu - § 240
Pokud se nebude jednat o případy vyjmenované v § 264, do 10 dnů musí být celní dluh splacen (ode dne, kdy byl deklarantovi doručen výměr), u neobchodního zboží a u obchodního dovozu do 30 tis. Kč ode dne, kdy bylo ústně vyhlášeno.
výměr = jedna část JCD
Promlčení cla - § 282
• do 6ti let = promlčecí lhůta
• každá písemná upomínka má za důsledek běh nové promlčecí lhůty
• definitivně to končí po 20ti letech
Celní dluh zaniká:
§ 283 1/ zaplacením
2/ propadnutím zboží ve prospěch státu, zabráním, zničením
3/ dobrovolně zboží deklarant nechá státu
4/ vrácením a prominutím cla
vrácení cla = když clo bylo zaplaceno, lze do 3 let vrátit
prominutí cla = když ještě clo nebylo zaplaceno
vrácení v případě: zničení zboží, špatně vyměřené clo, clo zaplatil někdo, kdo k tomu nebyl pověřený - musí napsat žádost (poplatek 200,-) o vrácení nebo prominutí cla
Ulehčení platby cla - § 264
je možné:
1/ odklad cla – za dlužné clo se neplatí úroky
2/ posečkání cla – úroky se platí
3/ platby ve splátkách – buď odklad nebo povolení posečkání, ale se splátkovým kalendářem - celní dluh musí být zajištěn (např. ručením banky)
= není to celní režim, zboží tedy není pod přímou celní kontrolou - i přesto se zboží může kontrolovat
• svobodná celní pásma nemají charakter extoritoriality => vyjmuto z celního území, z geopolitického hlediska jsou však součástí našeho území
• hlavně v přístavech (hanzovní město Hamburk)
• v ČR jsou u Chebu a u Ostravy
• zboží je do SCP dopraveno bez celní kontroly a pouze na základě faktury nebo podobného dokladu
• zboží v SCP je dále zpracováno nebo uloženo a pak se dále pustí do oběhu nebo jde ven – je procleno
• nejsou pod celní kontrolou!!!
• SCP je ohraničeno plotem, hlídáno celníky
• zřizuje je a povoluje vláda
• zboží, které se nachází v celní cizině:
2 druhy SCP: a) obchodní – zboží se zde pouze umisťuje
b) průmyslové – zboží se zde zpracovává
Výhody u nás: zakládají se v zájmu podpory zahraničního obchodu + méně papírování (hlavně u přístavů)
Zvláštní řízení - §233
1/ zpětný vývoz zboží, které bylo dovezeno do země z jiných důvodů nebo omylem jde zpátky, clo se vrací
2/ zničení zboží - např. napadeno škůdcem, hlídá se ochrana ŽP
3/ přenechání zboží ve prospěch státu - zboží dovezu a nemám na clo, Rakušák nabourá auto a nechá ho tu – to má charakter daru, lze zachovat jen zboží, které je prodejné
Vrácené zboží - § 234
• zboží je dovezeno z ciziny zpět k nám (hlavně z důvodu reklamace)
• clo se za takovéto zboží neplatí!!!
• deklarant vrací daň
• aby vrácené zboží bylo bez cla musí:
- být zpět dovezeno do 3 let - vrací se clo a DPH
- vráceno z té země, která byla cílovou destinací (země dovozu zboží)
Osvobození od cla - § 237 - uvedeno ve vyhlášce č. 136/98 Sb.
Vznik celního dluhu - § 238
Celní dlužník = deklarant a ten, v jehož prospěch je celní prohlášení učiněno (nepřímé zastoupení)
= osoba, která uvedla při celním řízení nesprávné informace a i ten, kdo porušil celní předpisy
Dluh vznikne okamžikem přijetí celního prohlášení. Dlužník je nejenom ten, kdo zboží nezákonně dovezl, ale i ten, kdo se podílel na dovozu i ten, kdo zboží získal, držel a přitom věděl, že se jedná o zboží, které uniklo celní kontrole.
Je-li více dlužníků, je každý z nich povinen zaplatit - viz. § 250 = ručení solidární.
Zajištění celního dluhu - § 254
- při silniční přepravě se platí vždy na silnicích při přejezdu zboží přes celní hranici
- celní dluh se zajišťuje:
1/ celní jistotou = dovezu zboží a než zaplatím clo, zaplatím určitou částku celnici
2/ ručením
ad 2) zajištění celního dluhu ručením = někdo ručí:
1/ globální moc = jeden ručitel za více celních dluhů (např. banka) = za více operací se ručí 1 jistinou
2/ paušální = za 1 dluh pro více dlužníků = 1 obchodní případ více dlužníků
3/ individuální = pro jeden případ = záruční listina pro jednotlivé případy
Celní jistina - § 259
- je možno zajistit dluh i šekem a akreditivem
Splácení celního dluhu - § 240
Pokud se nebude jednat o případy vyjmenované v § 264, do 10 dnů musí být celní dluh splacen (ode dne, kdy byl deklarantovi doručen výměr), u neobchodního zboží a u obchodního dovozu do 30 tis. Kč ode dne, kdy bylo ústně vyhlášeno.
výměr = jedna část JCD
Promlčení cla - § 282
• do 6ti let = promlčecí lhůta
• každá písemná upomínka má za důsledek běh nové promlčecí lhůty
• definitivně to končí po 20ti letech
Celní dluh zaniká:
§ 283 1/ zaplacením
2/ propadnutím zboží ve prospěch státu, zabráním, zničením
3/ dobrovolně zboží deklarant nechá státu
4/ vrácením a prominutím cla
vrácení cla = když clo bylo zaplaceno, lze do 3 let vrátit
prominutí cla = když ještě clo nebylo zaplaceno
vrácení v případě: zničení zboží, špatně vyměřené clo, clo zaplatil někdo, kdo k tomu nebyl pověřený - musí napsat žádost (poplatek 200,-) o vrácení nebo prominutí cla
Ulehčení platby cla - § 264
je možné:
1/ odklad cla – za dlužné clo se neplatí úroky
2/ posečkání cla – úroky se platí
3/ platby ve splátkách – buď odklad nebo povolení posečkání, ale se splátkovým kalendářem - celní dluh musí být zajištěn (např. ručením banky)
5) Přednáška: JEDNOTLIVÉ REŽIMY ZBOŽÍ
Propuštění zboží do volného oběhu - §128
Propustí-li se zahraniční zboží do volného oběhu v tuzemsku - jedná se o zboží české.
Podmíněný volný oběh = zboží se propouští do tuzemska beze cla nebo za sníženou celní sazbu, tehdy je pod celním dohledem ve lhůtě, kterou celnice stanoví
Režimy s podmíněným osvobozením od cla - lhůta do které se musí něco udělat (splnit):
• tranzit
• zboží uskladněné v celních skladech
• zboží v aktivním zušlechťovacím styku
• zboží přepracované pod celním dohledem
• zboží dovážené k dočasnému použití
(podobně i pasivní zušlechťovací styk)
CELNÍ REŽIMY
1/ Tranzit
= průvoz - přímý
-nepřímý
Přímý tranzit = od jedněch hranic ke druhým hranicím
Nepřímý tranzit = zboží je odbaveno ve vnitrozemí, jde na hranice pod celním dohledem + místo pojmu „deklarant“ je pojem „hlavní povinný“, který je povinen zboží dodat v nezměněném stavu na místo určení
- nemusí být předkládány české celní uzávěry – lze uznat cizí nebo drážní uzávěry
- při tranzitu celní dluh musí být zajištěn pouze při přepravě na silnici!
Devizové a celní právo – cvičení č. 3 (16.10.2003)
2/ Uskladnění v celním skladu - §145
Celní sklad není skladem celnice + neplést si uskladňování v celním skladu se svobodnými celními pásmy!
V celním skladu (CS) se uskladňuje zejména zboží na nejistý prodej. Celní sklady nevedou celníci, ale provozují jej české fyzické nebo právnické osoby dle živnostenského zákona - tj. na základě živnostenského listu na uskladňování zboží. Tyto osoby (CS) zároveň musí zároveň žádat o povolení zřízení celního skladu příslušnou celnici - ta může / nemusí vyhovět - stanoví podmínky za jakých se celní sklad bude užívat.
Od celního skladu mohou být 2 nezávislé zámky (klíče), přičemž jeden má skladovatel – provozovatel celního skladu a druhý zámek má celnice - a záleží na ní zda bude celní sklad zavírat. Zboží, které je v CS uskladněno je tzv. zboží na kterém vázne clo (celní dluh) - je zde uskladněno zboží aniž je za něj zaplaceno clo. Například se dovezou náhradní díly na auta z Rakouska na nejistý prodej s tím, že bude toto zboží propuštěno do režimu celního uskladnění v Českých Budějovicích a podle zájmu odběratelů se zboží bude vyskladňovat (prodávat) a zároveň se vede inventarizace - za to co se vyskladnilo se platí clo. Celní dluh v celním skladu nemusí být zajištěn - ale celnice může vyžádat zajištění.
Celní sklady rozlišujeme na dva druhy:
a) celní sklady veřejné = do něj může ukládat zboží kdokoliv za příslušný poplatek
b) celní sklady soukromé = do nich ukládá zboží pouze skladovatel
3/ Aktivní zušlechťovací styk §163 + Pasivní zušlechťovací styk
Pasivní zušlechťovací styk se v současné době v rámci ČR téměř nevyskytuje. Naopak aktivní zušlechťovací styk (AZS) je u nás velmi častý, protože oproti Německu či Rakousku jsou u nás nižší mzdové náklady. Příkladem AZS může být rakouská firma, která např. šije košile blízko hranic s ČR – této firmě se vyplatí mít knoflíky od firmy z ČR a navíc se jí vyplatí si nechat tyto knoflíky našít u některé české textilní firmy - pak si musí podat žádost na celnici o povolení aktivního zušlechťovacího styku.
Aby se však jednalo o AZS, tak operace, které se provádějí mohou být pouze takového rozsahu, aby se nezměnilo sazební číslo zboží - tj. nesmí se změnit tarifní zařazení v celním sazebníku. ASZ končí tak, že se zboží buď ponechá v tuzemsku (po zaplacení cla) anebo se zboží vyveze zpět do zahraničí. V případě AZS může dojít ke kolizi se zákonem o odpadech - celnice povolí AZS jedině za předpokladu, že je vyřešena otázka odpadů - celnice povolují v praxi AZS jen tehdy, pokud je zároveň se žádostí předložena smlouva s firmou, která se zabývá likvidací odpadů.
4/ Přepracování pod celním dohledem - §179
Existuje ještě jeden způsob celního režimu, a to přepracování pod celním dohledem. Oproti AZS navíc dochází v tuzemsku ke změně tarifního zařazení a tím se mění výše cla. A podmínka ve smyslu celního zákona, že přepracované zboží se musí opětovně vyvézt do zahraničí.
5/ Režim dočasného použití - §187
Zboží je dováženo k dočasnému použití a dělí se do dvou kategorií:
1) zboží, které je zcela osvobozeno od cla = je vyjmenováno v Prováděcí vyhlášce č. 136/98 Sb. a patří sem např. zboží na veletrhy a výstavy, katalog doprovázející zboží, obaly, palety, zboží pro lékařský výzkum a dále zboží, které se veze pro potřebu fyzických osob a bude opětovně vyvezeno zpět do zahraničí!
2) zboží s částečným osvobozením od cla = podmínkou je, že zboží stále zůstává ve vlastnictví fyzické osoby a částečné clo ve výši 3% ze cla, které by se platilo normálně (klasické proclení) - se platí za každý započatý měsíc, který zboží zůstává v tuzemsku.
Zboží k dočasnému použití se propouští na území ČR nejdéle na dobu 24 měsíců, ale celnice může tuto lhůtu prodloužit s tím ovšem, že zaplacená částka (skládající se z měsíčních výměrů cla ve výši 3%) již dosáhla plné výše cla a toto se proto dále neplatí. Sazba 3% ze cla se platí i u zboží dovezeného na leasing a to samé platí i v případě DPH – kdy se platí také 3% z normálního výměru DPH.
6/ Režim vývozu - §214
Zboží je v režimu vývozu pouze tehdy, pokud je k vývozu projednáno ve vnitrozemské celnici - tj. než se zboží doveze na hranice a než vystoupí z území ČR. Režim vývozu je ukončen potvrzením o vývozu do zahraničí - vývozce získává potvrzení na JCD a na základě toho, že zboží vystoupilo z tuzemska pak žádá Finanční úřad o vrácení DPH. Pro režim vývozu celnice může, ale nemusí (v 90% případů) stanovit lhůtu k vývozu (do kdy má být zboží vyvezeno).
Svobodné celní pásmo a svobodný celní sklad - §217
Propustí-li se zahraniční zboží do volného oběhu v tuzemsku - jedná se o zboží české.
Podmíněný volný oběh = zboží se propouští do tuzemska beze cla nebo za sníženou celní sazbu, tehdy je pod celním dohledem ve lhůtě, kterou celnice stanoví
Režimy s podmíněným osvobozením od cla - lhůta do které se musí něco udělat (splnit):
• tranzit
• zboží uskladněné v celních skladech
• zboží v aktivním zušlechťovacím styku
• zboží přepracované pod celním dohledem
• zboží dovážené k dočasnému použití
(podobně i pasivní zušlechťovací styk)
CELNÍ REŽIMY
1/ Tranzit
= průvoz - přímý
-nepřímý
Přímý tranzit = od jedněch hranic ke druhým hranicím
Nepřímý tranzit = zboží je odbaveno ve vnitrozemí, jde na hranice pod celním dohledem + místo pojmu „deklarant“ je pojem „hlavní povinný“, který je povinen zboží dodat v nezměněném stavu na místo určení
- nemusí být předkládány české celní uzávěry – lze uznat cizí nebo drážní uzávěry
- při tranzitu celní dluh musí být zajištěn pouze při přepravě na silnici!
Devizové a celní právo – cvičení č. 3 (16.10.2003)
2/ Uskladnění v celním skladu - §145
Celní sklad není skladem celnice + neplést si uskladňování v celním skladu se svobodnými celními pásmy!
V celním skladu (CS) se uskladňuje zejména zboží na nejistý prodej. Celní sklady nevedou celníci, ale provozují jej české fyzické nebo právnické osoby dle živnostenského zákona - tj. na základě živnostenského listu na uskladňování zboží. Tyto osoby (CS) zároveň musí zároveň žádat o povolení zřízení celního skladu příslušnou celnici - ta může / nemusí vyhovět - stanoví podmínky za jakých se celní sklad bude užívat.
Od celního skladu mohou být 2 nezávislé zámky (klíče), přičemž jeden má skladovatel – provozovatel celního skladu a druhý zámek má celnice - a záleží na ní zda bude celní sklad zavírat. Zboží, které je v CS uskladněno je tzv. zboží na kterém vázne clo (celní dluh) - je zde uskladněno zboží aniž je za něj zaplaceno clo. Například se dovezou náhradní díly na auta z Rakouska na nejistý prodej s tím, že bude toto zboží propuštěno do režimu celního uskladnění v Českých Budějovicích a podle zájmu odběratelů se zboží bude vyskladňovat (prodávat) a zároveň se vede inventarizace - za to co se vyskladnilo se platí clo. Celní dluh v celním skladu nemusí být zajištěn - ale celnice může vyžádat zajištění.
Celní sklady rozlišujeme na dva druhy:
a) celní sklady veřejné = do něj může ukládat zboží kdokoliv za příslušný poplatek
b) celní sklady soukromé = do nich ukládá zboží pouze skladovatel
3/ Aktivní zušlechťovací styk §163 + Pasivní zušlechťovací styk
Pasivní zušlechťovací styk se v současné době v rámci ČR téměř nevyskytuje. Naopak aktivní zušlechťovací styk (AZS) je u nás velmi častý, protože oproti Německu či Rakousku jsou u nás nižší mzdové náklady. Příkladem AZS může být rakouská firma, která např. šije košile blízko hranic s ČR – této firmě se vyplatí mít knoflíky od firmy z ČR a navíc se jí vyplatí si nechat tyto knoflíky našít u některé české textilní firmy - pak si musí podat žádost na celnici o povolení aktivního zušlechťovacího styku.
Aby se však jednalo o AZS, tak operace, které se provádějí mohou být pouze takového rozsahu, aby se nezměnilo sazební číslo zboží - tj. nesmí se změnit tarifní zařazení v celním sazebníku. ASZ končí tak, že se zboží buď ponechá v tuzemsku (po zaplacení cla) anebo se zboží vyveze zpět do zahraničí. V případě AZS může dojít ke kolizi se zákonem o odpadech - celnice povolí AZS jedině za předpokladu, že je vyřešena otázka odpadů - celnice povolují v praxi AZS jen tehdy, pokud je zároveň se žádostí předložena smlouva s firmou, která se zabývá likvidací odpadů.
4/ Přepracování pod celním dohledem - §179
Existuje ještě jeden způsob celního režimu, a to přepracování pod celním dohledem. Oproti AZS navíc dochází v tuzemsku ke změně tarifního zařazení a tím se mění výše cla. A podmínka ve smyslu celního zákona, že přepracované zboží se musí opětovně vyvézt do zahraničí.
5/ Režim dočasného použití - §187
Zboží je dováženo k dočasnému použití a dělí se do dvou kategorií:
1) zboží, které je zcela osvobozeno od cla = je vyjmenováno v Prováděcí vyhlášce č. 136/98 Sb. a patří sem např. zboží na veletrhy a výstavy, katalog doprovázející zboží, obaly, palety, zboží pro lékařský výzkum a dále zboží, které se veze pro potřebu fyzických osob a bude opětovně vyvezeno zpět do zahraničí!
2) zboží s částečným osvobozením od cla = podmínkou je, že zboží stále zůstává ve vlastnictví fyzické osoby a částečné clo ve výši 3% ze cla, které by se platilo normálně (klasické proclení) - se platí za každý započatý měsíc, který zboží zůstává v tuzemsku.
Zboží k dočasnému použití se propouští na území ČR nejdéle na dobu 24 měsíců, ale celnice může tuto lhůtu prodloužit s tím ovšem, že zaplacená částka (skládající se z měsíčních výměrů cla ve výši 3%) již dosáhla plné výše cla a toto se proto dále neplatí. Sazba 3% ze cla se platí i u zboží dovezeného na leasing a to samé platí i v případě DPH – kdy se platí také 3% z normálního výměru DPH.
6/ Režim vývozu - §214
Zboží je v režimu vývozu pouze tehdy, pokud je k vývozu projednáno ve vnitrozemské celnici - tj. než se zboží doveze na hranice a než vystoupí z území ČR. Režim vývozu je ukončen potvrzením o vývozu do zahraničí - vývozce získává potvrzení na JCD a na základě toho, že zboží vystoupilo z tuzemska pak žádá Finanční úřad o vrácení DPH. Pro režim vývozu celnice může, ale nemusí (v 90% případů) stanovit lhůtu k vývozu (do kdy má být zboží vyvezeno).
Svobodné celní pásmo a svobodný celní sklad - §217
4) Přednáška: CELNÍ HODNOTA
Rozhodnutí v celním řízení - §104
Náležitosti: částka cla a daně, položka a podpoložka celního sazebníku
Rozhodnutí je téměř totožné s rozhodnutím v daňovém řízení, něco však zákon upravuje odlišně:
• odvolání proti rozhodnutí v celním řízení (CŘ) - je možno podat do 1 měsíce od doručení rozhodnutí (nejpozději v den vystavení či následující pracovní den)
• rozhodnutí v celním řízení, pokud se deklarantovi v plném rozsahu vyhovuje - nemusí mít odůvodnění a poučení o odvolání
• pokud se deklarantovi nevyhovuje - musí obsahovat odůvodnění i poučení
• bylo-li celní prohlášení podáno ústně (do 300 tis. Kč u obchodního zboží, neplátce DPH) - rozhodnutí v CŘ může být také ústní
• rozhodnutí proti, kterému se nelze odvolat je v právní moci
• rozhodnutí je vykonatelné - nelze-li se odvolat či podané odvolání nemá odkladný účinek, uplynula-li lhůta k plnění
Celní prohlášení - §105
Podává se písemně, kromě obchodního zboží do 300 tis. Kč (viz. výše). Celní prohlášení (CP) je projev vůle deklaranta, aby bylo zboží propuštěno do příslušného režimu. CP musí být doloženo příslušnými doklady.
Přijetí celního prohlášení – §106
Celní prohlášení musí celnice přijmout při předložení zboží. Může jej přijmout pokud se předloží až po předložení zboží či před předložením zboží ke kontrole. Je-li CP neúplné či chybné - je deklarantovi předložena lhůta na odstranění závad!
Deklarant a zastupování v celním řízení - §107
Deklarant = je ten, kdo disponuje se zbožím
Každý si může stanovit zástupce - zastoupení:
a) přímé
b) nepřímé
ad a) přímé zastoupení = zástupce jedná jménem a ve prospěch zastoupené osoby
ad b) nepřímé zastoupení = zástupce jedná svým jménem a ve prospěch zastoupené osoby – prakticky se tak stává deklarantem
Zastoupení je na základě plné moci, která pokud nejsou úkony specifikovány, je generální!
plná moc - generální
- speciální
• Je dobré v plné moci uvést, na které obchodní případy se vztahuje.
• Nemusí být plná moc, pokud mezi deklarantem a zástupcem je uzavřena smlouva mandátní či komisionářská!
• Zástupce na živnostenský list = vázaná živnost
Deklarant = česká osoba, celnice může povolit zahraniční osobu zejména u neobchodního zboží či tranzitu (průvoz).
Oprava a zrušení platnosti celního prohlášení (JCD) - §109
Pokud chceme provést opravu, tak jedině podáním nového JCD.
Oprava není povolena:
• když bylo oznámeno, že bude provedena kontrola zboží,
• když celnice zjistila nepřesnosti,
• pro propuštění zboží do navrženého oběhu (režimu).
Zrušení celního prohlášení - §110
Jde o zrušení bez náhrady - s náhradou je to oprava:
• bylo-li omylem navrženo pro určitý režim,
• u vývozu lze zrušit, jestliže deklarant prokáže, že zboží nevystoupilo do ciziny.
Ověřování celního prohlášení a ztotožnění zboží - §115
Při ověřování zboží může celnice odebírat vzorky!
Účast při celní kontrole - § 116
Deklarant má právo zúčastnit se celní kontroly, má povinnost dodat zboží na místa stanovená celnicí, pokud se nedohodnou, že celní kontrola bude provedena v podniku (domácí celní prohlídka). Rozsah kontroly určuje celnice.
Ztotožnění zboží = celní známkou, obtiskem razítka a zejména popisem zboží - výrobní číslo, fotografie, signo (na bedně)
Celní druh musí být zajištěn – tj. zajištěno to, že clo bude zaplaceno!
Nečinnost deklaranta – §122
Po stanovení lhůty může celnice provést opatření se zbožím, aby bylo clo zaplaceno (prodej zboží).
Nakládání se zbožím – §123
Nestanoví-li celnice jinak, může být se zbožím nakládáno až po jeho propuštění do volného oběhu. V některých případech může celnice povolit předčasnou dispozici se zbožím (podléhá-li např. rychlé zkáze).
Zjednodušený postup - §124
Technická platba cla je jako u daní = deklarant si vypočte clo a zaplatí ho celnici. Celnice může propustit zboží, aniž by v celním prohlášení byly uvedeny veškeré údaje a deklarant je povinen ve stanové lhůtě tyto údaje doplnit. Až když deklarant údaje doplní či podá dodatečně JCD = je to daňový doklad. Tento postup se někdy používá u tranzitu.
Následná kontrola (kontrola po propuštění zboží) - §127
Lze ji provést do 10-ti let po dovozu - celnice může prostřednictvím ICFS kontrolovat doklady či zboží. Clo může být doměřeno pouze 6 let do dovozu.
Náležitosti: částka cla a daně, položka a podpoložka celního sazebníku
Rozhodnutí je téměř totožné s rozhodnutím v daňovém řízení, něco však zákon upravuje odlišně:
• odvolání proti rozhodnutí v celním řízení (CŘ) - je možno podat do 1 měsíce od doručení rozhodnutí (nejpozději v den vystavení či následující pracovní den)
• rozhodnutí v celním řízení, pokud se deklarantovi v plném rozsahu vyhovuje - nemusí mít odůvodnění a poučení o odvolání
• pokud se deklarantovi nevyhovuje - musí obsahovat odůvodnění i poučení
• bylo-li celní prohlášení podáno ústně (do 300 tis. Kč u obchodního zboží, neplátce DPH) - rozhodnutí v CŘ může být také ústní
• rozhodnutí proti, kterému se nelze odvolat je v právní moci
• rozhodnutí je vykonatelné - nelze-li se odvolat či podané odvolání nemá odkladný účinek, uplynula-li lhůta k plnění
Celní prohlášení - §105
Podává se písemně, kromě obchodního zboží do 300 tis. Kč (viz. výše). Celní prohlášení (CP) je projev vůle deklaranta, aby bylo zboží propuštěno do příslušného režimu. CP musí být doloženo příslušnými doklady.
Přijetí celního prohlášení – §106
Celní prohlášení musí celnice přijmout při předložení zboží. Může jej přijmout pokud se předloží až po předložení zboží či před předložením zboží ke kontrole. Je-li CP neúplné či chybné - je deklarantovi předložena lhůta na odstranění závad!
Deklarant a zastupování v celním řízení - §107
Deklarant = je ten, kdo disponuje se zbožím
Každý si může stanovit zástupce - zastoupení:
a) přímé
b) nepřímé
ad a) přímé zastoupení = zástupce jedná jménem a ve prospěch zastoupené osoby
ad b) nepřímé zastoupení = zástupce jedná svým jménem a ve prospěch zastoupené osoby – prakticky se tak stává deklarantem
Zastoupení je na základě plné moci, která pokud nejsou úkony specifikovány, je generální!
plná moc - generální
- speciální
• Je dobré v plné moci uvést, na které obchodní případy se vztahuje.
• Nemusí být plná moc, pokud mezi deklarantem a zástupcem je uzavřena smlouva mandátní či komisionářská!
• Zástupce na živnostenský list = vázaná živnost
Deklarant = česká osoba, celnice může povolit zahraniční osobu zejména u neobchodního zboží či tranzitu (průvoz).
Oprava a zrušení platnosti celního prohlášení (JCD) - §109
Pokud chceme provést opravu, tak jedině podáním nového JCD.
Oprava není povolena:
• když bylo oznámeno, že bude provedena kontrola zboží,
• když celnice zjistila nepřesnosti,
• pro propuštění zboží do navrženého oběhu (režimu).
Zrušení celního prohlášení - §110
Jde o zrušení bez náhrady - s náhradou je to oprava:
• bylo-li omylem navrženo pro určitý režim,
• u vývozu lze zrušit, jestliže deklarant prokáže, že zboží nevystoupilo do ciziny.
Ověřování celního prohlášení a ztotožnění zboží - §115
Při ověřování zboží může celnice odebírat vzorky!
Účast při celní kontrole - § 116
Deklarant má právo zúčastnit se celní kontroly, má povinnost dodat zboží na místa stanovená celnicí, pokud se nedohodnou, že celní kontrola bude provedena v podniku (domácí celní prohlídka). Rozsah kontroly určuje celnice.
Ztotožnění zboží = celní známkou, obtiskem razítka a zejména popisem zboží - výrobní číslo, fotografie, signo (na bedně)
Celní druh musí být zajištěn – tj. zajištěno to, že clo bude zaplaceno!
Nečinnost deklaranta – §122
Po stanovení lhůty může celnice provést opatření se zbožím, aby bylo clo zaplaceno (prodej zboží).
Nakládání se zbožím – §123
Nestanoví-li celnice jinak, může být se zbožím nakládáno až po jeho propuštění do volného oběhu. V některých případech může celnice povolit předčasnou dispozici se zbožím (podléhá-li např. rychlé zkáze).
Zjednodušený postup - §124
Technická platba cla je jako u daní = deklarant si vypočte clo a zaplatí ho celnici. Celnice může propustit zboží, aniž by v celním prohlášení byly uvedeny veškeré údaje a deklarant je povinen ve stanové lhůtě tyto údaje doplnit. Až když deklarant údaje doplní či podá dodatečně JCD = je to daňový doklad. Tento postup se někdy používá u tranzitu.
Následná kontrola (kontrola po propuštění zboží) - §127
Lze ji provést do 10-ti let po dovozu - celnice může prostřednictvím ICFS kontrolovat doklady či zboží. Clo může být doměřeno pouze 6 let do dovozu.
3) Přednáška: PŮVOD ZBOŽÍ A CELNÍ HODNOTA – Hlava VII. celního zákona
Původ zboží se musí zjistit, abychom zjistili, zda nejde o preferenční zboží. Aby se mohlo použít preferenční clo - musí být původním výrobkem tamního státu nebo značně přepracované, aby se změnilo jeho zařazení v celním sazebníku (číslo) – to co zde vyroste, odchová se, vytěží nebo vyrobí. Toto se velmi často obchází, aby se získal nárok na preferenční clo!
Stanovení původu:
• údaj dovozce z celního prohlášení
• vyhláškou ministerstva financí může být stanoveno, že u některých případů musí být předloženo osvědčení o původu zboží – to vydává obchodní komora daného státu
• pokud se celníkům nezdá původ zboží (dovozce bez důvěry) - má pochyby o deklarovaném způsobu zboží - celnice požaduje osvědčení o původu zboží nebo jiný důkaz, který původ zboží dokáže
Podílení se dvou a více států na jednom výrobku - §60
Původ zboží je tam, kde byla přidána největší přidaná hodnota nebo kde byla provedena operace dávající charakter výrobku.
Celní hodnota
Celní hodnota se používá při výpočtu cla – vychází z mezinárodní dohody, která je vlastně tzv. „článkem 7 z GATT“. Základem celní hodnoty je cena, za kterou se takové zboží prodává při vývozu ze země a to v plně konkurenčním prostředí.
Osoby ve spojení (zaměstnanci, příbuzní) – je třeba zkoumat, zda jejich spojení neovlivnilo obchodní vztah.
Existuje pět metod pro výpočet celní hodnoty:
1) Metoda převodní ceny
Tato metoda se používá v 95% dovozních případů. Zejména je třeba zkoumat, zda není hodnota ovlivněna (rabat, slevy). Základem převodní ceny = je hodnota skutečně placená + připočitatelné položky - součástí jsou obaly, nádoby, věci zapracované do výrobku, licence, dopravné, skladné, manipulační poplatek. Ale do celní hodnoty se nezapočítávají náklady na montáž, zaškolení, penále za pozdní platby, skonto, vrácené daně apod.
Příklad:
dovoz 5.000 litrů bavorského piva za 2000,- EURO při kurzu 30,-Kč/Euro = 60.000,- Kč
+ 10.000 lahví za 0,10 EURO = 30.000,- Kč
+ etikety a závěry = 15.000,- Kč
+ přeprava z Mnichova = 30.000,- Kč celková celní hodnota = 141.000,- Kč
+ pojištění 200,- EURO = 6.000,- Kč
2) Metoda – v případě, že za zboží není placeno - §68
V případě, kdy za dovážené zboží není placeno – podle §68 touto cenou bude hodnota stejného zboží dováženého ve stejném časovém období (ve stejnou dobu). Tedy hledáme úplně stejné zboží s výjimkou designu a musíme zároveň vyloučit dovozy z jiné země + zboží musí mít stejnou nákupní obchodní úroveň (z velkoobchodu - maloobchodu). Je nutné taktéž přihlédnout k různým množstevním rabatům. Pokud je více dovozů stejného zboží za různou cenu - uvažuje se cena nejnižší!
3) Metoda ?
Můžeme použít dovozy obdobného zboží sloužícího stejnému účelu a opět se postupuje podle metody 2).
Další metody jsou statistické, které se příliš nepoužívají:
4) Metoda podle jednotkové ceny
5) Metoda podle rozpočtu
Co když nemůžeme použít ani jednu z metod? - Tehdy je nutno použít tzv. znalecký posudek či katalogovou cenu.
Celnice může zpochybnit celní hodnotu v případě, že neodpovídá skutečnosti - tj. zboží je podhodnoceno či doklady nejsou pravé. Celnice do 15-ti dnů vyzve deklaranta, aby předložil doplňkový doklad o skutečné ceně. Když ani poté nezmizí pochybnosti, tak musí deklarant předložit jiný určený doplňkový doklad, který si jmenovitě vyžádá celnice.
Způsob přepočtu měn §78
Jak se přepočítává cizí hodnota na českou měnu? §78 celního zákona stanoví, že se cizí hodnota přepočítává podle kurzu ČNB vydaného 2.středu předchozího měsíce než bylo celní prohlášení podáno. Pro měny neuvedené v kurzovním lístku ČNB platí poslední kurz vyhlášení ČNB.
Devizové a celní právo – cvičení č. 2 (9.10.2003)
Doprav zboží přes hranice (dovoz a vývoz zboží) – §80
Obecné ustanovení o předložení zboží celnici - osoby dopravující zboží přes hranice jsou povinny zboží předložit celnímu úřadu na celní cestě.
Celní cesta = železniční, silniční či vodní úsek mezi státní hranicí a pohraniční celnicí + existují i vzdušné (letecké cesty) mezi hranicí a mezinárodním letištěm
Ministerstvo financí (MF) může stanovit, že některá přeprava se může konat i mimo celní cestu (např. přeprava objemných nákladů).
Prostory např. na Šumavě za Kvildou jsou bez kontrolních stanovišť – se sem pouze pěší či cykloturisté a nesmí převážet žádné zboží přes hranice – celníci s cizineckou policií dělají se namátkové kontroly!
Ten, kdo zboží do tuzemska dopravil, je dle pokynů celnice povinen dodat zboží příslušnému celnímu úřadu nebo na jiné místo určené celnicí (místo v podniku, firmě). Zboží musí být dodáno bez zbytečného odkladu a s neporušenou celní závěrou (celní plombou).
Celní závěra: a/ prostorová = uzavírá celý nákladní prostor (u kamionu drát, který drží plachtu)
b/ kusová = kvůli ztotožnění zboží
§ 83
• Kdo zboží dopravil či za něj převzal odpovědnost je povinen předložit ho k celnímu řízení.
• V určitých případech stačí jen informovat celní úřad - on hned povolí vyložení zboží bez účasti celníků či nikoliv.
• Celní správa neodpovídá za zdržení dopravního prostředku při kontrole na hranicích.
• Dle zákona je povoleno provádět kontrolu zboží i za jízdy.
Celní řízení - §99
• Stanovuje se pouze účel celního řízení - tím je rozhodnutí, zda se zboží propouští a do jakého režimu.
• Celní řízení je zaháheno v den, kdy je celnicí přijato celní prohlášení (tj. je provedena deklarace zboží) + přednostně se provádí u živých zvířat a u zboží podléhající rychlé zkáze.
• Celní řízení lze provádět i mimo celní prostor, ale je zpoplatněno (zejména SO+NE).
• Prohlášení se podává vnitrozemskému celnímu úřadu - pokud u dováženého zboží nelze provést snadno a účinně celní kontrolu (i vývoz). Toto prohlášení lze podat u kterého vnitrozemského celního úřadu.
• Zboží balené v pytlech, latěné, volně ložené (uhlí, jablka, cement), tekuté zboží - u něj lze snadno provést kontrolu na hranicích.
Stanovení původu:
• údaj dovozce z celního prohlášení
• vyhláškou ministerstva financí může být stanoveno, že u některých případů musí být předloženo osvědčení o původu zboží – to vydává obchodní komora daného státu
• pokud se celníkům nezdá původ zboží (dovozce bez důvěry) - má pochyby o deklarovaném způsobu zboží - celnice požaduje osvědčení o původu zboží nebo jiný důkaz, který původ zboží dokáže
Podílení se dvou a více států na jednom výrobku - §60
Původ zboží je tam, kde byla přidána největší přidaná hodnota nebo kde byla provedena operace dávající charakter výrobku.
Celní hodnota
Celní hodnota se používá při výpočtu cla – vychází z mezinárodní dohody, která je vlastně tzv. „článkem 7 z GATT“. Základem celní hodnoty je cena, za kterou se takové zboží prodává při vývozu ze země a to v plně konkurenčním prostředí.
Osoby ve spojení (zaměstnanci, příbuzní) – je třeba zkoumat, zda jejich spojení neovlivnilo obchodní vztah.
Existuje pět metod pro výpočet celní hodnoty:
1) Metoda převodní ceny
Tato metoda se používá v 95% dovozních případů. Zejména je třeba zkoumat, zda není hodnota ovlivněna (rabat, slevy). Základem převodní ceny = je hodnota skutečně placená + připočitatelné položky - součástí jsou obaly, nádoby, věci zapracované do výrobku, licence, dopravné, skladné, manipulační poplatek. Ale do celní hodnoty se nezapočítávají náklady na montáž, zaškolení, penále za pozdní platby, skonto, vrácené daně apod.
Příklad:
dovoz 5.000 litrů bavorského piva za 2000,- EURO při kurzu 30,-Kč/Euro = 60.000,- Kč
+ 10.000 lahví za 0,10 EURO = 30.000,- Kč
+ etikety a závěry = 15.000,- Kč
+ přeprava z Mnichova = 30.000,- Kč celková celní hodnota = 141.000,- Kč
+ pojištění 200,- EURO = 6.000,- Kč
2) Metoda – v případě, že za zboží není placeno - §68
V případě, kdy za dovážené zboží není placeno – podle §68 touto cenou bude hodnota stejného zboží dováženého ve stejném časovém období (ve stejnou dobu). Tedy hledáme úplně stejné zboží s výjimkou designu a musíme zároveň vyloučit dovozy z jiné země + zboží musí mít stejnou nákupní obchodní úroveň (z velkoobchodu - maloobchodu). Je nutné taktéž přihlédnout k různým množstevním rabatům. Pokud je více dovozů stejného zboží za různou cenu - uvažuje se cena nejnižší!
3) Metoda ?
Můžeme použít dovozy obdobného zboží sloužícího stejnému účelu a opět se postupuje podle metody 2).
Další metody jsou statistické, které se příliš nepoužívají:
4) Metoda podle jednotkové ceny
5) Metoda podle rozpočtu
Co když nemůžeme použít ani jednu z metod? - Tehdy je nutno použít tzv. znalecký posudek či katalogovou cenu.
Celnice může zpochybnit celní hodnotu v případě, že neodpovídá skutečnosti - tj. zboží je podhodnoceno či doklady nejsou pravé. Celnice do 15-ti dnů vyzve deklaranta, aby předložil doplňkový doklad o skutečné ceně. Když ani poté nezmizí pochybnosti, tak musí deklarant předložit jiný určený doplňkový doklad, který si jmenovitě vyžádá celnice.
Způsob přepočtu měn §78
Jak se přepočítává cizí hodnota na českou měnu? §78 celního zákona stanoví, že se cizí hodnota přepočítává podle kurzu ČNB vydaného 2.středu předchozího měsíce než bylo celní prohlášení podáno. Pro měny neuvedené v kurzovním lístku ČNB platí poslední kurz vyhlášení ČNB.
Devizové a celní právo – cvičení č. 2 (9.10.2003)
Doprav zboží přes hranice (dovoz a vývoz zboží) – §80
Obecné ustanovení o předložení zboží celnici - osoby dopravující zboží přes hranice jsou povinny zboží předložit celnímu úřadu na celní cestě.
Celní cesta = železniční, silniční či vodní úsek mezi státní hranicí a pohraniční celnicí + existují i vzdušné (letecké cesty) mezi hranicí a mezinárodním letištěm
Ministerstvo financí (MF) může stanovit, že některá přeprava se může konat i mimo celní cestu (např. přeprava objemných nákladů).
Prostory např. na Šumavě za Kvildou jsou bez kontrolních stanovišť – se sem pouze pěší či cykloturisté a nesmí převážet žádné zboží přes hranice – celníci s cizineckou policií dělají se namátkové kontroly!
Ten, kdo zboží do tuzemska dopravil, je dle pokynů celnice povinen dodat zboží příslušnému celnímu úřadu nebo na jiné místo určené celnicí (místo v podniku, firmě). Zboží musí být dodáno bez zbytečného odkladu a s neporušenou celní závěrou (celní plombou).
Celní závěra: a/ prostorová = uzavírá celý nákladní prostor (u kamionu drát, který drží plachtu)
b/ kusová = kvůli ztotožnění zboží
§ 83
• Kdo zboží dopravil či za něj převzal odpovědnost je povinen předložit ho k celnímu řízení.
• V určitých případech stačí jen informovat celní úřad - on hned povolí vyložení zboží bez účasti celníků či nikoliv.
• Celní správa neodpovídá za zdržení dopravního prostředku při kontrole na hranicích.
• Dle zákona je povoleno provádět kontrolu zboží i za jízdy.
Celní řízení - §99
• Stanovuje se pouze účel celního řízení - tím je rozhodnutí, zda se zboží propouští a do jakého režimu.
• Celní řízení je zaháheno v den, kdy je celnicí přijato celní prohlášení (tj. je provedena deklarace zboží) + přednostně se provádí u živých zvířat a u zboží podléhající rychlé zkáze.
• Celní řízení lze provádět i mimo celní prostor, ale je zpoplatněno (zejména SO+NE).
• Prohlášení se podává vnitrozemskému celnímu úřadu - pokud u dováženého zboží nelze provést snadno a účinně celní kontrolu (i vývoz). Toto prohlášení lze podat u kterého vnitrozemského celního úřadu.
• Zboží balené v pytlech, latěné, volně ložené (uhlí, jablka, cement), tekuté zboží - u něj lze snadno provést kontrolu na hranicích.
2) Přednáška: CLO A CELNÍ SAZEBNÍK – Hlava VI. celního zákona od §54
Clo = specifická dávka podobná dani (specifický druh daně), která je vyměřovaná státem, přičemž fiskální úloha je zanedbatelná, a proto se clo neustále snižuje, ale clo je pořád význačným nástrojem obchodní politiky – je to tzv. negociační prostředek pro jednání o smlouvách mezi státy. Dnes je stále důležité clo u zemědělských výrobků, kde má tzv. protekcionalistickou funkci – tzv. ochranářská funkce.
Kategorizace cla – cla dělíme do 3 kategorií:
1) clo valorické = ve světě převažuje – vypočítává se z celní hodnoty zboží
2) clo specifické = používá se v minimální míře, počítá se z jiných měřítek než je hodnota zboží (např. v případě dovozu aut v 80. letech bylo u nás clo dle kubatury motoru)
3) clo smíšené = u nás se vyskytovalo za 1. republiky – clo za hedvábné punčochy od určitého počtu
Druhy cla - §54
1/ importní clo – dovozní
2/ exportní clo – vývozní
3/ vyrovnávací clo – u dovozu výrobků, pokud jsou vývozy od státu dotovány a mohl by je vývozce nabízet za sníženou cenu (i dovozce)
4/ odvetné clo – stanoví vláda z důvodu hospodářské odvety vůči státu, který by nás hospodářsky diskriminoval
5/ antidumpingové clo
CO PODLÉHÁ CLU – §55
• Dovoznímu clu podléhá veškeré zboží, pokud není přímo v sazebníku označeno jako zboží bez dovozního cla.
• Vývoznímu clu podléhá pouze to zboží, které by bylo v celním sazebníku označeno jako zboží clu podléhající.
Celní sazebník = tarif - §56
Celní sazebník obsahuje položky číselné, písemné označení výrobku v obchodě obvyklém a sazbu cla.
Položka = sazební zařazení je dle Bruselského harmonizovaného systému.
Sazebníkové číslo je nevíce 8-mi místné, první 4 číslice jsou „bruselské označení“, další 2 číslice jsou specifické názvosloví EU a další 2 číslice jsou národním členěním + ještě zbývají (mimo zařazení) 2 číslice – informace o zvláštním zacházením se zbožím.
Sazby: - všeobecná sazba = všechny se počítají v % – bývá zpravidla nejvyšší
- smluvní sazba = pro státy GATT – automaticky doložka nejvyšších výhod (co pro třetí zemi – to platí i pro ostatní země)
- preferenční sazba = jednostranné opatření k rozvojovým zemím
Zboží podléhající smluvnímu nebo preferenčnímu clu – celní úřad je povinen jej vyměřit!
Sazebník se dělí na třídy a kapitoly, podkapitoly Český celní sazebník obsahuje 21 tříd a 97 kapitol.
Pravidla pro zařazování:
Znění názvů kapitol a podkapitol má pouze orientační charakter, některá nutno číst v přílohách, některá z číselníku, u každé třídy a kapitoly jsou poznámky.
Uvedení výrobku v nomenklatuře se vztahuje i na výrobek, který není kompletní (část stroje - stroj) nebo jehož zpracování není dokončeno pokud již má znaky kompletního nebo hotového výrobku. Totéž platí pro výrobek v nesmontovaném stavu, směsi a zboží složené z různých materiálů se zařazuje podle materiálu nebo části, která jim dávají jejich podstatné rysy.
Zboží, které nelze nikam zařadit (není uvedeno v nomenklatuře) se zařazuje podle čísla, které zahrnuje nejvíce podobné výrobky.
Jednotná celní sazba u neobchodního zboží činí 5%, přičemž se uplatňuje pokud je dováženo v cestovním styku zboží do hodnoty 8000,- Kč na osobu (často se neuplatňuje limit 6000,- Kč/osobu je beze cla). Pokud deklarant sám požádá, že chce nechce zboží vyclít jednotnou celní sazbou, ale podle standardního celního sazebníku, musí být zboží dle celního sazebníku procleno, ale celní úřad nemá povinnost na to upozorňovat!
Výpočet cla, DPH:
zboží za 10.000,- Kč bez spotřební daně - limit 6.000,- Kč je překročen - limit nelze odečíst je-li to 1 kus ani akumulovat!
= výpočet 4% cla = 400,- Kč
= DPH 22% z 10.400,- Kč = 2.288,- Kč
Kategorizace cla – cla dělíme do 3 kategorií:
1) clo valorické = ve světě převažuje – vypočítává se z celní hodnoty zboží
2) clo specifické = používá se v minimální míře, počítá se z jiných měřítek než je hodnota zboží (např. v případě dovozu aut v 80. letech bylo u nás clo dle kubatury motoru)
3) clo smíšené = u nás se vyskytovalo za 1. republiky – clo za hedvábné punčochy od určitého počtu
Druhy cla - §54
1/ importní clo – dovozní
2/ exportní clo – vývozní
3/ vyrovnávací clo – u dovozu výrobků, pokud jsou vývozy od státu dotovány a mohl by je vývozce nabízet za sníženou cenu (i dovozce)
4/ odvetné clo – stanoví vláda z důvodu hospodářské odvety vůči státu, který by nás hospodářsky diskriminoval
5/ antidumpingové clo
CO PODLÉHÁ CLU – §55
• Dovoznímu clu podléhá veškeré zboží, pokud není přímo v sazebníku označeno jako zboží bez dovozního cla.
• Vývoznímu clu podléhá pouze to zboží, které by bylo v celním sazebníku označeno jako zboží clu podléhající.
Celní sazebník = tarif - §56
Celní sazebník obsahuje položky číselné, písemné označení výrobku v obchodě obvyklém a sazbu cla.
Položka = sazební zařazení je dle Bruselského harmonizovaného systému.
Sazebníkové číslo je nevíce 8-mi místné, první 4 číslice jsou „bruselské označení“, další 2 číslice jsou specifické názvosloví EU a další 2 číslice jsou národním členěním + ještě zbývají (mimo zařazení) 2 číslice – informace o zvláštním zacházením se zbožím.
Sazby: - všeobecná sazba = všechny se počítají v % – bývá zpravidla nejvyšší
- smluvní sazba = pro státy GATT – automaticky doložka nejvyšších výhod (co pro třetí zemi – to platí i pro ostatní země)
- preferenční sazba = jednostranné opatření k rozvojovým zemím
Zboží podléhající smluvnímu nebo preferenčnímu clu – celní úřad je povinen jej vyměřit!
Sazebník se dělí na třídy a kapitoly, podkapitoly Český celní sazebník obsahuje 21 tříd a 97 kapitol.
Pravidla pro zařazování:
Znění názvů kapitol a podkapitol má pouze orientační charakter, některá nutno číst v přílohách, některá z číselníku, u každé třídy a kapitoly jsou poznámky.
Uvedení výrobku v nomenklatuře se vztahuje i na výrobek, který není kompletní (část stroje - stroj) nebo jehož zpracování není dokončeno pokud již má znaky kompletního nebo hotového výrobku. Totéž platí pro výrobek v nesmontovaném stavu, směsi a zboží složené z různých materiálů se zařazuje podle materiálu nebo části, která jim dávají jejich podstatné rysy.
Zboží, které nelze nikam zařadit (není uvedeno v nomenklatuře) se zařazuje podle čísla, které zahrnuje nejvíce podobné výrobky.
Jednotná celní sazba u neobchodního zboží činí 5%, přičemž se uplatňuje pokud je dováženo v cestovním styku zboží do hodnoty 8000,- Kč na osobu (často se neuplatňuje limit 6000,- Kč/osobu je beze cla). Pokud deklarant sám požádá, že chce nechce zboží vyclít jednotnou celní sazbou, ale podle standardního celního sazebníku, musí být zboží dle celního sazebníku procleno, ale celní úřad nemá povinnost na to upozorňovat!
Výpočet cla, DPH:
zboží za 10.000,- Kč bez spotřební daně - limit 6.000,- Kč je překročen - limit nelze odečíst je-li to 1 kus ani akumulovat!
= výpočet 4% cla = 400,- Kč
= DPH 22% z 10.400,- Kč = 2.288,- Kč
1) Přednáška: Organizace celní správy
Literatura:
• Celní zákon č. 13/93 Sb. ve znění zákonů 35/93 Sb. a 113/97 Sb.
• Vyhláška ministerstva financí č. 135/98 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona
• Vyhláška ministerstva financí č. 136/98 Sb. o osvobození zboží od dovozního cla
• Devizový zákon č. 219/95 Sb. v platném znění
• Procesní zákon: Zákon o správě daní a poplatků č. 337/92 Sb. v platném znění
• Skripta: Právo v podnikání II, Janků a kolektiv, od strany 25
Význam celního práva se v souvislosti se vstupem do EU oslabí. 85% celních a devizových zákonů bylo unifikováno s EU směrnicemi.
Celní zákon má 2 prováděcí vyhlášky.
Organizace celní správy
V čele celní správy (CS) jako vrcholový orgán je ministerstvo financí (MF), které obor působnosti celnictví, celních tarifů, devizové kontroly, kontroly zákazu a omezení vývozu a dovozu provádí prostřednictvím zvláštní složky – Generálního ředitelství cel (GŘC). Generálnímu ředitelství cel i ministerstvu financí jsou podřízené tzv. celní ředitelství (CŘ), které jsou etablována v místě krajů (např. CŘ České Budějovice). A nejvýkonnější složkou je tzv. celní úřad (celnice), který má nejvíce výkonných pravomocí. Tyto celní úřady dělíme na vnitrozemské a hraniční. Pod celní úřady spadají (podléhají) tzv. celní pobočky (např. celní úřad České Velenice má celní pobočku Halámky). A dále existují celní pracoviště – např. na celním přechodu pro pěší v Českých Velenicích.
Dále existuje tzv. ICFS – Inspektoráty celní a finanční stráže, který je zpravidla zřízen při celním ředitelství (CŘ) – provádí pátrání po zboží, které uniklo celnímu dohledu a provádějí také následnou kontrolu. Firmy mají povinnost 10 let archivovat příslušné dokumenty týkající se vývozu a dovozu. ICFS má při odhalování trestné činnosti některé pravomoci policejního orgánu, zejména mohou provádět některá prvotní šetření při podezření z trestného činu.
Oblasti působnosti celní správy:
• oblast celní (výběr cla)
• oblast daňová (DPH, spotřební daň, silniční daň u kamionů imatrikulovaných v zahraničí)
• vydávají někdy licence, které vydává ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) – úřední povolení k dovozu a vývozu některého zboží (dřevo, cement,…)
• provádí dohled nad dodržováním veterinárních a rostlinolékařských předpisů
• kontrolují vývoz a dovoz ohrožených druhů živočichů a rostlin a taktéž předmětů kulturní hodnoty
• kontrolují dovoz jedů a odpadů
• kontrolují i ochranu práva a duševního vlastnictví
• provádí kontrolu v oblasti devizové (dovoz a vývoz hodnot)
• v silniční dopravě mohou provádět kontrolu nebezpečných nákladů a provádí schvalovací řízení v systému TIR
Základní pojmy z celnictví
- Jednotné celní řízení = území ČR je jednotným celním územím (do 1.5.2004)
- Celní pohraniční pásmo = je pásmo 25 km od státní hranice a v okruhu 25 km od celních (mezinárodních) letišť – v tomto pásmu mohou být osoby kontrolovány celníky a mohou jim být prohlédnuta i zavazadla
- Osoba = jak osoba fyzická tak právnická – navíc je dělíme na tuzemce a cizince
- Zboží = z hlediska celních zákonů jsou zbožím veškeré věci movité, které přecházejí přes státní hranici + elektřina
Zboží rozlišujeme podle:
a) původu
b) podle způsobu užití
ad a) zboží české = to je i takové, které je původu zahraničního, ale bylo propuštěno do tzv. volného oběhu v tuzemsku
zboží zahraniční = je i původně české zboží, které bylo propuštěno do volného oběhu do jiného státu
ad b) obchodní (komerční) zboží = zboží dovážené v rámci zahraničně-obchodní činnosti, nikoliv pro osobní potřebu či jako dar
neobchodní zboží = ostatní (dary, pro osobní potřebu)
Devizové a celní právo – cvičení č. 1 (2.10.2003)
ZÁKLADNÍ POJMY Z CELNICTVÍ – pokračování ze cvičení č. 1 (2.10.2003)
- Celní statut = jím stanovujeme, zda se jedná o zboží české nebo zahraniční.
- Celní dohled a kontrola = je soubor všech úkonů, kterými se provádí celní řízení. V rámci celního dohledu se provádí celní kontrola – ta se provádí zejména prohlídkou zboží, osob, dopravních prostředků a veškerých průvodních dokladů (faktury, tranzitní celní prohlášení, darovací smlouvy, kupní smlouvy, apod.).
- Celně schválené určení = to je přiděleno každému zboží – zpravidla zahraničnímu – které přichází do ČR a je buď propuštěno do celního režimu nebo do svobodného celního pásma a nebo dojde ke vzdání se zboží ve prospěch státu či ke zničení zboží (padělky) a nebo dojde k tzv. zpětnému vývozu (např. u zboží rostlinného původu se zjistí choroba).
- Celní režimy = znamená možnost nakládat se zbožím v souladu s celními předpisy.
- Deklarant = pod tímto pojmem rozumíme tzv. celní agentury – připravují zboží tak, aby mohlo být vycleno – na základě plné moci zastupují toho, kdo dováží zboží.
- Celní deklarant je ten, kdo podává clení prohlášení a nebo jehož jménem podává celní prohlášení (ten kdo zastupuje).
- Deklarant je ten, kdo disponuje se zbožím a kdo může toto zboží předložit v celním řízení.
- Celní prohlášení = je úkon učiněný předepsaným způsobem (např. podáním JCD), kterým deklarant navrhuje příslušný režim.
- Celní předpisy = z hlediska celního zákona mezi celní předpisy patří kromě základního celního a devizového zákona také i předpisy veterinární, rostlinolékařské, předpisy týkající se odpadů, ochrany kulturních památek, duševního vlastnictví, atd. – pokud jsou aplikovány v souvislosti s přechodem zboží přes státní hranici.
- Obchodně-politická opatření = Clo a daň jsou tzv. tarifní překážky zahraničního obchodu (ZO), kromě toho v rámci zahraničně-obchodní činnosti existují i tzv. netarifní opatření – tj. překážky nesazební povahy – kdy jsou například vydávány ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) licence exportní či importní.
Celní dohled (§47)
Dohledu podléhá dovážené zboží od vstupu do ČR (překročí-li státní hranice) až do zjištění jeho statutu. U zahraničního zboží tento celní dohled končí až když se status změní:
• ve většině případech - když je za zboží zaplaceno clo a daň,
• nebo končí umístěním do celního skladu nebo celního pásma,
• nebo následuje tzv. zpětný vývoz nebo bylo zboží zničeno či jde o vzdání se zboží ve prospěch státu, a nebo pokud jde o trestný případ – propadnutím či zabráním zboží.
Provádění celního dohledu (§48)
Ten kdo má zboží u sebe může být podroben celní kontrole. A této celní kontrole může být podroben i ten, u kterého je pravděpodobné, že u sebe má zboží podléhající celní kontrole.
V rámci celní kontroly jsou celníci oprávněni provádět kontrolu osob, dopravních prostředků, zboží i dokladů s tím ovšem, že musí zajistit oběh dokladů před cizím zneužitím. Celní správa musí šetřit ústavní předpisy - zejména Základní listinu práv a svobod – i když v celním zákonu jsou do ní průlomy – například celníci mohou provést osobní prohlídku osoby – a taktéž mohou být prohlíženy nejen balíky, ale i dopisy (listové zásilky).
Osvobození od celní kontroly (§ 49)
Osvobozeni od celní kontroly jsou osoby požívající tzv. diplomatické osoby a imunity ve smyslu Vídeňské dohody o diplomatických stycích, a také diplomatická a kurýrní pošta.
Součinnost třetích osob (§51)
Součinnost třetích osob přikazuje určité povinnosti osobám, které jsou kontrolovány – jsou povinny strpět všechny povinné úkony (např. řidiči musí otevřít kufr svého automobilu).
Pokud osoba dováží zboží (i povahy neobchodní), tak musí předložit doklad o nákupu (fakturu, účtenku, darovací smlouvu, doklad o dědictví, apod.) a když to není schopen předložit, tak mu celnice stanoví lhůtu pro předložení.
Když zboží převáží ČD nebo Česká Pošta, tak všechny úkony součinnosti provádí obsluha (např. osoba doprovázející převoz) přičemž Česká pošta navíc vybírá clo, které předtím vyměří celnice - když dodá balík z ciziny - předloží tzv. dobírkovou poštovní poukázku, kde je uvedena výše cla a bez svolení celnice nevydá zboží adresátovi dříve než zaplatí vyměřené clo.
S celní správou spolupracují různé orgány státní správy:
• zejména Policie ČR, soudy, notáři (v případě darovací daně) - přičemž si vzájemně sdělují své poznatky,
• celní správa spolupracuje rovněž s peněžními ústavy (banky), které na písemnou žádost mohou prolomit bankovní tajemství,
• významná je také spolupráce s veřejnými dopravci.
• Celní zákon č. 13/93 Sb. ve znění zákonů 35/93 Sb. a 113/97 Sb.
• Vyhláška ministerstva financí č. 135/98 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona
• Vyhláška ministerstva financí č. 136/98 Sb. o osvobození zboží od dovozního cla
• Devizový zákon č. 219/95 Sb. v platném znění
• Procesní zákon: Zákon o správě daní a poplatků č. 337/92 Sb. v platném znění
• Skripta: Právo v podnikání II, Janků a kolektiv, od strany 25
Význam celního práva se v souvislosti se vstupem do EU oslabí. 85% celních a devizových zákonů bylo unifikováno s EU směrnicemi.
Celní zákon má 2 prováděcí vyhlášky.
Organizace celní správy
V čele celní správy (CS) jako vrcholový orgán je ministerstvo financí (MF), které obor působnosti celnictví, celních tarifů, devizové kontroly, kontroly zákazu a omezení vývozu a dovozu provádí prostřednictvím zvláštní složky – Generálního ředitelství cel (GŘC). Generálnímu ředitelství cel i ministerstvu financí jsou podřízené tzv. celní ředitelství (CŘ), které jsou etablována v místě krajů (např. CŘ České Budějovice). A nejvýkonnější složkou je tzv. celní úřad (celnice), který má nejvíce výkonných pravomocí. Tyto celní úřady dělíme na vnitrozemské a hraniční. Pod celní úřady spadají (podléhají) tzv. celní pobočky (např. celní úřad České Velenice má celní pobočku Halámky). A dále existují celní pracoviště – např. na celním přechodu pro pěší v Českých Velenicích.
Dále existuje tzv. ICFS – Inspektoráty celní a finanční stráže, který je zpravidla zřízen při celním ředitelství (CŘ) – provádí pátrání po zboží, které uniklo celnímu dohledu a provádějí také následnou kontrolu. Firmy mají povinnost 10 let archivovat příslušné dokumenty týkající se vývozu a dovozu. ICFS má při odhalování trestné činnosti některé pravomoci policejního orgánu, zejména mohou provádět některá prvotní šetření při podezření z trestného činu.
Oblasti působnosti celní správy:
• oblast celní (výběr cla)
• oblast daňová (DPH, spotřební daň, silniční daň u kamionů imatrikulovaných v zahraničí)
• vydávají někdy licence, které vydává ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) – úřední povolení k dovozu a vývozu některého zboží (dřevo, cement,…)
• provádí dohled nad dodržováním veterinárních a rostlinolékařských předpisů
• kontrolují vývoz a dovoz ohrožených druhů živočichů a rostlin a taktéž předmětů kulturní hodnoty
• kontrolují dovoz jedů a odpadů
• kontrolují i ochranu práva a duševního vlastnictví
• provádí kontrolu v oblasti devizové (dovoz a vývoz hodnot)
• v silniční dopravě mohou provádět kontrolu nebezpečných nákladů a provádí schvalovací řízení v systému TIR
Základní pojmy z celnictví
- Jednotné celní řízení = území ČR je jednotným celním územím (do 1.5.2004)
- Celní pohraniční pásmo = je pásmo 25 km od státní hranice a v okruhu 25 km od celních (mezinárodních) letišť – v tomto pásmu mohou být osoby kontrolovány celníky a mohou jim být prohlédnuta i zavazadla
- Osoba = jak osoba fyzická tak právnická – navíc je dělíme na tuzemce a cizince
- Zboží = z hlediska celních zákonů jsou zbožím veškeré věci movité, které přecházejí přes státní hranici + elektřina
Zboží rozlišujeme podle:
a) původu
b) podle způsobu užití
ad a) zboží české = to je i takové, které je původu zahraničního, ale bylo propuštěno do tzv. volného oběhu v tuzemsku
zboží zahraniční = je i původně české zboží, které bylo propuštěno do volného oběhu do jiného státu
ad b) obchodní (komerční) zboží = zboží dovážené v rámci zahraničně-obchodní činnosti, nikoliv pro osobní potřebu či jako dar
neobchodní zboží = ostatní (dary, pro osobní potřebu)
Devizové a celní právo – cvičení č. 1 (2.10.2003)
ZÁKLADNÍ POJMY Z CELNICTVÍ – pokračování ze cvičení č. 1 (2.10.2003)
- Celní statut = jím stanovujeme, zda se jedná o zboží české nebo zahraniční.
- Celní dohled a kontrola = je soubor všech úkonů, kterými se provádí celní řízení. V rámci celního dohledu se provádí celní kontrola – ta se provádí zejména prohlídkou zboží, osob, dopravních prostředků a veškerých průvodních dokladů (faktury, tranzitní celní prohlášení, darovací smlouvy, kupní smlouvy, apod.).
- Celně schválené určení = to je přiděleno každému zboží – zpravidla zahraničnímu – které přichází do ČR a je buď propuštěno do celního režimu nebo do svobodného celního pásma a nebo dojde ke vzdání se zboží ve prospěch státu či ke zničení zboží (padělky) a nebo dojde k tzv. zpětnému vývozu (např. u zboží rostlinného původu se zjistí choroba).
- Celní režimy = znamená možnost nakládat se zbožím v souladu s celními předpisy.
- Deklarant = pod tímto pojmem rozumíme tzv. celní agentury – připravují zboží tak, aby mohlo být vycleno – na základě plné moci zastupují toho, kdo dováží zboží.
- Celní deklarant je ten, kdo podává clení prohlášení a nebo jehož jménem podává celní prohlášení (ten kdo zastupuje).
- Deklarant je ten, kdo disponuje se zbožím a kdo může toto zboží předložit v celním řízení.
- Celní prohlášení = je úkon učiněný předepsaným způsobem (např. podáním JCD), kterým deklarant navrhuje příslušný režim.
- Celní předpisy = z hlediska celního zákona mezi celní předpisy patří kromě základního celního a devizového zákona také i předpisy veterinární, rostlinolékařské, předpisy týkající se odpadů, ochrany kulturních památek, duševního vlastnictví, atd. – pokud jsou aplikovány v souvislosti s přechodem zboží přes státní hranici.
- Obchodně-politická opatření = Clo a daň jsou tzv. tarifní překážky zahraničního obchodu (ZO), kromě toho v rámci zahraničně-obchodní činnosti existují i tzv. netarifní opatření – tj. překážky nesazební povahy – kdy jsou například vydávány ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) licence exportní či importní.
Celní dohled (§47)
Dohledu podléhá dovážené zboží od vstupu do ČR (překročí-li státní hranice) až do zjištění jeho statutu. U zahraničního zboží tento celní dohled končí až když se status změní:
• ve většině případech - když je za zboží zaplaceno clo a daň,
• nebo končí umístěním do celního skladu nebo celního pásma,
• nebo následuje tzv. zpětný vývoz nebo bylo zboží zničeno či jde o vzdání se zboží ve prospěch státu, a nebo pokud jde o trestný případ – propadnutím či zabráním zboží.
Provádění celního dohledu (§48)
Ten kdo má zboží u sebe může být podroben celní kontrole. A této celní kontrole může být podroben i ten, u kterého je pravděpodobné, že u sebe má zboží podléhající celní kontrole.
V rámci celní kontroly jsou celníci oprávněni provádět kontrolu osob, dopravních prostředků, zboží i dokladů s tím ovšem, že musí zajistit oběh dokladů před cizím zneužitím. Celní správa musí šetřit ústavní předpisy - zejména Základní listinu práv a svobod – i když v celním zákonu jsou do ní průlomy – například celníci mohou provést osobní prohlídku osoby – a taktéž mohou být prohlíženy nejen balíky, ale i dopisy (listové zásilky).
Osvobození od celní kontroly (§ 49)
Osvobozeni od celní kontroly jsou osoby požívající tzv. diplomatické osoby a imunity ve smyslu Vídeňské dohody o diplomatických stycích, a také diplomatická a kurýrní pošta.
Součinnost třetích osob (§51)
Součinnost třetích osob přikazuje určité povinnosti osobám, které jsou kontrolovány – jsou povinny strpět všechny povinné úkony (např. řidiči musí otevřít kufr svého automobilu).
Pokud osoba dováží zboží (i povahy neobchodní), tak musí předložit doklad o nákupu (fakturu, účtenku, darovací smlouvu, doklad o dědictví, apod.) a když to není schopen předložit, tak mu celnice stanoví lhůtu pro předložení.
Když zboží převáží ČD nebo Česká Pošta, tak všechny úkony součinnosti provádí obsluha (např. osoba doprovázející převoz) přičemž Česká pošta navíc vybírá clo, které předtím vyměří celnice - když dodá balík z ciziny - předloží tzv. dobírkovou poštovní poukázku, kde je uvedena výše cla a bez svolení celnice nevydá zboží adresátovi dříve než zaplatí vyměřené clo.
S celní správou spolupracují různé orgány státní správy:
• zejména Policie ČR, soudy, notáři (v případě darovací daně) - přičemž si vzájemně sdělují své poznatky,
• celní správa spolupracuje rovněž s peněžními ústavy (banky), které na písemnou žádost mohou prolomit bankovní tajemství,
• významná je také spolupráce s veřejnými dopravci.
49) Transformace české ekonomiky
Transformace české ekonomiky
Výchozí stav české ekonomiky – Na konci roku 1989 představovala čs. Ekonomika a celá společnost velice rozporuplný systém, který ve srovnání s jinými zeměmi opouštějícími komunismus, vykazoval předností.
Faktory, které jsou spolu s rozumnou transformační politikou základem pro to, aby se česká ekonomika udržovala na vedoucí pozici transformujících se zemí:
1) Průmyslová a civilizační tradice země, která byla do roku 1938 až na krátké výjimky evropským průměrem a ostře se odlišovala od východní Evropy.
2) Kvalifikační úroveň obyvatelstva, jeho flexibilita a tradiční ochota vyrovnat se se změnou situace.
3) Inflace nikdy nepřesahovala vážnější problém.
4) Převis peněžní nabídky nebyl relativně veliký
5) Hrubá vnější zadluženost byla poměrně nízká
6) Státní rozpočet takřka vyrovnaný
7) Vládní dluh mizivý
Ekonomickou transformaci lze úspěšně zahájit pokud je splněno několik podmínek:
1) Národnostní problém nebrání racionálnímu státoprávnímu uspořádání příslušného státu
2) Existuje politická strana (koalice stran) a jasně vymezenou posttranformační strategií
3) Nastolení právního státu a zaručení jistoty vlastnických práv
4) Vymezení jasných právních norem v oblasti hospodářského života
5) Budování „tržní infrastruktury“ tj. institucí obvyklých ve vyspělých ekonomikách = vytvoření nezávislé centrální banky, nepodléhající vládě a pečující o zdravou měnu, soustavy komerčních bank a jiných institucí peněžnictví a pojišťovnictví, kapitálového trhu
6) Vytvoření sociální „záchranné sítě“ pro tu část populace, která není vůbec či dočasně schopna se přizpůsobit tvrdým požadavkům tržní ekonomiky.
Okolnosti, které vážným způsobem zhoršují výsledky transformace všech postsocialistických zemí (do konce roku 1993 včetně):
1) Celosvětová ekonomická recese
2) Západoevropské zahledění se do své nové, velmi náročné fáze integrace, doprovázené navíc
vyčerpáním dosavadního růstového modelu a konkurenčním oslabením. Výsledkem je neotvírání,ale spíše uzavírání evropských trhů pro vývozy z postkomunistických zemí.
Transformace vlastnické struktury – Je skutečným jádrem celého transformačního procesu a jejím cílem je vybudovat svobodnou tržní ekonomiku. Konkrétně se jedná o dva vzájemné procesy:
1) Vytváření příznivých podmínek pro spontánní vznik soukromého sektoru
2) Privatizace, tj. transformace státního a družstevního majetku na majetek soukromý
Formy privatizace:
1) Restituce - majetku původním majitelům a jejich potomkům.
2) Malá privatizace – se z ekonomického hlediska neliší od tzv. velké privatizace, odlišné je čistě „technické“. Byl zvolen jiný privatizační postup pro oblast obchodu, služeb a řemesel. Smyslem této operace je převést státní majetek do rukou skutečného soukromého vlastníka.
3) Velká privatizace – jsou používány četné standardní privatizační metody, např. veřejná soutěž, prodej předem určenému vlastníku, prodej akcií v dočasném držení státu na kapitálovém trhu, kupónová privatizace, apod.
Základní problém VP je, že nelze použít jen standardní privatizační metody. Duchovní otcové kupónové privatizace, ekonomové Tomáš Ježek, Dušan Tříska, přišli na myšlenku: není-li možné získat kupce, je nutné majetek rozdat. Rozpracovali ji do použitelné podoby s využitím investičních kuponů. Myšlenka se zakládá na přesvědčení liberálních ekonomů, že důležitý není výnos z privatizace, ale že pravý smysl této operace spočívá ve vytvoření efektivní vlastnické struktury.
Kupónová privatizace v ČR sice získala masovou politickou podporu procesům transformace, ale byla vytvořena poněkud nepřehledná vlastnická struktura, ve které se vše točí kolem několika velkých postsocialistických bank a privatizačních fondů ne vždy jasného původu.
Kupónová privatizace a velký rozsah restitucí vedou k situaci, kdy stát po skončení privatizace bude chudý a nebude mít prostředky pro řešení nebo podporu řešení dlouhodobé věcné devastace ekonomiky.
4) Transformace majetku družstev – Z formálních družstev se vytvářejí družstva vlastníků, akciové či jiné společnosti a část družstevníků hospodaří jako individuální soukromí vlastníci.
5) Privatizace bytového fondu – Zde je předkupní právo dosavadních nájemníků zachováno. Podle M. Thatcherové – privatizace bytových fondů je význ. nástrojem vytváření sociální vrstvy odpovědných vlastníků.
Výchozí stav české ekonomiky – Na konci roku 1989 představovala čs. Ekonomika a celá společnost velice rozporuplný systém, který ve srovnání s jinými zeměmi opouštějícími komunismus, vykazoval předností.
Faktory, které jsou spolu s rozumnou transformační politikou základem pro to, aby se česká ekonomika udržovala na vedoucí pozici transformujících se zemí:
1) Průmyslová a civilizační tradice země, která byla do roku 1938 až na krátké výjimky evropským průměrem a ostře se odlišovala od východní Evropy.
2) Kvalifikační úroveň obyvatelstva, jeho flexibilita a tradiční ochota vyrovnat se se změnou situace.
3) Inflace nikdy nepřesahovala vážnější problém.
4) Převis peněžní nabídky nebyl relativně veliký
5) Hrubá vnější zadluženost byla poměrně nízká
6) Státní rozpočet takřka vyrovnaný
7) Vládní dluh mizivý
Ekonomickou transformaci lze úspěšně zahájit pokud je splněno několik podmínek:
1) Národnostní problém nebrání racionálnímu státoprávnímu uspořádání příslušného státu
2) Existuje politická strana (koalice stran) a jasně vymezenou posttranformační strategií
3) Nastolení právního státu a zaručení jistoty vlastnických práv
4) Vymezení jasných právních norem v oblasti hospodářského života
5) Budování „tržní infrastruktury“ tj. institucí obvyklých ve vyspělých ekonomikách = vytvoření nezávislé centrální banky, nepodléhající vládě a pečující o zdravou měnu, soustavy komerčních bank a jiných institucí peněžnictví a pojišťovnictví, kapitálového trhu
6) Vytvoření sociální „záchranné sítě“ pro tu část populace, která není vůbec či dočasně schopna se přizpůsobit tvrdým požadavkům tržní ekonomiky.
Okolnosti, které vážným způsobem zhoršují výsledky transformace všech postsocialistických zemí (do konce roku 1993 včetně):
1) Celosvětová ekonomická recese
2) Západoevropské zahledění se do své nové, velmi náročné fáze integrace, doprovázené navíc
vyčerpáním dosavadního růstového modelu a konkurenčním oslabením. Výsledkem je neotvírání,ale spíše uzavírání evropských trhů pro vývozy z postkomunistických zemí.
Transformace vlastnické struktury – Je skutečným jádrem celého transformačního procesu a jejím cílem je vybudovat svobodnou tržní ekonomiku. Konkrétně se jedná o dva vzájemné procesy:
1) Vytváření příznivých podmínek pro spontánní vznik soukromého sektoru
2) Privatizace, tj. transformace státního a družstevního majetku na majetek soukromý
Formy privatizace:
1) Restituce - majetku původním majitelům a jejich potomkům.
2) Malá privatizace – se z ekonomického hlediska neliší od tzv. velké privatizace, odlišné je čistě „technické“. Byl zvolen jiný privatizační postup pro oblast obchodu, služeb a řemesel. Smyslem této operace je převést státní majetek do rukou skutečného soukromého vlastníka.
3) Velká privatizace – jsou používány četné standardní privatizační metody, např. veřejná soutěž, prodej předem určenému vlastníku, prodej akcií v dočasném držení státu na kapitálovém trhu, kupónová privatizace, apod.
Základní problém VP je, že nelze použít jen standardní privatizační metody. Duchovní otcové kupónové privatizace, ekonomové Tomáš Ježek, Dušan Tříska, přišli na myšlenku: není-li možné získat kupce, je nutné majetek rozdat. Rozpracovali ji do použitelné podoby s využitím investičních kuponů. Myšlenka se zakládá na přesvědčení liberálních ekonomů, že důležitý není výnos z privatizace, ale že pravý smysl této operace spočívá ve vytvoření efektivní vlastnické struktury.
Kupónová privatizace v ČR sice získala masovou politickou podporu procesům transformace, ale byla vytvořena poněkud nepřehledná vlastnická struktura, ve které se vše točí kolem několika velkých postsocialistických bank a privatizačních fondů ne vždy jasného původu.
Kupónová privatizace a velký rozsah restitucí vedou k situaci, kdy stát po skončení privatizace bude chudý a nebude mít prostředky pro řešení nebo podporu řešení dlouhodobé věcné devastace ekonomiky.
4) Transformace majetku družstev – Z formálních družstev se vytvářejí družstva vlastníků, akciové či jiné společnosti a část družstevníků hospodaří jako individuální soukromí vlastníci.
5) Privatizace bytového fondu – Zde je předkupní právo dosavadních nájemníků zachováno. Podle M. Thatcherové – privatizace bytových fondů je význ. nástrojem vytváření sociální vrstvy odpovědných vlastníků.
48) Ekonomika rozvojových zemí
Ekonomika rozvojových zemí
Základní charakteristika rozvojových zemí:
• Nízký HDP ve srovnání s HDP v průměrně vyspělých zemích (až 40x)
• Nízká úroveň vzdělání (až 50% negramotných)
• Vysoká zaměstnanost v zemědělství (až 70%)
• Vysoká porodnost – populační problém
• Vysoká úmrtnost – nízký průměrný věk (45 let)
• Nedostačující zdravotnictví
• Špatná kvalita dopravy a spojů
• Nejasnosti v politické oblasti – nezájem zahraničních investorů
Populační problém – Vysoký přírůstek obyvatelstva je způsoben tím, že chudoba nutí rodiče plodit další děti, aby jim pomohly zajistit obživu. Jenže špatná sociální základna způsobuje vysokou úmrtnost ve velmi nízkém věku, což je příčinou nízkého průměrného věku. Pro veliké množství obyvatelstva není možné také zajistit dostatek pracovních příležitostí, takže mnoho lidí umírá na existenční problémy (hlady). Nefunkčnost zdravotnictví a malá osvěta způsobují i neznalost antikoncepce a narození dalších nechtěných dětí, které později umírají na již zmíněné existenční problémy.
Možná řešení:
1) Zlepšení sociální základny
2) Dostatek pracovních příležitostí
3) Osvěta a zajištění informací
4) Poskytnout prostředky pro život (peníze)
Strategie hospodářského rozvoje
Lidské zdroje –
1) Nutnost klást důraz na kvalitu než na množství, tzn. zlepšit sociální základnu
2) Zamezit úniku mozků (intelektuálních lidí)
Přírodní zdroje -
1) Optimálně využít přírodních zdrojů
2) Přechod na soukromé vlastnictví půdy
Kapitál -
1) Umět si zajistit investice z průmyslově vyspělých zemí
2) Kapitál použít na vybudování infrastruktury
3) Nutnost prolomit bludný kruh akumulace peněz
Nízké úspory
Nízké důchody Nízké investice a akumulace
Nízká produktivita práce
Technologie -
1) Naučit se využít existující technologii
2) K technologii je třeba řídících pracovníků
3) Rovněž by se měla vytvořit vrstva domácích firem a managerů
V pořadí problémů, které musí rozvojové země řešit má prioritu zlepšování zdraví obyvatelstva a zvyšování vzdělanosti a odborné průpravy. Produktivní kapitál v chudých zemích se vytváří pomalým tempem, protože důchody jsou tak nízké, že jen malá část může být uspořena pro budoucnost. Z toho problému se mnoho zemí snažilo dostat tím, že v 70. Letech financovaly ambiciózní programy rozvoje čemuž se však zadlužily natolik, že toto velké zadlužení trvá dodnes.
Jak se tedy vůbec mohou ekonomicky rozvíjet tyto země? Existují 3 teorie:
1) Metoda startu – „Start“ je poháněn vůdčími sektory tam, kde se rozvíjí exportní trhy. Když
začnou růst dostavuje se zisk a ten se znovu investuje.
2) Teorie zaostalosti – tyto země by měly přebírat nové technologie od vyspělých zemí a
využívat jejich odborníků.
3) Teorie vyváženého růstu – říká, že všechny země postupují stále vyváženě vpřed („jako
želvy“)
Základní charakteristika rozvojových zemí:
• Nízký HDP ve srovnání s HDP v průměrně vyspělých zemích (až 40x)
• Nízká úroveň vzdělání (až 50% negramotných)
• Vysoká zaměstnanost v zemědělství (až 70%)
• Vysoká porodnost – populační problém
• Vysoká úmrtnost – nízký průměrný věk (45 let)
• Nedostačující zdravotnictví
• Špatná kvalita dopravy a spojů
• Nejasnosti v politické oblasti – nezájem zahraničních investorů
Populační problém – Vysoký přírůstek obyvatelstva je způsoben tím, že chudoba nutí rodiče plodit další děti, aby jim pomohly zajistit obživu. Jenže špatná sociální základna způsobuje vysokou úmrtnost ve velmi nízkém věku, což je příčinou nízkého průměrného věku. Pro veliké množství obyvatelstva není možné také zajistit dostatek pracovních příležitostí, takže mnoho lidí umírá na existenční problémy (hlady). Nefunkčnost zdravotnictví a malá osvěta způsobují i neznalost antikoncepce a narození dalších nechtěných dětí, které později umírají na již zmíněné existenční problémy.
Možná řešení:
1) Zlepšení sociální základny
2) Dostatek pracovních příležitostí
3) Osvěta a zajištění informací
4) Poskytnout prostředky pro život (peníze)
Strategie hospodářského rozvoje
Lidské zdroje –
1) Nutnost klást důraz na kvalitu než na množství, tzn. zlepšit sociální základnu
2) Zamezit úniku mozků (intelektuálních lidí)
Přírodní zdroje -
1) Optimálně využít přírodních zdrojů
2) Přechod na soukromé vlastnictví půdy
Kapitál -
1) Umět si zajistit investice z průmyslově vyspělých zemí
2) Kapitál použít na vybudování infrastruktury
3) Nutnost prolomit bludný kruh akumulace peněz
Nízké úspory
Nízké důchody Nízké investice a akumulace
Nízká produktivita práce
Technologie -
1) Naučit se využít existující technologii
2) K technologii je třeba řídících pracovníků
3) Rovněž by se měla vytvořit vrstva domácích firem a managerů
V pořadí problémů, které musí rozvojové země řešit má prioritu zlepšování zdraví obyvatelstva a zvyšování vzdělanosti a odborné průpravy. Produktivní kapitál v chudých zemích se vytváří pomalým tempem, protože důchody jsou tak nízké, že jen malá část může být uspořena pro budoucnost. Z toho problému se mnoho zemí snažilo dostat tím, že v 70. Letech financovaly ambiciózní programy rozvoje čemuž se však zadlužily natolik, že toto velké zadlužení trvá dodnes.
Jak se tedy vůbec mohou ekonomicky rozvíjet tyto země? Existují 3 teorie:
1) Metoda startu – „Start“ je poháněn vůdčími sektory tam, kde se rozvíjí exportní trhy. Když
začnou růst dostavuje se zisk a ten se znovu investuje.
2) Teorie zaostalosti – tyto země by měly přebírat nové technologie od vyspělých zemí a
využívat jejich odborníků.
3) Teorie vyváženého růstu – říká, že všechny země postupují stále vyváženě vpřed („jako
želvy“)
47) Státní podniky
Státní podniky
Státní podniky zřizuje stát. Jejich zakladatelem může být buď příslušné ministerstvo nebo orgány místní samosprávy (obecní úřad). Podnik je právnickou osobou, vystupuje svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplívající. Podnik vzniká na základě rozhodnutí zakladatele dnem zápisu do obchodního rejstříku.
Zákon o státním podniku rozlišuje dva typy státních podniků:
1) Podniky zaměřené na podnikatelskou činnost
2) Podniky pro uspokojování veřejně prospěšných zájmů. Tyto podniky nejsou obvykle ziskové.
Státní podnik zřizuje zakladatel vydáním zakladatelské listiny a žádostí o zápis do obchodního rejstříku. Datum zápisu je dnem vzniku státního podniku.
Ručení – podnik ručí za své závazky svým majetkem. Za závazky podniku stát neručí!
Kompetence řízení a kontrola – Státní podnik řídí ředitel, který také zastupuje podnik navenek jako statutární orgán. Jmenuje ho zakladatel.
Poradním orgánem je dozorčí rada (funkční období je 5 let), která:
1) Projednává základní otázky koncepce rozvoje podniku
2) Dohlíží na hospodaření podniku
3) Projednává roční účetní uzávěrku a rozdělení použitelného zisku
4) Může doporučit zakladateli odvolat ředitele
5) Vyjadřuje se k rozdělení, sloučení a zrušení podniku.
Rozdělování zisku – Z vytvořeného zisku musí podnik zaplatit daně a zbytek zisku (tzv. použitelný zisk) rozděluje podle potřeby na zajištění své další činnosti.
Zákon o státním podniku
Podnik je výrobcem zboží, který svou podnikatelskou činnost provozuje samostatně na základě hospodaření na vlastní účet, přitom na sebe bere přiměřené hospodářské riziko. Podnik hospodaří s věcmi a majetkovými právy, svěřenými mu při jeho založení, a dále s věcmi a majetkovými právy nabytými v průběhu jeho podnikání. Věci s nimiž podnik hospodaří, jsou ve státním vlastnictví. Podnik má právo majetek držet, užívat jej a nakládat s ním v souladu s právními předpisy. Čistá hodnota majetku svěřeného podniku při jeho založení tvoří jeho kmenové jmění.
Podnik hradí své potřeby a náklady z příjmů získaných především ze své podnikatelské činnosti. Ze svého zisku hradí podnik odvody a daně státu. Zisk pro provedení odvodů a daní využívá podnik samostatně. Odpisy zůstávají podniku.
Podnik vytváří tyto fondy:
1) Fond rozvoje
2) Rezervní fond
3) Fond kulturních a sociálních potřeb
4) Fond odměn
5) Účelové fondy tvořené z nákladů
6) další fondy
Podnik je povinen vést účetnictví, sestavovat roční závěrku, poskytovat ji zakladateli a příslušným orgánům státní správy. Roční účetní závěrku přezkušuje auditor. Vnitřní organizace je ve výhradní působnosti podniku. Podnik je povinen chránit životní prostředí před škodlivými vlivy, které jsou jeho činností vyvolávány, a zejména dbát toho, aby neohrožoval zdraví občanů.
K rozdělení, sloučení nebo splynutí podniku dochází na základě rozhodnutí zakladatele.
Rozdělený podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí na nově vzniklé, popřípadě přejímající podniky. Slučovaný podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí na přejímající podnik.
Při splynutí podniků dosavadní podniky zanikají a jejich majetek a závazky přechází na nově vzniklý podnik. Zánik nastává dnem výmazu podniku z obchodního rejstříku.
Státní podniky zřizuje stát. Jejich zakladatelem může být buď příslušné ministerstvo nebo orgány místní samosprávy (obecní úřad). Podnik je právnickou osobou, vystupuje svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplívající. Podnik vzniká na základě rozhodnutí zakladatele dnem zápisu do obchodního rejstříku.
Zákon o státním podniku rozlišuje dva typy státních podniků:
1) Podniky zaměřené na podnikatelskou činnost
2) Podniky pro uspokojování veřejně prospěšných zájmů. Tyto podniky nejsou obvykle ziskové.
Státní podnik zřizuje zakladatel vydáním zakladatelské listiny a žádostí o zápis do obchodního rejstříku. Datum zápisu je dnem vzniku státního podniku.
Ručení – podnik ručí za své závazky svým majetkem. Za závazky podniku stát neručí!
Kompetence řízení a kontrola – Státní podnik řídí ředitel, který také zastupuje podnik navenek jako statutární orgán. Jmenuje ho zakladatel.
Poradním orgánem je dozorčí rada (funkční období je 5 let), která:
1) Projednává základní otázky koncepce rozvoje podniku
2) Dohlíží na hospodaření podniku
3) Projednává roční účetní uzávěrku a rozdělení použitelného zisku
4) Může doporučit zakladateli odvolat ředitele
5) Vyjadřuje se k rozdělení, sloučení a zrušení podniku.
Rozdělování zisku – Z vytvořeného zisku musí podnik zaplatit daně a zbytek zisku (tzv. použitelný zisk) rozděluje podle potřeby na zajištění své další činnosti.
Zákon o státním podniku
Podnik je výrobcem zboží, který svou podnikatelskou činnost provozuje samostatně na základě hospodaření na vlastní účet, přitom na sebe bere přiměřené hospodářské riziko. Podnik hospodaří s věcmi a majetkovými právy, svěřenými mu při jeho založení, a dále s věcmi a majetkovými právy nabytými v průběhu jeho podnikání. Věci s nimiž podnik hospodaří, jsou ve státním vlastnictví. Podnik má právo majetek držet, užívat jej a nakládat s ním v souladu s právními předpisy. Čistá hodnota majetku svěřeného podniku při jeho založení tvoří jeho kmenové jmění.
Podnik hradí své potřeby a náklady z příjmů získaných především ze své podnikatelské činnosti. Ze svého zisku hradí podnik odvody a daně státu. Zisk pro provedení odvodů a daní využívá podnik samostatně. Odpisy zůstávají podniku.
Podnik vytváří tyto fondy:
1) Fond rozvoje
2) Rezervní fond
3) Fond kulturních a sociálních potřeb
4) Fond odměn
5) Účelové fondy tvořené z nákladů
6) další fondy
Podnik je povinen vést účetnictví, sestavovat roční závěrku, poskytovat ji zakladateli a příslušným orgánům státní správy. Roční účetní závěrku přezkušuje auditor. Vnitřní organizace je ve výhradní působnosti podniku. Podnik je povinen chránit životní prostředí před škodlivými vlivy, které jsou jeho činností vyvolávány, a zejména dbát toho, aby neohrožoval zdraví občanů.
K rozdělení, sloučení nebo splynutí podniku dochází na základě rozhodnutí zakladatele.
Rozdělený podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí na nově vzniklé, popřípadě přejímající podniky. Slučovaný podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí na přejímající podnik.
Při splynutí podniků dosavadní podniky zanikají a jejich majetek a závazky přechází na nově vzniklý podnik. Zánik nastává dnem výmazu podniku z obchodního rejstříku.
46) Úloha vlády v moderní ekonomice
Úloha vlády v moderní ekonomice
Nástroje vládní politiky – Pro dosažení veřejných politických cílů je zapotřebí, aby si vlády obstarávaly příjmy, utrácely peníze a vydávaly příkazy k regulaci ekonomické aktivity. Mezi hlavní nástroje, jimiž vlády ovlivňují ekonomickou aktivitu náleží:
1) Daně – které snižují soukromé výdaje (např. na automobily či stravování) a tím uvolňují
prostor pro veřejné výdaje (na statky jako nákl. Auta nebo potraviny pro armádu).
2) Výdaje – které podněcují firmy nebo zaměstnance k výrobě jistých statků nebo služeb a
transfery (jako je zabezpečení) které skýtají duchovní podporu.
3) Regulace – či zásahy, které obyvatelům dávají pokyny, aby vykonávaly či nevykonávaly
jisté ekonomické aktivity.
Daňová a výdajová aktivita – v každém krizovém období – v každé válce, každé depresi, v každé vlně vzedmutého znepokojení nad chudobou a nerovností – se aktivita vlády zvětšuje. Když ale naléhavost pomine, výdaje se patrně nikdy nevrací na předchozí úroveň.
Růst vládních zásahů a regulace – Zvyšování kolektivních výdajů je pouze jednou stránkou vývoje. Vedle rychlého růstu výdajů a daní se také obrovsky rozmnožily zákony a regulace související s ekonomickými záležitostmi.
Funkce vlády – Ekonomie v posledních letech vyvinula disciplínu nazývanou veřejná volba. Ta studuje jak se
vlády rozhodují a jak řídí ekonomiku. Ptá se, jaké statky vlády kupují, komu jsou rozdělovány přínosy z vládních programů, jak se tyto vládní statky a služby vyrábějí. Jaké hlavní ekonomické funkce vláda v soudobé smíšené ekonomice vykonává?
Jsou čtyři:
1) Vytváření právního rámce tržní ekonomiky
2) Stanovení makroekonomické stabilizační politiky
3) Ovlivňování alokace zdrojů s cílem zvýšit ekonomickou efektivnost
4) Zavádění programů, které ovlivňují rozdělování důchodů.
Právní rámec – Ve své první funkci, vymezování právního rámce, vláda určuje pravidla ekonomické hry, které se zúčastňují domácnosti, firmy a dokonce i vlády. Tato pravidla zahrnují definici vlastnictví, zákony pro uzavírání smluv a hospodářské podnikání, vzájemné závazky zaměstnanců a zaměstnavatelů a řadu ustanovení, která upravují způsob vzájemného chování jednotlivých subjektů společnosti.
Stát
Stát je organizační soustava lidské společnosti, která má své ohraničené území, občany (obyvatelstvo), řídící orgány, administrativní aparát a ozbrojenou moc. Stát je představován prezidentem, parlamentem, vládními orgány státní moci, což je sama vláda a ministerstva. Patří zde však i místní orgány státní správy – obecní, městská a okresní zastupitelstva.
Ve vývoji národních ekonomik hraje vláda stále významnou roli. Názory na tuto skutečnost nejsou vždy jednoznačné. Úloha státu v ekonomice zůstává nesporná, protože pro chod ekonomiky je nutno vytvářet určitá pravidla a stanovovat hlavní směry vývoje.
Vláda plní v ekonomice především tyto funkce:
1) Vytváří rámec pro fungování ekonomiky
2) Určuje makroekonomickou stabilizační politiku směřující proti nezaměstnanosti, inflaci, stagnaci apod.
3) Ovlivňuje racionální rozdělování zdrojů v zájmu zvyšování ekonomické efektivnosti.
4) Vytváří sociální programy.
Hospodářská politika ovlivňuje hospodářský proces státu. Nástroji hospodářské politiky jsou:
1) Fiskální politika – měnová
2) Monetární politika
3) Obchodní politika
4) Důchodová politika
Fiskální politika – čili rozpočtová je dána výdaji a příjmy státního rozpočtu. Státní rozpočet může být : s přebytkem, vyrovnaný nebo také se schodkem (deficitní).
Základní příjmy jsou:
1) Daň z přidané hodnoty
2) Spotřební daň
3) Daň z příjmu
4) Silniční daň
5) Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí
6) Clo
7) Sociální a zdravotní pojištění
8) Nedaňové příjmy (soudní a jiné poplatky, kolky)
Základními výdaji jsou:
1) Dotace podnikům
2) Transfery domácnostem – důchodové a nemocenské zajištění,
politika zaměstnanosti a rekvalifikace
3) Veřejná spotřeba obyvatelstva – školství, zdravotnictví,
kultura
4) Transfery do zahraničí – závazky vůči mezinárodním
organizacím
5) Bytová politika – příspěvky na stavební spoření
6) Kapitálové výdaje – investice do ekologie, školství,
zdravotnictví a dopravy
7) Vládní úvěry (české plynárenské)
Monetární politika – zahrnuje regulaci peněz, úvěru a bankovní soustavy centrální bankou (ČNB)
Nástroje monetární politiky:
1) Diskontrní politika – Centrální banka může poskytovat
komerčním bankám úvěry, tyto poskytuje při tzv. diskontní
úrokové sazbě.
2) Operace na volném trhu – centrální banka nakupuje nebo
prodává státní cenné papíry.
3) Politika minimálních rezerv – stát může uložit komerčním bankám povinnost uložit část svých aktiv u centrální banky na bezúročný běžný účet.
Obchodní zahraniční politika – každá země může ovlivňovat svůj obchod prostřednictvím obchodní politiky. Ta se skládá z cel, kvót dovozních depozit a dalších nástrojů, které omezují nebo podporují vývoz a dovoz. Dalším nástrojem je regulace měnového trhu.
Nástroje:
1) Doložka nejvyšších výhod – rovnost v oblasti mezin. hospodářských vztahů.
2) Používání cel, subvencí jako nástrojů regulace volného obchodu
3) Zákaz dovozu nebo vývozu (embargo)
4) Změna kurzu měny
Důchodová politika – Přesněji je označována jako mzdová a cenová politika, projevující se v cenové a mzdové regulaci.
Nástroje vládní politiky – Pro dosažení veřejných politických cílů je zapotřebí, aby si vlády obstarávaly příjmy, utrácely peníze a vydávaly příkazy k regulaci ekonomické aktivity. Mezi hlavní nástroje, jimiž vlády ovlivňují ekonomickou aktivitu náleží:
1) Daně – které snižují soukromé výdaje (např. na automobily či stravování) a tím uvolňují
prostor pro veřejné výdaje (na statky jako nákl. Auta nebo potraviny pro armádu).
2) Výdaje – které podněcují firmy nebo zaměstnance k výrobě jistých statků nebo služeb a
transfery (jako je zabezpečení) které skýtají duchovní podporu.
3) Regulace – či zásahy, které obyvatelům dávají pokyny, aby vykonávaly či nevykonávaly
jisté ekonomické aktivity.
Daňová a výdajová aktivita – v každém krizovém období – v každé válce, každé depresi, v každé vlně vzedmutého znepokojení nad chudobou a nerovností – se aktivita vlády zvětšuje. Když ale naléhavost pomine, výdaje se patrně nikdy nevrací na předchozí úroveň.
Růst vládních zásahů a regulace – Zvyšování kolektivních výdajů je pouze jednou stránkou vývoje. Vedle rychlého růstu výdajů a daní se také obrovsky rozmnožily zákony a regulace související s ekonomickými záležitostmi.
Funkce vlády – Ekonomie v posledních letech vyvinula disciplínu nazývanou veřejná volba. Ta studuje jak se
vlády rozhodují a jak řídí ekonomiku. Ptá se, jaké statky vlády kupují, komu jsou rozdělovány přínosy z vládních programů, jak se tyto vládní statky a služby vyrábějí. Jaké hlavní ekonomické funkce vláda v soudobé smíšené ekonomice vykonává?
Jsou čtyři:
1) Vytváření právního rámce tržní ekonomiky
2) Stanovení makroekonomické stabilizační politiky
3) Ovlivňování alokace zdrojů s cílem zvýšit ekonomickou efektivnost
4) Zavádění programů, které ovlivňují rozdělování důchodů.
Právní rámec – Ve své první funkci, vymezování právního rámce, vláda určuje pravidla ekonomické hry, které se zúčastňují domácnosti, firmy a dokonce i vlády. Tato pravidla zahrnují definici vlastnictví, zákony pro uzavírání smluv a hospodářské podnikání, vzájemné závazky zaměstnanců a zaměstnavatelů a řadu ustanovení, která upravují způsob vzájemného chování jednotlivých subjektů společnosti.
Stát
Stát je organizační soustava lidské společnosti, která má své ohraničené území, občany (obyvatelstvo), řídící orgány, administrativní aparát a ozbrojenou moc. Stát je představován prezidentem, parlamentem, vládními orgány státní moci, což je sama vláda a ministerstva. Patří zde však i místní orgány státní správy – obecní, městská a okresní zastupitelstva.
Ve vývoji národních ekonomik hraje vláda stále významnou roli. Názory na tuto skutečnost nejsou vždy jednoznačné. Úloha státu v ekonomice zůstává nesporná, protože pro chod ekonomiky je nutno vytvářet určitá pravidla a stanovovat hlavní směry vývoje.
Vláda plní v ekonomice především tyto funkce:
1) Vytváří rámec pro fungování ekonomiky
2) Určuje makroekonomickou stabilizační politiku směřující proti nezaměstnanosti, inflaci, stagnaci apod.
3) Ovlivňuje racionální rozdělování zdrojů v zájmu zvyšování ekonomické efektivnosti.
4) Vytváří sociální programy.
Hospodářská politika ovlivňuje hospodářský proces státu. Nástroji hospodářské politiky jsou:
1) Fiskální politika – měnová
2) Monetární politika
3) Obchodní politika
4) Důchodová politika
Fiskální politika – čili rozpočtová je dána výdaji a příjmy státního rozpočtu. Státní rozpočet může být : s přebytkem, vyrovnaný nebo také se schodkem (deficitní).
Základní příjmy jsou:
1) Daň z přidané hodnoty
2) Spotřební daň
3) Daň z příjmu
4) Silniční daň
5) Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí
6) Clo
7) Sociální a zdravotní pojištění
8) Nedaňové příjmy (soudní a jiné poplatky, kolky)
Základními výdaji jsou:
1) Dotace podnikům
2) Transfery domácnostem – důchodové a nemocenské zajištění,
politika zaměstnanosti a rekvalifikace
3) Veřejná spotřeba obyvatelstva – školství, zdravotnictví,
kultura
4) Transfery do zahraničí – závazky vůči mezinárodním
organizacím
5) Bytová politika – příspěvky na stavební spoření
6) Kapitálové výdaje – investice do ekologie, školství,
zdravotnictví a dopravy
7) Vládní úvěry (české plynárenské)
Monetární politika – zahrnuje regulaci peněz, úvěru a bankovní soustavy centrální bankou (ČNB)
Nástroje monetární politiky:
1) Diskontrní politika – Centrální banka může poskytovat
komerčním bankám úvěry, tyto poskytuje při tzv. diskontní
úrokové sazbě.
2) Operace na volném trhu – centrální banka nakupuje nebo
prodává státní cenné papíry.
3) Politika minimálních rezerv – stát může uložit komerčním bankám povinnost uložit část svých aktiv u centrální banky na bezúročný běžný účet.
Obchodní zahraniční politika – každá země může ovlivňovat svůj obchod prostřednictvím obchodní politiky. Ta se skládá z cel, kvót dovozních depozit a dalších nástrojů, které omezují nebo podporují vývoz a dovoz. Dalším nástrojem je regulace měnového trhu.
Nástroje:
1) Doložka nejvyšších výhod – rovnost v oblasti mezin. hospodářských vztahů.
2) Používání cel, subvencí jako nástrojů regulace volného obchodu
3) Zákaz dovozu nebo vývozu (embargo)
4) Změna kurzu měny
Důchodová politika – Přesněji je označována jako mzdová a cenová politika, projevující se v cenové a mzdové regulaci.
45) Velkoobchod
Velkoobchod
Význam a základní funkce velkoobchodu:
1) Zásobuje maloobchodní síť, překonává časový rozpor mezi výrobou a spotřebou.
2) Vyrovnává rytmus výroby s rytmem dodávek zboží do maloobchodní sítě, soustředění a skladování zásob ve velkoobchodních skladech.
3) Zlevňuje přiblížení zboží místu spotřeby
4) Vykonává a řídí řadu operací, které jsou přímým pokračováním výroby zboží – přesun zboží z výroby do skladu. Vnitřní přeprava, manipulace, přeprava do maloobchodu
5) Přetváří úzký výrobní sortiment na sortiment spotřební, kompletování zásilek, příprava sortimentu k expedici, dohotovení zboží (dozrávání ovoce)
6) Propagace zboží např. na výstavách a veletrzích.
Členění velkoobchodních skladů:
1) Z hlediska výstavby:
a) Sklady otevřené – oplocená plocha s úpravou podkladu. Dobré
přístupové podmínky.
b) Polootevřené – Zastřešená plocha bez bočních stěn
c) Uzavřené – Chrání výrobky proti všem atmosférickým vlivům
d) Výškové – Uzavřené sklady s výškou do 8m
e) Halové –
f) Etážové –
2) Z hlediska funkce v zásobovacím systému:
a) Nákupní – soustřeďování zboží od výrobců a jeho následné odeslání prodejci
b) Rozdělovací a třídící – třídí se zde velké zásilky pro maloobchod
c) Pro sezónní a dlouhodobé skladování
d) Obchodní – základní funkcí kromě skladování je i změna sortimentu
e) Odbytové – umístěny u výroby, jeden výrobce mnoho odběratelů
f) Veřejné a nájemné – skladování zboží pro zákazníka
g) Tranzitní – v místech velké překládky zboží (přístavy, nádraží…)
h) Konsignační – odběratel zřizuje u dodavatele, odebírá dle spotřeby a platí
v časovém odstupu.
3) Z hlediska sortimentu:
a) Sortimentální – pro jednu skupinu zboží
b) Univerzální – pro větší sortiment zboží
c) Úzce specializované – pro části sortimentu
4) Podle stupně mechanizace:
a) Automatizované – část pohybu zboží je zajištěna automaticky
b) Plně automatizované – téměř všechny nebo všechny manipulační procesy jsou
automatizované
c) Mechanizované – mech. Prostředky netvoří celek a řeší pouze část pohybu
d) Vysoce mechanizované – progresivní technologie, s prvky automatizace při
příjmu, skladování, vyskladňování spolupracuje
člověk
e) Sklady ruční
Formy velkoobchodní činnosti
Většinu velkoobchodních zařízení tvoří velkoobchodníci – zprostředkovatelé mezi výrobci a maloobchodním nebo průmyslovým sektorem.
Formy činností velkoobchodníků:
1) Zprostředkovatelská forma – nezadržuje žádné zásoby, shromažďuje objednávky od odběratelů a předává je výrobcům a dodavatelům – přímá zásilka zboží.
2) Zásilková forma – katalogy a propagační literatura, možnost vybrat zboží podle přání a objednat je písemnou formou.
3) Regálová forma – zprostředkovatel dodá obchodu stojany, naplní je zbožím, maloobchodník platí smluvní cenu za prodané zboží.
4) Samoobslužná forma – tzv. „zaplať a odvez“ (cash carry), velký výběr zboží, platba v hotovosti nebo šekem.
5) Prodejní forma – v prodejní kanceláři jsou vystaveny výrobky podniku, nejsou zde zásoby
6) Kompilátorská forma – (kompilace = práce vzniklá sestavením různorodých prvků) shromažďování zboží, balení do krabic nebo konzervace, dodávka do maloobchodů.
Pracovní činnost a operace ve velkoobchodě
Provoz ve skladu musí být organizován, aby proces skladování včetně příjmu, ukládání, přípravě k expedice, vlastní expedici a rozvoz zboží tvořil ucelený řetěz. Proces musí proběhnout s nejmenšími ztrátami na zboží a s nejvyššími úsporami lidské práce.
Provoz dělíme na:
1) Nákup a příjem zboží
2) Skladování zboží
3) Prodej a expedice zboží
Dodavatelsko – odběratelské vztahy
1) Kontakt s prodejnou – Na základě smlouvy o dodávkách zboží informuje dodavatel prodejny o nových druzích zboží a předkládá vzorky. Ve spolupráci s prodejnou může velkoobchod provádět průzkum poptávky.
2) Zásobování prodejen – Základem je aktivní přístup dodavatele. Zásobování prodeje musí být plynulé v potřebném množství, struktuře, sortimentální skladbě a kvalitě.
Ze vztahu mezi prodejcem a dodavatelem vyplívají tyto povinnosti:
a) Povinnosti odběratelů
1) Sledování pohybu zásob
2) Přehled o nákupní činnosti podniku
3) Přehled činnosti dodavatelů
4) Sledování nových druhů zboží
5) Včasné předkládání objednávek
6) Respektovat rozvozní plán
b) Povinnosti dodavatelů 1) Informovat odběratele o novém zboží
2) Průzkum trhu
3) Návrh objednávkového a rozvozního plánu
4) Složení zboží
5) Převzetí obalů
Objednávání zboží prodejnou má tyto formy:
1) Písemnou objednávku
2) Telefonicky
3) Prostřednictvím obchodního zástupce
4) Osobně
Maloobchodní síť
Soubor prodejních jednotek, které zásobují obyvatelstvo spotřebním zbožím, označujeme jako maloobchodní síť. Provozní jednotky jsou vzájemně provázané co do sortimentu, typů i organizace provozu. Z hlediska působení v místě či oblasti lze maloobchodní síť členit na základní a doplňkovou.
Základní maloobchodní síť – funguje pravidelně po celý rok a má relativně stálý okruh zákazníků v příslušné oblasti. Obchodně provozní jednotky mají pevné stanoviště.
Doplňková maloobchodní síť – je tvořena jednotkami používanými pro nabídku při krátkodobém a místním zvýšení poptávky.
Z hlediska typu osídlení, kde maloobchodní síť působí, lze rozlišit maloobchodní síť městskou a venkovskou.
Městská maloobchodní síť – nabízí veškerý obchodní sortiment vyskytující se na trhu spotřebním zbožím.
Poptávka po zboží je v jejím teritoriu vysoká. Konkurenční prostředí je výraznější, neboť zákazníci při relativně krátkých docházkových vzdálenostech mohou snadno přesunout své nákupy do jiné prodejny.
Venkovská maloobchodní síť – musí počítat s nižší hustotou osídlení a s nižší poptávkou po zboží.
Uspořádání maloobchodní sítě
Obchodní síť má svým uspořádáním a strukturou zajišťovat nejen rozvoj (prosperitu) provozujících obchodních firem, ale i prosperitu občanské vybavenosti určitého regionu. Maloobchodní síť má bezprostřední vliv na životní úroveň a způsob života obyvatelstva. Při vytváření maloobchodní sítě mají hlavní slovo obchodní firmy. Ty rozhodují o umístění svých provozoven. Nicméně státní a samosprávné orgány dohlížejí a regulují proces využívání území. Rozhodnout kam umístit svou prodejnu je pro obchodníka složitý proces.
Co vše musí obchodník při tom zvažovat:
1) Počet obyvatelstva obce nebo města – hustota obyvatelstva v určité lokalitě působí na zvyšování nebo
snižování potenciálních zákazníků určité maloobchodní jednotky.
2) Akční rádius prodejny – znamená prostředí, v němž jednotka působí a je schopna zajistit nákupní
podmínky pro svůj okruh zákazníků a které potřebuje na zajištění své existence. Akční rádius maloobchodní jednotky je dán charakterem sortimentu, hustotou obyvatelstva, docházkovou vzdáleností, nákupním spádem atd…
3) Docházkovou vzdáleností – je označována dosažitelnost provozní jednotky pro zákazníka v přijatelném
čase.
Druhy prodejen
Prodejny se od sebe liší šířkou a hloubkou nabízeného sortimentu, rozsahem poskytovaných služeb, velikostí, formou prodeje atd. Každá prodejní jednotka má jiný charakter.
Hlavní typy prodejen, se kterými se v současné době setkáváme, můžeme seřadit do třech skupin:
1) Stacionární jednotky – prodejny stálé s pevným stanovištěm
2) Ambulantní prodejny – provozní jednotky se stanovištěm pohyblivým
3) Objednávkové provozní jednotky – firmy, které zajišťují prodej zákazníkům podle katalogů, kdy zboží je mu dodáno přímo do domu.
Běžné prodejny – jsou to prodejny potravinářské i nepotravinářské nabízející souborný nákup zboží. Jejich prodejní plocha může být od 30 – 2500 m2 . Jsou umisťovány v přízemí a v prvním patře obytných budov. Podle šířky a hloubky nabízeného sortimentem se člení na:
Plnosortimentní jednotky – prodejna potravin
Smíšené jednotky – jejich sortiment zahrnuje jak potraviny tak i nepotraviny, je široký,
ale mělký.
Specializované prodejny – např. prodejna sklo – porcelán. Sortiment je široký a
hluboký.
Úzce specializované prodejny – jsou to prodejny s poměrně úzkým, ale hlubokým
záběrem sortimentu. Podobně jako specializované prodejny jsou umisťovány do městského centra. Příkladem mohou být prodejny se zbožím investičního charakteru, které si zákazník kupuje jednou za život.Případně kombinované jednotky
V současné době se u nás rozvíjí tzv. diskontně orientované jednotky. Jsou to supermarkety, hypermarkety a diskontní prodejny. Mají některé společné znaky. Především to jsou nízké provozní náklady, protože prodej je uskutečňován na velkých plochách s použitím mechanizace. Rozsah služeb je omezen. Prodej je zaměřen na zboží s rychlou obrátkou.
Supermarkety – prodejní jednotka je zaměřena na potravinářské a nepotravinářské zboží denní a časté poptávky. Samoobslužný prodej je doplněn individuální obsluhou. Prodejní plocha je v jednom podlaží samostatného provozního objektu, velikosti minimálně 400 m2. Supermarkety jsou velkokapacitní prodejny. Jejich umístění je velice široké – centra měst, centra městských čtvrtí, dopravní uzly, ale i jako součást obchodních domů.
Hypermarkety – takto jsou označovány velké prodejní jednotky se samoobsluhou, které mají za základ vždy plný potravinářský sortiment a velký rozsah nepotravin. Ve všech hypermarketech je zajištěno občerstvení. Oproti supermarketům jsou větší, s prodejní plochou od 3 do 15 tis. m2. Hypermarket je umísťován většinou na okraji měst a je vždy doplněn velkou parkovací plochou, bývá také zřizován samostatně u dálničních tahů.
Diskontní prodejny – slouží jako centra levného nákupu.Jsou to samoobslužné prodejny s jednoduchým vybavením, které nabízejí potravinářské zboží a průmyslové zboží denní spotřeby za nižší než obvyklé ceny. Nižších cen, zajišťujících rychlou obrátku zásob je dosaženo úsporou provozních nákladů, zejména:
1) Prodejem zboží převážně přímo z balení (palet, kartonů). K informaci o cenách slouží
výrazné cenovky nad prodejním místem.
2) Vyloučením obslužných úseků
3) Omezením nebo úplným vyloučením sortimentu, vyžadujícího technicky náročné
prodejní zařízení.
Diskontní prodejny zpravidla nevedou plný sortiment, ale jejich nabídka bývá omezena na 600 – 800 položek. Zařízení je jednoduchého skladového typu. Samoobslužný regálový prodej je doplněn prodejem z palet a rolltejnerů.
Obchodní domy – obchodní domy zajišťují prodej pod jednou střechou. Vznikly již v 19. stol. A jsou i dnes zákazníky oblíbeny. Představují soubor specializovaných prodejen s možností komplexního nákupu. Prodejní plocha zaujímá rozlohu mezi 2500 – 20 000 m2. Prodejní plocha je vždy situována ve větším počtu podlaží. V jednotlivých podlažích je provoz obchodního domu často organizován formou uzavřené samoobsluhy. Takové uzavřené podlaží s vymezenými vstupy pro zákazníky a s výstupem přes inkasní zónu nazýváme etážovou samoobsluhou.
Obchodní domy mohou být:
1) Univerzální – nabízejí široký a poměrně hluboký sortiment potravinářského a
nepotravinářského zboží.
2) Specializované – nabízejí většinou nepotravinářské zboží.
Odborné velkoprodejny – pro tyto prodejní jednotky je typická samoobslužná forma prodeje v samostatném, většinou jednopodlažním objektu. Jsou vybaveny parkovištěm. Např.: OBI, BAUMAX…
Prodejní stánky – pevné stánky a kiosky jsou součástí stálého obchodního vybavení určité oblasti.Přenosné a pojízdné stánky se využívají dočasně při různých příležitostech zvýšeného
zájmu o určité zboží. Využívají se např. při sportovních příležitostech, poutích, srazech a shromážděních.
Pojízdné prodejny – prodej v pojízdných prodejnách – autobusech se uskutečňuje v řídce osídlených oblastech venkova a někdy se používá i k zásobování podniků a odloučených pracovišť. Pojízdné prodejny nejčastěji prodávají potravinářské zboží, případně smíšený sortiment. Prodej bývá řešen jako samoobslužná forma nebo prodej s obsluhou. Nevýhodou jsou vysoké provozní náklady (pohonné hmoty), což vede k vyšším cenám zboží.
Význam a základní funkce velkoobchodu:
1) Zásobuje maloobchodní síť, překonává časový rozpor mezi výrobou a spotřebou.
2) Vyrovnává rytmus výroby s rytmem dodávek zboží do maloobchodní sítě, soustředění a skladování zásob ve velkoobchodních skladech.
3) Zlevňuje přiblížení zboží místu spotřeby
4) Vykonává a řídí řadu operací, které jsou přímým pokračováním výroby zboží – přesun zboží z výroby do skladu. Vnitřní přeprava, manipulace, přeprava do maloobchodu
5) Přetváří úzký výrobní sortiment na sortiment spotřební, kompletování zásilek, příprava sortimentu k expedici, dohotovení zboží (dozrávání ovoce)
6) Propagace zboží např. na výstavách a veletrzích.
Členění velkoobchodních skladů:
1) Z hlediska výstavby:
a) Sklady otevřené – oplocená plocha s úpravou podkladu. Dobré
přístupové podmínky.
b) Polootevřené – Zastřešená plocha bez bočních stěn
c) Uzavřené – Chrání výrobky proti všem atmosférickým vlivům
d) Výškové – Uzavřené sklady s výškou do 8m
e) Halové –
f) Etážové –
2) Z hlediska funkce v zásobovacím systému:
a) Nákupní – soustřeďování zboží od výrobců a jeho následné odeslání prodejci
b) Rozdělovací a třídící – třídí se zde velké zásilky pro maloobchod
c) Pro sezónní a dlouhodobé skladování
d) Obchodní – základní funkcí kromě skladování je i změna sortimentu
e) Odbytové – umístěny u výroby, jeden výrobce mnoho odběratelů
f) Veřejné a nájemné – skladování zboží pro zákazníka
g) Tranzitní – v místech velké překládky zboží (přístavy, nádraží…)
h) Konsignační – odběratel zřizuje u dodavatele, odebírá dle spotřeby a platí
v časovém odstupu.
3) Z hlediska sortimentu:
a) Sortimentální – pro jednu skupinu zboží
b) Univerzální – pro větší sortiment zboží
c) Úzce specializované – pro části sortimentu
4) Podle stupně mechanizace:
a) Automatizované – část pohybu zboží je zajištěna automaticky
b) Plně automatizované – téměř všechny nebo všechny manipulační procesy jsou
automatizované
c) Mechanizované – mech. Prostředky netvoří celek a řeší pouze část pohybu
d) Vysoce mechanizované – progresivní technologie, s prvky automatizace při
příjmu, skladování, vyskladňování spolupracuje
člověk
e) Sklady ruční
Formy velkoobchodní činnosti
Většinu velkoobchodních zařízení tvoří velkoobchodníci – zprostředkovatelé mezi výrobci a maloobchodním nebo průmyslovým sektorem.
Formy činností velkoobchodníků:
1) Zprostředkovatelská forma – nezadržuje žádné zásoby, shromažďuje objednávky od odběratelů a předává je výrobcům a dodavatelům – přímá zásilka zboží.
2) Zásilková forma – katalogy a propagační literatura, možnost vybrat zboží podle přání a objednat je písemnou formou.
3) Regálová forma – zprostředkovatel dodá obchodu stojany, naplní je zbožím, maloobchodník platí smluvní cenu za prodané zboží.
4) Samoobslužná forma – tzv. „zaplať a odvez“ (cash carry), velký výběr zboží, platba v hotovosti nebo šekem.
5) Prodejní forma – v prodejní kanceláři jsou vystaveny výrobky podniku, nejsou zde zásoby
6) Kompilátorská forma – (kompilace = práce vzniklá sestavením různorodých prvků) shromažďování zboží, balení do krabic nebo konzervace, dodávka do maloobchodů.
Pracovní činnost a operace ve velkoobchodě
Provoz ve skladu musí být organizován, aby proces skladování včetně příjmu, ukládání, přípravě k expedice, vlastní expedici a rozvoz zboží tvořil ucelený řetěz. Proces musí proběhnout s nejmenšími ztrátami na zboží a s nejvyššími úsporami lidské práce.
Provoz dělíme na:
1) Nákup a příjem zboží
2) Skladování zboží
3) Prodej a expedice zboží
Dodavatelsko – odběratelské vztahy
1) Kontakt s prodejnou – Na základě smlouvy o dodávkách zboží informuje dodavatel prodejny o nových druzích zboží a předkládá vzorky. Ve spolupráci s prodejnou může velkoobchod provádět průzkum poptávky.
2) Zásobování prodejen – Základem je aktivní přístup dodavatele. Zásobování prodeje musí být plynulé v potřebném množství, struktuře, sortimentální skladbě a kvalitě.
Ze vztahu mezi prodejcem a dodavatelem vyplívají tyto povinnosti:
a) Povinnosti odběratelů
1) Sledování pohybu zásob
2) Přehled o nákupní činnosti podniku
3) Přehled činnosti dodavatelů
4) Sledování nových druhů zboží
5) Včasné předkládání objednávek
6) Respektovat rozvozní plán
b) Povinnosti dodavatelů 1) Informovat odběratele o novém zboží
2) Průzkum trhu
3) Návrh objednávkového a rozvozního plánu
4) Složení zboží
5) Převzetí obalů
Objednávání zboží prodejnou má tyto formy:
1) Písemnou objednávku
2) Telefonicky
3) Prostřednictvím obchodního zástupce
4) Osobně
Maloobchodní síť
Soubor prodejních jednotek, které zásobují obyvatelstvo spotřebním zbožím, označujeme jako maloobchodní síť. Provozní jednotky jsou vzájemně provázané co do sortimentu, typů i organizace provozu. Z hlediska působení v místě či oblasti lze maloobchodní síť členit na základní a doplňkovou.
Základní maloobchodní síť – funguje pravidelně po celý rok a má relativně stálý okruh zákazníků v příslušné oblasti. Obchodně provozní jednotky mají pevné stanoviště.
Doplňková maloobchodní síť – je tvořena jednotkami používanými pro nabídku při krátkodobém a místním zvýšení poptávky.
Z hlediska typu osídlení, kde maloobchodní síť působí, lze rozlišit maloobchodní síť městskou a venkovskou.
Městská maloobchodní síť – nabízí veškerý obchodní sortiment vyskytující se na trhu spotřebním zbožím.
Poptávka po zboží je v jejím teritoriu vysoká. Konkurenční prostředí je výraznější, neboť zákazníci při relativně krátkých docházkových vzdálenostech mohou snadno přesunout své nákupy do jiné prodejny.
Venkovská maloobchodní síť – musí počítat s nižší hustotou osídlení a s nižší poptávkou po zboží.
Uspořádání maloobchodní sítě
Obchodní síť má svým uspořádáním a strukturou zajišťovat nejen rozvoj (prosperitu) provozujících obchodních firem, ale i prosperitu občanské vybavenosti určitého regionu. Maloobchodní síť má bezprostřední vliv na životní úroveň a způsob života obyvatelstva. Při vytváření maloobchodní sítě mají hlavní slovo obchodní firmy. Ty rozhodují o umístění svých provozoven. Nicméně státní a samosprávné orgány dohlížejí a regulují proces využívání území. Rozhodnout kam umístit svou prodejnu je pro obchodníka složitý proces.
Co vše musí obchodník při tom zvažovat:
1) Počet obyvatelstva obce nebo města – hustota obyvatelstva v určité lokalitě působí na zvyšování nebo
snižování potenciálních zákazníků určité maloobchodní jednotky.
2) Akční rádius prodejny – znamená prostředí, v němž jednotka působí a je schopna zajistit nákupní
podmínky pro svůj okruh zákazníků a které potřebuje na zajištění své existence. Akční rádius maloobchodní jednotky je dán charakterem sortimentu, hustotou obyvatelstva, docházkovou vzdáleností, nákupním spádem atd…
3) Docházkovou vzdáleností – je označována dosažitelnost provozní jednotky pro zákazníka v přijatelném
čase.
Druhy prodejen
Prodejny se od sebe liší šířkou a hloubkou nabízeného sortimentu, rozsahem poskytovaných služeb, velikostí, formou prodeje atd. Každá prodejní jednotka má jiný charakter.
Hlavní typy prodejen, se kterými se v současné době setkáváme, můžeme seřadit do třech skupin:
1) Stacionární jednotky – prodejny stálé s pevným stanovištěm
2) Ambulantní prodejny – provozní jednotky se stanovištěm pohyblivým
3) Objednávkové provozní jednotky – firmy, které zajišťují prodej zákazníkům podle katalogů, kdy zboží je mu dodáno přímo do domu.
Běžné prodejny – jsou to prodejny potravinářské i nepotravinářské nabízející souborný nákup zboží. Jejich prodejní plocha může být od 30 – 2500 m2 . Jsou umisťovány v přízemí a v prvním patře obytných budov. Podle šířky a hloubky nabízeného sortimentem se člení na:
Plnosortimentní jednotky – prodejna potravin
Smíšené jednotky – jejich sortiment zahrnuje jak potraviny tak i nepotraviny, je široký,
ale mělký.
Specializované prodejny – např. prodejna sklo – porcelán. Sortiment je široký a
hluboký.
Úzce specializované prodejny – jsou to prodejny s poměrně úzkým, ale hlubokým
záběrem sortimentu. Podobně jako specializované prodejny jsou umisťovány do městského centra. Příkladem mohou být prodejny se zbožím investičního charakteru, které si zákazník kupuje jednou za život.Případně kombinované jednotky
V současné době se u nás rozvíjí tzv. diskontně orientované jednotky. Jsou to supermarkety, hypermarkety a diskontní prodejny. Mají některé společné znaky. Především to jsou nízké provozní náklady, protože prodej je uskutečňován na velkých plochách s použitím mechanizace. Rozsah služeb je omezen. Prodej je zaměřen na zboží s rychlou obrátkou.
Supermarkety – prodejní jednotka je zaměřena na potravinářské a nepotravinářské zboží denní a časté poptávky. Samoobslužný prodej je doplněn individuální obsluhou. Prodejní plocha je v jednom podlaží samostatného provozního objektu, velikosti minimálně 400 m2. Supermarkety jsou velkokapacitní prodejny. Jejich umístění je velice široké – centra měst, centra městských čtvrtí, dopravní uzly, ale i jako součást obchodních domů.
Hypermarkety – takto jsou označovány velké prodejní jednotky se samoobsluhou, které mají za základ vždy plný potravinářský sortiment a velký rozsah nepotravin. Ve všech hypermarketech je zajištěno občerstvení. Oproti supermarketům jsou větší, s prodejní plochou od 3 do 15 tis. m2. Hypermarket je umísťován většinou na okraji měst a je vždy doplněn velkou parkovací plochou, bývá také zřizován samostatně u dálničních tahů.
Diskontní prodejny – slouží jako centra levného nákupu.Jsou to samoobslužné prodejny s jednoduchým vybavením, které nabízejí potravinářské zboží a průmyslové zboží denní spotřeby za nižší než obvyklé ceny. Nižších cen, zajišťujících rychlou obrátku zásob je dosaženo úsporou provozních nákladů, zejména:
1) Prodejem zboží převážně přímo z balení (palet, kartonů). K informaci o cenách slouží
výrazné cenovky nad prodejním místem.
2) Vyloučením obslužných úseků
3) Omezením nebo úplným vyloučením sortimentu, vyžadujícího technicky náročné
prodejní zařízení.
Diskontní prodejny zpravidla nevedou plný sortiment, ale jejich nabídka bývá omezena na 600 – 800 položek. Zařízení je jednoduchého skladového typu. Samoobslužný regálový prodej je doplněn prodejem z palet a rolltejnerů.
Obchodní domy – obchodní domy zajišťují prodej pod jednou střechou. Vznikly již v 19. stol. A jsou i dnes zákazníky oblíbeny. Představují soubor specializovaných prodejen s možností komplexního nákupu. Prodejní plocha zaujímá rozlohu mezi 2500 – 20 000 m2. Prodejní plocha je vždy situována ve větším počtu podlaží. V jednotlivých podlažích je provoz obchodního domu často organizován formou uzavřené samoobsluhy. Takové uzavřené podlaží s vymezenými vstupy pro zákazníky a s výstupem přes inkasní zónu nazýváme etážovou samoobsluhou.
Obchodní domy mohou být:
1) Univerzální – nabízejí široký a poměrně hluboký sortiment potravinářského a
nepotravinářského zboží.
2) Specializované – nabízejí většinou nepotravinářské zboží.
Odborné velkoprodejny – pro tyto prodejní jednotky je typická samoobslužná forma prodeje v samostatném, většinou jednopodlažním objektu. Jsou vybaveny parkovištěm. Např.: OBI, BAUMAX…
Prodejní stánky – pevné stánky a kiosky jsou součástí stálého obchodního vybavení určité oblasti.Přenosné a pojízdné stánky se využívají dočasně při různých příležitostech zvýšeného
zájmu o určité zboží. Využívají se např. při sportovních příležitostech, poutích, srazech a shromážděních.
Pojízdné prodejny – prodej v pojízdných prodejnách – autobusech se uskutečňuje v řídce osídlených oblastech venkova a někdy se používá i k zásobování podniků a odloučených pracovišť. Pojízdné prodejny nejčastěji prodávají potravinářské zboží, případně smíšený sortiment. Prodej bývá řešen jako samoobslužná forma nebo prodej s obsluhou. Nevýhodou jsou vysoké provozní náklady (pohonné hmoty), což vede k vyšším cenám zboží.
44) Vznik obchodu a jeho význam
Vznik obchodu a jeho význam
Příčiny vzniku obchodu – Obchod jako lidská činnost existuje od pradávna. Souvisí s dělbou práce a rozvoje směny. Vznikem peněz směna nabyla podoby koupě a prodeje. Peníze velmi napomohly jejímu rozvoji, protože umožnily časově a prostorově prodej a koupi oddělit. I když směna měla stále místní charakter, začala se soustřeďovat do určitých míst (tržišť). Postupně se zde začalo obchodovat i s výrobky, které nebylo možné v daném místě vyrobit, které přiváželi kupci z jiných zemí. Do směny tak postupně vstoupil kupec, předchůdce obchodníka, jako zprostředkovatel. Výrobcům pomáhal nacházet nové zákazníky. Spotřebitelům objevoval nové výrobky a tím přispíval k lepšímu uspokojování jejich potřeb. Z uvedeného vyplívá, že obchod jako zprostředkovatel mezi výrobou a spotřebou vznikl na určitém stupni rozvoje dělby práce z potřeby pomáhat rozvoji směny.
Význam obchodu v dnešním světě – I když obecný úkol obchodu jako zprostředkovatele mezi výrobou a spotřebou zůstává v dnešní společnosti stále platný, konkrétní obsah této činnosti a její význam pro společnost se výrazně změnil.
Přispěly k tomu tyto skutečnosti:
• Malovýroba se změnila ve velkovýrobu, uskutečňovanou ve velkých podnicích specializovaných na úzký druh výrobků. Tyto podniky vyrábějí pro stále větší okruh spotřebitelů, kteří se mnohdy nacházejí za hranicemi státu, kde výrobek vznikl. Obchod dnes zprostředkovává směnu na ohromné vzdálenosti a stal se do jisté míry mezinárodním.
• Objem směny zprostředkované obchodem je dnes mnohonásobně vyšší než v minulosti, protože velkovýroba produkuje velké množství výrobků, které se téměř všechny směňují. Předmětem směny zprostředkované obchodem jsou kromě výrobků např. i nemovitosti nehmotné výtvory, služby.
• Rozvojem dopravy a spojů se obchod velmi zrychlil
• Předmětem směny zprostředkované obchodem jsou i složitá technická zařízení.
• Zákazník je dnes daleko náročnější a nekoupí vše. Má individuální přání. Obchod musí tato individuální přání odhadovat a snažit se zákazníkovi vyjít vstříc.
Z uvedených vyplývá, že dnešní společnost by bez obchodu a jeho dobré spolupráce s výrobou nemohla existovat a zanikla by.
Členění obchodu – Obchod dnes tvoří významnou složku národního hospodářství a zahrnuje různorodé činnosti.
Můžeme ho členit z různých hledisek:
1) Podle jeho územního zaměření rozeznáváme:
• Obchod vnitřní
• Obchod zahraniční
2) Podle ekonomického určení:
• Obchod se spotřebitelskými předměty
• Obchod s kapitálovými statky
3) Podle funkce, kterou v oběhu zboží plní
• Velkoobchod
• Maloobchod
Funkce velkoobchodu a maloobchodu
Základní úkol obchodu, tj. zprostředkovávat směnu, je platný pro každou jeho dílčí složku. Konkrétní obsah jednotlivých obchodních činností se liší podle toho, jde-li o obchod vnitřní nebo zahraniční.
Úkol velkoobchodu – Velkoobchod má na jedné straně vztah k výrobním podnikům, od nichž ve velkém kupuje výrobky, na druhé straně k maloobchodu nebo k jiným výrobním podnikům, jimž toto zboží prodává. Maloobchodní jednotky jsou ve srovnání s výrobními podniky malé, je jich mnoho, protože musí být blízko spotřebitele, zvláště, jde-li o zboží časté poptávky. Nabízejí spotřebitelům mnoho druhů zboží, které bylo vyrobeno ve velkém počtu výrobních podniků. Proto hlavním úkolem velkoobchodu je přeměňovat úzký výrobní sortiment v široký sortiment spotřebitelský a ten dodávat do maloobchodu. Tato činnost se uskutečňuje ve velkoobchodních skladech, kde se vytvářejí i potřebné zásoby k zajištění plynulého zásobování maloobchodu. Maloobchod se tak může rychle přizpůsobovat změnám ve spotřebitelské poptávce.
Úkol maloobchodu – Jeho hlavním úkolem je tudíž uspokojení poptávky obyvatelstva po zboží. Tato činnost se uskutečňuje v maloobchodních jednotkách. Základní maloobchodní jednotkou je prodejna. Ve velkoobchodě i maloobchodě se uskutečňují tyto hlavní skupiny činností:
1) Nákup zboží
2) Udržování přiměřených zásob zboží
3) Prodej zboží
4) Průzkum trhu
Zásady obchodní činnosti
K zásadám úspěšného obchodního podnikání patří:
1) Zásada služby – Obchod nevznikl, aby sloužil obchodníkovi, ale je službou lidem. Jeho smysl a lidské poslání spočívá v hledání cest, jak pomoci svému zákazníkovi k dobrému a
levnému zboží.
2) Zásada poctivosti – Obchod není živ ze šizení zákazníků, ale odměny za poskytovanou službu. Tuto odměnu představuje rozdíl v ceně, za kterou jednotku zboží kupuje a prodává.
3) Zásada růstu – Každý obchodník by se měl snažit svou činnost rozšiřovat jednak na další území (tj. získávat další zákazníky). Jednak na poskytování dalších služeb. Z toho vyplívá, že
dosažený zisk by měl především znovu vkládat do rozvoje své obchodní základny.
Příkladem dodržování uvedených zásad je u nás tradičně firma BAŤA, která si postupně budovala i svou obchodní síť. Její prodejny nebyly nijak přepychové, aly vyznačovaly se čistotou, přehledným uložením poměrně levného zboží, ochotou a čestností prodavačů. Firma velmi rychle rozšiřovala své prodejny i do zahraničí.
Příčiny vzniku obchodu – Obchod jako lidská činnost existuje od pradávna. Souvisí s dělbou práce a rozvoje směny. Vznikem peněz směna nabyla podoby koupě a prodeje. Peníze velmi napomohly jejímu rozvoji, protože umožnily časově a prostorově prodej a koupi oddělit. I když směna měla stále místní charakter, začala se soustřeďovat do určitých míst (tržišť). Postupně se zde začalo obchodovat i s výrobky, které nebylo možné v daném místě vyrobit, které přiváželi kupci z jiných zemí. Do směny tak postupně vstoupil kupec, předchůdce obchodníka, jako zprostředkovatel. Výrobcům pomáhal nacházet nové zákazníky. Spotřebitelům objevoval nové výrobky a tím přispíval k lepšímu uspokojování jejich potřeb. Z uvedeného vyplívá, že obchod jako zprostředkovatel mezi výrobou a spotřebou vznikl na určitém stupni rozvoje dělby práce z potřeby pomáhat rozvoji směny.
Význam obchodu v dnešním světě – I když obecný úkol obchodu jako zprostředkovatele mezi výrobou a spotřebou zůstává v dnešní společnosti stále platný, konkrétní obsah této činnosti a její význam pro společnost se výrazně změnil.
Přispěly k tomu tyto skutečnosti:
• Malovýroba se změnila ve velkovýrobu, uskutečňovanou ve velkých podnicích specializovaných na úzký druh výrobků. Tyto podniky vyrábějí pro stále větší okruh spotřebitelů, kteří se mnohdy nacházejí za hranicemi státu, kde výrobek vznikl. Obchod dnes zprostředkovává směnu na ohromné vzdálenosti a stal se do jisté míry mezinárodním.
• Objem směny zprostředkované obchodem je dnes mnohonásobně vyšší než v minulosti, protože velkovýroba produkuje velké množství výrobků, které se téměř všechny směňují. Předmětem směny zprostředkované obchodem jsou kromě výrobků např. i nemovitosti nehmotné výtvory, služby.
• Rozvojem dopravy a spojů se obchod velmi zrychlil
• Předmětem směny zprostředkované obchodem jsou i složitá technická zařízení.
• Zákazník je dnes daleko náročnější a nekoupí vše. Má individuální přání. Obchod musí tato individuální přání odhadovat a snažit se zákazníkovi vyjít vstříc.
Z uvedených vyplývá, že dnešní společnost by bez obchodu a jeho dobré spolupráce s výrobou nemohla existovat a zanikla by.
Členění obchodu – Obchod dnes tvoří významnou složku národního hospodářství a zahrnuje různorodé činnosti.
Můžeme ho členit z různých hledisek:
1) Podle jeho územního zaměření rozeznáváme:
• Obchod vnitřní
• Obchod zahraniční
2) Podle ekonomického určení:
• Obchod se spotřebitelskými předměty
• Obchod s kapitálovými statky
3) Podle funkce, kterou v oběhu zboží plní
• Velkoobchod
• Maloobchod
Funkce velkoobchodu a maloobchodu
Základní úkol obchodu, tj. zprostředkovávat směnu, je platný pro každou jeho dílčí složku. Konkrétní obsah jednotlivých obchodních činností se liší podle toho, jde-li o obchod vnitřní nebo zahraniční.
Úkol velkoobchodu – Velkoobchod má na jedné straně vztah k výrobním podnikům, od nichž ve velkém kupuje výrobky, na druhé straně k maloobchodu nebo k jiným výrobním podnikům, jimž toto zboží prodává. Maloobchodní jednotky jsou ve srovnání s výrobními podniky malé, je jich mnoho, protože musí být blízko spotřebitele, zvláště, jde-li o zboží časté poptávky. Nabízejí spotřebitelům mnoho druhů zboží, které bylo vyrobeno ve velkém počtu výrobních podniků. Proto hlavním úkolem velkoobchodu je přeměňovat úzký výrobní sortiment v široký sortiment spotřebitelský a ten dodávat do maloobchodu. Tato činnost se uskutečňuje ve velkoobchodních skladech, kde se vytvářejí i potřebné zásoby k zajištění plynulého zásobování maloobchodu. Maloobchod se tak může rychle přizpůsobovat změnám ve spotřebitelské poptávce.
Úkol maloobchodu – Jeho hlavním úkolem je tudíž uspokojení poptávky obyvatelstva po zboží. Tato činnost se uskutečňuje v maloobchodních jednotkách. Základní maloobchodní jednotkou je prodejna. Ve velkoobchodě i maloobchodě se uskutečňují tyto hlavní skupiny činností:
1) Nákup zboží
2) Udržování přiměřených zásob zboží
3) Prodej zboží
4) Průzkum trhu
Zásady obchodní činnosti
K zásadám úspěšného obchodního podnikání patří:
1) Zásada služby – Obchod nevznikl, aby sloužil obchodníkovi, ale je službou lidem. Jeho smysl a lidské poslání spočívá v hledání cest, jak pomoci svému zákazníkovi k dobrému a
levnému zboží.
2) Zásada poctivosti – Obchod není živ ze šizení zákazníků, ale odměny za poskytovanou službu. Tuto odměnu představuje rozdíl v ceně, za kterou jednotku zboží kupuje a prodává.
3) Zásada růstu – Každý obchodník by se měl snažit svou činnost rozšiřovat jednak na další území (tj. získávat další zákazníky). Jednak na poskytování dalších služeb. Z toho vyplívá, že
dosažený zisk by měl především znovu vkládat do rozvoje své obchodní základny.
Příkladem dodržování uvedených zásad je u nás tradičně firma BAŤA, která si postupně budovala i svou obchodní síť. Její prodejny nebyly nijak přepychové, aly vyznačovaly se čistotou, přehledným uložením poměrně levného zboží, ochotou a čestností prodavačů. Firma velmi rychle rozšiřovala své prodejny i do zahraničí.
43) Kapitálové společnosti
Kapitálové společnosti
Společnost s ručením omezeným – je kapitálová společnost. Její majetek je tvořen zpravidla vklady většího počtu osob fyzických nebo právnických. Jestliže společnost zakládá více společníků, vzniká společnost na základě společenské smlouvy, která musí obsahovat obchodní jméno a sídlo společnosti, předmět činnosti, výši základního jmění, jednotlivé společníky, výši jejich vkladů a způsob splacení majetkových vkladů společníků. Vklady společníků nemusí být stejné. Splacením se stávají majetkem společnosti. Společnost může založit i jediná osoba. V takovém případě nahrazuje společenskou smlouvou zakladatelská listina, která musí obsahovat základní náležitosti vyžadované pro společenskou smlouvu. Zakladatelská listina musí mít formu notářského zápisu. Celý vklad společníka musí být splacen před zápisem do obchodního rejstříku.
Ručení – Společnost ručí za závazky celým svým majetkem. Jednotlivý společníci ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku. Od okamžiku splacení vkladu se vklad stává majetkem společnosti a společníci již za závazky společnosti neručí.
Zdroj kapitálu – představují klady společníků, kterých může být nejvýš padesát. Vklady společníků musí činit dohromady nejméně 100 000 korun, hodnota vkladu společníka musí být
nejméně 20 000 korun. Vklady společníků tvoří základní jmění společnosti.
Rezervní fond musí činit nejméně 10 % základního jmění společnosti. Dalším
zdrojem kapitálu je vytvořený zisk používaný pro další rozvoj společnosti. Společnost
může získat i cizí kapitál.
Kompetence řízení – Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada. Má-li společnost jen jednoho společníka, vykonává tento společník funkci valné hromady. Statutárním
orgánem a řídícím orgánem společnosti je jeden nebo několik jednatelů. Kontrolním orgánem společnosti je dozorčí rada.
Rozdělování zisku – se uskutečňuje podle výše vkladů jednotlivých společníků.
Obchodní jméno společnosti – musí obsahovat označení „společnost s ručením omezeným„ nebo
zkratku „spol. s r.o.“ nebo „s.r.o.“.
Akciová společnost
Akciová společnost je jedna z nejrozšířenějších forem podnikání. Užívá se zejména pro podnikání ve velkých podnicích, protože vydáním akcií je možno získat velký kapitál. Akciovou společností je společnost, jejíž základní jmění je rozvrženo na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost může být založena jedním zakladatelem, jde-li o právnickou osobu. V tomto případě zakladatel podepisuje zakladatelskou listinu. Zakládají-li společnost dva nebo více zakladatelů, uzavřou zakladatelskou smlouvu. Součástí obou listin je návrh stanov společnosti.
Založení společnosti se může provést dvěma způsoby:
1) Založení společnosti bez upisování akcií – v zakladatelské listině nebo smlouvě se vede počet akcií a jejich jmenovitá hodnota a upisované vklady zakladatelů jsou rovny výši základního jmění, které představuje jmenovitá hodnota celkového počtu vydaných akcií. Nekoná se ustanovující valná hromada, práva a povinnosti plní zakladatelé.
2) Založení společností na základě výzvy k upisování akcií – Zakladatelská smlouva musí obsahovat navíc dobu a místo upisování akcií. Výzva k upisování akcií se musí zveřejnit v každém místě, kde upisování akcií probíhá, musí být k nahlédnutí návrh stanov společnosti. Upisovatel je povinen splatit alespoň 10 % hodnoty upisovaných akcií ihned při upisování, např. složením peněz na určený účet u banky. Zakladatelé jsou pak povinni svolat ustavující valnou hromadu do 60 dnů ode dne skončení upisování akcií.
Zdroj kapitálu – jmenovitá hodnota emitovaných akcií vytváří základní jmění společnosti. Hodnota základního jmění musí být minimálně jeden milion korun. Společnost je povinna
vytvářet rezervní fond ve výši minimálně 20 % základního jmění. Fond se každý rok
zvyšuje přídělem ze zisku ve výši alespoň 5 % čistého zisku až do doby, kdy dosáhne
minimální výše nebo výše určené stanovami.
Kompetence řízení – vrcholným orgánem společnosti je valná hromada, která se zakládá ze všech akcionářů, tj. majitelů akcií. Výkonným orgánem je představenstvo, které je
statutárním orgánem společnosti. Jménem společnosti je podle zákona oprávněn
jednat každý člen představenstva. Členové představenstva se zapisují do
obchodního rejstříku. Kontrolním orgánem společnosti je dozorčí rada. Její zřízení
je povinné.
Ručení – Společnost ručí za své závazky celým krajem. Akcionáři za závazky společnosti neručí.
Jediné, co akcionář riskuje svým vstupem do akciové společnosti, je ztráta hodnoty akcií.
Obchodní jméno – společnosti musí obsahovat označení „akciová společnost“ nebo zkratku „akc. spol.“ nebo „a.s.“
Akciová společnost tedy získává svůj majetek vydáním akcií. Akcie je cenný papír, s nímž jsou
spojena práva akcionáře jako společníka podílet se na řízení společnosti.
Akcie mohou znít:
1) Na majitele
2) Na jméno
Akcie na majitele – je převoditelná předáním jiné osobě.
Akcie na jméno - je převoditelná na jinou osobu tzv. rubopisem. Stanovy mohou převoditelnost
akcie omezit.
Zvláštním druhem akcií jsou zaměstnanecké akcie a akcie prioritní.
Zaměstnanecké akcie - jsou akcie na jméno a mohou být převáděny pouze mezi zaměstnanci
společnosti nebo těmi, kteří odešli do důchodu.
Prioritní akcie - jsou zvláštním druhem akcií, s nimiž je spojeno přednostní právo na dividendu.
Akcie jsou obchodovatelné cenné papíry, mohou se tedy nakupovat a prodávat. Nákup akcií se uskutečňuje zpravidla na burce cenných papírů. Akcie se zpravidla vydávají (emitují) za jmenovitou nominální cenu. Prodávají a kupují se však za ceny zpravidla odlišné od jmenovité ceny, za tzv. tržní ceny, které se také označují kurz akcie.
Dividenda akcie je část zisku připadající na jednu akcii. Může být vyjádřena procentem z nominální hodnoty akcie.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)