12) Úloha vlády v ekonomice - makroekonomické problémy
Úloha vlády v ekonomice - makroekonomické problémy
Na základě rozumné volby makroekonomické politiky - takové, jako je úroveň a struktura a zdanění nebo výdajů - může země urychlit nebo zpomalit svůj hospodářský růst, podnítit rychlou inflaci nebo zpomalit růst cen, dosáhnout deficitu nebo přebytku v zahraničním obchodě.
Pro oceňování makroekonomické výkonnosti jsou rozhodující čtyři cíle - týkají se produktu, zaměstnanosti, cen a zahraničního sektoru.
1. Produkt
Základním měřítkem hosp. úspěšnosti země jej její schopnost vytvářet pro své obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb.
Hrubý národní produkt (GNP) vyjadřuje tržní hodnotu všech statků a služeb, které byly vyroben v dané zemi za rok.
Nominální GNP je vyjádřený v běžných čili skutečných tržních cenách.
Reálný GNP - měřený souborem konstantních či neměnných cen (např. za rok 1990)
Potenciální produkt -kombinováním základních vstupů s disponibilními technologiemi můžeme vyrobit maximální udržitelnou úroveň vstupu.
Cílem je dosažení vysoké a rostoucí úrovně reálnéhoproduktu.
2. Zaměstnanost
Dalším hlavním cílem makroekonomické politiky je vysoká zaměstnanost, která ale zároveń vyžaduje nízkou nezaměstnanost.
Lidé chtějí mít možnost nacházet výhodná, dobře placená zaměstnání a nacházet je snadno.
3. Ceny
Makroekonomickým cílem je zajištění stabilních cen při volných trzích. Cenová stabilita znamená, že se celková cenová hladina ani rychle nezvyšuje, ani nesnižuje.
Součástí stability cen je udržená volných trhů, což znamená, že ceny a množství by měly být v co největší míře určovány tržními silami, nabídkou a poptávkou.
4. Zahraniční hospodářská politika
Cílm je prosazování vhodné zahr. hosp. politiky. Mezinárodní ekonomie zahrnuje obchod mezi zeměmi.
Rozdíl mezi korunovou hodnotou vývozů a korunovou hodnotou dovozů označujeme jako čisté vývozy (= saldo zahraničně obchodní bilance).
Bedlivě jsou sledovány měnové kurzy jednotlivých zemí.Představují cenu jejich vlastní měny vyjádřenou v měnách jiných zemí.
Když se měnový kurz země zvyšuje, její vývozy se stávají dražšími, mohou méně konkurovat na světových trzích, a v důsledku toho se vývozy ve vztahu k dovozům snižují. Je-li tomu naopak, míra inflace má tendenci růst, stoupají dovozní ceny.
Při dosahování těchto cílů má úspěch jen málo zemí, ale většina vyspělých zemí se snaží neustále hledat nástroje, jak se k těmto cílům přiblížit.
Nástroje makroekonomické politiky
Hospodářskopolitický nástroj je ekonomická proměnná přímo nebo nepřímo kontrolovaná vládou; změny v nástrojích h. p. ovlivňují jeden nebo více makroekonomických cílů. To znamená, že změnami v monetární, fiskální a dalších politikách může vláda řídit ekonomiku směrem k lepší kombinaci produktu, cenové stability, zaměstnanosti a zahraničně obchodních cílů.
Fiskální politika - spočívá ve stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti.
Výdaje (= vládní výdaje na statky a služby) jsou nástrojem, kterým vláda stanoví relativní rozsah veřejného a soukromého sektoru, tedy podíl GNP spotřebovávaný spíše kolektivně než soukromě.Vládní výdaje ovlivňují úroveň výdajů v NH a mohou tak ovlivnit i úroveň GNP.
Zdanění - omezuje důchody obyvatelstva (vyšší daně sníží důchody, klesno výdaje na spotřebu, sníží se agregátní poptávka, poklesne GNP); pomáhají stanovovat ceny, s nimiž se firmy a jednotlivci setkávají na trzích.
Monetární politika - zahrnuje regulaci peněz, úvěrů a bankovní soustavy země její centrální bankou.
Důchodová politika - jde o omezení růstu nominálních mzdových sazeb. Má různé formy:
1. zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoliv mzdové úpravy (jde o výjimečné opatření na omezenou dobu;
2. limity růstu mezd, zpravidla v procentním vyjádření. Existence limitů bývá paradoxně nástrojem růstu mezd, neboť při mzdových vyjednáváních bývají chápány jako směrnice růstu mezd;
3. dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení. Účinná jsou špíše ve veřejném sektoru.
Kromě regulace mezd je možno inflaci brzdit regulací cen statků. Jde však obvykle o regulaci vybraných dílčích trhů, nikoliv o všeobecné zmrazení cen.
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Na druhé straně bývají uváděny následující výhrady:
• regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky na jednotlivých dílčích trzích a tím omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů;
• důchodovou politikou je nadměrná poptávka pouze potlačena (oddálena). Po zrušení regulačních opatření bude růst mezd a cen pokračovat. Podmínkou úspěšnosti důchodové politiky je proto současná restrikce agregátní poptávky.
Zahraniční ekonomická politika - obchodní politika, vymezování měnového kursu nebo dokonce monetární a fiskální politika, usiluje o udržení dovozů v souladu s vývozy a o stabilizaci měnových kursů. Vláda se stále častěji účastní jednání v zájmu koordinace svých makroekonomických cílů a hospodářskopolitických opatření.
Tato opatření sestávají z cel, kvót a dalších nástrojů, které omezují nebo podporují vývozy a dovozy. Většina z nich má však obvykle malý dopad na makroekonomickou výkonnost.
Regulace měnového trhu - některé systémy ponechávají měnové kursy zcela volné, jiné stanový pevný měnový kurs ve vztahu k jiným měnám.
Makroekonomie se zabývá volbou mezi hlavními alternativními cíli ekonomiky. Země nemůže mít současně vysokou spotřebu a rychlý růst. Snížení vysoké míry inflace vyžaduje buď období vysoké nezaměstnanosti a nízkého produktu, nebo zasahování do volných trhů mzdovou a cenovou politikou.
Kombinovaná fiskálně monetární politika
Monetární a fiskální politiku lze použít nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. - změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou na podnikové investice , spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Cílem této kombinované h. p. je povzbuzení investic zvýšením úspor veřejnosti.
Ekonomie strany nabídky - snížení daní za určitých okolností může zvýšit přijmy vlády . Největší význam mají právě daně - tedy fiskální politika.
Monetarismus - hlavním determinantem GNP je nabídka peněz, nikoliv jakákoli opatření fiskální politiky. Optimální stav je tehdy, kdy nabídka peněz roste stabilně, pak roste stabilně i GNP. Monetaristé jsou zastánci minimálních zásahů vlády do trhů.
Ekonomie hlavního proudu - na rozdíl od monetaristů tvrdí, že na AD působí kromě nabídky peněz též C, G, TX a X. Fiskální i monetární politika může ovlivnit AD, v krátkém období i GNP (díky krátkodobé strnulosti mezd a nákladů).
D l o u h é o b d o b í - všichni se shodnou, že AS je téměř kolmá, proto změna AD ovlivní pouze cenu, ne tak už produkt.
K r á t k é o b d o b í
• monetaristi - AS je kolmá, stejná situace jako v K.O. - doporučují minimální zásahy státu
• hl. proud - vše záleží na elasticitě AS
• Kaynesiánci - AS je vodorovná, změna pouze v GNP, strnulé mzdy
11) Teorie determinace produktu - agregátní nabídka a agregátní poptávka
Teorie determinace produktu - agregátní nabídka a agregátní poptávka
činitelé, kteří určují agregátní produkt a cenovou úroveň v moderní průmyslové ekonomice
podstata makroekonomiky: agregátní nabídka a poptávka
Agregátní nabídka (AS) - vztahuje se k rozsahu celkového národního produktu, který firmy o své vůli v daném období vyrábějí a prodávají
závisí na: cenové úřovni, na výrobní kapacitě firem a na úrovni nákladů
AS je úzce spjata s kapacitou či potenciálním produktem země
AS je determinována rozsahem produktivních vstupů (práce a kapitál jsou nejdůležitější) a efektivností, s níž jsou tyto vstupy kombinovány (tj. determinována technologií společnosti
Nabídkové šoky (v krátkém období): = posuny křivky AS
1. růst nákladů na pracovní sílu (růst nákladů v důsledku změn cen vstupů); při zvýšení cenové hladiny se křivka SRAS posune nahoru, při poklesu cen vstupů = pozitivní nabídkový šok, se posune dolů
2. růst cen surovin na světových trzích - výrobcům rostou náklady, ktré se promítají do cen produktů; křivka SRAS se proto bude pohybovat nahoru = negativní nab. šok
3. růst daní, které přímo zvyšují ceny statků, nebo růst daní z důchodů; křivka SRAS se bude posouvat nahoru
4. změny v produktivitě výrobních faktorů (např. zvýšení kvalifikace pracovní síly, zdokonalení technické úrovně strojů, zvýšení úrodnosti půdy ap. = pozitivní n. š.
5. změna kvanta disponibilních fýrobních faktorů, např. rozšíření nebo likvidace výrobních zařízení, přírůstek/úbytek obyvatelstva a pracovních sil
Agregátní poptávka (AD) - vztahuje s e k celkovému či agregátnímu množství produktu, který spotřebitelé, firmy, cizinci a vlády o své vůli v daném období nakoupí
závisí na úrovni cen a důchodů a rovněž na hospodářskopolitických proměnných, jako jsou monetární a fiskální politika
měří celkové výdaje všech subjektů v ekonomice
celkové nákupy jsou ovlivněny cenami, důchody osob, finančními podmínkami a očekáváním budoucnosti, i zahraničními ekonomickými podmínkami a vládní politkou v monetární a fiskální oblasti
Poptávkové šoky = posuny křivky AD:
1. růst bohatství domácností (vede k růstu spotřebních výdajů)
2. pokles míry zdanění osobního důchodů
3. pokles úrokové sazby - zvyšuje poptávku po investicích (tzv. n e p ř í m ý model vztahu peněžní zásoby a AD)
4. změna peněžní zásoby (projevuje se p ř í m o)
5. optimistická očekávání - růst AD
6. růst populace vede k růstu spotřebních výdajů
7. rozhodnutí vlády zvýšit své nákupy - růst AD; růst transferových výdajů - růst spotřebních a investičních výdajů
8. změna nominálního měnového kursu - částečné přesměrování výdajů
9. očekávání růstu cenové hladiny - v současnosti porosou plánované výdaje
10. řada dalších okolností, jako např. administrativní regulační opatření, změna preferencí spotřebitelů ap.
V kombinaci s křivkou AS může mít změna AD různé důsledky:
1. změnu reálného produktu při stabilní cenové hladině = posun křivky AD doleva / doprava
2. změnu cenové hladiny při stabilním reálném produktu = posun AD nohoru / dolů
3. změnu reálného produktu i cenové hladiny = posun křivky AD doprava nahoru / doleva dolů
Makroekonomická rovnováha
je určena vzájemným působením agregátní nabídky a poptávky
národní produkt, cenová hladina a celková zaměstnanost se ustálí na úrovních, které odrážejí množství, jež chtějí firmy prodat kupujícím, kteří o ně mají zájem
je určena průsečíkem křivky AS a AD - dochází k rovonováze při takové celkové cenové hladině, kdy firmy o své vůli vyrábějí a prodávají určité množství produktu a kupující si přejí nakoupit právě toto množství
kvantitativní rovnice M.V=P.T (množstvní peněz M obíhající určitou transakční rychlostí V zprostředkuje určitý počet transakcí T, oceněných určitými cenami P)
Agregátní poptávková křivka (AD křivka) představuje to, co by všechny subjekty v ekonomice nakupovaly při různžch agregátních cenových hladinách
hodnota bohatství neklesá v té míře jako cenová hladina, tudíž nižší celková cenová hladina vede k vyšší reálné spotřebě a vyšší celkové poptávce - křivka AD klesá
AD = celkové výdaje ve všech výrobních sektorech na spotřebu, soukromé domácí investice, na vládní nákupy statků a služeb a na čisté vývozy
1. spotřeba (C) je primárně určena osobním disponibilním důchodem = osobní důchod po zaplacení daní, a bohatstvím spotřebitelů; při růstu cenové hladiny mají spotřebitelé sklon kupovat méně statků a služeb, poněvadž jejich reálné důchody i reálné bohatství nestačí držet krok s cenovou hladinou
2. výdaje na investice (I), tj. na nákupy budov, zařízení a zvýšení zásob; hlavním prostředkem ovlivnění investic je monetární politika, která má tendenci zvyšovat úrokové sazby a snižovat investice, roste-li nabídka peněz pomaleji, a naopak
3. vládní výdaje na statky a služby (G) jsou přímo určeny rozhodnutími vlády o výdajích
4. čisté vývozy (NX); dovozy jsou významně ovlivněny domácím důchodem a produktem, poměrem domácích cen k cenám zahraničním a něnovým kursem; vývozy jsou ovlivňovány důchodem a produktem inportujících zemí, relativními cenami a něnovými kurzy
Faktory ovlivňující AD:
1. proměnné hospodářské politiky - monetární politika, fiskální politika
2. vnější proměnné - očekávání a podnikatelská důvěra, zahraniční produkt, hodnoty aktiv, demografické změny
Agregátní nabídková křivka (AS křivka) představuje vztah mezi cenami, které si firmy budou účtovat a množstvím produktu, který vyrábějí a prodávají
sklon AS je různý v závislosti na délce období
AS závisí na dvou odlišných skupinách sil: na potenciálním produktu a na chování cen a mezd
AS závisí v čase především na potenciálním produktu (potenciální GNP představuje udržitelnou kapacitu ekonomiky neboli produkt při vysoké zaměstnanosti)
ceny a mzdy jsou nepružné, pokud je GNP nižší než potenciální produkt - křivka AS je poměrně plochá; jakmile začne reálný GNP převyšovat potenciální, křivka se stácí prudce nahoru
ve velmi dlouhém období je AS svislá - v dlouhém období se náklady zvyšují proporcionálně s cenami, dl. AS je svislá, protože se díky dostatku času všechny náklady přizpůsobují, firmy nemohou využívat výhody fixních nominálních mzdových sazeb donekonečna
v krátkém a středně dlouhém období je AS zvolna rostoucí - odráží závislost mezi cenovou hladinou a produktem v období jednoho roku nebo dvou let. V krátkém období jsou firmy ochotny zvýšit úroveň svého výstupu jako reakci na vyšší cenovou hladinu, rsp. když se úroveň AS zvyšuje, jsou firmy ochotny nabízet stále více výstupu, jestliže mohou s růstem výstupu zvyšovat také své ceny
firmy mají určité náklady (v k.o. jsou fixní - např. mzdové sazby)
Klasická analýza
křivka AS je relativně strmá nebo dokonce svislá
ceny a mzdy se přizpůsobují rychle, krátké období je tak krátké, že je možné jej zanedbat
ekonomika vždy pracuje při plné zaměstnanosti či na úrovni potenciálního produktu
produkt nereaguje na změny v agregátní poptávce
v situace plně pružných cen i mezd by nabídka a poptávka na jednotlivých trzích vedla k tomu, že by zvýšení agregátní poptávky jednoduše zvyšovalo veškeré náklady a ceny, a celkový produkt by se tudíž neměnil
nikdy neexistují ztráty z nevyužitých zdrojů, produkt se vždy nachází na úrovni potenciálního produktu
makroekonomická politika nemůže ovlivnit hladinu nezaměstnanosti a produktu (lze spíše ovlivňovat cenovou hladinu a složení reálného GNP
John Stuart Mill, Alfred Marshall, A. C. Pigou
noví klasici: Robert Lucas, Thomas Sargent, Robert Barro
převládá skepse k potřebě vládních zásahů, které by stabilizovaly hospodářský cyklus
vládní výdaje „vytlačují“ investice
Soudobý hlavní proud
strnulost mezd a cen umožňuje, aby produkt reagoval na změny agregátní poptávky během delšího časového období, tj. křivka AS je spíše mírně rostoucí, a to po dlouhou dobu
mzdy a ceny se přizpůsobují pomalu, bude se produkt přizpůsobovat agregátní poptávce po významně dlouhou dobu, křivka AS je rostoucí
Keynesiánská revoluce
Keynes zavedl pojem agregátní poptávky
tvrdil, že ceny a mzdy jsou nepružné či strnulé, takže svislá klasická křivka AS se bude muset nahradit rosoucí či vodorovo AS křivkou
nezaměstnanost se může stát trvalým rysem průmyslové ekonomiky
země může setrvávat v podmínkách vysoké nezaměstnanosti a značné bídy mnoho let, protože neexistuje rovnovážný mechanismus, který by zajistil rychlý návrat GNP k jeho potenciální úrovni
vláda může monetární nebo fiskální politikou stimulovat návrat ekonomiky k plné zaměstnanosti, rsp. vláda je s to při vhodném užívání hospodářské politiky zajistit, aby se ekonomika pohybovala směrem k žádoucí výši produktu a zaměstnanosti
vyšší vládní výdaje zvyšují produkt a umožňují další soukromé výdaje
Měření národního produktu a důchodu
máme 3 základní metody: produktová metoda
důchodová metoda
výdajová metoda
1. Důchodová metoda - sčítáme následující důchody (vždy před zdaněním):
- mzdy a platy
- úroky získané domáctnostmi a vládou
- renty (důchody z vlastnictví půdy a nemovitostí)
- důchody ze sebezaměstnání (podnikatelé)
- zisky ostatních podniků
- znehodnocení kapitálu
- nepřímé daně
mínus subvence
= HDP (v tržních cenách)
2. Produktová metoda - sčítáme:
- finální produkce všech 3 sektorů
- nepřímé daně
odečteme subvence
= HDP (v tržních cenách)
3. Výdajová metoda = C + I + G + NX
Expanzivní politika
jde o pokles zdanění a růst výdajů G, TR
rozpočtovým výsledkem je rozpočtový schodek
Restriktivní politika
růst zdanění a poklesu výdajů G, TR
rozpočtovým výsledkem je rozpočtový přebytek
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
činitelé, kteří určují agregátní produkt a cenovou úroveň v moderní průmyslové ekonomice
podstata makroekonomiky: agregátní nabídka a poptávka
Agregátní nabídka (AS) - vztahuje se k rozsahu celkového národního produktu, který firmy o své vůli v daném období vyrábějí a prodávají
závisí na: cenové úřovni, na výrobní kapacitě firem a na úrovni nákladů
AS je úzce spjata s kapacitou či potenciálním produktem země
AS je determinována rozsahem produktivních vstupů (práce a kapitál jsou nejdůležitější) a efektivností, s níž jsou tyto vstupy kombinovány (tj. determinována technologií společnosti
Nabídkové šoky (v krátkém období): = posuny křivky AS
1. růst nákladů na pracovní sílu (růst nákladů v důsledku změn cen vstupů); při zvýšení cenové hladiny se křivka SRAS posune nahoru, při poklesu cen vstupů = pozitivní nabídkový šok, se posune dolů
2. růst cen surovin na světových trzích - výrobcům rostou náklady, ktré se promítají do cen produktů; křivka SRAS se proto bude pohybovat nahoru = negativní nab. šok
3. růst daní, které přímo zvyšují ceny statků, nebo růst daní z důchodů; křivka SRAS se bude posouvat nahoru
4. změny v produktivitě výrobních faktorů (např. zvýšení kvalifikace pracovní síly, zdokonalení technické úrovně strojů, zvýšení úrodnosti půdy ap. = pozitivní n. š.
5. změna kvanta disponibilních fýrobních faktorů, např. rozšíření nebo likvidace výrobních zařízení, přírůstek/úbytek obyvatelstva a pracovních sil
Agregátní poptávka (AD) - vztahuje s e k celkovému či agregátnímu množství produktu, který spotřebitelé, firmy, cizinci a vlády o své vůli v daném období nakoupí
závisí na úrovni cen a důchodů a rovněž na hospodářskopolitických proměnných, jako jsou monetární a fiskální politika
měří celkové výdaje všech subjektů v ekonomice
celkové nákupy jsou ovlivněny cenami, důchody osob, finančními podmínkami a očekáváním budoucnosti, i zahraničními ekonomickými podmínkami a vládní politkou v monetární a fiskální oblasti
Poptávkové šoky = posuny křivky AD:
1. růst bohatství domácností (vede k růstu spotřebních výdajů)
2. pokles míry zdanění osobního důchodů
3. pokles úrokové sazby - zvyšuje poptávku po investicích (tzv. n e p ř í m ý model vztahu peněžní zásoby a AD)
4. změna peněžní zásoby (projevuje se p ř í m o)
5. optimistická očekávání - růst AD
6. růst populace vede k růstu spotřebních výdajů
7. rozhodnutí vlády zvýšit své nákupy - růst AD; růst transferových výdajů - růst spotřebních a investičních výdajů
8. změna nominálního měnového kursu - částečné přesměrování výdajů
9. očekávání růstu cenové hladiny - v současnosti porosou plánované výdaje
10. řada dalších okolností, jako např. administrativní regulační opatření, změna preferencí spotřebitelů ap.
V kombinaci s křivkou AS může mít změna AD různé důsledky:
1. změnu reálného produktu při stabilní cenové hladině = posun křivky AD doleva / doprava
2. změnu cenové hladiny při stabilním reálném produktu = posun AD nohoru / dolů
3. změnu reálného produktu i cenové hladiny = posun křivky AD doprava nahoru / doleva dolů
Makroekonomická rovnováha
je určena vzájemným působením agregátní nabídky a poptávky
národní produkt, cenová hladina a celková zaměstnanost se ustálí na úrovních, které odrážejí množství, jež chtějí firmy prodat kupujícím, kteří o ně mají zájem
je určena průsečíkem křivky AS a AD - dochází k rovonováze při takové celkové cenové hladině, kdy firmy o své vůli vyrábějí a prodávají určité množství produktu a kupující si přejí nakoupit právě toto množství
kvantitativní rovnice M.V=P.T (množstvní peněz M obíhající určitou transakční rychlostí V zprostředkuje určitý počet transakcí T, oceněných určitými cenami P)
Agregátní poptávková křivka (AD křivka) představuje to, co by všechny subjekty v ekonomice nakupovaly při různžch agregátních cenových hladinách
hodnota bohatství neklesá v té míře jako cenová hladina, tudíž nižší celková cenová hladina vede k vyšší reálné spotřebě a vyšší celkové poptávce - křivka AD klesá
AD = celkové výdaje ve všech výrobních sektorech na spotřebu, soukromé domácí investice, na vládní nákupy statků a služeb a na čisté vývozy
1. spotřeba (C) je primárně určena osobním disponibilním důchodem = osobní důchod po zaplacení daní, a bohatstvím spotřebitelů; při růstu cenové hladiny mají spotřebitelé sklon kupovat méně statků a služeb, poněvadž jejich reálné důchody i reálné bohatství nestačí držet krok s cenovou hladinou
2. výdaje na investice (I), tj. na nákupy budov, zařízení a zvýšení zásob; hlavním prostředkem ovlivnění investic je monetární politika, která má tendenci zvyšovat úrokové sazby a snižovat investice, roste-li nabídka peněz pomaleji, a naopak
3. vládní výdaje na statky a služby (G) jsou přímo určeny rozhodnutími vlády o výdajích
4. čisté vývozy (NX); dovozy jsou významně ovlivněny domácím důchodem a produktem, poměrem domácích cen k cenám zahraničním a něnovým kursem; vývozy jsou ovlivňovány důchodem a produktem inportujících zemí, relativními cenami a něnovými kurzy
Faktory ovlivňující AD:
1. proměnné hospodářské politiky - monetární politika, fiskální politika
2. vnější proměnné - očekávání a podnikatelská důvěra, zahraniční produkt, hodnoty aktiv, demografické změny
Agregátní nabídková křivka (AS křivka) představuje vztah mezi cenami, které si firmy budou účtovat a množstvím produktu, který vyrábějí a prodávají
sklon AS je různý v závislosti na délce období
AS závisí na dvou odlišných skupinách sil: na potenciálním produktu a na chování cen a mezd
AS závisí v čase především na potenciálním produktu (potenciální GNP představuje udržitelnou kapacitu ekonomiky neboli produkt při vysoké zaměstnanosti)
ceny a mzdy jsou nepružné, pokud je GNP nižší než potenciální produkt - křivka AS je poměrně plochá; jakmile začne reálný GNP převyšovat potenciální, křivka se stácí prudce nahoru
ve velmi dlouhém období je AS svislá - v dlouhém období se náklady zvyšují proporcionálně s cenami, dl. AS je svislá, protože se díky dostatku času všechny náklady přizpůsobují, firmy nemohou využívat výhody fixních nominálních mzdových sazeb donekonečna
v krátkém a středně dlouhém období je AS zvolna rostoucí - odráží závislost mezi cenovou hladinou a produktem v období jednoho roku nebo dvou let. V krátkém období jsou firmy ochotny zvýšit úroveň svého výstupu jako reakci na vyšší cenovou hladinu, rsp. když se úroveň AS zvyšuje, jsou firmy ochotny nabízet stále více výstupu, jestliže mohou s růstem výstupu zvyšovat také své ceny
firmy mají určité náklady (v k.o. jsou fixní - např. mzdové sazby)
Klasická analýza
křivka AS je relativně strmá nebo dokonce svislá
ceny a mzdy se přizpůsobují rychle, krátké období je tak krátké, že je možné jej zanedbat
ekonomika vždy pracuje při plné zaměstnanosti či na úrovni potenciálního produktu
produkt nereaguje na změny v agregátní poptávce
v situace plně pružných cen i mezd by nabídka a poptávka na jednotlivých trzích vedla k tomu, že by zvýšení agregátní poptávky jednoduše zvyšovalo veškeré náklady a ceny, a celkový produkt by se tudíž neměnil
nikdy neexistují ztráty z nevyužitých zdrojů, produkt se vždy nachází na úrovni potenciálního produktu
makroekonomická politika nemůže ovlivnit hladinu nezaměstnanosti a produktu (lze spíše ovlivňovat cenovou hladinu a složení reálného GNP
John Stuart Mill, Alfred Marshall, A. C. Pigou
noví klasici: Robert Lucas, Thomas Sargent, Robert Barro
převládá skepse k potřebě vládních zásahů, které by stabilizovaly hospodářský cyklus
vládní výdaje „vytlačují“ investice
Soudobý hlavní proud
strnulost mezd a cen umožňuje, aby produkt reagoval na změny agregátní poptávky během delšího časového období, tj. křivka AS je spíše mírně rostoucí, a to po dlouhou dobu
mzdy a ceny se přizpůsobují pomalu, bude se produkt přizpůsobovat agregátní poptávce po významně dlouhou dobu, křivka AS je rostoucí
Keynesiánská revoluce
Keynes zavedl pojem agregátní poptávky
tvrdil, že ceny a mzdy jsou nepružné či strnulé, takže svislá klasická křivka AS se bude muset nahradit rosoucí či vodorovo AS křivkou
nezaměstnanost se může stát trvalým rysem průmyslové ekonomiky
země může setrvávat v podmínkách vysoké nezaměstnanosti a značné bídy mnoho let, protože neexistuje rovnovážný mechanismus, který by zajistil rychlý návrat GNP k jeho potenciální úrovni
vláda může monetární nebo fiskální politikou stimulovat návrat ekonomiky k plné zaměstnanosti, rsp. vláda je s to při vhodném užívání hospodářské politiky zajistit, aby se ekonomika pohybovala směrem k žádoucí výši produktu a zaměstnanosti
vyšší vládní výdaje zvyšují produkt a umožňují další soukromé výdaje
Měření národního produktu a důchodu
máme 3 základní metody: produktová metoda
důchodová metoda
výdajová metoda
1. Důchodová metoda - sčítáme následující důchody (vždy před zdaněním):
- mzdy a platy
- úroky získané domáctnostmi a vládou
- renty (důchody z vlastnictví půdy a nemovitostí)
- důchody ze sebezaměstnání (podnikatelé)
- zisky ostatních podniků
- znehodnocení kapitálu
- nepřímé daně
mínus subvence
= HDP (v tržních cenách)
2. Produktová metoda - sčítáme:
- finální produkce všech 3 sektorů
- nepřímé daně
odečteme subvence
= HDP (v tržních cenách)
3. Výdajová metoda = C + I + G + NX
Expanzivní politika
jde o pokles zdanění a růst výdajů G, TR
rozpočtovým výsledkem je rozpočtový schodek
Restriktivní politika
růst zdanění a poklesu výdajů G, TR
rozpočtovým výsledkem je rozpočtový přebytek
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
10) Inflace a protiinflační politika
Inflace a protiinflační politika
Inflace = růst všeobecné cenové hladiny.
Cenová hladina (P) = průměrná úroveň cen určitého souboru statků v běžném období ve srovnání s cenami určitého vybraného základního období. Tempo růstu cenové hladiny = míra inflace.
Nejčastěji používanými indexy k vyjádření vývoje v. c. hladiny jsou:
• index spotřebitelských cen,
• index cen výrobcy,
• deflátor HDP (HNP).
Index spotřebitelských cen (CPI)
- cenová hladina je vyjádřena jako průměrná úroveň cen souboru (koše) spotřebních výrobků a služeb, spotřebovávaných průměrnou domácností.
Srovnáváme tedy náklady na nákup určitého neměnného souboru statků, který je tvořen několika sty položek (=reprezentanti).
Každý reprezentant má v uvedeném koši svou váhu, určenou podílem výdajů na daný statekv základním období na celkových výdajích domácností v základním období. Tyto soubory i váhy slouží delší dobu.
V případě tohoto indexu může dojít k tzv. s k r y t é i n f l a c i (např. dochází k faktickým změnám ve struktuře koše v podobě omezení výdajů na zbytné statky ve prospěch výdajů na nezbytné statky, přičemž v používaném koši nejsou tyto změny zachyceny; nebo absence některých statků, které jsou v současnosti spotřebovávány může vést k deformaci CPI).
Příklad:
cena v Kč
statek váha 1991 1992 1993
A 30% 80 85 93
B 20% 210 210 215
C 40% 2860 2900 2800
D 10% 16 26 34
1991 1992 1993
statek index násobený váhou index násobený váhou index násobený váhou
A 100,00 * 0,3 = 30,00 106,25 * 0,3 = 31,88 116,25 * 0,3 = 34,88
B 100,00 * 0,2 = 20,00 100,00 * 0,2 = 20,00 102,38 * 0,2 = 20,48
C 100,00 * 0,4 = 40,00 101,40 * 0,4 = 40,56 97,90 * 0,4 = 39,16
D 100,00 * 0,1 = 10,00 162,50 * 0,1 = 16,25 22,50 * 0,1 = 21,25
CPI 100,00 108,69 115,77
roční míra inflace v roce 1993 = ((CPI1993 - CPI1992) ÷ CPI1992) × 100 = 6,51%
Index cen výrobců (PPI)
- bývá specifikován pro různá odvětví a obory, jako index cen průmyslových výrobců, zemědělských výrobců, stavebních prací apod.
Koše obsahují příslušné výrobky a služby (tedy např. též suroviny, polotovary ap.).Vývoj PPI signalizuje nadcházející změny v CPI.
Deflátor HDP
- košem jsou šeechny statky obsažené v daném ukazateli produktu a vahami je podíl daného statku v produktu.
Váhy jsou tedy každý rok odlišné. Index je vypočítáván jako poměr nominálního produktu v daném roce a reálného produktu v daném roce.
Uvedený index bývá označován jako i m p l i c i t n í c e n o v ý d e f l á t o r.
Dochází-li ve zkoumaném období k poklesu cenové hladiny (tedy k záporným přírůstkům cenové hladiny), jde o d e f l a c i.
Jsou-li přírůstky cenové hladiny klesající, jde o d e z i n f l a c i.
N e v y r o v n a n á i. = ceny jednotlivých statků rostou rozdílným tempem.
Podle závažnosti dopadů na ekonomiku bývá inflace dále rozlišována:
1. m í r n á inflace = ekonomické subjekty důvěřují penězům, uzavírají smlouvy vyjádřené v nominálních veličinách, potřeba řízení struktury aktiv není tak naléhavá. jde o nízkou, zpravidla jednocifernou míru inflace,
2. p á d i v á inflace = lidé ztrácejí důvěru k penězům, preferují držbu jiných finančních nebo věcných aktiv. Rozšiřuje se indexování nominálních veličin beďk určitému cenovému indexu nebo k zahraniční měně,
3. h y p e r i n f l a c e = cenová hladina roste o tisíce a více procent ročně. Peníze přestávají fungovat, rozšiřuje se naturální směna a používání stabilnějších zahraničních měn. Je nutná měnová reforma.
Důsledky inflace
1.Vliv inflace na reálné důchody a bohatství
• Inflace vede k přerozdělení reálných důchodů za předpokladu, že cenová hladina a příslušný nominální důchod rosou rozdílným tempem (jde o nevyrovnanou inflaci).
• Druhý dopad inflace na reálné důchody je zprostředkován speciálním efektem spojení inflace a zdanění (= taxflace neboli fiskální brzda). S růstem nominálních mezd, který je spojen s růstem cenové hladiny , se příjemci mezd dostávají dov yšší důchodové skupiny s vyšší mírou zdanění (progresivní daně).
2. Inflace zatěžuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady, a to zejména:
• nákady spojené s řízením struktury aktiv typu „ošoupávání podrážek“ - snažíme se minimalizovat držbu hotovosti a nízko úročených běžných účtů,
• náklady označované jako „menu costs“, tj. náklady spojené se změnou ceník, seřizování prodejních automatů ap.
3. Vliv inflace na ekonomickou aktivitu
• Inflace vytváří nejisté prostředí pro ekonomickou aktivitu v případě, že dochází k neustálým výkyvům reálných důchodů a k inflačnímu přerozdělování bohatství.
• Inflace může vést k posílení spotřebních výdajů na úkor úspor (jde spíše o dopady vysoké míry inflace na spořivost)
• I. vnáší nejistotu do investičních plánů.
Inflace tažená poptávkou
tzv. poptávková inflace je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje Y* nebo neklesají ceny vstup-.
Růst cenové hladiny se projeví silně zejména v situaci, kdy je dosaženo tzv. plné zaměstnanosti a agregátní poptávka nadále roste. Typickou příčinou bývá monetární a fiskální expanzivní politika.
Podmínkou inflace je růst peněžní zásoby.
Inflace tlačená náklady
tzv. nákladová inflace je nejběžnější případ inflace způsobené negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka.
Konkrétní podobou této inflace je inflace tlačená růstem mezd. Může být i inflace tlačená zisky, růst cen dovážených vstupů.
Dojde-li k růstu nákladů pod vlivem růstu naňového zatížení podniků (nebo pracovníků), kteří reagují zvyšováním cen (nebo mezd a tím i cen), hovoří se o „daněmi tlačení inflaci“.
Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku
Ojedinělý nabídkový nebo poptávkový šok způsobí přechodnou inflaci. Tyto šoky mění inflační očekávání.
Graficky vyjádřeno by měla tato protiinflační politika zabránit posunu křivky AD doprava nahoru při tzv. plné zaměstnanosti.
Náklady této protiinflační politiky jsou značné. Výše těchto ztrát závisí mj. na utváření inflačních očekávání: bude-li protiinflační politika věrohodná, zareagují ekon. subjekty na pokles skutečné míry inflace ve svých inflačních očekáváních silněji, pokles produktu bude mírný. V opačném případě nemusí zpočátku očekávaná míra inflace vůbec poklesnout, ztráty budou větší.
Důchodová politika
Jde o omezení růstu nominálních mzdových sazeb. Má různé formy:
1. zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoliv mzdové úpravy (jde o výjimečné opatření na omezenou dobu;
2. limity růstu mezd, zpravidla v procentním vyjádření. Existence limitů bývá paradoxně nástrojem růstu mezd, neboť při mzdových vyjednáváních bývají chápány jako směrnice růstu mezd;
3. dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení. Účinná jsou špíše ve veřejném sektoru.
Kromě regulace mezd je možno inflaci brzdit regulací cen statků. Jde však obvykle o regulaci vybraných dílčích trhů, nikoliv o všeobecné zmrazení cen.
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Na druhé straně bývají uváděny následující výhrady:
• regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky na jednotlivých dílčích trzích a tím omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů;
• důchodovou politikou je nadměrná poptávka pouze potlačena (oddálena). Po zrušení regulačních opatření bude růst mezd a cen pokračovat. Podmínkou úspěšnosti důchodové politiky je proto současná restrikce agregátní poptávky.
Vyrovnaná a anticipovaná inflace
= taková inflace,která nemění relativní ceny.
Phillipsovy křivky
vyjadřuje vztah mezi vývojem cenové hladiny a zaměstnaností
tzv. cenově inflační verze Phillipsových křivek
přirozená míra nezaměstnanosti je spojena se stabilní cenovou hladinou neboli s nulovou mírou inflace
Krátkodobá P. k. - „raná podoba inflační verze Phillipsovy křivky“
stimulací AD dochází k poklesu míry nezaměstnanosti a k růstu cenové hladiny
chceme-li dlouhodobě udržovat nezaměstnanost pod přirozenou mírou, musíme počítat s určitou stabilní mírou inflace; při odstranění inflace se musíme smířit s vyšší nezaměstnaností
zohledníme-li inflační očekávání, poptávkový šok způsobí pokles u a odpovídající zvýšení míry inflace, při postupném vyrovnávání situace na trhu se začne prosazovat vyšší očekávaná míra inflace ; obnovená míra nezaměstnanosti bude spojena s permanentní stabilní skutečnou mírou inflace - „konjunkturní cyklus“ (v opačném případě jde o „cyklus odříkání“)
takto lze odvodit křivku, vyjadřující kombinace u a míry inflace v dlouhém období (dlouhodobou Phillipsovu křivku LRPC).
existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi vyšší inflací a nižší nezaměstnaností, ovšem za cenu, že po přechodném snížení nezaměstnanosti bude nadále stabilní vyšší míra inflace
dlouhodobě je odklon nezaměstnanosti u od u* spojen s tím, že se míra inflace neustále zvyšuje (jde o akcelerující inflaci)
9) Nezaměstanost, makroekonomické problémy trhu práce
Nezaměstanost, makroekonomické problémy trhu práce
Nezaměstnaný = ten, kdo nemá práci a nějakou si hledá
Obyvatelstvo lze rozdělit do 3 skupin:
1. Z a m ě s t n a n í = obyvatelstvo, které má placené zaměstnání nebo sebezaměstnání (včetně osob dočasně v práci nepřítomných, ale s formální vazbou k zaměstnání, jako např. osoby ve stavu nemocných nebo na mateřské dovolené ap.)
2. N e z a m ě s t n a n í = ti, kteří nemají placené zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně hledají a jsou ochotní během určité doby nastoupit. Jde tedy o osoby schopné a ochotné pracovat, jejichž práce je potenciálním výrobním faktorem.
3. O s t a t n í = studenti, peznisté, invalidé, ženy v domácnosti (ekonomicky neaktivní obyvatelstvo)
Zaměstnaní + nezaměstnaní vytvářejí tzv. ekonomicky aktivní obyvatelstvo = tzv. pracovní sílu dané země.
Nezaměstnanost se měří pomocí ukazatele míry nezaměstnanosti (procentní podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu)
U
u = -------
L + U
u = míra nezaměstnanosti
U = počet nezaměstnaných
L = počet zaměstnaných
Typy nezaměstnanosti:
1. F r i k č n í = vzniká na základě pohybu pracovníků; frikční nezaměstnaní se po čase mění v zaměstnané; profesní charakter a regionální rozmístění neobsazených pracovních míst odpovídá nabízené nezaměstnané práci; nejde o nedostatek volných prac. míst, nýbrž o hledání existujících neobsazených pracovních míst - odstud též název „vyhledávací nezaměstnanost“; bývá považována za dobrovolnou; vždy existuje větší či menší počet osob, které jsou nezaměstnané, protože:
• ztratilipráci na základě propouštění,
• dobrovolně opustily své předchozí zaměstnání a hledají jinou práci, např. lépe placenou (stěhují se a hledají práci v novém bydlišti),
• vstupují do pracovní síly (mladí lidé po ukončení školy hledají poprvé zaměstnání, ženy v domácnosti se rozhodnou nastoupit do práce ap.)
2. S t r u k t u r á l n í = vzniká v důsledku strukturálních změn v ekonomice, kdy se některá odvětví změnšují a jiná naopak expandují; vzniká na základě nedostatečné poptávky, a to v určitých odvětvích; je přirozenou a nevyhnutelnou součástí každé ekonomiky
3. C y k l i c k á = neexistují volná pracovní místa, jde tedy o nezaměstnanost nedobrovolnou; postihuhuje spíše řadu odvětví, než jen několik málo odvětví; její vznik má za následek mezeru produktu Y < Y*; zmizí tehdy, když dojde k obnovení hospodářského růstu
Příčiny vzniku nezaměstnanosti
Mikroekonomické základy - nerovnováha na trhu práce, buď pod vlivem změny nominální mzdové sazby w nebo změnou nabídky práce (demografický vývoj, mezinárodní migrace obyvatelstva, prodloužení věku odchodu do důchodu apod.) či poptávky práce (technologickým pokrokem, prohlubováním kapitálu = mění se MPP), změnou cenové hladiny.
Ekonomické důsledky nezaměstnanosti
Jsou představovány ztrátou produkce v podobě rozdílu mezi skutečným a potenciálním produktem
Okunův zákon = při růstu u nad u* o jeden procentní bod (neboli při poklesu zaměstnanosti přibližně o 1%) poklesne Y pod úroveň Y* o více než 1%. Příčinou je skutečnost, že na pokles odbytu reagují zaměstnavatelé často zkrácením prcacovních úvazků (nikoliv propouštěním).
Ekonomickým dopadem je také snížení případně ztráta kvalifikace pracovníků (lidského kapitálu) = jeden ze zdrojů ekonomického růstu.
Sociální dopady nezaměstnanosti
Patří mezi ně např. psychické zatížení vyvolané nezaměstnaností a s ním související nemocnosti, rozpady rodin apod.
Dalším sociálním dopadem je destrukce etických hodnot a s ní spojené patologické jevy jako kriminalita, alkoholismus, narkomanie, prostituce ap.
Soc. problémy vyvolané nezaměstnaností vedou často k radikalizaci postiženýchg skupin, což může mít politické dopady nebo i extrémní následky jako rasově motivované nepokoje.
Soc. dopady jsou zvláště tíživé v případě dlouhodobé nezaměstnanosti (déle než půl roku) - dochází ke kumulaci všech dopadů v čase, vyčerpají se úspory ap.
Dobrovolná nezaměstnanost
Jde o takovou nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný hledá práci, ovšem za vyšší mzdu než která na trhu práce převládá
Jsou-li podpory v nezaměstnanosti nízké a doba jejich poskytování krátká, je dobrovolná nezaměstnanost nízká, protože jsou nezaměstnaní lidé motivováni k tomu, aby si rychle našli nové zaměstnání.
Nedobrovolná nezaměstnanost
Nezaměstnaní hledají práci za takovou mzdu, která na trhu práce převládá (někteří z nich by akceptovali i mzdu nižší), avšak nemohou ji najít.
Příčinou nedobrovolné nezaměstnanosti jsou překážky bránící poklesu mezd. Jednou z nich bývají odbory, pokud si jako jeden z hlavních vytknou prosazování vysokých mezd.
Má pro člověka horší důsledky než dobrovolná nezaměstnanost.
Může postihovat lidi, kteří nemají dobré alternativní příležitosti, protože je pro ně rekvalifikace nebo nalezení jiného zdroje obživy velmi obtížné.
Příčinou n. n. může být i uzákoněná minimální mzda.
Plná zaměstnanost = stav, kdy jsou zaměstnaní všichni, kdo jsou ochotni pracovat při daných nominálních mzdových sazbách
Přirozená míra nezaměstnanosti
Přirozená je taková míra nezaměstnanosti, při níž jsou síly, které působí směrem ke zvyšování a snižování cenové a mzdové inflace, vyrovnané.
Při přirozené míře je inflace stálá - nevykazuje tendenci ke zvyšování ani ke snižování.
Vyjadřuje nejvyšší možnou udržitelnou úroveň zaměstnanosti a odpovídá potenciálnímu produktu země.
Přirozená míra je taková, při níž jsou trhy práce a statků v rovnováze.
Snižování nezaměstnanosti
Reakce vlády (pasivní přístup) může mít podobu zmírňování dopadů inflace dávkami v nezaměstnanosti (podpory a pomoc v nezaměstnanosti).
Druhým přístupem vlády je přímé snižování nezaměstnanosti neboli udržování vysoké zaměstnanosti (bývá označován též jako aktivní politika zaměstnanosti).
Toto snižování probíhá v rámci proticyklické politiky, tj. politiky stimulující růst zaměstnanosti a produktu. Bude aktuální zejména tehdy, kdy mezera produktu, tj. rozdíl Y < Y*, a tím i cyklická nezaměstnanost bude zvlášť silná nebo dlouhodobá.
Nástroji v tomto případě jsou:
1. opatření expanzivní poptávkově orientované měnové a fiskální politiky - přispívají k tvorbě nových pracovních míst
2. výdaje veřejných rozpočtů k financování „společensky účelných pracovních míst“, „veřejně prospěšné práce“ apod.
3. využití obchodní a kursové politiky
Cesta snižování přirozené míry nezaměstnanosti (tj. dlouhodobé snižování frikční a strukturální nezaměstnanosti). K tomu mohou přispět opatření, jako je zlepšování informací o volných pracovních místech, vládou financované programy rekvalifikace nebo podpora migrace lidí za prací, redukce sociálních dávek, redukce zákonem stanovených minimálních mezd.
Krátkodobě může být strukturální nezaměstnanost snižována zadržováním dopadů strukturáních změn (např. subvencemi z veřejných rozpočtů).
Zvyšování přirozené míry nezaměstnanosti
1. D e m o g r a f i c k é z m ě n y = měnící se složení ekonomicky aktivního obyvatelstva
2. V l á d n í p o l i t i k a = tzv. humanitární vládní politika (příliš vysoké podpory v nezaměstnanosti); nelze-ji však radikálně zrušit
3. S t r u k t u r á l n í z m ě n y = rostoucí strukturální nezaměstnanost
Phillipsovy křivky
vyjadřuje vztah mezi vývojem cenové hladiny a zaměstnaností
tzv. cenově inflační verze Phillipsových křivek
přirozená míra nezaměstnanosti je spojena se stabilní cenovou hladinou neboli s nulovou mírou inflace
Krátkodobá P. k. - „raná podoba inflační verze Phillipsovy křivky“
stimulací AD dochází k poklesu míry nezaměstnanosti a k růstu cenové hladiny
chceme-li dlouhodobě udržovat nezaměstnanost pod přirozenou mírou, musíme počítat s určitou stabilní mírou inflace; při odstranění inflace se musíme smířit s vyšší nezaměstnaností
zohledníme - li inflační očekávání, poptávkový šok způsobí pokles u a odpovídající zvýšení míry inflace, při postupném vyrovnávání situace na trhu se začne prosazovat vyšší očekávaná míra inflace ; obnovená míra nezaměstnanosti bude spojena s permanentní stabilní skutečnou mírou inflace - „konjunkturní cyklus“
takto lze odvodit křivku, vyjadřující kombinace u a míry inflace v dlouhém období (dlouhodobou Phillipsovu křivku LRPC).
8) Vývoj mezinárodního měnového systému
Vývoj mezinárodního měnového systému
po 1. světové válce - inflace, revoluce a velká deprese
po 2. světové válce - založení trvalých institucí, s jejichž pomocí se mohla světová ekonomika rychle zotavit
4 nejznámější fungují dosud: GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu), brettowoodský systém měnových kursů, Mezinárodní měnový fond a Světová banka.
MMF, BSMK, SB založeny 1944 v USA
konference v Bretton Woods vytvořila rámec pro řízení měnových kursů (brettonwoodský systém), byly odstraněny chyby dřívějšího zlatého standardu
zlato bylo postaveno do pozice duáálního vládce s dolarem
brettonwoodskému systému se podařilo udržet stabilitu m. kursů po většinu času v 1946-1971
během 30 let po 2. sv. válce světová ekonomika vzkvétala
1971 světová ekonomika ve vážných potížích - ukončena brettonwoodská éra, svět se přesunul do moderní epochy řízených přužných měnových kursů
v dnešní době málo zemí připouští, aby jejich měna volně plula
většinou se používají řezené, ale pružné měnové kursy
ex. politika pružných kursů v rámci cílových zón (individuálně nebo kolektivně stanoví široká pásma, ve kterýchmohou měny kolísat, a intervenují, aby udržely kursy v jejich rozmezí)
klouzavě zavěšený či posuvně zavěšený kurs - zvláště malé země
měnový blok - sdružení zemí, aby vzájemně stabilizovaly měnové kursy
Mezinárodní měnový fond
spravuje mezinárodní měnový systém a působí jako centrální banka centrálních bank
členské země přispívají tím, že půjčují své měny, IMF pak půjčuje tyto fondy, aby pomohl zemím, které mají problémy s platební bilancí
je-li plán IMF úspěšný, platební bilance dané země se brzy zotaví a země znovu obnoví svůj ekonomický růst
Světová banka
banku financují věřitelské země podle svého ekonomického významu
banka může ze svého kapitálu poskytovat mezinárodní půjčky zemím, které předloží hospodářsky rozumné projekty, ale nemohou získat soukromé půjčky s nízkými úrkovými sazbami
rozšiřují se tak toky statků a služeb z rozvinutých států do rozvojových zemí
Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT)
v její zakládací listině je zakotveno zvyšování životní úrovně prostřednictvím „podstatného snižování cel a jiných překážek obchodu a odstranění diskriminačních opatření v mezinárodním obchodě“.
země by měly usilovat o snížení překážek obchodu
žádná z bariér obchodu by neměla být diskriminační
když už země zvýší svá cla nad dohodnutou úroveň, má povinnost nahradit svým obchodním partnerům způsobenou ekonomickou újmu
obchodní konflikty by se měly řešit konzultacemi a arbitrážním řízením
nové kolo jednání má kromě tradičního záměru snížit i kvóty a celní bariéry - snížit bariéry obchodu ve službách a v dalších „neviditelných“ položkách (jde o otevření finančních trhů, ochrana duševních vlastnických práv a odstranění překážek investicím).
Vnější měnová politika
vnější ekonomická rovnováha může být interpretována různě (např. jako vyrovnaná platební bilance - nulové slado vybraných položek; kompenzace přebytkových a deficitních sald jednotlivých položek pl. bilance ap.).
Vyrovnaný běžný účet platební bilance - jde vlastně o vyrovnaný čistý export
příčinou nerovnováhy může být:
- nesoulad mezi vytvořeným produktem (Y) a celkovými domácími výdaji (C+I+G): X - M = Y - (C + I + G),
- nesoulad mezi vytvořenými úsporami osobními a podnikovými a čistými daněmi na jedné straně a domácími nespotřebními výdaji, tj. soukromými investičními výdaji a vládními nákupy na straně druhé: X - M = (S + NT) - (I + G).
p ř e b y t e k = vytvořený produkt je vyšší než celkové domácí výdaje a současně jsou uvedené úspory a čisté daně vyšší než domácí nespotřební výdaje
Vyrovnaná platební bilance - bere v úvahu nejen vývoj NX (resp. běžného účtu p.b.), ale i vývoj mezinárodního pohybu kapitálu, tedy i kapitálový účet platební bilance
Této vnější e. rovnováhy může být dosaženo:
- současně vyrovnaným běžným i kapitálovým účtem platební bilance,
- nebo vzájemným kompenzováním salda běžného a kapitálového účtu p. b.:
při přebytku musí současně dojít k čistému odlivu kapitálu
při pasivu běžného účtu musí současně dojít k čistému přílivu kapitálu
Mechanismus vnější rovnováhy
= způsob, jakým se vnější ekonomická rovnováha udržuje, je vždy podmíněn režimem měnových kursů v dané ekonomice.
Vnější ekonomická rovnováha jako vyrovnaný čistý export v podmínkách fixních měnových kursů může být udržována automaticky nebo může být výsledkem regulační makroekonomické politiky.
Automaticky = monetární přístup k platební bilanci (přesněji k čistému exportu); jde o cenový mechanismus - k udržení vnější ekonomické rovnováhy došlo v důsledku přizpůsobení cen (poklesu cenové hladiny). Tento způsob využívá IMF při zvorbě návrhů přizpůsobovacích programů národním autoritám.
Makroekonomická regulace - automatika je spojena s nežádoucí recesí a cyklickou nezaměstnaností. Regulace spočítá v:
- přímém usměrnění NX v podobě podpory exportu a omezení Importu (subvence ap.),
- opatřeních k přesměrování výdajů z dovážené na domácí produkci,
- ve stimulaci NX znehodnocením kursu domácí měny - může však dojít k růstu domácích cen a tím i k oslabení přizpůsobovacíhomechanismu
V podmínkách pohyblivých měnových kursů - kursový mechanismus. Značná nespolehlivost tohoto mechanismu - omezená citlivost kursu na stav běžného účtu platební bilance. Může být doprovázen makroekonomickou regulací (cla apod. nebo usměrňování agregátní poptávky).
po 1. světové válce - inflace, revoluce a velká deprese
po 2. světové válce - založení trvalých institucí, s jejichž pomocí se mohla světová ekonomika rychle zotavit
4 nejznámější fungují dosud: GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu), brettowoodský systém měnových kursů, Mezinárodní měnový fond a Světová banka.
MMF, BSMK, SB založeny 1944 v USA
konference v Bretton Woods vytvořila rámec pro řízení měnových kursů (brettonwoodský systém), byly odstraněny chyby dřívějšího zlatého standardu
zlato bylo postaveno do pozice duáálního vládce s dolarem
brettonwoodskému systému se podařilo udržet stabilitu m. kursů po většinu času v 1946-1971
během 30 let po 2. sv. válce světová ekonomika vzkvétala
1971 světová ekonomika ve vážných potížích - ukončena brettonwoodská éra, svět se přesunul do moderní epochy řízených přužných měnových kursů
v dnešní době málo zemí připouští, aby jejich měna volně plula
většinou se používají řezené, ale pružné měnové kursy
ex. politika pružných kursů v rámci cílových zón (individuálně nebo kolektivně stanoví široká pásma, ve kterýchmohou měny kolísat, a intervenují, aby udržely kursy v jejich rozmezí)
klouzavě zavěšený či posuvně zavěšený kurs - zvláště malé země
měnový blok - sdružení zemí, aby vzájemně stabilizovaly měnové kursy
Mezinárodní měnový fond
spravuje mezinárodní měnový systém a působí jako centrální banka centrálních bank
členské země přispívají tím, že půjčují své měny, IMF pak půjčuje tyto fondy, aby pomohl zemím, které mají problémy s platební bilancí
je-li plán IMF úspěšný, platební bilance dané země se brzy zotaví a země znovu obnoví svůj ekonomický růst
Světová banka
banku financují věřitelské země podle svého ekonomického významu
banka může ze svého kapitálu poskytovat mezinárodní půjčky zemím, které předloží hospodářsky rozumné projekty, ale nemohou získat soukromé půjčky s nízkými úrkovými sazbami
rozšiřují se tak toky statků a služeb z rozvinutých států do rozvojových zemí
Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT)
v její zakládací listině je zakotveno zvyšování životní úrovně prostřednictvím „podstatného snižování cel a jiných překážek obchodu a odstranění diskriminačních opatření v mezinárodním obchodě“.
země by měly usilovat o snížení překážek obchodu
žádná z bariér obchodu by neměla být diskriminační
když už země zvýší svá cla nad dohodnutou úroveň, má povinnost nahradit svým obchodním partnerům způsobenou ekonomickou újmu
obchodní konflikty by se měly řešit konzultacemi a arbitrážním řízením
nové kolo jednání má kromě tradičního záměru snížit i kvóty a celní bariéry - snížit bariéry obchodu ve službách a v dalších „neviditelných“ položkách (jde o otevření finančních trhů, ochrana duševních vlastnických práv a odstranění překážek investicím).
Vnější měnová politika
vnější ekonomická rovnováha může být interpretována různě (např. jako vyrovnaná platební bilance - nulové slado vybraných položek; kompenzace přebytkových a deficitních sald jednotlivých položek pl. bilance ap.).
Vyrovnaný běžný účet platební bilance - jde vlastně o vyrovnaný čistý export
příčinou nerovnováhy může být:
- nesoulad mezi vytvořeným produktem (Y) a celkovými domácími výdaji (C+I+G): X - M = Y - (C + I + G),
- nesoulad mezi vytvořenými úsporami osobními a podnikovými a čistými daněmi na jedné straně a domácími nespotřebními výdaji, tj. soukromými investičními výdaji a vládními nákupy na straně druhé: X - M = (S + NT) - (I + G).
p ř e b y t e k = vytvořený produkt je vyšší než celkové domácí výdaje a současně jsou uvedené úspory a čisté daně vyšší než domácí nespotřební výdaje
Vyrovnaná platební bilance - bere v úvahu nejen vývoj NX (resp. běžného účtu p.b.), ale i vývoj mezinárodního pohybu kapitálu, tedy i kapitálový účet platební bilance
Této vnější e. rovnováhy může být dosaženo:
- současně vyrovnaným běžným i kapitálovým účtem platební bilance,
- nebo vzájemným kompenzováním salda běžného a kapitálového účtu p. b.:
při přebytku musí současně dojít k čistému odlivu kapitálu
při pasivu běžného účtu musí současně dojít k čistému přílivu kapitálu
Mechanismus vnější rovnováhy
= způsob, jakým se vnější ekonomická rovnováha udržuje, je vždy podmíněn režimem měnových kursů v dané ekonomice.
Vnější ekonomická rovnováha jako vyrovnaný čistý export v podmínkách fixních měnových kursů může být udržována automaticky nebo může být výsledkem regulační makroekonomické politiky.
Automaticky = monetární přístup k platební bilanci (přesněji k čistému exportu); jde o cenový mechanismus - k udržení vnější ekonomické rovnováhy došlo v důsledku přizpůsobení cen (poklesu cenové hladiny). Tento způsob využívá IMF při zvorbě návrhů přizpůsobovacích programů národním autoritám.
Makroekonomická regulace - automatika je spojena s nežádoucí recesí a cyklickou nezaměstnaností. Regulace spočítá v:
- přímém usměrnění NX v podobě podpory exportu a omezení Importu (subvence ap.),
- opatřeních k přesměrování výdajů z dovážené na domácí produkci,
- ve stimulaci NX znehodnocením kursu domácí měny - může však dojít k růstu domácích cen a tím i k oslabení přizpůsobovacíhomechanismu
V podmínkách pohyblivých měnových kursů - kursový mechanismus. Značná nespolehlivost tohoto mechanismu - omezená citlivost kursu na stav běžného účtu platební bilance. Může být doprovázen makroekonomickou regulací (cla apod. nebo usměrňování agregátní poptávky).
7) Platební bilance, devizový trh a vnější měnová politika
Platební bilance, devizový trh a vnější měnová politika
Platební bilance vyjadřuje ekonomické transakce subjektů dané země (rezidentů) se zahraničím během určitého období.
Podle MMF je platební bilance rozdělena zhruba do těchto částí:
1. B ě ž n ý ú č e t = vyjadřuje pohyb:
• výrobků - označováno též jako bilance zboží = obchodní bilance,
• služeb - označováno též jako neviditelný obchod; obchodní bilance spolu s bilancí služeb bývá označována též jako bilance výkonů.
• důchodů z výrobních faktorů (= výnosy), jako pracovní důchody,
• transferových plateb - sociální transfery, dary, převody pracovních příjmů cizinců, rezidentů ap.
2. K a p i t á l o v ý ú č e t = vývoj pohledávek a závazků rezidentů dané ekonomiky vůči zahraničí. Může být rozčleněn např. na:
• přímé zahraniční investice (FDI), tj. např. podíl na základním kapitálu podniku,
• portfoliové investice, zahrnující obligace a nízké kapitálové účasti,
• ostatní kapitál dlouhodobý a krátkodobý, tj. pohyb pohledávek a závazků,
3. R e z e r v y = vývoj aktiv v dispozici centrální banky, a to zejména zahraničních národních měn, zlata, ECU aj.,
4. C h y b y a o p o m i n u t í = vyjadřují rozdíl mezi výsledkem běžného a kapitálového účtu na straně jedné a změnou rezerv na straně druhé; je způsoben např. nedokonalostmi v evidence zmíněných toků a jiinými příčinami; umožňuje účetní rovnost kreditních a debetních součtů.
Každá transakce je v platební bilanci zachycena dvakrát:
1. kreditní položky (+):
• export statků,
• příliv důchodů a transferů,
• import kapitálu (zvýšení závazků, snížení pohledávek),
2. debetní položky (-):
• import statků,
• odliv důchodů a transferů,
• export kapitálu (snížení závazků, zvýšení pohledávek),
3. zvýšení rezerv (růst pohledávek): -,
4. snížení rezerv (pokles pohledávek): +.
Celkové saldo platební bilance se promítá do změny měnových rezerv centrální banky: aktivní saldo znamená zvýšení těchto rezerv, pasivní saldo znamená pokles těchto rezerv.
Vývoj platební bilance je hlavní okolností, určující vývoj zadluženosti domácích subjektů (rezidentů) vůči zahraničí. Jde o zadlužení jak podnikového sektoru (včetně bank), tak i vlády (včetně např. obcí).
Model Světové banky rozlišuje 5 stádií zadluženosti:
1. Mladá dlužnická země - čistý export je záporný, čistý příliv kapitálu je kladný, čistý dluh roste,
2. Zralá dlužnická země - čestý export se dostává z deficitu do aktiva, čistý příliv kapitálu slábne a růst čistého zahr. dluhu se zpomaluje,
3. Země splácející dluhy - aktivum NX roste, dochází k čistému odlivu kapitálu a poklesu čistého dluhu,
4. Mladá věřitelská země - čistý export se dostává do deficitu, zároveň se však zvyšují příjmy ze zahraničních aktiv, dochází k čistému odlivu kapitálu, čistý dluh se přeměňuje v čistou věřitelskou pozici,
5. Zralá věřitelská země - NX je deficitní, přitom vysoký příliv důchodů umožňuje udržovat nebo i zvyšovat čistou věřitelskou pozici.
Mezinárodní obchod s sebou přináší nový prvek: m ě n o v ý k u r s = představuje cenu cizí měny vyjádřenou v našich peněžních jednotkách.
M ě n o v ý t r h
= trh, na němž se obchoduje s měnami různých zemí; právě na něm se určuje měnový kurs.
Poptávka po cizích penězích vzniká, když si chceme koupit cizí statky, služby nebo aktiva. Křivka poptávky je klesající, neboť s poklesem ceny např. britské libry mají cizinci sklon chtít nakupovat více britských statků a služeb.
Se vzestupem hodnoty libry bude chtít britské obyvatelstvo kupovat více cizích statků, služeb a investic, a bude tudíž nabízet na měnovém trhu větší množství své měny.
Výši měnového kursu určuje rovnováha mezi nabídkou a poptávkou po zahraniční měně.
Pokles ceny určité měny vůči jiné nebo vůči všem ostatním měnám se nazývá „znehodnocení“ (devalvace; ta se omezuje pouze na situace, kdy země oficiálně „zavěsila“ svůj měnový kurs na jinou měnu nebo zlato a kdy dochází ke změně zavěšeného kursu neboli parity zvýšením ceny této druhé měny nebo zlata).Vzestup ceny měny vůči jiné měně se nazývá „zhodnocení“. Zvýšení oficiálního měnového kursu se nazývá revalvací.
S y s t é m y m ě n o v ý c h k u r s ů
Kursový systém = soubor pravidel, úmluv a tradic, podle nichž se provádějí a inkasují platby v rámci transakcí, které přesahují hranice zemí.
Máme 3 důležité případy: zlatý standard; případ „čistých“ plovoucích měnových kursů a dnešní systém „řízeně plovoucích“ měnových kursů.
Klasický zlatý standard
Vládl ve své nejčistší podobě v období 1880 -1913.
Většina zemí definovala své měny pomocí fixního množství zlata, a tím byly také určeny fixní měnové kursy mezi zeměmi se zlatým standardem.
Zlaté mince se staly prostředkem směny, někdy se lišily váhou.
Existovaly tzv. pevné měnové kursy (tzv. „nominální hodnoty“, „parity“).
Vzhledem k „tíze“ zlatých mincí, musely vlády nutně vydávat papírové certifikáty a zaručit, že je bude možno opět vyměnit za zlatý kov. (fungovalo to i naopak)
Pružné měnové kursy
Měnový kurs v tomto systému určují převážné tržní síly nabídky a poptávky. Relativní ceny měn se určují nákupy a prodeji mezi lidmi, firmami a vládami.
Můžeme rozlišit dva důležité případy - „volně plovoucí systém“ a „řízený plovoucí systém“.
Vládá intervenuje (angažuje se v kursové intervenci), když kupuje nebo prodává svou vlastní měnu nebo cizí měny, aby ovlivnila měnové kursy.
Volně plovoucí měnový kurs
Kurs je určován výlučně nabídkou a poptávkou bez jakékoli intervence vlády. (úloha vlády je pasívní).
Řízené plovoucí měnové kursy
Vlády mají tendenci intervenovat prostřednictvím nákupu a prodejů měn, aby předcházely větším výkyvům kursů, nebo dokonce aby udržely paritu.
Převládal hlavně po 2. světové válce do roku 1971 (= tzv. brettonwoodský systém) a umožňoval, aby si země stanovily pevné parity měn aneboli zavěsily měnové kursy jeden na druhý. Podstatou b. systému bylo, že měnové kursy byly pevné, ale přizpůsobetelné (tj. v krátkém období pevné, ale přizpůsobitelné v dlouhém období).
Platební bilance vyjadřuje ekonomické transakce subjektů dané země (rezidentů) se zahraničím během určitého období.
Podle MMF je platební bilance rozdělena zhruba do těchto částí:
1. B ě ž n ý ú č e t = vyjadřuje pohyb:
• výrobků - označováno též jako bilance zboží = obchodní bilance,
• služeb - označováno též jako neviditelný obchod; obchodní bilance spolu s bilancí služeb bývá označována též jako bilance výkonů.
• důchodů z výrobních faktorů (= výnosy), jako pracovní důchody,
• transferových plateb - sociální transfery, dary, převody pracovních příjmů cizinců, rezidentů ap.
2. K a p i t á l o v ý ú č e t = vývoj pohledávek a závazků rezidentů dané ekonomiky vůči zahraničí. Může být rozčleněn např. na:
• přímé zahraniční investice (FDI), tj. např. podíl na základním kapitálu podniku,
• portfoliové investice, zahrnující obligace a nízké kapitálové účasti,
• ostatní kapitál dlouhodobý a krátkodobý, tj. pohyb pohledávek a závazků,
3. R e z e r v y = vývoj aktiv v dispozici centrální banky, a to zejména zahraničních národních měn, zlata, ECU aj.,
4. C h y b y a o p o m i n u t í = vyjadřují rozdíl mezi výsledkem běžného a kapitálového účtu na straně jedné a změnou rezerv na straně druhé; je způsoben např. nedokonalostmi v evidence zmíněných toků a jiinými příčinami; umožňuje účetní rovnost kreditních a debetních součtů.
Každá transakce je v platební bilanci zachycena dvakrát:
1. kreditní položky (+):
• export statků,
• příliv důchodů a transferů,
• import kapitálu (zvýšení závazků, snížení pohledávek),
2. debetní položky (-):
• import statků,
• odliv důchodů a transferů,
• export kapitálu (snížení závazků, zvýšení pohledávek),
3. zvýšení rezerv (růst pohledávek): -,
4. snížení rezerv (pokles pohledávek): +.
Celkové saldo platební bilance se promítá do změny měnových rezerv centrální banky: aktivní saldo znamená zvýšení těchto rezerv, pasivní saldo znamená pokles těchto rezerv.
Vývoj platební bilance je hlavní okolností, určující vývoj zadluženosti domácích subjektů (rezidentů) vůči zahraničí. Jde o zadlužení jak podnikového sektoru (včetně bank), tak i vlády (včetně např. obcí).
Model Světové banky rozlišuje 5 stádií zadluženosti:
1. Mladá dlužnická země - čistý export je záporný, čistý příliv kapitálu je kladný, čistý dluh roste,
2. Zralá dlužnická země - čestý export se dostává z deficitu do aktiva, čistý příliv kapitálu slábne a růst čistého zahr. dluhu se zpomaluje,
3. Země splácející dluhy - aktivum NX roste, dochází k čistému odlivu kapitálu a poklesu čistého dluhu,
4. Mladá věřitelská země - čistý export se dostává do deficitu, zároveň se však zvyšují příjmy ze zahraničních aktiv, dochází k čistému odlivu kapitálu, čistý dluh se přeměňuje v čistou věřitelskou pozici,
5. Zralá věřitelská země - NX je deficitní, přitom vysoký příliv důchodů umožňuje udržovat nebo i zvyšovat čistou věřitelskou pozici.
Mezinárodní obchod s sebou přináší nový prvek: m ě n o v ý k u r s = představuje cenu cizí měny vyjádřenou v našich peněžních jednotkách.
M ě n o v ý t r h
= trh, na němž se obchoduje s měnami různých zemí; právě na něm se určuje měnový kurs.
Poptávka po cizích penězích vzniká, když si chceme koupit cizí statky, služby nebo aktiva. Křivka poptávky je klesající, neboť s poklesem ceny např. britské libry mají cizinci sklon chtít nakupovat více britských statků a služeb.
Se vzestupem hodnoty libry bude chtít britské obyvatelstvo kupovat více cizích statků, služeb a investic, a bude tudíž nabízet na měnovém trhu větší množství své měny.
Výši měnového kursu určuje rovnováha mezi nabídkou a poptávkou po zahraniční měně.
Pokles ceny určité měny vůči jiné nebo vůči všem ostatním měnám se nazývá „znehodnocení“ (devalvace; ta se omezuje pouze na situace, kdy země oficiálně „zavěsila“ svůj měnový kurs na jinou měnu nebo zlato a kdy dochází ke změně zavěšeného kursu neboli parity zvýšením ceny této druhé měny nebo zlata).Vzestup ceny měny vůči jiné měně se nazývá „zhodnocení“. Zvýšení oficiálního měnového kursu se nazývá revalvací.
S y s t é m y m ě n o v ý c h k u r s ů
Kursový systém = soubor pravidel, úmluv a tradic, podle nichž se provádějí a inkasují platby v rámci transakcí, které přesahují hranice zemí.
Máme 3 důležité případy: zlatý standard; případ „čistých“ plovoucích měnových kursů a dnešní systém „řízeně plovoucích“ měnových kursů.
Klasický zlatý standard
Vládl ve své nejčistší podobě v období 1880 -1913.
Většina zemí definovala své měny pomocí fixního množství zlata, a tím byly také určeny fixní měnové kursy mezi zeměmi se zlatým standardem.
Zlaté mince se staly prostředkem směny, někdy se lišily váhou.
Existovaly tzv. pevné měnové kursy (tzv. „nominální hodnoty“, „parity“).
Vzhledem k „tíze“ zlatých mincí, musely vlády nutně vydávat papírové certifikáty a zaručit, že je bude možno opět vyměnit za zlatý kov. (fungovalo to i naopak)
Pružné měnové kursy
Měnový kurs v tomto systému určují převážné tržní síly nabídky a poptávky. Relativní ceny měn se určují nákupy a prodeji mezi lidmi, firmami a vládami.
Můžeme rozlišit dva důležité případy - „volně plovoucí systém“ a „řízený plovoucí systém“.
Vládá intervenuje (angažuje se v kursové intervenci), když kupuje nebo prodává svou vlastní měnu nebo cizí měny, aby ovlivnila měnové kursy.
Volně plovoucí měnový kurs
Kurs je určován výlučně nabídkou a poptávkou bez jakékoli intervence vlády. (úloha vlády je pasívní).
Řízené plovoucí měnové kursy
Vlády mají tendenci intervenovat prostřednictvím nákupu a prodejů měn, aby předcházely větším výkyvům kursů, nebo dokonce aby udržely paritu.
Převládal hlavně po 2. světové válce do roku 1971 (= tzv. brettonwoodský systém) a umožňoval, aby si země stanovily pevné parity měn aneboli zavěsily měnové kursy jeden na druhý. Podstatou b. systému bylo, že měnové kursy byly pevné, ale přizpůsobetelné (tj. v krátkém období pevné, ale přizpůsobitelné v dlouhém období).
6) Mezinárodní obchod, protekcionismus
Mezinárodní obchod, protekcionismus
otevřenosti NH = zapojení do mezinár. ekon. vztahů (pohyb statků, služeb výr. faktorů a finančních aktiv mezi rezidenty různých národních ekonomik
každá země vyváží ty statky, jejichž tuzemská výroba je nejlevnější a dováží ty statky, při jejichž výrobě mají výhodu nízkých nákladů ostatní země
volný obchod = bez regulačních zásahů autorit; povede ke zvýšení efektivnosti výroby v obchodujících zemích - dochází ke zvýšení spotřebních možností = tzv. přínosy z obchodu
Čisté vývozy (NX) = export (X) - import (M)
nákupy importovaného zboží závisí na důchodu a produktu ekonomiky země - roste-li GNP rychle, dovozy mají tendenci růst ještě rychleji
volba mezi zahr. a domácími statky je dle závislá na jejich relativníchcenách - ty závisí jak na domácí cenové hladině, tak na měnovém kursu
zvyšuje-li se zahraniční produkt nebo klesá-li měnový kurs - objem i hodnota našich vývozů bude růst
celková agregátní poptávka = GNP = C + I + G + NX
vývozy statků a služeb závisí na (a) důchodech a produktech v zahraničí, jsou zadány zvnějšku a na (b) cenách a měnových kursech
dovozy závisí rovněž na vnějších proměnných, tj. cenách a měnových kursech, jsou však navíc závislé na tuzemských důchodech a na výši domácího produkcu
čisté vývozy jsou čistým přírůstkem k výdajovým tokům
rovnovážný produkt v otevřené ekonomice = celkové výdaje (C+I+G+NX) se rovnají celkovému produktu
Mezní sklon k importu = přírůstek dovozů odpovídající přírůstku Gnp o jednu korunu; kolik se dováží při jednotkovém přírůstku celkového GNP
sklon přímky celkových výdajů (C+I+G+NX) je nižší než sklon přímky domácí poptávky
Multiplikátor otevřené ekonomiky = celkový přírůstek produktu
multiplikační efekt otevřené ekonomiky je poněkud nižší než multiplikační efekt uzavřené ekonomiky, protože v otevřené ekonomice část přírůstku důchodu uniká do výdajů na dovozy
1
mult. otevř. ekon. = -------------------
MPS + MPm
MPS = mezní sklon k úsporám a MPm = mezní sklon k importu
Důvody vzniku mezinárodního obchodu - odlišnost podmínek mezi oblastmi, klesající výrobní náklady a rozdíly ve spotřebitelském vkusu; hlavním důvodem jsou komparativní výhody
• Odlišnost výr. podmínek - odlišné výrobní možnosti (přírodní zdroje, půda, práce, kapitál, technologie ap.) - specializace zemí
• Klesající náklady - rsp. rostoucí výnosy z rozsahu (mnohé výr. procesy mají tendenci se zvyšováním objemu produktu snižovat náklady)
• Rozdíly ve spotřebitelském vkusu = preference - vzájemná „výměna“ zboží mezi státy (Švédové mají rádi maso, Norové ryby - Švédové tedy vyvážejí ryby a Norové vyvážejí maso)
Zásada komparativní výhody
Tvrdí, že země bude obchodovat se světem, i když je absolutně efektivnější nebo méně efektivní ve výrobě všech statků.
každá země se specializuje na výrobu a vývoz těch statků, které může vyrábět s relativně nižšími náklady, naopak každá země bude dovážet ty statky, které vyrábí s relativně vyššími náklady (kde je relativně méně efektivní než jiné země)
David Ricardo: „mezinárodní specializace se zemi vyplácí“
v podmínkách volného obchodu zúčastněné země přesouvají svou výrobu do oblastí své komparativní výhody
Ekonomický přínos z obchodu
nejsnadněji lze zjistit výpočtem vlivu obchodu na reálnou mzdu pracovníků
jestliže se uvolní obchod a každá země se přitom zaměří na svou oblast komparativní výhody, všichni se polepší
zvyšuje se národní důchod v každé jednotlivé obchodující zemi
Protekcionismus = ochrana před konkurencí zahraničních dovozů prostřednictvím cla nebo kvóty; důvody:
• neekonomické argumenty - ekonomický blahobyt není jediným cílem života; dosahování neekonomických cílů pomocí ekonomického protekcionismu je obvykle nákladné a neefektivní;
• argumenty, které jsou z ekonomického hlediska mylné - merkantilistická argumentace zaměňuje prostředky a cíle hospodářské činnosti, odmítá myšlenku, že zvýšení cel zaměřené na dosažení obchodního přebytku zlepší ekonomický blahobyt země;
• analýzy, které neplatí ve světě dokonalé konkurence při plné zaměstnanosti
Cíle protekcionismu
1. neekonomické cíle:
• strategické vojensko politické zájmy,
• udržení národní tradice určité výroby,
• udržení odvětví, kde je vysoce koncentrován výzkum,
• ekologické aspekty při ochraně zemědělství ap.
2. ochrana odvětví před specializací - tzv. cla pro nedospělá (nezletilá) odvětví - měla by trvat, dokud nižší náklady neumožní vytvořit komparativní výhodu a tím i dostatečnou konkurenceschopnost; ochranné clo na odvětví, které ztrácí komparativní výhodu,
3. podpora domácí výroby s cílem udržení vysoké zaměstnanosti částečné přesunutí poptávky ze zahraničního na domácí zboží - poptávkový šok, posun AD doprava,
4. teorie optimálního cla = maximalizace spotřeby.
Účinky cel a kvót
vyměřování cel a kvót = jeden z hlavních nástrojů, které vlády používají ke zvyšování příjmů a ovlivňování rozvoje jednotlivých odvětví
clo = daň uvalená na dovozy
kvóta = kvantitativní omezení výše dovozů
Prohibitivní clo - je tak vysoké, že naprosto vylučuje jakékoli dovozy, umrtvuje veškerý obchod
Neprohibitivní clo - poškozuje, ale neumrtvuje obchod
Clo má tendenci zvýšit cenu, snížit spotřebované a dovážené množství a zvýšit domácí výrobu.
Prohibitivní kvóta = zákaz všech dovozů - stejný výsledek jako prohibitivní clo.
Cla přinášejí státu důchod, na jehož základě lze někdy snížit ostatní daně, a tím vyrovnat část újmy, kterou utrpí zákazníci v dovážející zemi.
Kvóta přináší zisk ze vzniklých cenových rozdílů do kapsy těch šťastných dovozců, kteří získali povolení nebo licenci k dovozu.
Při volbě mezi cly a kvótami považují ekonomové obvykle cla za menší zlo.
Cla vytvářejí ekonomickou neefektivnost - uvalení cel způsobuje, že ekonomické ztráty spotřebitelů převyšují příjem získaný vládou plus dodatečné zisky vydělané výrobci.
Uvalení cla má tři účinky:
• podporuje tuzemskou neefektivní výrobu,
• nutí spotřebitele, aby omezovali své nákupy statků, na něž bylo uvaleno clo, až pod efektivní úroveň,
• opatřuje příjmy vlády.
otevřenosti NH = zapojení do mezinár. ekon. vztahů (pohyb statků, služeb výr. faktorů a finančních aktiv mezi rezidenty různých národních ekonomik
každá země vyváží ty statky, jejichž tuzemská výroba je nejlevnější a dováží ty statky, při jejichž výrobě mají výhodu nízkých nákladů ostatní země
volný obchod = bez regulačních zásahů autorit; povede ke zvýšení efektivnosti výroby v obchodujících zemích - dochází ke zvýšení spotřebních možností = tzv. přínosy z obchodu
Čisté vývozy (NX) = export (X) - import (M)
nákupy importovaného zboží závisí na důchodu a produktu ekonomiky země - roste-li GNP rychle, dovozy mají tendenci růst ještě rychleji
volba mezi zahr. a domácími statky je dle závislá na jejich relativníchcenách - ty závisí jak na domácí cenové hladině, tak na měnovém kursu
zvyšuje-li se zahraniční produkt nebo klesá-li měnový kurs - objem i hodnota našich vývozů bude růst
celková agregátní poptávka = GNP = C + I + G + NX
vývozy statků a služeb závisí na (a) důchodech a produktech v zahraničí, jsou zadány zvnějšku a na (b) cenách a měnových kursech
dovozy závisí rovněž na vnějších proměnných, tj. cenách a měnových kursech, jsou však navíc závislé na tuzemských důchodech a na výši domácího produkcu
čisté vývozy jsou čistým přírůstkem k výdajovým tokům
rovnovážný produkt v otevřené ekonomice = celkové výdaje (C+I+G+NX) se rovnají celkovému produktu
Mezní sklon k importu = přírůstek dovozů odpovídající přírůstku Gnp o jednu korunu; kolik se dováží při jednotkovém přírůstku celkového GNP
sklon přímky celkových výdajů (C+I+G+NX) je nižší než sklon přímky domácí poptávky
Multiplikátor otevřené ekonomiky = celkový přírůstek produktu
multiplikační efekt otevřené ekonomiky je poněkud nižší než multiplikační efekt uzavřené ekonomiky, protože v otevřené ekonomice část přírůstku důchodu uniká do výdajů na dovozy
1
mult. otevř. ekon. = -------------------
MPS + MPm
MPS = mezní sklon k úsporám a MPm = mezní sklon k importu
Důvody vzniku mezinárodního obchodu - odlišnost podmínek mezi oblastmi, klesající výrobní náklady a rozdíly ve spotřebitelském vkusu; hlavním důvodem jsou komparativní výhody
• Odlišnost výr. podmínek - odlišné výrobní možnosti (přírodní zdroje, půda, práce, kapitál, technologie ap.) - specializace zemí
• Klesající náklady - rsp. rostoucí výnosy z rozsahu (mnohé výr. procesy mají tendenci se zvyšováním objemu produktu snižovat náklady)
• Rozdíly ve spotřebitelském vkusu = preference - vzájemná „výměna“ zboží mezi státy (Švédové mají rádi maso, Norové ryby - Švédové tedy vyvážejí ryby a Norové vyvážejí maso)
Zásada komparativní výhody
Tvrdí, že země bude obchodovat se světem, i když je absolutně efektivnější nebo méně efektivní ve výrobě všech statků.
každá země se specializuje na výrobu a vývoz těch statků, které může vyrábět s relativně nižšími náklady, naopak každá země bude dovážet ty statky, které vyrábí s relativně vyššími náklady (kde je relativně méně efektivní než jiné země)
David Ricardo: „mezinárodní specializace se zemi vyplácí“
v podmínkách volného obchodu zúčastněné země přesouvají svou výrobu do oblastí své komparativní výhody
Ekonomický přínos z obchodu
nejsnadněji lze zjistit výpočtem vlivu obchodu na reálnou mzdu pracovníků
jestliže se uvolní obchod a každá země se přitom zaměří na svou oblast komparativní výhody, všichni se polepší
zvyšuje se národní důchod v každé jednotlivé obchodující zemi
Protekcionismus = ochrana před konkurencí zahraničních dovozů prostřednictvím cla nebo kvóty; důvody:
• neekonomické argumenty - ekonomický blahobyt není jediným cílem života; dosahování neekonomických cílů pomocí ekonomického protekcionismu je obvykle nákladné a neefektivní;
• argumenty, které jsou z ekonomického hlediska mylné - merkantilistická argumentace zaměňuje prostředky a cíle hospodářské činnosti, odmítá myšlenku, že zvýšení cel zaměřené na dosažení obchodního přebytku zlepší ekonomický blahobyt země;
• analýzy, které neplatí ve světě dokonalé konkurence při plné zaměstnanosti
Cíle protekcionismu
1. neekonomické cíle:
• strategické vojensko politické zájmy,
• udržení národní tradice určité výroby,
• udržení odvětví, kde je vysoce koncentrován výzkum,
• ekologické aspekty při ochraně zemědělství ap.
2. ochrana odvětví před specializací - tzv. cla pro nedospělá (nezletilá) odvětví - měla by trvat, dokud nižší náklady neumožní vytvořit komparativní výhodu a tím i dostatečnou konkurenceschopnost; ochranné clo na odvětví, které ztrácí komparativní výhodu,
3. podpora domácí výroby s cílem udržení vysoké zaměstnanosti částečné přesunutí poptávky ze zahraničního na domácí zboží - poptávkový šok, posun AD doprava,
4. teorie optimálního cla = maximalizace spotřeby.
Účinky cel a kvót
vyměřování cel a kvót = jeden z hlavních nástrojů, které vlády používají ke zvyšování příjmů a ovlivňování rozvoje jednotlivých odvětví
clo = daň uvalená na dovozy
kvóta = kvantitativní omezení výše dovozů
Prohibitivní clo - je tak vysoké, že naprosto vylučuje jakékoli dovozy, umrtvuje veškerý obchod
Neprohibitivní clo - poškozuje, ale neumrtvuje obchod
Clo má tendenci zvýšit cenu, snížit spotřebované a dovážené množství a zvýšit domácí výrobu.
Prohibitivní kvóta = zákaz všech dovozů - stejný výsledek jako prohibitivní clo.
Cla přinášejí státu důchod, na jehož základě lze někdy snížit ostatní daně, a tím vyrovnat část újmy, kterou utrpí zákazníci v dovážející zemi.
Kvóta přináší zisk ze vzniklých cenových rozdílů do kapsy těch šťastných dovozců, kteří získali povolení nebo licenci k dovozu.
Při volbě mezi cly a kvótami považují ekonomové obvykle cla za menší zlo.
Cla vytvářejí ekonomickou neefektivnost - uvalení cel způsobuje, že ekonomické ztráty spotřebitelů převyšují příjem získaný vládou plus dodatečné zisky vydělané výrobci.
Uvalení cla má tři účinky:
• podporuje tuzemskou neefektivní výrobu,
• nutí spotřebitele, aby omezovali své nákupy statků, na něž bylo uvaleno clo, až pod efektivní úroveň,
• opatřuje příjmy vlády.
5) Fiskální politika, deficity a vládní dluh
Fiskální politika, deficity a vládní dluh
Rozpočet = soustava veřejných rozpočtů, které představují tvorbu a použití centralizovaných peněžních fondů vládou včetně veřejné správy na místních úrovních za určité období; jde o soustavu rozpočtů, ktšerá má v různých zemích rozmanitou podobu;
V rámci soustavy rozpočtů dochází obvykle k přerozdělování: výdaje jednoho rozpočtu jsou příjmem jiného rozpočtu.
Rozpočtové příjmy jsou tvořeny v převážné míře daněmi, jednak různě navývanými platbammi na sociální zabezpečení ap. Zbytek příjmů tvoří např. přijaté úroky, příjmy z pronájmu majetku, dary ap. Dalšími příjmy vlády jsou příjmy, založené na snížení aktiv vlády, jako splátky poskytnutých úvěrů, prodej majetku...
Rozpočtové výdaje tvoří následující skupiny:
• výdaje sociálního charakteru - transferové platby domácnostem,
• vládní nákupy v podobě financování běžných i investičních výdajů ve školství a zdravotnictví; menší podíl zaujímají nákupy v oblasti veřejné správy, armády, policie, soudů ap.,
• transferové platby podnikům v podobě subvencí (zejména do dopravy, zemědělství, abnkovnictví, těžčebního průmyslu aj.),
• vyplacený úrok z veřejného dluhu.
Daně
1. P Ř Í M É - jsou vázány k určitému důchodu nebo najetku, a to zejména: osobní důchodové daně, daně ze zisků podniků, různé daně z majetku (dědická, darovací, z pozemků ap.),
2. N E P Ř Í M É
• daň z přidané hodnoty,
• daň spotřební,
• cla.
Rozdíl mezi příjmy a výdaji představuje r o z p o č t o v é s a l d o - aktivní (rozpočtovýc přebytek) nebo pasivní (rozpočtový deficit).
Rozpočtový deficit povede k růstu vládních závazků - zvyšuje se zadlužení. Je financován výpůjčkami zpravidla v podobě dluhopisů vlád, ty jsou nakupovány domácimi subjekty.
Je zpravidla hlavním faktorem vzniku (nebo růstu) veřejného dluhu - ten je běžně vyjadřován jako brutto dluh, tj. nejsou odečteny vládní pohledávky.
R. saldo lze vyjádřit rovnicí: BS = t . Y - (G + TR).
K porovnání výše rozpočtů a jejich sald jednak v čase a jednak mezi zeměmi jsou používány relativní ukazatele:
• poměr výdajů rozpočtu k HDP, bývá často používán k orientačnímu vyjádření míry vládní intervence v zemi,
• poměr salda rozpočtu k HDP (v EU podle Maastrichtské dohody pouze 3%).
Fiskální politika - spočívá ve stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti.
Výdaje (= vládní výdaje na statky a služby) jsou nástrojem, kterým vláda stanoví relativní rozsah veřejného a soukromého sektoru, tedy podíl GNP spotřebovávaný spíše kolektivně než soukromě.Vládní výdaje ovlivňují úroveň výdajů v NH a mohou tak ovlivnit i úroveň GNP.
Zdanění - omezuje důchody obyvatelstva (vyšší daně sníží důchody, klesno výdaje na spotřebu, sníží se agregátní poptávka, poklesne GNP); pomáhají stanovovat ceny, s nimiž se firmy a jednotlivci setkávají na trzích.
Význam rozpočtu:
1. alokační fce - soustředění finančních prostředků k zabezpečení produkce veřejných statků či jakýchkoliv jiných statků, jejichž produkci se vláda rozhodla zabezpečovat z jiných důvodů;
2. redistribuce důchodů
3. stabilizační fce - usměřňování ekonomického vývoje dané země - ovlivňování vývoje makroekonomických veličin.
Skutečný rozpočet (SR)
jde o skutečně naměřené příjmy, výdaje a deficity (přebytky)
Strukturální rozpočet (sR)
příjmy a výdaje a salda, které by byly uskutečněny při plně zaměstnanosti
Cyklický rozpočet (CR)
rozdíl mezi skutečným a strukturálním rozpočtem
jeho vývoj vyjadřuje vliv cyklického vývoje ekonomiky a s ním spojené působení automatických stabilizátorů na rozpočet
propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet
Nástroji fiskální politiky jsou jak příjmová, tak i výdajová stránka rozpočtu. Účinky těchto ástrojů bývají nejčastěji interpretovány jpomocí jejich vlivu na celkové plánované výdaje = agregátní poptávku.
Některé z uvedených nástrojů mohou působit i na AS, a to:
• ve smyslu ekonomie strany nabídky, tj. zapojení dodatečných výrobních faktorů,
• ve smyslu snížení nákladů umožňujících snížení cen a růst poptávaného množství (např. pokles zdanění zisků, povinného soc. poj. nebo nepřímých daní).
V případě e x p a n z i v n í fiskální politiky by šlo o pokles zdanění a růst výdajů G, TR.
Opatření r e s t r i k t i v n í fiskální politiky by měla podobu růstu zdanění a poklesu výdajů G, TR.
je-li sazba daně příliš vysoká (za určitou hranicí), daňový výnos klesá
Nástroje fiskální politiky mají dvojí mechanismus fungování:
• automatické (vestavěné) stabilizátory;
• diskreční politika, neboli fiskální politika s volným rozhodováním.
Automatická fiskální politika
nástroje fungují samočinně, aniž by vláda přijímala zvláštní rozhodnutí o jejich využití, působí stabilizačně ve smyslu zmírňování cyklických výkyvů produktu (tedy proticyklicky)
příkladem může být progresivní zdanění důchodů
dochází k vlivu na disponibilní důchod (pokles spotřebních výdajů) a jednak ke změně hodnoty výdajového mulitplikátoru (změna účinnosti autonomních výdajů)
Diskreční politika
spojena s rozhodnutím autorit o použití určitého nástroje
příkladem jsou jakékoliv vládní výdaje uskutečněné se záměrem ovlivńování vývoje makroekonomických veličin
na příkladech expanzivní politiky jde zejména o:
• financování investičních výdajů,
• financování krátkodobých pracovních míst ve veřejných službách (údržba silnice ap.),
• daňové reformy.
V soudobých veřejných financích je důležité rozlišování mezi strukturálními a cyklickými deficity.
Část rozpočtu je strukturální neboli aktivní = určovaná opatřeními hospodářské politiky s volností rozhodování.
Kombinovaná fiskálně monetární politika
Monetární a fiskální politiku lze použít nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. - změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou na podnikové investice , spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Cílem této kombinované h. p. je povzbuzení investic zvýšením úspor veřejnosti.
Debata o vytlačování soukr. investic
vládní výdaje „podkopávají“ ekonomiku, vládní výdaje uspávají vitalitu obyvatelstva
hypotéza o vytlačování: vládní výdaje mají tendenci omezovat soukromé investice
př. vláda zajáhí projekt stavby silnice, který zvýší státní výdaje na statky a služby. Prostřednictvím multiplikátoru se pak GNP zvýší (2-3 více než se zvýšily G); roste transakční poptávka po penězích, při dané nabídce pak rostou úrokové sazby, rostoucí úrokové sazby ale odradí některé investice; strukturální deficit se zvýšil
Ekonomické důsledky vládního dluhu
• potřeba obsluhovat vnější dluh
• ztráty efektivnosti ze zdanění způsobené placením úroků a jistin (musí být zvýšeny daně, aby mohly být vyplaceny úroky - občané tak odevzdávají peníze, aby jim mohl být vyplacen úrok)
• nahrazování kapitálu veřejným dluhem
Fiskální politika v modelu multiplikátoru
výdajový agregát = C + I + G - je zahrnuta i vláda
daně snižují disponibilní důchod
fiskální politika ovlivňuje GNP obdobně jako investice - má multiplikační účinky
Multiplikátor vládních výdajů je přírůstek GNP, který je výsledkem zvýšení vládních výdajů na statky a služby v rozsahu 1 koruny.
Výpočet multiplikátoru vl. výdajů a investičního muliplikátoru je stejné - nazýváme je tzv. výdajové multiplikátory
vládní výdaje na statky a služby jsou důležitou silou při určení produktu a zaměstnanosti
zvýší-li se G, pak v modelu multiplikátoru produkt vzroste o tento přírůstek G krát výdajový multiplikátor
vládní výdaje tak v průběhu hospodářského cyklu mohou potenciálně stabilizovat či destabiliozovat produkt
Daňový multiplikátor - je menší než výdajový o MPC: D. m. = MPC × výdajový mult.
Vliv daní a vládních výdajů na ekonomickou aktivitu
Rozpočet = soustava veřejných rozpočtů, které představují tvorbu a použití centralizovaných peněžních fondů vládou včetně veřejné správy na místních úrovních za určité období; jde o soustavu rozpočtů, ktšerá má v různých zemích rozmanitou podobu;
V rámci soustavy rozpočtů dochází obvykle k přerozdělování: výdaje jednoho rozpočtu jsou příjmem jiného rozpočtu.
Rozpočtové příjmy jsou tvořeny v převážné míře daněmi, jednak různě navývanými platbammi na sociální zabezpečení ap. Zbytek příjmů tvoří např. přijaté úroky, příjmy z pronájmu majetku, dary ap. Dalšími příjmy vlády jsou příjmy, založené na snížení aktiv vlády, jako splátky poskytnutých úvěrů, prodej majetku...
Rozpočtové výdaje tvoří následující skupiny:
• výdaje sociálního charakteru - transferové platby domácnostem,
• vládní nákupy v podobě financování běžných i investičních výdajů ve školství a zdravotnictví; menší podíl zaujímají nákupy v oblasti veřejné správy, armády, policie, soudů ap.,
• transferové platby podnikům v podobě subvencí (zejména do dopravy, zemědělství, abnkovnictví, těžčebního průmyslu aj.),
• vyplacený úrok z veřejného dluhu.
Daně
1. P Ř Í M É - jsou vázány k určitému důchodu nebo najetku, a to zejména: osobní důchodové daně, daně ze zisků podniků, různé daně z majetku (dědická, darovací, z pozemků ap.),
2. N E P Ř Í M É
• daň z přidané hodnoty,
• daň spotřební,
• cla.
Rozdíl mezi příjmy a výdaji představuje r o z p o č t o v é s a l d o - aktivní (rozpočtovýc přebytek) nebo pasivní (rozpočtový deficit).
Rozpočtový deficit povede k růstu vládních závazků - zvyšuje se zadlužení. Je financován výpůjčkami zpravidla v podobě dluhopisů vlád, ty jsou nakupovány domácimi subjekty.
Je zpravidla hlavním faktorem vzniku (nebo růstu) veřejného dluhu - ten je běžně vyjadřován jako brutto dluh, tj. nejsou odečteny vládní pohledávky.
R. saldo lze vyjádřit rovnicí: BS = t . Y - (G + TR).
K porovnání výše rozpočtů a jejich sald jednak v čase a jednak mezi zeměmi jsou používány relativní ukazatele:
• poměr výdajů rozpočtu k HDP, bývá často používán k orientačnímu vyjádření míry vládní intervence v zemi,
• poměr salda rozpočtu k HDP (v EU podle Maastrichtské dohody pouze 3%).
Fiskální politika - spočívá ve stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti.
Výdaje (= vládní výdaje na statky a služby) jsou nástrojem, kterým vláda stanoví relativní rozsah veřejného a soukromého sektoru, tedy podíl GNP spotřebovávaný spíše kolektivně než soukromě.Vládní výdaje ovlivňují úroveň výdajů v NH a mohou tak ovlivnit i úroveň GNP.
Zdanění - omezuje důchody obyvatelstva (vyšší daně sníží důchody, klesno výdaje na spotřebu, sníží se agregátní poptávka, poklesne GNP); pomáhají stanovovat ceny, s nimiž se firmy a jednotlivci setkávají na trzích.
Význam rozpočtu:
1. alokační fce - soustředění finančních prostředků k zabezpečení produkce veřejných statků či jakýchkoliv jiných statků, jejichž produkci se vláda rozhodla zabezpečovat z jiných důvodů;
2. redistribuce důchodů
3. stabilizační fce - usměřňování ekonomického vývoje dané země - ovlivňování vývoje makroekonomických veličin.
Skutečný rozpočet (SR)
jde o skutečně naměřené příjmy, výdaje a deficity (přebytky)
Strukturální rozpočet (sR)
příjmy a výdaje a salda, které by byly uskutečněny při plně zaměstnanosti
Cyklický rozpočet (CR)
rozdíl mezi skutečným a strukturálním rozpočtem
jeho vývoj vyjadřuje vliv cyklického vývoje ekonomiky a s ním spojené působení automatických stabilizátorů na rozpočet
propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet
Nástroji fiskální politiky jsou jak příjmová, tak i výdajová stránka rozpočtu. Účinky těchto ástrojů bývají nejčastěji interpretovány jpomocí jejich vlivu na celkové plánované výdaje = agregátní poptávku.
Některé z uvedených nástrojů mohou působit i na AS, a to:
• ve smyslu ekonomie strany nabídky, tj. zapojení dodatečných výrobních faktorů,
• ve smyslu snížení nákladů umožňujících snížení cen a růst poptávaného množství (např. pokles zdanění zisků, povinného soc. poj. nebo nepřímých daní).
V případě e x p a n z i v n í fiskální politiky by šlo o pokles zdanění a růst výdajů G, TR.
Opatření r e s t r i k t i v n í fiskální politiky by měla podobu růstu zdanění a poklesu výdajů G, TR.
je-li sazba daně příliš vysoká (za určitou hranicí), daňový výnos klesá
Nástroje fiskální politiky mají dvojí mechanismus fungování:
• automatické (vestavěné) stabilizátory;
• diskreční politika, neboli fiskální politika s volným rozhodováním.
Automatická fiskální politika
nástroje fungují samočinně, aniž by vláda přijímala zvláštní rozhodnutí o jejich využití, působí stabilizačně ve smyslu zmírňování cyklických výkyvů produktu (tedy proticyklicky)
příkladem může být progresivní zdanění důchodů
dochází k vlivu na disponibilní důchod (pokles spotřebních výdajů) a jednak ke změně hodnoty výdajového mulitplikátoru (změna účinnosti autonomních výdajů)
Diskreční politika
spojena s rozhodnutím autorit o použití určitého nástroje
příkladem jsou jakékoliv vládní výdaje uskutečněné se záměrem ovlivńování vývoje makroekonomických veličin
na příkladech expanzivní politiky jde zejména o:
• financování investičních výdajů,
• financování krátkodobých pracovních míst ve veřejných službách (údržba silnice ap.),
• daňové reformy.
V soudobých veřejných financích je důležité rozlišování mezi strukturálními a cyklickými deficity.
Část rozpočtu je strukturální neboli aktivní = určovaná opatřeními hospodářské politiky s volností rozhodování.
Kombinovaná fiskálně monetární politika
Monetární a fiskální politiku lze použít nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. - změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou na podnikové investice , spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Cílem této kombinované h. p. je povzbuzení investic zvýšením úspor veřejnosti.
Debata o vytlačování soukr. investic
vládní výdaje „podkopávají“ ekonomiku, vládní výdaje uspávají vitalitu obyvatelstva
hypotéza o vytlačování: vládní výdaje mají tendenci omezovat soukromé investice
př. vláda zajáhí projekt stavby silnice, který zvýší státní výdaje na statky a služby. Prostřednictvím multiplikátoru se pak GNP zvýší (2-3 více než se zvýšily G); roste transakční poptávka po penězích, při dané nabídce pak rostou úrokové sazby, rostoucí úrokové sazby ale odradí některé investice; strukturální deficit se zvýšil
Ekonomické důsledky vládního dluhu
• potřeba obsluhovat vnější dluh
• ztráty efektivnosti ze zdanění způsobené placením úroků a jistin (musí být zvýšeny daně, aby mohly být vyplaceny úroky - občané tak odevzdávají peníze, aby jim mohl být vyplacen úrok)
• nahrazování kapitálu veřejným dluhem
Fiskální politika v modelu multiplikátoru
výdajový agregát = C + I + G - je zahrnuta i vláda
daně snižují disponibilní důchod
fiskální politika ovlivňuje GNP obdobně jako investice - má multiplikační účinky
Multiplikátor vládních výdajů je přírůstek GNP, který je výsledkem zvýšení vládních výdajů na statky a služby v rozsahu 1 koruny.
Výpočet multiplikátoru vl. výdajů a investičního muliplikátoru je stejné - nazýváme je tzv. výdajové multiplikátory
vládní výdaje na statky a služby jsou důležitou silou při určení produktu a zaměstnanosti
zvýší-li se G, pak v modelu multiplikátoru produkt vzroste o tento přírůstek G krát výdajový multiplikátor
vládní výdaje tak v průběhu hospodářského cyklu mohou potenciálně stabilizovat či destabiliozovat produkt
Daňový multiplikátor - je menší než výdajový o MPC: D. m. = MPC × výdajový mult.
Vliv daní a vládních výdajů na ekonomickou aktivitu
4) MONETARISMUS
MONETARISMUS
nabídka peněz je hlavním určujícím faktorem krátkodobých pohybů nominálního GNP a v dlouhém období představuje hlavní určující faktor
považuje úlohu peněz za ústřední pro makroekonomickou teorii
věnuje velkou pozornost určujícím faktorům agregátní nabídky a poptávky
stát by se měl vyvarovat zasahování do tržních sil
obhajuje maximální spoléhání na tržní síly
Důchodová rychlost oběhu peněz = poměr celkového nominálního GNP k zásobě peněz; rychlost oběhu peněz měří míru, s jakou se zásoba peněz obrací relativně k celkovému důchodu nebo národnímu produktu
Kvantitativní teorie cen = ceny se pohybují proporcionálně s nabídkou peněz
změna nabídky peněz vede ke změně agregátní poptávky:
M roste - i klesá - I, C a X roste - AD roste - reálný GNP a P roste
M klesá - i roste - I, C, X klesá - AD klesá - GNP a P klesají
Nepřímé nástroje monetární politiky:
1. operace na volném trhu - dochází k růstu (poklesu) rezerv komerčních bank a ke změně peněžní zásoby
2. povinné minimální rezervy - jejich změnou ovlivňuje centrální banka peněžní nabídku
3. diskontní sazba - centrální banka ovlivňuje úvěrové schopnosti komerčních bank (a tím i nabídku peněz) prostřednictvím úvěru, které komerčním bankám poskytuje; d. s. = úrok
Přímé nástroje monetární politiky - nejsou v rozvinutých ekonomikách běžně používány:
1. úvěrové limity, tj. stanovení maximálně možného objemu úvěrů, které může komerční banka poskytnout
2. omezení objemu úvěrů, které poskytuje CB komerčním bankám
3. administrativní omezení přílivu nebo odlivu peněz ze nebo do zahraničí
4. převádění depozit vládních institucí z komerčních bank na účty CB
SOUDOBÝ MONETARISMUS
vyvinul se po 2. světové válce, iniciátorem byl Milton Friedman z Chicaga a jeho spolupracovníci
nadměrně zdůrazňovali fiskální politiku
období vrcholu 1979-1981
operuje v rámci kvantitativní teorie cen a opírá se o analýzu trendů rychlosti oběhu peněz
Klíčové body:
1. nabídka peněz je hlavní determinantou růstu nominálního GNP
2. ceny a mzdy jsou relativně pružné
3. soukromý sektor je stabilní
nabídka peněz je hlavním určujícím faktorem krátkodobých pohybů nominálního GNP a v dlouhém období představuje hlavní určující faktor
považuje úlohu peněz za ústřední pro makroekonomickou teorii
věnuje velkou pozornost určujícím faktorům agregátní nabídky a poptávky
stát by se měl vyvarovat zasahování do tržních sil
obhajuje maximální spoléhání na tržní síly
Důchodová rychlost oběhu peněz = poměr celkového nominálního GNP k zásobě peněz; rychlost oběhu peněz měří míru, s jakou se zásoba peněz obrací relativně k celkovému důchodu nebo národnímu produktu
Kvantitativní teorie cen = ceny se pohybují proporcionálně s nabídkou peněz
změna nabídky peněz vede ke změně agregátní poptávky:
M roste - i klesá - I, C a X roste - AD roste - reálný GNP a P roste
M klesá - i roste - I, C, X klesá - AD klesá - GNP a P klesají
Nepřímé nástroje monetární politiky:
1. operace na volném trhu - dochází k růstu (poklesu) rezerv komerčních bank a ke změně peněžní zásoby
2. povinné minimální rezervy - jejich změnou ovlivňuje centrální banka peněžní nabídku
3. diskontní sazba - centrální banka ovlivňuje úvěrové schopnosti komerčních bank (a tím i nabídku peněz) prostřednictvím úvěru, které komerčním bankám poskytuje; d. s. = úrok
Přímé nástroje monetární politiky - nejsou v rozvinutých ekonomikách běžně používány:
1. úvěrové limity, tj. stanovení maximálně možného objemu úvěrů, které může komerční banka poskytnout
2. omezení objemu úvěrů, které poskytuje CB komerčním bankám
3. administrativní omezení přílivu nebo odlivu peněz ze nebo do zahraničí
4. převádění depozit vládních institucí z komerčních bank na účty CB
SOUDOBÝ MONETARISMUS
vyvinul se po 2. světové válce, iniciátorem byl Milton Friedman z Chicaga a jeho spolupracovníci
nadměrně zdůrazňovali fiskální politiku
období vrcholu 1979-1981
operuje v rámci kvantitativní teorie cen a opírá se o analýzu trendů rychlosti oběhu peněz
Klíčové body:
1. nabídka peněz je hlavní determinantou růstu nominálního GNP
2. ceny a mzdy jsou relativně pružné
3. soukromý sektor je stabilní
3) Ekonomika rozvojových zemí
Ekonomika rozvojových zemí
Rozvojová země je taková země, v níž je reálný důchod na obyvatele ve srovnání s USA, Japonskem a západní Evropou nízký. Obyvatelstvo trpí špatným zdravotním stavem, nízkou úrovní gramotnosti, nevhodnými podmínkami bydlení a nedostatečnou výživou.
V mnoha rozvojových zemích jsou nejtíživějším problémem příliš nízké úspory. Příliš nízké jsou investice do produktivního kapitálu, tak nezbytného pro rychlý ekonomický pokrok.
Strategie ekonomického rozvoje rozvojových zemí
velká důchodová nerovnost umožnila několika bohatším osobám použít úspory k tvorbě kapitálu - tak mohl začít ekonomický rozvoj
prvním stadiem = tzv. start - růst dominantních sektorů; pak se dostavuje tzv. proces sebeudržujícího se růstu, růst vede k ziskům, zisky se znovu investují, množství kapitálu, produktivita a důchod na obyvatele prudce rostou.
klíčem k rozvoji jsou čtyři základní faktory: lidské zdroje, přírodní zdroje, tvorba kapitálu a rozvoj technologií
s obyvateltvem jsou spojeny problémy explozívního růstu, neboť míry úmrtnosti klesají dříve než míry porodnosti
produktivní kapitál v chudých zemích se vytváří pomalým tempem, protože důchody jsou tak nízké, že jen malá část z nich může být uspořena pro budoucnost
financování růstu - nespolehlivým článkem výrobního mechanismu
rozvoj musí podněcovat růst vzácného podnikatelského ducha
geografická poloha a klima, zvyklosti, náboženské představy a podnikatelské postoje, třídní konflikty a kolonialismus = faktory ovlivňující ekonomický rozvoj
• hypotéza startu - rostoucí výnosy spolu se společenským režijním kapitálem umožňují dosáhnout rychlého růstu během krátké doby,
• teorie zaostalosti - méně vyspělé země mohou rychle konvergovat směrem k vyspělejším zemím tím, že budou přebírat jejich technologie a využívat znalostí jejich odborníků,
• teze stálého růstu - země mají tendenci růst přibližně stejným tempem, ať jsou vyspělé nebo zaostalé;
Rozvojová země je taková země, v níž je reálný důchod na obyvatele ve srovnání s USA, Japonskem a západní Evropou nízký. Obyvatelstvo trpí špatným zdravotním stavem, nízkou úrovní gramotnosti, nevhodnými podmínkami bydlení a nedostatečnou výživou.
V mnoha rozvojových zemích jsou nejtíživějším problémem příliš nízké úspory. Příliš nízké jsou investice do produktivního kapitálu, tak nezbytného pro rychlý ekonomický pokrok.
Strategie ekonomického rozvoje rozvojových zemí
velká důchodová nerovnost umožnila několika bohatším osobám použít úspory k tvorbě kapitálu - tak mohl začít ekonomický rozvoj
prvním stadiem = tzv. start - růst dominantních sektorů; pak se dostavuje tzv. proces sebeudržujícího se růstu, růst vede k ziskům, zisky se znovu investují, množství kapitálu, produktivita a důchod na obyvatele prudce rostou.
klíčem k rozvoji jsou čtyři základní faktory: lidské zdroje, přírodní zdroje, tvorba kapitálu a rozvoj technologií
s obyvateltvem jsou spojeny problémy explozívního růstu, neboť míry úmrtnosti klesají dříve než míry porodnosti
produktivní kapitál v chudých zemích se vytváří pomalým tempem, protože důchody jsou tak nízké, že jen malá část z nich může být uspořena pro budoucnost
financování růstu - nespolehlivým článkem výrobního mechanismu
rozvoj musí podněcovat růst vzácného podnikatelského ducha
geografická poloha a klima, zvyklosti, náboženské představy a podnikatelské postoje, třídní konflikty a kolonialismus = faktory ovlivňující ekonomický rozvoj
• hypotéza startu - rostoucí výnosy spolu se společenským režijním kapitálem umožňují dosáhnout rychlého růstu během krátké doby,
• teorie zaostalosti - méně vyspělé země mohou rychle konvergovat směrem k vyspělejším zemím tím, že budou přebírat jejich technologie a využívat znalostí jejich odborníků,
• teze stálého růstu - země mají tendenci růst přibližně stejným tempem, ať jsou vyspělé nebo zaostalé;
2) Hospodářský cyklus, ekonomick
Hospodářský cyklus, ekonomick
obecně h. c. = výkyvy v ekonomické aktivitě, doprovázené opakovaným kolísáním reálného produktu, zaměstnanosti, investic, zisků a jiných veličin
v praxi - sledování pouze výkyvů reálného produktu
krátkodobé kolísání - několikaměsíční po sobě následující období pod vlivem sezónních událostí (vliv počasí v zemědělství a stavebnictví, rostoucí poptávka před vánocemi, vliv dovolených v létě atp.)
samostatným problémem jsou dlouhé Kondratěvovy vlny (50-60 let) - jsou vysvětlovány takovými událostmi jako např. války, objevy nových nalezišť zlata nebo klimatické změny, rozšiřování světového trhu
Juglarovy střednědobé cykly = konjunkturní cyklus
obsahuje dvě fáze:
• fáze k o n t r a k c e, tj. smršťování (poklesu) reálného produktu, která je zakončena dolníb bodem obratu (sedlo, dno),
• fáze e x p a n z e (též rozmach, vzestup), tj. růst reálného produktu. Na konci této fáze dochází k hornímu bodu obratu (vrchol).
Trendem je dlouhodobý vývoj potenciálního produktu, okolo kterého skutečný produkt kolícá (fluktuuje).
Trvá-li kontrakce dva a více po sobě následujících čtvrtletí, bývá označována jako r e c e s e. Zvláště dlouhé a hluboké recese jsou nazývány d e p r e s e m i. Období, kdy produkt vykazuje nulové přírustky, je obdobím s t a g n a c e.
Fáze kontrakce
dochází k poklesu poptávky resp. poptávaného množství, k odbytovým potížím a k růstu zásob. Roste nezaměstnanost a klesá reálný produkt.
• pokles AD (negativní poptávkový šok) je v modelu AD - AS spojen s poklesem cenové hladiny (ve skutečnosti jde spíše o pokles míry inflace),
• pokles AS (negativní nabídkový šok) v důsledku růstu cen vstupů je spojen s růstem cenové hladiny. Vysoká nezaměstnanost spojená s růstem cenové hladiny (s růstem míry inflace) bývá nazývána s t a g f l a c e.
Fáze expanze
dochází k růstu poptávky (resp. poptávaného množství), roste zaměstnanost i produkt
ex. dvě možnosti vývoje cenové hladiny: v případě pozitivního poptávkového šoku dochází k jejímu růstu, v případě pozitivního nabídkového šoku dochází k poklesu cenové hladiny
Teorie hospodářského cyklu
většina teorií podtrhuje význam spotřebních a investičních statků dlouhodobého užití
• primárně vnější - nacházejí příčiny hc ve výkyvech něčeho vně ekonomického systému (ve válkách, revolucích v objevech nalezišť zlata, v tempech růstu obyvatelstva, ve vědeckých průlomech atp.),
• primárně vnitřní - hledají mechanismy uvnitř ekonomického systému samého, takové, které vyvolávají sebegenerující hc, a to tak, že každá expanze plodí recesi a pokles a každý pokles plodí oživení a expanzi.
Nejznámější teorie hospodářského cyklu
1.) Politický hospodářský cyklus
Jeden z hlavních příkladů vnějších příčin hc.
Vychází z pozorování, že nakroekonomickou politiku určují volení představitelé, kteří se mohou pokoušet manipulovat ekonomikou tak, aby podpořili své volební vyhlídky.
Založena na třech předpokladech:
• ex nástroje ke stimulování ekonomiky,
• voličům se zamlouvají období s nízkou nezaměstnaností, rychlým ekonomickým růstem a nízkou inflací,
• politici chtějí být znovu zvoleni.
2.) Kombinování vnějších a vnitřních faktorů
při kombinovaném přístupu mohou otřesy vznikat vně ekonomiky, avšak vnitřní fungování ekonomiky je šíří a udržuje
vnější šoky - významným faktorem jsou investice; jsou ovlivněny růstem prodejů a produktu = p r i n c i p a k c e l e r á t o r u (je součástí téměř všech teorií hosp. cyklu)
Princip akcelerátoru je teorií o faktorech, které určují investice; zásoba kapitálu je v první řadě závislá na výši produkce, přírůstky k této zásobě se vynakládají pouze tehdy, roste-li produkt
podle principu akcelerátoru musí vůst prodeje stále stejnou rychlostí, mají-li investice zůstat stálé
akcelerátor je mocný činitel, který vyvolává hospodářskou nestabilitu; změny produktu se mohou mnohonásobně projevit jako obrovské změny v investicích
Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
Klesne-li produkt rychle, vyvolá princip akcelerátoru negativní investice. Avšak hrubé investice do budov a zařízení stěží mohou být záporné, tím je dána dolní hranice určující možnou hloubku poklesu investic.
Krize tedy obsahuje zárodky vlastního zotavení, další pokles se musí zastavit. Poté musí přestat klesat i produkt. Firmy budou potřebovat určité obnovovací investice, takže hrubé investice vzrostou a v podnikovém sektoru začne oživení.
Sotva začne produkt růst, prostřednictvím akcelerátoru se vyvolají nové investice, ty dále zvýší růst produktu prostřednictvím multiplikátoru.
V určitém momentu se však růst produktu zpomalí, akcelerátor začne fungovat proti hospodářské expanzi.
Potenciální produkt = dlouhodobě udržitelná výše reálného GNP, při níž je dosahováno v ekonomické vysoké zaměstnanosti; představuje maximální hodnotu produktu, které lze dosáhnout, aniž dochází k napětí v produkční kapacitě země a k vyvolání inflačních tendencí.
Výše Y* určuje AD; AD má v důsledku růstu Y* tendenci růst.
Hospodářský cyklus vzniká, jestliže se urychlí nebo zpomalí hospodářská aktivita.
„Okunův zákon“
hospodářské cykly se přelévají i do zaměstnanosti a nezaměstnanosti
v období recese míra nezaměstnanosti roste
ex. těsný vztah mezi změnou produktu a změnou nezaměstnanosti objevený Arthurem Okunem (1929-1979)
Okunův zákon říká, že „na každá 2%, o něž GNP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1%“.
(např. klesne-li GNP ze 100% na 98%, zvýší se míra nezaměstnanosti ze 6% na 7%)
Mezera produktu je procentní odchylkou GNP od jeho potenciálu. Mezera nezaměstnanosti je odchylkou od její přirozené míry, vyjádřená v procentech.
Teorie ekonomického růstu
zabývá se dlouhodobým vývojem potenciálního produktu; v nejužším pojetí e. r. jde o dlouhodobý růst potenciálního produktu na 1 obyvatele. Nejde o krátkodobé výkyvy skutečného produktu okolo dlouhodobého trendu.
Teorie ekonomického růstu studují faktory, které vedou k ekonomickému růstu v čase, a analyzují síly, které umožňují některým zemím růst rychle, některým pomalu a některým vůbec ne.
Tempo růstu produktu
g = (Yt - Yt-1) ÷ Yt-1 × 100 (v %)
vyjadřuje tempo růstu skutečného reálného produktu
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě okolnosti:
• tempo růstu reálného produktu;
• míra inflace (tempo růstu cenové hladiny.
Zdroje ekonomického růstu
zdroje umožňující růst potenciálního produktu jsou tvořeny několika složkami, které mohou být různě strukturovány, a to např.:
1. lidské zdroje, a to:
• množství práce,
• její kvalifikace - tzv. lidský kapitál,
2. přírodní zdroje, a to:
• množství půdy a nerostného bohatství,
• kvalita těchto zdrojů,
3. kapitálové zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investicemi. Patří sem:
• stroje a zařízení, budovy, stavby aj.,
• technická úroveň těchto statků - jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost atp.
Obecněji je možno tyto zdroje ekonomického růstu rozdělit do dvou skupin:
• kvantitativní: do výroby jsou zapojována nová kvanta práce, přírodních zdrojů a kapitálu se stejnými kvalitativními charakteristikami. Je-li e. r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako e x t e n z i v n í r ů s t.
• kvalitativní: zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvoj technické úrovně fixního kapitálu. Součástí kvalitativních zdrojů je i informační vybavení a organizační začlenění jednotlivých faktorů do výroby a způsob jejich vzájemné kombinace. Bývají označovány také jako t e c h n o l o g i c k á z m ě n a. Technologická změna v podobě zkvalitňování kapitálových statků = zpředmětněná tech. změna. Je-li e.r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako i n t e n z i v n í r ů s t.
v hospodářské realitě dochází v rozvinutých ekonomikách ke kombinaci obou typů zdrojů. Výsledkem je dlouhodobý růst potenciálního produktu. Konkrétní kvantifikací významu jednotlivých zdrojů růstu se zabývá r ů s t o v é ú č e t n i c t v í. Jde o určení podílu těchto zdrojů na přírůstku produktu.
Východiskem je neoklasická teorie rozdělování důchodu na bázi mezních produktivit jednotlivých výrobních faktorů.
Y = MPPK × K + MPPL × L
Růstové účetnictví
obecně h. c. = výkyvy v ekonomické aktivitě, doprovázené opakovaným kolísáním reálného produktu, zaměstnanosti, investic, zisků a jiných veličin
v praxi - sledování pouze výkyvů reálného produktu
krátkodobé kolísání - několikaměsíční po sobě následující období pod vlivem sezónních událostí (vliv počasí v zemědělství a stavebnictví, rostoucí poptávka před vánocemi, vliv dovolených v létě atp.)
samostatným problémem jsou dlouhé Kondratěvovy vlny (50-60 let) - jsou vysvětlovány takovými událostmi jako např. války, objevy nových nalezišť zlata nebo klimatické změny, rozšiřování světového trhu
Juglarovy střednědobé cykly = konjunkturní cyklus
obsahuje dvě fáze:
• fáze k o n t r a k c e, tj. smršťování (poklesu) reálného produktu, která je zakončena dolníb bodem obratu (sedlo, dno),
• fáze e x p a n z e (též rozmach, vzestup), tj. růst reálného produktu. Na konci této fáze dochází k hornímu bodu obratu (vrchol).
Trendem je dlouhodobý vývoj potenciálního produktu, okolo kterého skutečný produkt kolícá (fluktuuje).
Trvá-li kontrakce dva a více po sobě následujících čtvrtletí, bývá označována jako r e c e s e. Zvláště dlouhé a hluboké recese jsou nazývány d e p r e s e m i. Období, kdy produkt vykazuje nulové přírustky, je obdobím s t a g n a c e.
Fáze kontrakce
dochází k poklesu poptávky resp. poptávaného množství, k odbytovým potížím a k růstu zásob. Roste nezaměstnanost a klesá reálný produkt.
• pokles AD (negativní poptávkový šok) je v modelu AD - AS spojen s poklesem cenové hladiny (ve skutečnosti jde spíše o pokles míry inflace),
• pokles AS (negativní nabídkový šok) v důsledku růstu cen vstupů je spojen s růstem cenové hladiny. Vysoká nezaměstnanost spojená s růstem cenové hladiny (s růstem míry inflace) bývá nazývána s t a g f l a c e.
Fáze expanze
dochází k růstu poptávky (resp. poptávaného množství), roste zaměstnanost i produkt
ex. dvě možnosti vývoje cenové hladiny: v případě pozitivního poptávkového šoku dochází k jejímu růstu, v případě pozitivního nabídkového šoku dochází k poklesu cenové hladiny
Teorie hospodářského cyklu
většina teorií podtrhuje význam spotřebních a investičních statků dlouhodobého užití
• primárně vnější - nacházejí příčiny hc ve výkyvech něčeho vně ekonomického systému (ve válkách, revolucích v objevech nalezišť zlata, v tempech růstu obyvatelstva, ve vědeckých průlomech atp.),
• primárně vnitřní - hledají mechanismy uvnitř ekonomického systému samého, takové, které vyvolávají sebegenerující hc, a to tak, že každá expanze plodí recesi a pokles a každý pokles plodí oživení a expanzi.
Nejznámější teorie hospodářského cyklu
1.) Politický hospodářský cyklus
Jeden z hlavních příkladů vnějších příčin hc.
Vychází z pozorování, že nakroekonomickou politiku určují volení představitelé, kteří se mohou pokoušet manipulovat ekonomikou tak, aby podpořili své volební vyhlídky.
Založena na třech předpokladech:
• ex nástroje ke stimulování ekonomiky,
• voličům se zamlouvají období s nízkou nezaměstnaností, rychlým ekonomickým růstem a nízkou inflací,
• politici chtějí být znovu zvoleni.
2.) Kombinování vnějších a vnitřních faktorů
při kombinovaném přístupu mohou otřesy vznikat vně ekonomiky, avšak vnitřní fungování ekonomiky je šíří a udržuje
vnější šoky - významným faktorem jsou investice; jsou ovlivněny růstem prodejů a produktu = p r i n c i p a k c e l e r á t o r u (je součástí téměř všech teorií hosp. cyklu)
Princip akcelerátoru je teorií o faktorech, které určují investice; zásoba kapitálu je v první řadě závislá na výši produkce, přírůstky k této zásobě se vynakládají pouze tehdy, roste-li produkt
podle principu akcelerátoru musí vůst prodeje stále stejnou rychlostí, mají-li investice zůstat stálé
akcelerátor je mocný činitel, který vyvolává hospodářskou nestabilitu; změny produktu se mohou mnohonásobně projevit jako obrovské změny v investicích
Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
Klesne-li produkt rychle, vyvolá princip akcelerátoru negativní investice. Avšak hrubé investice do budov a zařízení stěží mohou být záporné, tím je dána dolní hranice určující možnou hloubku poklesu investic.
Krize tedy obsahuje zárodky vlastního zotavení, další pokles se musí zastavit. Poté musí přestat klesat i produkt. Firmy budou potřebovat určité obnovovací investice, takže hrubé investice vzrostou a v podnikovém sektoru začne oživení.
Sotva začne produkt růst, prostřednictvím akcelerátoru se vyvolají nové investice, ty dále zvýší růst produktu prostřednictvím multiplikátoru.
V určitém momentu se však růst produktu zpomalí, akcelerátor začne fungovat proti hospodářské expanzi.
Potenciální produkt = dlouhodobě udržitelná výše reálného GNP, při níž je dosahováno v ekonomické vysoké zaměstnanosti; představuje maximální hodnotu produktu, které lze dosáhnout, aniž dochází k napětí v produkční kapacitě země a k vyvolání inflačních tendencí.
Výše Y* určuje AD; AD má v důsledku růstu Y* tendenci růst.
Hospodářský cyklus vzniká, jestliže se urychlí nebo zpomalí hospodářská aktivita.
„Okunův zákon“
hospodářské cykly se přelévají i do zaměstnanosti a nezaměstnanosti
v období recese míra nezaměstnanosti roste
ex. těsný vztah mezi změnou produktu a změnou nezaměstnanosti objevený Arthurem Okunem (1929-1979)
Okunův zákon říká, že „na každá 2%, o něž GNP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1%“.
(např. klesne-li GNP ze 100% na 98%, zvýší se míra nezaměstnanosti ze 6% na 7%)
Mezera produktu je procentní odchylkou GNP od jeho potenciálu. Mezera nezaměstnanosti je odchylkou od její přirozené míry, vyjádřená v procentech.
Teorie ekonomického růstu
zabývá se dlouhodobým vývojem potenciálního produktu; v nejužším pojetí e. r. jde o dlouhodobý růst potenciálního produktu na 1 obyvatele. Nejde o krátkodobé výkyvy skutečného produktu okolo dlouhodobého trendu.
Teorie ekonomického růstu studují faktory, které vedou k ekonomickému růstu v čase, a analyzují síly, které umožňují některým zemím růst rychle, některým pomalu a některým vůbec ne.
Tempo růstu produktu
g = (Yt - Yt-1) ÷ Yt-1 × 100 (v %)
vyjadřuje tempo růstu skutečného reálného produktu
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě okolnosti:
• tempo růstu reálného produktu;
• míra inflace (tempo růstu cenové hladiny.
Zdroje ekonomického růstu
zdroje umožňující růst potenciálního produktu jsou tvořeny několika složkami, které mohou být různě strukturovány, a to např.:
1. lidské zdroje, a to:
• množství práce,
• její kvalifikace - tzv. lidský kapitál,
2. přírodní zdroje, a to:
• množství půdy a nerostného bohatství,
• kvalita těchto zdrojů,
3. kapitálové zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investicemi. Patří sem:
• stroje a zařízení, budovy, stavby aj.,
• technická úroveň těchto statků - jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost atp.
Obecněji je možno tyto zdroje ekonomického růstu rozdělit do dvou skupin:
• kvantitativní: do výroby jsou zapojována nová kvanta práce, přírodních zdrojů a kapitálu se stejnými kvalitativními charakteristikami. Je-li e. r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako e x t e n z i v n í r ů s t.
• kvalitativní: zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvoj technické úrovně fixního kapitálu. Součástí kvalitativních zdrojů je i informační vybavení a organizační začlenění jednotlivých faktorů do výroby a způsob jejich vzájemné kombinace. Bývají označovány také jako t e c h n o l o g i c k á z m ě n a. Technologická změna v podobě zkvalitňování kapitálových statků = zpředmětněná tech. změna. Je-li e.r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako i n t e n z i v n í r ů s t.
v hospodářské realitě dochází v rozvinutých ekonomikách ke kombinaci obou typů zdrojů. Výsledkem je dlouhodobý růst potenciálního produktu. Konkrétní kvantifikací významu jednotlivých zdrojů růstu se zabývá r ů s t o v é ú č e t n i c t v í. Jde o určení podílu těchto zdrojů na přírůstku produktu.
Východiskem je neoklasická teorie rozdělování důchodu na bázi mezních produktivit jednotlivých výrobních faktorů.
Y = MPPK × K + MPPL × L
Růstové účetnictví
1) Teorie determinace produktu – výdajový model s multiplikátorem
Teorie determinace produktu – výdajový model s multiplikátorem
HRUBÝ NÁRODNÍ PRODUKT (GNP)
Měří celkovou peněžní hodnotu národního produktu.
= celková peněžní hodnota statků a služeb vyrobených obyvateli určité země během daného roku, slouží k měření výkonnosti ekonomiky
- součet korunové spotřeby, investic, vládních nákupů statků a služeb, čistých vývozů
GNP = C + I + G + NX
NOMINÁLNÍ GNP = celková peněžní hodnota statků a služeb vyrobených v daném roce (v tržních cenách)
REÁLNÝ GNP = upravuje nominální GNP tak, že oceňuje produkt v cenách výchozího roku, čímž vytváří míru produktu ve stálých korunách
Deflátor GNP = cena GNP; cenový index používaný k odstranění inflace
Deflátor = nominální GNP/reálný GNP
REÁLNÝ GNP = nominální GNP / deflátor GNP
ČISTÝ NÁRODNÍ PRODUKT = spotřeba, investice, vládní nákupy, čisté vývozy
GNP = NNP + znehodnocení kapitálu
OSOBNÍ DŮCHOD (PI) = veškeré důchody, které domácnosti skutečně obdrží
PI = NNP
– zisky, které si podrží firmy,
- nepřímé daně a daně soc. poj. A zabezp.,
- čisté úrokové platby,
+ transfery.
DISPONIBILNÍ DŮCHOD (DI) = PI – osobní důchodové daně; to, co veřejnost skutečně dostane do rukou
Domácnosti je rozdělí mezi spotřební výdaje a čisté osobní úspory.
SPOTŘEBA = skládá se z výdajů domácností na finální statky, služby, včetně statků dlouhodobého užití, statků krátkodobého užití a služeb
INVESTICE – tvoří vyrobené statky, které se používají pro další výrobu, včetně strojů a zařízení, budovy a zásoby
ENGELŮV ZÁKON – s rostoucím důchodem klesá podíl výdajů na potraviny
ÚSPORY jsou tou částí důchodu, která se nespotřebovává, bohatí lidé spoří více
SPOTŘEBNÍ FUNKCE = klíčový nástroj k analýze spotřeby; zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní DI domácností
C = Ca + c.YD
GRAF SPOTŘEBNÍ FUNKCE
Linie 45° = v každém bodě této přímky se spotřeba přesně rovná důchodu („osa kvadrantu“).
Leží-li spotřební funkce nad osou kvadrantu, domácnosti vykazují záporné úspory.
Bod vyrovnání = domácnosti ani nespoří ani nevykazují záporné úspory.
Je-li s.f. pod osou kvadrantu, mají domácnosti kladné úspory.
ÚSPOROVÁ FUNKCE
Úspory = důchod – spotřeba
S = -Sa + sYD
Snadno odvoditelná ze spotřební funkce.
MEZNÍ SKLON KE SPOTŘEBĚ – dodatečná částka peněz, kterou lidé vydají na spotřebu, dostanou-li dodatečnou korunu důchodu
MPC = dodatečná spotřeba
MPC je číselným vyjádřením sklonu spotřební funkce (směrnice).
(„stoupání ve vyznačeném úseku“ – u křivky sklon tečny)
MEZNÍ SKLON K ÚSPORÁM = podíl z dodatečné koruny důchodu, který plyne do dodatečných úspor.
DETERMINANTY INVESTIC
Investice = přírůstek zásoby hmotných kapit. Statků společnosti
1. P ř í j m y – investice přináší dodatečný příjem pouze tehdy, jestliže díky ní může firma prodávat více.
2. Ná k l a d y – náklady na vypůjčení = úroková sazby; investiční náklady mohou být ovlivněny vládními daněmi.
3. O č e k á v á ní – očekávání podnikatelů, jaká bude hospodářská situace.
Vlády ovlivňují investice prostřednictvím aktivní monetární politiky, daňových programů a obecného zaměření mikroekonomických politik.
KŘIVKA POPTÁVKY PO INVESTICÍCH
Vztah mezi úrokovými sazbami a investicemi.
Rozdíl mezi ročními výnosy z investic a ročními kapitálovými náklady = čistý roční zisk.
Stupňovitě klesající křivka poptávky
Reálná úroková sazba = úrok, který dlužníci platí v podobě reálných statků a služeb
Nominální úroková sazba = zahrnuje reálnou úrokovou sazbu a inflaci
ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT
Průsečík úsporové a investiční funkce je bodem rovnováhy, ke kterému bude GNP tíhnout .
Zamýšlené úspory domácností = zamýšleným investicím firem.
Y = AE
I = S
IU = 0 (IU = neplánované investice (zásoby)
NEROVNOVÁHA
Zamýšlené úspory domácností se neshodují se zamýšlenými investicemi firem. Tento rozdíl přiměje firmy ke změně úrovní výroby a zaměstnanosti a systém k návratu k rovnovážnému GNP.
Známe 2 metody určení rovnováhy:
1. Průsečík křivek spotřeby a investic (úsporově-investiční způsob),
2. Průsečík přímky celkových výdajů (C+I) a osy kvadrantu (linie 45°) – metoda spotřeby plus investice. Při této úrovni se zamýšlené výdaje na spotřebu a investice přesně rovnají celkovému produktu.
!!! skutečné X plánované úspory (investice)!!!
MULTIPLIKÁTOR (viz skripta)
HRUBÝ NÁRODNÍ PRODUKT (GNP)
Měří celkovou peněžní hodnotu národního produktu.
= celková peněžní hodnota statků a služeb vyrobených obyvateli určité země během daného roku, slouží k měření výkonnosti ekonomiky
- součet korunové spotřeby, investic, vládních nákupů statků a služeb, čistých vývozů
GNP = C + I + G + NX
NOMINÁLNÍ GNP = celková peněžní hodnota statků a služeb vyrobených v daném roce (v tržních cenách)
REÁLNÝ GNP = upravuje nominální GNP tak, že oceňuje produkt v cenách výchozího roku, čímž vytváří míru produktu ve stálých korunách
Deflátor GNP = cena GNP; cenový index používaný k odstranění inflace
Deflátor = nominální GNP/reálný GNP
REÁLNÝ GNP = nominální GNP / deflátor GNP
ČISTÝ NÁRODNÍ PRODUKT = spotřeba, investice, vládní nákupy, čisté vývozy
GNP = NNP + znehodnocení kapitálu
OSOBNÍ DŮCHOD (PI) = veškeré důchody, které domácnosti skutečně obdrží
PI = NNP
– zisky, které si podrží firmy,
- nepřímé daně a daně soc. poj. A zabezp.,
- čisté úrokové platby,
+ transfery.
DISPONIBILNÍ DŮCHOD (DI) = PI – osobní důchodové daně; to, co veřejnost skutečně dostane do rukou
Domácnosti je rozdělí mezi spotřební výdaje a čisté osobní úspory.
SPOTŘEBA = skládá se z výdajů domácností na finální statky, služby, včetně statků dlouhodobého užití, statků krátkodobého užití a služeb
INVESTICE – tvoří vyrobené statky, které se používají pro další výrobu, včetně strojů a zařízení, budovy a zásoby
ENGELŮV ZÁKON – s rostoucím důchodem klesá podíl výdajů na potraviny
ÚSPORY jsou tou částí důchodu, která se nespotřebovává, bohatí lidé spoří více
SPOTŘEBNÍ FUNKCE = klíčový nástroj k analýze spotřeby; zobrazuje vztah mezi úrovní spotřebních výdajů a úrovní DI domácností
C = Ca + c.YD
GRAF SPOTŘEBNÍ FUNKCE
Linie 45° = v každém bodě této přímky se spotřeba přesně rovná důchodu („osa kvadrantu“).
Leží-li spotřební funkce nad osou kvadrantu, domácnosti vykazují záporné úspory.
Bod vyrovnání = domácnosti ani nespoří ani nevykazují záporné úspory.
Je-li s.f. pod osou kvadrantu, mají domácnosti kladné úspory.
ÚSPOROVÁ FUNKCE
Úspory = důchod – spotřeba
S = -Sa + sYD
Snadno odvoditelná ze spotřební funkce.
MEZNÍ SKLON KE SPOTŘEBĚ – dodatečná částka peněz, kterou lidé vydají na spotřebu, dostanou-li dodatečnou korunu důchodu
MPC = dodatečná spotřeba
MPC je číselným vyjádřením sklonu spotřební funkce (směrnice).
(„stoupání ve vyznačeném úseku“ – u křivky sklon tečny)
MEZNÍ SKLON K ÚSPORÁM = podíl z dodatečné koruny důchodu, který plyne do dodatečných úspor.
DETERMINANTY INVESTIC
Investice = přírůstek zásoby hmotných kapit. Statků společnosti
1. P ř í j m y – investice přináší dodatečný příjem pouze tehdy, jestliže díky ní může firma prodávat více.
2. Ná k l a d y – náklady na vypůjčení = úroková sazby; investiční náklady mohou být ovlivněny vládními daněmi.
3. O č e k á v á ní – očekávání podnikatelů, jaká bude hospodářská situace.
Vlády ovlivňují investice prostřednictvím aktivní monetární politiky, daňových programů a obecného zaměření mikroekonomických politik.
KŘIVKA POPTÁVKY PO INVESTICÍCH
Vztah mezi úrokovými sazbami a investicemi.
Rozdíl mezi ročními výnosy z investic a ročními kapitálovými náklady = čistý roční zisk.
Stupňovitě klesající křivka poptávky
Reálná úroková sazba = úrok, který dlužníci platí v podobě reálných statků a služeb
Nominální úroková sazba = zahrnuje reálnou úrokovou sazbu a inflaci
ROVNOVÁŽNÝ PRODUKT
Průsečík úsporové a investiční funkce je bodem rovnováhy, ke kterému bude GNP tíhnout .
Zamýšlené úspory domácností = zamýšleným investicím firem.
Y = AE
I = S
IU = 0 (IU = neplánované investice (zásoby)
NEROVNOVÁHA
Zamýšlené úspory domácností se neshodují se zamýšlenými investicemi firem. Tento rozdíl přiměje firmy ke změně úrovní výroby a zaměstnanosti a systém k návratu k rovnovážnému GNP.
Známe 2 metody určení rovnováhy:
1. Průsečík křivek spotřeby a investic (úsporově-investiční způsob),
2. Průsečík přímky celkových výdajů (C+I) a osy kvadrantu (linie 45°) – metoda spotřeby plus investice. Při této úrovni se zamýšlené výdaje na spotřebu a investice přesně rovnají celkovému produktu.
!!! skutečné X plánované úspory (investice)!!!
MULTIPLIKÁTOR (viz skripta)
13. Přednáška - Oligopol – pokračování
Oligopol – pokračování
Cenové vůdcovství
Jedna firma iniciuje růst P a očekává, že ji ostatní firmy budou následovat. Následník má zalomenou popt.křivku.
Typy cenového vůdcovství:
1. barometrický cenový vůdce – na trhu je jedna firma, která má schopnost odhadnout, kdy nastává příznivá situace (klima) pro změnu ceny, zákazníci budou ochotni akceptovat růst P. Pokud cenové vůdcovství selže, firmy mohou přijít k nezávaznému stanovení cen nebo tajným dohodám.
2. cenový vůdce s nízkými náklady – jedna firma má nákladovou výhodu (má nejnižší náklady na jednotku produkce), ostatní firmy nebudou chtít konkurovat změnou P, v případné cenové válce by jejich ztráty byly velké
3. dominantní cenový vůdce – firma je dominantní vzhledem ke konkurentům nebo velikosti trhu. Malé firmy raději přijmou pozici následovníků, jsou ve stejné situaci jako v dokonalé konkurenci, jsou cenovými příjemci. Dominantní firma nemusí být dominantní pořád, do odvětví mohou vstoupit i další firmy nebo malé firmy mohou růst a tím ztrácí dominantní firma své dominantní postavení.
Další případy stanovení cen v oligopolu:
- tajné dohody (koluzivní oligopol) aplikuje se teorie her, Nashova rovnováha. Jedná se o dohody týkající se cen, rozdělení trhu, produkce…
- nezávislé stanovení cen
- paralelní úprava cen
- cenové vůdcovství (viz výše)
- necenová konkurence – reklama, obal, diferenciace produktu
Kdy použít cenovou a kdy necenovou konkurenci?
Cenová – když jsou produkty srovnatelné (auta, počítače). Zákazník si může dát do poměru cena/výkon a poté se rozhodnout, který produkt si koupí.
Necenová – těžko se srovnává, výrobky mají subjektivně hodnotitelné vlastnosti (např. chuť). Jedná se hlavně o jídlo, pití, krmivo pro zvířata… Můžeme porovnat až po spotřebě.
Chování oligopolu v dlouhém období
Částečné bariéry vstupu – potencionální konkurence.
Cílem DK je maximalizace zisku zisk zvyšuje atraktivnost odvětví vstup nových firem do odvětví v dlouhém období normální zisk.
Obdobně je to i u oligopolu v dlouhém období. V krátkém období firmy nemaximalizují zisk, ale prodej, aby nelákaly příchod nových firem, ale v dlouhém období.
Baumolův model
Oligopoly v krátkém období maximalizují prodej. Stanoví minimální zisk (π*) vyrábí potom na úrovni Q2. V dlouhém období vyrábí na úrovni Q1, maximalizují zisk (MR = MC).
Kritéria výše zisku:
1. úroveň zisku musí uspokojit vlastníky
2. zisk musí být takový, aby to nemělo negativní vliv na cenu akcií
K čemu vede maximalizace prodeje?
Z pohledu D to znamená, že při vyšším výstupu bude nižší cena.
Dopady nízké ceny:
1. nižší cena bude odrazovat od vstupu do odvětví politika nízkých cen (náklady na překonání bariér vstupu jsou vyšší než cena)
2. při nižší ceně má firma více zákazníků ti jsou této firmě loajální, nechce se jim přecházet na výrobek jiné firmy. Jsou již zvyklí, důvěřují této firmě.
3. větší tržní podíl vytváří podmínky pro prodej komplementárních výrobků důležité u výrobků dlouhodobé spotřeby (náhradní díly, servis…)
Rozhodování za rizika a nejistoty
- subjekty, které se rozhodují mají možnost získat úplné info o situaci (v praxi tomu však tak není)
Stav info může být takový:
a) máme úplné info – jistota – výsledek je předvídatelný čistě a jednoznačně. Jako subjekt můžeme předpovědět výsledek každého rozhodnutí
b) neúplné info – riziko a nejistota – můžeme předpovědět několik možných výsledků, nevíme však, které nastanou, můžeme určit pouze pravděpodobnost
O riziku se hovoří tehdy, kdy je pravděpodobnost stanovena na objektivním základě (výsledek pozorování, matematické určení).
Nejistota je stanovena na subjektivním základě (vlastní úsudek, intuice, vlastní zkušenost).
Objektivní stanovení pravděpodobnosti:
a) a priori (předem, ex ante) – matematicky (např. hod kostkou, mincí)
b) a posteriori (následně, ex post) – na základě minulé zkušenosti (např. v pojišťovnictví sledují se statistiky, čestnost výskytů, podle toho se stanoví pravděpodobnost toho, že tato situace opět nastane)
Tab.č.1-5
Očekávaná hodnota rozhodnutí = ∑ očekávaných hodnot každé úrovně zisku
EPV – očekávaná současná hodnota – naše rozhodnutí se netýká pouze jednoho období, ale i dalších období musíme diskontovat.
Tab.č. 1-6
V této tabulce jsou situace, které mohou nastat.
Jakou situaci vybereme závisí mimo jiné i na našem vztahu k riziku:
1. preference rizika – obě hodnoty (riziko, výnos) jsou goods, tzn. že větší množství je preferováno před menším množstvím
2. neutrální vztah – zajímáme se o výnos (goods), ale nezajímáme se o riziko (neuters). Nejlepší příkladem jsou sportovci (ochotni podstoupit zranění, ignorují riziko zranění, aby vyhráli)
3. averze vůči riziku – riziko je bads, výnos goods. Preferujeme menší množství rizika před větším. K riziku nejsme averzní všichni stejně. Při stejné míře rizika požaduje každý jiné množství výnosu . Čím větší je naše averze vůči riziku, tím větší sklon mají naše indiferenční křivky.
Riziko měříme pomocí směrodatné odchylky:
Rizikovost souvisí s tím, jak se očekávaný výsledek odchyluje od očekávané hodnoty.
Čím větší je σ, tím více je situace rizikovější.
12. Přednáška - Monopol v dlouhém období
Monopol v dlouhém období
Může se nacházet ve třech situacích. Závisí to na velikosti trhu, která z daných situací nastane. Tyto situace se týkají využití kapacit:
1. využívá plně kapacity (optimálně) – je v minimu LAC – minimální náklady na jednotku produkce, dosahuje maximálních úspor z rozsahu (a)
2. vyrábí na klesající části LAC, maximalizuje zisk v dlouhém období, ale nevyužívá plně své kapacity, dosahuje úspor z rozsahu, ale ne maximální (b)
3. velikost trhu je taková, že monopol zase sice maximalizuje zisk, ale nachází se na rostoucí části LAC, kapacity využívá více, než je optimální ztráty z rozsahu (c)
!!!! Není pravidlem, že když využívá své kapacity nad optimum, že dosahuje ztráty z rozsahu a ani, že jeho zisk je maximální.
V dlouhém období dosahuje monopol ekonomický zisk.
Přirozený monopol
Velikost trhu je taková, že ideální situace je, když na daném trhu funguje pouze jedna firma. Pro spotřebitele je to lepší, když je jedna firma, která vždy dosahuje úspory z rozsahu, protože se vždy nachází na klesající části LAC.
LAC je nad křivkou poptávky.
I přirozený monopol podléhá regulaci státu, jelikož i on může nadsazovat cenu.
Regulace monopolu:
1. zpětné převzetí monopolu státem
2. speciální zdanění, které odrazuje firmy od maximalizace zisku
3. regulace cen (viz obrázek č. 9)
- podle mezních nákladů P = MC (cena P1)
- podle průměrných nákladů P = AC (P2) – firma má nulový ek. Zisk
Tři stupně cenové diskriminace
Cenová diskriminace je taková situace, kdy firma stanovuje různé ceny různým zákazníkům za stejný produkt. Tyto rozdíly ceny nevyjadřují rozdílné ceny služby související s produktem.
Pro uplatnění cenové diskriminace musí být splněny tři podmínky:
1. rozdílné ceny musí být oddělitelné ve smyslu, že zákazníci nemohou mezi sebou obchodovat. Nesmí být možná arbitráž (nákup produktu tam, kde je levnější a prodej, kde je dražší)
2. zákazníci musí vykazovat rozdílnou elasticitu poptávky
3. na existujících trzích chybí konkurence
1. stupeň cenové diskriminace – zákazník je donucen zaplatit maximální cenu, kterou je ochoten zaplatit holandská aukce (navrhne se vysoká cena a ta se poté snižuje). Monopol si přivlastňuje celý přebytek spotřebitele. Prodává za cenu Pp (a).
2. diskriminace na základě času, naléhavosti nebo množství (např. pokud množstevní slevy neznamenají nižší náklady, kino je např. levnější dopoledne oproti večeru, parkovné
Ve stejném časovém okamžiku je účtována rozdílná cena. Za existence dvou trhů je maximalizován zisk když MR1 = MR2 = MC.
Na trhu s nižší elasticitou poptávky bude vyšší cena. Viz obrázek č. 10
Monopolistická konkurence
Rozvinuta ve 20. – 30. letech 20. století.
Předpoklady:
- mnoho malých firem (malý tržní podíl) – nemají na sebe vliv, rozhodnutí jedné firmy neovlivní rozhodnutí ostatních firem
- diferencovaný produkt – uměle vytvořená diferenciace (jiná výbava, barva) x přirozená diferenciace (volant vlevo ve VB)
- volný vstup a výstup do odvětví
Firmy v MK si mohou zvolit za cíl maximalizaci zisku (MC = MR) dosahují ekonomického zisku.
V dlouhém období
- neexistují bariéry vstupu přicházejí nové firmy
- poptávka u jedné firmy se snižuje (d´ dE´) až se ekonomický zisk eliminuje
- na rozdíl od DK se poptávka bude posouvat až bude tangentou LAC cena je rovna LAC (bod E). U DK by byla rovnováha v minimu LAC (bod B)
Oligopol
Nejrozšířenější v realitě.
Předpoklady:
- několik málo firem (malých i velkých)
- produkt může být homogenní i diferencovaný
- částečně omezený vstup, překonatelné bariéry
- velké firmy jsou cenoví tvůrci – jsou schopni ovlivnit konkurenci
Model oligopolu se zalomenou poptávkou (viz obrázek č. 12)
Jsme v bodě A Co by se stalo, kdyby firma chtěla zvýšit cenu?
Firma začne ztrácet své zákazníky. Proto je D plošší, více elastická, malá změna P vyvolá velkou změnu Q. Předpokládá se, že ostatní firmy svou cenu nezvýší.
Co se stane, když sníží cenu?
Ostatní firmy taky sníží cenu, proto D je méně elastická, moc se nezmění tržní podíly.
Zlom D je na běžné úrovni ceny!!!!
V tomto bodě nemají firmy tendenci měnit cenu trhy vykazují cenovou rigiditu (strnulost). Nezvyšují cenu, protože by ztratily, nesnižují, protože by nic nezískaly.
Mezera mezi body B a C mezera mezních příjmů
P je cena maximalizující zisk, protože MC leží mezi body B a C. AC je v minimu, FEAP je zisk.
Změna ceny a produktu
A) U oligopolu může docházet ke zvyšování nákladů, která nepovede ke změně produktu či ceny (strnulost cen) změna mezi body B a C
B) Může dojít ke změně poptávky aniž by došlo ke změně ceny (viz obrázek č.14)
Kdy bude mít firma motivaci cenu změnit?
Když MC překročí mezeru C a B. (viz obrázek č. 15). Změní se cena, posune se zlom (A A´), změní se MR, změní se sklon, nový bod B.
Vědomý paralelismus – firmy jsou ochotny v krátkém období všechny změnit P, když se všem změní náklady
Může se nacházet ve třech situacích. Závisí to na velikosti trhu, která z daných situací nastane. Tyto situace se týkají využití kapacit:
1. využívá plně kapacity (optimálně) – je v minimu LAC – minimální náklady na jednotku produkce, dosahuje maximálních úspor z rozsahu (a)
2. vyrábí na klesající části LAC, maximalizuje zisk v dlouhém období, ale nevyužívá plně své kapacity, dosahuje úspor z rozsahu, ale ne maximální (b)
3. velikost trhu je taková, že monopol zase sice maximalizuje zisk, ale nachází se na rostoucí části LAC, kapacity využívá více, než je optimální ztráty z rozsahu (c)
!!!! Není pravidlem, že když využívá své kapacity nad optimum, že dosahuje ztráty z rozsahu a ani, že jeho zisk je maximální.
V dlouhém období dosahuje monopol ekonomický zisk.
Přirozený monopol
Velikost trhu je taková, že ideální situace je, když na daném trhu funguje pouze jedna firma. Pro spotřebitele je to lepší, když je jedna firma, která vždy dosahuje úspory z rozsahu, protože se vždy nachází na klesající části LAC.
LAC je nad křivkou poptávky.
I přirozený monopol podléhá regulaci státu, jelikož i on může nadsazovat cenu.
Regulace monopolu:
1. zpětné převzetí monopolu státem
2. speciální zdanění, které odrazuje firmy od maximalizace zisku
3. regulace cen (viz obrázek č. 9)
- podle mezních nákladů P = MC (cena P1)
- podle průměrných nákladů P = AC (P2) – firma má nulový ek. Zisk
Tři stupně cenové diskriminace
Cenová diskriminace je taková situace, kdy firma stanovuje různé ceny různým zákazníkům za stejný produkt. Tyto rozdíly ceny nevyjadřují rozdílné ceny služby související s produktem.
Pro uplatnění cenové diskriminace musí být splněny tři podmínky:
1. rozdílné ceny musí být oddělitelné ve smyslu, že zákazníci nemohou mezi sebou obchodovat. Nesmí být možná arbitráž (nákup produktu tam, kde je levnější a prodej, kde je dražší)
2. zákazníci musí vykazovat rozdílnou elasticitu poptávky
3. na existujících trzích chybí konkurence
1. stupeň cenové diskriminace – zákazník je donucen zaplatit maximální cenu, kterou je ochoten zaplatit holandská aukce (navrhne se vysoká cena a ta se poté snižuje). Monopol si přivlastňuje celý přebytek spotřebitele. Prodává za cenu Pp (a).
2. diskriminace na základě času, naléhavosti nebo množství (např. pokud množstevní slevy neznamenají nižší náklady, kino je např. levnější dopoledne oproti večeru, parkovné
Ve stejném časovém okamžiku je účtována rozdílná cena. Za existence dvou trhů je maximalizován zisk když MR1 = MR2 = MC.
Na trhu s nižší elasticitou poptávky bude vyšší cena. Viz obrázek č. 10
Monopolistická konkurence
Rozvinuta ve 20. – 30. letech 20. století.
Předpoklady:
- mnoho malých firem (malý tržní podíl) – nemají na sebe vliv, rozhodnutí jedné firmy neovlivní rozhodnutí ostatních firem
- diferencovaný produkt – uměle vytvořená diferenciace (jiná výbava, barva) x přirozená diferenciace (volant vlevo ve VB)
- volný vstup a výstup do odvětví
Firmy v MK si mohou zvolit za cíl maximalizaci zisku (MC = MR) dosahují ekonomického zisku.
V dlouhém období
- neexistují bariéry vstupu přicházejí nové firmy
- poptávka u jedné firmy se snižuje (d´ dE´) až se ekonomický zisk eliminuje
- na rozdíl od DK se poptávka bude posouvat až bude tangentou LAC cena je rovna LAC (bod E). U DK by byla rovnováha v minimu LAC (bod B)
Oligopol
Nejrozšířenější v realitě.
Předpoklady:
- několik málo firem (malých i velkých)
- produkt může být homogenní i diferencovaný
- částečně omezený vstup, překonatelné bariéry
- velké firmy jsou cenoví tvůrci – jsou schopni ovlivnit konkurenci
Model oligopolu se zalomenou poptávkou (viz obrázek č. 12)
Jsme v bodě A Co by se stalo, kdyby firma chtěla zvýšit cenu?
Firma začne ztrácet své zákazníky. Proto je D plošší, více elastická, malá změna P vyvolá velkou změnu Q. Předpokládá se, že ostatní firmy svou cenu nezvýší.
Co se stane, když sníží cenu?
Ostatní firmy taky sníží cenu, proto D je méně elastická, moc se nezmění tržní podíly.
Zlom D je na běžné úrovni ceny!!!!
V tomto bodě nemají firmy tendenci měnit cenu trhy vykazují cenovou rigiditu (strnulost). Nezvyšují cenu, protože by ztratily, nesnižují, protože by nic nezískaly.
Mezera mezi body B a C mezera mezních příjmů
P je cena maximalizující zisk, protože MC leží mezi body B a C. AC je v minimu, FEAP je zisk.
Změna ceny a produktu
A) U oligopolu může docházet ke zvyšování nákladů, která nepovede ke změně produktu či ceny (strnulost cen) změna mezi body B a C
B) Může dojít ke změně poptávky aniž by došlo ke změně ceny (viz obrázek č.14)
Kdy bude mít firma motivaci cenu změnit?
Když MC překročí mezeru C a B. (viz obrázek č. 15). Změní se cena, posune se zlom (A A´), změní se MR, změní se sklon, nový bod B.
Vědomý paralelismus – firmy jsou ochotny v krátkém období všechny změnit P, když se všem změní náklady
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)