Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

příčiny vnější ekonomické nerovnováhy

tyto příčiny je pak možné interpretovat jako:
a) nesoulad mezi vytvořeným produktem (Y) a celkovými domácími výdaji (C + Ig + G) –
- vyplývá z definice produktu jako souhrnu celkových výdajů na domácí produkci
Y (HDP) = C + Ig + G + (Ex – Im)
(Ex – Im) = Y(HDP) – (C + Ig + G) = 0

b) nesoulad mezi vytvořenými osobními úsporami (C + PS) a podnikovými úsporami (GBS) a čistými daněmi (NT) na jedné straně a nespotřebními výdaji (tzn. soukromými hrubými domácími investicemi a vládními nákupy – Ig + G) na straně druhé:
- vyplývá to z makroekonomické identity vytvořeného produktu vyjádřeného souhrnem celkových výdajů a forem alokace odpovídajícího důchodu

C + Ig + G + (Ex – Im) = C + PS + GBS + NT
Ig + G + (Ex – Im) = PS + GBS + NT
(Ex – Im) = (PS + GBS + NT) – (Ig – G)

přebytek čistého exportu znamená, že :
 vytvořený produkt je vyšší než celkové domácí výdaje Y  C + Ig + G
 a současně úspory a čisté daně jsou vyšší, než domácí nespotřebované výdaje
PS + GBS + NT  Ig + G
schodek čistého exportu znamená, že:
 vytvořený produkt je nižší než celkové domácí výdaje Y  C + Ig + G
 a současně úspory a čisté daně jsou nižší, než domácí nespotřebované výdaje
PS + GBS + NT  Ig + G

stadia zadluženosti

3) země splácející dluhy:
- aktivum čistého exportu roste
- dochází k čistému odlivu kapitálu
- a k poklesu čistého dluhu

4) mladá věřitelská země:
- čistý export se dostává do deficitu
- zároveň se však zvyšují příjmy ze zahraničních aktiv (položka důchody v platební bilanci)
- dochází k slábnoucímu odlivu kapitálu
- čistý dluh se přeměňuje v čistou věřitelskou pozici
5) zralá věřitelská země:
- charakteristický je opět deficit obchodní bilance – tzn. čistý export je deficitní
- přitom vysoký příliv důchodů umožňuje udržovat nebo i zvyšovat čistou věřitelskou pozici

vnější ekonomická rovnováha

vnější ekonomická rovnováha může být interpretována jako:

1) vyrovnaný běžný účet platební bilance
- je přístup preferovaný keynesiánci vzhledem k bezprostřednímu vlivu čistého exportu na agregátní poptávku a na zaměstnanost
- tzn. zjednodušeně jde o vyrovnaný čistý export, tzn. že se rovná 0

vnější ekonomická nerovnováha pak v tomto pojetí znamená:
 buď přebytkový čistý export - (Ex – Im)  0 , tzn., že Ex  Im

 nebo deficitní čistý export - (Ex – Im)  0 , tzn., že Ex  Im

- velikost čistého exportu (Ex-Im) nebo salda běžného účtu je možné vyjádřit v absolutní výši
- pro jeho mezinárodní srovnání je však třeba použít relativní ukazatel – nejčastěji poměr čistého exportu (Ex – Im) nebo salda běžného účtu k nominálnímu HDP

příčiny vnější ekonomické nerovnováhy v tomto pojetí vyplývají z okolností ovlivňující export a import (jde zejména o tyto faktory, které se celkově promítají do mezinárodní konkurenceschopnosti dané ekonomiky) jsou to:
- vývoj domácho a zahraničního produktu (fáze hospodářského cyklu)
- kolísání nominálních měnových kursů
- vývoj domácí a zahraniční cenové hladiny
- protekcionistická a proexportní opatření doma a v zahraničí
- změa preferencí spotřebitelů

zahraniční zadluženost

zahraniční zadluženost:

- vývoj platební bilance (resp. transakcí, které jsou v ní zachyceny) je hlavní okolností, určující vývoj zadluženosti domácích subjektů (residentů) vůči zahraničí
- jde o zadluženost jak podnikového sektoru (včetně bank), tak i vlády (včetně např. obcí)

zahraniční dluh může být vyjádřen ve dvojím pojetí:
1) užší pojetí zahraničního dluhu:
- vyjadřuje stav závazků rezidentů, ze kterých plyne nutnost splátek jistiny a úroků
- rozvinuté ekonomiky obvykle procházejí vývojem od dlužnické k věřitelské zemi

2) širší pojetí zahraničního dluhu:
- představuje investiční pozici dané země vůči zahraničí
- zahrnuje do dluhu veškeré závazky domácích subjektů (dlužníků) vůči zahraničí (věřitelům)
- jde zejména o pohledávky v podobě peněžních úvěrů, obligací, vkladů v bankách, pohledávky v podobě dodávek zboží a podobných výkonů, jakož i podíly na kapitálu
- v širším pojetí jde o vymezení hrubého dluhu

čistý dluh (neboli saldo investičních výdajů)

čistý dluh (neboli saldo investičních výdajů) získáme:
- odečteme-li od těchto veškerých závazků domácích subjektů vymezenou investiční pozici v podobě pohledávek vůči zahraničí
- z výše uvedeného pojetí platební bilance vyplývá, že vývoj čistého dluhu je vyjádřen saldem běžného účtu platební bilance
- aktivní saldo snižuje tento čistý dluh (nebo zvyšuje čistou věřitelskou pozici)
- pasivní saldo zvyšuje tento čistý dluh

stadia zadluženosti:
sledování vývoje platební bilance a zahraniční zadluženosti ekonomiky v dlouhodobém procesu rozvoje vykazuje určitá stádia zadluženosti – model světové banky rozlišuje 5 stádií:

1) mladá dlužnická země:
- charakteristický je přebytek dovozu nad vývozem – tzn. čistý export je záporný
- čistý příliv kapitálu je kladný
- čistý dluh roste

2) zralá dlužnická země:
- čistý export se dostává z deficitu do aktiva
- čistý příliv kapitálu slábne
- a růst čistého zahraničního dluhu se zpomaluje

pojmy podhodnocení nebo nadhodnocení kursu

rozlišujeme pojmy podhodnocení nebo nadhodnocení kursu, jejich použití musí být však vždy spojeno s uvedením veličiny, vůči které je kurs pod- nebo nadhodnocen, např. vůči paritě kupních sil je kurs koruny podhodnocen vůči paritě…

• devalvace
- znamená pokles úředně stanoveného poměru dvou měn
- tzn. změnu měnové parity
• revalvace
- znamená zvýšení (růst) úředně stanoveného poměru dvou měn
- znamená opět změnu měnové parity

rozlišujeme 3 systémy měnových kursů (regulace měnových kursů):
1) fixní měnový kurs (kurs neregulovaný)
- systém známý z období zlatého standardu (1933)
- měnové parity byly určeny zlatými obsahy národních měn
- zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi
=> tím byla zaručena stabilita kursů (jejich kolísání okolo parity)

2) volně pohyblivé (plovoucí) měnové kursy = „floating“ (kurs neregulovaný)
- systém, který se vyznačuje volným pohybem kursů na základě vývoje poptávky po devizách a jejich nabídky – aniž by zasahovali státní instituce

3) častější v současnosti je řízený floating (kurs regulovaný)
- dochází při něm k devizovým intervencím na devizových trzích
- jde o nákup a prodej deviz centrálními bankami s cílem:
• zabránit nadměrným kursovým výkyvům
• nebo udržet výkyvy kursu v určitém závazně stanoveném rozpětí

mezinárodní měnový systém (MMS)

mezinárodní měnový systém (MMS)

- je představován soustavou pravidel institucí, které formují vývoj peněžních vztahů v mezinárodním měřítku – fungoval po 2. světové válce až do 70. let 20. století – byl nazýván Breton-Woodským systémem

pro současný MMS je typické:

- že v kursovních systémech převládá řízený floating bez stanovení závazných pásem kolísání
- upadá v něm význam zlata
- existuje v něm Evropský měnový systém – představuje členské země EU, které nepřijaly euro a jejichž měny udržují vůči euru úzké závazné rozpětí kursových výkyvů => vznikla tak zóna měnové stability
- nadnárodní měnové jednotky – slouží zejména jako zúčtovací jednotky v mezinárodních transakcích
- významnou úlohu v MMS plní MMF a Světová banky

platební bilance

platební bilance

- vyjadřuje všechny ekonomické transakce, které subjekty v dané zemi realizují se zahraničím během daného období
- formálně je konstruovaná podvojným účetním záznam

souhrny položek platební bilance lze vyjádřit jako účty platební bilance:

1) běžný účet zahrnuje:
- účet výrobků a služeb, tj. import a export výrobků a služeb, včetně výdajů a příjmů z turistického ruchu, čisté příjmy ze zahraničního kapitálu
- účet jednostranných převodů (transferových plateb) – jako dary, reparace, honoráře, penze, mzdy

2) kapitálový účet zahrnuje:
- import a export krátkodobého a dlouhodobého kapitálu (př. bankovní a obchodní úvěry, nákup a prodej akcií, obligací)
3) statistická diskrepance:
- tj. chyby a omyly – vznikla zejména v důsledku nejednotných informací o mezinárodních operacích

4) měnový účet:
- vyjadřuje změnu devizových rezerv
- vzniká jako kumulativní saldo předchozích 3 součástí s opačným znaménkem

možná regulace (opatření) vlivu inflace na vývoj kupní síly měny

možná regulace (opatření) vlivu inflace na vývoj kupní síly měny
1) vliv inflace na vývoj kursů může být negován protekcionistickou obchodní politikou
- cla, kvóty, a jiná opatření

2) řada výrobků a služeb není předmětem zahraničního obchodu
- tzn. že vývoj jejich cen se ve vývoji měnových kursů neodráží

3) vliv rozdílných cen zmírňuje i národní spotřebitelské zvyklosti

v praxi rozlišujeme:
a) přímý kursovní záznam
- kurs je vyjádřen jako určité množství domácích peněžních jednotek za jednotku zahraniční měny, př. CZE/USD = 30,--/1,--
b) nepřímý kursovní záznam
- kurs je vyjádřen jako určité množství zahraničních měnových jednotek za jednotku domácí měny, př. X/CZE = 6,--/1,--

měnová parita

měnová parita:
- je úředně stanovený poměr dvou měnových jednotek (přímým určením, dříve na základě jejich zlatých obsahů)
- existuje-li měnová parita, potom měnový kurs kolísá okolí ní
- v současnosti je však častější, že parita není vůbec stanovena
- vysvětlení měnového kurzu paritou kupních sil (PPP) vychází z cenových podmínek mezinárodního obchodu.

teorie kursu podle parity kupní síly
- jde o určení kursu na základě kupních sil měn
- v tomto případě je měnový kurs určen poměrem kupních sil dvou měn, což vyjádříme poměrem stejného souboru zboží oceněných cenami v jedné i druhé zemi jejich národními měnami
- podle této teorie je takto určený kurs přirozeným kursem, ke kterému by měl tržní kurs směřovat (názor ovšem není jednoznačně přijímán)
- poměr měnového kurzu k paritě představuje tzv. index ERDI.
příklad: daný koš zboží stojí v Evropě 1000 Euro. V ČR ten stejný koš stojí 30 000 Kč vyplívá kurs Eura 30Kč za Euro.
Kdyby byl kurz nižší, např. 25Kč, nakoupilo by se zboží v zahraničí za Eura a prodalo se v ČR se ziskem 5000,- . (kupuje se zboží, tam kde je levné a prodává tam kde je drahé – tím se srovnávají ceny (kupní síla)).

Křivka poptávky (FD)

Křivka poptávky (FD)

vyjadřuje kombinace poptávaných množství peněžních jednotek jedné měny (za které jsou nabízeny peněžní jednotky jiné měny) při různých úrovních kurzu dané měny.
Křivka nabídky (FS)
vyjadřuje kombinace nabízených množství peněžních jednotek jedné měny (za které jsou poptávány pen. jednotky jiné měny) při různých úrovních kurzu dané měny.
vývoj (znehodnocení a podhodnocení) měnového kursu:

• depreciace (znehodnocení)
- pokles kursu dané měny se označuje jako znehodnocení kursu dané měny
- je znehodnocení měny, pokud kurs klesá
- měnový kurs jedné země poklesne vůči jiné země

• apreciace (zhodnocení)
- pokud kurs roste, mluvíme o zhodnocování měny
- měnový kurs jedné země vzroste vůči jiné zemi

- dochází-li ke znehodnocení kursu dané měny, znamená, že za její jednotku získáme méně jiné národní měny – tzn. menší množství zahraničních statků nebo finančních aktiv, klesá tedy její vnější kupní síla (nazýváno taky jako vnější znehodnocení dané měny)
- dochází-li k poklesu vnitřní kupní síly, způsobeného domácí inflací jde o vnitřní znehodnocení měny

faktory působící na výši měnového kursu

faktory působící na výši měnového kursu (tzn. jaké faktory určují nabídku a poptávku)
1) vývoj zahraničního obchodu dané země
- př. příliv amerického zboží do EU vytváří tlak na apreciaci dolaru a depreciaci eura

2) vývoj reálných úrokových sazeb
- řada odborníků je považuje za nejdůležitější činitel, který ovlivňuje měnové kursy v krátkém období
- jde o různou výši reálných úrokových sazeb v různých zemích
- horké peníze jsou peníze, které hledají umístění v zejmích, které mají vysoké úroky – tzn. horké peníze představují peníze po měně té země, která má vyšší měny
- vývoj zahraničního obchodu dané země i vývoj reálných úrokových sazeb se odrážejí ve vývoji platební bilance dané země
=> tzn. že kurs je ovlivňován stavem platební bilance

3) stavem platební bilance
- při aktivní platební bilanci měna apreciuje
- při pasivní platební bilanci měna depreciuje

4) inflační znehodnocení
- jde o vývoj kupní síly měny => měna země s rychlejší inflací, než v ostatních zemích má tendenci k depreciaci
- př. roste-li cenová hladina v zahraničí pomaleji než doma, potom domácí ekonomické subjekty budou dávat přednost zahraničnímu zboží, tím poroste poptávka po zahraniční měně a domácí měna bude vůči ní depreciovat

mezinárodní pohyb kapitálu

mezinárodní pohyb kapitálu
- znamená změnu pohledávek a závazků rezidentů vůči zahraničí
- v praktické podobě jde:
• o přesuny peněžních fondů (hotovosti, bankovních depozit) nebo cenných papírů (akcií, obligací, aj.)
• o poskytování nebo splácení úvěrů (finančních, zbožových) apod.
- mezi subjekty národních ekonomik

tento pohyb je vyvolán:
a) platbami za dodávky zboží (a podobné platby) – má též podobu transferových plateb a také intervenčních operací CB při regulaci měnových fondů
b) a v převážné míře držbou finančních aktiv jako jedné z forem bohatství s cílem zhodnocení finančních aktiv

mezinárodní pohyb zhodnocujících se finančních aktiv je podmíněn:
- rozdílnou očekávanou výnosností finančních aktiv (obligací, akcií, úročených depozit…) v různých národních ekonomikách
- vývojem cenové hladiny (jedna z okolností ovlivňující vývoj nominální úrokové sazby, tedy míra inflace), rozdílné zúročení např.
 likviditou daného aktiva tj. možností přeměnit toto aktivum v jiné aktivum (finanční nebo tržní)
 rizikem daného aktiva (zohledněný rizikovou prémií) akcie jsou zpravidla rizikovější než obligace.

- mezinárodní pohyb kapitálu je obdobně ovlivněn, jako mezinárodní obchod s výrobky a službami, též vládní regulací

Krátkodobý a dlouhodobý kapitál, měnový kurs

Krátkodobý a dlouhodobý kapitál
- mezinárodní pohyb finančních aktiv má různý charakter pokud jde o jejich časovou vázanost v dané národní ekonomice

a) krátkodobý kapitál
- jde o krátkodobý příliv bankovních depozit nebo úvěrů nebo o nákup cenných papírů s krátkodobou splatností (obvykle do jednoho roku)

b) dlouhodobý kapitál
- jde např. o dlouhodobé úvěry, nákupy velkých balíků akcií směřující k dlouhodobému ovládnutí podniku (přímé zahraniční investice)

měnový kurs

- je vzájemný poměr mezi hodnotami různých peněžních jednotek
- neboli poměr, v jakém se různé měny mezi sebou směňují
- měnový kurs je cena určité národní měnové jednotky vyjádřená v jiné národní měnové jednotce
- vznik měnových kurzů zapříčinil mezinárodní obchod, a to protože při obchodu mezi zeměmi není možné používat pouze jedné měnové jednotky jedné země.

nominální měnový kurz
- cena určité národní jednotky vyjádřená v jiných národních penězích

měnový kurz je určen na měnovém trhu (= mezinárodní trh peněz) bodem, v němž se nabídka dané měny střetává s poptávkou po dané měně (je výsledkem střetávání nabídky deviz s poptávkou po devizách na devizovém trhu
- křivka poptávky FD vyjadřuje kombinace poptávaných množství dolarů (za které jsou nabízeny koruny) při různých úrovních kursu dolaru.
- křivka nabídky FS vyjadřuje kombinace nabízených množství dolarů (za které jsou poptávány koruny)

typy mezinárodních obchodů

typy mezinárodních obchodů:

1) bilaterální (dvojstranný) MO:
- je obchod mezi dvěma zeměmi

2) trilaterální (trojstranný) MO:
- jde o vzájemný obchod mezi třemi zeměmi

3) multilaterální (mnohostranný) MO:
- je obchod mezi velkým počtem zemí
- tento typ výrazně zvyšuje objem obchodu

přínosy z mezinárodního obchodu:

a) pozitivní přínosy
- pracovníci mohou získat za stejné množství práce větší množství spotřebních statků
- zvyšuje se národní důchod
- obchod vytváří tlak na národní ceny statků, které jsou předmětem mezinárodního obchodu, aby se sbližovaly se světovými cenami
- vytvoření konkurenčního prostředí – antimonopolní důsledky
- urychlení hospodářského rozvoje země (díky úsporám ekonomických – výrobních faktorů, specializaci, transferu technologií atd.)

b) negativní přínosy
- krátkodobě může docházet k nárůstu nezaměstnanosti
- sociální důsledky

důsledky mezinárodního obchodu na ekonomické procesy

důsledky mezinárodního obchodu na ekonomické procesy:

a) export:
- jestliže se uzavřená ekonomika otevře mezinárodnímu obchodu, zvýší se v důsledku vývozu ceny z Pe na P1 a výrobci vyrábějí a nabízejí více statků o rozdílu QE – Q2
- zvýšení ceny ovšem vyvolá snížení spotřeby z původního QE na Q1 a tím se na domácím trhu ustaluje rovnováha v bodě B
- výrobci však nabízejí celkové množství statků znázorněné bodem C, proto je množství C – B vyvezeno
b) import:
- v důsledku dovozu může cena na národním trhu klesnou z PE na P1
- potom klesá i výroba a zaměstnanost, současně ovšem roste spotřeba dovážených statků
- domácí výroba se ustaluje na úrovni znázorněné bodem A a spotřeba dosahuje bodu B a tudíž se do ekonomiky dováží množství statků o rozdílu B - A

mezinárodní obchod

mezinárodní obchod
- pro mezinárodní obchod je důležitý stupeň otevřenosti EKO. EKO je otevřená v míře, v jaké směňuje výrobky a služby a výrobní faktory s ostatním světem.
- míru zapojení státu (resp. ekonomiky státu) do mezinárodního obchodu označujeme jako otevřenost ekonomiky nebo uzavřenost ekonomiky
- míru otevřenosti ekonomiky je možné nejlépe vyjádřit jako podíl vývozu a dovozu na GNP v %.

mezinárodní obchod:
- je směna zboží či služeb různých subjektů určitého státu v rámci celého světového hospodářství
- mezinárodní obchod je podněcován snahou zvýšit efektivnost výroby na základě specializace a dělby práce
- je důležitý hlavně proto, že rozšiřuje spotřební možnosti země
- obchod umožňuje zemi spotřebovávat více statků, než kdyby se uzavřely hranice produktům z jiných zemí

důvody zapojení zemí do mezinárodního obchodu

důvody zapojení zemí do mezinárodního obchodu jsou dány
 odlišností výrobních podmínek
- jednotlivé země jsou odlišně vybaveny přírodními zdroji, leží v odlišných klimatických a geografických podmínkách, rozdíly v kvalitě lidských zdrojů

 klesajícími náklady z velkovýroby (rostoucí výnosy z rozsahu)
- v různých zemích jsou různé statky vyráběny s odlišnými náklady
- při specializaci země na výrobu určitého statku s nízkými náklady dochází při výrobě ve velkém k úsporám z rozsahu
- struktura mezinárodního obchodu se statky (výrobky a službami) je podmíněna rozdílnými výrobními podmínkami producentů v jednotlivých ekonomikách, a to rozdílnými náklady na výrobu daného statku

 rozdíly ve spotřebitelském vkusu
- obyvatelé různých států mají odlišné preference ve spotřebě.

mezinárodní obchod je dán:
- monopolem přírodních a klimatických podmínek některých zemí
- odlišnými preferencemi spotřebitelů v různých zemích
- absolutními a komparativními výhodami plynoucích z mezinárodního obchodu pro danou zemi

teorie komparativních výhod

teorie komparativních výhod:
1) absolutní výhody:
- absolutní výhoda ve výrobě určitého statku spočívá v absolutně nižších nákladech ve srovnání se zahraničím
- subjekt (firma nebo země) má vůči ostatním absolutní výhodu, pokud může určitý druh zboží vyrábět s nižšími náklady než jiné subjekty
- nižší náklady na výrobu, vyšší produktivita práce vedou k výrobě určitého výrobku za nižší cenu než v ostatních státech
2) komparativní výhody:
- spočívá v tom, že každá země se specializuje na výrobu a vývoz těch statků, které může vyrábět s relativně nižšími náklady (oproti ostatním, tzn. kde je relativně efektivnější než jiné země)
- naopak každá země bude dovážet ty statky, které vyrábí s relativně vyššími náklady (tzn. kde je relativně méně efektivní než jiné země)
- tzn. souvisí s omezeností zdrojů každé země
- pro zemi, která dosahuje absolutní výhody u všech vyráběných výrobků je výhodné vyrábět produkci, u které dosahuje co největší absolutní výhody ve srovnání s ostatními zeměmi
- a ostatní výrobky (i když i u nich dosahuje absolutní výhody) dovážet, protože si tím uvolní výrobní faktory pro efektivnější výrobky
- komparativní výhoda znamená, že při výrobě určitého zboží musí subjekt obětovat méně jiného zboží než druhý subjekt
Strukturu mezinárodního obchodu tedy určuje komparativní výhoda a ne absolutní výhoda jedné země vůči zemi druhé.

GNP je vyšší než národní důchod, DALŠÍ MAKROEKONOMICKÉ AGREGÁTY TYPU DŮCHOD

GNP je vyšší než národní důchod
- Protože
- Musíme nejdříve upravit GNP o čistý příjem z majetku v zahraničí (HNP – čistý příjem z majetku v zahraničí = HDP)
- V GNP jsou zahrnuty hrubé investice (tzn. čisté investice + reinvestice). Prostředky určené na náhradu hodnoty stávajícího kapitálu nepředstavují důchod domácnosti a musíme o ně snížit velikost GNP (NI + opotřebení - reinvestice)
- Část plateb za výrobní faktory se nikdy nedostane k domácnostem. Stát je odčerpá formou nepřímých daní – daň odvede výrobce státu a neprojeví se tudíž jako platba domácnostem za výrobní faktory (NI + nepřímé daně)

DALŠÍ MAKROEKONOMICKÉ AGREGÁTY TYPU DŮCHOD
- národní důchod měří příjmy domácností z výrobních faktorů bez ohledu na to, zda tyto příjmy domácnosti skutečně dostanou (skutečné příjmy domácností zjistíme osobním důchodem)

DISPONIBILNÍ OSOBNÍ DŮCHOD (DI)
- je důchod, který domácnostem zbude po odečtení osobní daně ze svého osobního důchodu
- tento důchod pak domácnosti použijí ve 2 směrech:
1) vynaloží je na nákup výrobků a služeb – tzn. na spotřebu
2) ponechají si jej jako úspory


OSOBNÍ DŮCHOD (PI)
- je celkový důchod, který získávají domácnosti
- získám ho, když od národního důchodu odečtu:
• platby, které vytvářejí fondy sociálního pojištění
• nerozdělené zisky korporací
• daně ze zisku korporací

a k národnímu důchodu pak přičtu
• transferové platby

ČISTÝ NÁRODNÍ PRODUKT

ČISTÝ NÁRODNÍ PRODUKT:
- tzn. odečtu-li od HNP amortizaci, získám čistý národní produkt
HNP – amortizace = čistý národní produkt


- do HNP jsou zahrnuty hrubé investice, ale do čistého národního produktu jsou zahrnuty pouze čisté investice a nezahrnuje peněžní výdaje, které byly použity na nákup kapitálových statků, které nahrazují spotřebovaný kapitál

ČISTÉ EKONOMICKÉ BOHATSTVÍ (NEW)
- některé ekonomické aktivity neprocházejí trhem nebo je ekonomická statistika na trhu nezaregistruje, proto nejsou zahrnuty v HNP
- z tohoto důvodu byl vyvinut agregát čistého ekonomického bohatství, se snahou korigovat nedostatky HNP

čisté ekonomické bohatství získáme, když k HNP přičteme:
+ hodnotu výrobků a služeb vyprodukovaných stínovou politikou, př. drogy, prostituce
+ hodnotu výrobků a služeb, které vyrobíme a poskytneme sami sobě či rodině, přátelům
+ volný čas k odpočinku
+ růst kvality výrobků a služeb, protože ceny vždy neodrážejí změny kvality produktu, což
platí zejména v delším časovém úseku, př. cena kalkulaček klesá, ale jejich kvalita a
funkčnost roste

a od HNP odečteme:
- škody na životním prostředí

= NEW

výpočet důchodová metoda

3) výpočet důchodová metoda
- důchodovou metodou budeme měřit všechny příjmy, které domácnosti získávají
- tvorbě statků odpovídá tvorba důchodů, plynoucích z poskytování služeb výr. faktorů, potřebných k vytvoření daných statků; důchody jsou zároveň nákladem na získání služeb výr. faktorů
- touto metodou měříme HDP jako součet všech důchodů, které získají vlastníci výrobních faktorů
- získáme tak veličinu, kterou označujeme jako národní důchod (NI)
- když národní důchod upravíme o nepřímé daně a amortizaci (tzn. znehodnocení kapitálu) získáme HDP v tržních cenách

pokud jsou domácnosti vlastníky všech výrobních faktorů, jejich příjmy potom tvoří:
a) HM, tzn. mzdy před zdaněním
b) renty
c) hrubé zisky korporací (vedení je pak rozdělí na dividendy akcionářů, nerozdělený zisk a daň ze zisku)
d) příjmy ze samozaměstnání (př. lékaři, právníci) a zisky firem v individuálním vlastnictví
e) čisté úroky (tzn. rozdíl mezi úroky, které domácnosti získají a úroky, které zaplatí jiným subjektům)
= NI (národní důchod)
+ nepřímé daně
= čistý národní produkt (NNP = HNP
+ znehodnocení (opotřebení)
= HNP v tržních cenách (HNP = NNP + opotřebení (amortizace)
- čistý příjem z majetku v zahraničí
= HDP v tržních cenách

čistý export, ČISTÝ DOMÁCÍ PRODUKT

) čistý export (Ex – Im)
- je to rozdíl mezi exportem (Ex) a importem (Im)
- musí se odečíst platby za výrobky a služby dovezené ze zahraničí, protože nebyly vytvořeny v domácí ekonomice (tzn. import)
- a musí se přičíst platby za exportované výrobky a služby, které byly vyrobeny v domácí ekonomice, ale nebyly zde spotřebovány
=> souhrn všech uvedených skupin výdajů představuje peněžní hodnotu hrubého domácího produktu v tržních cenách, tzn.

HDP v tržních cenách(GDP) = C + Ig + G + (Ex – Im)

ČISTÝ DOMÁCÍ PRODUKT
- čistý domácí produkt se rovná HDP mínus odpisy za spotřebu kapitálu, které představují měřítko znehodnocení (opotřebení, amortizaci)
- tzn. zjistím ho, odečtu-li od HDP příslušný rozsah opotřebení
HDP – opotřebení = čistý domácí produkt

ČISTÝ PŘÍJEM Z MAJETKU V ZAHRANIČÍ (NPI):
- do země přicházejí důchody z výrobních faktorů, které byly použity v zahraničí
- a odplývají z ní výrobní faktory, které byly použity u nás, ale vyrobeny byly v zahraničí
=> jejich rozdílem získáme NPI

HDP + čistý příjem z majetku v zahraničí se rovná HNP

- HNP se dá také vypočítat jako součet Hrubého domácího produktu a Čistého příjmu z majetku v zahraničí (NPI) (což je rozdíl mezi příjmy z tuzemských výrobních faktorů použitých v zahraničí a výdaji za zahraniční výrobní faktory použité v tuzemsku).
HNP = HDP + NPI

3 možnosti výpočtu HDP

2) výpočet výdajovou metodou
- touto metodou měříme HDP jako celkové výdaje na nákup zboží a služeb
- tzn. pomocí změření výdajů jednotlivých sektorů na nákup finálních (konečných) výrobků a služeb
- díky existenci nepřímých daní může vzniknout rozdíl mezi cenou, kterou zaplatí spotřebitel a cenou, kterou firma získá
- proto můžeme získat dvě hodnoty HDP a to HDP v tržních cenách, které obsahuje nepřímé daně, nebo HDP v cenách výrobních faktorů – to jsou ceny, které získají firmy po zaplacení nepřímých daní

Pro výpočet výdajovou metodou musíme sečíst:
a) výdaje domácností na spotřebu (C)
- jsou to výdaje, které domácnosti vynaložily na nákup zboží a služeb pro svou vlastní potřebu
- domácnosti nakupují předměty krátkodobého užití (př. mléko, čaj, chleba), předměty dlouhodobé spotřeby (př. pračka, video, lednička) a služby

b) firmy
- svými nákupy obnovují a rozšiřují zásobu kapitálu (př. nahrazují opotřebené stroje, pořizují nové budovy), zvyšují své zásoby surovin a hotových výrobků na skladě
- zahrnují se sem i výdaje spojené s výstavbou rodinného domku
- všechny tyto výdaje se označují jako soukromé hrubé domácí investice (Ig)


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

3 základní typy investic v hospodářství

3 základní typy investic v hospodářství:

1) hrubé investice (Ig)
- je to hodnota všech vyrobených statků, které nejsou prodány za účelem finální spotřeby
- jsou to vyrobené stroje, zařízení, budovy …. a dobrovolně či nedobrovolně zadržované zásoby

2) obnovovací investice (reinvestice)
- reprezentují opotřebení a jsou určeny k náhradě opotřebených strojů, zařízení a budov

3) čisté investice
- rozdíl mezi hrubými investicemi a reinvesticemi
=> tzn., že čisté investice představují zvýšení produktivního zařízení a zdržovaných zásob

čisté investice = hrubé investice - reinvestice


c) výdaje státních orgánů na nákup výrobků a služeb (G)
- jsou dvojího druhu – první výdaje jsou na zboží a služby, např. na nemocnice, školy ,silnice atd.
- druhými výdaji jsou transferové platby – jednosměrné platby státu domácnostem, např. dávky sociální podpory, příspěvky atd.
- do těchto státních výdajů se nezapočítávají státní transferové platby (protože stát nezíská od příjemce transferu žádný výrobek nebo službu)


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

3 možnosti výpočtu HDP

3 možnosti výpočtu HDP:

1) výpočet produkční metodou
meziprodukty:
- jsou určeny pro další zpracování nebo prodej
- důvodem, proč se nezapočítávají do HDP je několikanásobné započítání jejich hodnoty, ke kterému by došlo při sčítání hodnoty produkce všech výrobců

přidaná hodnota
- je hodnota přidaná zpracováním jednotlivými výrobci
- přidaná hodnota vyjadřuje hodnotu tzv. finálního produktu, který má podobu
a) spotřebních statků – jsou nakupovány domácnostmi nebo vládou, nejsou nakupovány podniky a nevracejí se do výroby
b) investičních statků – vracejí se do výroby, kde doplňují a rozšiřují zásobu kapitálových statků a fungují v podnicích jako jeden z výrobních faktorů
c) exportovaných statků

- HDP získáme tak, že na každém výrobním stupni odečteme od hodnoty produkce hodnotu meziproduktu (jde o souhrn hrubých přidaných hodnot) => získáme tak hodnotu přidanou zpracováním na každém stupni a po sečtení přidaných hodnot získáme HDP
- tzn. v praxi se HDP vypočítává obvykle sečtením hodnoty, kterou přidali zpracováním jednotliví výrobci

nominální produkt, reálný produkt

nominální produkt:
- HDP, HNP vyjádřený v tržních cenách běžného roku
- měří celkovou hodnotu zboží a služeb za dané období v běžných cenách
- běžnými cenami rozumíme ceny období (tzn. tržní ceny), ve kterém jsou zboží a služby vyprodukovány

velikost nominálního produktu se mění v závislosti na:
- změnách tržních cen výrobků a služeb
- změnách objemu prodaných výrobků a služeb

reálný produkt:
- abychom získali informace, jaké množství výrobků a služeb bylo opravdu v ekonomice vyrobeno, musíme vyloučit změny v tržních cenách
- zvolíme tedy ceny některého roku a pomocí nich budeme oceňovat vyrobené zboží
- reálný HDP měří celkovou hodnotu zboží a služeb (množství produkce) za dané období ve stálých cenách
- stálými cenami rozumíme ceny určitého výchozího období, které jsme si zvolili
- reálný HDP měří celkové množství produktu, zatímco nominální HDP jeho současnou peněžní hodnotu – tzn. jde o nominální HNP očištěný od inflace

velikost reálného produktu se mění jen v závislosti na:
- objemu a struktuře vyrobených výrobků a služeb

Měření HDP

Měření HDP

měření HDP je velmi složité, protože zahrnuje velké množství položek
- aby určitá položka mohla být zahrnuta do HDP, musí splňovat jisté podmínky:
1) zboží musí být vyrobeno v běžném období – tím obvykle bývá jeden rok, tzn. nezapočítává se zboží, se kterým se jen obchoduje
2) tato položka musí být prodána na tru a musí být oceněna v tržních cenách – ty se vyjadřují v penězích, tržní ceny jsou ty, které v sobě zahrnují nepřímé daně
3) aby nedocházelo k několikanásobnému započítávání, musí se jednat o konečný, tedy finální výrobek či službu (tzn. zboží nesmí být v běžném období znovu prodáno – nesmí sloužit jako meziprodukt)

Ekonomická teorie nabízí 3 metody měření výkonnosti ekonomiky a to produkční a výdajovou metodou, jimi se měří produkt a důchodovou metodou, která měří důchody

hrubý produkt

Nejvíce využívanou agregátní veličinou měření výkonnosti ekonomiky je hrubý produkt (v něm je zahrnuta i hodnota opotřebení fixního kapitálu, při jejím odečtení se jedná o čistý produkt)
Produkt můžeme dále specifikovat na:
hrubý národní produkt HNP (GNP):
- HNP tvoří všechny finální výrobky a služby, které byly vyrobeny za určité období za použití národních výrobních faktorů
- celková peněžní hodnota finálních statků a služeb vyrobených během určitého období občany dané země v tuzemsku i v zahraničí. Je to součet peněžní hodnoty spotřeby, investic, vládních nákupů statků a služeb, a čistých vývozů

hrubý domácí produkt HDP (GDP):
- celková peněžní hodnota finálních statků a služeb vyrobených během určitého období na území daného státu ať již tuzemskými občany nebo podniky nebo zahraničními subjekty
- tzn. je výsledek fungování všech výrobních faktorů na území daného státu, bez ohledu na to, kdo je jeho vlastníkem(rezidenti x nerezidenti státu)
- př. zisk Švédské firmy působící v USA se započítá do HDP – USA, ne Švédska, a do HNP – Švédska, ne USA

hrubý národní produkt a hrubý domácí produkt
- výpočtu hrubého národního produktu dávají přednost země (USA), jejichž firmy mají v zahraničí široké zastoupení svých filiálek
- v Evropě je upřednostňován ukazatel hrubého domácího produktu
- HDP a HNP jsou vyjádřeny v běžných tržních cenách (tzn. že jde o nominální HDP)

agregátní nabídka v monetaristickém pojetí, makroekonomická rovnováha

agregátní nabídka v dlouhém období v monetaristickém pojetí:

- informační bariéra pracovníků mizí, pracovníci se adaptují růstu cen (jejich očekávání se tvoří adaptivním způsobem – tzn. přizpůsobují se uplynulým vývojům)
- zaměstnanost klesá na přirozenou míru nezaměstnanosti (u*) a produkt se dostává na úroveň potenciálního produktu Y*
- LRAS je tedy vertikální na úrovní potenciálního produktu

makroekonomická rovnováha

rovnovážný produkt, rovnovážná cenová hladina:

- rovnovážná úroveň produktu je dána úrovní produktu nabízeného podniky při určité cenové hladině, přičemž platí, že při této cenové hladině musí být tento produkt stejně velký jako agregátní poptávka
- při rovnovážné úrovni produktu pak neexistují tlaky na jeho změnu (neexistují nadměrná a nedostatečná poptávka nebo nabídka)
- rovnovážná cenová hladina je cenová hladina, při které je poptávaný a nabízený produkt rovnovážný
- makroekonomická rovnováha je v modelu agregátní nabídka a agregátní poptávka charakterizována kombinací těchto dvou rovnovážných veličin

makroekonomická rovnováha, Makroekonomický produkt a důchod

makroekonomická rovnováha:

- rovnovážná úroveň produktu a cenové hladiny je dána bodem, v němž je agregátní poptávka vyrovnána s agregátní nabídkou (graficky to znamená bod, ve kterém se protínají)

krátkodobá rovnováha:
- ke změně krátkodobé rovnováhy dochází na základě poptávkových a nabídkových šoků

dlouhodobá rovnováha:
- dlouhodobě se rovnovážný reálný produkt udržuje na své potenciální úrovni a zaměstnanost na úrovni tzv. plné zaměstnanosti
- rovnováha v dlouhém období je tedy charakterizována tzv. plnou zaměstnanosti (přirozenou mírou nezaměstnanosti)

Makroekonomický produkt a důchod
HDP a HNP, měření produktu a důchodu, další makroekonomické veličiny typu produkt a důchod

- výsledkem výkonnosti ekonomiky za dané období je její výstup v podobě vytvořených výrobků a statků, tzn. výrobků a služeb, které uspokojují naše potřeby
- celkovou výkonnost ekonomiky měříme pomocí makroekonomických agregátních veličin

tyto veličiny (proměnné) zachycují
 peněžní toky spojené s výdaji (či důchody) ekonomických subjektů
 nebo hodnotu vyrobené finální produkce (statky a služby).

agregátní nabídka v monetaristickém pojetí

krátká agregátní poptávka v monetaristickém pojetí
- stejná jako v keynesiánském pojetí
- při růstu agregátní poptávky roste jak množství produkce (Y) tak i cenová hladina
- sklon křivky agregátní poptávky v monetaristickém pojetí vychází z peněžní deziluze – tzn. vychází z nesprávného vnímání vývoje cenové hladiny ze strany pracovníků
- ochota pracovníků zvýšit nabízené množství práce je v tomto modelu podmíněna růstem očekávané reálné mzdové sazby a současně proto roste cenová hladina (ta však roste rychleji než nominální mzdové sazby)
- spolu s tím se prosazuje pokles produktivity práce, reálné mzdové sazby tudíž klesají a to je nutný předpoklad rostoucí zaměstnanosti
- růst křivky SRAS v monetaristickém spočívá na krátkodobě mylných informacích pracovníků o cenách

příčiny způsobující posuny křivky agregátní nabídky v krátkém období (SRAS)

b) růst cen surovin na světových trzích
- např. v podobě ropných šoků v letech 1974 – 79 – 80
- výrobcům tak rostou náklady, které promítají do cen svých produktů a tím zvyšují jejich cenu, projeví se to zvýšením cenové hladiny (křivka SRAS se posune nahoru)
- při pozitivním nabídkovém šoku, klesá cenová hladina a křivka SRAS se posune dolů
c) růst daní
- růst nepřímých daní přímo zvyšuje ceny statků (produktu)
- růst daní z důchodů výrobce – jejich růst přenáší výrobce do ceny statků, zvyšuje se cenová hladina
- křivka SRAS se posune nahoru
2) reálné nabídkové šoky
- způsobeny změnou množství výrobních faktorů

a) změny v produktivitě výrobních faktorů

b) zvýšení množství disponibilních výrobních faktorů

NEOKEYNESIÁNSKÝ MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY

3) NEOKEYNESIÁNSKÝ MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY
- je odvozen z keynesiánského modelu
- neokeynesiánský model rozlišuje jestli v krátkém období existují nebo neexistují volné výrobní zdroje (tzn. nevyužité výrobní faktory)
- pokud jsou volné zdroje k dispozici potom se krátkodobá křivka agregátní nabídky nachází ve svém keynesiánském poli
- pokud však v ekonomice volné zdroje k dispozici nejsou (neexistují) lze aplikovat na krátkodobou křivku agregátní nabídky tvrzení klasického modelu a křivka se nachází ve svém poli klasickém
- v dlouhém období agregátní nabídky jsou ceny – včetně cen výrobních faktorů – pružné a proto její křivka odpovídá křivce klasického modelu (tzn. LRAS = potenciální produkt)

4) agregátní nabídka v monetaristickém pojetí
v monetaristickém přístupu je chování agregátní nabídky podmíněno odlišnými okolnostmi ve srovnání s keynesiánským modelem:
 nominální mzdové sazby (W) jsou dokonale pružné X Keynes. – fixní (pevné, rigidní)
 subjekty na trzích práce (zaměstnavatelé a zaměstnanci) sledují vývoj reálných, nikoli nominálních mzdových sazeb

příčiny způsobující posuny křivky agregátní nabídky v krátkém období (SRAS)

příčiny způsobující posuny křivky agregátní nabídky v krátkém období (SRAS):
1) nominální nabídkové šoky
- způsobeny změnou nákladů v důsledku změn cen výrobních faktorů
a) zvýšení nominálních mzdových sazeb nebo povinného sociálního pojištění
- příčinou růstu nominálních mzdových sazeb je zejména růst cenové hladiny a pokles reálných mzdových sazeb (reálné množství, které za danou sumu nakoupím)
- rostoucí zdanění osobního důchodu vede k poklesu osobního disponibilního důchodu, na což pracovníci reagují tlakem na růst nominálních mezd, tzn. růst zdanění osobního disponibilního důchodu působí jako negativní poptávkový – viz AD)i nabídkový šok
- tato změna nákladů povede ke snaze výrobců zvýšit ceny, tzn. při každé úrovni produktu dojde ke zvýšení cenové hladiny a křivka SRAS se posune nahoru)
- při poklesu cen výrobních faktorů, jde o pozitivní nabídkový šok, křivka SRAS se posune dolů – pokles cenové hladiny

KEYNESIÁNSKÝ MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY

b) rostoucí křivka
- chce-li firma při dalším růstu agregátní poptávky (z AD2 na AD3) zvyšovat svou produkci (z Y2 na Y3), musí dojít k zapojení dalších nevyužitých výrobních faktorů
- výsledkem rozšíření výroby bude růst mzdových nákladů na jednotku produkce (i při fixních nominálních mzdových sazbách)
- tzn. následuje růst cen statků, které se projeví v růstu cenové hladiny (z P1 na P2)
- pokud by poptávka rostla i nadále, budou výrobci zvyšovat ceny (a tím i zisky), aniž poroste objem nabízené produkce (Y)
shrnutí
růst agregátní poptávky vyvolá změny agregátní nabídky. Výrobci budou reagovat tak, že:
- dojde pouze k růstu produkce (horizontální křivka SRAS)
- dojde k růstu produkce i cenové hladiny křivky SRAS (rostoucí křivka SRAS)
- dojde pouze k růstu cenové hladiny (pokud poptávka roste i po využití volných VF, výrobci zvednou ceny, ale objem produkce zůstává stejný – tzn. rostou i zisky firmy)

KLASICKÁ KŘIVKA AGREGÁTNÍ NABÍDKY

na základě přístupu k agregátní nabídce je možné rozlišit 3 modely:

1) KLASICKÁ KŘIVKA AGREGÁTNÍ NABÍDKY
- předpokládá, že nominální mzdové sazby (ceny) jsou pružné nejenom v dlouhém období, ale také v krátkém období
- tzn. že křivka agregátní nabídky má jak v krátkém, tak v dlouhém období stejný tvar – je vertikální a udržuje se na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti čili na úrovni potenciálního produktu
- klasické pojetí agregátní nabídky tedy vychází z neustálé rovnováhy na trzích práce
- v důsledku růstu agregátní poptávky a růstu poptávky po práci sice rostou nominální mzdy, současně však stejně rostou i ceny statků – tzn. reálné mzdy, nabízené a poptávané množství práce a zaměstnanost se tudíž nemění, růst agregátní poptávky tak povede pouze k růstu cenové hladiny a nominálních veličin (mezd, produktu)
- nová klasická makroekonomie je založena na hypotéze racionálních očekávání – tzn. že ke kolísání zaměstnanosti a produktu může dojít pouze neočekávaným poptávkovým šokem (při záměně všeobecného vývoje cen a cenových relací)
- pokud agregátní poptávka klesá povede opět pouze k poklesu cenové hladiny, reálný produkt a zaměstnanost se nezmění

KEYNESIÁNSKÝ MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY

KEYNESIÁNSKÝ MODEL AGREGÁTNÍ NABÍDKY
- soustředí se na analýzu agregátní nabídky v krátkém období, období dlouhé pro ně není významné
- zkoumá ekonomiku za podmínky rigidních (pevných) cen
- tzn. je založen na fixních nominálních mzdových sazbách, podmíněných mzdovými dohodami
- křivka SRAS keynesiánského modelu je tedy horizontální nebo rostoucí

a) horizontální křivka
- předpokládá situaci zcela nepohyblivých cen (nominální mzdové sazby, mzdy), která může nastat v ekonomice pouze za předpokladu, že:
• v eko existuje množství nevyužitých výrobních faktorů (značná nezaměstnanost pracovní síly, nevyužité kapacity strojů)
• produkt je na nízké úrovni a za této situace začne růst agregátní poptávka (posun AD1 na AD2)
o to má za následek, že dosavadní produkt se stává nerovnovážným (skutečný produkt je nižší než potenciální) a výrobci začnou zapojovat do výroby více dosud nevyužitých výrobních faktorů a vyrábějí větší množství produkce (posun z Y1 na Y2) při stejné cenové hladině (P1 - ceny jsou pevné!)
- při zcela nepohyblivých cenách je křivka agregátní nabídky rovnoběžná s osou x (na níž je velikost produktu Y)
- situace zcela nepohyblivých cen může nastat v ekonomice pouze tehdy, když můžou firmy získat volné disponibilní výrobní faktory, tzn. když v ekonomice existuje množství nevyužitých výrobních faktorů - existuje značná nezaměstnanost pracovní síly, nevyužité kapacity strojů.. a skutečný produkt je nižší než potenciální produkt


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

agregátní nabídka v krátkém období

agregátní nabídka v krátkém období:
- přímo úměrný vztah mezi cenovou hladinou a produktem znázorníme v krátkém období jako mírně rostoucí křivku agregátní nabídky
- pozitivní reakce výrobců na růst cenové hladiny je pouze v krátkém období, kdy nákladové položky jako mzdy, nájem a suroviny jsou smluvně dané na určitou dobu, takže růst cen se odrazí přímo v růstu zisků
- (tzn. zisk firmy na jednotku výroby je cena výrobku mínus náklady na jeho výrobu a vzhledem k tomu, že náklady jsou smluvní, tzn. že zůstávají po určitou dobu stejné, tak se zisk na jeden výrobek bude s rostoucí cenovou hladinou zvyšovat)
- rovnovážný produkt je v krátkém období Y a jeho úroveň je dána průsečíkem křivek AD a SRAS
- posuny křivky SRAS jsou spojeny s křivkou AD, ve které je vyšší (nižší) reálné poptávané množství statků podmíněno nižší (vyšší) cenovou hladinou
- tzn. nižší poptávané množství statků Y je podmíněno vyšší cenovou hladinou P a naopak

agregátní nabídka v dlouhém období

agregátní nabídka v dlouhém období (stejná u Keynese i Monetaristů):
- v dlouhém období vyvolá růst cenové hladiny silnější tlak na růst mzdových nákladů i na růst cen ostatních nákladových položek
- růst cenové hladiny při fixní nominální mzdové sazbě má za následek pokles reálných mzdových sazeb (za stejné peníze koupím méně) – tzn. pracovníci chtějí zvýšit nominální mzdové sazby, což pro firmy znamená růst nákladů
- v důsledku růstu nákladů nebudou mít firmy zájem zvyšovat objem produkce a křivka agregátní nabídky v dlouhém období se stává vertikální (protíná vodorovnou osu na úrovni potenciálního produktu Y*
- růst nebo pokles agregátní poptávky je vyjádřen pohybem její křivky (AD) nahoru nebo dolů a to povede při stabilní křivce LRAS1 dlouhodobě pouze ke změně cenové hladiny a tím i nominálního produktu
- reálný produkt se nemění, nový rovnovážný bod E2 leží přesně nad původním bodem rovnováhy E1
- dlouhodobě se reálný produkt může zvýšit (snížit) jen tehdy, zvýší-li se (poklesne-li) dlouhodobě potenciální produkt, posune-li se křivka LRAS1 doprava (nebo doleva) LRAS2

příklady pozitivních poptávkových šoků

příklady pozitivních poptávkových šoků (posun křivky doprava):
1. růst bohatství domácností vede k růstu spotřebních výdajů
2. pokles míry zdanění osobního důchodu vede k růstu osobního disponibilního důchodu a tím i spotřebních výdajů
3. pokles míry zdanění důchodů podniku může vést k růstu jejich poptávky po investicích
4. pokles úrokové sazby umožňuje realizovat méně výnosné investiční projekty a tím zvyšuje poptávku po investicích
5. úroková sazba může prostřednictvím vlivu měnových kursů stimulovat i čistý export, změna (pokles) úrokové sazby bude v tomto případě výsledkem měnové politiky centrální banky v podobě opatření, která zvyšují nominální množství peněz v ekonomice (tzv. peněžní zásobu) – jde o nepřímý keynesiánský model vztahu peněžní zásoby a agregátní poptávky
6. změna peněžní zásoby se může projevit přímo v rostoucí poptávce po statcích (např. domácnosti přeměňují část peněz, jejichž držbu považují za přebytečnou, na nákup spotřebních statků – interpretace preferovaná monetaristickým přístupem)
7. růst populace povede k růstu spotřebních výdajů případně i bytové výstavby
8. rozhodnutí vlády zvýšit své nákupy vede (se promítne do) k růstu agregátní poptávky
9. růst transferových výdajů vlády se projeví prostřednictvím růstu spotřebních a investičních výdajů
10. export bude stimulován zejména růstem národního důchodu v zahraničí
11. očekávání růstu cenové hladiny (resp. míry inflace) povede k tomu, že v současnosti porostou plánované výdaje

změna agregátní poptávky

v kombinaci s křivkou agregátní nabídky může mít změna agregátní poptávky různé důsledky a to:
 změnu reálného produktu při stabilní cenové hladině
 změnu cenové hladiny při stabilním reálném produktu
 změnu reálného produktu i cenové hladiny

agregátní nabídka (AS):
- je představována množstvím produkce (Y) nabízeným při určité cenové hladině (P)
- tzn. je to suma reálné produkce a služeb, které jsou výrobci schopni poskytnout v závislosti na různé cenové hladině
- vyjadřuje přímo úměrný vztah mezi všeobecnou úrovní cen a celkovým množstvím výrobků a služeb, které je v ekonomice vyrobeno v určitém časovém období
- agregátní nabídkou se rozumí celkové množství produktu, které jsou podniky ochotny vyrobit a prodat v průběhu určitého období.
- křivka AS ukazuje výši reálného produktu, které bude dosaženo při kterékoli možné cenové hladině

determinanty určující křivku agregátní poptávky

determinanty určující křivku agregátní poptávky

1) Spotřeba (C)
- je primárně určena osobním disponibilním důchodem (osobní důchod po zaplacení daní) a bohatstvím spotřebitelů. Roste-li cenová hladina, klesá i spotřeba, protože klesá reálný důchod i bohatství.

2) Investice (I)
- jsou určeny následujícími faktory: výše produktu, kapitálové náklady (určené daňovou politikou, úrokovými sazbami apod.) a budoucí očekávání investorů. Výši investic nejvíce ovlivňuje monetární politika.

3) Vládní výdaje na statky a služby (G)
- jejich výše je určena pouze rozhodnutími vlády o výdajích
4) Čisté vývozy (X)
- jsou určeny rozdílem výše vývozů a výše dovozů. Mezi hlavní faktory, které ovlivňují čisté vývozy patří domácí důchod a produkt, poměr domácích k zahraničním cenám a měnový kurs dané země.

AD

- AD jsou celkové výdaje ve všech výrobních sektorech na spotřebu, na soukromé investice, na vládní nákupy statků a služeb a na čisté vývozy
- nepřímo úměrnou závislost mezi cenovou hladinou (P) a poptávaným množstvím statků, které můžeme považovat za rovnovážný reálný produkt (Y) vyjadřuje křivka AD

posun křivky AD (agregátní poptávky):
- doprava nebo doleva, jde o růst (doprava AD) nebo pokles (doleva AD) agregátní poptávky, kdy subjekty zamýšlejí při dané cenové hladině nakoupit více či méně statků
- posuny křivky agregátní poptávky jsou způsobeny poptávkovými šoky (pozitivní x negativní), které mohou být výsledkem:
a) spontánních tržních procesů (zejména rozkolísanosti spotřebních a investičních výdajů) nebo
b) regulačními zásahy autorit (zejména fiskální a měnová politika)

příčiny nepřímé závislosti cenové hladiny a celkových plánovaných výdajů

2. efekt bohatství v rámci Keynesova efektu:
- vychází z toho, že s poklesem cenové hladiny se zvyšuje reálný důchod spotřebitele a tím se stáváme bohatšími (a snižuje se úroková sazba - viz odstavec výš) a obráceně – chudneme, když cenová hladina roste
- pokud úroková sazba neklesá, nebo na ní investiční výdaje nereagují, dochází k odlišné interpretací růstu poptávaného množství produkce, která pomíjí vliv úrokové sazby – jde o tzv. efekt bohatství
- s růstem reálného bohatství může nastat situace, že domácnosti více utrácejí, rostou tedy jejich spotřební výdaje – jde o tzv. efekt reálných peněžních zůstatků
- tzn. že domácnosti udržují stabilní reálnou hodnotu svých peněžních zůstatků

3. efekt reálných peněžních zůstatků:
- je spojen s přenosem poptávky z domácích trhů na trhy zahraniční a naopak a souvisí s nahrazováním domácího zboží zbožím zahraničním a naopak
- pokles domácí cenové hladiny znamená všeobecné snižování cen domácího zboží a služeb
- dá se očekávat, že poroste poptávka zahraničních subjektů po zlevňujících se statcích naší ekonomiky
- může dojít k tomu, že poklesne domácí poptávka po relativně dražším dováženém zboží a tím se část domácích výdajů přesměruje a zvýší produkci domácí ekonomiky (tzn. zvýší poptávané množství reálného HDP)

důsledky hospodářského cyklu:

2. politické důsledky
- v období recesí a depresí dochází ke koncentraci závažných ekonomických problémů, které jsou doprovázeny i politickými problémy
- vyplývá to z poklesu životní úrovně a z následné radikalizace postižených skupin obyvatelstva

proticyklická politika:
= politika vyhlazování hospodářského cyklu

a) aktivistická keynesiánská politika
- je založena na stimulaci nebo restrikci agregátní poptávky (regulace agregátní poptávky)

regulace agregátní poptávky má zároveň podobu:
- politiky vysoké zaměstnanosti (cílem je pokles nezaměstnanosti) díky snižování cyklické nezaměstnanosti
- nebo podobu protiinflační politiky (cílem pokles inflace)

regulace agregátní poptávky

regulace agregátní poptávky je prováděna především:
- fiskální politikou – v rámci ní se mění vládní výdaje (nákupy, transferové platby) a daňové zatížení ekonomických subjektů
- monetární politikou – v podobě, kdy centrální banka ovlivňuje množství peněz v ekonomice, tím i úrokovou sazbu a výdaje na ni citlivé, tzn. i agregátní poptávku
- politikou, která bezprostředně ovlivňuje čistý export (pomocí těchto nástrojů: usměrňování vývoje měnových kursů, cla, importní kvóty a další opatření)
b) monetaristický přístup k proticyklické politice
- monetaristé zastávají názor, že výkyvy v ekonomice jsou způsobeny vládními zásahy (a tak dochází k tržnímu selhání), proto v tomto případě proticyklická politika spočívá v absenci regulace agregátní poptávky
- monetaristé tvrdí, že stabilní růst produktu bude zabezpečen přiměřenou měnovou politikou v podobě dodržení měnového pravidla (viz. měnová politika)

Agregátní poptávka a agregátní nabídka

4. Agregátní poptávka a agregátní nabídka
agregátní poptávka (AD):
- představuje objem celkových plánovaných výdajů (výdaje všech 4 subjektů) na nákup produktu (Y) při určité cenové hladině (P)
- se změnou cenové hladiny se mění i objem celkových plánovaných výdajů (objem poptávaného produktu)
- vyjadřuje vzájemný vztah mezi úrovní cen (vyjádřenou prostřednictvím cenového indexu) a celkovým požadovaným množstvím výrobků a služeb

tvar křivky agregátní poptávky:
- vztah mezi vývojem cenové hladiny a objemem poptávaného produktu je nepřímý – tzn. s poklesem (růstem) cenové hladiny reálné celkové plánované výdaje rostou (klesají)
příčiny nepřímé závislosti cenové hladiny a celkových plánovaných výdajů:
1. vztah cenové hladiny a rostoucích výdajů (Keynesův efekt)
- pokles cenové hladiny znamená, že při konstantní hladině důchodů budou celkové plánované výdaje na nákup produktu nižší (je to způsobeno tím, že s poklesem cenové hladiny se zvyšuje reálná hodnota důchodu (= je to množství statků, které je možno si koupit za danou nominální sumu peněz)
- pokles cen způsobí snížení poptávky po penězích, poroste poptávka po ostatních finančních aktivech (jako např. obligace), poroste i jejich cena a klesá nominální úroková sazba
- pokles úrokové sazby zvýší plánované investiční výdaje, případně spotřební výdaje domácností na dlouhodobé spotřební statky (i vládních výdajů a popř. i u čistého exportu)

důsledky hospodářského cyklu:

důsledky hospodářského cyklu:
1. ekonomické důsledky
- nejvýraznějším důsledkem cyklického kolísání ekonomické aktivity je růst nezaměstnanosti (ve fázi kontrakce - recese) a s tím spojená ztráta produkce ve srovnání s potenciálními výrobními možnosti ekonomiky – dopadem nízkého objemu vytvořené produkce je pokles ekonomické úrovně (HDP/1 obyvatel) a z toho vyplývá pokles životní úrovně obyvatelstva (resp. její podstatné části)
- vysoká nezaměstnanost (přináší sebou další specifické negativní důsledky ekonomické i sociální (viz. otázka nezaměstnanost a její důsledky)
- kolísání konjunktury (období, ve kterém skutečný produkt převyšuje svoji úroveň, které dosáhl v předchozím cyklu) sebou přináší nestabilitu cenové hladiny s nežádoucími důsledky zejména v případě růstu míry inflace a to v případech mezery produktu:
- Y  Y* - přehřátí konjunktury – důsledek pozitivního poptávkového šoku zejména v ekonomice s tzv. plnou zaměstnaností
- Y  Y* - stagflace – důsledek negativního nominálního nabídkového šoku

Pracovní právo,poměr

Druhy vzniku pracovního poměru
Skončení pracovního poměru, účast odborů při rozvázání prac. poměru, pracovní posudek
PRÁCE KONANÉ MIMO PRACOVNÍ POMĚR
Pracovní poměr na dobu určitou, neurčitou
Změny pracovního poměru, změny sjednaných podmínek, převedení na jinou prác
PRACOVNÍ PRÁVO
PRACOVNÍ PRÁVO 2
Pracovní způsobilost tvoří: