Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Vývoj dítěte- 3 až 6 let, Věk „mateřské“ školky. Věk, kdy u dítěte dominuje fantazie!

Motorický vývoj
Tříleté dítě je již z hlediska motoriky značně vyspělé, chodí ze schodů a do schodů, běhá, padá jen zřídka. Vyvíjí se však pohybová obratnost, dochází ke zdokonalování hbitosti a elegance.
           Čtyřleté dítě už skáče. Leze po žebříku, seskočí z lavičky, hází míč. Narůstá jeho soběstačnost- sám jí, svléká a obléká se, obouvá, koupe se již jen s dohledem. Ve zručnosti se cvičí hrami s kostkami, pískem a hlavně kresbou.
          Kresbou děti vyjadřují svoje vlastní představy. Tříleté dítě většinou obrázek pojmenuje až po dokončení, čtyřleté již kreslí realističtěji (postavy jen v hrubých obrysech). Kresba pětiletého dítěte už odpovídá zcela jeho představě.

Řeč
Značně se zdokonaluje. Ze začátku je ještě nedokonalá výslovnost, mnohé hlásky jsou vyslovovány jinými, ale začátkem 5 roku už jakási patlavost mizí. Pokroky v řeči jsou patrné i ve stavbě vět, jejím rozsahu. Roste i zájem o mluvenou řeč, děti vydrží poslouchat pohádky.
Ve třech letech jíž dítě umí nějakou říkanku a hodně si povídá i samo pro sebe. Zná své jméno a pohlaví, zná barvy, vysvětlí jednoduché věci. Používá ale také řeči k regulaci chování.

Koncem tohoto období vyrůstá dítě z rodiny, utváří si vztahy s jinými dětmi, rozšiřuje si časovou perspektivu (až večer, zítra). Navíc začíná pracovat.

Kognitivní vývoj
Kolem čtyř let se dítě dostává z úrovně symbolického myšlení na úroveň myšlení názorového. Uvažuje tak v celostních pojmech, vzniklých na základě podobnosti. Usuzování je však ještě stále vázané na vnímané a představované. (pokus s korálky). Dítě ještě nepostupuje v logických krocích, při myšlení postupuje systémem POKUS x OMYL.
         Myšlení dítěte je egocentrické, antropomorfické (vše polidšťuje), magické (mění fakta podle svého přání) a artificialistické (vše se „dělá“).
Emoční vývoj a socializace
Nejvýznamnějším prostředím pro dítě je rodina. Pomáhá s vývojem sociální reaktivity, sociálních kontrol a osvojení si sociálních rolí.
S. reaktivita- vývoj emočních vztahů k lidem
S. kontroly- vývoj norem, usměrňování chování, vytváření hranic i cílů…Dítě se
                    podrobuje sociálnímu tlaku, musí se chovat podobně jako „dospělí“. Toto
                    bývá velmi rozdílné v různých kulturách. Vyvíjí se i seberegulace (pokus
                    se zakázanou hračkou) a svědomí. To ovlivňují značně disciplinární
                    techniky (tělesné tresty, kázeňské postihy).  
S. role- vzorce chování, které od nás společnost očekává, vzhledem k společnosti, ale i
           k rodině.  Mezi dětmi dochází k přátelskému kontaktu ve dvou letech- objevuje
           se úsměv, vzájemné podání hračky. Kolem 3 roku dochází ke společným hrám.
           Společné hry pak převažují u dětí čtyř a pětiletých. Díky hrám se pak vytvoří
           hierarchie, některé děti jsou oblíbené, jiné ne. Vzniká značná rivalita.
           Nejvýznamnější je diferenciace rolí mužských a ženských (i podle vrozených
           vloh). Působí tady ale hlavně stereotypní očekávání rodičů. Zaměřují se na dítě
           stejného pohlaví, ukazují vzorové chování.

Z hlediska citů, je dítě náchylné k afektům. Diferencuje své citové vztahy (ví co na kom nemá rád).

Významnou roli v socializaci zaujímá hra. Toto období bychom také mohli pojmenovat „obdobím hry“. Je to hlavní činnost dítěte. Hra je psychická nebo fyzická činnost, která je vykonávána jenom proto, že je libá a přináší dítěti uspokojení sama o sobě. Dítě si hraje, protože ho to baví.
Formy hry jsou různé.

Dělení podle Briana Sutton-Smithe:
a) průzkumné                            b) konstrukční a tvořivé                    c) hry obratnosti a síly
d) hry napodobování a hraní rolí

Dělení podle Cailloise
a) soupeřivé                              b) hry o štěstí                                     c) nápodobivé
d) hry ze závratě

Na otázku, proč si lidé hrají, odpovídá mnoho Teorií her. Jedna praví, že hraní napomáhá rozumnému a účelnému životu, vede k osvojení užitečných dovedností, vede k uvolnění.
Druhá teorie říká, že hra má smysl sama o sobě, je to jedna ze základních potřebo člověka, ve všech společnostech a kulturách.
  Na hrách je založena i psychoterapie, která se užívá u malých dětí.

Výchovné potíže:
Nechutenství
Leváctví
Opoždění řeči
Koktavost
Ráčkování a šišlání
Barvoslepost
Vzdorovitost, zlostnost
Neposlušnost
Nepořádnost
Hyperaktivita
Ostýchavost
Noční pomočování