Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

1. ÚSTAVNÍ PRÁVO

 Souhrn právních norem, které upravují nejdůležitější vztahy ve státě.
 Prameny: Ústava a ústavní zákony = nejdůležitější právní normy, které tvoří vrchol právního řádu

Ústava demokratických států obvykle stanovuje:
1. TYPY STÁTNÍCH ZŘÍZENÍ
a. Unitární stát
b. Federace
c. Konfederace

2. FORMU VLÁDY
a. Monarchie
i. absolutní
ii. konstituční
iii. parlamentní
b. Republika
i. parlamentní
ii. prezidentská
iii. neprezidentská

3. ROZDĚLENÍ STÁTNÍ MOCI A CHARAKTER NEJVYŠŠÍCH ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY

Tématický plán

• září - listopad
1. ÚSTAVNÍ PRÁVO
a) Základy státního zřízení ČR (test č. 1)
b) Ústava ČR + Listina základních práv a svobod ČR (test č. 2)
c) Soustava Státních orgánů
d) Územní samospráva (test č. 3)
e) Volební systém ČR a ostatní volební systémy (test č. 4)

• prosinec - leden
2. SPRÁVNÍ PRÁVO HMOTNÉ
a) Vymezení pojmu, právní úprava
b) Správní řízení
c) Přestupky a jejich projednávání (test č. 5; úkol)

• únor - březen
3. TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ
a) Vymezení pojmu, právní úprava
b) Trestní řízení (test č. 6)

• duben - červen
4. POSTAVENÍ A FUNKCE SOUDU V ČR
a) Státní zastupitelství
b) Postavení a funkce advokátů, komerčních právníků, notářů

5. FINANČNÍ PRÁVO

Podvod

- omyl – rozpor mezi představou a skutečností (garáž není v demoličním pásmu… a ona je)
- omyl se děje lstivým jednáním; rafinovanost tu být nemusí, stačí nepravdivá informace
- podvod X krádež - při krádeži si pachatel vezme věc sám; při podvodu mu ji oklamaný vydá sám
- o podvod nejde, vyláká-li někdo plnění, na něž měl právní nárok
- při podvodu mohou figurovat tyto osoby – pachatel, osoba jednající v omylu, poškozený a ten, kdo se obohatil.

Pojistný podvod
(1) Kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
(2) Stejně bude potrestán, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu nikoliv malou.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) způsobí-li takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

(5) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu velkého rozsahu.

Úvěrový podvod

(1) Kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
(2) Stejně bude potrestán, kdo bez souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby použije úvěr, subvenci nebo dotaci na jiný než určený účel.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu nikoliv malou.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
(5) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu

Porušování povinnosti při správě cizího majetku
- ustanovení §255 se vztahuje na osoby, jimž byla svěřena správa cizího majetku
- uplatní se tam, kde se nedá prokázat obohacení sebe nebo někoho jiného, ale prokáže se způsobení škody
- objektem t.č. je cizí majetek; chráněn je tu i zvláštní vztah důvěry
- jednání – pachatel způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek
- pachatelem může být rodič nebo opatrovník vůči dítěti, opatrovník nesvéprávné osoby, správce konkurzní podstaty, prokurista, vedoucí filiálky,…
- jde o trestný čin úmyslný

Krádež

- objektem je vlastnictví a držení věci
- objektivní stránka – předmětem útoku je cizí věc; předmětem krádeže nemohou být věci nemovité; jde vždy o cizí věc - - - vlastník se nemůže dopustit krádeže na své věci
- následkem krádeže je způsobení škody nikoliv nepatrné na cizím majetku, pod touto hranicí jde o přestupek; škodou je celá hodnota poškozené věci
- krádež nemusí být tajná
- bez ohledu na výši škody je krádež trestným činem, jsou-li tu okolnosti zvyšující nebezpečnost jednání pachatele…
- pojem krádež vloupáním – vniknutí do uzavřeného prostoru - - - 1. lstí; 2. nedovoleným překonáním uzamčení; 3. překonáním jiné jistící překážky s použitím síly
- uzavřeným prostorem je nejen stavba a její část, ale i ohrazený pozemek, nebo zavazadlový prostor auta, pokladna
- uzavřením je ochrana věci před odcizením
- vniknutí je nejen vstup, ale i sáhnutí dovnitř
- lest př. Pachatel se dá do objektu zavřít, aby v noci kradl
- uzamčením je zámek, zástrčka ovladatelná jen zevnitř, automatické signální zařízení; věc není uzamčena, je-li v zámku klíč
- jiná jistící překážka – plot, mříž nebo i výškový rozdíl

- subjektivní stránka – vždy úmyslné zavinění; úmysl musí zahrnovat celou objektivní stránku – tedy také přisvojení věci, tzn. Trvalé vyloučení poškozeného z dispozice věci
- trestní odpovědnost nezaniká tím, že pachatel věc krátce po činu vrátí

Zpronevěra

- objektem je vlastnictví
- předmětem útoku je cizí věc, která byla pachateli svěřena
- subjektivní stránka* – pachatel už při přisvojení ví, že peníze nebude moci vrátit a je s tím pro ten případ srozuměn
- věc svěřená – jestliže je odevzdána do moci jiného; svěřitel nemusí být vlastníkem; příklad věci svěřené – peníze, které má posel doručit; zavazadla v úschovně zavazadel, auto v opravně…
- jednáním u zpronevěry – je přisvojení si věci, vyloučení dosavadního vlastníka z dispozice věcí
- zpronevěra je trestným činem, je-li způsobena škoda nikoli nepatrná, jinak je to přestupek
- *) subjektivní stránka – je třeba úmyslu; úmysl si věc přivlastnit vznikne zpravidla později, ne hned při svěření věci

Podvod
- objektem t.č. – majetek
- objektivní stránka:
1) pachatel uvede někoho v omyl nebo využije něčího omylu¨
2) tato osoba v důsledku omylu provede majetkovou dispozici
3) touto dispozicí vznikne na cizím majetku škoda nikoli nepatrná
4) zároveň se tím pachatel nebo někdo jiný obohatí

Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

- Nepatří sem nezaplacení správně vyměřené daně; ani když zaměstnavatel srazí zaměstnanci daň z příjmu a neodvede ji státu
- „ve větším rozsahu“ = jde nejméně o dvanáctinásobek nejnižší měsíční mzdy; jiná než finanční hlediska zde nehrají roli
- Pachatelem může být i osoba, která není subjektem daně
- Zavinění se ve formě úmyslu vztahuje i na to, že daň (poplatek, dávka) je zkracována

Nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení
(1) Kdo nesplní svoji zákonnou oznamovací povinnost vůči správci daně a ohrozí tak ve větším rozsahu řádné a včasné vyměření daně jinému nebo její vymáhání, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem značnou škodu.

XIX) TRESTNÉ ČINY PROTI MAJETKU (KRÁDEŽ, ZPRONEVĚRA, PODVOD, POJISTNÝ PODVOD, ÚVĚROVÝ PODVOD, PORUŠOVÁNÍ POVINNOSTI PŘI SPRÁVĚ CIZÍHO MAJETKU)
- Skupinovým objektem jsou majetkové zájmy; vlastnictví k věci
- Vedle vlastnictví jsou tu chráněna i některá jiná majetková práva a nerušené držení věci
- Majetek spolu se svobodou je objektem loupeže
- Majetkem jsou nejen věci, ale i majetková práva – např. pohledávka
- Předmětem útoku bývá zpravidla věc cizí (v §258 věc vlastní  „zneužívání vlastnictví“ )

XIX) TRESTNÉ ČINY PROTI MAJETKU (KRÁDEŽ, ZPRONEVĚRA, PODVOD, POJISTNÝ PODVOD, ÚVĚROVÝ PODVOD, PORUŠOVÁNÍ POVINNOSTI PŘI SPRÁVĚ CIZÍHO MAJETKU)

- Trestní zákon nerozlišuje movité a nemovité, ale např. krádež – je útokem pouze na věc movitou; nebo při pojistném podvodu jsou předmětem útoku prakticky jen peníze
- Pozn. Předmětem útoku může být i elektřina - - - nelze ji zařadit pod pojem věc

- z hlediska jednání a následku rozlišujeme 4 skupiny trestných činů:
a) obohacovací (např.krádež, zpronevěra, podvod)
b) poškozovaní (např. poškozování cizí věci)
c) „krádež užitku“ = futurum usus (neoprávněné užívání cizí věci)
d) Kořistění z trestného činu jiné osoby (podílnictví)

- rozhodující je hodnota, o kterou byl majetek poškozeného zmenšen, nikoliv obohacení pachatele
- subjektivní stránka – záleží v úmyslu – musí se vztahovat na všechny znaky objektivní stránky, tedy např. na okolnost, že jde o cizí věc

„Kdo poškodí důležitý kulturní nebo jiný důležitý obecný zájem tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou nebo zašantročí vlastní věc, která požívá ochrany podle zvláštních předpisů, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.“

- svolení poškozeného vylučuje protiprávnost jednání, dodatečné svolení snižuje stupeň nebezpečnosti pro společnost
- trestní sankce – od nejnižších až k horní hranici 12 let odnětí svobody u obohacovacích t.č.; v úvahu přichází s odnětím svobody i peněžitý trest

XVII) ZNEUŽÍVÁNÍ INFORMACÍ V OBCHODNÍM STYKU

II) v druhém případě jednání spočívá v tom, že pachatel poruší zákaz konkurence – uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikům ohledně nichž platí zákaz konkurence
 tzn. Člen představenstva, prokurista nebo ředitel nesmí být podnikatelem ani členy statutárních a dozorčích orgánů právnických osob s obdobným předmětem činnosti
- okruh pachatelů je upraven šíře, než je tomu u zákazu konkurence v obchodním zákoníku; pachatelem může být – člen orgánu, společník, podnikatel, účastník na podnikání, pracovník podniku/organizace, který má vedoucí postavení

- subjektivní stránka – v obou případech jde o úmyslné zavinění; jde o úmysl opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch – zlepšení postavení na trhu, hmotný zisk…

XVIII) TRESTNÉ ČINY DAŇOVÉ (NEODVEDENÍ DANĚ, POJISTNÉHO NA SOC.ZABEZPEČENÍ, NA ZRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ A PŘÍSPĚVKU NA STÁTNÍ POLITIKU ZAMĚSTNANOSTI, ZKRÁCENÍ DANĚ, POPLATKU A PODOBNÉ POVINNÉ PLATBY, NESPLNĚNÍ OZNAMOVACÍ POVINNOSTI V DAŇ.ŘÍZENÍ)

Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
(1) Kdo jako plátce ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost za poplatníka odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, nebo příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.

Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

(2) Odnětím svobody na jeden rok až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 prospěch velkého rozsahu.

Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
(1) Kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.
(2) Stejně bude potrestán, kdo vyláká výhodu na některé z povinných plateb uvedených v odstavci 1.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 nejméně se dvěma osobami,
b) poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
(4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu.

- Objektem t.č. je zájem na správném vyměření daně, cla, pojistného a soc.zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatku nebo jiné podobné dávky
- Jde vlastně o speciální případ podvodu
- Jednání – pachatel tyto dávky zkrátí ve větším rozsahu; zkrácení je jednání, v důsledku něhož je poplatníkovi vyměřena nižší daň (poplatek, dávka) nebo k vyměření nedojde

Poškozování spotřebitele

- obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty
I)
V prvním případě je objektem t.č. majetek, důvěra v poctivost obchodu a služeb. Jde o speciální případ podvodu.
Objektivní stránka – pachatel na cizím majetku způsobí škodu nikoliv nepatrnou tím, že poškozuje spotřebitele.
Spotřebitelem – spotřebitelem je fyzická osoba; nakupuje výrobky/služby pro přímou osobní spotřebu, pro sebe a příslušníky své domácnosti. Spotřebitelem může být i právnická osoba, která nakupuje a užívá výrobky a služby obdobně jako fyzická osoba – není to podnikatel při své podnik.činnosti, když kupuje zboží pro svou provozovnu…
Pachatelem může být pracovník spol.provozující obchod/služby; soukromý podnikatel podnikající neoprávněně…
Zavinění má formu úmyslu.

II)
Objektem t.č. je důvěra v kvalit výrobků, prací a služeb, které se nabízejí na trhu. Občan předpokládá náležitou ochranu spotřebitele.
Jednání spočívá v tom, že pachatel uvede na trh výrobky, práce či služby a zatají při tom jejich podstatné vady.
Podstatné vady – takové, které výrazně zatěžují řádné použití …
Pachatelem je ten, kdo rozhoduje o uvedení … na trh nebo ten, kdo takový výrobek skutečné uvádí. Odpovědnost je třeba řešit podle toho, jakou práci osoba skutečně vykonává, nikoliv jen podle jejího zařazení napsaného v pracovní smlouvě.
Jde o t.č. úmyslný.

Porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou

- objektem t.č. jsou obecné zájmy hospodářské i jiné (kulturní, zdravotnické, bezpečnostní), pokud mohou být ohroženy nekontrolovaným pohybem zboží přes státní hranici
- objektivní stránka – pachatel poruší zákaz nebo omezení dovozu/vývozu/průvozu zboží; posuzuje podle norem upravujících dovoz, vývoz a tranzit  tzv.blanketní dispozice = úprava je obsažena v celním zákoně č.13/1993 Sb. Ve znění novely a řadě právních norem
- ohrožení obecného zájmu a to hospodářského je podstatné, jestliže cena zboží překročí zhruba částku 80.000Kč
- jde o úmyslný t.č.

XVII) ZNEUŽÍVÁNÍ INFORMACÍ V OBCHODNÍM STYKU
- Objektem t.č. je hospodářská kázeň – zacházení s informacemi, které někdo získá z titulu svého postavení nebo zneužívání zákazu konkurence
- Obecně lze říct, že objektem je zásada rovnosti subjektů trhu

I) jednání záleží v prvním případě v tom, že pachatel neoprávněně užije informace dosud nikoliv veřejně přístupné, které získal z titulu svého postavení, v obchodním styku; jde o informaci, kt.se dozví dřív než ostatní ve věci zainteresovaní – zvýšení ceny, regulace státem určených komodit, sloučení/rozdělení podniku… ; zveřejněním takových informací dochází k ovlivňování rozhodování v obchodním styku; nemusí jít zpravidla o hospodářské tajemství nebo o obchodní tajemství.
 pachatelem je ten, kdo získal uvedenou informaci z důvodu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce

XII) PŘIJÍMÁNÍ ÚPLATKU

- k přijetí slibu stačí, když pachatel učiněnou nabídku neodmítne a souhlasí s ní
- vždy se vyžaduje příčinná souvislost mezi úplatkem a obstaráváním věcí obecného zájmu
- u žádání úplatku je vyšší trestní postih - - - pachatel jen pasivně nepřijímá, ale je ve věci aktivní
- t.č.je dokonán přijetím slibu, samotného úplatku nebo vznesení požadavku
- subjektem tohoto t.č.může být pouze osoba, která má účast na obstarávání věcí obecného zájmu; ten, kdo to zprostředkuje je pouze pomocníkem k t.č
- pro trestnost přijímání úplatku se vyžaduje po subjektivní stránce úmysl

XIII) PODPLÁCENÍ
- Objektivní stránku mohou naplnit:

A) poskytnutí úplatku
B) nabídka úplatku
C) slib úplatku
- vždy v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu
- pro trestnost tohoto jednání není rozhodující odmítnutí úplatku
- subjektem tohoto t.č. (na rozdíl od subjektu přijímání úplatku) může být kdokoliv
- po subjektivní stránce jde o úmysl

XIV) NEPŘÍMÉ ÚPLATKÁŘSTVÍ

- Je tzv. úplatnou intervencí, působící na výkon pravomoci veřejného činitele
- Objektivní stránka:
A) žádost o úplatek
B) přijetí úplatku
C) poskytnutí, nabídka, slib úplatku jinému … §162 odst.2

- na rozdíl od úplatkářství se tu požaduje působení výlučně na výkon pravomoci veřejného činitele
- z hlediska subjektivní stránky jde o úmysl
- jestliže pachatel neměl úmysl od začátku působit na veřejného činitele, ale jen chtěl získat výhodu, nejde o nepřímé úplatkářství, ale o trestný čin podvodu(nebo jeho pokusu)
- jestliže pachatel žádá nebo příjme úplatek pro osobu, kt.je veřejným činitelem nebo obstarává věci obecného zájmu, a jedná v součinnosti s touto osobou jako zprostředkovatel, může jít o účastenství na t.č. přijímání úplatku


XV) ZÁNIK TRESTNOSTI ÚPLATKÁŘSTVÍ
- hlava 5., §65,66,67 a 67a - - - obecně, zánik trestnosti t.č. pro společnost obecně
- účinná lítost – jestliže pachatel dobrovolně škodlivý následek trestného činu zamezil, zabránil, oznámil … t.č. jsou vyjmenovány v zákoně
- promlčení trestného činu…

XVI) TRESTNÉ ČINY PROTI HOSPODÁŘSKÉ SOUSTAVĚ (NEOPRÁVNĚNÉ PODNIKÁNÍ, POŠKOZOVÁNÍ SPOTŘEBITELE, PORUŠOVÁNÍ PŘEDPISU V OBĚHU ZBOŽÍ VE STYKU S CIZINOU)

Neoprávněné podnikání
- účelem tohoto ustanovení je zajistit rovnost subjektů hosp.soutěže ve vztahu ke státní regulaci (bezpečnost práce, hygienické předpisy apod..), v souvislosti s předpisy, které musí osoby podnikající v souladu s živnostenským zákonem a dalšími předpisy dodržovat

objektivní stránka – záleží v tom, že pachatel neoprávněně ve větším rozsahu výdělečně podniká.
Podnikání definuje obchodní zákoník v §2..

Př. Výdělečného podnikání – poskytování služeb, výrobní podnikání.

- trestní odpovědnost je omezena na nedovolené podnikání ve větším rozsahu – soustavná činnost provozovaná zpravidla alespoň 6 měsíců
- musí jít o neoprávněnou činnost, tj. činnost k níž je třeba získat oprávnění – splnění obecných podmínek živnostenského zákona a ohlášení živnosti
 neoprávněné je podnikání překračující rámec povolení
Pachatelem může být občan provozující výdělečné podnikání, nemůže to být právnická osoba.
Po subjektivní stránce je vyžadován úmysl – musí se vztahovat i k znaku „neoprávněně“.

Návodce

Návodce – ten, kdo v jiném úmyslně vzbudí rozhodnutí spáchat t.č. – přemlouváním, poučením, radou, rozkazem, sázkou, zjednáním za mzdu, pohrůžkou nebo jinak… Návod může být proveden ústně, písemně nebo jinak. Návod musí směřovat vůči určité osobě, ale také k individuálně určitému trestnému činu. Pro trestní odpovědnost návodce je nutná příčinná souvislost mezi činnosti a t.č. - - - objektivní stránka; subjektivní stránka - - - vyžaduje úmysl.

Provokatér – navede jiného k t.č., aby jej pak udal; je taky trestně odpovědný!

Pomocník – ten, kdo jinému úmyslně umožní nebo usnadní spáchání t.č.
(podpora pachatele po dokončení t.č. může být trestná jako nadržování; případně neoznámení t.č. nebo podílnictví )
Promlčení trestného činu - - - projít.

XII) PŘIJÍMÁNÍ ÚPLATKU
- §160 odst. 1

- objektivní stránka t.č. je tvořena třemi formami jednání:

A) přijetí úplatku
B) přijetí slibu o poskytnutí úplatku
C) žádání úplatku

Trestání přípravy a pokusu

- příprava je trestná podle trestní sazby stanovené na t.č., k němuž směřovala, jestliže trest.zákon nestanoví ve zvláštní části něco jiného
- pokus je bez výjimky trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný t.č.

projít zvlášť závažné t.č. viz.zákon
kdy trestnost zaniká… kulpulózní t.č. – z nedbalosti
zánik přípravy a pokusu – dobrovolným upuštěním, dobrovolným včasným oznámením

XI) SOUČINNOST A ÚČASTENSTVÍ

Trestná součinnost
- na t.č. se podílí víc spolupachatelů nebo pachatel i jiné osoby - - - zejména tím, že t.č.pachatele nebo spolupachatelů úmyslně vyvolávají nebo takový čin usnadňují, nebo posléze pomáhají uniknout trestnímu stíhání nebo trestu
- t.č.spáchaný v součinnosti je pro společnost nebezpečnější než stejný čin spáchaný jedním pachatelem
- patří sem např.: podněcování, schvalování t.č., nadržování, nepřekážení trestného činu, neoznámení trestného činu; zločinné spolčení
- povahu součinnosti spolčení a srocení, které jsou formami připravy
- účastenství je vlastně kvalifikovaná forma součinnosti dvou i více osob – v širším smyslu do účastenství zahrnujeme A) spolupachatelství; B) organizátorství, návod a pomoc  v užším slova smyslu - - - organizátorství, návod a pomoc

Pachatel

- trestní zákon §9 odst.1
- … je ten, kdo spáchal čin sám; musí vykonat činnost, která je popsána v dispozici nebo se o takovou činnost musí pokusit
- U zvlášť závažných t.č. může činnost pachatele záležet na pouhé přípravě
- Jestliže zákon vyžaduje ke spáchání t.č. zvláštní vlastnost, pachatelem může být pouze ten kdo má požadované vlastnosti, jiná osoba je pouze účastník

Nepřímý pachatel
- Když pachatel užije k vykonání t.č. jiné osoby, která sama nejedná, nebo nejedná „zaviněně“  tzv. živý nástroj v rukách pachatele
- za nepřímého pachatele označujeme:
a) ten, kdo úmyslně užil k t.č. nepříčetné osoby nebo trestně neodpovědné pro nedostatečný věk
b) osoby, kt. jednala v skutkovém omylu – nemohla chápat význam svého jednáni
c) kdo zneužije osoby, kt. jednala kulpózně (= z nedbalosti), nejednala ve specifickém úmyslu, kt. vyžaduje skutková podstata
d) kdo donutí jiného fyzickým násilím
e) kdo donutí jiného pohrůžkou
f) zneužije svého práva dávat rozkazy
- osoba, kt. je „živým nástrojem“, není odpovědna vůbec nebo jen omezeně
- nepřímý pachatel je odpovědný pro úmyslný t.č., který spáchal prostřednictvím živého nástroje

Spolupachatel

- musí jít o spáchání t.č. společným jednáním = objektivní podmínka (=každý ze spolupachatelů uskutečnil všechny znaky skutkové podstaty t.č.  všichni vnikli do prodejny)
- dalším spol.znakem – úmysl k tomu směřující
- všichni spolupachatelé však nemusí jednat stejně (osoba A znehybní ženu, B jí znásilní – je to jedna skutková podstata, která vyžaduje dvojí jednání)
 spolupachatelství musí u všech spolupachatelů tvořit skutkovou podstatu téhož t.č.

Souběžné spolupachatelství – dva zloději nezávisle na sobě kradou v jednom obchodním domě, aniž by o sobě věděli - - - jejich činy se posuzují samostatně.

Pokud byl trestný čin spáchán ve spolupachatelství, odpovídá každá osoba jako by t.č. spáchala samostatně..

- spolupachatelství je vyloučeno u t.č. spáchaných z nedbalosti

Organizátorství, návod, pomoc
- organizátor, návodce, pomocník je účastníkem na dokonaném t.č. nebo na jeho pokusu

organizátor – kdo spáchání t.č. zosnoval / řídil , pokud není – vzhledem k přímé účasti na t.č. – spolupachatelem; organizátorství je nebezpečnou formou t.č.- proto je přitěžující okolností; v některých případech je důvodem vyšší trestní sazby. Organizátor je odpovědný za všechny činy, které řídil nebo zosnoval, bez rozdílu, do jaké míry si osoby plán provádějící jsou vědomy činnosti organizátora.

Příprava k t.č.

- je to první relevantní trestněprávní stádium na cestě od úmyslu až po spáchání t.č..
- co předcházelo přípravě – myšlenka, projev – nemůže být ještě t.č.
- def. Vymezená v zákoně: „…úmyslné vytváření podmínek pro spáchání t.č. …“
- nejtypičtější způsoby připravovaného jednání:
o organizování t.č,
o opatřování a přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání
o spolčení, srocení
o návod, pomoc
- jde o jednání, které nejsou uvedena ve znacích t.č., ale směřují bezprostředně k dokonání t.č.

- spolčení – dohoda 2 nebo více osob o budoucím úmyslném t.č.; jeho obsahem je budoucí spolupachatelství, organizátorství, pomoc
- budoucí čin nemusí být dohodnut do podrobností
- srocení – shluk alespoň 3 osob, k němuž došlo třeba i bez výslovné dohody, kt.je zaměřen k individuálně určitému t.č., ke kterému má ihned dojít

Příprava směřuje:
a) k trestnému činu téže osoby (opatřování věcí)
b) nebo k t.č.jiné osoby (pomoc/návod)
c) t.č.osoby vlastní nebo i jiné (spolčení)
- příprava je jednání úmyslné

Pokus trestného činu

všechny znaky skutkové podstaty t.č.
- vymezení pokusu (§8 t.zák.) – musí splnit tyto znaky:

1. jednání nebezpečné pro společnost, které bezprostředně směřuje k dokonání t.č.
2. úsmysl spáchat t.č.
3. nedostatek dokonání

ad 1) pachatel začal uskutečňovat jednání popsané v příslušné skutkové podstatě t.č., o jehož dokonání se pokouší - - - tedy začal naplňovat objektivní stránku t.č. (pachatel dal najevo úmysl spáchat t.č. – činnost, kt.objektivně znamená začátek jednání popsaný v dané skutkové podstatě)
 bezprostřední význam pro dokonání t.č. má zejména – odstraňování překážek (např.probourání se do klenotnictví, které hodlám vykrást); použití prostředků k uskutečnění zločinného cíle (- použití paklíče); působení na hmotný předmět útoku (- spoutání oběti, kt.chci usmrtit; jednání v časové a místní spojitosti s následkem…
ad 2) v obsahu úmyslu není rozdíl mezi pokusem a dokonaným t.č.; úmysl zahrnuje všechny skutečnosti, kt.tvoří znaky trestného činu
 pokus je trestný u t.č.úmyslných – úmysl musí obsahovat vůli dokonat ten který t.č.

ad 3) nedostatek účinku = následku, který je znakem skutkové podstaty t.č.; pokus vyvolává jen nebezpečí způsobení tohoto následku - - - pokus vraždy není spojen s usmrcením oběti, ale s nebezpečím jejího usmrcení

Trestnost přípravy a pokusu zaniká:

a. dobrovolným upuštěním od dalšího jednání směřujícího ke spáchání = dokonání t.č. a odstranění nebezpečí, které vzniklo chráněnému zájmu z podniknuté přípravy nebo pokusu
b. dobrovolným včasným oznámením o přípravě nebo pokusu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu (voják může učinit oznámení veliteli)

- důvodem zániku trestnosti - - -podstatně se snížila nebezpečnost pachatelova činu pro společnost
- trestnost dokončeného trestného činu nezaniká = tzv. kvalifikovaný pokus – ani dobrovolným upuštěním

Kvalifikovaný pokus/příprava  jednání, které skutečně vykonal a které již naplňuje skutkovou podstatu t.č.
Pachatel je pak odpovědný za dokonaný čin, který již spáchal - - - vrah upustil od dokonání vraždy, ale již způsobil těžkou újmu na zdraví.
- neukončený pokus - - - pachatel ještě neučinil vše, co pokládal za potřebné k dokonání trestného činu, tím že v jednání nepokračuje a současně odstraní nebezpečí, které hrozilo, může se stát beztrestným - - - př. Míření zbraní na někoho s úmyslem usmrtit, ale následné odhození… (neplatí vždy)
X
- pokus ukončený - - - pachatel uskutečnil vše, co považuje za nezbytné k dokonání t.č., avšak k dokonání t.č. přesto nedojde - - - př. Pachatel vystřelí s úmyslem usmrtit, ale nezasáhne - - - dokonaný trestný čin
 v tomto případě pachatel nemá reálnou možnost na zánik beztrestnosti

IX) POUŽITÍ ZBRANĚ, VÝKON POVOLÁNÍ A PRÁVA

- oprávněná osoba je povinna co nejvíce ušetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje, musí dbát opatrnosti
- zákon nemá ustanovení, které by privilegovaně postihovalo osoby, které překročily podmínky pro použití zbraně
- mimo uvedené případy jsou privilegované osoby oprávněny jednat v nutné obraně nebo krajní nouzi podle obecných zásad

Plnění jiných práv a povinností – výkon povolání a práva
- jestliže nějáká norma, kt.je součástí zákona, prikazuje nebo povoluje určitým způsobem, pak není takový čin nebezpečný pro společnost a ani nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu

o plnění zákonné povinnosti
 nemůže být t.č. i když zdánlivě má znaky t.č.; plnění rozkazu, pokud je závazný, nemůže být trestným činem, podle vojenského řádu rozkaz zřejmě zločinný záměr není; podle zák.o služebním poměru příslušníků PČR je policista povinen odepřít splnění rozkazu nadřízeného, jestliže by jeho splněním spáchal trestný čin
o výkon práva
 nenaplňuje skutkovou podstatu t.č. (zavřou-li rodiče dítě doma, aby se učilo, nebrání mu v užívání osobní svobody neoprávněně)

O vykonávání dovolené činnosti

- je s ní spojeno určité nebezpečí (obyčejně pro život), tím, že právní řád takovou činnost připouští, projevuje souhlas s nutnou mírou nebezpečí - - - toto nebezpečí je vyváženo důležitým zájmem pro společnost; nesmí dojít k překročení dovolené míry nebezpečí při takovéto činnosti = nejde o trestný čin, i když dojde k poruše , které se snaží příslušný předpis čelit.

o Výkon povolání
- Např. při výkonu lékařského zákroku (amputace nohy – s souladu s řádnou indikací zákroku, poznatky vědy, cílem léčby, atd.)

Riziko při výrobě a výzkumu:
- při zavádění nové techniky, zkoušení nových výrobků, odvracení nebezpečí,kt. vzniklo při výrobě a při výzkumu je třeba zájmy chráněné vystavit nebezpečí – kvůli vědeckotechnickému pokroku
- musí tu být cíl společensky prospěšný

Svolení poškozeného:
- svolením se tak stává čin jinak nepovoleným zásahem do práv poškozeného, činem povoleným
- toto svolení má význam tehdy:
o jde-li o zájem jednotlivce, o nichž může rozhodovat on sám a nedotkne se to zájmů společnosti
o je-li svolení vážné, dobrovolné a nevyvolané lstí
o je-li dáno osobou, kt.je schopna učinit závazný projev v tomto směru
o je-li dáno před činem nebo současně s činem

- souhlas daný po činu nevylučuje trestní odpovědnost
- tento souhlas má význam zejména u majetkové trestné činnosti

X) VÝVOJOVÁ STÁDIA TRESTNÉ ČINNOSTI

uvedené  pachatel užije násilí v úmyslu zmocnit se peněz poškozeného
- vývojová stádia t.č. rozlišujeme:

1. příprava
2. pokus
3. dokonaný čin
- ne vždy se pachateli podaří t.č.dokonat !
- předčasně dokonané t.č. – materiálně je pouze pokusem, ale z důvodu zvláštní nebezpečnosti pro společnost je pro tyto činy stanovena nižší trestní sazba - - - „kdo v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu … si dá slíbit úplatek ...“
- dokonanému t.č. se nebezpečností blíží pokus, nejmenší nebezpečí představuje příprava
- platí, že pachateli se přičítá jen nejzávažnější forma, nejbližší dokonání
- ukončení t.č. – u krádeže je naplněna skutková podstata t.č. už v prvním případě = čin je dokonán, ale trestná činnosti pokračuje, bude ukončena až posledním útokem, který je součástí pokračování
- podobně je tomu i u hromadných t.č., trestný čin trvající je ukončen až odstraněním protiprávního stavu
- všechna stádia předcházející dokonání t.č. přicházejí v úvahu jedině v úmyslně formě a u úmyslných t.č.

O vybočení z mezí krajní nouze jde:

a) jestliže následek byl stejný nebo závažnější než ten, který hrozil
b) jednání nebylo provedeno v době, kdy nebezpečí bezprostředně hrozilo (před nebo po..)
c) nebezpečí bylo možné odvrátit jinak (s menšími následky)
d) byla tu povinnost nebezpečí snášet

- krajní nouze vylučuje protiprávnost !!!

IX) POUŽITÍ ZBRANĚ, VÝKON POVOLÁNÍ A PRÁVA
- Po nutné obrané, krajní nouzi je toto 3.případ,kt. vylučuje protiprávnost
- Je výslovně upraven v trestním zákoně - §15

o Zák. 76/1959 Sb. O některých služebních poměrech vojáků, později odkazuje na zákl.řád Ozbrojených sil ČSFR z r.1992
o 283/1991 Sb. O policii ČR
o 553/1991 Sb. O obecní policii
o 124/1992 Sb. Vojenské policii (§23)
o 555/1992 Sb. O vězeňské stráži a justiční stráži ČR (§18)
o Celní zákon 13/1993 Sb. (§40)
o 154/1994 Sb. O bezpečnostní informační službě (§5)

- Tyto předpisy povolují použití zbraně ještě v jiných případech než je krajní nouze nebo nutná obrana

Vybočení z mezí „nutné obrany“ = exces:

a) exces intenzivní = obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku (např. střelba na vetřelce,kt. vnikl z neznámých důvodů přes plot na zahradu vily, aniž by tu byly okolnosti nasvědčující bezprostředně hrozící agresi
b) exces extenzivní = obrana nebyla s hrozícím nebo trvajícím útokem současná, tj. v obraně bylo pokračováno ještě v době, kdy útok skončil, nebo obrana byla předčasná
- vybočení z mezí nutné obrany je pro společnost nebezpečné, je trestné podle toho, jaká skutková podstata trestného činu byla tímto jednáním naplněna
- obrana putativní – odpovědnost toho, kdo odvrací domnělý útok je nutné posuzovat podle zásad o skutkovém omylu
- není žádána subsidiarita - - - konfliktu se nešlo vyhnout jinak - útěkem

VIII) KRAJNÍ NOUZE
- Podstatou krajní nouze je , že dochází k střetnutí dvou zájmů chráněných právem (ovšem mimo případ nutné obrany a další případy..)
- Střetnutí těchto zájmů záleží v tom, že jednomu zájmu hrozí porucha, která může být odvrácena pouze poruchou druhého zájmu  např. strhnutí střechy vlastníka domu a tím ho poškodit, aby nedošlo k dalšímu šíření požáru
- Takový čin je oprávněný, nemůže být trestný
- Stav krajní nouze podle zákona vylučuje protiprávnost činu i nebezpečnost pro společnost
- K činu v krajní nouzi je oprávněn v zásadě každý, ten, jehož zájmy jsou ohroženy, ale i ten, jehož zájmy ohroženy nejsou - - - tzv.pomoc v nouzi

Při krajní nouzi se odvrací nebezpečí, které:

a. hrozí zájmům chráněným trestným zákonem
b. hrozí přímo
c. nelze za daných okolností odvrátit jinak
d. ten, komu nebezpečí hrozí, není povinen jej snášet (pokud není profesionál – policista, hasič… apod.)

- nebezpečí je stav hrozící poruchou, původ nebezpečí zpravidla nerozhoduje
- může být způsobeno živelní silou nebo člověkem
- nebezpečí může být způsobeno útočníkem, proti němuž je jinak přípustná (v širším rozsahu) též nutná obrana; nebo osobou, která je následně sama ohrožena (dráždění zvířete…)
- nebezpečí musí hrozit zájmům chráněným trest.zák.; společnosti nebo jednotlivci, ať už jde o ohrožení života,zdraví nebo svobody, majetku, důstojnosti, cti …; musí hrozit bezprostředně (o krajní nouzi nejde pokud nebezpečí již pominulo, nebo je v budoucnu možné); dále je podmínkou krajní nouze, že nelze odvrátit jinak = subsidiarita
- ohrožený musí využít možnosti vyhnout se nebezpečí – např. útěkem
- o krajní nouzi nejde, jestliže ten, komu hrozí, je jej povinen snášet – voják ve válce, hasič, apod.
- následek způsobený odvracením nesmí být zřejmě stejně závažný nebo závažnější, než ten, který hrozil
- nebezpečí nemusí být skutečné – jestliže nebezpečí existuje jen v představě pachatele, jde tedy o nebezpečí domnělé, je třeba trestnost posoudit se zřetelem na skutkový omyl.

Omyl právní

- Spočívá v neznalosti nebo mylném výkladu norem trestního práva anebo právních norem mimotrestních relevantních pro trestněprávní posouzení

Pohnutka – není většinou znakem skutkové podstaty trestného činu; má však význam pro správné posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost a uplatní se při výměře trestu; může být okolností polehčující nebo přitěžující, může odůvodnit snížení trestu…

Znakem skutkové podstaty trestného činu může být i Cíl = účel , tzv. společný zámět, cíl jednání pachatele je podstatným znakem pokračování v trestném činu a trestných činů hromadných.

VII) NUTNÁ OBRANA
- Patří mezi okolnosti vylučující protiprávnost
- její podstatou je odvracení útoku na společenské vztahy chráněné trestním zákonem, a to činem, který by jinak byl trestným činem, namířeným proti útočníkovi
- čin provedený v nutné obraně není postižitelný ani trestem ani jinou sankcí
- je to jednání ve shodě s trestným zákonem, pokud se chrání tytéž zájmy, které chrání i ON
- nutná obrana je privilegovaný případ - - - místo jakéhokoliv nebezpečí je tu útok, škoda nepostihuje kohokoliv, ale útočníka
- nutná obrana je ve vztahu speciality k institutu krajní nouze
- je k ní oprávněn kdokoliv i když útok nesměřuje proti němu samému, i když útokem není sám dotčen

VII) NUTNÁ OBRANA

- nutná obrana směřuje proti útoku, který ohrožuje společenské vztahy chráněné trestním zákonem a který přímo hrozí nebo trvá
- útok je úmyslné protiprávní jednání člověka, jež je nebezpečné pro společnost  jen takovéto jednání ospravedlňuje obranu proti útočníkovi, jejíž podmínky jsou oproti jednání v krajní nouzi mírnější
 čin osoby duševně choré ohrožující společnost nelze pokládat za útok, nýbrž za nebezpečí odůvodňující krajní nouzi
- útok bývá zpravidla trestným činem (až na bagatelní případy, nepřístojnosti, slabší útoky, které nemají následek ublížení na zdraví)
- útok mívá většinou formu konání, ale může být též opominutím (=neopuštění cizího bytu a setrvání v něm)
- útok musí ohrožovat některou z hodnot chráněných trestným zákonem
- nutné obrany lze užít např. v případě útoku na život, zdraví, majetek, důstojnost a čest; chráněn je nejen jednotlivec, ale i skupina nebo celospolečenské zájmy (státní tajemství)
- čin v nutné obraně je čin dovolený, není proti němu přípustná obrana
- přímo hrozící útok je ten, který má bezprostředně nastat, není třeba s obranou čekat, až začne
- nutná obrana však není přípustná proti útoku teprve připravovaném, který ještě nehrozí bezprostředně; proti útoku již ukončenému

- proti útočníkovi je dovolena obrana, která není zjevně nepřiměřená způsobu útoku; ale musí být tak intenzivní, aby útok odvrátila – musí být silnější
- hranice nutné obrany je u nás velmi široká – dovoluje, aby byla obrana intenzivnější než „přiměřená“, ale nesmí být zjevně nepřiměřená

Konstrukce skutkových podstat trestných činů z hlediska zavinění

- K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění nestanoví-li zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti

Omyl – neshoda pachatelova „vědění“ se skutečností
o Omyl skutkový
- Skutkový pozitivní – člověk se mylně domnívá, že taková okolnost tu je; osoba se domnívá, že existují všechny znaky podmiňující její trestní odpovědnost, ale ve skutečnosti některý znak chybí; pachatel se mylně domnívá, že platí padělaným platidlem - - -.jednání, kterých se pachatel dopouští v úmyslu spáchat trestný čin, k němuž však nemůže dojít vzhledem k omylu  takové jednání je trestné jako pokus (popř. příprava), pokud je pro společnost nebezpečné…

- Skutkový negativní – člověk nezná okolnost podmiňující trestní odpovědnost (např. pachatel střílí do křoví, domnívá se, že je tam zvěř a zasáhne člověka)  skutkový omyl negativní vylučuje odpovědnost za úmyslný trestný čin a trestný čin spáchaný z vědomé nedbalosti

Putativní obrana = pachatel se mylně domnívá, že jde o skutečnosti odůvodňující nutnou obranu – např. útok z žertu vyhodnotí jako vážný…

Nedbalost

Nedbalost – druhá forma zavinění; pachatel ví, že svým konáním může ohrozit zájem chráněný trest.zák.,ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že takové ohrožení nezpůsobí.
Nedbalost nevědomá – pachatel nevěděl, co může způsobit, ač to vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět mohl.
Všechny činy, u nichž postačí nedbalost, lze spáchat nedbalostí vědomou i nevědomou..
Pro oba druhy nedbalosti je společné, že chybí složka vůle --- pachatel nechce způsobit následek a ani není srozuměn s tím, že jej způsobí. Ale jednání samo je zde aktem volním.
Měřítkem nedbalosti je zachovávání určité míry opatrnosti.

Míra opatrnosti je vymezena spojením objektivního a subjektivního vymezení
Objektivní vymezení --- od každého žádá stejnou míru opatrnosti, jen vyjímečně opatrnost vyšší - - - od těch, kdo vykonávají určité povolání (lékař, řidič,stavební technik…).
Rozsah povinné opatrnosti trestní zákon neuvádí.

Subjektivní vymezení – míra opatrnosti, kterou je schopen pachatel vynaložit v konkrétním případě = individuální hledisko. Při jejím posouzení přihlížíme k vlastnostem i okamžitému stavu pachatele - - - vzdělání, výchova, obecné životní zkušenosti, inteligence, kvalifikace, zaměstnání, postavení, zdravotni i duševní stav …
Současně se přihlíží k okolnostem konkrétního činu – viditelnost, povětrnostní podmínky, povrch vozovky, apod.

Nedbalost nelze ztotožňovat s opominutím, Jednání z nedbalosti lze uskutečnit konáním i opominutím.

Zavinění je vybudováno na 2 složkách:

a) složka vědění (intelektuální, představová)
b) na složce vůle (něco chtít udělat a být s tím i srozuměn)
 zavinění úmyslné X z nedbalosti
úmyslné zahrnuje vždy složku volní; u z nedbalosti tato složka chybí

- o zavinění nelze hovořit u nepříčetného - - - nepříčetnost vylučuje zavinění

Pro pojem zavinění nejsou důležité jen jeho formy, ale i obsah.
 co pachatel musí vědět a chtít, s čím musí být srozuměn, o čem ví, co měl a mohl vědět…

Zvinění ve formě úmyslu nebo z nedbalosti může být různé intenzity, různého stupně; míra zavinění je určována jeho formou i obsahem - - - úmysl je těžší forma zavinění než z nedbalosti.

Úmysl – rozlišujeme:
A) přímý – pachatel věděl, že způsobem uvedeným v trest.zák.poruší nebo ohrozí zájem chráněný zákonem a chtěl toto způsobit
B) nepřímý = eventuální – pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit ohrožení… a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
- úmysl přímý znamená vyšší stupeň zavinění

Znaky charakterizující subjekt t.č.:

- fyzická osoba, příčetnost, věk, speciální subjekt, konkrétní subjekt
- důležité pro posouzení trestní odpovědnosti, výměru trestu, pro zařazení obžalovaného do příslušného typu věznice, pro upuštění od potrestání, pro podmíněné propuštění, pro upuštění od potrestání…

VI) SUBJEKTIVNÍ STRÁNKA TRESTNÉHO ČINU
- patří sem zavinění a ostatní znaky charakterizující tuto stránku – např. pohnutka
- objektivní stránka charakterizuje v podstatě vnější znaky trestného činu
- do subjektivní stránky se shrnují znaky vnitřní – psychika, duševní život pachatele - - - nejvýznamnější z těchto znaků je zavinění  úmyslné, z nedbalosti
- jedna ze zásad trestního práva: „bez zavinění není trestný čin ani trest“ = zavinění je podmínkou trestní odpovědnosti, nelze pachateli přičítat k tíži žádnou skutečnost, na níž by se nevztahovalo zavinění.
- Zavinění je jediným obligatorním znakem subjektivní stránky t.č. (ve formě zavinění nebo nedbalosti)
- Ostatní znaky subjektivní stránky t.č. jako pohnutka jsou fakultativní – jsou zákonnými prostředky pouze některých t.č.

Zavinění – vnitřní=psychický vztah člověka k určitým skutečnostem, jež zakládají trestný čin… např.pachatel vraždy ví , že jeho konání má za cíl usmrtit napadeného.

V) SUBJEKT TRESTNÉHO ČINU

- Trest za t.č.může být uložen jen tomu, komu byl tento čin dokázán (platí v demokratickém právním státě)v řádném soudním řízení
- České trestní právo nezná kolektivní odpovědnost/trest (nelze potrestat všechny v hospodě za to,že se někomu ztratila peněženka), odpovědnost za cizí vinu, odpovědnost právnických osob

- Některé trestné činy vyžadují zvláštní vlastnosti pachatele nebo jeho zvláštní postavení či způsobilost - - - konkrétní / speciální subjekt; jestliže zákon tuto vlastnost/způsobilost vyžaduje, pak může být pachatelem nebo spolupachatelem osoba, která požadovanou vlastnost má.
- Organizátorem/návodcem může být i osoba, která požadovanou vlastnost nemá
- Pak hovoříme o znacích skutkové podstaty charakterizující pachatele t.č.

o Konkrétní subjekt
 Např. matka dítěte jako pachatelka vraždy novorozeného dítěte matkou; dlužník jako pachatel poškozování věřitele
o Speciální subjekt
 Sem patří např. vojenské trestné činy, trestné činy veřejných činitelů, trestný čin křivé výpovědi (může se ho dopustit pouze svědek, znalec nebo tlumočník)

- Subjektem trestného činu může být občan ČR, za určitých podmínek cizí státní příslušník, i osoba bez státní příslišnosti

Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně

o poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník).

- Na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného.
- Věk - do v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný;

def.: … pachatelem t.č. mohou být jen osoby sociálně zralé, schopny nést důsledky trestní odpovědnosti … musí nabýt takového stupně dospělosti biologické i soc.-psych.,aby byly schopny rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost a ovládat své jednání…

- trestní odpovědnost začíná den po dovršení 15 roku věku – do 18 let jsou tito označování jako „mladistvý“; po 18 roku – plná trestní odpovědnost
- Nepříčetnost - Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný

Příčinný vztah

- Z uvedeného vyplývá, že kauzální význam tu má povinnost konat či nikoliv; opominutí pro způsobení následku má nižší kauzální význam než konání!
- Zásada gradace příčinné souvislosti – podle ní nemají jednotlivé příčiny a podmínky pro způsobení následku stejný význam = = = stupeň způsobení následku může být různý, různé příčiny a podmínky mají různý vliv na způsobení následku

V) SUBJEKT TRESTNÉHO ČINU
- subjekt t.č. = pachatel – muže jím být kdokoliv, kdo je trestně odpovědný; u některých skutkových podstat t.č. je okruh pachatelů omezen (např. zneužívání pravomoci veřejného činitele – pachatel může být pouze veřejný činitel)
- def.: pachatelem t.č.je osoba, která svým jednáním uskutečnila všechny znaky t.č. V tomto smyslu je pachatelem i osoba, kterou trestní zákon kvalifikuje jako spolupachatele nebo účastníka
- Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám – fyzická osoba, která je v době činu příčetná a dovršila 15 rok věku
- Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).

- Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně

o spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor),
o navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce),

Druhy následků:

1) těžší následek – závažnější porucha, ohrožení primárního objektu, zákon v něm shledává přitěžující okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby - - - např. těžké ublížení na zdraví
2) jiný zvlášť závažný následek viz. Uč. Str.89 . . . případ těžšího následku
3) škodlivý následek – jeho zamezení nebo napravení je podmínkou beztrestnosti z důvodu účinné lítosti… je svým obsahem rovněž ohrožení/poškození objektu t.č., projevuje se i na hmotném předmětu útoku ??? př. žhářství
4) zvlášť těžký nebo těžko napravitelný následek - - - pouze porucha, je jednou z podmínek uložení výjimečného trestu

 Příčinný vztah
- Znakem skutkové podstaty každého t.č. je příčinný vztah mezi jednáním a porušením (ohrožením) společenských vztahů, kt.jsou objektem t.č. = příčinný vztah mezi jednáním a následkem
- Požadavek příčinného vztahu znamená – osoba může být trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila
- Dále musí být příčinný vztah mezi jednáním a účinkem (např. způsobení těžké újmy na zdraví); rovněž musí být mezi jednáním a takovým následkem, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby nebo přitěžující okolností.
- Taky je třeba, aby byl příčinný vztah mezi jednáním a škodlivým následkem, kt.je třeba napravit, má-li být pachatel pro účinnou lítost beztrestný
- Stejně tak musí být p.souvislost mezi dobrovolným jednáním pachatele a odstraněním nebezpečí, má-li zaniknout trestnost přípravy či pokusu
- Opominutí – z nauky vyplývá, že je příčinný vztah mezi opominutím a následkem je, ale neexistuje jednoznačný názor - - - např. opominutí konání, k němuž je pachatel povinen  s tím je spojena trestní odpovědnost

Následek:

- druhý obligatorní znak charakterizující objektivní stránku trestného činu je následek trestného činu
- následkem rozumíme porušení nebo ohrožení hodnot, které jsou objektem trestného činu; porušení nebo ohrožení je způsobeno jednáním charakterizujícím trestný čin - - - následek má každý trestný čin
- jako se rozlišuje hl.a vedlejší objekt, rozlišujeme hlavní a sekundární následek

Účinek
- změna na hmotném předmětu útoku
- neplést s následkem !!
- následek se vztahuje k objektu trestného činu, účinek k hmotnému předmětu útoku
- např. u ublížení na zdraví – účinek: zranění poškozeného (hematom na tváři, bolestivost…), následek: porušení zájmu na ochraně zdraví

Třídění trestných činů podle účinku:
o t.č.materiální (výsledečné) – tam, kde je znakem t.č.účinek, není určena forma jednání, účinek může být způsoben konáním i opominutím = nepravý omisivní t.č.
o formální (čistě činnostní) – tam, kde se účinek nežádá
- rozdíl je mezi nimi v okamžiku dokonání, které u první skupiny nastává teprve účinkem

Zvláštní povinnost konat:

zvláštní povinnost konat – pachatel má odpovědnost za násladek (účinek), v době činu porušil zvláštní povinnost konat nebo nějáký právní poměr
X
Obecná povinnost konat – tu stanoví trestní zákon, její porušení nezakládá trestní odpovědnost za následek tím způsobený

Prameny zvláštní povinnosti konat se dělí do 3 skupin:
1. povinnost vyplývající ze zákona (nebo z jiného právního předpisu vydaného na základě zákona (např. ze zákona o rodině vyplývá zvláštní povinnost rodičů pečovat
 o nezletilé dítě)
2. povinnost vyplývající ze smlouvy – povinnost šatnářky pečovat o uschovaný majetek vyplývající ze smlouvy; nesplnění povinnosti v úmyslu podporovat zloděje je pomocí ke krádeži
3. povinnost vyplývající z předchozího nebezpečného jednání (př.příklady ingerence); jde o povinnost odvrátit nebezpečí, které původce nebezpečí sám svým jednáním způsobil

- opominutí je jen tehdy postaveno na roveň konání, jestliže někdo nevykonal to, co bylo jeho právní povinností
Způsob provedení činu – spoluurčuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost; může být i přitěžující okolností (zákeřná vražda, vydíraní se zbraní)

Jednání:

- ve smyslu trestního práva je projev vůle ve vnějším světě (def.)
- je to nejen konání, ale i opominutí
- v jednání se spojuje vnitřní složka = vůle se složkou vnější = projev vůle; hovoříme o jednotě psych.a fyz.stránky jednání
X
- naproti tomu – projev vůle – je i jednáním, které tvoří znaky skutkové podstaty trestného činu spáchaného z nedbalosti, přičemž chtěný následek jednání je z hlediska trestního práva nezávadný (usmrcení rychlou jízdou z nedbalosti – uskutečnění své vůle dostat se rychle do cíle)
- jednání je projev vůle ve vnějším světě - - - vůle řídit pohyb (bodnout, střelit) nebo zdržení pohybu (neposkytnutí léku, péče,…)
- jednáním se rozumí i opominutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen; opominutí může být úmyslné i nedbalostní; předpokladem opominutí je, že pachatel měl vůbec možnost konat to, co bylo jeho povinností

A) komisivní t.č. – lze je spáchat jen konáním (př. Jen konáním lze vyzvědět státní tajemství, sloužit nepřátel.vojsku, apod..)
B) čistě omisivní (pravé omisivní) t.č. – lze je spáchat pouze opominutím (nepřekazit, neoznámit t.č., neposkytnout první pomoc…)
C) nepravé omisivní delikty – lze je spáchat konáním i opominutím - - - např. vražda  může být spáchána zastřelením, otrávením, uškrcením i opomenutím pečovat o nemluvně, ochrnutou osobu, apod.

Předmět útoku

- Účinek není atributem předmětu útoku, protože u t.č.,kt.mají předmět útoku nemusí dojít k účinku (v případě pokusu)
- Hmotný předmět útoku – díky němu lze čin individualizovat a konkretizovat tak, aby nemohl být zaměněn s jiným!

 Předmět útok není podstatným znakem objektu t.č., necharakterizuje tento objekt; není prostředkem, kterým byl t.č.spáchán.

 Předmětem útoků může být např. člověk, ale objekt t.č. může být rozličný (násilný čin proti životu / zdraví člověka…)

IV) OBJEKTIVNÍ STRÁNKA TRESTNÉHO ČINU
- Charakterizuje způsob spáchání trestného činu a jeho následky
- K obligatorním znakům objektivní stránky tr.činu patří způsob jednání, následek tr.činu, příčinný vztah mezi jednáním a následkem
- Fakultativní znaky - - - místo, čas a rovněž účinek (=nemusí být u všech trestných činů)
- Význam objektivní stránky tr.činu - - - jednotlivé tr.činy se od sebe liší nejnápadněji právě objektivní stránkou

Hlavní objekt t.č.

- patří sem nejdůležitější společenské vztahy a zájmy, proti nimž t.č.vždy bezprostředně útočí
- např. vlastnické vztahy u t.č.krádeže
porušení X ohrožení objektu

Vedlejší objekt t.č.
- ostatní spol.vztahy (zájmy), které jsou t.č.postiženy jen nepřímo nebo vzdáleně; tyto objekty mohou být pokaždé jiné a nepatří ke znakům skutkové podstaty.
- Např.v konkrétním případě krádeže to může být výživa rodiny poškozeného

Určení individuálního objektu je nezbytnou podmínkou pro správnou kvalifikaci t.č. a pro určení povahy a stupně nebezpečnosti pro společnost.

Porušení nebo ohrožení objektu t.č.nazýváme následkem.

Předmět útoku
- jen u některých t.č.  je jen fakultativním znakem skutkové podstaty t.č.
- předmětem jsou lidé nebo věci

objekt t.č. – např. zdraví X předmět útoku – člověk, nositel zdraví
- porušení předmětu útoku se nazývá účinek t.č.

III) OBJEKT TRESTNÉHO ČINU

- Patří mezi obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu
- Objektem t.č.rozumíme společenské vztahy (např.vlastnické), zájmy a hodnoty (zdraví, čest, důstojnost, osobní svobodu…) chráněné trestným zákonem
- Ohrožení těchto hodnot je postiženo trestní sankcí
- Trestní represe nenahrazuje jiné prostředky (politické, hospodářské, výchovné…), uplatňuje se pouze u protispolečenských činů zvýšeně nebezpečných pro společnost a jen tam, kde je účelná a účinná
- Třídění objektů t.č.:
o Obecný
o Druhový
o Individuální

Obecný – souhrn všech společenských zájmů chráněných trestným zákonem – vyjádřeno v ustanovení § 1 trestního zákona
Druhový – vyjádřen společnými druhovými rysy individuálních objektů jednotlivých trestných činů. Představuje skupinu příbuzných chráněných zájmů, které patří do téže oblasti.
V t.zákoně jsou vyjádřeny v názvech hlav resp. oddílů zvláštní části trestního zákona – např. „trestné činny proti svobodě“ = druhovým objektem je osobní svoboda člověka.

Individuální – označuje jednotlivý zájem, k jehož ochraně je to které ustanovení zvláštní části trestního zákona určeno - - - individuálním objektem trestného činu krádeže je zájem na ochraně majetku.
Individuální objekt t.č.je nezbytně znakem skutkové podstaty t.č., neboť čin, kt.nenarušuje ani neohrožuje žádné chráněné hodnoty, nemůže být trestný.