Techniky finančního plánování
Metoda procentního podílu na tržbách
Tato metoda vychází z předpokladu fixního poměru mezi položkami aktiv a pasiv a celkovým objemem tržeb.
Při této filosofii je třeba rozlišovat, u kterých položek je možné tuto vazbu předpokládat a kde je nemožná či nesmyslná.
I s ohledem na tuto výhradu lze u této metody očekávat vyšší nárůst aktiv proti nárůstu pasiv. Následným krokem finančního plánu je pak rozhodnutí o volbě dodatečných zdrojů takto postaveného plánu.
Regresní metoda
Regresní metoda opouští v delším časovém horizontu obtížně udržitelný předpoklad konstantního vztahu mezi tržbami a dalšími veličinami.
Tento předpoklad je nahrazen statisticky zjištěnými skutečnými (i když proměnnými) vazbami mezi tržbami a dalšími ukazateli finančního plánu.
Relevantnost předpokládaných vazeb je přirozeně třeba ověřovat a testovat.
25. 1. 2007
Kalouda
Devizová expozice
c) Ekonomická devizová expozice
Určuje změnu budoucí hodnoty CF v důsledku kurzových změn (revalvace či devalvace).
K metodám řízení ekonomické devizové expozice patří:
- mezinárodní (teritoriální) diverzifikace odbytu i vstupů
- mezinárodní diverzifikace financování.
Obecně platí:
- apreciace domácí měny podporuje dovoz a omezuje vývoz
- depreciace domácí měny omezuje dovoz a podporuje vývoz.
Obdobně působí i revalvace a devalvace.
i. krátkodobé účinky devalvace
Cena a mzda se v krátkém období nemění. Proto ceny importu rostou a ceny exportu klesají. Může tedy dojít ke vzniku deficitu obchodní bilance či k jeho prohloubení.
ii. střednědobé účinky devalvace
Odvíjí se od schopnosti domácí ekonomiky zvyšovat exportní nabídku, v souvislosti s výše uvedeným poklesem cen exportu.
iii. dlouhodobé účinky devalvace
Závisí na reálných změnách v ekonomice, ku příkladu v podobě investic do exportně efektivních odvětví. Jinak v souvislosti s růstem cen dovozů vzrostou i domácí ceny a mzdy a v konečném důsledku tak všechny reálné veličiny zůstanou beze změny.
38. Cíle a pojetí finančního plánu.
- absolútne neviem čo si pod tým predstavujú, a nikde som to ani nenašiel, takže kašlem na to
Určuje změnu budoucí hodnoty CF v důsledku kurzových změn (revalvace či devalvace).
K metodám řízení ekonomické devizové expozice patří:
- mezinárodní (teritoriální) diverzifikace odbytu i vstupů
- mezinárodní diverzifikace financování.
Obecně platí:
- apreciace domácí měny podporuje dovoz a omezuje vývoz
- depreciace domácí měny omezuje dovoz a podporuje vývoz.
Obdobně působí i revalvace a devalvace.
i. krátkodobé účinky devalvace
Cena a mzda se v krátkém období nemění. Proto ceny importu rostou a ceny exportu klesají. Může tedy dojít ke vzniku deficitu obchodní bilance či k jeho prohloubení.
ii. střednědobé účinky devalvace
Odvíjí se od schopnosti domácí ekonomiky zvyšovat exportní nabídku, v souvislosti s výše uvedeným poklesem cen exportu.
iii. dlouhodobé účinky devalvace
Závisí na reálných změnách v ekonomice, ku příkladu v podobě investic do exportně efektivních odvětví. Jinak v souvislosti s růstem cen dovozů vzrostou i domácí ceny a mzdy a v konečném důsledku tak všechny reálné veličiny zůstanou beze změny.
38. Cíle a pojetí finančního plánu.
- absolútne neviem čo si pod tým predstavujú, a nikde som to ani nenašiel, takže kašlem na to
37. Devizová expozice (3 typy) a její řízení.
35. Základní druhy devizových operací. Modely predikce kurzu I – východiska, parita kupní síly, Fisherův efekt.
36. Modely predikce kurzu II – Fisherův efekt, mezinárodní Fisherův efekt. Parita úrokové míry.
37. Devizová expozice (3 typy) a její řízení.
Devizovou exposicí se rozumí citlivost reálné hodnoty
- aktiv,
- pasiv a
- peněžních toků
(vyjádřených v domácí měně) na změny kurzu.
a) Transakční devizová exposice
Vzniká při vyjádření hodnoty kontraktu v zahraniční měně. Transakční riziko vyplývá z možných změn kurzu v období mezi podepsáním kontraktu a platbou (či inkasem). Algoritmy krytí transakčního rizika vychází z možností termínového či peněžního trhu.
b) Translační devizová expozice
Vyjadřuje citlivost účetních výkazů (konsolidovaných) na pohyb kurzů (neočekávaných). Problém vzniká při řešení otázky, jakým kurzem přepočítávat položky závěrky v zahraniční měně pro konsolidovanou závěrku, která se sestavuje v národní měně mateřské společnosti.
36. Modely predikce kurzu II – Fisherův efekt, mezinárodní Fisherův efekt. Parita úrokové míry.
37. Devizová expozice (3 typy) a její řízení.
Devizovou exposicí se rozumí citlivost reálné hodnoty
- aktiv,
- pasiv a
- peněžních toků
(vyjádřených v domácí měně) na změny kurzu.
a) Transakční devizová exposice
Vzniká při vyjádření hodnoty kontraktu v zahraniční měně. Transakční riziko vyplývá z možných změn kurzu v období mezi podepsáním kontraktu a platbou (či inkasem). Algoritmy krytí transakčního rizika vychází z možností termínového či peněžního trhu.
b) Translační devizová expozice
Vyjadřuje citlivost účetních výkazů (konsolidovaných) na pohyb kurzů (neočekávaných). Problém vzniká při řešení otázky, jakým kurzem přepočítávat položky závěrky v zahraniční měně pro konsolidovanou závěrku, která se sestavuje v národní měně mateřské společnosti.
34. Metody oceňování firmy II – metoda diskontovaných CF, srovnávací metoda
Diskontované CF (výnosová metoda)
Generální princip této metody je důvěrně znám z metod hodnocení efektivnosti investic. Hodnota (jako současná hodnota budoucích výnosů) je dána kapitalizovanou hodnotou, v daném případě CF (Net Present Value).
Klíčové problémy jsou analogické jako u dynamických metod hodnocení efektivnosti investic, tedy následující:
- co jsou to výnosy a jak je určíme
- jak určíme hodnotu budoucích výnosů (nejednotné)
- jak stanovit diskontní sazbu
- jak v ocenění zvážit riziko.
Výchozí CF (free CF, peněžní toky k rozdělení) lze s postačující přesností určit jako suma položek
zisk před úroky a daněmi
- daně (z EBIT)
+ odpisy
- výdaje na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku
- zvýšení pracovního kapitálu (+ snížení).
Hodnota určená srovnáním
Pro srovnání na bázi srovnatelných podnikl i srovnatelných transakcí je východiskem tržní kapitalizace (počet akcií * cena akcie = tržní hodnota vlastního kapitálu). Hodnota ocenění je pak dána touto tržní kapitalizací, zvýšenou o prémii.
H = tržní kapitalizace + prémie ( 70 )
Obecně známější je postu určení hodnoty pomocí multiplikátorů různého druhu, které jsou pro srovnatelné podniky (dané ku příkladu oborovým začleněním) stejné.
Z podnikatelské praxe ve SRN uvádíme jak příklad multiplikátor kupní cena / zisk (viz Schéma 12.1).
Schéma 12.1 Multiplikátor kupní cena / zisk
obor kupní cena / zisk
chemie 7 - 10
obchod potravinami 4 - 6
obchod nábytkem 4 - 6
výroba nástrojů 6 - 8
Pro obchodní podniky se udává jako výhodný i multiplikátor: kupní cena / obrat.Opět se objevuje i multiplikátor P/E (cca 7 - 9).
Generální princip této metody je důvěrně znám z metod hodnocení efektivnosti investic. Hodnota (jako současná hodnota budoucích výnosů) je dána kapitalizovanou hodnotou, v daném případě CF (Net Present Value).
Klíčové problémy jsou analogické jako u dynamických metod hodnocení efektivnosti investic, tedy následující:
- co jsou to výnosy a jak je určíme
- jak určíme hodnotu budoucích výnosů (nejednotné)
- jak stanovit diskontní sazbu
- jak v ocenění zvážit riziko.
Výchozí CF (free CF, peněžní toky k rozdělení) lze s postačující přesností určit jako suma položek
zisk před úroky a daněmi
- daně (z EBIT)
+ odpisy
- výdaje na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku
- zvýšení pracovního kapitálu (+ snížení).
Hodnota určená srovnáním
Pro srovnání na bázi srovnatelných podnikl i srovnatelných transakcí je východiskem tržní kapitalizace (počet akcií * cena akcie = tržní hodnota vlastního kapitálu). Hodnota ocenění je pak dána touto tržní kapitalizací, zvýšenou o prémii.
H = tržní kapitalizace + prémie ( 70 )
Obecně známější je postu určení hodnoty pomocí multiplikátorů různého druhu, které jsou pro srovnatelné podniky (dané ku příkladu oborovým začleněním) stejné.
Z podnikatelské praxe ve SRN uvádíme jak příklad multiplikátor kupní cena / zisk (viz Schéma 12.1).
Schéma 12.1 Multiplikátor kupní cena / zisk
obor kupní cena / zisk
chemie 7 - 10
obchod potravinami 4 - 6
obchod nábytkem 4 - 6
výroba nástrojů 6 - 8
Pro obchodní podniky se udává jako výhodný i multiplikátor: kupní cena / obrat.Opět se objevuje i multiplikátor P/E (cca 7 - 9).
V oceňování dochází ke zvyšování vykazované hodnoty aktiv o tiché rezervy
V oceňování dochází ke zvyšování vykazované hodnoty aktiv o tiché rezervy, vyplývající z:
• inflace - odtud plyne růst nákladů na znovupořízení
• odpisů - pokud by byly vyšší, než by odpovídalo skutečné ztrátě hodnoty.
Zvyšování hodnoty aktiv (rozpouštění tichých rezerv) může ovlivnit zisk a tím i hodnotu daní (hodnota závazků), takže substanční hodnotu je třeba o tyto latentní daně snížit.
Klíčový význam mají v této souvislosti zásady oceňování majetkové podstaty podniku, zvláště hodnoty nemateriálních statků (nehmotných aktiv).Pro tiché rezervy lze psát následující základní definiční vztah:
tiché rezervy = náklady znovupořízení - odpisy - účetní hodnota.
Substanční hodnota brutto =
= souhrn majetkových hodnot potřebných k dalšímu podnikání v aktuálních cenách
+ výnos z prodeje majetku přebytečného a vedlejšího (rekreační středisko)
- hodnota všech závazků a dluhů
= substanční hodnota netto (SN)
Hodnota SN ukazuje pouze, kolik kapitálu je v podniku investováno - neuvažuje se tedy v žádné podobě návratnost. I tato okolnost omezuje cílu výpovědi výsledků substanční metody.
• inflace - odtud plyne růst nákladů na znovupořízení
• odpisů - pokud by byly vyšší, než by odpovídalo skutečné ztrátě hodnoty.
Zvyšování hodnoty aktiv (rozpouštění tichých rezerv) může ovlivnit zisk a tím i hodnotu daní (hodnota závazků), takže substanční hodnotu je třeba o tyto latentní daně snížit.
Klíčový význam mají v této souvislosti zásady oceňování majetkové podstaty podniku, zvláště hodnoty nemateriálních statků (nehmotných aktiv).Pro tiché rezervy lze psát následující základní definiční vztah:
tiché rezervy = náklady znovupořízení - odpisy - účetní hodnota.
Substanční hodnota brutto =
= souhrn majetkových hodnot potřebných k dalšímu podnikání v aktuálních cenách
+ výnos z prodeje majetku přebytečného a vedlejšího (rekreační středisko)
- hodnota všech závazků a dluhů
= substanční hodnota netto (SN)
Hodnota SN ukazuje pouze, kolik kapitálu je v podniku investováno - neuvažuje se tedy v žádné podobě návratnost. I tato okolnost omezuje cílu výpovědi výsledků substanční metody.
33. Metody oceňování firmy I – metoda likvidační hodnoty, vlastního kapitálu a substanční metoda.
Likvidační hodnota
Je charakterizována absencí předpokladu trvání podniku (podnikatelských aktivit) v rozumném časovém horizontu. Tím přestávají výstupy z účetnictví hrát roli „pevného bodu“ z nějž může ohodnocení vycházet a dosažená cena může být v zásadě jakkoliv nízká.
V této situaci se jako přijatelné východisku může brát i hodnota definovaná "cenou šrotu". Za horní hranice je pak možno považovat cca 20 % poslední auditované účetní hodnoty podniku.
Hodnota vlastního kapitálu
Tato metoda je naopak zcela závislá na ocenění podnikových aktiv a závazků podle účetnictví). Hodnota je pak definována vztahem ( 67 )
hodnota vlastního kapitálu = aktiva - závazky ( 67 )
(owner's equity = assets - liabilities)
Substanční metoda
Zde nevychází ocenění majetku i závazků z účetních podkladů, ale je tak zvaně reálné. Odpovídá tedy aktuálním cenám, za něž by bylo možné daný majetek v daném okamžiku pořídit.
V takovém případě je ovšem na místě otázka (která je aktuální zvláště v případě akvizicí) a sice zda má smysl koupit stávající podnik nebo bude lépe vybudovat nový. Na scéně se objevují nehmotná aktiva v podobě goodwillu (viz nás1edující subkapitola 12.4).
Je zřejmé, že substanční hodnota tvoří horní cenovou hranici (ze všech metod ocenění je nejvýhodnější pro prodávajícího). Proto má obvykle v úvahách o hodnotě oceňovaného podniku spíše pomocnou funkci.
Je charakterizována absencí předpokladu trvání podniku (podnikatelských aktivit) v rozumném časovém horizontu. Tím přestávají výstupy z účetnictví hrát roli „pevného bodu“ z nějž může ohodnocení vycházet a dosažená cena může být v zásadě jakkoliv nízká.
V této situaci se jako přijatelné východisku může brát i hodnota definovaná "cenou šrotu". Za horní hranice je pak možno považovat cca 20 % poslední auditované účetní hodnoty podniku.
Hodnota vlastního kapitálu
Tato metoda je naopak zcela závislá na ocenění podnikových aktiv a závazků podle účetnictví). Hodnota je pak definována vztahem ( 67 )
hodnota vlastního kapitálu = aktiva - závazky ( 67 )
(owner's equity = assets - liabilities)
Substanční metoda
Zde nevychází ocenění majetku i závazků z účetních podkladů, ale je tak zvaně reálné. Odpovídá tedy aktuálním cenám, za něž by bylo možné daný majetek v daném okamžiku pořídit.
V takovém případě je ovšem na místě otázka (která je aktuální zvláště v případě akvizicí) a sice zda má smysl koupit stávající podnik nebo bude lépe vybudovat nový. Na scéně se objevují nehmotná aktiva v podobě goodwillu (viz nás1edující subkapitola 12.4).
Je zřejmé, že substanční hodnota tvoří horní cenovou hranici (ze všech metod ocenění je nejvýhodnější pro prodávajícího). Proto má obvykle v úvahách o hodnotě oceňovaného podniku spíše pomocnou funkci.
Stupně podnikatelského ocenění
Stupně podnikatelského ocenění v zásadě definují přípustné systémové okolí ocenění podniku, včetně vazeb na okolí a očekávaných či přípustných synergií. Lze definovat dva stupně podnikatelského ocenění.
1. Podnik "sám o sobě" (stand - alone basis, going concern)
Tedy tak jak podnik v daný okamžik "stojí a leží", v podstatě bez jakýchkoliv synergických efektů, včetně těch, které jsou spojeny s budoucími očekávání. Mohou být přípustné v zásadě pouze ty efekty z budoucího vývoje, které se zcela prokazatelně a nepochybně odvíjí od současného stavu (ku příkladu smlouvy se státem o budoucích dodávkách).
2. Z hlediska záměrů, které by měly být uskutečněny v budoucnu
V tomto případě se do ocenění hodnoty podniku zcela programově zahrnují synergie, vyplývající z pohybu po časové ose. Principielně jsou ovšem tyto kroky přípustné (s uvážením výše uvedené výjimky) pouze z pohledu nového majitele (po uskutečněné transakci - spojení firem). Původní vlastník mohl tyto možnosti využít v minulosti.
1. Podnik "sám o sobě" (stand - alone basis, going concern)
Tedy tak jak podnik v daný okamžik "stojí a leží", v podstatě bez jakýchkoliv synergických efektů, včetně těch, které jsou spojeny s budoucími očekávání. Mohou být přípustné v zásadě pouze ty efekty z budoucího vývoje, které se zcela prokazatelně a nepochybně odvíjí od současného stavu (ku příkladu smlouvy se státem o budoucích dodávkách).
2. Z hlediska záměrů, které by měly být uskutečněny v budoucnu
V tomto případě se do ocenění hodnoty podniku zcela programově zahrnují synergie, vyplývající z pohybu po časové ose. Principielně jsou ovšem tyto kroky přípustné (s uvážením výše uvedené výjimky) pouze z pohledu nového majitele (po uskutečněné transakci - spojení firem). Původní vlastník mohl tyto možnosti využít v minulosti.
b) Ocenění z vůle vlastníků
b) ocenění z vůle vlastníků
O tomto typu ocenění lze říci, že je specielně vhodné pro podnikatelské účely. To vyplývá z jeho aspirací (kterým je přizpůsobena i metodika) vyjádřit podnikatelské šance a rizika, která jsou s oceňovaným podnikem spojena.
Bude tedy s výhodou používáno především pro účely:
i. koupě a prodeje podniku
ii. spojování firem (akvizice)
iii. sanace podniku
iv. konkurzu
v. uvedení na burzu
vi. získání dalšího vlastního / cizího kapitálu.
Základním smyslem tohoto typu ocenění je odhadnout tržní hodnotu podniku, tedy peněžní částku, za kterou lze daný podnik koupit či prodat. Potřeba objektivizovat tento odhad tržní hodnoty je pociťován i v mezinárodním kontextu, což vedlo k deklaraci čtyř následujících mezinárodních etických standardů.
Ty mají charakter podmínky „nutné nikoliv postačující“, která musí být splněna v každém případě, pokud se má provedený odhad alespoň přibližovat k tržní hodnotě.
- kupující i prodávající jednají zcela dobrovolně a legálně - bez vnějších tlaků či nekalých úmyslů
- obě strany mají zájem na uskutečnění transakce
- obě strany mají k dispozici všechny důležité informace o předmětu prodeje
- na obou stranách je přiměřená konkurence.
Na první pohled je zřejmé, že tyto etické standardy jsou v některých případech prostě nesplnitelné. To platí specielně o třetím standardu, kde je zřejmé, že při jeho splnění by se žádný obchod neuskutečnil.
Metodologie teorie her řeší tento problém realističtěji, když v nejjednodušší situaci dvou hráčů předpokládá různé obsazení incidenční matice. Pak lze konstatovat, že pokud informační vybavení obou hráčů je takové aby vedlo k této situaci různého obsazení, je toto informační adekvátní a pro úspěšný obchod postačující.
O tomto typu ocenění lze říci, že je specielně vhodné pro podnikatelské účely. To vyplývá z jeho aspirací (kterým je přizpůsobena i metodika) vyjádřit podnikatelské šance a rizika, která jsou s oceňovaným podnikem spojena.
Bude tedy s výhodou používáno především pro účely:
i. koupě a prodeje podniku
ii. spojování firem (akvizice)
iii. sanace podniku
iv. konkurzu
v. uvedení na burzu
vi. získání dalšího vlastního / cizího kapitálu.
Základním smyslem tohoto typu ocenění je odhadnout tržní hodnotu podniku, tedy peněžní částku, za kterou lze daný podnik koupit či prodat. Potřeba objektivizovat tento odhad tržní hodnoty je pociťován i v mezinárodním kontextu, což vedlo k deklaraci čtyř následujících mezinárodních etických standardů.
Ty mají charakter podmínky „nutné nikoliv postačující“, která musí být splněna v každém případě, pokud se má provedený odhad alespoň přibližovat k tržní hodnotě.
- kupující i prodávající jednají zcela dobrovolně a legálně - bez vnějších tlaků či nekalých úmyslů
- obě strany mají zájem na uskutečnění transakce
- obě strany mají k dispozici všechny důležité informace o předmětu prodeje
- na obou stranách je přiměřená konkurence.
Na první pohled je zřejmé, že tyto etické standardy jsou v některých případech prostě nesplnitelné. To platí specielně o třetím standardu, kde je zřejmé, že při jeho splnění by se žádný obchod neuskutečnil.
Metodologie teorie her řeší tento problém realističtěji, když v nejjednodušší situaci dvou hráčů předpokládá různé obsazení incidenční matice. Pak lze konstatovat, že pokud informační vybavení obou hráčů je takové aby vedlo k této situaci různého obsazení, je toto informační adekvátní a pro úspěšný obchod postačující.
32. Oceňování hodnoty firmy (2 typy a 2 stupně). Podmínky realistického odhadu hodnoty firmy.
Typy a stupně oceňování
V úvodu musíme konstatovat, že žádná objektivní hodnota firmy neexistuje. Z tohoto poněkud depresivního zjištění vyplývá, že neexistuje ani žádné jediné správné ocenění podniku jako celku a tedy ani žádná jediná správná metoda ocenění hodnoty podniku. Dokonce i často používaná objektivizace hodnoty podniku aktuálně dosaženou tržní cenou má svá zjevná úskalí která nás vedou k závěru, že i takto dosaženou cenu bychom měli v zásadě rovněž považovat za subjektivní.
Přesto však není možné rezignovat na zjevnou potřebu alespoň do jisté míry objektivizovat když ne hodnotu podniku, tak alespoň proces (metodu) jakým se k této hodnotě můžeme dobrat. Jistou možností v tomto směru je metodická pestrost, znalost variantních metod ocenění podniku, což je náplní této kapitoly.
Typy oceňování
Jsou rozlišována dva zásadná typy oceňování.
a) ocenění nezávislé na vůli vlastníků
S jistou mírou zjednodušení lze konstatovat, že oceňování tohoto typu slouží více či méně pro potřeby státní správy. Přesněji zde můžeme identifikovat následující čtyři nejdůležitější účely ohodnocení:
i. daňové
ii. dědické spory
iii. spory vlastníků (určování majetkových účastí)
iv. poskytování úvěrů (v souvislosti s jejich ručením).
V takové situaci je zjevně nutná jednoznačnost výsledků a to i při opakování procesu ocenění (případně dokonce i při hodnocení jiným subjektem). Z toho plyne potřeba proces ohodnocení standardizovat a zjednodušit.
Toho se zde dosahuje mimo jiné i tím, že se v procesu ohodnocování pracuje s uzancemi (uznanými zavedenými zvyklostmi – zjevně jde o přímou obdobu logiky metodologie účetních standardů GAAP) a standardizovanými postupy.
V úvodu musíme konstatovat, že žádná objektivní hodnota firmy neexistuje. Z tohoto poněkud depresivního zjištění vyplývá, že neexistuje ani žádné jediné správné ocenění podniku jako celku a tedy ani žádná jediná správná metoda ocenění hodnoty podniku. Dokonce i často používaná objektivizace hodnoty podniku aktuálně dosaženou tržní cenou má svá zjevná úskalí která nás vedou k závěru, že i takto dosaženou cenu bychom měli v zásadě rovněž považovat za subjektivní.
Přesto však není možné rezignovat na zjevnou potřebu alespoň do jisté míry objektivizovat když ne hodnotu podniku, tak alespoň proces (metodu) jakým se k této hodnotě můžeme dobrat. Jistou možností v tomto směru je metodická pestrost, znalost variantních metod ocenění podniku, což je náplní této kapitoly.
Typy oceňování
Jsou rozlišována dva zásadná typy oceňování.
a) ocenění nezávislé na vůli vlastníků
S jistou mírou zjednodušení lze konstatovat, že oceňování tohoto typu slouží více či méně pro potřeby státní správy. Přesněji zde můžeme identifikovat následující čtyři nejdůležitější účely ohodnocení:
i. daňové
ii. dědické spory
iii. spory vlastníků (určování majetkových účastí)
iv. poskytování úvěrů (v souvislosti s jejich ručením).
V takové situaci je zjevně nutná jednoznačnost výsledků a to i při opakování procesu ocenění (případně dokonce i při hodnocení jiným subjektem). Z toho plyne potřeba proces ohodnocení standardizovat a zjednodušit.
Toho se zde dosahuje mimo jiné i tím, že se v procesu ohodnocování pracuje s uzancemi (uznanými zavedenými zvyklostmi – zjevně jde o přímou obdobu logiky metodologie účetních standardů GAAP) a standardizovanými postupy.
31. Oceňování finančního majetku firmy.
31. Oceňování finančního majetku firmy.
1. Oceňování ve finančním řízení
- obecně:
• oceňování majetku a dluhů
• nákladů a výnosů
- zvláště - oceňování "nepeněžní části" finančního majetku, tedy:
• obligací
• akcií (prioritních a kmenových)
- ocenění (jeho reálnost) závisí na metodě a může mít dopady na rozhodování v oblastech
• financování
• investování
• dividend
V ČR:
- CP a majetkové účasti se oceňují cenami pořízení (tj. bez nákladů s pořízením souvisejících) zákon o účetnictví
Ve stabilizovaných tržních ekonomikách
- obvykle skutečné pořizovací ceny (tržní ceny ke dni sestavování daného účetního výkazu)
2. Cenné papíry s fixními výnosy
- obligace
- prioritní akcie (i když z jiných pohledů se od sebe liší - daně, splatnost, vlastnictví)
a) oceňování obligací
- faktory racionálně nekvantifikovatelné (politická situace atd.)
- faktory racionálně kvantifikovatelné (výše úroku, nominální cena aj.)
- ceny obligací kolísají méně než ceny akcií (10 - 20 %, 20 - 30 %)
Vztah základů tržní ceny (C0) a tržní ceny (C)
C > C0 nadhodnocená obligace (doporučuje se prodat)
C < C0 podhodnocená obligace (doporučuje se koupit)
C = C0 dobře ohodnocená obligace
- úrokové riziko - pokles ceny obligace (při růstu i) předčasný prodej nízká výnosnost (i ztráta)
b) prioritní akcie - cena
- dividendy f (výsledků podniku)
- prioritní akcie nemají obvykle určenou lhůtu splatnosti dividendové výnosy mají formu perpetuity
i (pro prioritní akcie) > než u obligací
- držitelé obligací mají přednostní nárok na důchody a majetek firmy před držiteli prioritních akcií
Oceňování kmenových akcií
- pohyblivý výnos více pohyblivá cena, přesto
- oceňování principielně stejné (očekávané budoucí výnosy a hodnota akcie)
- specifika:
• neurčitější výnosy
• dividendy nejsou konstantní
• výnosy = dividendy + kapitálové zisky
1. Oceňování ve finančním řízení
- obecně:
• oceňování majetku a dluhů
• nákladů a výnosů
- zvláště - oceňování "nepeněžní části" finančního majetku, tedy:
• obligací
• akcií (prioritních a kmenových)
- ocenění (jeho reálnost) závisí na metodě a může mít dopady na rozhodování v oblastech
• financování
• investování
• dividend
V ČR:
- CP a majetkové účasti se oceňují cenami pořízení (tj. bez nákladů s pořízením souvisejících) zákon o účetnictví
Ve stabilizovaných tržních ekonomikách
- obvykle skutečné pořizovací ceny (tržní ceny ke dni sestavování daného účetního výkazu)
2. Cenné papíry s fixními výnosy
- obligace
- prioritní akcie (i když z jiných pohledů se od sebe liší - daně, splatnost, vlastnictví)
a) oceňování obligací
- faktory racionálně nekvantifikovatelné (politická situace atd.)
- faktory racionálně kvantifikovatelné (výše úroku, nominální cena aj.)
- ceny obligací kolísají méně než ceny akcií (10 - 20 %, 20 - 30 %)
Vztah základů tržní ceny (C0) a tržní ceny (C)
C > C0 nadhodnocená obligace (doporučuje se prodat)
C < C0 podhodnocená obligace (doporučuje se koupit)
C = C0 dobře ohodnocená obligace
- úrokové riziko - pokles ceny obligace (při růstu i) předčasný prodej nízká výnosnost (i ztráta)
b) prioritní akcie - cena
- dividendy f (výsledků podniku)
- prioritní akcie nemají obvykle určenou lhůtu splatnosti dividendové výnosy mají formu perpetuity
i (pro prioritní akcie) > než u obligací
- držitelé obligací mají přednostní nárok na důchody a majetek firmy před držiteli prioritních akcií
Oceňování kmenových akcií
- pohyblivý výnos více pohyblivá cena, přesto
- oceňování principielně stejné (očekávané budoucí výnosy a hodnota akcie)
- specifika:
• neurčitější výnosy
• dividendy nejsou konstantní
• výnosy = dividendy + kapitálové zisky
Klasická výpočetní definice CF
Klasická výpočetní definice CF je představována výrazem ( 72 )
CF = zisk + odpisy ( 72 )
Ten však odpovídá realitě pouze přibližně, a to jak z pohledu přesné číselné hodnoty (viz dále detailní schéma nepřímé metody) tak i koncepčního pohledu.
Koncepce CF totiž vychází z kategorií
• peněžních příjmů a
• peněžních výdajů,
nikoli z kategorií
• výnosů a
• nákladů.
Jsou tedy v rovnici ( 72 ) spojeny obě z těchto skupin kategorií, což z pohledu teorie finančního řízení podniku není zcela korektní. Tento výraz je však široce používán a v situacích, kde jistá nepřesnost není na závadu je jeho jednoduchost a průhlednost výhodou.
Metody:
přímé
- sledování příjmů a výdajů za dané období
- vyčlenění odpovídajících transakcí (peněžních toků) a jejich sledování
nepřímé
- "rekonstrukce" každý individuální peněžní tok se projeví současně buď jako:
• změna jiné rozvahové položky (je-li to rozvahová operace)
• náklad (výnos) ve výsledovce (je-li to výsledková operace)
30. Obecné schéma nepřímé metody. Kategorie CF.
CF = zisk + odpisy ( 72 )
Ten však odpovídá realitě pouze přibližně, a to jak z pohledu přesné číselné hodnoty (viz dále detailní schéma nepřímé metody) tak i koncepčního pohledu.
Koncepce CF totiž vychází z kategorií
• peněžních příjmů a
• peněžních výdajů,
nikoli z kategorií
• výnosů a
• nákladů.
Jsou tedy v rovnici ( 72 ) spojeny obě z těchto skupin kategorií, což z pohledu teorie finančního řízení podniku není zcela korektní. Tento výraz je však široce používán a v situacích, kde jistá nepřesnost není na závadu je jeho jednoduchost a průhlednost výhodou.
Metody:
přímé
- sledování příjmů a výdajů za dané období
- vyčlenění odpovídajících transakcí (peněžních toků) a jejich sledování
nepřímé
- "rekonstrukce" každý individuální peněžní tok se projeví současně buď jako:
• změna jiné rozvahové položky (je-li to rozvahová operace)
• náklad (výnos) ve výsledovce (je-li to výsledková operace)
30. Obecné schéma nepřímé metody. Kategorie CF.
29. CF – definice a obsah pojmu. Vznik, funkce, kritérium. Dvě metody určení hodnoty CF.
Definice, geneze a význam
Tok hotovosti či hotovostí, jinak též peněžní toky (Cash Flow – CF) je historicky posledním (a tedy nejmladším) pojmem z triády kategorií:
• majetková struktura – pracuje s ukazateli z levé strany rozvahy
• finanční struktura – je vyjadřována ukazateli z pravé strany rozvahy
• CF - rozvaha & výsledovka (výkaz CF)
CF je klasickou ukázkou kategorií, jejíž vznik byl v nejlepším smyslu slova vynucen praxí finančního řízení, důrazem na skutečné finanční toky. Z pohledu souvislostí firemních financí a účetnictví zde můžeme spatřovat vazbu na akruální účetnictví.
Ukazatel CF je produktem úsilí zvládnout časový a obsahový nesoulad mezi:
• náklady a výdaji
• výnosy a příjmy
• ziskem a stavem dostupných peněžních prostředků.
Toto nové kritérium je zcela soustředěno na platební schopnost podniku (vedle dosud sledovaných ukazatelů majetkové a finanční struktury a ukazatelů zisku).
CF je definováno alternativně buď jako
a) bilance pohybu peněžních prostředků za určité období
b) změna stavu peněžních prostředků (přírůstek, pokles)za určité období a jeho ekonomická účinnost (údajně častěji používané pojetí, rozhodně však s vyšší vypovídací schopností).
Tok hotovosti či hotovostí, jinak též peněžní toky (Cash Flow – CF) je historicky posledním (a tedy nejmladším) pojmem z triády kategorií:
• majetková struktura – pracuje s ukazateli z levé strany rozvahy
• finanční struktura – je vyjadřována ukazateli z pravé strany rozvahy
• CF - rozvaha & výsledovka (výkaz CF)
CF je klasickou ukázkou kategorií, jejíž vznik byl v nejlepším smyslu slova vynucen praxí finančního řízení, důrazem na skutečné finanční toky. Z pohledu souvislostí firemních financí a účetnictví zde můžeme spatřovat vazbu na akruální účetnictví.
Ukazatel CF je produktem úsilí zvládnout časový a obsahový nesoulad mezi:
• náklady a výdaji
• výnosy a příjmy
• ziskem a stavem dostupných peněžních prostředků.
Toto nové kritérium je zcela soustředěno na platební schopnost podniku (vedle dosud sledovaných ukazatelů majetkové a finanční struktury a ukazatelů zisku).
CF je definováno alternativně buď jako
a) bilance pohybu peněžních prostředků za určité období
b) změna stavu peněžních prostředků (přírůstek, pokles)za určité období a jeho ekonomická účinnost (údajně častěji používané pojetí, rozhodně však s vyšší vypovídací schopností).
28. Kategorizace finančních trhů – produkty, organizace, priorita.
Kategorizace finančních trhů
Pro členění finančních trhů se lze identifikovat následující účelové (kriteriální ) funkce a s nimi spojené struktury:
1. podle produktů (instrumentů)
a) peněžní trh (splatnost 1 rok)
- emise krátkodobých CP (komerční CP)
- krátkodobý bankovní úvěr
- krátkodobý dodavatelský úvěr (spolu s předchozím rozhodující)
- krátkodobé státní CP (pokladniční poukázky)
b) kapitálový trh
- dlouhodobé CP (akcie, obligace)
- dlouhodobé úvěry (všeho druhu)
Poznámka: Za prokázaný trend můžeme považovat sekuritizaci finančních trhů (přesuny peněz prostřednictvím cenných papírů - zefektivnění).
c) devizový trh
koupě a prodej
- valut a
- deviz.
d) trh drahých kovů
- zlato
- platina a
- jiné drahé (měnové) kovy.
2. podle způsobu organizace
a) přímý nákup / prodej = organizovaný trh
- burzovní trh
- mimoburzovní organizace (RM-Systém a Středisko cenných papírů)Ve stabilizovaných ekonomikách roste význam přímého nákupu a prodeje, jako přímý důsledek dostupnosti dat, technik a technických prostředků.
b) pomocí finančních zprostředkovatelů s výhodami
- informační základna
- základna technik (jako předpoklad nižších transakčních nákladů)
3. podle priorit
a) primární trh (a prvotní prodej)
Obchody zde uzavírané jsou označované jako "obchody za zavřenými dveřmi", neboť jsou určeny pouze pro kapitálově silné subjekty (institucionální zprostředkovatele) Prodávají se zpravidla celé emise a to prvnímu majiteli (emitent není majitelem).
b) sekundární trh
Je předpokladem trhu primárního, neboť jinak by nebylo kde dále prodá vat emise, zobchodované primárně v obchodech „za zavřenými dveřmi“.To se netýká části instrumentů (vkladní listy a depozitní certifikáty).
Pro členění finančních trhů se lze identifikovat následující účelové (kriteriální ) funkce a s nimi spojené struktury:
1. podle produktů (instrumentů)
a) peněžní trh (splatnost 1 rok)
- emise krátkodobých CP (komerční CP)
- krátkodobý bankovní úvěr
- krátkodobý dodavatelský úvěr (spolu s předchozím rozhodující)
- krátkodobé státní CP (pokladniční poukázky)
b) kapitálový trh
- dlouhodobé CP (akcie, obligace)
- dlouhodobé úvěry (všeho druhu)
Poznámka: Za prokázaný trend můžeme považovat sekuritizaci finančních trhů (přesuny peněz prostřednictvím cenných papírů - zefektivnění).
c) devizový trh
koupě a prodej
- valut a
- deviz.
d) trh drahých kovů
- zlato
- platina a
- jiné drahé (měnové) kovy.
2. podle způsobu organizace
a) přímý nákup / prodej = organizovaný trh
- burzovní trh
- mimoburzovní organizace (RM-Systém a Středisko cenných papírů)Ve stabilizovaných ekonomikách roste význam přímého nákupu a prodeje, jako přímý důsledek dostupnosti dat, technik a technických prostředků.
b) pomocí finančních zprostředkovatelů s výhodami
- informační základna
- základna technik (jako předpoklad nižších transakčních nákladů)
3. podle priorit
a) primární trh (a prvotní prodej)
Obchody zde uzavírané jsou označované jako "obchody za zavřenými dveřmi", neboť jsou určeny pouze pro kapitálově silné subjekty (institucionální zprostředkovatele) Prodávají se zpravidla celé emise a to prvnímu majiteli (emitent není majitelem).
b) sekundární trh
Je předpokladem trhu primárního, neboť jinak by nebylo kde dále prodá vat emise, zobchodované primárně v obchodech „za zavřenými dveřmi“.To se netýká části instrumentů (vkladní listy a depozitní certifikáty).
Funkce finančních zprostředkovatelů
Funkce finančních zprostředkovatelů
- optimalizace:
• informačních nákladů (identifikace partnerů)
• transakčních nákladů (smlouvy, poplatky - rutina)
= jejich konkurenční výhoda (? dočasná)
Typy finančních zprostředkovatelů
- podle jejich zdrojů a rozdílů v míře zisku a likvidity
1. depozitní instituce
- banky a spořitelny + úvěrová družstva
2. smluvní spořitelní instituce (získávají zdroje v pravidelných intervalech na smluvním základě)
- pojišťovny a penzijní fondy
3. investiční zprostředkovatelé (finanční společnosti a investiční fondy)
- optimalizace:
• informačních nákladů (identifikace partnerů)
• transakčních nákladů (smlouvy, poplatky - rutina)
= jejich konkurenční výhoda (? dočasná)
Typy finančních zprostředkovatelů
- podle jejich zdrojů a rozdílů v míře zisku a likvidity
1. depozitní instituce
- banky a spořitelny + úvěrová družstva
2. smluvní spořitelní instituce (získávají zdroje v pravidelných intervalech na smluvním základě)
- pojišťovny a penzijní fondy
3. investiční zprostředkovatelé (finanční společnosti a investiční fondy)
26. Rozklady rentability a pyramidová soustava DuPont.
Rozklady rentability
- je to komplexní ukazatel
- pro hodnocení finančního zdraví firmy jsou významné i její složky = faktory, které na ni působí
NIAT = f (daní z příjmů, úrokové sazby, míry zadluženosti, objemu prodeje, vývoje nákladů, cenových vlivů)
27. 3 faktory procesu financování a role finančního trhu. Klíčové funkce finančního trhu,. Formy financování a struktura finančního trhu. Funkce (optimalizace) a typy finančních zprostředkovatelů.
Definice
- proces financování (zdroje, alokace, dividendová politika)
= f (daňového systému, efektivity firmy, situace na finančním trhu)
- finanční trh a jeho role - soustava finančních institucí, instrumentů a vztahů mezi nimi, která přerozděluje dočasně volné prostředky mezi ekonomickými subjekty z míst jejich přebytku do míst jejich nedostatku
Klíčové funkce finančního trhu
1) mobilizace volných prostředků
2) určování ceny peněz (cena externích zdrojů)
3) alokace (nejen podle nabídky a poptávky
takto zajišťují finanční trhy
- vyšší efektivnost podnikatelských aktivit, resp. vůbec
- realizovatelnost podnikatelských aktivit
Formy financování
a) přímé (dlužníci a věřitelé)
b) nepřímé (prostřednictvím finančních zprostředkovatelů)
- je to komplexní ukazatel
- pro hodnocení finančního zdraví firmy jsou významné i její složky = faktory, které na ni působí
NIAT = f (daní z příjmů, úrokové sazby, míry zadluženosti, objemu prodeje, vývoje nákladů, cenových vlivů)
27. 3 faktory procesu financování a role finančního trhu. Klíčové funkce finančního trhu,. Formy financování a struktura finančního trhu. Funkce (optimalizace) a typy finančních zprostředkovatelů.
Definice
- proces financování (zdroje, alokace, dividendová politika)
= f (daňového systému, efektivity firmy, situace na finančním trhu)
- finanční trh a jeho role - soustava finančních institucí, instrumentů a vztahů mezi nimi, která přerozděluje dočasně volné prostředky mezi ekonomickými subjekty z míst jejich přebytku do míst jejich nedostatku
Klíčové funkce finančního trhu
1) mobilizace volných prostředků
2) určování ceny peněz (cena externích zdrojů)
3) alokace (nejen podle nabídky a poptávky
takto zajišťují finanční trhy
- vyšší efektivnost podnikatelských aktivit, resp. vůbec
- realizovatelnost podnikatelských aktivit
Formy financování
a) přímé (dlužníci a věřitelé)
b) nepřímé (prostřednictvím finančních zprostředkovatelů)
25. Rentabilita vlastního jmění, earning power, rentabilita celkového kapitálu.
Rentabilita vlastního jmění
- pohled vlastníků (akcionářů)
- vlastní jmění = účetní hodnota majetku vlastníků akcií
- rozhoduje zisk po zdanění (nejen dividendy)
- výnosnost kapitálu vloženého akcionáři
- zda je kapitál reprodukován tak, jak by to mělo odpovídat riziku investic (z pohledu investorů)
- pokud je nižší nebo stejná jako výnosnost nerizikových CP (státní obligace, státní pokladniční poukázky) zánik podniku
- trendy: VJ - růst, zisk - kolísá
- trendy: rentabilita = obvyklá úroková míra + riziková prémie
Výdělkový potenciál firmy
- nezávisí na skladbě zdrojů (obtížně srovnatelné) - jde o rentabilitu majetku (aktiv)
- jaká rentabilita podniku bez daně ze zisku (srovnání podniků s různými daňovými podmínkami)
- závisí na: technologii, způsobu výroby (hromadná, sériová) a cenových vlivech
Rentabilita celkového kapitálu
- zdaněné úroky = U*(1 - d) = náklady na cizí zdroje, jejich zakomponováním se ukazatel stává nezávislým na charakteru zdrojů financování (kdybychom neuvažovali zdanění úroků, docházelo by ke změně ukazatele i jen vlivem změny finanční struktury)
Rentabilita celkového kapitálu Rentabilita vlastního kapitálu
(podmínka výhodnosti využití úvěru)
- pohled vlastníků (akcionářů)
- vlastní jmění = účetní hodnota majetku vlastníků akcií
- rozhoduje zisk po zdanění (nejen dividendy)
- výnosnost kapitálu vloženého akcionáři
- zda je kapitál reprodukován tak, jak by to mělo odpovídat riziku investic (z pohledu investorů)
- pokud je nižší nebo stejná jako výnosnost nerizikových CP (státní obligace, státní pokladniční poukázky) zánik podniku
- trendy: VJ - růst, zisk - kolísá
- trendy: rentabilita = obvyklá úroková míra + riziková prémie
Výdělkový potenciál firmy
- nezávisí na skladbě zdrojů (obtížně srovnatelné) - jde o rentabilitu majetku (aktiv)
- jaká rentabilita podniku bez daně ze zisku (srovnání podniků s různými daňovými podmínkami)
- závisí na: technologii, způsobu výroby (hromadná, sériová) a cenových vlivech
Rentabilita celkového kapitálu
- zdaněné úroky = U*(1 - d) = náklady na cizí zdroje, jejich zakomponováním se ukazatel stává nezávislým na charakteru zdrojů financování (kdybychom neuvažovali zdanění úroků, docházelo by ke změně ukazatele i jen vlivem změny finanční struktury)
Rentabilita celkového kapitálu Rentabilita vlastního kapitálu
(podmínka výhodnosti využití úvěru)
22. Ukazatelé zadluženosti a finanční struktury. Ukazatele kapitálového trhu.
ukazatelé likvidity – platební schopnosti
Ukazatele likvidity jsou standardizovány téměř dokonale podle následujícího tříprvkového schématu. V zásadě je základní definiční vztah všech likvidit stejný. Srovnává se objem toho co mám podnik platit (jmenovatel ukazatele) s tím čím to může zaplatit (jmenovatel výrazu). Liší se jen uvažované konkrétní hodnoty čitatele a jmenovatele.
ukazatelé finančního trhu
Ve stabilizovaných ekonomikách jsou ukazatele spojené s kapitálovým trhem obvykle v posici kategorického imperativu a jejich žádoucí hodnota je dokonce objektem centrálně koordinovaných aktivit. V podmínkách ekonomiky ČR je kapitálový trh bohužel prakticky nefunkční a proto zde uvádíme pouze dva ukazatele, běžně považované za nejvýznamnější.
23. Bonitní/bankrotní modely (Z-funkce).
Identifikace symptomů budoucí nesolventnosti
Tyto metodické nástroje patří k nejsofistikovanějším metodám FA. Jsou obvykle postaveny na vícefaktorové analýze vzájemných závislostí mezi vstupními a výstupními ukazateli.
S ohledem na jejich vypovídací schopnost jsou označovány jako bonitní či bankrotní modely, přičemž posledně uvedené jsou schopny předikovat budoucí vývoj podniku a to dokonce s definovanou pravděpodobností.
Ukazatele likvidity jsou standardizovány téměř dokonale podle následujícího tříprvkového schématu. V zásadě je základní definiční vztah všech likvidit stejný. Srovnává se objem toho co mám podnik platit (jmenovatel ukazatele) s tím čím to může zaplatit (jmenovatel výrazu). Liší se jen uvažované konkrétní hodnoty čitatele a jmenovatele.
ukazatelé finančního trhu
Ve stabilizovaných ekonomikách jsou ukazatele spojené s kapitálovým trhem obvykle v posici kategorického imperativu a jejich žádoucí hodnota je dokonce objektem centrálně koordinovaných aktivit. V podmínkách ekonomiky ČR je kapitálový trh bohužel prakticky nefunkční a proto zde uvádíme pouze dva ukazatele, běžně považované za nejvýznamnější.
23. Bonitní/bankrotní modely (Z-funkce).
Identifikace symptomů budoucí nesolventnosti
Tyto metodické nástroje patří k nejsofistikovanějším metodám FA. Jsou obvykle postaveny na vícefaktorové analýze vzájemných závislostí mezi vstupními a výstupními ukazateli.
S ohledem na jejich vypovídací schopnost jsou označovány jako bonitní či bankrotní modely, přičemž posledně uvedené jsou schopny předikovat budoucí vývoj podniku a to dokonce s definovanou pravděpodobností.
Zdroje vstupních informací
Zdroje vstupních informací
a) finanční účetnictví
b) naturální ukazatele
c) vstupy z fundamentální analýzy
d) údaje z finančního trhu nebo z kapitálového trhu
Poměrové ukazatele FA (poměrová analýza)
Obvykle jsou definovány pěti následujícími okruhy ukazatelů:
1. rentabilita
2. aktivita - vázanost kapitálu
3. likvidita - platební schopnost
4. zadluženost - struktura finančních zdrojů
5. finanční trh.
Alternativně se objevují i systémy koncipované odlišně (čtyřokruhové), pro naše potřeby však výše uvedená struktura vyhovuje dostatečně dobře.
Ke specifikám FA patří i skutečnost, že jednotlivé ukazatele uvnitř skupin nejsou nijak speciálně označovány. K této praxi se v daném případě přikloníme i v tomto studijním textu. Číselné označování výrazů tedy v tomto případě odpadá.
a) finanční účetnictví
b) naturální ukazatele
c) vstupy z fundamentální analýzy
d) údaje z finančního trhu nebo z kapitálového trhu
Poměrové ukazatele FA (poměrová analýza)
Obvykle jsou definovány pěti následujícími okruhy ukazatelů:
1. rentabilita
2. aktivita - vázanost kapitálu
3. likvidita - platební schopnost
4. zadluženost - struktura finančních zdrojů
5. finanční trh.
Alternativně se objevují i systémy koncipované odlišně (čtyřokruhové), pro naše potřeby však výše uvedená struktura vyhovuje dostatečně dobře.
Ke specifikám FA patří i skutečnost, že jednotlivé ukazatele uvnitř skupin nejsou nijak speciálně označovány. K této praxi se v daném případě přikloníme i v tomto studijním textu. Číselné označování výrazů tedy v tomto případě odpadá.
19. Etapy a postupy finanční analýzy. Zdroje vstupních dat. 4 (5) skupin poměrových ukazatelů (skupinového typu).
FA = diagnostická část finančního řízení
- poměřuje získané údaje a rozšiřuje jejich vypovídací schopnost (informace pro finanční rozhodování)
Etapy FA
- zasahuje všechny 3 funkce finančního řízení (financování, investování, dividendová politika)
a) zjištění základních charakteristik (standardizovaných)
b) určení odchylek od standardů
c) případná podrobnější analýza ve vybraných oblastech
d) identifikace příčin nežádoucího stavu
Postupy finanční analýzy (prakticky využitelné)
1.
a) výběr srovnatelných firem
b) sběr dat
a) ověření použitelnosti dat
2.
a) výběr vhodné metody
b) zpracování ukazatelů (realizace)
c) relativní postavení firmy
3. identifikace modelu dynamiky
4. analýza vztahu mezi ukazateli (odchylky, korelace…)
5.
a) návrhy (ve variantách)
b) odhady rizikových variant
- poměřuje získané údaje a rozšiřuje jejich vypovídací schopnost (informace pro finanční rozhodování)
Etapy FA
- zasahuje všechny 3 funkce finančního řízení (financování, investování, dividendová politika)
a) zjištění základních charakteristik (standardizovaných)
b) určení odchylek od standardů
c) případná podrobnější analýza ve vybraných oblastech
d) identifikace příčin nežádoucího stavu
Postupy finanční analýzy (prakticky využitelné)
1.
a) výběr srovnatelných firem
b) sběr dat
a) ověření použitelnosti dat
2.
a) výběr vhodné metody
b) zpracování ukazatelů (realizace)
c) relativní postavení firmy
3. identifikace modelu dynamiky
4. analýza vztahu mezi ukazateli (odchylky, korelace…)
5.
a) návrhy (ve variantách)
b) odhady rizikových variant
18. Řízení peněžních prostředků a pohledávek
Řízení peněžních prostředků
- hlavní funkce - zajistit potřebu peněžních prostředků při minimalizaci nákladů cestou sledování:
• likvidity
• výnosnosti, resp. ztrát z držení peněžních prostředků, místo jejich investování
• rizika držby peněžních prostředků (znehodnocení, změna úrokových sazeb, …)
- 2 základní přístupy k řízení peněžních prostředků:
a) sledování (očekávaných) příjmů a výdajů např.:
• operativní věcné řízení (získávání a používání peněžních prostředků)
• platební kalendáře - přehledy očekávaných příjmů a výdajů, snaha předejít nedostatku peněžních prostředků
b) modely peněžních prostředků (aplikace modelu řízení zásob) - Baumolův model
- známá celková potřeba
- potřebu lze krýt z různých zdrojů
- náklady akviziční, obstarávací a pořizovací
Řízení pohledávek
- pohledávky lze dělit dle více kritérií např. na: tuzemské a zahraniční, krátkodobé a dlouhodobé, dle subjektu na subjekty pohledávky platící a neplatící
- pohledávky také mohou být z obchodních styků či z jiných důvodů (nároky na dotace, odpočty daní, ze zákona, úhrada ztrát společnosti)
- účelová funkce - opět optimalizace, zde ovšem velmi sporná, spíše minimalizace (ne ale za každou cenu)
- základní nástroje:
• podmínky prodeje (slevy, zvýhodnění, bonita partnera)
• zajištění pohledávek (směnky, akreditivy, bankovní akceptace)
• informace o partnerech
• skonta (slevy při promptní platbě)
- hlavní funkce - zajistit potřebu peněžních prostředků při minimalizaci nákladů cestou sledování:
• likvidity
• výnosnosti, resp. ztrát z držení peněžních prostředků, místo jejich investování
• rizika držby peněžních prostředků (znehodnocení, změna úrokových sazeb, …)
- 2 základní přístupy k řízení peněžních prostředků:
a) sledování (očekávaných) příjmů a výdajů např.:
• operativní věcné řízení (získávání a používání peněžních prostředků)
• platební kalendáře - přehledy očekávaných příjmů a výdajů, snaha předejít nedostatku peněžních prostředků
b) modely peněžních prostředků (aplikace modelu řízení zásob) - Baumolův model
- známá celková potřeba
- potřebu lze krýt z různých zdrojů
- náklady akviziční, obstarávací a pořizovací
Řízení pohledávek
- pohledávky lze dělit dle více kritérií např. na: tuzemské a zahraniční, krátkodobé a dlouhodobé, dle subjektu na subjekty pohledávky platící a neplatící
- pohledávky také mohou být z obchodních styků či z jiných důvodů (nároky na dotace, odpočty daní, ze zákona, úhrada ztrát společnosti)
- účelová funkce - opět optimalizace, zde ovšem velmi sporná, spíše minimalizace (ne ale za každou cenu)
- základní nástroje:
• podmínky prodeje (slevy, zvýhodnění, bonita partnera)
• zajištění pohledávek (směnky, akreditivy, bankovní akceptace)
• informace o partnerech
• skonta (slevy při promptní platbě)
16. Optimalizace zásob – kritérium, tři složky nákladů. Baumolův model.
Optimalizace zásob
O optimalizaci zásob lze v daném případě hovořit plným právem. Při kritériu minimalizace nákladů na pořízení a udržení zásob dosahujeme následujícím postupem skutečně matematického minima.
Složky celkových nákladů:
• náklady na pořízení
• náklady skladovací
• vlastní cena zásob
• náklady nedostatku zásob
- ušlý zisk
- pokuty a penále
- cenové diference materiálových náhrad
17. Optimální výrobní dávka (parametry). Výše nedokončené výroby. Využití zásob, včetně pojistné zásoby – kritéria (ukazatele).
Optimalizace výrobní dávky
Optimální výrobní dávka je závislá především na:
• seřizovacích nákladech a na
• skladovacích nákladech.
Optimální výše nedokončené výroby
Analogicky jako Qopt u vstupních zásob.
Využití zásob a pojistné zásoby
Respektujeme účelové (kriteriální) funkce:
• minimalizace nákladů
• minimalizace rizika ztrát z nedostatku zásob.
Jako další (dílčí) kritéria slouží zejména:
• R rychlost obratu zásob (počet obrátek za období)
• DZ doba obratu zásob [dny]
• obrat zásob (zpravidla tržby - realizace [Kč])
• K koeficient využití zásob
• Z průměrný stav zásob
pojistná zásoba - f (odchylek):
• dodávkového cyklu
• spotřeby
• velikosti dodávky
O optimalizaci zásob lze v daném případě hovořit plným právem. Při kritériu minimalizace nákladů na pořízení a udržení zásob dosahujeme následujícím postupem skutečně matematického minima.
Složky celkových nákladů:
• náklady na pořízení
• náklady skladovací
• vlastní cena zásob
• náklady nedostatku zásob
- ušlý zisk
- pokuty a penále
- cenové diference materiálových náhrad
17. Optimální výrobní dávka (parametry). Výše nedokončené výroby. Využití zásob, včetně pojistné zásoby – kritéria (ukazatele).
Optimalizace výrobní dávky
Optimální výrobní dávka je závislá především na:
• seřizovacích nákladech a na
• skladovacích nákladech.
Optimální výše nedokončené výroby
Analogicky jako Qopt u vstupních zásob.
Využití zásob a pojistné zásoby
Respektujeme účelové (kriteriální) funkce:
• minimalizace nákladů
• minimalizace rizika ztrát z nedostatku zásob.
Jako další (dílčí) kritéria slouží zejména:
• R rychlost obratu zásob (počet obrátek za období)
• DZ doba obratu zásob [dny]
• obrat zásob (zpravidla tržby - realizace [Kč])
• K koeficient využití zásob
• Z průměrný stav zásob
pojistná zásoba - f (odchylek):
• dodávkového cyklu
• spotřeby
• velikosti dodávky
15. Celková potřeba oběžného majetku. Průměrná výše celkových zásob. Zásobovací rovnice.
Celková potřeba OM (POHC)
- výše OM pro zajištění očekávaných výkonů firmy (obvykle tržeb) ve finančních jednotkách
- vzniká zaplacením přijatého OM až do příchodu plateb od odběratelů
Řízení zásob
- zásoby = téměř synonymum OM
- představuje:
• řízení objemu zásob
• řízení struktury zásob
• řízení míry využívání zásob
- metody řízení zásob: široký sortiment (dále jen výběr)
Průměrná výše zásob závisí na průběhu spotřeby - rovnoměrná, nerovnoměrná (rychlejší nebo pomalejší na počátku dodacího cyklu).
Okamžik nové objednávky (O) určujeme v závislosti na:
• spotřebě
• době nutné pro vyřízení objednávky tak, aby nedošlo k čerpání pojistné zásoby.
Alternativou k právě uvedené metodice je v operativním řízení zásob zásobovací rovnice. Její definiční vztah je výraz a v podstatě popisuje řízení zásob v reálném čase, kdy délka období je určován podle dynamiky sledovaného procesu a schopností reakce jeho obsluhy.
Význam použitých symbolů je tento:
KZ ….… zásoba na konci období
PZ …….. zásoba na začátku období
N ….. … nákup během období
S ……… spotřeba během období.
- výše OM pro zajištění očekávaných výkonů firmy (obvykle tržeb) ve finančních jednotkách
- vzniká zaplacením přijatého OM až do příchodu plateb od odběratelů
Řízení zásob
- zásoby = téměř synonymum OM
- představuje:
• řízení objemu zásob
• řízení struktury zásob
• řízení míry využívání zásob
- metody řízení zásob: široký sortiment (dále jen výběr)
Průměrná výše zásob závisí na průběhu spotřeby - rovnoměrná, nerovnoměrná (rychlejší nebo pomalejší na počátku dodacího cyklu).
Okamžik nové objednávky (O) určujeme v závislosti na:
• spotřebě
• době nutné pro vyřízení objednávky tak, aby nedošlo k čerpání pojistné zásoby.
Alternativou k právě uvedené metodice je v operativním řízení zásob zásobovací rovnice. Její definiční vztah je výraz a v podstatě popisuje řízení zásob v reálném čase, kdy délka období je určován podle dynamiky sledovaného procesu a schopností reakce jeho obsluhy.
Význam použitých symbolů je tento:
KZ ….… zásoba na konci období
PZ …….. zásoba na začátku období
N ….. … nákup během období
S ……… spotřeba během období.
14. Oběžný majetek – pojetí, struktura a funkce. Situace v ČR a standardy tržní ekonomiky. Tři parametry řízení oběžného majetku (optimalizace).
- OM = složky majetku, které se používají krátkodobě (jednorázová spotřeba - především materiál)
- OM - upraveno normativně
- u nás: vymezeno, co není OM = negativní vymezení
• NIM
• HIM
• finanční investice (nad 1 rok)
Struktura OM
• zásoby
• pohledávky
• peněžní prostředky
• finanční majetek - krátkodobý
- OM je nejlikvidnější
- část podnikového majetku specifika řízení OM (vazby na provozní páku, Net Working Capital)
Funkce (výběr)
1) zajištění likvidity firmy
2) hladký koloběh majetku a kapitálu firmy = funkce firmy
3) vliv na rentabilitu firmy (cena OM ve vazbě na různé formy OM)
4) rezerva na krytí rizik
Odchylky "standardu tržní ekonomiky" od situace v ČR
A) vyšší podíl OM v celkových aktivech
B) vyšší podíl peněžních (platebních) prostředků - likvidita
C) zálohy na nákup zásob (nejen zásob)
D) pestřejší struktura OM z důvodů:
• likvidity
• nutnosti čelit rizikům trhu
• nutnosti zajistit finanční stabilitu firmy
Řízení OM
- vědomá činnost podniků zahrnující analýzu ), stanovení a ??????? optimální výše, struktury a míry OM, která odpovídá potřebám, možnostem a cílům podniku
- optimalizace (dle cílů a postavení firmy)
• výše OM
• struktury OM
• použití OM
- věcně zahrnuje řízení OM:
• řízení celkového OM
• řízení zásob
• řízení peněžních prostředků
• řízení pohledávek
- OM - upraveno normativně
- u nás: vymezeno, co není OM = negativní vymezení
• NIM
• HIM
• finanční investice (nad 1 rok)
Struktura OM
• zásoby
• pohledávky
• peněžní prostředky
• finanční majetek - krátkodobý
- OM je nejlikvidnější
- část podnikového majetku specifika řízení OM (vazby na provozní páku, Net Working Capital)
Funkce (výběr)
1) zajištění likvidity firmy
2) hladký koloběh majetku a kapitálu firmy = funkce firmy
3) vliv na rentabilitu firmy (cena OM ve vazbě na různé formy OM)
4) rezerva na krytí rizik
Odchylky "standardu tržní ekonomiky" od situace v ČR
A) vyšší podíl OM v celkových aktivech
B) vyšší podíl peněžních (platebních) prostředků - likvidita
C) zálohy na nákup zásob (nejen zásob)
D) pestřejší struktura OM z důvodů:
• likvidity
• nutnosti čelit rizikům trhu
• nutnosti zajistit finanční stabilitu firmy
Řízení OM
- vědomá činnost podniků zahrnující analýzu ), stanovení a ??????? optimální výše, struktury a míry OM, která odpovídá potřebám, možnostem a cílům podniku
- optimalizace (dle cílů a postavení firmy)
• výše OM
• struktury OM
• použití OM
- věcně zahrnuje řízení OM:
• řízení celkového OM
• řízení zásob
• řízení peněžních prostředků
• řízení pohledávek
13. Náklady na cizí a celkový kapitál. Souvislosti majetkové a finanční struktury.
Náklady na cizí kapitál
NCK = náklady na cizí kapitál NCK = (1 - DS)*i
i = úroková míra (v %)
DS = daňová sazba (v %)
Náklady na celková kapitál (K) - optimalizace
K = i*(1 - DS)*CK/K + NVK * VK/K
CK = cizí kapitál
VK = vlastní kapitál
K = celkový kapitál
NVK = náklady na vlastní kapitál po zdanění zisku v %
NVK = dividenda/cena akcie + míra růstu dividend
Souvislosti majetkové struktury a finanční struktury a strategie financování
a) zásadně (zlaté pravidlo financování)
• dlouhodobá aktiva dlouhodobé zdroje
• krátkodobá aktiva krátkodobé zdroje
- přičemž vlastní kapitál má krýt aktiva "typická" (ostatní aktiva mohou být kryta z cizího kapitálu)
b) net working capital
• NWC > 0 konzervativní strategie
oběžný majetek krátkodobý kapitál
net working capital
fixní majetek dlouhodobý kapitál
vlastní kapitál
• NWC < 0 agresivní strategie
fixní aktiva dlouhodobé závazky
net working capital
oběžná aktiva krátkodobé závazky
• překapitalizování - vyšší krytí oběžného majetku dlouhodobým kapitálem (konzervativní strategie)
- růst stability, pokles efektivnosti
• podkapitalizování - riskantní, menší platební potíže (strategie agresivní)
NCK = náklady na cizí kapitál NCK = (1 - DS)*i
i = úroková míra (v %)
DS = daňová sazba (v %)
Náklady na celková kapitál (K) - optimalizace
K = i*(1 - DS)*CK/K + NVK * VK/K
CK = cizí kapitál
VK = vlastní kapitál
K = celkový kapitál
NVK = náklady na vlastní kapitál po zdanění zisku v %
NVK = dividenda/cena akcie + míra růstu dividend
Souvislosti majetkové struktury a finanční struktury a strategie financování
a) zásadně (zlaté pravidlo financování)
• dlouhodobá aktiva dlouhodobé zdroje
• krátkodobá aktiva krátkodobé zdroje
- přičemž vlastní kapitál má krýt aktiva "typická" (ostatní aktiva mohou být kryta z cizího kapitálu)
b) net working capital
• NWC > 0 konzervativní strategie
oběžný majetek krátkodobý kapitál
net working capital
fixní majetek dlouhodobý kapitál
vlastní kapitál
• NWC < 0 agresivní strategie
fixní aktiva dlouhodobé závazky
net working capital
oběžná aktiva krátkodobé závazky
• překapitalizování - vyšší krytí oběžného majetku dlouhodobým kapitálem (konzervativní strategie)
- růst stability, pokles efektivnosti
• podkapitalizování - riskantní, menší platební potíže (strategie agresivní)
Optimální míra zadluženosti
a) původní představy (bez vlivu daňového systému)
- náklady celkového kapitálu funkci (náklady celkového kapitálu se vlivem změn nemění) f (změn ve finanční struktuře) hledání optima nemá smysl
b) s vlivem daňového systému (snižuje cenu cizího kapitálu)
- náklady celkového kapitálu s růstem zadlužení klesají ( co zvyšuje podíl cizího kapitálu)
c) současnost (tzv. "U - křivka" celkových nákladů kapitálu)
- optimální podíl cizího a vlastního kapitálu, kdy průměrné náklady celkového kapitálu jsou minimální
- náklady celkového kapitálu funkci (náklady celkového kapitálu se vlivem změn nemění) f (změn ve finanční struktuře) hledání optima nemá smysl
b) s vlivem daňového systému (snižuje cenu cizího kapitálu)
- náklady celkového kapitálu s růstem zadlužení klesají ( co zvyšuje podíl cizího kapitálu)
c) současnost (tzv. "U - křivka" celkových nákladů kapitálu)
- optimální podíl cizího a vlastního kapitálu, kdy průměrné náklady celkového kapitálu jsou minimální
12. Finanční struktura – obsah pojmu, optimum finanční struktury (cena kapitálu a míra zadluženosti).
- definice a obsah pojmu
1) FS = struktura podnikového kapitálu jako celku (rozvaha)
2) FS = přírůstek podnikového kapitálu (dynamický přístup), ze kterého je financován přírůstek majetku
Kapitálová struktura = struktura (části podnikového - dlouhodobého) kapitálu, která financuje:
• fixní majetek
• trvalou část oběžného majetku
Optimální finanční struktura:
Kriteriální funkce:
a) cizí kapitál / vlastní kapitál = finanční páka (gearing ratio, leverage ratio)
- velký poměr - riziko věřitelů měření finančního rizika
b)
Cena kapitálu
a) úrok (pro cizí kapitál)
b) dividenda (u vlastního kapitálu - a. s.)
- čím delší doba splatnosti, tím vyšší cena kapitálu
- nejlevnější - krátkodobý cizí kapitál
- "střed" - dlouhodobý cizí kapitál
- nejdražší - akciový kapitál (neomezená doba splatnosti, kapitál se nevrací) - nejnižší riziko pro uživatele
- závislá na době splatnosti a na riziku jeho užití
- cenu cizího kapitálu ovlivňuje i systém zdanění - úroky z úvěrů a obligací jsou odpočitatelnou položkou ze základu daně (dividendy ne)
1) FS = struktura podnikového kapitálu jako celku (rozvaha)
2) FS = přírůstek podnikového kapitálu (dynamický přístup), ze kterého je financován přírůstek majetku
Kapitálová struktura = struktura (části podnikového - dlouhodobého) kapitálu, která financuje:
• fixní majetek
• trvalou část oběžného majetku
Optimální finanční struktura:
Kriteriální funkce:
a) cizí kapitál / vlastní kapitál = finanční páka (gearing ratio, leverage ratio)
- velký poměr - riziko věřitelů měření finančního rizika
b)
Cena kapitálu
a) úrok (pro cizí kapitál)
b) dividenda (u vlastního kapitálu - a. s.)
- čím delší doba splatnosti, tím vyšší cena kapitálu
- nejlevnější - krátkodobý cizí kapitál
- "střed" - dlouhodobý cizí kapitál
- nejdražší - akciový kapitál (neomezená doba splatnosti, kapitál se nevrací) - nejnižší riziko pro uživatele
- závislá na době splatnosti a na riziku jeho užití
- cenu cizího kapitálu ovlivňuje i systém zdanění - úroky z úvěrů a obligací jsou odpočitatelnou položkou ze základu daně (dividendy ne)
11. Faktory majetkové struktury
11. Faktory majetkové struktury. Finanční struktura a kontrola činnosti firmy (vlastníci a management, alternativní vnímání optima finanční struktury).
Faktory majetkové struktury
a) technická náročnost výroby
- poměr
kapitálově lehká (lehčí) firma
kapitálově těžká (těžší) firma
- růst nehmotného majetku (trend) = licence, know-how, goodwill
b) rozvinutost peněžního a kapitálového trhu (produkty)
• zvýšení podílu finančního majetku
• růst finačních investic
• pestřejší portfolio finančního majetku - rentabilita, řízení podnikatelského rizika
c) hospodářská situace firmy a její hospodářská politika
faktor
• růst rentability (trend) zisk / tržby
- snižování nákladů (technické inovace)
- zvyšování obratu vlož. majetku tržby/součet aktiv = obrat aktiv
• růst významu oběžného majetku (pronájem fixního majetku, zrychlené odepisování)- USA
Finanční struktura a kontrola činnosti firmy
Praxe finančního řízení podniku rozlišuje kontrolu činnosti podniku podle rozhodovacího subjektu na řízení:
a) vlastníky
b) manažery.
Možné rozdíly v obou přístupech lze z posice vlastníků řídit nejméně manažerskými smlouvami. Tato záležitost bude ještě diskutována v následující kapitole.
Zde připojme dílčí závěr, že principielně možné rozdíly mezi aspiracemi vlastníků a manažerů mohou vést skutečně ke krizovým situacím, obvykle však jen tam, kde vlastníci mají problém s výkonem svých vlastnických práv (corporate governance).
Faktory majetkové struktury
a) technická náročnost výroby
- poměr
kapitálově lehká (lehčí) firma
kapitálově těžká (těžší) firma
- růst nehmotného majetku (trend) = licence, know-how, goodwill
b) rozvinutost peněžního a kapitálového trhu (produkty)
• zvýšení podílu finančního majetku
• růst finačních investic
• pestřejší portfolio finančního majetku - rentabilita, řízení podnikatelského rizika
c) hospodářská situace firmy a její hospodářská politika
faktor
• růst rentability (trend) zisk / tržby
- snižování nákladů (technické inovace)
- zvyšování obratu vlož. majetku tržby/součet aktiv = obrat aktiv
• růst významu oběžného majetku (pronájem fixního majetku, zrychlené odepisování)- USA
Finanční struktura a kontrola činnosti firmy
Praxe finančního řízení podniku rozlišuje kontrolu činnosti podniku podle rozhodovacího subjektu na řízení:
a) vlastníky
b) manažery.
Možné rozdíly v obou přístupech lze z posice vlastníků řídit nejméně manažerskými smlouvami. Tato záležitost bude ještě diskutována v následující kapitole.
Zde připojme dílčí závěr, že principielně možné rozdíly mezi aspiracemi vlastníků a manažerů mohou vést skutečně ke krizovým situacím, obvykle však jen tam, kde vlastníci mají problém s výkonem svých vlastnických práv (corporate governance).
Cena majetku
3) cena majetku
• pořizovací cena = cena pořízení + náklady související (dopravné)
• cena pořízení = cena, za níž byl majetek nakoupen (specielně u finančního majetku: cenné papíry)
• náklady (nebo jejich část) = vlastní náklady výroby (pro majetek vytvořený vlastní činností)
• reprodukční pořizovací cena = cena pořízení v okamžiku ocenění
----------------
• nominální hodnota = peněžní částka, trvale přiřazena složce majetku pro její popis (typické u pohledávek)
• čistá realizační cena = prodejní cena - náklady spojené s prodejem
ocenění zásob
Specifikum: časté změny (spotřeba a doplňování)
1) individuální ocenění (příslušnými cenami) obtížné (alternativy)
2) průměrné ceny - oceněno průměrnými pořizovacími cenami, vážený průměr (váhy = množství)
3) FIFO (First In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami poslední dodávky
4) LIFO (Last In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami první dodávky (v ČR nepřípustné)
• pořizovací cena = cena pořízení + náklady související (dopravné)
• cena pořízení = cena, za níž byl majetek nakoupen (specielně u finančního majetku: cenné papíry)
• náklady (nebo jejich část) = vlastní náklady výroby (pro majetek vytvořený vlastní činností)
• reprodukční pořizovací cena = cena pořízení v okamžiku ocenění
----------------
• nominální hodnota = peněžní částka, trvale přiřazena složce majetku pro její popis (typické u pohledávek)
• čistá realizační cena = prodejní cena - náklady spojené s prodejem
ocenění zásob
Specifikum: časté změny (spotřeba a doplňování)
1) individuální ocenění (příslušnými cenami) obtížné (alternativy)
2) průměrné ceny - oceněno průměrnými pořizovacími cenami, vážený průměr (váhy = množství)
3) FIFO (First In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami poslední dodávky
4) LIFO (Last In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami první dodávky (v ČR nepřípustné)
Cena majetku
3) cena majetku
• pořizovací cena = cena pořízení + náklady související (dopravné)
• cena pořízení = cena, za níž byl majetek nakoupen (specielně u finančního majetku: cenné papíry)
• náklady (nebo jejich část) = vlastní náklady výroby (pro majetek vytvořený vlastní činností)
• reprodukční pořizovací cena = cena pořízení v okamžiku ocenění
----------------
• nominální hodnota = peněžní částka, trvale přiřazena složce majetku pro její popis (typické u pohledávek)
• čistá realizační cena = prodejní cena - náklady spojené s prodejem
ocenění zásob
Specifikum: časté změny (spotřeba a doplňování)
1) individuální ocenění (příslušnými cenami) obtížné (alternativy)
2) průměrné ceny - oceněno průměrnými pořizovacími cenami, vážený průměr (váhy = množství)
3) FIFO (First In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami poslední dodávky
4) LIFO (Last In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami první dodávky (v ČR nepřípustné)
• pořizovací cena = cena pořízení + náklady související (dopravné)
• cena pořízení = cena, za níž byl majetek nakoupen (specielně u finančního majetku: cenné papíry)
• náklady (nebo jejich část) = vlastní náklady výroby (pro majetek vytvořený vlastní činností)
• reprodukční pořizovací cena = cena pořízení v okamžiku ocenění
----------------
• nominální hodnota = peněžní částka, trvale přiřazena složce majetku pro její popis (typické u pohledávek)
• čistá realizační cena = prodejní cena - náklady spojené s prodejem
ocenění zásob
Specifikum: časté změny (spotřeba a doplňování)
1) individuální ocenění (příslušnými cenami) obtížné (alternativy)
2) průměrné ceny - oceněno průměrnými pořizovacími cenami, vážený průměr (váhy = množství)
3) FIFO (First In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami poslední dodávky
4) LIFO (Last In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami první dodávky (v ČR nepřípustné)
10. Majetková struktura
8. Požadavky na daňovou soustavu a související faktory. Daně důchodové (úpravy zisku, daňový základ, sazby daně a daňové slevy. Minimální potřebný zisk, nerozdělený zisk.
9. Daně majetkové a obratové. Vliv daně ze zisku na finanční rozhodování firmy.
10. Majetková struktura – obsah pojmu, 3 faktory celkového majetku (včetně ceny). Oceňování zásob.
1. Definice a obsah pojmů
- MS = majetková struktura = struktura aktiv podniku (statický pohled - rozvaha)
- MS = f (ekonomické praxe v dané zemi)
= f (právní formy)
- MS = jako složka majetkově-finanční stability firmy = vztah mezi majetkem a použitým kapitálem finanční struktura
Výše celkového majetku
- 3 faktory:
1) rozsah podnikových výkonů (v porovnání s konkurenty)
- vyšší výkony, vyšší potřeba majetku
2) stupeň využití majetku = a vazba na růst výkonů
- čím vyšší využití, tím nižší potřeba majetku
9. Daně majetkové a obratové. Vliv daně ze zisku na finanční rozhodování firmy.
10. Majetková struktura – obsah pojmu, 3 faktory celkového majetku (včetně ceny). Oceňování zásob.
1. Definice a obsah pojmů
- MS = majetková struktura = struktura aktiv podniku (statický pohled - rozvaha)
- MS = f (ekonomické praxe v dané zemi)
= f (právní formy)
- MS = jako složka majetkově-finanční stability firmy = vztah mezi majetkem a použitým kapitálem finanční struktura
Výše celkového majetku
- 3 faktory:
1) rozsah podnikových výkonů (v porovnání s konkurenty)
- vyšší výkony, vyšší potřeba majetku
2) stupeň využití majetku = a vazba na růst výkonů
- čím vyšší využití, tím nižší potřeba majetku
Podniky: akciová společnost a družstvo
1. a. s.
- vklad 1 mil. Kč = ZJ = základní (akciový) kapitál, neplatí u bank (500 nil. Kč)
- pravidla dispozice se ZJ
- nelze rozdělovat ZJ mezi akcionáře (až na výjimky - likvidace)
- změny ZJ podléhají souhlasu valné hromady
- o snížení ZJ musí být informováni věřitelé
- mechanismus tvorby ZJ:
• bez výzvy k upisování (celé ZJ splatí zakladatelé)
• s výzvou k upisování - akcie prioritní (do 50 %), kmenové, zaměstnanecké (do 5 % ZJ)
- kategorie ZJ:
• autorizované ZJ (= "schválené")
- dle stanov a zakládací listiny (nominální cena)
- maximální počet akcií v nominální hodnotě
• upsané ZJ pohledávky za akcionáři
10 % - do doby určené ve výzvě
30 % - do ustavující valné hromady
100 % - do 1 roku od vzniku akciovky
• splacené ZJ (nominální cena)
- nevýhody a. s.
• vyšší zdanění (zisku i dividend)
• odlišnost zájmů managementu (zájem spíše na zisk) a akcionářů (zájem na hodnotě firmy)
• míra regulace státem
2. družstvo (zemědělské, úvěrové, bytové, spotřební)
- poslání družstva
- ZJ: 500 000 Kč
- členské vklady - část při založení zbytek do 3 let
- vklad 1 mil. Kč = ZJ = základní (akciový) kapitál, neplatí u bank (500 nil. Kč)
- pravidla dispozice se ZJ
- nelze rozdělovat ZJ mezi akcionáře (až na výjimky - likvidace)
- změny ZJ podléhají souhlasu valné hromady
- o snížení ZJ musí být informováni věřitelé
- mechanismus tvorby ZJ:
• bez výzvy k upisování (celé ZJ splatí zakladatelé)
• s výzvou k upisování - akcie prioritní (do 50 %), kmenové, zaměstnanecké (do 5 % ZJ)
- kategorie ZJ:
• autorizované ZJ (= "schválené")
- dle stanov a zakládací listiny (nominální cena)
- maximální počet akcií v nominální hodnotě
• upsané ZJ pohledávky za akcionáři
10 % - do doby určené ve výzvě
30 % - do ustavující valné hromady
100 % - do 1 roku od vzniku akciovky
• splacené ZJ (nominální cena)
- nevýhody a. s.
• vyšší zdanění (zisku i dividend)
• odlišnost zájmů managementu (zájem spíše na zisk) a akcionářů (zájem na hodnotě firmy)
• míra regulace státem
2. družstvo (zemědělské, úvěrové, bytové, spotřební)
- poslání družstva
- ZJ: 500 000 Kč
- členské vklady - část při založení zbytek do 3 let
Podniky neakciového typu
1. Podniky jednotlivce (ručení majetkem)
- nejčastější
- kapitálová slabost (osobní prostředky jednotlivce = prvotní kapitálový vklad) tichý společník (ručí pouze vkladem bez vlivu na vedení)
- malé možnosti získání cizích zdrojů
2. v. o. s. (ručení veškerým majetkem)
- typický reprezentant osobních společností
- existence společenské smlouvy
3. Komanditní společnost
- ručení - vkladem (komanditisté - min. 1) a majetkem (komplementáři - min. 1)
4. s. r. o (kapitálová společnost)
- nejčastější
- kapitálová slabost (osobní prostředky jednotlivce = prvotní kapitálový vklad) tichý společník (ručí pouze vkladem bez vlivu na vedení)
- malé možnosti získání cizích zdrojů
2. v. o. s. (ručení veškerým majetkem)
- typický reprezentant osobních společností
- existence společenské smlouvy
3. Komanditní společnost
- ručení - vkladem (komanditisté - min. 1) a majetkem (komplementáři - min. 1)
4. s. r. o (kapitálová společnost)
7. Finanční aspekty zakládání firmy
7. Finanční aspekty zakládání firmy – 3/4 rozhodující otázky vzniku firmy. Parametry podnikatelského záměru. Podniky neakciového typu, akciové společnosti a družstva.
1. Finanční rozhodování a vznik firmy
- rozhodnutí o 3 základních otázkách
a) koncepce podnikatelského záměru
b) volba právní formy podnikání
c) výše prvotního kapitálového vkladu
------------------------------------------------
d) daňový systém (nepodcenit !)
• vliv na finanční rozhodování
• mimo kompetenci podnikatele
ad a) podnikatelský záměr
- 3 rozhodující parametry:
• oborové zaměření
• dimenze podnikatelských aktivit
• podnikatelské riziko
- nová filosofie podnikání
ad c) cizí zdroje jsou obvykle významnější:
• podniky neakciového typu
• a. s. a družstva
1. Finanční rozhodování a vznik firmy
- rozhodnutí o 3 základních otázkách
a) koncepce podnikatelského záměru
b) volba právní formy podnikání
c) výše prvotního kapitálového vkladu
------------------------------------------------
d) daňový systém (nepodcenit !)
• vliv na finanční rozhodování
• mimo kompetenci podnikatele
ad a) podnikatelský záměr
- 3 rozhodující parametry:
• oborové zaměření
• dimenze podnikatelských aktivit
• podnikatelské riziko
- nová filosofie podnikání
ad c) cizí zdroje jsou obvykle významnější:
• podniky neakciového typu
• a. s. a družstva
Komponenty nabídky peněz
3.1. Komponenty nabídky peněz
Peníze jsou všeobecně přijímaný prostředek směny ,
3.1.1. Funkce peněz
• Prostředek směny – primární funkce, peníze jsou všeobecně používány k placení za zboží a úhradě závazků
• Zúčtovací jednotka – vyjadřují ceny statků
• Uchovatel hodnoty – tj.jsou jednou z forem bohatství
3.1.2. Formy peněz
• Zbožové ( komoditní peníze ) – drahé kovy atd.
• Papírové peníze – bankovky a státovky
• Bankovky - alespoň částečně kryty zlatem
• Státovky – emitoval je panovník, bez ohledu na krytí
• Depozitní ( bankovní peníze ) – bezhotovostní
• Depozita na požádání ( na viděnou )
• Termínová a úsporová depozita
Depozita na viděnou a termínová a úsporová depozita se liší jednak likviditou a jednak výnosnotí.
Peníze jsou všeobecně přijímaný prostředek směny ,
3.1.1. Funkce peněz
• Prostředek směny – primární funkce, peníze jsou všeobecně používány k placení za zboží a úhradě závazků
• Zúčtovací jednotka – vyjadřují ceny statků
• Uchovatel hodnoty – tj.jsou jednou z forem bohatství
3.1.2. Formy peněz
• Zbožové ( komoditní peníze ) – drahé kovy atd.
• Papírové peníze – bankovky a státovky
• Bankovky - alespoň částečně kryty zlatem
• Státovky – emitoval je panovník, bez ohledu na krytí
• Depozitní ( bankovní peníze ) – bezhotovostní
• Depozita na požádání ( na viděnou )
• Termínová a úsporová depozita
Depozita na viděnou a termínová a úsporová depozita se liší jednak likviditou a jednak výnosnotí.
Peněžní zásoba, Poptávka po penězích a motivy jejich držby
3.1.3. Peněžní zásoba
Je množství peněz v ekonomice, neboli také nabídka peněz
Je tvořena různými peněžními agregáty
• M1 – peněžní agregát v užším smyslu. Je to hotovostní oběživo + vklady na viděnou
• M2 - peněžní agregát v širším smyslu. Je to M1 + úsporová a termínová depozita
Atd. U nás to má ČNB trochu odlišně (objem v mld. Kč koncem 1997:
• M0 – oběživo (119,3)
• M1 – M0 + vklady na viděnou (445,1)
• M2 – M1 + quasipeníze ( TV+vklady rezidentů v cizích měnách ) (1217,6)
L = M2 + SPP + poukázky ČNB + poukázky FNM v portfoliu domácích nebankovních subjektů. (1241,8)
3.2. Poptávka po penězích a motivy jejich držby
.Poptávka po penězích (MD) je představována množstvím peněz, které jsou ochotny držet ekonomické subjekty při určité úrokové sazbě.
3.2.1. Motivy držby:
transakční motiv - držba peněz za účelem např. běžných výdajů domácností. Z důvodu časového nesouladu mezi příjmy a výdaji. Spolu s ním uznáván i opatrnostní motiv pro případ neočekávaných výdajů nebo poklesu příjmů.
spekulační motiv - vychází z nejistoty výnosů alternativních finančních aktiv, tj. ůroků, kapitálové ztráty nebo zisku v souvislosti s vývojem tržních cen cenných papírů. Teorie portfolia vychází ze skutečnosti, že ekonomické subjekty vykazují vyšší či nižší averzi k riziku. Vyšší výnos v podobě úrokové sazby stimuluje k držbě rizikovějších aktiv a tedy k nižší držbě peněz. Spekulační motiv je též spojován s úsilím ekonomických subjektů získat dodatečné bohatství na základě výhodných nákupů a prodejů různých aktiv.
Graf poptávky po penězích odráží skutečnost, že poptávané množství roste s poklesem nominální úrokové sazby (pohyb po křivce MD).
Je množství peněz v ekonomice, neboli také nabídka peněz
Je tvořena různými peněžními agregáty
• M1 – peněžní agregát v užším smyslu. Je to hotovostní oběživo + vklady na viděnou
• M2 - peněžní agregát v širším smyslu. Je to M1 + úsporová a termínová depozita
Atd. U nás to má ČNB trochu odlišně (objem v mld. Kč koncem 1997:
• M0 – oběživo (119,3)
• M1 – M0 + vklady na viděnou (445,1)
• M2 – M1 + quasipeníze ( TV+vklady rezidentů v cizích měnách ) (1217,6)
L = M2 + SPP + poukázky ČNB + poukázky FNM v portfoliu domácích nebankovních subjektů. (1241,8)
3.2. Poptávka po penězích a motivy jejich držby
.Poptávka po penězích (MD) je představována množstvím peněz, které jsou ochotny držet ekonomické subjekty při určité úrokové sazbě.
3.2.1. Motivy držby:
transakční motiv - držba peněz za účelem např. běžných výdajů domácností. Z důvodu časového nesouladu mezi příjmy a výdaji. Spolu s ním uznáván i opatrnostní motiv pro případ neočekávaných výdajů nebo poklesu příjmů.
spekulační motiv - vychází z nejistoty výnosů alternativních finančních aktiv, tj. ůroků, kapitálové ztráty nebo zisku v souvislosti s vývojem tržních cen cenných papírů. Teorie portfolia vychází ze skutečnosti, že ekonomické subjekty vykazují vyšší či nižší averzi k riziku. Vyšší výnos v podobě úrokové sazby stimuluje k držbě rizikovějších aktiv a tedy k nižší držbě peněz. Spekulační motiv je též spojován s úsilím ekonomických subjektů získat dodatečné bohatství na základě výhodných nákupů a prodejů různých aktiv.
Graf poptávky po penězích odráží skutečnost, že poptávané množství roste s poklesem nominální úrokové sazby (pohyb po křivce MD).
Bariéry růstu, Ekonomika rozvojových zemí
2.9. Bariéry růstu
• Nedostatečná zásoba kapitálových statků
• Nedostatečný technologický pokrok
• Únik mozků
2.10. Ekonomika rozvojových zemí
Rozvojová země je taková země, v níž reálný důchod na obyvatele ve srovnání se Spojenými státy, Japonskem a západní Evropou je nízký. Ukazatele rozvojových zemí: odvětvová struktura (typická jednostrannost); demografická struktura (vysoký podíl venkovského obyv.), dále všeobecně nízká střední délka života.
Příčiny nízkého tempa růstu HDP/1 obyv.:
• vývoj obyvatelstva: vysoká míra porodnosti a úmrtnosti přetrvává vysoká porodnost a pod vlivem pokroku se snižuje úmrtnost (populační exploze) - zde se nachází rozvojové země klesá míra porodnosti a růst obyv. se zpomaluje stabilizovaná míra porodnosti i úmrtnosti (v rozvinutých zemích)
• nedostatečná zásoba kapitálových statků - k rozšíření a prohloubení kapitálu chybí úspory, ty ale nemohou být rozšířeny díky nízkému produktu a důchodu na obyvatele. Nízká produktivita (Y/L) se ale nezvýší, dokud nevzroste zásoba kapitálu na jednotku práce, ale to opět naráží na nedostatečné úspory bludný kruh nerozvinutosti.
• nedostatečný technologický pokrok spojený také s nedostatkem kapitálu
• únik mozků - tj. kvalifikovaní pracovníci migrují do rozvinutých zemí
• bariéra v podobě institucí - právní rámec podnikání, byrokracie zneužívají své postavení, licence
• Nedostatečná zásoba kapitálových statků
• Nedostatečný technologický pokrok
• Únik mozků
2.10. Ekonomika rozvojových zemí
Rozvojová země je taková země, v níž reálný důchod na obyvatele ve srovnání se Spojenými státy, Japonskem a západní Evropou je nízký. Ukazatele rozvojových zemí: odvětvová struktura (typická jednostrannost); demografická struktura (vysoký podíl venkovského obyv.), dále všeobecně nízká střední délka života.
Příčiny nízkého tempa růstu HDP/1 obyv.:
• vývoj obyvatelstva: vysoká míra porodnosti a úmrtnosti přetrvává vysoká porodnost a pod vlivem pokroku se snižuje úmrtnost (populační exploze) - zde se nachází rozvojové země klesá míra porodnosti a růst obyv. se zpomaluje stabilizovaná míra porodnosti i úmrtnosti (v rozvinutých zemích)
• nedostatečná zásoba kapitálových statků - k rozšíření a prohloubení kapitálu chybí úspory, ty ale nemohou být rozšířeny díky nízkému produktu a důchodu na obyvatele. Nízká produktivita (Y/L) se ale nezvýší, dokud nevzroste zásoba kapitálu na jednotku práce, ale to opět naráží na nedostatečné úspory bludný kruh nerozvinutosti.
• nedostatečný technologický pokrok spojený také s nedostatkem kapitálu
• únik mozků - tj. kvalifikovaní pracovníci migrují do rozvinutých zemí
• bariéra v podobě institucí - právní rámec podnikání, byrokracie zneužívají své postavení, licence
Strategie ekonomického rozvoje rozvojové země
2.11. Strategie ekonomického rozvoje rozvojové země
Východiskem je start ekonomického růstu, kde startem je rozvoj výroby v určitém odvětví, kde rychlý růst umožní tvorbu úspor a ty poslouží k financování investic v dalším odvětví až k sebeudržujícímu růstu celé ekonomiky. Většinou jde o rozvoj průmyslových odvětví, tzv. industrializace. Bývá stimulována vládní regulací jako podpory vývozu (dotace, daňové úlevy, ...) nebo nahrazování dovozů (ochrana domácí výroby před zahr. konkurencí). Součástí strategie je využívání zahraničních finančních zdrojů. Rozhodující význam mají úvěrové zdroje. Přijaté úvěry jsou základní součástí zahraničního dluhu rozvojových zemí. Budou použity na nákup kap.statků, který povede k růstu produktu.
Východiskem je start ekonomického růstu, kde startem je rozvoj výroby v určitém odvětví, kde rychlý růst umožní tvorbu úspor a ty poslouží k financování investic v dalším odvětví až k sebeudržujícímu růstu celé ekonomiky. Většinou jde o rozvoj průmyslových odvětví, tzv. industrializace. Bývá stimulována vládní regulací jako podpory vývozu (dotace, daňové úlevy, ...) nebo nahrazování dovozů (ochrana domácí výroby před zahr. konkurencí). Součástí strategie je využívání zahraničních finančních zdrojů. Rozhodující význam mají úvěrové zdroje. Přijaté úvěry jsou základní součástí zahraničního dluhu rozvojových zemí. Budou použity na nákup kap.statků, který povede k růstu produktu.
ABC (Activity Based Costing)
Princip : režie se mění na přímé náklady (což klade mimořádné náklady na sledovací a evidenční systém - účetnictví).
Takto nevzniknou žádné nealokované (režijní) náklady – přiřazení zajistí existence cost drivers. Ty musí být známy pro každou z potenciálních režií, a nebo musí být konstruovány tak, že skutečně všechny náklady principielně přiřadí k danému výkonu (výrobku či aktivitě), bez ohledu na jeho povahu (hodnoceno tradičním způsobem nazírání – náklady přímé, náklady nepřímé).
První přístup je ve skutečnosti pouze rozšířením filosofie techniky procenta režie. Vazba režií k danému produktu (aktivitě, projektu, výrobku) je zajištěna Rozvrhovou základnou v podobě aktivity, tj. ku příkladu v podobě normominut (vlastně jde o postup již známý v podobě separabilních režií). De facto jde tedy o variantu techniky procenta režie.
Druhá varianta je podstatně sofistikovanější. Také ovšem představuje proti přístupu prvnímu novou kvalitu. Cost driver v tomto pojetí skutečně funguje jako absolutní přiřazovací kritérium, se schopností definovat v každé situaci míru využívání jednotlivých zdrojů režií jednotlivými aktivitami (zde ve smyslu výrobků, produktů či projektů). Pak je jen logické, že za těchto okolností nevzniknou žádné nealokované (nepřiřazené) náklady, čili režie.
Takto nevzniknou žádné nealokované (režijní) náklady – přiřazení zajistí existence cost drivers. Ty musí být známy pro každou z potenciálních režií, a nebo musí být konstruovány tak, že skutečně všechny náklady principielně přiřadí k danému výkonu (výrobku či aktivitě), bez ohledu na jeho povahu (hodnoceno tradičním způsobem nazírání – náklady přímé, náklady nepřímé).
První přístup je ve skutečnosti pouze rozšířením filosofie techniky procenta režie. Vazba režií k danému produktu (aktivitě, projektu, výrobku) je zajištěna Rozvrhovou základnou v podobě aktivity, tj. ku příkladu v podobě normominut (vlastně jde o postup již známý v podobě separabilních režií). De facto jde tedy o variantu techniky procenta režie.
Druhá varianta je podstatně sofistikovanější. Také ovšem představuje proti přístupu prvnímu novou kvalitu. Cost driver v tomto pojetí skutečně funguje jako absolutní přiřazovací kritérium, se schopností definovat v každé situaci míru využívání jednotlivých zdrojů režií jednotlivými aktivitami (zde ve smyslu výrobků, produktů či projektů). Pak je jen logické, že za těchto okolností nevzniknou žádné nealokované (nepřiřazené) náklady, čili režie.
Speciální kalkulační metody
a) metoda standardních nákladů, standard costing
Základním principem jsou empiricky (na základě výsledných kalkulací) určené standardy nákladů, u kterých se sleduje jejich stabilita v čase.
Tento princip je obvykle rozšířen i na dílčí prvky daného produktu, což se při výpočtu konkrétní nákladové ceny projeví jako stavebnicový princip tvorby nákladové ceny.
Problémem metody je (mimo stanovení standardů) stanovení a dodržování povoleného fluktuační pásmo kolísání skutečné nákladové ceny proti nákladové ceně standardně stanovené. Řešení je v praxi finančního řízení podniku opět známé – jde o aplikaci metody řízení podle odchylek.
Při řešení komplexnějších problematik než je přiřazování výkonů k jednotlivým výrobkům (řešení kalkulačního problému), tedy při finančním řízení projektů přejde tento systém na řízení pomocí rozpočtu. Fluktuační pásmo je pak representováno jako rozdíl mezi původním rozpočtem (tzv. pevný či výchozí rozpočet) a jeho aktualizovanou hodnotou v podobě rozpočtu aktualizovaného.
Technologie rozpočtového řízení hovoří o rozpočtování
- tří sloupcovém (plán, skutečnost, rozdíl) resp.
- čtyř sloupcovém (plán, aktualizovaný plán, skutečnost, rozdíl).
b) dynamická kalkulace
Dynamickou kalkulací nazýváme takovou kalkulaci, která přihlíží k vývoji nákladů v čase. V tomto případě by vlastně šlo o problematiku tzv. dlouhodobých nákladů. V praxi se však jako dynamická kalkulace označuje hlavně tzv. kapacitní kalkulace, tzn. taková, která přihlíží k vyráběnému množství, jež se může v čase měnit.
Hledáme tedy pro danou situaci funkční závislost nákladů celkem na jeden kus produktu, což je obecně dáno rovnicí ( 18 ). Po její úpravě dostaneme její novou podobu ( 19 )
N∑ / Q = NJ + NF / Q ( 19 )
Grafické znázornění funkční závislosti ( 19 ) je rovnoosá hyperbola, konvergující pro dostatečně velká Q k hodnotě NJ (viz obrázek 5.1).
c) Diagramy „X“a dynamická kalkulace
Regresní analýza (respektive její výsledky) je dnes (alespoň v implicitní podobě, či v podobě předpokladů o vzájemných vazbách ukazatelů) obvyklou součástí každé složitější kalkulační techniky.
Pro praktické využití se přece jen může jevit názornější a snadnější alternativní postup odhalení předpokládané závislosti mezi dvěma ukazateli, který rozpracoval již před mnoha léty (v r. 1950) autor Dr. Ing. Vladimír Stibic pod označením "Diagramy X".
Název vychází z podoby diagramu, kde se kombinují náklady celkové s náklady na jeden kus podle níže uvedeného obrázku 5.2.
Základním principem jsou empiricky (na základě výsledných kalkulací) určené standardy nákladů, u kterých se sleduje jejich stabilita v čase.
Tento princip je obvykle rozšířen i na dílčí prvky daného produktu, což se při výpočtu konkrétní nákladové ceny projeví jako stavebnicový princip tvorby nákladové ceny.
Problémem metody je (mimo stanovení standardů) stanovení a dodržování povoleného fluktuační pásmo kolísání skutečné nákladové ceny proti nákladové ceně standardně stanovené. Řešení je v praxi finančního řízení podniku opět známé – jde o aplikaci metody řízení podle odchylek.
Při řešení komplexnějších problematik než je přiřazování výkonů k jednotlivým výrobkům (řešení kalkulačního problému), tedy při finančním řízení projektů přejde tento systém na řízení pomocí rozpočtu. Fluktuační pásmo je pak representováno jako rozdíl mezi původním rozpočtem (tzv. pevný či výchozí rozpočet) a jeho aktualizovanou hodnotou v podobě rozpočtu aktualizovaného.
Technologie rozpočtového řízení hovoří o rozpočtování
- tří sloupcovém (plán, skutečnost, rozdíl) resp.
- čtyř sloupcovém (plán, aktualizovaný plán, skutečnost, rozdíl).
b) dynamická kalkulace
Dynamickou kalkulací nazýváme takovou kalkulaci, která přihlíží k vývoji nákladů v čase. V tomto případě by vlastně šlo o problematiku tzv. dlouhodobých nákladů. V praxi se však jako dynamická kalkulace označuje hlavně tzv. kapacitní kalkulace, tzn. taková, která přihlíží k vyráběnému množství, jež se může v čase měnit.
Hledáme tedy pro danou situaci funkční závislost nákladů celkem na jeden kus produktu, což je obecně dáno rovnicí ( 18 ). Po její úpravě dostaneme její novou podobu ( 19 )
N∑ / Q = NJ + NF / Q ( 19 )
Grafické znázornění funkční závislosti ( 19 ) je rovnoosá hyperbola, konvergující pro dostatečně velká Q k hodnotě NJ (viz obrázek 5.1).
c) Diagramy „X“a dynamická kalkulace
Regresní analýza (respektive její výsledky) je dnes (alespoň v implicitní podobě, či v podobě předpokladů o vzájemných vazbách ukazatelů) obvyklou součástí každé složitější kalkulační techniky.
Pro praktické využití se přece jen může jevit názornější a snadnější alternativní postup odhalení předpokládané závislosti mezi dvěma ukazateli, který rozpracoval již před mnoha léty (v r. 1950) autor Dr. Ing. Vladimír Stibic pod označením "Diagramy X".
Název vychází z podoby diagramu, kde se kombinují náklady celkové s náklady na jeden kus podle níže uvedeného obrázku 5.2.
Zdroje ekonomického růstu
2.8. Zdroje ekonomického růstu
Tyto zdroje lze dělit několika způsoby.
• Lidské zdroje – množství práce, kvalifikace
• Přírodní zdroje – množství půdy a nerost. surovin a jejich kvalita
• Kapitálové zdroje – stroje, zařízení a technická úroveň těchto kapitálových statků
Obecněji lze zdroje ekonomického růstu členit na:
2.8.1. Kvantitativní zdroje ekonomického růstu
Pokud se do výroby zapojují další výrobní faktory, tj. dodatečné množství práce, půdy nebo kapitálu. ( tempo růstu kapitálu a práce ).
Pokud je ekonomický růst založen převážně na těchto zdrojích, potom mluvíme o tzv. extenzivním růstu.
2.8.2. Kvalitativní zdroje ekonomického růstu
Zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, lepší technická úroveň strojů atd. ( kappa ).
Kvalitativní zdroje ekonomického růstu bývají někdy označovány jako Technologická změna. a ta ovlivňuje produktivitu práce.
V tomto případě hovoříme o tzv. intenzivním růstu
Tyto zdroje lze dělit několika způsoby.
• Lidské zdroje – množství práce, kvalifikace
• Přírodní zdroje – množství půdy a nerost. surovin a jejich kvalita
• Kapitálové zdroje – stroje, zařízení a technická úroveň těchto kapitálových statků
Obecněji lze zdroje ekonomického růstu členit na:
2.8.1. Kvantitativní zdroje ekonomického růstu
Pokud se do výroby zapojují další výrobní faktory, tj. dodatečné množství práce, půdy nebo kapitálu. ( tempo růstu kapitálu a práce ).
Pokud je ekonomický růst založen převážně na těchto zdrojích, potom mluvíme o tzv. extenzivním růstu.
2.8.2. Kvalitativní zdroje ekonomického růstu
Zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, lepší technická úroveň strojů atd. ( kappa ).
Kvalitativní zdroje ekonomického růstu bývají někdy označovány jako Technologická změna. a ta ovlivňuje produktivitu práce.
V tomto případě hovoříme o tzv. intenzivním růstu
Princip akcelerátoru
2.5. Princip akcelerátoru
Akcelerátor – je číslo, které udává o kolik je třeba zvýšit (nebo o kolik se zvýší ) Investice, vzroste-li produkt o X.
Protože Investice jsou ovlivněny růstem prodejů, růstem produktu a vůbec pozitivními očekáváními, způsobuje skutečný i očekávaný růst produktu násobný růst investic.
Akcelerační princip je založen na vztahu mezi objemem vytvářené produkce a stavem kapitálu, potřebného k výrobě daného produktu. Dosahuje-li tento poměr (tzv. kapitálový koeficient K/Y) hodnotu např. 2, znamená to, že k výrobě produkce v hodnotě 100 mld korun je třeba kapitálu ve výši 200 mld.
2.6. Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
V důsledku fungování akcelerátoru dojde k nárůstu investic. Ten způsobuje další nárůst poptávky. To další růst investic atd. čili účinnost akcelerátoru doprovází resp. zesiluje existence multiplikačního efektu.
Akcelerátor – je číslo, které udává o kolik je třeba zvýšit (nebo o kolik se zvýší ) Investice, vzroste-li produkt o X.
Protože Investice jsou ovlivněny růstem prodejů, růstem produktu a vůbec pozitivními očekáváními, způsobuje skutečný i očekávaný růst produktu násobný růst investic.
Akcelerační princip je založen na vztahu mezi objemem vytvářené produkce a stavem kapitálu, potřebného k výrobě daného produktu. Dosahuje-li tento poměr (tzv. kapitálový koeficient K/Y) hodnotu např. 2, znamená to, že k výrobě produkce v hodnotě 100 mld korun je třeba kapitálu ve výši 200 mld.
2.6. Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
V důsledku fungování akcelerátoru dojde k nárůstu investic. Ten způsobuje další nárůst poptávky. To další růst investic atd. čili účinnost akcelerátoru doprovází resp. zesiluje existence multiplikačního efektu.
Teorie ekonomického růstu
2.7. Teorie ekonomického růstu
V užším pojetí se ekonomickým růstem rozumí vývoj reálného produktu.
Synonymem by mohl být pojem Ekonomický rozvoj
2.7.1. Růst produktu
Krátkodobý, který je po určité době vystřídán poklesem, protože k růstu došlo v důsledku odchylky od dlouhodobých potenciálních možností – to je růst skutečného produktu, resp. jeho kolísání.
Dlouhodobý, který je spojený s plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky při plné zaměstnanosti výrobních faktorů – to je dlouhodobý růst potenciálního produktu.
V teorii růstu se budeme zabývat dlouhodobým růstem potencionálního produktu, popř. dlouhodobým růstem Y* na jednoho obyvatele.
2.7.2. Grafické znázornění růstu
• V modelu AS-AD je růst produktu vyjádřen posunem křivky SRAS doprava. Jelikož je křivka LRAS závislá na výši Y*, bude se s posunem Y* zároveň posouvat i křivka LRAS.
• Vývoj potencionálního produktu lze též znázornit jako posun hranice produkčních možností.
2.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
2.7.4. Růst nominálního produktu
Tímto způsobem lze vyjádřit též tempo růstu nominálního produktu.
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace .
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
Jinak se násobí koeficienty růstu.
2.7.5. Růst produktu na 1 obyvatele
Opět se určuje buď jako absolutní změna nebo jako tempo růstu.
Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použité práce L, můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.
Jinak toto určíme pokud podělíme tempo růstu produktu tempem růstu obyvatel.
Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň (HDP/obyv.). tj. jak daná ekonomika využívá disponibilní výrobní faktory.
2.7.6. Kapitálová vybavenost práce
Kapitálová vybavenost práce je množství kapitálu připadající na jednotku práce.
K/L – při růstu tohoto poměru dochází k prohlubování kapitálu
Jestliže zásoba kapitálu roste stejně rychle jako množství pracovní síly – potom se jedná o tzv. rozšiřování kapitálu.
V užším pojetí se ekonomickým růstem rozumí vývoj reálného produktu.
Synonymem by mohl být pojem Ekonomický rozvoj
2.7.1. Růst produktu
Krátkodobý, který je po určité době vystřídán poklesem, protože k růstu došlo v důsledku odchylky od dlouhodobých potenciálních možností – to je růst skutečného produktu, resp. jeho kolísání.
Dlouhodobý, který je spojený s plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky při plné zaměstnanosti výrobních faktorů – to je dlouhodobý růst potenciálního produktu.
V teorii růstu se budeme zabývat dlouhodobým růstem potencionálního produktu, popř. dlouhodobým růstem Y* na jednoho obyvatele.
2.7.2. Grafické znázornění růstu
• V modelu AS-AD je růst produktu vyjádřen posunem křivky SRAS doprava. Jelikož je křivka LRAS závislá na výši Y*, bude se s posunem Y* zároveň posouvat i křivka LRAS.
• Vývoj potencionálního produktu lze též znázornit jako posun hranice produkčních možností.
2.7.3. Růst reálného produktu
V praxi se používá pojem “ růst produktu ” v souvislosti s růstem reálného produktu.
Tento přírůstek reálného produktu lze vyjádřit dvěma způsoby:
• Absolutně – např. jako přírůstek v mld. Kč tj. Y=Yt-Y(t-1)
• Relativně – jako tempo růstu produktu tj.
2.7.4. Růst nominálního produktu
Tímto způsobem lze vyjádřit též tempo růstu nominálního produktu.
Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě veličiny: jednak tempo růstu reálného produktu gY a tempo růstu cenové hladiny neboli míra inflace .
Čili zjednodušeně platí gYtN = gYt+t
Jinak se násobí koeficienty růstu.
2.7.5. Růst produktu na 1 obyvatele
Opět se určuje buď jako absolutní změna nebo jako tempo růstu.
Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použité práce L, můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.
Jinak toto určíme pokud podělíme tempo růstu produktu tempem růstu obyvatel.
Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň (HDP/obyv.). tj. jak daná ekonomika využívá disponibilní výrobní faktory.
2.7.6. Kapitálová vybavenost práce
Kapitálová vybavenost práce je množství kapitálu připadající na jednotku práce.
K/L – při růstu tohoto poměru dochází k prohlubování kapitálu
Jestliže zásoba kapitálu roste stejně rychle jako množství pracovní síly – potom se jedná o tzv. rozšiřování kapitálu.
Technika „kilogramových cen“
V tomto případě definujeme:
i. nejprve celkovou hodnotu parametru pro celý výrobní program
ii. poté určíme (prostým dělením) hodnotu nepřímých nákladů na jednotku parametru.
iii. výpočet nepřímých nákladů na jeden výrobek či skupinu výrobků pak ukončíme vynásobením hodnoty nepřímých nákladů na jednotku parametru počtem parametrů daného výrobku nebo skupiny výrobků.
Laskavý čtenář jistě snadno nahlédne, že obě dílčí techniky dělení s poměrnými čísly mají společnou nevýhodu – pro všechny režie slouží parametr jediná veličina. Takže diferencovat je nemožné a všechny režie se přidělují podle hodnoty stejného parametru.
Tuto nevýhodu odstraní až následující technika procenta režie.
c) procento režie (zobecněné dělení s poměrnými čísly) – s chybou metody
( 24 )
procento režie ( 25 )
Zde použité symboly mají následující význam:
Rx ....... režie x-tého výrobku (výrobní, správní, odbytová či zásobovací)
R ....... celkový objem režií (výrobních, správních, atd.), na všechny výrobky
RZ ....... celková velikost rozvrhové základny pro danou režii (náklad přímý)
RZx ....... podíl rozvrhové základny na x-tý výrobek.
i. nejprve celkovou hodnotu parametru pro celý výrobní program
ii. poté určíme (prostým dělením) hodnotu nepřímých nákladů na jednotku parametru.
iii. výpočet nepřímých nákladů na jeden výrobek či skupinu výrobků pak ukončíme vynásobením hodnoty nepřímých nákladů na jednotku parametru počtem parametrů daného výrobku nebo skupiny výrobků.
Laskavý čtenář jistě snadno nahlédne, že obě dílčí techniky dělení s poměrnými čísly mají společnou nevýhodu – pro všechny režie slouží parametr jediná veličina. Takže diferencovat je nemožné a všechny režie se přidělují podle hodnoty stejného parametru.
Tuto nevýhodu odstraní až následující technika procenta režie.
c) procento režie (zobecněné dělení s poměrnými čísly) – s chybou metody
( 24 )
procento režie ( 25 )
Zde použité symboly mají následující význam:
Rx ....... režie x-tého výrobku (výrobní, správní, odbytová či zásobovací)
R ....... celkový objem režií (výrobních, správních, atd.), na všechny výrobky
RZ ....... celková velikost rozvrhové základny pro danou režii (náklad přímý)
RZx ....... podíl rozvrhové základny na x-tý výrobek.
Potenciální (či skutečné) chyby metody procenta režie:
a) nesprávná volba rozvrhové základny
b) vysoké procento režie – podle vztahu ( 25 )
c) faktická nezávislost rozvrhu režií (a tím i nákladů celkem) na vyrobeném množství - viz vztah ( 24 ).
Je jistě paradoxní, že k těmto základním nedostatkům metody procenta režie jsme se propracovali řadou dílčích kroků (od prostého dělení), ve snaze proces přiřazení nákladů (specielně nákladů režijních) naopak zlepšit, zpřesnit.
Metoda variabilních nákladů (marginální, příspěvku na krytí, hrubého rozpětí, variable costing, marginal costing)
Tato metoda je postavena na jednoduché úvaze - eliminace chyb přiřazení režií lze dosáhnout tím, že se vychází pouze z nákladů přímých.
Další podstatné charakteristiky této metody lze shrnout následujícím způsobem:
a) podílu, v jakém bude daný výrobek krýt fixní (režijní) náklady rozhoduje v podobě krycího příspěvku kalkulant
b) vlastní pojetí marginality se může případ od případu lišit
c) technika metody ( použité výpočtové "vzorce") jsou převzaty z BEP analýzy.
b) vysoké procento režie – podle vztahu ( 25 )
c) faktická nezávislost rozvrhu režií (a tím i nákladů celkem) na vyrobeném množství - viz vztah ( 24 ).
Je jistě paradoxní, že k těmto základním nedostatkům metody procenta režie jsme se propracovali řadou dílčích kroků (od prostého dělení), ve snaze proces přiřazení nákladů (specielně nákladů režijních) naopak zlepšit, zpřesnit.
Metoda variabilních nákladů (marginální, příspěvku na krytí, hrubého rozpětí, variable costing, marginal costing)
Tato metoda je postavena na jednoduché úvaze - eliminace chyb přiřazení režií lze dosáhnout tím, že se vychází pouze z nákladů přímých.
Další podstatné charakteristiky této metody lze shrnout následujícím způsobem:
a) podílu, v jakém bude daný výrobek krýt fixní (režijní) náklady rozhoduje v podobě krycího příspěvku kalkulant
b) vlastní pojetí marginality se může případ od případu lišit
c) technika metody ( použité výpočtové "vzorce") jsou převzaty z BEP analýzy.
Teorie cyklu
1.1. Teorie cyklu
Fáze cyklu
1. Kontrakce neboli recese , tj. pokles reálného produktu alespoň ve dvou po sobě jsoucích čtvrtletích. ( velká recese je označována jako deprese ).
2. Fáze je zakončena bodem obratu ( dno, sedlo ). Příčinou je pokles agregátní poptávky spojený s poklesem cenové hladiny (inflace) nebo pokles agregátní nabídky spojený s růstem cenové hladiny – stagflace.
3. expanze, růst reálného produktu.
4. Na konci fáze dochází k hornímu bodu obratu ( vrchol ). Dochází k růstu poptávky a zaměstnanosti a produktu.
Nabídkové a poptávkové šoky (spontánní i regulační) představují vnější příčiny cyklického kolísání produktu. Patří k nim i teorie politického cyklu, kdy před blížícími volbami se prosazuje expanzivní typ politiky s cílem získat a udržet si hlasy voličů, ale ihned po volbách je prosazována restriktivní pol.
Monetární teorie cyklu vidí vnější příčiny v pohybu agregátní poptávky, vyvolané měnovou politikou. Fluktuace je umožněna díky záměně nominálních mezd za reálné ze strany pracovníků jejich nesprávným inflačním očekáváním.
Podobná je i hypotéza racionálních očekávání, kdy na neočekávané změny agregátní poptávky působí krátkodobá mylná interpretace vývoje cen podniky a pracovníky.
Teorie reálných hospodářských cyklů odvozuje kolísání ze změny produkční funkce (změny ve vybavenosti práce kapitálem, technologické změny, omezení disponibilního množství surovin, ...).
Podle inovační teorie ( Schumpeter )jsou střednědobé cykly způsobeny inovacemi.
Jakmile je zahájen cyklus vnější příčinou (poptávkovým a nabídkovým šokem) začne působit samočinný ekonomický mechanismus - vnitřní příčina, která udržuje fluktuaci produktu. Tato teorie klade důraz na investice a jejich roli interakci multiplikátoru a akcelerátoru.
Fáze cyklu
1. Kontrakce neboli recese , tj. pokles reálného produktu alespoň ve dvou po sobě jsoucích čtvrtletích. ( velká recese je označována jako deprese ).
2. Fáze je zakončena bodem obratu ( dno, sedlo ). Příčinou je pokles agregátní poptávky spojený s poklesem cenové hladiny (inflace) nebo pokles agregátní nabídky spojený s růstem cenové hladiny – stagflace.
3. expanze, růst reálného produktu.
4. Na konci fáze dochází k hornímu bodu obratu ( vrchol ). Dochází k růstu poptávky a zaměstnanosti a produktu.
Nabídkové a poptávkové šoky (spontánní i regulační) představují vnější příčiny cyklického kolísání produktu. Patří k nim i teorie politického cyklu, kdy před blížícími volbami se prosazuje expanzivní typ politiky s cílem získat a udržet si hlasy voličů, ale ihned po volbách je prosazována restriktivní pol.
Monetární teorie cyklu vidí vnější příčiny v pohybu agregátní poptávky, vyvolané měnovou politikou. Fluktuace je umožněna díky záměně nominálních mezd za reálné ze strany pracovníků jejich nesprávným inflačním očekáváním.
Podobná je i hypotéza racionálních očekávání, kdy na neočekávané změny agregátní poptávky působí krátkodobá mylná interpretace vývoje cen podniky a pracovníky.
Teorie reálných hospodářských cyklů odvozuje kolísání ze změny produkční funkce (změny ve vybavenosti práce kapitálem, technologické změny, omezení disponibilního množství surovin, ...).
Podle inovační teorie ( Schumpeter )jsou střednědobé cykly způsobeny inovacemi.
Jakmile je zahájen cyklus vnější příčinou (poptávkovým a nabídkovým šokem) začne působit samočinný ekonomický mechanismus - vnitřní příčina, která udržuje fluktuaci produktu. Tato teorie klade důraz na investice a jejich roli interakci multiplikátoru a akcelerátoru.
Okunův zákon
2.1. Okunův zákon
Arthur Okun. Ekonomické důsledky nezaměstnanosti jsou představovány ztrátou produkce v podobě rozdílu mezi skutečným a potenciálním produktem. Kvantifikuje ho Okunův zákon . Je-li skutečná nezaměstnanost na přirozené míře (u=u*), pak Y=Y* Y/Y*=1.
Je-li u>u* ekonomika nevyužívá své potenciální možnosti a Y klesá pod Y* Y/Y*<1.>1. Rozdíl mezi Y a Y* je tzv. inflační mezera.
Koeficient 0,02 vyjadřuje, že růst u nad u* o 1 procentní bod je spojen s poklesem Y pod Y* o 2%.
2.2. Potenciální produkt
Maximální úroveň HNP, které lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva, aniž dochází k urychlení inflace. Je to úroveň produktu, který odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti. Je ho dosahováno při rovnováze na trzích práce, kdy se poptávané množství práce vyrovná s nabízeným.
2.3. Charakteristika hospodářského cyklu
Dlouhodobý vývoj potenciálního produktu je trendem, okolo kterého skutečný produkt kolísá ( fluktuuje ). Odchylka skutečného produktu od jeho potenciální úrovně představuje tzv. mezeru produktu. Inflační mezera: Y>Y*. Deflační mezera: Y
Arthur Okun. Ekonomické důsledky nezaměstnanosti jsou představovány ztrátou produkce v podobě rozdílu mezi skutečným a potenciálním produktem. Kvantifikuje ho Okunův zákon . Je-li skutečná nezaměstnanost na přirozené míře (u=u*), pak Y=Y* Y/Y*=1.
Je-li u>u* ekonomika nevyužívá své potenciální možnosti a Y klesá pod Y* Y/Y*<1.>1. Rozdíl mezi Y a Y* je tzv. inflační mezera.
Koeficient 0,02 vyjadřuje, že růst u nad u* o 1 procentní bod je spojen s poklesem Y pod Y* o 2%.
2.2. Potenciální produkt
Maximální úroveň HNP, které lze dosahovat při daném stavu technologie a počtu obyvatelstva, aniž dochází k urychlení inflace. Je to úroveň produktu, který odpovídá přirozené míře nezaměstnanosti. Je ho dosahováno při rovnováze na trzích práce, kdy se poptávané množství práce vyrovná s nabízeným.
2.3. Charakteristika hospodářského cyklu
Dlouhodobý vývoj potenciálního produktu je trendem, okolo kterého skutečný produkt kolísá ( fluktuuje ). Odchylka skutečného produktu od jeho potenciální úrovně představuje tzv. mezeru produktu. Inflační mezera: Y>Y*. Deflační mezera: Y
b) Dělení s poměrnými čísly (zobecněné prosté dělení) – již s chybou metody
Tato technika absorpční metody vychází z předpokladu, že i když výrobní program není tvořen pouze jediným výrobkem, je možno identifikovat jediný parametr pi, který je schopen dokonale odlišit jednotlivé výrobky.
Za tohoto předpokladu lze metodu praktikovat ve dvou verzích:
• technika základní (přepočet výrobků na výrobek základní) je pak definována následujícími kroky
1. krok - volba základního (i-tého) výrobku
ki,j = pj / pi ( 19 )
2. krok - přepočet ostatních výrobků na výrobek základní
Qpi = Qvi x ki,j ( 20 )
3. krok - určení celkového počtu kusů základního výrobku
∑Q = ∑ Qp,i pro všechna i (pro všechny výrobky) ( 21 )
4. krok - výpočet jednotkových nákladů dané režie pro základní výrobek
Nn, j = N∑ / ∑Q ( 22 )
5. krok - výpočet jednotkových nákladů dané režie pro ostatní výrobky
Nn,i = Nn,j x ki,j ( 23 )
Zde nově zavedené symboly mají význam:
Qvi ……. výchozí počet kusů i-tého výrobku
Qpi ……. přepočtený počet kusů i-tého výrobku
pi ……. hodnota parametru (kupříkladu délky či váhy) i-tého výrobku
k i,j ……. poměrové číslo pro přepočet j-tého výrobku (základního) na výrobek i-tý
Nn,j ……. náklady nepřímé na jeden kus j-tého výrobku (základního)
Nn,i ……. náklady nepřímé na jeden kus ostatních výrobků (mimo základního)
Za tohoto předpokladu lze metodu praktikovat ve dvou verzích:
• technika základní (přepočet výrobků na výrobek základní) je pak definována následujícími kroky
1. krok - volba základního (i-tého) výrobku
ki,j = pj / pi ( 19 )
2. krok - přepočet ostatních výrobků na výrobek základní
Qpi = Qvi x ki,j ( 20 )
3. krok - určení celkového počtu kusů základního výrobku
∑Q = ∑ Qp,i pro všechna i (pro všechny výrobky) ( 21 )
4. krok - výpočet jednotkových nákladů dané režie pro základní výrobek
Nn, j = N∑ / ∑Q ( 22 )
5. krok - výpočet jednotkových nákladů dané režie pro ostatní výrobky
Nn,i = Nn,j x ki,j ( 23 )
Zde nově zavedené symboly mají význam:
Qvi ……. výchozí počet kusů i-tého výrobku
Qpi ……. přepočtený počet kusů i-tého výrobku
pi ……. hodnota parametru (kupříkladu délky či váhy) i-tého výrobku
k i,j ……. poměrové číslo pro přepočet j-tého výrobku (základního) na výrobek i-tý
Nn,j ……. náklady nepřímé na jeden kus j-tého výrobku (základního)
Nn,i ……. náklady nepřímé na jeden kus ostatních výrobků (mimo základního)
Rovnovážný důchod
1.7. Rovnovážný důchod ( produkt )
Celkové plánované výdaje (AE) jsou složeny ze spotřebních a investičních výdajů AE = C + I , z nichž část je autonomní (A=Ca+I) a část z indukovaných (cYD) AE=A+cYD. Skutečné výdaje se ale od plánovaných mohou lišit. Rozdíl mezi Y1 a AE1 je tvořen neplánovanými investicemi v podobě neplánovaných zásob IU1 (část produkce nenašla odbyt a zůstala na skladech). Pouze je-li produkt (důchod) na úrovni Y0 (AE=Y0) a jsou-li UI=Y-AE=0 je produkt v rovnovážné úrovni. Za této rovnováhy se úspory domácností rovnají plánovaným investicím S=I.
Čili pří rovnovážném produktu platí:
Y=AE
IU=0
I=S
1.8. Přizpůsobovací procesy v podmínkách nerovnováhy
V případě Y1 jsou úspory větší než plánované investiční výdaje S1>I. V následujícím období dojde k poklesu důchodu a tím i úspor. V případě Y2, kdy S2
1.9.1. Paradox spořivosti
Zamýšlené zvýšení úspor domácností ( posun úsporové funkce rovnoběžně nahoru ) může ve skutečnosti vést ke snížení úspor. Růst úspor by mohl být chápán jako podmínka růstu poptávky po investicích a tedy následného růstu produktu.
Ve skutečnosti však dojde k poklesu AD a produktu, protože s růstem úspor klesají spotřební výdaje domácností, které nejsou ničím nahrazeny a Y klesá. To může vést k omezení investic, poklesu důchodů a nakonec i k nižším úsporám.
Celkové plánované výdaje (AE) jsou složeny ze spotřebních a investičních výdajů AE = C + I , z nichž část je autonomní (A=Ca+I) a část z indukovaných (cYD) AE=A+cYD. Skutečné výdaje se ale od plánovaných mohou lišit. Rozdíl mezi Y1 a AE1 je tvořen neplánovanými investicemi v podobě neplánovaných zásob IU1 (část produkce nenašla odbyt a zůstala na skladech). Pouze je-li produkt (důchod) na úrovni Y0 (AE=Y0) a jsou-li UI=Y-AE=0 je produkt v rovnovážné úrovni. Za této rovnováhy se úspory domácností rovnají plánovaným investicím S=I.
Čili pří rovnovážném produktu platí:
Y=AE
IU=0
I=S
1.8. Přizpůsobovací procesy v podmínkách nerovnováhy
V případě Y1 jsou úspory větší než plánované investiční výdaje S1>I. V následujícím období dojde k poklesu důchodu a tím i úspor. V případě Y2, kdy S2
1.9.1. Paradox spořivosti
Zamýšlené zvýšení úspor domácností ( posun úsporové funkce rovnoběžně nahoru ) může ve skutečnosti vést ke snížení úspor. Růst úspor by mohl být chápán jako podmínka růstu poptávky po investicích a tedy následného růstu produktu.
Ve skutečnosti však dojde k poklesu AD a produktu, protože s růstem úspor klesají spotřební výdaje domácností, které nejsou ničím nahrazeny a Y klesá. To může vést k omezení investic, poklesu důchodů a nakonec i k nižším úsporám.
5. Kalkulace nákladů I – východiska, klasifikace výkonů a nákladů.
Klasifikace nákladů
V klasifikace nákladů existují diference podle účelových funkcí, které v klasifikaci uvažujeme. Nejčastěji jsou náklady tříděny a evidovány podle
a) dle přiřaditelnosti nákladů k výkonům
i. přímé (jednicové)
ii. nepřímé (režie), včetně režií separabilních
b) podle závislosti na vyráběném množství, resp. čase
i. fixní (a semifixed)
ii. variabilní (a semi-variable)
iii. platnost aproximace
přímé = variabilní
nepřímé = fixní
c) dle vazby na přijatelné rozhodnutí
i. relevantní
ii. irelevantní
d) dle jejich alokace v čase
i. sunk costs ("utopené" náklady)
V klasifikace nákladů existují diference podle účelových funkcí, které v klasifikaci uvažujeme. Nejčastěji jsou náklady tříděny a evidovány podle
a) dle přiřaditelnosti nákladů k výkonům
i. přímé (jednicové)
ii. nepřímé (režie), včetně režií separabilních
b) podle závislosti na vyráběném množství, resp. čase
i. fixní (a semifixed)
ii. variabilní (a semi-variable)
iii. platnost aproximace
přímé = variabilní
nepřímé = fixní
c) dle vazby na přijatelné rozhodnutí
i. relevantní
ii. irelevantní
d) dle jejich alokace v čase
i. sunk costs ("utopené" náklady)
6. Kalkulace nákladů II – kalkulační metody a techniky, dynamická kalkulace.
Kalkulační metody a techniky
V obecné rovině chápání je náplní kalkulací nákladů řešení kalkulačního problému, pod čímž chápeme jedno jednoznačné přiřazení nákladů k výkonům (především nákladů režijních).
Existují tři základní přístupy k řešení kalkulačního problému, tři kalkulační metody:
i. absorpční (v podobě tří kalkulačních technik)
ii. variabilních nákladů
iii. ABC (Aktivity Based Costing).
Ostatní kalkulační techniky budeme zde presentovat jako jedinou skupinu –
iv. skupinu speciálních kalkulačních metod.
Metoda absorpční (úplných nákladů, full costing)
a) dělení (prosté dělení) – bez chyby metody
Předpoklad: homogenní výrobní program (tj. výrobní program je tvořen pouze jediným výrobkem)
Pak pro náklady na jeden výrobek homogenního výrobního programu platí vztah ( 18 )
N∑ / Q = NP / Q + NN / Q ( 18 )
Zde uvedené symboly značí:
N∑ ….. náklady celkové na všechny prvky výrobního programu
NP ….. náklady přímé (jednotkové nebo jednicové) na všechny prvky výrobního programu. Jde o ekvivalent NV.
NN ….. náklady nepřímé (náklady fixní, režie) na všechny prvky výrobního programu. Ekvivalent NF .
V obecné rovině chápání je náplní kalkulací nákladů řešení kalkulačního problému, pod čímž chápeme jedno jednoznačné přiřazení nákladů k výkonům (především nákladů režijních).
Existují tři základní přístupy k řešení kalkulačního problému, tři kalkulační metody:
i. absorpční (v podobě tří kalkulačních technik)
ii. variabilních nákladů
iii. ABC (Aktivity Based Costing).
Ostatní kalkulační techniky budeme zde presentovat jako jedinou skupinu –
iv. skupinu speciálních kalkulačních metod.
Metoda absorpční (úplných nákladů, full costing)
a) dělení (prosté dělení) – bez chyby metody
Předpoklad: homogenní výrobní program (tj. výrobní program je tvořen pouze jediným výrobkem)
Pak pro náklady na jeden výrobek homogenního výrobního programu platí vztah ( 18 )
N∑ / Q = NP / Q + NN / Q ( 18 )
Zde uvedené symboly značí:
N∑ ….. náklady celkové na všechny prvky výrobního programu
NP ….. náklady přímé (jednotkové nebo jednicové) na všechny prvky výrobního programu. Jde o ekvivalent NV.
NN ….. náklady nepřímé (náklady fixní, režie) na všechny prvky výrobního programu. Ekvivalent NF .
Determinanty investic
1.5. Determinanty investic
Zbývající částí celkových plánovaných výdajů jsou v dvousektorovém výdajovém modelu hrubé soukromé domácí investiční výdaje ( I ), které jsou tvořeny výdaji na nákup fixního kapitálu a na zvýšení zásob.
Předpokládáme, že investiční výdaje na rozdíl od spotřebních jsou na důchodu (Y) nezávislé I=Ia.
1.5.1. Okolnosti vedoucí ke změně objemu plánovaných investic:
• Úroková sazba a její vztah k očekávané výnosnosti investice
• Zdanění zisků
• Očekávání - investice jsou riskantní sázkou na budoucnost, zda budoucí příjmy převýší přítomné a budoucí náklady.
1.6. Křivka poptávky po investicích a její posuny
Křivka investiční poptávky vyjadřuje vztah mezi úrokovými sazbami a plánovanými investičními výdaji. Znázorňuje, jak úroveň investic reaguje na úrokovou sazbu. Firma realizuje jen ziskové investiční projekty. Různé investiční statky mají rozdílnou míru výnosu ( výnosnost r ), tj., poměr mezi očekávaným výnosem a cenou investičního statku. Nejméně možností je investovat do vysoce výnosných projektů a nejvíce možností nabízí nízko výnosné projekty.
Posuny křivky poptávky po investicích:
• zvýšení celkové úrovně produktu v ekonomice
• vyšší zdanění firem
• očekávání atd.
Zbývající částí celkových plánovaných výdajů jsou v dvousektorovém výdajovém modelu hrubé soukromé domácí investiční výdaje ( I ), které jsou tvořeny výdaji na nákup fixního kapitálu a na zvýšení zásob.
Předpokládáme, že investiční výdaje na rozdíl od spotřebních jsou na důchodu (Y) nezávislé I=Ia.
1.5.1. Okolnosti vedoucí ke změně objemu plánovaných investic:
• Úroková sazba a její vztah k očekávané výnosnosti investice
• Zdanění zisků
• Očekávání - investice jsou riskantní sázkou na budoucnost, zda budoucí příjmy převýší přítomné a budoucí náklady.
1.6. Křivka poptávky po investicích a její posuny
Křivka investiční poptávky vyjadřuje vztah mezi úrokovými sazbami a plánovanými investičními výdaji. Znázorňuje, jak úroveň investic reaguje na úrokovou sazbu. Firma realizuje jen ziskové investiční projekty. Různé investiční statky mají rozdílnou míru výnosu ( výnosnost r ), tj., poměr mezi očekávaným výnosem a cenou investičního statku. Nejméně možností je investovat do vysoce výnosných projektů a nejvíce možností nabízí nízko výnosné projekty.
Posuny křivky poptávky po investicích:
• zvýšení celkové úrovně produktu v ekonomice
• vyšší zdanění firem
• očekávání atd.
Dvousektorový model: spotřeba a investice
1.2. Dvousektorový model: spotřeba a investice
Tento model ( + třísektorový i čtyřsektorový ) se také nazývá Keynesiánský výdajový model, model s linií 45o, model s multiplikátorem.
Předpokládá se existence pouze dvou subjektů – domácnosti a podniky.
Sektor vláda ani zahraničí neuvažujeme a proto platí, že Y=YD, Y = C + I
1.2.1. Omezení modelu
Dostatečné množství nevyužitých kapacit, vysoká nezaměstnanost
Neexistuje nabídkové omezení tj. podniky jsou schopny uspokojit jakkoliv vysokou poptávku.
Abstrahujeme od úspor podniků
Cenová hladina a mzdy jsou stabilní
Úroková sazba je stabilní
Tento model ( + třísektorový i čtyřsektorový ) se také nazývá Keynesiánský výdajový model, model s linií 45o, model s multiplikátorem.
Předpokládá se existence pouze dvou subjektů – domácnosti a podniky.
Sektor vláda ani zahraničí neuvažujeme a proto platí, že Y=YD, Y = C + I
1.2.1. Omezení modelu
Dostatečné množství nevyužitých kapacit, vysoká nezaměstnanost
Neexistuje nabídkové omezení tj. podniky jsou schopny uspokojit jakkoliv vysokou poptávku.
Abstrahujeme od úspor podniků
Cenová hladina a mzdy jsou stabilní
Úroková sazba je stabilní
Spotřební a úsporová funkce
1.3. Spotřební a úsporová funkce
1.3.1. Spotřební funkce
Spotřební funkce vyjadřuje vztah mezi spotřebními výdaji a disponibilním důchodem. S růstem YD rostou C.
Spotřební výdaje členíme na:
Autonomní (Ca), tj. nezávislé na výši YD. Jejich financování pochází z dřívějších úspor nebo z úvěru ( pak domácnosti tvoří záporné úspory )
Indukované (cYD) - z každé další jednotky YD, kterou domácnosti získají, je část vynaložena na spotřebu
kde c je mezní sklon ke spotřebě
1.3.2. Úsporová funkce
Úsporová funkce - jestliže existují Ca, pak musí existovat i autonomní úspory Sa, ale v záporné hodnotě
1.3.1. Spotřební funkce
Spotřební funkce vyjadřuje vztah mezi spotřebními výdaji a disponibilním důchodem. S růstem YD rostou C.
Spotřební výdaje členíme na:
Autonomní (Ca), tj. nezávislé na výši YD. Jejich financování pochází z dřívějších úspor nebo z úvěru ( pak domácnosti tvoří záporné úspory )
Indukované (cYD) - z každé další jednotky YD, kterou domácnosti získají, je část vynaložena na spotřebu
kde c je mezní sklon ke spotřebě
1.3.2. Úsporová funkce
Úsporová funkce - jestliže existují Ca, pak musí existovat i autonomní úspory Sa, ale v záporné hodnotě
TEORIE DETERMINACE PRODUKTU - VÝDAJOVÝ MODEL S MULTIPLIKÁTOREM
1. TEORIE DETERMINACE PRODUKTU - VÝDAJOVÝ MODEL S MULTIPLIKÁTOREM
1.1. Disponibilní důchod, spotřeba a úspory
Hrubý národní produkt ( HNP ) představuje výsledek fungování výrobních faktorů ve vlastnictví rezidentů dané země. Čistý produkt získáme odečtením obnovovacích investic od hrubého produktu.
Hrubý domácí produkt ( HDP ) je výsledkem fungování výrobních faktorů umístěných v dané zemi, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem.
Čistý… pokud od hrubých ukazatelů odečteme amortizaci neboli opotřebení fixního kapitálu, získáme čisté ukazatele.
Národní důchod používáme jako ukazatele při zjišťování výstupu ekonomiky tzv. důchodovou metodou. Ta vychází z toho, že statky jsou produkovány výrobními faktory a ty jsou zaplaceny. Důchod je tedy tvořen příjmy za poskytnutí VF.
Mzdy a platy + ostatní náklady ( sociálka a zdravotní )
+ čisté úroky získané domácnostmi a vládou
+ renty
+ důchody ze sebezaměstnání ( živnostníci )
+ zisky ostatních podniků
= Čistý domácí důchod
+ znehodnocení kapitálu
= Hrubý domácí důchod
+- saldo zahraničních DŮCHODŮ
= Národní důchod ( pokud není uvedeno jinak, chápe se čistý ND )
Hrubý národní důchod = HNP v cenách výrobních faktorů
+ nepřímé daně
- subvence
= HNP v tržních cenách
1.1. Disponibilní důchod, spotřeba a úspory
Hrubý národní produkt ( HNP ) představuje výsledek fungování výrobních faktorů ve vlastnictví rezidentů dané země. Čistý produkt získáme odečtením obnovovacích investic od hrubého produktu.
Hrubý domácí produkt ( HDP ) je výsledkem fungování výrobních faktorů umístěných v dané zemi, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem.
Čistý… pokud od hrubých ukazatelů odečteme amortizaci neboli opotřebení fixního kapitálu, získáme čisté ukazatele.
Národní důchod používáme jako ukazatele při zjišťování výstupu ekonomiky tzv. důchodovou metodou. Ta vychází z toho, že statky jsou produkovány výrobními faktory a ty jsou zaplaceny. Důchod je tedy tvořen příjmy za poskytnutí VF.
Mzdy a platy + ostatní náklady ( sociálka a zdravotní )
+ čisté úroky získané domácnostmi a vládou
+ renty
+ důchody ze sebezaměstnání ( živnostníci )
+ zisky ostatních podniků
= Čistý domácí důchod
+ znehodnocení kapitálu
= Hrubý domácí důchod
+- saldo zahraničních DŮCHODŮ
= Národní důchod ( pokud není uvedeno jinak, chápe se čistý ND )
Hrubý národní důchod = HNP v cenách výrobních faktorů
+ nepřímé daně
- subvence
= HNP v tržních cenách
Osobní důchod
1.1.1. Osobní důchod
Osobní důchod je celkový důchod, který získávají domácnosti.
HNP
- znehodnocení kapitálu
- nepřímé daně zmenšené o subvence
- daně ze zisků podniků
- všechny příspěvky na sociální a zdravotní pojištění
- tu část zisku podniků, co bývá nerozdělena
- úroky získané vládou a přičteme úroky, které domácnosti hradí podnikovému sektoru a také úroky, co získávají ostatní domácí sektory od vlády.
+ transfery
1.1.2. Disponibilní důchod YD
Disponibilní důchod (YD) získáme z osobního důchodu, odečteme-li od něj osobní daně, které domácnosti platí.
YD se využije na spotřební výdaje domácností (C)a na tvorbu osobních úspor (S).
1.1.3. Spotřeba C
Tzv. spotřební výdaje domácností – předměty dlouhodobé spotřeby, krátkodobé spotřeby, služby, které domácnosti nakupují a spotřebovávají.
1.1.4. Úspory S
Zjednodušeně řečeno S = YD – C resp. PS + GBS, protože zde abstrahujeme od úspor podniků.
Osobní důchod je celkový důchod, který získávají domácnosti.
HNP
- znehodnocení kapitálu
- nepřímé daně zmenšené o subvence
- daně ze zisků podniků
- všechny příspěvky na sociální a zdravotní pojištění
- tu část zisku podniků, co bývá nerozdělena
- úroky získané vládou a přičteme úroky, které domácnosti hradí podnikovému sektoru a také úroky, co získávají ostatní domácí sektory od vlády.
+ transfery
1.1.2. Disponibilní důchod YD
Disponibilní důchod (YD) získáme z osobního důchodu, odečteme-li od něj osobní daně, které domácnosti platí.
YD se využije na spotřební výdaje domácností (C)a na tvorbu osobních úspor (S).
1.1.3. Spotřeba C
Tzv. spotřební výdaje domácností – předměty dlouhodobé spotřeby, krátkodobé spotřeby, služby, které domácnosti nakupují a spotřebovávají.
1.1.4. Úspory S
Zjednodušeně řečeno S = YD – C resp. PS + GBS, protože zde abstrahujeme od úspor podniků.
Daň z příjmu právnických osob
Daň z příjmu právnických osob
- PO jsou všechny, které nejsou osobami FO např. státní podnik, družstva, rozpočtové a příspěvkové organizace, nadace,….
PO 1) podnikatelská (zisková) – hl. cíl je dosahovat zisku, dani podléhají veškeré příjmy z činnosti….
2) neziskové – dani podléhají příjmy z činnosti, ve kterých dosahují zisku např. pronájem, vedlejší hospodářská činnost.
dočasné osvobození od daně: 5 let u příjmu z provozu malých vodních elektráren a některých dalších ekologických zařízení
Základ daně: účetní hospodářský výsledek před zdaněním
1) jednoduché účetnictví, výsledkem je rozdíl příjmů a výdajů v deníku
2) podvojné účetnictví, výsledkem je výnos – náklad
Schéma daně z příjmů právnické osoby
Účetní HV před zdaněním
- příjmy, které nejsou předmětem daně např. daň dědická, darovací
- osvobozené příjmy např. větrné elektrárny
- příjmy nezahrnované do základu daně např. přijatá náhrada škody…
- příjmy u nichž je daně vybírána zvl. sazbou např. dividendy – 15%
+ účetní náklady, které nejsou daňově uznatelné např. pokuty a penále, manka a škody
= ZÁKLAD DANĚ
- odčitatelné položky (daňová ztráta vzniklá za předešlá zdaňovací období…)
= ZÁKLAD DANĚ SNIŽENÝ O ODČITATELNÉ POLOŽKY
- dary na veřejné prospěšné účely
- PO jsou všechny, které nejsou osobami FO např. státní podnik, družstva, rozpočtové a příspěvkové organizace, nadace,….
PO 1) podnikatelská (zisková) – hl. cíl je dosahovat zisku, dani podléhají veškeré příjmy z činnosti….
2) neziskové – dani podléhají příjmy z činnosti, ve kterých dosahují zisku např. pronájem, vedlejší hospodářská činnost.
dočasné osvobození od daně: 5 let u příjmu z provozu malých vodních elektráren a některých dalších ekologických zařízení
Základ daně: účetní hospodářský výsledek před zdaněním
1) jednoduché účetnictví, výsledkem je rozdíl příjmů a výdajů v deníku
2) podvojné účetnictví, výsledkem je výnos – náklad
Schéma daně z příjmů právnické osoby
Účetní HV před zdaněním
- příjmy, které nejsou předmětem daně např. daň dědická, darovací
- osvobozené příjmy např. větrné elektrárny
- příjmy nezahrnované do základu daně např. přijatá náhrada škody…
- příjmy u nichž je daně vybírána zvl. sazbou např. dividendy – 15%
+ účetní náklady, které nejsou daňově uznatelné např. pokuty a penále, manka a škody
= ZÁKLAD DANĚ
- odčitatelné položky (daňová ztráta vzniklá za předešlá zdaňovací období…)
= ZÁKLAD DANĚ SNIŽENÝ O ODČITATELNÉ POLOŽKY
- dary na veřejné prospěšné účely
Daň darovací, Daň z převodu nemovitostí
Daň darovací
• nabyvatel (obdarovaný) – subjekt, který majetek bezúplatně nabývá
• dárce – subjekt, který majetek bezúplatně přenechává
• Poplatník daně – FO s občanstvím ČR nebo cizinec s dlouhodobým nebo trvalým pobytem v ČR
- PO se sídlem na území ČR
1) nabyvatel – při darování v ČR nebo do ČR
2) dárce – při darování do ciziny
• Předmět daně – nemovitosti, movitý majetek
• Základ daně – cena nabytého majetku snížená o:
- prokázané dluhy
- cena majetku osvobozeného do daně darovací
- clo, když se jedná o movité věci darované z ciziny
Daň z převodu nemovitostí
- jednorázový úplatný převod vlastnictví k nemovitosti z jedné osoby (PO i FO) na osobu druhou (PO i FO).
• průvodce – prodávající
• nabyvatel – kupující
• Poplatník daně
1) Převodce – nabyvatel se stává ručitelem (stát má pojistku)
2) Nabyvatel – jde-li o nabytí nemovitosti při výkonu rozhodnutí (exekuce, konkurz)
3) Převodce i nabyvatel – jde-li o výměnu nemovitosti. Oba platí společně a nerozdílně. Daň se vybírá z té nemovitosti, u které je daň vyšší
4) Oprávněný z věcného břemene – jedná se o omezení vlastnického práva ve prospěch jiného.
• Základ daně = cena úřední
a) pokud je sjednaná cena nižší než úřední – základ je cena úřední
b) pokud je sjednaná cena vyšší než úřední – základ je cena sjednaná
• nabyvatel (obdarovaný) – subjekt, který majetek bezúplatně nabývá
• dárce – subjekt, který majetek bezúplatně přenechává
• Poplatník daně – FO s občanstvím ČR nebo cizinec s dlouhodobým nebo trvalým pobytem v ČR
- PO se sídlem na území ČR
1) nabyvatel – při darování v ČR nebo do ČR
2) dárce – při darování do ciziny
• Předmět daně – nemovitosti, movitý majetek
• Základ daně – cena nabytého majetku snížená o:
- prokázané dluhy
- cena majetku osvobozeného do daně darovací
- clo, když se jedná o movité věci darované z ciziny
Daň z převodu nemovitostí
- jednorázový úplatný převod vlastnictví k nemovitosti z jedné osoby (PO i FO) na osobu druhou (PO i FO).
• průvodce – prodávající
• nabyvatel – kupující
• Poplatník daně
1) Převodce – nabyvatel se stává ručitelem (stát má pojistku)
2) Nabyvatel – jde-li o nabytí nemovitosti při výkonu rozhodnutí (exekuce, konkurz)
3) Převodce i nabyvatel – jde-li o výměnu nemovitosti. Oba platí společně a nerozdílně. Daň se vybírá z té nemovitosti, u které je daň vyšší
4) Oprávněný z věcného břemene – jedná se o omezení vlastnického práva ve prospěch jiného.
• Základ daně = cena úřední
a) pokud je sjednaná cena nižší než úřední – základ je cena úřední
b) pokud je sjednaná cena vyšší než úřední – základ je cena sjednaná
Daň z příjmů FO
Daň z příjmů FO
- má progresivní charakter (s růstem příjmů roste)
• Poplatník daně – osoba, která má trvalé bydliště na území ČR a daň platí i ze zdrojů plynoucích ze zahraničí
• Předmět daně
1) Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky
- příjmy z pracovně právního poměru, příjmy společníků
- platy členů vlády, poslanců, odměny za výkon funkce v obecních orgánech
2) příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti
- příjmy ze živností, příjmy advokátů, tlumočníků
3) příjmy z kapitálového majetku – CP
4) příjmy z pronájmu
5) a jiné (příjmy z prodeje majetku v osobním vlastnictví)
• Příjmy, které jsou od daně osvobozeny:
- důchody
- příjmy z nemocenského pojištění
- podpory v nezaměstnanosti
- dávky státní sociální podpory
- odměny dárců krve
- stipendia
- úroky z vkladů stavebního spoření
- příjmy z prodeje CP nabytých v rámci kuponové privatizace
- má progresivní charakter (s růstem příjmů roste)
• Poplatník daně – osoba, která má trvalé bydliště na území ČR a daň platí i ze zdrojů plynoucích ze zahraničí
• Předmět daně
1) Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky
- příjmy z pracovně právního poměru, příjmy společníků
- platy členů vlády, poslanců, odměny za výkon funkce v obecních orgánech
2) příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti
- příjmy ze živností, příjmy advokátů, tlumočníků
3) příjmy z kapitálového majetku – CP
4) příjmy z pronájmu
5) a jiné (příjmy z prodeje majetku v osobním vlastnictví)
• Příjmy, které jsou od daně osvobozeny:
- důchody
- příjmy z nemocenského pojištění
- podpory v nezaměstnanosti
- dávky státní sociální podpory
- odměny dárců krve
- stipendia
- úroky z vkladů stavebního spoření
- příjmy z prodeje CP nabytých v rámci kuponové privatizace
Investiční riziko (měření a ochrana)
Investiční riziko (měření a ochrana)
• inflační riziko
- zvýšení úrokové míry snížení efektivity kapitálových výdajů
- mění se peněžní příjmy
- zvýšení kapitálových výdajů u dlouhodobých investic
- některé peněžní příjmy stejné, diskontní faktor klesá čistá současná hodnota klesá
• analýza rizika
- určení kritických faktorů projektu
- určení BEP
- kvantifikace rizika (odhady a statistické metody) - rozptyl, směrodatná odchylka
- realizace snížení rizika (diverzifikace, dělení, přesun)
- pro riskantní investici zvýšená diskontní sazba
- investice do rizikových skupin
- jistot. koeficienty = jistý příjem/nejistý příjem
Pro naše potřeby se spokojíme s relativně jednoduchými metodami obrany proti příliš vysokému investičnímu riziku, jak je představuje následující výčet:
a) profit margin
b) vážený průměr zisku a pravděpodobnost jeho dosažení (pro různé projekty)
( 30 )
který by měl být co největší.
c) investiční klima (mezinárodní a sporné)
Je definováno ratingem, který je takto brán jako ukazatel rizikovosti investic na daném teritoriu obecně. Problémem je ovšem sám proces stanovení ratingu, respektive některé prvky jeho metodiky (rating podniku nemůže být vyšší než rating země jeho sídla atd.)
d) Altmanův model (a jiné ekvivalentní přístupy)
Altmanův model patří mezi tzv. modely prediktivní, které jsou schopny předpovědět budoucí vývoj podniku a za jistých okolností tedy i konkrétního projektu. Podrobněji se k této problematice vrátíme v samostatné kapitole.
• inflační riziko
- zvýšení úrokové míry snížení efektivity kapitálových výdajů
- mění se peněžní příjmy
- zvýšení kapitálových výdajů u dlouhodobých investic
- některé peněžní příjmy stejné, diskontní faktor klesá čistá současná hodnota klesá
• analýza rizika
- určení kritických faktorů projektu
- určení BEP
- kvantifikace rizika (odhady a statistické metody) - rozptyl, směrodatná odchylka
- realizace snížení rizika (diverzifikace, dělení, přesun)
- pro riskantní investici zvýšená diskontní sazba
- investice do rizikových skupin
- jistot. koeficienty = jistý příjem/nejistý příjem
Pro naše potřeby se spokojíme s relativně jednoduchými metodami obrany proti příliš vysokému investičnímu riziku, jak je představuje následující výčet:
a) profit margin
b) vážený průměr zisku a pravděpodobnost jeho dosažení (pro různé projekty)
( 30 )
který by měl být co největší.
c) investiční klima (mezinárodní a sporné)
Je definováno ratingem, který je takto brán jako ukazatel rizikovosti investic na daném teritoriu obecně. Problémem je ovšem sám proces stanovení ratingu, respektive některé prvky jeho metodiky (rating podniku nemůže být vyšší než rating země jeho sídla atd.)
d) Altmanův model (a jiné ekvivalentní přístupy)
Altmanův model patří mezi tzv. modely prediktivní, které jsou schopny předpovědět budoucí vývoj podniku a za jistých okolností tedy i konkrétního projektu. Podrobněji se k této problematice vrátíme v samostatné kapitole.
Daň silniční
Daň silniční
- přímá daň majetková
• Předmět daně – motorová vozidla opatřená SPZ, která jim byla přidělena v ČR a jsou určena k podnikatelské činnosti, dále auta evidována v zahraničí a u nás též používaná k podnikatelské činnosti.
• Poplatník daně – FO, PO
1) držitel vozidla, který je zapsán v technickém průkazu
2) osoba, která užívá vozidlo evidované v zahraničí na našem území – daň se platí podle předpokládané doby pobytu, sazby jsou odvozeny od délky pobytu.
3) zaměstnavatel, který vyplácí zaměstnanci tzv. cestovné náhrady za použití vlastního auta (pokud on sám již tuto daň neplatí).
• Osvobození do daně např.
- jednostopých a trojstopých vozidel
- vozidla pro zdravotnické, hasičské, policejní účely, MHD
• Základ daně
1) U osobních aut – rozhoduje objem válce (v kubických cm)
2) U nákladních aut – rozhoduje hmotnost aut (v tunách) a počet náprav
- přímá daň majetková
• Předmět daně – motorová vozidla opatřená SPZ, která jim byla přidělena v ČR a jsou určena k podnikatelské činnosti, dále auta evidována v zahraničí a u nás též používaná k podnikatelské činnosti.
• Poplatník daně – FO, PO
1) držitel vozidla, který je zapsán v technickém průkazu
2) osoba, která užívá vozidlo evidované v zahraničí na našem území – daň se platí podle předpokládané doby pobytu, sazby jsou odvozeny od délky pobytu.
3) zaměstnavatel, který vyplácí zaměstnanci tzv. cestovné náhrady za použití vlastního auta (pokud on sám již tuto daň neplatí).
• Osvobození do daně např.
- jednostopých a trojstopých vozidel
- vozidla pro zdravotnické, hasičské, policejní účely, MHD
• Základ daně
1) U osobních aut – rozhoduje objem válce (v kubických cm)
2) U nákladních aut – rozhoduje hmotnost aut (v tunách) a počet náprav
Daň dědická, darovací a z převodu nemovitosti
Daň dědická, darovací a z převodu nemovitosti
- daň jednorázová = neuplatňuje se pravidelně
- pro účely výpočtu těchto daní se osoby zařazují do 3 skupin:
1. skupina – příbuzní v řadě přímé (všichni potomci a předkové) a manželé po dobu trvání manželství. Tato skupina daň neplatí od roku 1999.
2. skupina – příbuzní v řadě pobočné (strýcové…) manželé dětí, děti manžela, rodiče manžela, manželé rodičů a osob, které žily ve společné domácnosti aspoň 1 rok.
3. skupiny – ostatní FO a PO
- daň dědická i darovací mají progresivní sazby,ale daň dědická má proti darovací dani poloviční sazbu daně.
- sazba u daně z převodu nemovitosti je lineární a činí 5% ze základu daně.
Daň dědická
• zůstavitel = osoba, po jejíž smrti se dědí
• dědic = osoby oprávněná dědit
Formy dědění:
1) ze závěti – FO i PO
2) ze zákona – pouze FO
• Poplatník daně – dědic, který nabyl dědictví ze závěti nebo ze zákona
• Předmět daně – nemovitosti i movitý majetek
• Základ daně – cena majetku snížená o:
- prokázané dluhy zůstavitele
- cenu majetku osvobozeného do daně dědické
- přiměřené náklady na pohřeb
- odměny pro notáře
- daň jednorázová = neuplatňuje se pravidelně
- pro účely výpočtu těchto daní se osoby zařazují do 3 skupin:
1. skupina – příbuzní v řadě přímé (všichni potomci a předkové) a manželé po dobu trvání manželství. Tato skupina daň neplatí od roku 1999.
2. skupina – příbuzní v řadě pobočné (strýcové…) manželé dětí, děti manžela, rodiče manžela, manželé rodičů a osob, které žily ve společné domácnosti aspoň 1 rok.
3. skupiny – ostatní FO a PO
- daň dědická i darovací mají progresivní sazby,ale daň dědická má proti darovací dani poloviční sazbu daně.
- sazba u daně z převodu nemovitosti je lineární a činí 5% ze základu daně.
Daň dědická
• zůstavitel = osoba, po jejíž smrti se dědí
• dědic = osoby oprávněná dědit
Formy dědění:
1) ze závěti – FO i PO
2) ze zákona – pouze FO
• Poplatník daně – dědic, který nabyl dědictví ze závěti nebo ze zákona
• Předmět daně – nemovitosti i movitý majetek
• Základ daně – cena majetku snížená o:
- prokázané dluhy zůstavitele
- cenu majetku osvobozeného do daně dědické
- přiměřené náklady na pohřeb
- odměny pro notáře
2. Dynamické metody (s uvážením časové hodnoty peněz)
a) NPV = Net Present Value
- kapitalizovaná hodnota
- PV - present value
- kde: n … roky
r … cena kapitálu
- do nákladů by se neměly započítávat úroky
Kritérium:
- cena kapitálu:
- 1 zdroj - 15 % r = 0,15
- 2 zdroje - 1/2 kapitálu á 15 %
- 1/2 kapitálu á 5 %
- pak r = 10 % = 20/2
- čím je NPV vyšší, tím lepší
- srovnání s:
• požadovanou hodnotou
• hodnotou konkurenčních projektů
- slabina: meziroční CF
Ekonomická interpretace: NPV = reálný výnos z projektu po N letech životnosti
b) IRR = internal rate of return (vnitřní výnosové procento)
- IRR je taková cena kapitálu, pro kterou je NPV = 0
- kapitalizovaná hodnota
- PV - present value
- kde: n … roky
r … cena kapitálu
- do nákladů by se neměly započítávat úroky
Kritérium:
- cena kapitálu:
- 1 zdroj - 15 % r = 0,15
- 2 zdroje - 1/2 kapitálu á 15 %
- 1/2 kapitálu á 5 %
- pak r = 10 % = 20/2
- čím je NPV vyšší, tím lepší
- srovnání s:
• požadovanou hodnotou
• hodnotou konkurenčních projektů
- slabina: meziroční CF
Ekonomická interpretace: NPV = reálný výnos z projektu po N letech životnosti
b) IRR = internal rate of return (vnitřní výnosové procento)
- IRR je taková cena kapitálu, pro kterou je NPV = 0
Daň z nemovitosti
Daň z nemovitosti
nemovitost = to, co je pevně svázáno se zemí
1) daň z pozemků
2) daň ze staveb
- celá daň se dostává do obecních rozpočtů.
1) Daň z pozemků
• Předmět daně – pozemky na území ČR vedené v katastru nemovitostí (chmelinice, vinice, zahrady, rybníky chovné, hospodář. lesy, staveb. pozemky, orná půda)
• Poplatník daně – je zpravidla vlastník
• Osvobození od daně – pozemky zastavěné stavbami, lesy se zvláštní funkcí (chráněné), vodní plochy krom chovných, pozemky ve vlastnictví státu, pozemky využívané diplomaty, hřbitovy.
• Základ daně = m2 X sazba za 1 m2
- sazby závisí na druhu pozemků
- u staveb. pozemků závisí na velikosti obce
nemovitost = to, co je pevně svázáno se zemí
1) daň z pozemků
2) daň ze staveb
- celá daň se dostává do obecních rozpočtů.
1) Daň z pozemků
• Předmět daně – pozemky na území ČR vedené v katastru nemovitostí (chmelinice, vinice, zahrady, rybníky chovné, hospodář. lesy, staveb. pozemky, orná půda)
• Poplatník daně – je zpravidla vlastník
• Osvobození od daně – pozemky zastavěné stavbami, lesy se zvláštní funkcí (chráněné), vodní plochy krom chovných, pozemky ve vlastnictví státu, pozemky využívané diplomaty, hřbitovy.
• Základ daně = m2 X sazba za 1 m2
- sazby závisí na druhu pozemků
- u staveb. pozemků závisí na velikosti obce
Daň ze staveb
Daň ze staveb
• Předmět daně – stavby na území ČR, na které bylo vydáno tzv. kolaudační rozhodnutí = schválení stavby, že je užívání schopna.
• Poplatník daně – zpravidla vlastník
• Osvobození od daně – stavby ve vlastnictví obcí, státu, církve, školy, musea, knihovny, stavby ve vlastnictví jiného státu
• Dočasná osvobození – např. novostavby rodinného domku na dobu 15let, pokud po kolaudaci v něm majitel bydlí.
• Základ daně - půdorys stavby v m2 X sazba za m2
- sazba se liší podle druhu stavby
- sazba se dále zvyšuje o každé podlaží
polohová renta – násobí se k tomu
- liší se podle velikosti obce, podle toho jestli je to lázeňské město…
m2 X sazba X polohová renta
Daňové přiznání
• zdaňovací období = 1 kalendářní rok
Daň platíme každý rok, ale daňové přiznání každý rok nemusíme podávat (pokud nemovitost nezaznamenala změny).
Pokud nemovitost zaznamená změny (např. přístavba patra) podáváme nové daň. přiznání:
a) na celou nemovitost + změna
b) jen na ten rozdíl
Při placení daně můžeme využít splátkový kalendář (u větších částek) nebo ji zaplatit jednorázově.
• Předmět daně – stavby na území ČR, na které bylo vydáno tzv. kolaudační rozhodnutí = schválení stavby, že je užívání schopna.
• Poplatník daně – zpravidla vlastník
• Osvobození od daně – stavby ve vlastnictví obcí, státu, církve, školy, musea, knihovny, stavby ve vlastnictví jiného státu
• Dočasná osvobození – např. novostavby rodinného domku na dobu 15let, pokud po kolaudaci v něm majitel bydlí.
• Základ daně - půdorys stavby v m2 X sazba za m2
- sazba se liší podle druhu stavby
- sazba se dále zvyšuje o každé podlaží
polohová renta – násobí se k tomu
- liší se podle velikosti obce, podle toho jestli je to lázeňské město…
m2 X sazba X polohová renta
Daňové přiznání
• zdaňovací období = 1 kalendářní rok
Daň platíme každý rok, ale daňové přiznání každý rok nemusíme podávat (pokud nemovitost nezaznamenala změny).
Pokud nemovitost zaznamená změny (např. přístavba patra) podáváme nové daň. přiznání:
a) na celou nemovitost + změna
b) jen na ten rozdíl
Při placení daně můžeme využít splátkový kalendář (u větších částek) nebo ji zaplatit jednorázově.
4. Čtyři standardní metody hodnocení efektivnosti investic. Měření investičního rizika a ochrana proti němu.
1. Statické metody:
a) ARR = average rate of return
- srovnání s:
• požadovanou hodnotou
• hodnotou konkurenčního projektu
b) PB = Payback
- měl by vyjít nižší než je životnost investic
- CF = zisk + odpisy
- srovnání s:
• požadovanou hodnotou
• hodnotou konkurenčního projektu
• dobou životnosti projektu
Srovnání ARR a PB:
• ARR je tvrdší kritérium
• PB lépe vystihuje charakter podnikání ("stroje na peníze")
- statické metody - jednoduché
a) ARR = average rate of return
- srovnání s:
• požadovanou hodnotou
• hodnotou konkurenčního projektu
b) PB = Payback
- měl by vyjít nižší než je životnost investic
- CF = zisk + odpisy
- srovnání s:
• požadovanou hodnotou
• hodnotou konkurenčního projektu
• dobou životnosti projektu
Srovnání ARR a PB:
• ARR je tvrdší kritérium
• PB lépe vystihuje charakter podnikání ("stroje na peníze")
- statické metody - jednoduché
Sazby DPH
Sazby DPH
22% = základní (standardní) – u zboží
5% = snížená – u služeb
• Osvobození od daně např.:
- poštovní služby
- rozhlasové a televizní vysílání
- služby soc. péče
- vývoz služeb a zboží
• Zdaňovací období
1) jeden měsíc pokud obrat plátce dosáhl 10 milionu za rok
2) kalendářní čtvrtletí pokud nedosáhne 10 milionu
22% = základní (standardní) – u zboží
5% = snížená – u služeb
• Osvobození od daně např.:
- poštovní služby
- rozhlasové a televizní vysílání
- služby soc. péče
- vývoz služeb a zboží
• Zdaňovací období
1) jeden měsíc pokud obrat plátce dosáhl 10 milionu za rok
2) kalendářní čtvrtletí pokud nedosáhne 10 milionu
Předmět daně
Předmět daně
1) Dodání zboží
2) Poskytování služeb
3) Převod nemovitostí (koupě, prodej)
- Plátcem je podnikatel, který je plátcem DPH a správcem je FÚ
4) Dovoz zboží
- plátcem daně je dovozce a správce je celní úřad
5) Příležitostná autobusová doprava v ČR provozovaná zahraničními provozovateli
- plátcem je provozovatel a správce je celní úřad
DPH při dovozu, vývozu a v mezinárodní přepravě
1) DPH při dovozu (zboží podléhá DPH, služby nepodléhají dani)
- vybírají ho celní orgány spolu se clem
- dovážející podnik má právo na odpočet, tak jako u tuzemských dodávek
2) DPH při vývozu (zboží i služby jsou osvobozeny)
- vývoz zboží do zahraničí uskutečněné od plátce je osvobozen od povinnosti uplatnit DPH na výstupu.
- v případě, že podnik má větší DPH na vstupu než na výstupu vniká nadměrný odpočet.
3) DPH v mezinárodní přepravě (příležitostná autobusová přeprava osob v tuzemsku provozovaná zahraničními provozovateli)
- základem daně je součin přepravovaných osob (bez řidiče a 1 vedoucího) a počtu ujetých km v ČR.
- daň se platí zálohově při překročení státní hranice ČR do tuzemska podle předpokládaného počtu ujetých km. Konečné vyúčtování se provádí pří návratu autobusu zpět.
- daň se nevyměřuje ani se nevrací do hodnoty 100,-
1) Dodání zboží
2) Poskytování služeb
3) Převod nemovitostí (koupě, prodej)
- Plátcem je podnikatel, který je plátcem DPH a správcem je FÚ
4) Dovoz zboží
- plátcem daně je dovozce a správce je celní úřad
5) Příležitostná autobusová doprava v ČR provozovaná zahraničními provozovateli
- plátcem je provozovatel a správce je celní úřad
DPH při dovozu, vývozu a v mezinárodní přepravě
1) DPH při dovozu (zboží podléhá DPH, služby nepodléhají dani)
- vybírají ho celní orgány spolu se clem
- dovážející podnik má právo na odpočet, tak jako u tuzemských dodávek
2) DPH při vývozu (zboží i služby jsou osvobozeny)
- vývoz zboží do zahraničí uskutečněné od plátce je osvobozen od povinnosti uplatnit DPH na výstupu.
- v případě, že podnik má větší DPH na vstupu než na výstupu vniká nadměrný odpočet.
3) DPH v mezinárodní přepravě (příležitostná autobusová přeprava osob v tuzemsku provozovaná zahraničními provozovateli)
- základem daně je součin přepravovaných osob (bez řidiče a 1 vedoucího) a počtu ujetých km v ČR.
- daň se platí zálohově při překročení státní hranice ČR do tuzemska podle předpokládaného počtu ujetých km. Konečné vyúčtování se provádí pří návratu autobusu zpět.
- daň se nevyměřuje ani se nevrací do hodnoty 100,-
Spotřební daň
Spotřební daň
- nepřímá daň, silně posiluje SR
- na rozdíl od DPH postihuje úzký okruh výrobků – alkohol, tabákové výrobky, pohonné látky.
- není to %, je to pevná částka na jednu měrnou jednotku
Důvody zavedení této daně:
1) zdravotní důvody
2) ekologické důvody
- touto daní stát nepřímo ovlivňuje spotřebu těchto výrobků.
- spotřební daně jsou součástí základu pro výpočet DPH
• Osvobození od daně
např. použití lihu jako materiálu při výrobě potravinářských, kosmetických a mydlářských výrobků.
• Nárok na vrácení již zaplacené daně
např. výrobky, které vstupují jako materiál do výroby výrobků, které budou rovněž zdaněny spotřební daní (z vína výroba koňaku)
• Zdaňovací období
1 měsíc – základní období (plátce nejpozději do 25.dne po skončení zdaňovacího období odvede daň)
Vznik daňové povinnosti
- nejčastěji vzniká dnem vyskladnění
- při výrobě a dovozu cigaret vzniká daň. povinnost dnem, kdy byly odebrány tabákové nálepky (celní úřad v Kutné Hoře)
- při vývozu cigaret vzniká daň. povinnost vyskladněním, protože vyvážené cigarety nesmí být nálepkami označeny.
- nepřímá daň, silně posiluje SR
- na rozdíl od DPH postihuje úzký okruh výrobků – alkohol, tabákové výrobky, pohonné látky.
- není to %, je to pevná částka na jednu měrnou jednotku
Důvody zavedení této daně:
1) zdravotní důvody
2) ekologické důvody
- touto daní stát nepřímo ovlivňuje spotřebu těchto výrobků.
- spotřební daně jsou součástí základu pro výpočet DPH
• Osvobození od daně
např. použití lihu jako materiálu při výrobě potravinářských, kosmetických a mydlářských výrobků.
• Nárok na vrácení již zaplacené daně
např. výrobky, které vstupují jako materiál do výroby výrobků, které budou rovněž zdaněny spotřební daní (z vína výroba koňaku)
• Zdaňovací období
1 měsíc – základní období (plátce nejpozději do 25.dne po skončení zdaňovacího období odvede daň)
Vznik daňové povinnosti
- nejčastěji vzniká dnem vyskladnění
- při výrobě a dovozu cigaret vzniká daň. povinnost dnem, kdy byly odebrány tabákové nálepky (celní úřad v Kutné Hoře)
- při vývozu cigaret vzniká daň. povinnost vyskladněním, protože vyvážené cigarety nesmí být nálepkami označeny.
B) Krátkodobý (operativní) horizont
1. Optimalizace struktury oběžných aktiv
Optimalizace struktury i objemu oběžných aktiv musí být nezbytně nutně spojena se strukturou výrobního programu. Mimo aktuální stav výrobního programu je neméně významný i jeho vývoj v budoucnosti. To vede k úvahám o řízení výrobkových inovací, jejichž nákladovou část definují již několikrát zmiňované kalkulace nákladů.
2. Optimalizace struktury krátkodobého kapitálu
Požadavek na optimální strukturu krátkodobého kapitálu vede k nutnosti optimalizovat investiční proces, v daném případě věnovaný investicím finančním.
Specifika finančních investic přesahují rámec kurzu Základů firemních financí. Proto se jimi v dalším nebudeme zabývat. Nicméně je jasné, že zásadně se pohybujeme v oblasti řízení investic, což vede ke zdůraznění významu investičních rozhodnutí.
3. Optimalizace ochrany proti finančním rizikům.
Riziko obecně a finanční riziko zvlášť je jedním z velkých témat současných firemních financí či současného finančního řízení podniku. I tato oblast je však mimo hlavní náplň předmětu. Nicméně se jí alespoň částečně dotkneme v podobě ochrany proti investičnímu riziku. Důvod pro toto kompromisní řešení je zřejmý – investiční rizika jsou tak vysoká, že i na úrovni základního kurzu firemních financí či finančního řízení podniku je třeba se problematice finančních rizik a ochrany proti nim věnovat.
Pod pojmem optimalizace ochrany proti finančním rizikům pak na dané úrovni poznání rozumíme přiměřenost navržených a použitých prostředků k eliminaci rizika vlastnímu riziku. V zásadě jde o to, aby ochrana proti riziku nebyla dražší než potenciální negativní důsledky hrozícího rizika.
Fáze finančního rozhodování
1. Vymezení problému a určení cílů
2. Analýza vstupních informací
3. Stanovení variant řešení (reálné)
4. Volba kritéria optimality a určení optimální varianty
5. Realizace a dosažení cíle
Optimalizace struktury i objemu oběžných aktiv musí být nezbytně nutně spojena se strukturou výrobního programu. Mimo aktuální stav výrobního programu je neméně významný i jeho vývoj v budoucnosti. To vede k úvahám o řízení výrobkových inovací, jejichž nákladovou část definují již několikrát zmiňované kalkulace nákladů.
2. Optimalizace struktury krátkodobého kapitálu
Požadavek na optimální strukturu krátkodobého kapitálu vede k nutnosti optimalizovat investiční proces, v daném případě věnovaný investicím finančním.
Specifika finančních investic přesahují rámec kurzu Základů firemních financí. Proto se jimi v dalším nebudeme zabývat. Nicméně je jasné, že zásadně se pohybujeme v oblasti řízení investic, což vede ke zdůraznění významu investičních rozhodnutí.
3. Optimalizace ochrany proti finančním rizikům.
Riziko obecně a finanční riziko zvlášť je jedním z velkých témat současných firemních financí či současného finančního řízení podniku. I tato oblast je však mimo hlavní náplň předmětu. Nicméně se jí alespoň částečně dotkneme v podobě ochrany proti investičnímu riziku. Důvod pro toto kompromisní řešení je zřejmý – investiční rizika jsou tak vysoká, že i na úrovni základního kurzu firemních financí či finančního řízení podniku je třeba se problematice finančních rizik a ochrany proti nim věnovat.
Pod pojmem optimalizace ochrany proti finančním rizikům pak na dané úrovni poznání rozumíme přiměřenost navržených a použitých prostředků k eliminaci rizika vlastnímu riziku. V zásadě jde o to, aby ochrana proti riziku nebyla dražší než potenciální negativní důsledky hrozícího rizika.
Fáze finančního rozhodování
1. Vymezení problému a určení cílů
2. Analýza vstupních informací
3. Stanovení variant řešení (reálné)
4. Volba kritéria optimality a určení optimální varianty
5. Realizace a dosažení cíle
DPH
DPH
- nepřímá daň
- tvoří v příjmech SR největší položku
- říká se ji tak, protože z hlediska plátce daně (podnikatele) zatíží DPH pouze tu část hodnoty, kterou k výrobku (službě) sám přidal k původní hodnotě vstupu.
• Odpočet daně
- odpočet smí provést pouze plátce daně
Podstata odpočtu: Jde o snížení vlastní daňové povinnosti plátce vůči státu o daň, kterou mu vyfakturoval jeho dodavatel.
Odpočet smí provést plátce daně, jen když:
1) použije nakoupené vstupy pro své podnikání
2) návrh na odpočet musí doložit příslušným daňovým dokladem
3) nárok na odpočet musí uplatnit v tom zdaňovacím období, ve kterém daň zaúčtoval.
Nadměrný odpočet
- v případě, že na vstupu je výše daně větší než daň na výstupu, vznikne při výpočtu daně, kterou máme odvést tzv. záporné saldo, který se nazývá nadměrný odpočet.
Vzniká např.:
- pokud podnikatel nakupuje vstupy se sazbou 22% a to, co pak vyrábí je zatíženo sazbou 5%
- pokud podnikatel ve zdaňovacím období prodával méně než nakupovat
Na úhradu nadměrného odpočtu má plátce nárok, ale až v dalším zdaňovacím období.
- nepřímá daň
- tvoří v příjmech SR největší položku
- říká se ji tak, protože z hlediska plátce daně (podnikatele) zatíží DPH pouze tu část hodnoty, kterou k výrobku (službě) sám přidal k původní hodnotě vstupu.
• Odpočet daně
- odpočet smí provést pouze plátce daně
Podstata odpočtu: Jde o snížení vlastní daňové povinnosti plátce vůči státu o daň, kterou mu vyfakturoval jeho dodavatel.
Odpočet smí provést plátce daně, jen když:
1) použije nakoupené vstupy pro své podnikání
2) návrh na odpočet musí doložit příslušným daňovým dokladem
3) nárok na odpočet musí uplatnit v tom zdaňovacím období, ve kterém daň zaúčtoval.
Nadměrný odpočet
- v případě, že na vstupu je výše daně větší než daň na výstupu, vznikne při výpočtu daně, kterou máme odvést tzv. záporné saldo, který se nazývá nadměrný odpočet.
Vzniká např.:
- pokud podnikatel nakupuje vstupy se sazbou 22% a to, co pak vyrábí je zatíženo sazbou 5%
- pokud podnikatel ve zdaňovacím období prodával méně než nakupovat
Na úhradu nadměrného odpočtu má plátce nárok, ale až v dalším zdaňovacím období.
Plátce DPH
Plátce DPH
- plátci DPH jsme buď dobrovolně nebo povinně.
Registrace je povinná podle výše dosahovaného obratu.
- povinná je, když výše obratu přesáhne za 3 předcházející měsíce částku 750.000,- a to od prvního dne druhého měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém byl stanovený obrat překročen. Žádost o registraci musíme předložit nejpozději do 20 dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl obrat překročen.
Jestliže daný subjekt není plátcem DPH nemůže si odpočítávat DPH na vstupu. V tomto případě se DPH na vstupu stává součástí jeho vlastních nákladů.
- plátci DPH jsme buď dobrovolně nebo povinně.
Registrace je povinná podle výše dosahovaného obratu.
- povinná je, když výše obratu přesáhne za 3 předcházející měsíce částku 750.000,- a to od prvního dne druhého měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém byl stanovený obrat překročen. Žádost o registraci musíme předložit nejpozději do 20 dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl obrat překročen.
Jestliže daný subjekt není plátcem DPH nemůže si odpočítávat DPH na vstupu. V tomto případě se DPH na vstupu stává součástí jeho vlastních nákladů.
Užití podnikového kapitálu - investování
3. Užití podnikového kapitálu - investování
a) finanční = f (výnosů, rizika, likvidity)
b) věcné (reálné) efektivnost investic
- fixní majetek
- zásoby kalkulace nákladů
- pohledávky
Analýza bodu zvratu (BEP - Break even point) - pro znázornění provozní páky
Provozní páka
- odráží, do jaké míry jsou fixní aktiva a s nimi spojené fixní náklady ve firmě využity
- jak zorganizovat výrobu (zda nakoupit stroje - drahé, nebo pracovat bez automatických strojů)
Finanční páka (pasiva)
= procentuální množství využití cizího kapitálu ve firmě
- poměr cizího kapitálu k vlastnímu kapitálu
- kapitálově lehká firma - nemusí prodat takové množství, přes bod zvratu - mírně rostoucí zisk, vyšší ztráta kapitálově těžké firmy
- příspěvek na krytí - na něm závisí zisk
- stejný bod zvratu u obou firem není jednoznačná odpověď, kapitálově těžká - vyšší zisk, vyšší riziko, je nucena být za bodem zvratu
a) finanční = f (výnosů, rizika, likvidity)
b) věcné (reálné) efektivnost investic
- fixní majetek
- zásoby kalkulace nákladů
- pohledávky
Analýza bodu zvratu (BEP - Break even point) - pro znázornění provozní páky
Provozní páka
- odráží, do jaké míry jsou fixní aktiva a s nimi spojené fixní náklady ve firmě využity
- jak zorganizovat výrobu (zda nakoupit stroje - drahé, nebo pracovat bez automatických strojů)
Finanční páka (pasiva)
= procentuální množství využití cizího kapitálu ve firmě
- poměr cizího kapitálu k vlastnímu kapitálu
- kapitálově lehká firma - nemusí prodat takové množství, přes bod zvratu - mírně rostoucí zisk, vyšší ztráta kapitálově těžké firmy
- příspěvek na krytí - na něm závisí zisk
- stejný bod zvratu u obou firem není jednoznačná odpověď, kapitálově těžká - vyšší zisk, vyšší riziko, je nucena být za bodem zvratu
Struktura DS
Struktura DS
1) Daně přímé – jsou přímé, protože se přímo dotýkají majetku nebo příjmu poplatníka
a) daň z příjmů – DPFO, DPPO
b) daně majetkové
- daně z nemovitosti
- daň z pozemků
- daň ze staveb
- daň dědická, darovací a z převodu nemovitosti
- daň silniční
2) Daně nepřímé – nepřímo je platíme v ceně výrobku nebo služby, kterou si koupíme
a) daň z přidané hodnoty (DPH)
b) spotřební daň
Poplatník daně = je ten komu daň snižuje jeho prostředky, které má k dispozici, nese tzv. daňové břemeno (např. zaměstnanec v pracovním poměru nese daň. břemeno, ale daň ze mzdy za něj odvádí zaměstnavatel).
Plátce daně = osoba, která je povinna daň vypočítat, vybrat a odvést do státního rozpočtu (zaměstnavatel odvádí daň za zaměstnance).
Zdaňovací období = časový interval, za který se daň platí
1) Daně přímé – jsou přímé, protože se přímo dotýkají majetku nebo příjmu poplatníka
a) daň z příjmů – DPFO, DPPO
b) daně majetkové
- daně z nemovitosti
- daň z pozemků
- daň ze staveb
- daň dědická, darovací a z převodu nemovitosti
- daň silniční
2) Daně nepřímé – nepřímo je platíme v ceně výrobku nebo služby, kterou si koupíme
a) daň z přidané hodnoty (DPH)
b) spotřební daň
Poplatník daně = je ten komu daň snižuje jeho prostředky, které má k dispozici, nese tzv. daňové břemeno (např. zaměstnanec v pracovním poměru nese daň. břemeno, ale daň ze mzdy za něj odvádí zaměstnavatel).
Plátce daně = osoba, která je povinna daň vypočítat, vybrat a odvést do státního rozpočtu (zaměstnavatel odvádí daň za zaměstnance).
Zdaňovací období = časový interval, za který se daň platí
3. Typy rozhodovacích situací (finanční a provozní páka, kalkulace nákladů a efektivnost investic).
Domácí podmínky:
- podniky jako ekonomicky a finančně samostatné jednotky
- priorita politických zájmů
- druhořadá hodnotová a finanční kritéria
- bariéra státního vlastnictví
• speciality: (Jugoslávie)
- dělnické rady - rozhodovaly o orientaci firem, orientace na krátký horizont, snížená schopnost realizovat dlouhodobé cíle) vs. dlouhodobé zájmy
3. Typy rozhodovacích situací (finanční a provozní páka, kalkulace nákladů a efektivnost investic). Fáze finančního rozhodování. Specifika finančního rozhodování
A) Dlouhodobý (strategický) horizont
- finanční rozhodování je podmnožinou finančního řízení (dominantní)
- komponenty = složky:
• výběr optimální varianty zdrojů financování
• užití získaných prostředků
• uvážení vlivu omezujících podmínek
Typy rozhodovacích situací (výběr)
1. Struktura podnikového kapitálu - rozhodování o podílu vlastního a cizího kapitálu a o jejich struktuře
a) vlastní (akciový kapitál, rezervy atd.)
b) cizí (obligace, úvěry) finanční páka
2. Struktura majetku
a) o podílu peněžních prostředků na celkovém majetku
b) o podílu oběžného a fixního majetku provozní páka
kalkulace nákladů
- podniky jako ekonomicky a finančně samostatné jednotky
- priorita politických zájmů
- druhořadá hodnotová a finanční kritéria
- bariéra státního vlastnictví
• speciality: (Jugoslávie)
- dělnické rady - rozhodovaly o orientaci firem, orientace na krátký horizont, snížená schopnost realizovat dlouhodobé cíle) vs. dlouhodobé zájmy
3. Typy rozhodovacích situací (finanční a provozní páka, kalkulace nákladů a efektivnost investic). Fáze finančního rozhodování. Specifika finančního rozhodování
A) Dlouhodobý (strategický) horizont
- finanční rozhodování je podmnožinou finančního řízení (dominantní)
- komponenty = složky:
• výběr optimální varianty zdrojů financování
• užití získaných prostředků
• uvážení vlivu omezujících podmínek
Typy rozhodovacích situací (výběr)
1. Struktura podnikového kapitálu - rozhodování o podílu vlastního a cizího kapitálu a o jejich struktuře
a) vlastní (akciový kapitál, rezervy atd.)
b) cizí (obligace, úvěry) finanční páka
2. Struktura majetku
a) o podílu peněžních prostředků na celkovém majetku
b) o podílu oběžného a fixního majetku provozní páka
kalkulace nákladů
Celní režimy
Celní režimy:
1) volný oběh – zahr. zboží se doveze k nám a s tímto zbožím může být volně nakládáno, podléhá clu, DPH, spotřební dani
2) vývoz – zboží z tohoto režimu může opustit ČR, nepodléhá clu ani dani
3) uskladnění v celním skladu – týká se zahr. zboží i našeho zboží vyváženého do zahraničí
4) aktivní zušlechťovací styk – zde je zboží dovezeno k nám k tzv. zušlechtění (dokončení výrobního procesu)
5) pasivní zuštěchťvací styk – české zboží je vyvezeno do zahraničí za účelem dokončení výrobního procesu a vrací se zpět
6) přepracování pod celním dohledem – týká se dovozu zboží k nám, povoluje se pouze českým osobám, dovážené zboží se u nás dál zpracovává (polotovar), clo se vyměřuje až z finálního výrobku.
7) dočasná použití zboží – zahraniční zboží je dovezeno k nám a po určitém čase v nezměněné podobě se vrací zpět
1) volný oběh – zahr. zboží se doveze k nám a s tímto zbožím může být volně nakládáno, podléhá clu, DPH, spotřební dani
2) vývoz – zboží z tohoto režimu může opustit ČR, nepodléhá clu ani dani
3) uskladnění v celním skladu – týká se zahr. zboží i našeho zboží vyváženého do zahraničí
4) aktivní zušlechťovací styk – zde je zboží dovezeno k nám k tzv. zušlechtění (dokončení výrobního procesu)
5) pasivní zuštěchťvací styk – české zboží je vyvezeno do zahraničí za účelem dokončení výrobního procesu a vrací se zpět
6) přepracování pod celním dohledem – týká se dovozu zboží k nám, povoluje se pouze českým osobám, dovážené zboží se u nás dál zpracovává (polotovar), clo se vyměřuje až z finálního výrobku.
7) dočasná použití zboží – zahraniční zboží je dovezeno k nám a po určitém čase v nezměněné podobě se vrací zpět
Celní řízení a jeho dokumentace
Celní řízení a jeho dokumentace
= rozhodnutí o propuštění zboží do navrhovaného celního režimu
- celní řízení se zahajuje podáním tzv. „celního prohlášení“ (může mít podobu ústní nebo písemnou)
- písemná je častější, ústní – u neobchodního zboží, u zboží do určité finanční částky
- celní prohlášení podává deklarant a pomocí tohoto prohlášení žádá o propuštění zboží do zahraničí
- rozhodnutí o celním řízení provádí celní úřad (převažuje písemné rozhodnutí)
- celní prohlášení se podává na tiskopise trz. deklarace (vyplňuje ji deklarant a celnice)
Tiskopis deklarace obsahuje:
- hmotné údaje o zboží (druh dodávky, váha)
- hodnotové údaje o zboží (cena za jednotku, měna, fakturovaná částka, přepočítací kurz)
- údaje o dopravě (druh dopravy)
- údaje o odesílateli, příjemci a deklarantovi
- údaje o zemi původu, zemi určení, údaje o kvótách
- údaje o dodacích podmínkách
- údaje o celním režimu a výpočet poplatků (clo, DPH,…)
Porušení celních předpisů
- zákon stanoví co je považováno za porušení celních předpisů a stanovuje i sankce, které lze za toto porušení udělit
- porušení znamená: nezákonný dovoz nebo vývoz
uvedení nesprávných údajů o zboží
padělání dokladů
= rozhodnutí o propuštění zboží do navrhovaného celního režimu
- celní řízení se zahajuje podáním tzv. „celního prohlášení“ (může mít podobu ústní nebo písemnou)
- písemná je častější, ústní – u neobchodního zboží, u zboží do určité finanční částky
- celní prohlášení podává deklarant a pomocí tohoto prohlášení žádá o propuštění zboží do zahraničí
- rozhodnutí o celním řízení provádí celní úřad (převažuje písemné rozhodnutí)
- celní prohlášení se podává na tiskopise trz. deklarace (vyplňuje ji deklarant a celnice)
Tiskopis deklarace obsahuje:
- hmotné údaje o zboží (druh dodávky, váha)
- hodnotové údaje o zboží (cena za jednotku, měna, fakturovaná částka, přepočítací kurz)
- údaje o dopravě (druh dopravy)
- údaje o odesílateli, příjemci a deklarantovi
- údaje o zemi původu, zemi určení, údaje o kvótách
- údaje o dodacích podmínkách
- údaje o celním režimu a výpočet poplatků (clo, DPH,…)
Porušení celních předpisů
- zákon stanoví co je považováno za porušení celních předpisů a stanovuje i sankce, které lze za toto porušení udělit
- porušení znamená: nezákonný dovoz nebo vývoz
uvedení nesprávných údajů o zboží
padělání dokladů
Daňová soustava
Daňová soustava
od r. 1993, každý rok novelizace daní
Důvody vzniku nové DS
1) Změna poli. systému – přechod z centrálně řízené ekonomiky na tržní ekonomiku.
2) Vznik nové formy podnikatelských subjektů (např. obchod. spol., soukromé podnikání)
3) Snaha o začlenění do procesu integrace evr. států (EU)
Cíle DS
1) snižování přímých daní na úkor nepřímých
2) omezovat daňové uniky (co nejméně vyjímek osvobození do daní a úlev)
3) sbližování daňového práva ČR s daňovým právem EU
4) výše daní musí být v souladu s možností poplatníků daní (průměrně hospodařící daňový subjekt musí být schopen bez potíží daně platit)
5) dobrá vymahatelnost od daňových dlužníků (souvisí to s celkovou kvalitou právního systému, s kvalitou fin. úřadů)
Funkce DS
1) Fiskální – úkolem je vytvořit takový SR (státní rozpočet), který zabezpečí plynulé financování státního hospodářství
2) Regulační – týká se jen některých daní (spotřební), cílem je regulovat spotřebu určitých výrobků. Důvody regulace jsou zdravotní a ekologické.
3) Stimulační – např. vlastníkovi nemovitosti (pozemky, budovy) se nevyplatí tyto nemovitosti vlastnit pokud je sám nevyužívá. Daň z nemovitosti ho nutí k prodeji nebo k pronájmu.
4) Sociální – do DS stát zabudovává nástroje, které např. do určité míry napomáhají řešit soc. otázky např. u daně z příjmu to jsou odčitatelné položky, nezdanitelné minimum nebo u některých daní úplné osvobození.
od r. 1993, každý rok novelizace daní
Důvody vzniku nové DS
1) Změna poli. systému – přechod z centrálně řízené ekonomiky na tržní ekonomiku.
2) Vznik nové formy podnikatelských subjektů (např. obchod. spol., soukromé podnikání)
3) Snaha o začlenění do procesu integrace evr. států (EU)
Cíle DS
1) snižování přímých daní na úkor nepřímých
2) omezovat daňové uniky (co nejméně vyjímek osvobození do daní a úlev)
3) sbližování daňového práva ČR s daňovým právem EU
4) výše daní musí být v souladu s možností poplatníků daní (průměrně hospodařící daňový subjekt musí být schopen bez potíží daně platit)
5) dobrá vymahatelnost od daňových dlužníků (souvisí to s celkovou kvalitou právního systému, s kvalitou fin. úřadů)
Funkce DS
1) Fiskální – úkolem je vytvořit takový SR (státní rozpočet), který zabezpečí plynulé financování státního hospodářství
2) Regulační – týká se jen některých daní (spotřební), cílem je regulovat spotřebu určitých výrobků. Důvody regulace jsou zdravotní a ekologické.
3) Stimulační – např. vlastníkovi nemovitosti (pozemky, budovy) se nevyplatí tyto nemovitosti vlastnit pokud je sám nevyužívá. Daň z nemovitosti ho nutí k prodeji nebo k pronájmu.
4) Sociální – do DS stát zabudovává nástroje, které např. do určité míry napomáhají řešit soc. otázky např. u daně z příjmu to jsou odčitatelné položky, nezdanitelné minimum nebo u některých daní úplné osvobození.
2. Firemní finance a jiné ekonomické disciplíny. Vývoj firemních financí (v čase).
Finance podniku a jiné ekonomické disciplíny
- mikro
- podniková ekonomika
- účetnictví
--------------------------------------------------------
- makro
- veřejné finance
- pojištění
- matematika, statistika, ekonometrie
Vývoj chápání podnikových financí
- do konce 19. stol. - součást nauky o podnikovém hospodářství
1) do 30. let: získávání kapitálu
2) krize 30. let: reorganizace, vládní zásahy, informační základna finanční analýza
3) 40. léta: problém peněžních toků zisk vs. cash flow - dynamická veličina
4) 50. léta: - řízení majetku (zásob, pohledávek, peněz)
- řízení investic
cena kapitálu a majetku
5) 60. léta: - optimalizační techniky (i statistické)
- řízení (zejména) oběžného kapitálu
- počítač (kvantifikace rizika)
6) 70. léta: teorie portfolia
7) 80. léta: zvýšení významu výpočetní techniky
- deriváty finančních trhů (opce, futures) jako ochrana (?) před rizikem
(úvaha: zákaz obchodování s deriváty ?)
- mikro
- podniková ekonomika
- účetnictví
--------------------------------------------------------
- makro
- veřejné finance
- pojištění
- matematika, statistika, ekonometrie
Vývoj chápání podnikových financí
- do konce 19. stol. - součást nauky o podnikovém hospodářství
1) do 30. let: získávání kapitálu
2) krize 30. let: reorganizace, vládní zásahy, informační základna finanční analýza
3) 40. léta: problém peněžních toků zisk vs. cash flow - dynamická veličina
4) 50. léta: - řízení majetku (zásob, pohledávek, peněz)
- řízení investic
cena kapitálu a majetku
5) 60. léta: - optimalizační techniky (i statistické)
- řízení (zejména) oběžného kapitálu
- počítač (kvantifikace rizika)
6) 70. léta: teorie portfolia
7) 80. léta: zvýšení významu výpočetní techniky
- deriváty finančních trhů (opce, futures) jako ochrana (?) před rizikem
(úvaha: zákaz obchodování s deriváty ?)
Celnictví
Celnictví
clo = je to peněžní dávka, kterou vybírá stát při přechodu zboží přes hranice
- je vyjádřeno v peněžních jednotkách
- posiluje státní rozpočet
Význam cla
1) fiskální – posiluje příjmovou stránku státního rozpočtu
2) cenotvorný – clo je součástí ceny zboží
3) obchodně politický – clo je jeden z nástrojů tzv. obchodní politiky státu
Druhy cel
I. Z hlediska pohybu zboží
- vývozní (používá se málokdy např. při neúrodě nějaké plodiny)
- dovozní (vztahuje se na dovážené zboží, zvyšuje cenu, většina dováženého zboží tomuto clu podléhá)
- tranzitní (průvozní) u nás se ani nepoužívá
II. Z hlediska obchodně politického
- autonomní: vzniká z rozhodnutí jednoho státu
- smluvní: vzniká na základě smlouvy mezi státy a používá se vůči státům ostatním
III. Z hlediska způsobu výpočtu cla
- specifické - stanovena pevná sazba na jednotku množství, nepřihlíží k cenám, inflaci
- hodnotové: častější, clo určeno procentem z celní hodnoty zboží
IV. Z hlediska účelu
- preferenční: vztahuje se na zboží tzv. preferenčního původu, což je zboží, které přichází ze zemí, kterým je uděleno určitě zvýhodnění
- odvetní: používá se vůči státům, kde stát vyjadřuje obchodně-politická opatření vůči nim
- antidampingové (vyrovnávací): na zboží ze zahraničí, které je předmětem dumpingu, tzn. zahraniční zboží dovážené za cenu nižší než je cena domácího konkurenčního zboží
clo = je to peněžní dávka, kterou vybírá stát při přechodu zboží přes hranice
- je vyjádřeno v peněžních jednotkách
- posiluje státní rozpočet
Význam cla
1) fiskální – posiluje příjmovou stránku státního rozpočtu
2) cenotvorný – clo je součástí ceny zboží
3) obchodně politický – clo je jeden z nástrojů tzv. obchodní politiky státu
Druhy cel
I. Z hlediska pohybu zboží
- vývozní (používá se málokdy např. při neúrodě nějaké plodiny)
- dovozní (vztahuje se na dovážené zboží, zvyšuje cenu, většina dováženého zboží tomuto clu podléhá)
- tranzitní (průvozní) u nás se ani nepoužívá
II. Z hlediska obchodně politického
- autonomní: vzniká z rozhodnutí jednoho státu
- smluvní: vzniká na základě smlouvy mezi státy a používá se vůči státům ostatním
III. Z hlediska způsobu výpočtu cla
- specifické - stanovena pevná sazba na jednotku množství, nepřihlíží k cenám, inflaci
- hodnotové: častější, clo určeno procentem z celní hodnoty zboží
IV. Z hlediska účelu
- preferenční: vztahuje se na zboží tzv. preferenčního původu, což je zboží, které přichází ze zemí, kterým je uděleno určitě zvýhodnění
- odvetní: používá se vůči státům, kde stát vyjadřuje obchodně-politická opatření vůči nim
- antidampingové (vyrovnávací): na zboží ze zahraničí, které je předmětem dumpingu, tzn. zahraniční zboží dovážené za cenu nižší než je cena domácího konkurenčního zboží
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)