1. Právní stát a trestní právo
– trestní právo je odvětví veřejného práva; určuje, které ze společensky škodlivých činů jsou trestné, a stanoví i tresty za jejich spáchání, dále stanoví podmínky ukládání ochranných opatření
– trestní právo má funkci represivní i preventivní
– rozlišujeme trestní právo hmotné (materiální), které stanoví, co je trestným činem a jaký trest lze za něj uložit a trestní právo procesní (formální), které upravuje trestní řízení; o procesním trestním právu se někdy mluví jako o trestním právu vykonávacím
– trestní právo hmotné je kodifikováno v trestním zákoně; zatímco trestní právo procesní v trestním řádu
– trestní právo garantuje demokracii patřičný prostor a nezasahuje do společenského, politic-kého a hospodářského života za jiným cílem než k ochraně před kriminalitou è trestní právo nesmí řešit problémy, k jejichž řešení jsou adekvátní prostředky politické, hospo-dářské, výchovné a jiné
– základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou, a právě na tu má být omezeno, má přispívat k udržení kriminality v patřičných mezích a jejímu omezování
– po roce 1948 však u nás došlo v rámci hypertrofie státních mocenských mechanismů také k hypertrofii trestní represe è trestní právo se stalo prostředkem k potlačení politické opozice a lidí jiného politického, mravního či náboženského smýšlení è důvodem postihu byly činy, kterými se lidé stavěli totalitní moci na odpor a jimiž využívali svých neza-datelných lidských a občanských práv (svoboda pokojného shromažďování a sdružování, svoboda přesvědčení a projevu, právo svou zemi opustit,…)
– dále se trestní právo stalo prostředkem politických a ekonomických reforem (např. trestný čin ohrožení jednotného hospodářského plánu)
– užívaly se široké formulace skutkových podstat TČ a dominovala představa o tom, že účinnosti trestů je přímo úměrná jejich přísnosti
