Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Licence organizace banky

– nutný statutární orgán (min. 3 členové z vedoucích) a dozorčí rada, pravomoci ve stanovách, útvar vnitřního
auditu – vedoucí nesmí být členem ostatních; zápis do OR; výpis uložen u ČNB
provozní požadavky – informace písemně v češtině o podmínkách pro přijímání vkladů, poskytování úvěrů a dalších bankovních
obchodů; na pořádání jsou povinny poskytnout informace o pravidlech příslušného platebního systému
účetnictví a obchodní dokumentace – doklady archivuje 10 let; povinnost zveřejnění závěrky
bankovní dohled a povinnost mlčenlivosti
opatření k úpravě a pokuty – práva ČNB: vyžádání nápravy, změna licence, snížení ZK, nucená správa, pokuta do 50 mil.
bankovní dohled na konsolidované základě
nucená správa – důvody; správce; omezení činností; správce – zaměstnanec ČNB, jmenován a odvolán
odebrání licence; likvidace banky
společná ustanovení – služby podle smlouvy; obchod přes 100 000,- - žádá totožnost; na vše bankovní tajemství

PŘEHLED NOREM

obecné (obchodní, občanský zákoník, OSŘ); specifické zákony (o bankách, ČNB, stavebních spořitelnách, spořitelnách a
úvěrových družstev)
opatření a vyhlášky ČNB o činnosti (o kapitálové přiměřenosti, pravidlech likvidity, úřední sdělení o podmínkách tvorby PMR)
zákony a vyhlášky upravující produkty (o dluhopisech, platebním styku a zúčtování mezi bankami, o peněžních službách
občanům)
č. 36 o podmínkách reprodukce bankovek, mincí, CP a PK a výrobě napodobujících předmětů
- pouze 1 strana, černobílé – zakázané pásmo od ½ do 150%; barevné od 1/3 do 200%
č. 37 o postupu při příjmu peněz a nakládání s nimi a při poskytování náhrad za necelé a poškození bankovky a mince

Zákon o bankách č. 21/96 (poslední novela 2002)
základní ustanovení – pojem banka; licence; další činnosti (povoleny) – investice CP, finanční leasing, výdej platebních
prostředků, záruky, akreditivy, inkaso, výdej HZL, finanční makléřství, směnárna, informace, pronájem sejfů

SOUČASNÉ VÝVOJOVÉ TRENDY V BANKOVNICTVÍ

restrukturalizace systému – spojování, rušení poboček, globalizace trhu
důvody: rozložení rizika – rozšíření produktů, úspora, ze sortimentu – propojení nabídky (balíčky)
koncentrace bank: snížení počtu, zvýšení velikosti, pokles poboček – efektivita činnosti (pokles provozních N – mzdové)
sekuritizace a pokles zprostředkování – nahrazení úvěrů CP (obchodovatelné)
univerzalizace

vlivy na vývoj: orientace na svobodný trh – zvýšení konkurence i mezinárodní
nestálost ekonomických veličin – riziko bank i klientů
technické a technologické inovace – počítače, sítě

2003 – 36 B, 10 s rozhodující českou účastí, 26 se zahraniční účastí, žádná v nucené správě, bez licence (v likvidaci) 28
průměrná úr. sazba vkladů 2003 1,4%; vklady obyvatel vzrostly o 48 mld; 2500 bankomatů, počet platebních karet vzrostl 2x

3 největší ústavy se na celkovém zisku podílely 66%, 5 ústavů – 80% (KB – 9, ČSOB – 7,9; ČS, GE, E-banka)
růst zisků o 30mld, pracovníci v B sektoru 38900, pokles

160 CB ve světě – 360 000 zaměstnanců,

160 CB ve světě – 360 000 zaměstnanců, nejvíc Rusko 82 000; na 100 000 obyv. průměrně 7 bankéřů, v Rusku 52, EU 18, ČR 15, nejméně Kanada
celkem 55 000 OB na světě, 2311 v Německu (krize, 3 ze 4 velkých ve ztrátě 7 mld), Fr. 1000, VB 350

Přímé bankovnictví
home banking – spojení s účtem přes domácí PC (pouze), modem od B, vysoká bezpečnost, elektronický podpis
call (phone) banking – přes telefon, GSM – mobil, nabízí KB, City bank; první byla E-banka s T-mobilem; ovládání účtu
kdykoli, vysoká bezpečnost, cenově výhodné
internetové bankovnictví – bez speciálního software

Bankovní prostředí

vymezeno zákonem a jinými normami, kde banky vyvíjejí činnost, přísnější a regulovanější než obecné podnikání (ochrana klientů); problémy závažné dopady na ekonomiku

Švýcarsko:

nejhustší síť (na 1600 obyvatel), neutrální, bankovní tajemství, povinnosti poskytovat informace o klientech
v trestním řízení pouze při podezření praní špinavých peněz, nejspolehlivější, specializace, tvrdá regulace od CB
kantonální banky – všechny bankovní operace v rámci kantonů
CB, velké universální, specializované, zahraniční, specializované finanční instituce
akcionáři – kantonální banky, průmyslové korporace, soukromníci; bankovní rada – president, bankovní výbor – dozor; sídlo Bern, 10 poboček (Curych), cílem nízká inflace a nezaměstnanost; zabezpečuje finanční služby Švýcarsku

Amerika: specializovaný systém, striktní oddělení investiční a komerční zákonem; unit banking (málo poboček) – ne mimo
domovský stát; netradiční struktura centrálního bankovnictví = federální rezervní systém; tvrdá regulace;
duální systém – dvojí kontrola (stát + federace)
90. l. – krize, velký úpadek, krachy, Velký třesk (černé pondělí) 1987 – pokles kursů CP na burze v NY o 20%
bankovní rada – 7 členů, guvernér, 2 vládní činitelé, 4 zástupci bank, průmyslu, obchodu, zemědělství
podřízena MF – obě odpovědné za měnovou politiku; cílem podpora stability kupní síly peněz, podpora ek. růstu
obchodní banky: městské – dominantní, velké průmyslové firmy, drobní klienti málo; regionální – drobní klienti
specializované banky: dlouhodobého úvěrování, úvěrová družstva (členům), úvěrové asociace práce (odborům)

Typy bank:

clearingové – universální velké (high street)
obchodní – universální, obchodují s CP, konzultace vládě, i specializované
spořitelní – slučování regionálních bank, depozita od občanů, spotřební a hypoteční úvěry, emitují CP,
mezinárodní operace, poradna, informace
zahraniční – universální, hypotéky mezinárodní, dvojí dohled (domácí i partnerská CB)
konsorciální – skupina bank vlastní tyto, žádná nevlastní přes 50%, min. 1 je zahraniční
finanční domy, hypoteční domy, diskontní domy – finanční instituce poskytuje bankovní služby, řídí se
bankovním zákonem, zákon o finančních službách, hypoteční společnosti, zákon o společnostech; specializace na nákup a prodej krátkodobých CP veřejnosti i soukromému sektoru
penzijní (dlouhodobé CP) a pojistné fondy – pojistné operace; Lloyds (původně kavárna); přijetí: nutnost
doporučení, nelimitovaná odpovědnost za veškeré operace, vstupné 25 000 liber, poplatky do fondu na úhrady, předkládat účty nezávislým kontrolorům, přispívat do centrálního rezervního fondu

1694 – CB – financování válečných ...

1694 – CB – financování válečných výdajů, 1 generální + 24 ředitelů, 44 zaměstnanců; 1844 – výhradní emise; 1946 znárodněna (za náhradu), podřízena vládě a zodpovídá MF
funkce: banka vlády, banka bank, bankovní dozor, měnová politika, jediný emitent
organizace: 16 ředitelů (na 4r.), guvernér (5 let) + zástupce; vedení každý čtvrtek

Francie: vysoké zestátnění – 1. 1. 1946 CB + 4 OB; 2. vlna 1966 – 39 bank + 2 finanční společnosti z původních 500
1986 reprivatizace, koncentrace; tvrdá regulace vládou a MF; universalizace
CB – Banque de France 1803 Paříž (emise), 1865 celá F; znárodněna, guvernér, 2 více-, jmenuje MF, 12 členů
generální rady, cílem podpora dlouhodobé vnitřní i vnější stability
obchodní, hypoteční, investiční, specializované uvěrové ústavy, finanční společnosti, spořitelní, družstevní – z malých družstev koncentrací neuzavřených členů (úvěrové operace pro členy)

Centrální ekonomika

unitární systém monobanky; 1950 – SBČ (Státní banka Československá); ČSOB, Investiční banka, Česká spořitelna, Slovenská státní spořitelna, Živnostenská banka, spořitelní a úvěrová družstva

BS JEDNOTLIVÝCH ZEMÍ

Anglie: poč. 17. st. , bohatá historie, rychlý rozvoj (kolonie), na vrcholu 19./20. st. – libra; potom ztrácí, vytlačována USA a
Japonskem, velmi liberální systém, vysoká koncentrace bank, smíšený systém, vysoký stupeň internacionalizace bank, autoritou je CB
1979 – 2 typy: největší universální banky bez omezení činnosti; menší specializace; ani jedna skupina nesměla přijímat deposita
1987 – zákonem stanovena jedna kategorie „autorizovaná instituce“
kritéria autorizace: přiměřenost kapitálu (stanovený poměr A a P pro krytí při krachu), přiměřenost likvidity, minimální výše aktiv, vhodnost a schopnost lidí ve vedení banky, profesionalita obchodů, kontrola a účetní vnitrobankovní systém

Francie: 1848 – krize, krach některých bank, ...

Francie: 1848 – krize, krach některých bank, pol. 19. st. – opouští universální systém
19./20. st. – Evropa světovým bankéřem, největší podíl 3 kapitáloví exportéři (A,F,N); dovozci – USA, C, některé latinské státy

VÝVOJ BANKOVNÍHO SYSTÉMU V ČR
před r. 1918
veřejné deficity, časté peněžní reformy, řízení z Vídně, měnová nejistota; 1892 – reforma (koruna); 19. st. – rozvoj moderního úvěrového systému
konec 1914 – 24 bank: 9 českých v Praze – ZK 195 mil.; 4 české mimo Prahu – ZK 30 mil.; 4 německé v Praze – ZK 111 mil.; 5 německých mimo Prahu – ZK 13 mil.; 2 smíšené v Praze – ZK 12,5 mil.
obchodní banky – a.s., s.r.o., spořitelny, záložny

1918 – 1948
CB – bankovní úřad při MF (English); 1926 – NBČS, 134 poboček, dozor vládou pověřený komisař; 2-3000 ústavů
okupace – NBČS = Národní banka pro Čechy a Moravu; v SR – Slovenská banka
po 2. sv. válce: CB – NBČS, akciové domy, soukromé bankovní domy, družstevní peněžní ústavy, zemské banky, reeskontní a lombardní banky, poštovní a komunální spořitelny, družstevní záložny
německé banky obsazeny národní správou, znárodněny a.s. dekretem 1945, 1948 znárodněny soukromé banky, NBČS – veřejná

USA:

2 názory – každá stát / 1 společná
1791 – zřizovací listina Bank of USA, vypršení koncese 1811, neprodloužena, až 1816 pokračuje, zaniká 1836
nový typ: zemědělské kreditní ústavy – Prusko, poskytování úvěrů; hypoteční banky (N, F, CH - kantonální)
spořitelny – peněžní ústavy pro méně majetné; 17., 18. st. – cílem řešit chudobu (Anglie)
svépomocná družstevní úvěrová společenství (N – sociální nouze)

2. pol. 19. st. – rozmach, větší objem transakcí, dosavadní úvěry – směnky, roste potřeba úvěrů, centralizace ve velkých
bankách, prodloužení splatnosti, zvýšení podílu úvěrů v celkovém kapitálu, soukromé ustupují
Anglie: velká pětka – Barclays, Lloyds, Midland, National Provincial, Westminster
od 40. l. do 1913 klesá počet a.s. z 2000 na 43; speciální bankovní systém: 2 typy obchodních bank (krátkodobé úvěry, mezinárodní obchody); zámořské, družstevní, spořitelny, poštovní spořitelny
Irsko a Skotsko – odlišná struktura, vlastní emise; investiční dlouhodobé úvěry výjimkou – zdroje od investičních společností (mimo bankovních)

Průmyslová revoluce 1750-1850 - modernizace bank,...

rozšíření, další finanční instituce
pol. 19. st. – Bankovní dům Rottschildů (dvorní bankéř Hesenského kurfiřta, majetek získal za Nap. válek,
obchod s oběma, synové v záp. Evr.)
Anglie: nejvýznamnější, většina soukomé (Londýn/mimo); nejstarší – zlatničtí bankéři (původem zlatníci)
Bank of England, City bank, Country bank
1720 – zákon zakazující založení B jako a.s. bez povolení Parlamentu – omezení rozvoje
1826 – povoleno zakládat depozitní akciové banky mimo Londýn; 1833 i v Londýně (zákaz emitace – pouze CB)
vznik London bank, Westminster bank – pohlcovaly ostatní, vyspělé, vzorem
Francie: Banque de France – založena Napoleonem, emisní monopol, do 1848 bránila vzniku dalších a.s., vznikaly jako k.s.,
podlehly krizi
Evropa: nový typ – investiční (Belgie), Societé generale (investice do těžby) rozmach v Německu (50. l.) – půjčky státu,
investice na rozvoj železnic – sdružování kapitálu, společenství bank (N,I,F,R – Rottschild), význam – soukromé banky
poloveřejné – Amsterodam 1609 (soukromé ale řídí stát)
ve většině zemí vznikají CB emisní (2. pol. 19. st.), 1782 – Španělsko, Dánsko

Bankovní systém

souhrn všech bank na určitém území, jejich vzájemné vazby a vazby k okolí

2 POHLEDY: užší pojetí – instituce, které jsou bankami podle příslušného zákona
širší – zahrnuje další finanční instituce (fondy...)
odlišnosti v zemích – typ ekonomiky, rozvinutost finančního trhu, měnová stabilita, směnitelnost měny, způsob regulace
bankovního systému

DRUHY: podle existence CB – jednostupňový (na počátku rozvoje, v centralizovaných ekonomikách); dvoustupňový
v ČR jednostupňový 45-89 (kromě SBČS Živnostenská banka a Spořitelna, ale to je málo)

podle institucionálních vazeb mezi obchodními a investičními bankami
3 modely – universální; oddělený (specializovaný); smíšený
teorie svobodného bankovnictví – zrušeny CB, universální bankovnictví

VÝVOJ BANKOVNICTVÍ

předchůdce byly obchodní společnosti ve 12. a 13. st.; výnosy větší s objemem kapitálu; na poč. 12. st. se sdružovaly rodiny a půjčovaly peníze, později přistoupili i cizí – přinesli vklad (úročil se 5%); nejvíce v Benátkách, Janově a Florencii; měli dostatek peněz a půjčovali za určitý úrok
16. – 17. st.: mezinárodní obchod – přísun vzácného zboží do Evropy, obchod v nově objevených územích;
1602 – Východoindická společnost (holandští obchodníci), cílem rozvoj obchodu v JV Asii a Indonésii
17./18. st.: podpora státu; 1609 – založení B moderního typu v Amsterodamu;
1619 – Hamburská banka (podpora a rozvoj obchodu); další v Evropě ve 2. pol. 17. st., změny v organizaci bankovnictví;1694 – Bank of England (2. nejstarší CB po Švédské); poukázky za zlato = základ budoucí měny
18. st. moderní bankovnictví v Habsburských zemích, 1706 – Vídeň Živnobanka, státní finance
pol. 18. st. – v Brně 1. banka spojena se zbožím (textil)

Zahraniční pobočky:

nejednotné; žádost + dokumenty (předkládá statutární orgán banky, důvod otevření); závazek zasílání
výroční zprávy ČNB, informovat o změnách hospodaření; údaje o bance (zakládací dokumenty, hospodaření za 3 roky, výčet činností, organizace pobočky, vnitřní systém, jména vedoucích, doplněk – systém pojištění)

v EU
podmínky se sjednocují – 1. bankovní směrnice; podmínkou bankovního oprávnění k zahájení činnosti; žádost nesmí být posuzována na základě hospodářských potřeb trhu
vlastní oddělené fondy; obchodní činnost účinně řízena min. 2 osobami; předpokládané obchodní činnosti; organizační struktura

2. bankovní směrnice – rozšiřuje a upřesňuje podmínky 1.; stanoví ZK 5 mil. euro
získání oprávnění v některé zemi + dozor – automaticky může zakládat pobočky i v jiných zemích EU
(pouze na vyjmenované činnosti ve směrnici): přijímání vkladů, poskytování úvěrů, finanční leasing, platební styk, vydávání platebních instrumentů, záruky a závazky, obchodování na účet vlastní nebo klienta, emise akcií, poradenství, peněžní makléřství,
správa portfolia CP, úschova a správa CP, reference o úvěrové bonitě, služby bezpečnostní úschovy

Vztah ČR a EU: Evropská dohoda – zásady národního zacházení (stejné jako tuzemské)

Rizika – úvěrová, kurzová,...

rizika – úvěrová, kurzová, inflační, politicko-ekonomická
kontrola: vnitřní – dvojitá kontrola (jiný zaměstnanec kontroluje dalšího, 2 podpisy), bezpečnost dat, pravidelné revize (audit),
bezpečnostní zařízení, hmotná odpovědnost, kontrola totožnosti, bankovek
vnější – CB, finanční instituce

PODMÍNKY PRO VZNIK BANK

PO se sídlem v ČR, a.s. (do 98 – státní peněžní ústav); přijímá vklady od veřejnosti; poskytuje úvěry; vlastní licenci

české banky: žádost ČNB, stanovisko MF, licence na dobu určitou, nepřevoditelná
náležitosti: velikost, původ, dostatečnost, složení, možnosti dalšího zvyšování ZK; předpokládané podmínky činnosti a ziskovosti
+ stanovy; údaje o zakladatelích (odborná způsobilost, občanská bezúhonnost); ve vedení min. 3 osoby, min. 3 roky praxe vedení banky; informace o organizaci (počet poboček, obchody, bezpečnostní systém)

ČR: do r. 1994 stát ...

ČR: do r. 1994 stát ručil za vklady FO u KB, ŽB, IB, ČS
novela o bankách – náhrada 80% vkladu, max. však 100 000,-; později 90% a 400 000,-; nyní 90% a 25 000 eur
nepojištěny – vklady bank, fin. institucí, zdrav. pojišťoven a státních fondů, směnky a CP, vklady na doručitele (zrušeny)
každá banka přispívá do Fondu pojištění vkladů 0,1% z průměrného objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předch. rok
USA úpadek – 5000 spořitelen v pol. 80. l.; krachy 1948 – 7, 1984 – 80, 1986 – 145, 1988 – 221; v r. 1994 je 10 500

Základní funkce banky: finanční zprostředkování; bezhotovostní emise;
zabezpečení bezhotovostního platebního styku
Zásady: bankovní likvidity (solventnost) – pojistky (úvěry od CB); ziskovosti; jistoty (bezpečnosti)

CB – věřitel poslední instance; tvorba rezerv (pohotovostní peněžní prostředky)
primární: hotovost + netermín. vklady u ostatních bank; sekundární: nejlikvidnější investice (CP); úvěry od ostatních bank

Banky v tržní ekonomice

banka = podnikatelský subjekt, který nakupuje od veřejnosti peníze ve formě vkladů a investuje je formou půjček
= druh finančního zprostředkovatele, hlavní náplň aktivit směřuje do pohybu finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím finančních instrumentů
cíl podnikání – zisk a maximalizace
předmět podnikání – investovat peníze (ne vlastní) svěřené klienty za účelem zhodnocení

magický trojúhelník likvidita, zisk, riziko

povinné pojištění vkladů – morální hazard (banka se nebojí rizika, zaplatí stát), klient nerozlišuje dobrou a špatnou banku
(úrok), nepříznivý výběr (rizikové subjekty)
výše: neomezena / limitována (vklady nad limit pojištěny částečně nebo vůbec) / v rámci limitu dostane klient pouze část

Opce

právo koupit / prodat počet CP za pevnou cenu do určité doby, pak zaniká; promptní (přímé) / termínované (na futurity)
americké (uplatnit kdykoli v době platnosti) / evropské (pouze v den vypršení)
kontrakt rozhoduje vlastník, pro každý kurs akcie stanoveno několik realizačních cen opcí
tržní hodnota – prémie = vnitřní a časová (snižuje se); realizační cena – v paritě (vnitřní hodnota roste s tržní)
vnitřní hodnota X časová hodnota – v průběhu trvání opce se pomalu snižuje a v okamžiku vypršení opce se rovná 0,
čím delší je doba do vypršení opce tím vyšší je časová hodnota opce
v praxi se opce běžně neuplatňují před datem vypršení- bývá to nevýhodné (předčasové uplatnění) = ztráta z časové hodnoty

Bankovní soustava – CEB, obchodní banky, bilance obchodní banky

Vkladové listy (certifikáty)

emise: spořitelny, banky (finanční instituce) pro drobné střadatele, nízké NH; pevná sazba, na majitele, splatnost do 1 roku

Hypoteční zástavní listy
dluhopisy emitované bankou (nejen hypoteční), krytí zástavním právem na nemovitost; emise s povolením MF a ČNB
peníze z listů lze použít pouze na hypoteční úvěry; zákon o dluhopisech, CP, bankách, obchodní zákoník, o dani z příjmu
pevná úroková sazba, bezpečné, nízký výnos; osvobozeny od daně z příjmu
bezpečnost – celá NH kryta pohledávkami z hypotečních úvěrů, nemovitost musí být pojištěná, vinkulována
krach banky – vyňaty z konkursní podstaty, přednostně vyřešeny, uspokojeny pohledávky z emise listů
podmínky vydání: účet u střediska CP (koupě u banky nebo sekundární trh) – Kč 66,-
žádost o list – smlouva o úplatném převodu a splacení; převod = 100,-; výpis ze střediska CP o přibytí listů na účtě
Reiffeisen, Česká hypoteční banka – větší šance (u ČSOB); pozor na inflaci – pevný úrok;

Deriváty:

- produkt, dohoda ceny, aktiva která se prodají, objem; cíl – spekulativní zisk, zajištění proti ztrátě a výkyvům kurzů
Futures – výměny zboží v pravidelných termínech, pevné podmínky, přes clearingové smlouvy (loro, nostro)
LIFFE (Londýnská burza); vysoce likvidní, volně obchodovatelné
Spoty (promptní) – dodání devizy do 2 dnů po uzavření smlouvy; polovina transakcí; nákup a prodej při kurzu spot
dealeři stanoví nejdřív nákupní kurz BID (za něj prodá), prodejní OFFER (nakupuje);
rozdíl SPREAD (VO = 0,1%; MO= 1%); valuty 4 – 10%
Forwardy (termínové) – za předem dohodnutý kurz na budoucí datum, bez ohledu na kurz v den platby, nepřevoditelné,
porušení podmínek ve smlouvě – obchod se neuskuteční
Swapy – 2 neoddělitelné operace současně s 1 partnerem alespoň 1 operace je forward, periodické platby, obsahují měnu,
úrokovou míru, časový plán plateb
měnové swapy – výměna plateb z jedné měny do druhé, dochází i k výměně nominálu
úrokový swap - dohoda mezi stranami o výměně platby fixní úrokové sazby za proměnlivou úrokovou sazbu

Podílový list

zvláštní druh CP, vydávají investiční společnosti pro založení podílového fondu (není PO, součást zřizovatele)
možnost hodně fondů, nemá obchodní jméno ale označení a účet u depozitáře; je převoditelný
podíly na výnosech, nenese riziko
otevřený – neomezené vydávání časově ani množstevně; podílník má právo zpětného prodeje (povinnost společnosti)
uzavřený – limity – počet / doby; není zpětný prodej
majitel = podílník, vlastní podíl majetku, podílí se na výnosech; nepodílí se na rozhodování o činnosti; právo na výnos – o výplatě rozhoduje statut. org.: v majetku fondu (zvýšení podílu); výplata majiteli; kombinace (o formě rozhoduje společnost)
vznik: povolení MF – požadavky: rozhodnutí o vzniku orgánem, přijetí statutu podílového fondu, schválení emise MF
vznik při zakládání spolčenosti – žádost o vydání listů součástí návrhu na povolení vzniku společnosti (po vzniku – samostatně)
převod: zaknihované registrací u střediska CP; listinné na jméno rubopisem (indosament), na doručitele fyzickým předáním
předmětem dědictví: zdanění – 1. skupina osvobozena, 2. do 60 000,- osvobozena, ostatní do 30 000,-

Dluhopis (obligace)

závazek emitenta vůči vlastníku; upravuje zákon o dluhopisech, úvěrový CP
v ČR – právo majitele požadovat splacení částky ve jmenovité hodnotě a vyplácení výnosů k určitému datu
povinnosti osoby oprávněné vydávat dluhopisy tyto závazky splnit
druhy: státní obligace a pokladniční poukázky
podnikové obligace, depozitní certifikáty, vkladové listy
komunální obligace
hypoteční zástavní listy
emise: souhlas MF + ČNB do 2 měsíců; poplatek 1%
žádost: účel, současná a předpokládaná situace, způsob zveřejnění emisních podmínek a HV, prohlášení o dostání závazku
+ návrh emisních podmínek: název, částka + rozdělení, datum emise a splatnosti, způsob emise, místo platby, výnos
+ účetní závěrka s komentářem (od auditora), vzor CP
emituje FO, PO s oprávněním k podnikání (banky, obce, podniky), u nás většina s pevnou úrokovou satbou
povodňové dluhopisy – 1998, platnost 5 let, klesající %

Reeskont:

reeskont: banka postoupí směnku ČNB – obchodovatelné směnky cizí v ČJ, vystavené a splatné v ČR, na Kč, pouze fixní
vyhovují podmínkám ČNB, akceptované směnečníkem, podle zákona
nepřijímá – poškozené, škrtané, zbytková doba delší než 6 měs., místo splatnosti je nebankovní místo, měsíc není slovy

úkony: akceptace – akceptant = směnečník, proplácí v den splatnosti
aval (rukojemství) – zaručuje se 3. osoba za zaplacení, přesně osoba, za kterou se ručí
indosament – převedení na jiného majitele rubopisem; indosant – původní, indosatář – nový
prolongace – posunutí splatnosti
domicil – označení místa proplacení (většinou banka)
protest – listina, dlužník, částka, obecnímu úřadu
regres – postih pro neplacení (částka + úroky + N)
inkaso – banka, smluvní, vyřízení protestu, soudu, ... (nezaplatí bance)

Akcie

kmenové / prioritní / zaměstnanecké; na jméno / majitele; zatímní list – promesa
kumulace – přesun na další rok; nesplatná; míra čistého výnosu = čistý výnos / celkové náklady*100 (%)
práva akcionáře: na likvidační zůstatek, na dividendy (dvojí zdanění), odběrní (přednostní koupě nové emise),
účast na valné hromadě, svolání, hlasování (dle podílu)
listinné - složení akcie: plášť – OJ a sídlo spol., č. akcie, ozn. na jm. (převoditelná rubopisem) nebo majitele, výše ZJ a počet
akcií v době vydání, datum vydání a podpisy dvou členů představenstva
talón – OJ a sídlo spol., č. akcie, pro další arch
kupónový arch – OJ a sídlo spol., počet akcií, poř. č. kupónu a č. akcie, datum inkasa dividendy
(za jednotl. odstřihávané kupony), pro příjem dividend (daň 15%, strhne společnost);
zaknihované (fyzicky neexistují, vedeny ve Středisku CP v počítači)

Cenné papíry

europeněžní / -kapitálový / -úvěrový
Londýn, Frankfurt, Curych, Paříž, Tokio, Hongkong, Singapur, Bahamy, Bahrajn



Cenné papíry – druhy a podoba cenných papírů, finanční deriváty

CP – listina, právní nárok vlastníka k zavázanému; s pravidelným výnosem / s podílem na zisku / bez prav. výnosů
komunální / státní / soukromé; listinné / zaknihované; obchodovatelné / neobchodovatelné; na jméno / na majitele
dlužnické / majetkové / dispoziční

Státní pokladniční poukázky
větší NH, prodej holandskou aukcí na peněžním trhu; krytí státního rozpočtu (splatnosti přibližně 3 měsíce)

Depozitní certifikát (vkladový list)
poukázka banky o přijetí částky, vkladu s krátkodobou splatností (1-6 měs.), nakupuje kdokoli, pevné úroky, termínovaný

Směnky

nejstarší CP (12. st. Itálie) – strach z přepadení; z počátku směnný prostředek, 1541 – předmětem peněžní Antverpské burzy
od 17. st. platební prostředek, možno předat 3. os., 19. st. – úvěrový prostředek
splatnost ve lhůtě po viděné (akceptaci) = lhůtní vista směnky; fixní, data, vista
neuvedeno místo placení – bydliště směnečníka; abstraktní CP – neuvádí se okolnosti proč
vlastní / cizí; obchodní / finanční; výstavce = trasant, směnečník = trasát, příjemce = remitent
náležitosti: slovo směnka, bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou částku, splatnost, místo placení, komu má být placeno, datum
a místo vystavení, podpis výstavce; (u cizí ještě směnečník – plátce)
využití: úvěrový prostředek (eskontní); platební (převod); zjišťovací (úvěr)
depotní směnka – když dlužník nesplácí úvěr – zbylá částka; většinou fixní nebo lhůtní
eskont – odkoupení B před dospělostí, zákaz škrtání, přepisu; žádost na formuláři – potvrzení o přijetí do úschovy B;
zkoumá bonitu a účastníky, následuje smlouva o eskontu; v den spl. předloží dlužníkovi, neplatí – držiteli úvěru
diskont, provize, poplatky, výlohy
diskont = částka*zbylá doba*sazba / 360*100
částka bez diskontu = částka*(1 – doba*sazba / 36 000)

Globální trh obligací

světové banky, obligace – registrace u komise pro CP a burzy (i Yankee), možnost obchodovat i na burze v NY
přístup k investicím na celém světě; objemy emise 1 mld. USD, možná i jiná měna

Trh syndikovaných půjček
krize USA v 80. l. – banky snižovaly rizika rozdělením, půjčky jednomu subjektu poskytuje syndikát bank, veden aranžérem

3. EUROTRHY

část FT, kde se peníze pohybují v měně, která není na daném místě tuzemská
vznik: 50. l. 19. st. – Sovětský blok převedl depozita v USD do anglické banky – eurodolary
dnes eurotrhy – celý svět, obchodování v zahraniční měně (libra, dolar, švýcarský frank)
rysy: obchody nejsou regulovány, velké objemy; bonitní subjekty;
kurzový vývoj není shodný s vývojem měny příslušného národního trhu; nevztahuje se pojištění vkladů

MO devizový trh: velké obchodní banky X malé OB a velké obchodní firmy

Typy devizových operací
Spoty (promptní) – dodání devizy do 2 dnů po uzavření smlouvy; polovina transakcí; nákup a prodej při kurzu spot
dealeři stanoví nejdřív nákupní kurz BID (za něj prodá), prodejní OFFER (nakupuje); rozdíl SPREAD
(VO = 0,1%; MO= 1%); valuty 4 – 10%
Futures – výměny zboží v pravidelných termínech, pevné podmínky, přes clearingové smlouvy (loro, nostro)
LIFFE (Londýnská burza)
Forwardy (termínové) – za předem dohodnutý kurz na budoucí datum, bez ohledu na kurz v den platby, nepřevoditelné
Swapy – směna části akcií za výnosově protichůdné, kryjí případnou ztrátu
Opce – termínovaná, není povinnost uzavřít obchod; opční prémie; vypisovatel – závazek určitou dobu neodvolat nabídku
CALL OPTION – nákup; PUT OPTION – prodej; realizační cena – dohodnutá; = předkupní právo

2. ZAHRANIČNÍ

přesun peněz a kapitálu delší než rok, subjekty z různých zemí; měna pro jednoho tuzemská;
pravidla – podle trhu, kde se uzavírá obchod

a) kapitálový:
trh zahraničních dluhopisů – emitují zahraniční subjekty v měně obchodujícího trhu;
nejčastěji CB, OB, stát, velké nadnárodní společnosti; Yankeebond market; Samuraibond market

b) úvěrový:
tuzemské banky poskytují úvěry zahraničním nebankovním subjektům
důvod: nejčastěji na export; stát – schodek rozpočtu, posílení devizových rezerv, financování velkých projektů s mezinár. účastí

Yankee – obligace USD, obchodují se soukromé a vládní obligace; vysoké N na emisi, největší trh obligací na světě
emitent – 2 raitingy, složitá dokumentace, američtí právníci;
- zahraniční vlády, nadnárodní agentury, místní vlády, zahraniční finanční instituce, korporace a veřejně prospěšné podniky
investoři: institucionální společnosti, pojistné společnosti, penzijní fondy, banky, hedgeové fondy, zahraniční investoři, ostatní

Organizace devizového trhu

devizové burzy – termínové operace; opce, futures; minimální význam
OTC (over the counter) – neorganizovaný
trend – integrace trhů: rozšíření počtu konvertibilních měn, počítačové propojení
teritoriální rozmístění = obchod 24h denně – základní časová osa: Tokio, Frankfurt, Curych, Londýn, New York, San Francisko
v poslední době další netradiční finanční centra: Nové Hebridy, Hongkong, Singapur, Panama, Bahrajn
Subjekty OTC:
obchodní banky – VO devizový trh:
dealeři komerčních bank – na svůj účet svým jménem; market maker; dealeři CB
brukeři – svým jménem, cizí účet, hledají pro klienty protistranu, specializace na 1 měnu nebo skupinu
hedgeové fondy – specializované finanční instituce, vysoce rizikové a výnosné spekulace; CB a OB obchodují za mezibankovní
cenu = typická VO cena; pro danou cenu v konkrétních objemech
market maker – aktivní strana budoucích operací, na začátku vyhlašuje 2 ceny = dvoucestná kotace – nákupní, prodejní

Poplatky: za žádost o členství 100 000,-,

vlastník – podnik výpočetní techniky; přístup má kdokoli; obchodování – kontinuálně, ceny se mění během dne, index PK30
každý pracovní den, průběžná aukce / přímé obchody

Mezinárodní finanční trhy

1. S CIZÍMI MĚNAMI: a) valutový; b) devizový

Devizový – FX (foreign exchange)
- místo kde se setkává N a P po devizách, vytváří se cena
motivy vstupu: potřeba nákupu deviz (obchod s cizinou); investice do zahraničních aktiv; spekulace;
zajišťovací obchody (ochrana před kursovými ztrátami);
devizová půjčka (nákup zboží, investice v zahraničí, cena úvěru nižší, nedostupnost domácích prostředků)

devizový kurs – cena, kterou zaplatíme za zahraniční měnu při uskutečnění obchodu na devizovém trhu;
= cena 1 měny vyjádřená v jednotkách jiné měny; v kurzovním lístku – každá banka každý den, od ČNB;
střed (mezibankovní operace), valuty (nákup / prodej), devizy (nákup / prodej)

Dlouhodobé vlivy na kurs:

dlouhodobé vlivy na kurs: poměr cenových hladin zemí – domácí zboží dražší = nezájem a pokles
cla a množstevní omezení – clo stoupá, domácí levné, zájem, měna roste
preference domácího nebo zahraničního zboží – zájem o zahraniční, měna klesá
produktivita – domácí výrobci vyrábí levněji, měna roste
- vliv na poptávku po domácím zboží vůči zahraničí: zvyšují – měna revalvuje; snižují – devalvace
krátkodobě: intervence CB – nákup a prodej měny (nákup – růst)
změna domácí úrokové sazby z vkladů (měna klesá s úrokem)
kurz Kč je hlavním faktorem ovlivňujícím mezibankovní trh
1990 fixní měnový kurz – měnový koš 35% USD, 65% DEM; hodnotu Kč určovala CB
hodnotové fluktuační pásmo 0,5% kolem střední parity; 1996 rozšířeno na 7,5%; 1997 volný pohyb kurzu, floating – N a P
praxe – ne absolutně volný kurz, CB běžně intervenují – systém s řízenou pohyblivostí

Poplatky: za žádost o členství 100 000,-, ...

poplatky: za žádost o členství 100 000,-, po přijetí 1,5 mil., roční za organizaci promptních obchodů 660 000,-
účastníci: emitenti, investoři, zprostředkovatelé, zaměstnanci
1997 – 110 členů; 2001 – 35 členů (14 bank, 21 brokerských společností)

druhy burzovních obchodů: promptní – v 1 den / termínovaný – smlouva o budoucím prodeji za dohodnutou cenu

typy: fixing, průběžné obchody při pevné ceně (časově navazuje na fixing),
průběžné obchody při proměnlivé ceně (okamžité N a P)
přímé obchody z bloky CP – pouze mezi členy burzy a v min.objemu 200.000,-Kč
automatizované obchody s bloky CP – aukční prodej za půl milionu

kurz CP – v Kč, u dluhopisu v %
stanovení: anglosaský systém řízený cenou (price-driver) – vznik N a P, okamžitý obchod, pohyblivá cena – floating
kontinentální systém řízený objednávkami (order-driver) – příkazy k nákupu se porovnají v 1 čase, pevná cena – fixing
8 kódů, vztah N a P (lokální, globální); P/E – poměr ceny a zdaňovaného zisku společnosti na 1 akcii
PX50 – denní průměrná cena vybraných nejobchodovanějších CP

BCPP, a.s.

Plodinová burza Brno, Českomoravská komoditní burza Kladno (hutní, suroviny), Moravskoslezská obchodní burza Brno (dřevo)
1992 – 12 českých a slovenských bank a 5 brokerských společností
činnost: obchodování s CP a deriváty, publikování výsledků, poradenství, osvětová činnost, poskytování software, školení
funkce: pružnost obchodů, prověřování klientů, dostat objem PC, ochrana investorů, likvidita trhu, přehlednost, prostředky ke
krytí potřeb, možnost využití úspor, soulad s EU
hlavní podíl má stát, zákon o burze CP, burzovní řád, pravidla, dozor MF, burzovní komisař
orgány: valná hromada – složení burzovní komory (statutární orgán, 10-24 členů na 3 roky) a dozorčí rady (5 členů)
generální tajemník – komora
burzovní rozhodčí soud – řeší spory
výbory: pro burzovní obchody, pro kotaci, pro přípravu obchodu s deriváty, pro členské otázky

členství: PO, povolení k obchodování s CP (komise pro CP), obchodování s CP min. rok a objem za poslední rok před podáním
žádosti o členství min. 5 mil. měsíčně, splacený ZK min. 10 mil., pohotově likvidní 5 mil.; člen jedná prostř. makléře
nemůže: společnost v konkursu, v nucené správě

ÚČASTNÍCI KAPITÁLOVÉHO TRHU:

investoři – nakupují s cílem zisku, spekulanti, FO (PO)
obchodníci s CP – státem (komisí pro CP) licencované společnosti, uzavírají obchody, zprostředkovávají; jejich předmětem
podnikání je obchodování s finančními instrumenty (povolení od MF, př. banka, burza, pojišťovny, spořitelny, fondy)
emitenti – obchodní společnosti, potřebují peníze
organizátoři trhu – BCPP (90%), RM-S (7%), středisko CP (1,5%)
UNIVYC – dceřinná společnosti burzy, vypořádání transakcí pro členy
středisko CP – centrální státní registr zaknihovaných CP v ČR, ze zákona, zřizuje účty, spravuje
specializovaní finanční zprostředkovatelé – dealeři (na vlastní účet a jméno, musí mít doporučení a povolení)
makléři (provize na klientův účet a jméno, ze zákona povinnosti za nejlepší ceny)
nespecializovaní – obchodují na vlastní účet (arbitražéři – vydělávají na kurzovém rozdílu jednotl. trhů, spekulanti)
komise pro CP – regulátor trhu, zastupuje stát, rozvoj a ochrana, sankce za porušení
burzovní registr, s.r.o. – eviduje všechny obchody, vede účty

BURZA CP

stanovena přesná pravidla obchodování, vstup jen určitý okruh osob; všeobecná / specializovaná – zbožová, devizová, CP
z lat. = měšec; vnik 12., 13. st. – nepravidelné setkávání obchodníků; 1531 – 1. peněžní burza Antverpy; 1546 – Lyon,
1571 – Londýn, 1611 – moderní Amsterodamská; Van den Buerse – rozlišení primárního a sekundárního trhu;
Paříž, Berlín, New York; rozmach v 19. st., 20. st. – přesun na Wall Street, propojení PC; neověřování klientů, zadlužování, krach

ČR: 50. l. 19. st., 1850 – obchodní a živnostenská komora; 1855 – Prozatímní burza (směnky, valuty); 1868 Živnostenská banka
1871 – Pražská burza pro zboží a CP; 1873 – krach Vídeňské, stagnace; 90. l. růst, 1892 - plodinová; ve válce zákaz
3. 2. 1919 – funguje, 26. 2. 1919 – uzavřena (odluka, Rašín), 4. 8. 1919 – obnova, mezi válkami rozmach
1938 zastavena činnost, po válce neobnovena do 1992

Ochranné prvky eurobankovek:

Ochranné prvky eurobankovek: hrubotisk, vodoznak, ochranný proužek, soutisková značka, folie s hologramem,
iridiscentní pruh, opticky proměnlivá barva

MULTIPLIKÁTOR

multiplikace M = 1/R*E (přebytek); tvorba (přírůstek) bezhotovostních peněz OB / vztah PMR a množství báze

Struktura a uspořádání finančního trhu

Finanční trh – struktura a uspořádání

- souhrn institucí a vztahů prostřednictvím kterých dochází k přesunu volných finančních prostředků; finanční zprostředkovatelé
peněžní / kapitálový / úvěrový (krátkodobé, dlouhodobé); privátní / zprostředkovatelský; burzovní / mimoburzovní
organizovaný – specializované instituce s oprávněním (banky, finanční společnosti); neorganizované – mimo
primární / sekundární; obchodování formou veřejné nabídky / přímému investorovi

19. st. – Napoleonské války

19. st. – Napoleonské války – špatné pro měnu; 1811 – státní bankrot; vydány šajny – měnové listy; stříbrné, měděné, zlaté
mince, krejcary – zlatky; nejhodnotnější mince zlatá 10 000,- (pamětní u ČNB za 13 000,-)
20. st. – koruna K 1892, stříbro, obsah Au, směnitelná za Au; Alois Rašín – 1. ministr financí, zavedl novou měnu
nově bankovní úřad – 1. emisní ústav; 1919 uzavřeny hranice – zákon o odluce měny, kolkování – 1. čs. státovky (Kč)
1926 – Národní banka československá – emise, 1. CB (NBČS), převzala činnost bankovního úřadu
1928 – tiskárna bankovek NBČS (dnes Státní tiskárna peněz), autoři peněz – Mucha, Švabinský; obsah Au
1938 – mobilizace; 1939 – NBČS Národní bankou pro Čechy a Moravu; měna K (koruna); platidlo říšská marka
protektorátní koruny + slovenské; na Slovensku maďarské pengö, markové poukázky, poukázky sovětských vojáků
1. 11. 1945 měnová reforma – sjednotit platidla – opět koruna, snížit objem v oběhu
1950 – Státní banka československá – emisní, podřízena vládě, zúčtovací styk uvnitř státu i navenek; Kčs

1953 – měnová reforma - ...

1953 – měnová reforma – cílem obohatit státní rozpočet, zbavit dluhu, postihnout podnikatele, zbavit majetku bohaté
nejednotné měřítko – zásady: hotovost 1:5 do 300,-; vykořisťovatel nic; nad 300,- 1:50; bezhotovostní – knížky 1:5, pásma; platy, důchody, daně, půjčky 1:5; ceny 1:5; 1989 – lepší směnitelnost, růst inflace

Měnové reformy v ČR
1919 – 1. Kčs; 1945 – sjednocení (více měn); 1953 – ne rovné podmínky, neobvyklá; 1993 – odluka
OCHRANNÉ PRVKY

vodoznak – při výrobě; okénkový proužek; ochranná vlákna; soutisková značka (průhledka ČR); skrytý obrazec (nom. hodnota v rohu); opticky proměnlivá barva (znak listu...); iridiscentní pruh; mikrotext; pyramidové číslice; bankovní papír, slepecké znaky

Padělky
eurobankovky – 22; nejvíce $; v ČR 500,- a 1000,-; v r. 2001 v ČR 3499 padělků
stupně: neumělé, méně zdařilé, zdařilé, nebezpečné, velmi nebezpečné

HISTORICKÝ VÝVOJ PENĚZ U NÁS

konec starší doby kamenné (80-10 000 př. n. l.) – neexistence peněz, směna – jantar, křišťál, kosti, později ozdoby
doba bronzová (2000 – 1000 př. n. l.) – kovy (měď, bronz), výrobky
doba železná (700 př. n. l.) – železo; Keltové (2. a 1. st. př. n. l.) – přivedli peníze zlaté keltské statéry
10. st. n. l. – plátěné šátky, z ciziny římské denáry
11. st. – 1. české peníze stříbrné přemyslovské denáry; 12. st. – znehodnocení mincí, tenčí
13. st. – rozvoj řemesel, města, obchod; brakteáty = plecháče; Přemysl Otakar I. – němé peníze, obraz na 1 straně; 12 pl. – jehně
14. st. – konec denárů – groše (pražský) – stříbrný, kvalitní; Karel IV: - nový peněžní řád, snaha zlepšit hodnotu (haléře),
nepodařilo se; dukát J. Lucemburského = florin
15. st. – husitské války – znehodnocení, konec ražby grošů; penízky – drobné; obnova grošů – Jiří z Poděbrad
16. st. – rozvoj obchodu, těžší hrubší mince = tolar – vládní; zlatníky; konec grošů
17. st. – měna v úpadku, Ferdinand znehodnotil na 12%; tolary, zlatníky
18. st. – Marie Terezie – finanční reformy 1750 – kreditní měděné mince, kryty státem; 1762 – bankocedule – 1. papírové u nás

HISTORICKÝ VÝVOJ PENĚZ + EMISNÍ SYSTÉMY

komoditní – zbožové, 1. peníze – zrušení naturální měny; speciální druhy (šátky, mušle, zuby, sůl, kráva);
nevýhody vedly k sjednocení – kovy; požadavky – přenosné, trvanlivé, dělitelné
kovové – 4. a 5. st. př. n. l. Asie; Řecko – soustava aticko-euboiská (drachmy, oboly, miny, talenty); Řím – denár
demonetizace = oddělení peněžních prostředků od drahých kovů; 8 stol. Francká říše – rozvoj obchodu, za vlády Karla Velikého založena nová peněžní soustava, základem bylo stříbro – DENÁRY
pol. 13 stol. Itálie – nejvýznamnější Italské městské státy razí Italské zlaté mince, 1252 Florencie – zlatý floren;
papírové – státovky, bankovky, bankovně-úvěrové peníze (dnes); nízké výrobní N, lehké; nejstarší peníze v Číně v 10. st.,
měly jednoduché ochranné prvky a snadno se padělaly (trest smrti); koncem 19. st. kvalitní ochr. prvky, zdokonalila se tiskařská technika, mají pěkný design (krajiny, lodě), častým námětem byly dopravní prostředky

Peníze - historický vývoj, vlastnosti a funkce peněz, bankovní multiplikátor

Peníze – vývoj, vlastnosti, funkce

teoretická definice: jakékoli aktivum všeobecně přijímáno při placení věcí a dluhů

funkce peněz
plní hot. i bezhot. (+ šeky a platební karty): numerická (všeobecný ekvivalent); intermediační (oběživo);rezervní (státní poklad)

vlastnosti = vzácnost, teritoriální omezenost, časová omezenost, anonymita

měna – národní forma peněz; základní hotovostní druhy; nominální hodnota; zákonné platidlo na území státu; zákonem
upravená emise (ochranné prvky); nabývání a používání v domácím i zahraničím platebním styku; způsob stanovení kursu
poškozená bankovka – náhrada: nominální hodnota (celá nebo min. ¾); ½ nominální hodnoty (½ – ¾); ¼ NH (¼ – ½)
B přijímají všechny mince; ostatní mohou odmítnout nad 10 ks stejné hodnoty nebo v mincích nad 100,- ; 20,- a 50,- nad 500,-; velká bankovka musí být přijata

3. Moci – představuje zabezpečit řadu předpokladů:

- výběr způsobilých pracovníků (jejich vybavení příslušnými působnostmi, pravomocemi, odpovědnostmi)
- zajištění materiálních podmínek
- zajištění finančních podmínek, apod.
4. věřit – má význam u větších projektů ve smyslu získání důvěry ve správnost a reálnost daného úkolu, spočívá ve vysvětlení souvislostí, proč je řešení úkolu důležité a jak přispěje k dosažení příslušných cílů útvaru či celé organizace
Lidé podstatně lépe přijímají změnu (realizují úkol), pokud se na ní podílejí, něž když jsou ke změně vedeni příkazem.

Realizace může probíhat 2 formami:
- neformalizovaný přístup (cesta) – jedinečné, neopakovatelné řešení
- formalizovaný rutinní přístup – stále stejné, opakovatelné řešení

Pro řešení se používají ustálená pravidla, zásady, kterým se říká dokumentace:
1. typ – výrobně technická dokumentace:
a) technické normy (konstrukční výkresy, technologické postupy)
b) technicko-hospodářské normy (THN) – spotřeba času, materiálu
c) normativy řízení výroby (receptura)

2. Typ – organizační řídící dokumentace = organizační normy

- statutární dokumentace – stanovy, řády, podnikové směrnice (např. o řízení, jakosti, pokyny, instrukce, metodiky – účtová osnova, záznamy – písemné, zvukové)

Řídící procesy z hlediska množství řešených problémů dělíme na:
- jednokriteriální problémy
- vícekriteriální problémy – více vzájemně propojené


Využití matematických metod a počítačů při rozhodování
Používají se metody lineárního programování, které se jak vypočítávají, tak i graficky znázorňují.

Lze řešit například problémy typu:
- jaké množství zboží nakoupit s cílem maximalizovat zisk a to vše za určitých podmínek?
- kolik výrobků za směnu z celkového počtu 100 kusů má být baleno při rychlém a při pomalém pohybu pásu, aby počet vadně zabalených výrobků byl co nejmenší?

Lze řešit dopravní problém (kolik by stála přeprava do skladů?) a to podle:
- metody severozápadního rohu
- indexové metody vzestupné
- indexové metody sestupné
- Vogelovi aproximační metody = metody VAM

V dnešní době existují v řadě vyspělých firem speciální programy a celkové počítačové vybavení, které je zaměřeno na řešení rozhodovacích problémů.
Tyto programy vypracovávají při zadání základních údajů již hotové plány, projekty.

Ty závisejí na dvou základních momentech:

 kvalita rozhodování (zvolení správného řešení)
 vlastní realizace řešení (kvalita, důslednost, včasnost provedení záměrů)
Volbou řešení a formulací rozhodnutí by úloha manažera neměla končit.
Pokud nejsou sami realizátory rozhodnutí, musí též věnovat přiměřenou pozornost i formám aktivizace všech pracovníků, kteří budou rozhodnutí uskutečňovat.
Jinak i sebelepší záměry, jsou-li provedeny částečně, nedokonale či pozdě, jsou v konečném důsledku hodnoceny negativně.

K úspěšné realizaci vybrané varianty by měly být splněny tyto podmínky:
1. chtít – vyžaduje získat příznivé postoje (ochotu) realizátorů k uskutečnění daného úkolu, lze k tomu využít různé motivační nástroje
2. vědět – předpokládá podat realizátorům dostatek informací (podkladů dat, souvislostí) o daném úkolu a o cílovém stavu, který by měl být dosažen a dále předpokládá udržovat u všech spolupracovníků vysokou úroveň aktuálního povědomí o daném oboru (vést průběžné vzdělávání pracovníků)

Modely rozhodování:

1. racionálně ekonomický model – spočívá ve vyhledávání všech variant řešení daného problému, v jejich číselném ohodnocení z hlediska všech kritérií a v následné volbě optimální, celkově nejvýhodnější varianty
 jde o systematické uplatňování tzv. principu optimalizace – jde o model normativní
2. administrativní model – skutečné informační vybavení reálného rozhodovatele a jeho znalosti i schopnosti řešit složité rozhodovací problémy podstatně omezenější

Reálný rozhodovatel (administrativní člověk) v organizaci řeší rozhodovací problémy v souladu s tzv. administrativním modelem.
Administrativní člověk uplatňuje princip satisfakce, tzn., že volí omezený soubor kritérií, stanovuje jejich hodnoty – maximální resp. minimální, které by měla varianta zvolená k realizaci splňovat a volí první nalezenou variantu, která splňuje aspirační úrovně zn. „je dostatečně dobrá“.
Jde o model deskriptivní (ukazuje, jak se skuteční rozhodovatelé chovají a jak probíhají reálné rozhodovací procesy v organizacích)

Realizace řídících záměrů – úspěch manažerských aktivit lze nejlépe hodnotit podle dosažených výsledků.

Riziko a nejistota jsou nedílnou ...

Riziko a nejistota jsou nedílnou součástí většiny rozhodovacích procesů, většinou špatně strukturovaných, řešených na vyšších úrovních řízení hospodářských jednotek.
Výsledky volby rozhodnutí závisí na budoucím vývoji určitých faktorů, který přesně neznáme.
Mezi tyto faktory rizika či faktory nejistoty patří např. tržní poptávka, výše prodejních cen…..
Při hodnocení variant a volbě varianty vycházíme vždy pouze z určitých předpokladů, resp. prognóz o budoucích hodnotách těchto podstatných faktorů.
Nejistotu můžeme chápat jako nemožnost spolehlivého stanovení budoucích hodnot rizikových faktorů ovlivňující dopady a účinky volby variant.

Postoj rozhodovatele (manažera, podnikatele) k riziku může být:
 averze k riziku
 sklon k riziku
 neutrální postoj k riziku

Laplaceovo pravidlo – pravidlo rozhodování za nejistoty, použití v případě, že nejsme schopni zjistit pravděpodobnost

Struktura rozhodovacích procesů:

Méně podrobné rozdělení dle Simona – 4 etapy:
1. analýza okolí – zjištění podmínek, které vyvolaly problém, identifikace rozhodovacích procesů a stanovení jejich příčin
2. návrh řešení – hledání, tvorba rozvíjení a analýza možných směrů činnosti
3. volba řešení – hodnocení variant navržených v předchozí etapě a následná volba varianty určené k realizaci
4. kontrola výsledků – hodnocení dosažených výsledků vzhledem k předem stanoveným cílům

Podrobnější členění – analytický model – 7 etap:
1. identifikace problému /rozhodovacího procesu) – uvědomit si ho
2. analýza a zjištění příčin
3. tvorba variant a kritérií, dle kterých jsou varianty vybírány a hodnoceny – zásada úplnosti příčin, zásada neredundace (každý problém tam může vstoupit jen 1x
4. stanovení důsledků variant
5. výběr 1 varianty a udělat plán realizace
6. realizace zvolené varianty
7. kontrola výsledků
Analytická metoda musí zachovat teorii IMÄŽE a ta říká: „Když už se rozhodnu pro jeden směr, tak se ho mám držet“

Řešené problémy mohou být dvojího charakteru:

a) problémy dobře strukturalizované – jednoduché, jednoznačné, dobře řešitelné, definované
b) problémy špatně strukturalizované – složité, nejednoznačně definovatelné, s různou možností výsledků, na nejvyšším stupni řízení, mají dlouhodobý charakter

V praxi se setkáváme spíše s kombinací obou typů.

Typy rozhodovacích problémů lze znázornit z hlediska úrovně řízení:

Rozhodování probíhá:
a) za jistoty – vím, co nastane, znám i pravděpodobnost
b) za rizika – znám určité pravděpodobnosti situací, ale nejsou kompletní
c) za nejistoty - neznám ani pravděpodobnost

Moderní přístupy při rozhodování v neurčitých podmínkách:
a) technika analýzy rizika – zde musíme znát charakter a velikost rizika, většinou jsou
to, ale dohady pravděpodobnosti
b) technika rozhodovacího stromu – musíme znát okamžik rozhodování (stálé nařízení nebo dočasné) a uzel větvení (výrobek úspěšný nebo nízký prodej výrobku nebo výrobek selhal)
c) technika teorie preferencí – je založena na myšlence, že individuální postoje k možnému riziku jsou různé (ochota manažerů nést rozdílné riziko)

Význam rozhodování spočívá v tom, ...

Význam rozhodování spočívá v tom, že kvalita a výsledky rozhodovacích procesů (především strategických rozhodovacích procesů, probíhajících na nejvyšších úrovních řízení organizací) ovlivňují zásadním způsobem efektivnost fungování a budoucí prosperitu těchto organizací.
Nekvalitní rozhodování může být přitom jednou z významných příčin podnikatelského neúspěchu.

Rozhodování, resp. rozhodovací procesy probíhají na různých úrovních řízení organizací, mají dvě stránky:
 stránku věcnou, obsahovou (meritorní)
 stránku procedurální (formálně-logickou, procesuální)

Rozhodovací procesy jsou proces řešení rozhodovacích problémů, tj. problému s více variantami řešení = proces volby.
Problémem rozumíme existenci diference (odchylky) mezi žádoucím stavem určité složky okolí rozhodovatele a jejím skutečným stavem (např. vzrůst zásob, zvýšená fluktuace pracovníků, zvýšení nákladů, pokles prodeje…..)

Problémy jsou:

 reálné (již existují)
 potencionální (mohou vzniknout v budoucnu), ty mohou firmu buď ohrožovat (např. vzrůst cen surovin) nebo jí přinášet příležitosti (např. objev nových technologií, ústup konkurence z trhu..)

Problémy dělíme:
1. jednoduché – řešíme operativně
2. středně složité
3. složité

Rozhodování může být:
 jednorázové, tj. rutinního charakteru (např. vyřizování telefonů, výběr ze seznamu nabídek…….), manažer se rozhoduje sám bez ostatních
 logické postupné kroky – je uplatňováno při složitých případech, neboť negativní, chybné rozhodnutí má dopad na stanovené cíle
 intuitivní – manažer si nedělá žádné výsledky a rozhoduje přímo
 racionální (vědecké) – manažer se rozhoduje nad nějakými výsledky

Kurz CP:

a) fixní (stanoví se na základě S a D, je celý den stejný)
b) průběžný (proměnlivý – obchoduje se několikrát denně)

ISIN – alfanumerický kód, identifikační číslo CP (např. CZ 00008007905)….CZ určuje kód země.
LOT – velikost balíku CP (100 nebo 1000 ks), nelze zobchodovat 1 ks, vždy se obchoduje s loty nebo s jejich násobky.

Rozhodování, podstata rozhodování a prvky rozhodování
Rozhodování můžeme charakterizovat jako vědomou soustavnou činnost manažera, která je vedena tak, aby dosáhl svých cílů.

Podstata rozhodování spočívá ve volbě při výběru z několika variant.
Rozhodování představuje jednu z nejvýznamnějších aktivit, které manažeři v organizacích realizují (někdy dokonce chápáno jako určité jádro řízení).

Informace:

Kód = smluvené číslo od 1 do 8 charakterizující stav S a D po CP
 kód 1 - S = D
 kód 8 – není ani S ani D
 kódy 2, 4, 6 informují o tom, že převyšuje nabídka
 kódy 3, 5, 7 informují o převisu poptávky
Přitom:
 kód 2, 3 - převis je nízký, lokální a neovlivňuje průběh obchodů
 kód 4, 5 – převis je větší, dochází k úpravě ceny, obchod proběhne
 kód 6, 7 – totální převis, obchod se neuskuteční, protože se nenašla protistrana

Alikvotní úrokový výnos – určuje hranici výnosu ke dni platnosti, přepočteno na %.
Míra alokace – kolik procent obchodů bylo uspokojeno.
P / E (price/earing) – mezinárodní ukazatel v hodnotě spolehlivosti (jeho vypovídací hodnota u nás neplatí).

SCP – Středisko cenných papírů

SCP – registr (zaznamenává, kdo co vlastní), organizace zřízená Měnovým fondem na základě zákona o cenných papírech
Základní funkcí je zajišťování evidence CP a činnosti s touto evidencí související (provádí
to ze zákona). SCP vede účty majitelů zaknihovaných CP a registry emitentů.
Pro majitele CP vede účet a na něm sleduje veškerý pohyb (tj. koupě, prodej, darování a dědění), provádí veškeré převody z účtu a na účet. Výpis z účtu SCP je pro majitele základním dokladem
o vlastnictví CP i o stavu na jeho účtu. Tento registr je pro investory i emitenty databází informací
o všech emitentech a jednotlivých emisích.
V určitém případě může SCP provést převod CP z jednoho majitele na druhého (bezplatně).
Dnes je to ovšem striktně omezeno, neboť toho zneužívali podnikatelé.
Problém: není zde validace, SCP pouze eviduje CP, ale nezjišťuje zda došlo k peněžnímu vypořádání.

Informace o kurzovním lístku

Kurzovní lístek nám podává informace o ochodech s CP.
Můžeme z něj vyčíst obchodované tituly, popis obchodu s určitým CP (tedy ISIN cenného papíru, název, úrokovou sazbu, datum splatnosti CP, platný kurz, předchozí kurz a další).

Informace o obchodech jsou rozděleny podle trhů:
 obchody na hlavním trhu
 obchody na vedlejším trhu
 obchody na volném trhu…………..podle kvality CP
Rozlišujeme také:
 obchody s akciemi a podílovými listy (kurz je uváděn v korunách)
 obchody s obligacemi (kurz je uváděn v %)

Zařazení CP na určitý trh závisí na:
1. bonitě CP
2. objemu (jak často se s CP obchoduje)
3. četnosti zveřejnění informací a. s.
4. velikosti emise

RTP (Right time price)

- za zobchodování v RM-S platí poplatek
- obchod má důvod ve validaci, tzn., že obchod je uskutečněn pouze tehdy, když jsou složeny peníze na účet nebo zablokovány CP ve středisku CP (důvodem je jistota pro obě strany)
- obchody na burze probíhají na stejném principu

RTP (Right time price) – dnes nefunkční – po zkušebním provozu nezačal fungovat
Je nový kapitálový trh, který má licence, která byla vydána počátkem roku 1996 (3. organizovaný trh v ČR). Tuto licenci obdržela společnost RTP. Tento trh je schválen na principu „holandské aukce“, tzn., že cena akcií se v průběhu aukčních kol snižuje až do okamžiku, kdy zájemce usoudí, že cena je pro něj výhodná – potom obchodník vstoupí.
Obchody jsou založeny na nabídkách, které se shromáždí před aukcí v systému a z nich bude poptávající makléř pouze vybírat. Obchodovat by se zde mělo se všemi CP, které budou k obchodu nabídnuty, předmětem obchodu budou tzv. balíky akcií. Podmínkou je opět systém validity.

Indexy finančních trhů
Index je ukazatel vývoje jevu v čase – ukazuje nám obchodování za určitou hodnotu.
Každý trh má svůj oficiální index, podle něhož s určí vývoj.

Každý trh si vybere dopředu reprezentativní ...

Každý trh si vybere dopředu reprezentativní tituly a podle těchto titulů se index počítá (každý den).
Každá burza zvolí z různých oborů a reprezentativních titulů a podle váhy spočítá index.
Indexy velkých burz jsou signálem k chování dané oblasti (jak se chovat při rozhodování
o investování).
1. index PX 50 – index pro Pražskou burzu, je tvořen 50 reprezentativními tituly
 výchozí hodnota pro stanovení rovně je 1000 bodů, byl oficiálně zaveden 6. 4. 1994
 vypočítává se každý obchodní den a podle něj poznáme, zda obchody kvetou
 nyní je u nás nižší než 1000 bodů, tzn., že klesá (např. PX 50 je 437)
2. index PK 30 – průběžné aukce RM-systému, výchozí bod je opět 1000 (máme-li např. bod
= 639, můžeme z toho soudit, že v RM-systému se obchody hýbou víc než na burze)
3. index HN-WOOD – dělají si ho sami Hospodářské noviny spolu s vybranou makléřskou firmou, je otázkou prestiže novin
4. index Dow-Jones – index NYSE (Newyorské burzy), nejznámější index, má obrovskou váhu, může být dokonce barometrem hospodářství
5. index Nikkei-Tse – index Tokijské burzy
6. index Dax – index Frankfurtské burzy, v současné době nejvýznamnější pro Evropu

V RM-S běží 2 druhy obchodů:

1. průběžné aukce – jsou běžnější, anonymní obchody (prodávající a kupující se neznají)
 pro každý CP je stanoven horní a dolní cenový limit (cenové pásmo)
 pokyny přijímají obchodní místa
 zákazník musí mít k dispozici CP nebo musí složit peníze (a to na zvláštní „jumbo účet“), tomu se říká validace (zablokování)
 pokyny zadané zákazníkem jsou prověřeny a po té zařazeny do aukce
 následující vyhodnocení pokynů a stanovení aukční ceny pomocí algoritmu (tj. cena při níž je zobchodován maximální počet kusů CP – pokud dojde ke změně pokynů dojde i k novému vyhodnocení)
 po uskutečnění pokynu zákazník dostane výsledek obchodního pokynu, tj. vypořádání obchodu včetně poplatků, výpis stavu peněžních prostředků na jumbo účtu a výpis z účtu CP ve středisku CP

2. přímé obchody – kupující a prodávající se znají (obchod není anonymní)
 kupující se předem domluví s prodávajícím na množství a ceně a obchod potom provádí přes RM-systém, který tento pokyn přijme pokud se navrhovaná cena vejde do přípustného cenového pásma

Podílové fondy

Oproti investičním fondům získáváme podílový list, tj. osvědčení, že jsme peníze vložili, nadále jsme vlastníkem a podílový fond nám peníze spravuje.
Rozlišujeme:
 uzavřené – má již v době vzniku předem omezený počet účastníků nebo dobu prodeje podílových listů, nelze neustále přistupovat
 otevřené – nemají omezen počet podílových listů, nová podílníci můžou přistupovat, právo zpětného odkupu = společnost je povinna kdykoliv odkoupit na požádání
Zákonná povinnost je změnit se z uzavřených na otevřené.

Finanční inovace = finanční deriváty (forward, futures, swap, opce)
Jsou nové obchody odvozené od původních obchodů na finančních trzích, jsou nejvíce rozvíjející
se oblastí obchodů (někde tvoří 3/4, někde 1/2).
Jejich základem jsou termínované obchody. Jejich rozmach a nástup umožnilo používání výpočetní techniky. Tento nárůst přinesl: vysoká rizika, nestabilitu a celosvětovou provázanost.

RM-systém a další trhy

RM-systém – veřejný organizovaný mimoburzovní trh, je a. s.
Disponuje s obchodními místy po celé ČR (byly využity pracoviště pro kupónovou privatizaci –
cca 350 míst), v nichž může klient přímo zadávat pokyny k nákupu nebo prodeji.
V RM-systému může na rozdíl od burzy (na ní je podmínkou členství) obchodovat kdokoliv.
Je zde i mírnější klasifikace o přijetí CP (obchodují se všemi tituly).
Obchodování se řídí tržním řádem RM-S. Pokyny jsou zadávány přímo pracovníkům na přepážce.
U velkých klientů je možné získat soukromé dočasné obchodní místo s terminálem pro urychlení obchodů – získají statut „zvláštního zákazníka“.
Důraz je kladen na bezpečnost a stabilitu systému.
Pro brokerské firmy a významné klienty je nabídnuto On-line napojení na RM-S, tzn., že mohou vstupovat přímo do systému.

Trh, který má trvale:

Trh, který má trvale: vzestupnou tendenci kurzu (kurzy rostou) se nazývá Bull Market (býčí trh).
: sestupnou tendenci (kurzy klesají) se nazývá Bear Market (medvědí trh).


Portfoliové investice (kolektivní investování)
Jedná se o velké množství CP, čímž dochází k rozložení a snížení rizika, zajištěna je kvalitní informovanost, odborné znalosti, odborná správa……….
Jsou upraveny zákonem 248/92 Sb. + novely o investičních společnostech a investičních fondech.

Rozlišujeme 2 základní typy kolektivního investování:
 investiční fondy – vydávají akcie
 podílové fondy – vydávají podílové listy

Investiční fondy jsou formou a. s. – jsou řízeny investiční společností, která založí a. s., klient svěřuje prostředky, tím kupuje akcie.

Obchody mohou být dvojího druhu:

 promptní obchody – doba uzavření obchodu a jeho realizace je časově shodná
 termínované obchody – doba uzavření obchodu a realizace se od sebe liší
U nás se používají promptní obchody, prostřednictvím RM-systému se berou příkazy pro Vídeňskou burzu.

Při obchodování se užívá spekulace a to jak na akcie, tak na všechny druhy termínovaných produktů.

Spekulace:
 je rozhodnutí, kdy nevím, jak se bude daná veličina v budoucnu vyvíjet, vědomě podstupuji riziko, že odhad bude špatný
 je riskantní činnost a zakládá se na informacích, tzn. čím více informací nebo čím dříve jsou, tím je to výhodnější

Spekulovat lze:
 na vzestup kurzu – spekulant má informaci, že kurz vzroste takže on teď rychle skoupí a pak bude prodávat
 na pokles kurzu – spekulant má informaci opačnou, takže teď prodá CP a až bude nízko, tak je nakoupí zpátky

CP se člení do tří obchodních skupin ...

CP se člení do tří obchodních skupin podle nominálního objemu emise a četnosti obchodování.
Na hlavním a vedlejším trhu je zařazení CP podmíněno schválením burzovního výboru pro kotaci – kdy je posouzena kvalita CP a kvalita emitenta.
Zařazením na hlavní a vedlejší trhy roste prestiž emitenta (společnosti), což umožňuje snadnější získání finančních zdrojů.
Emitent je povinen informovat jak burzu, tak i investorskou veřejnost o svých hospodářských výsledcích a aktuálním finančním stavu společnosti.
Hlavní trh – emitent musí podávat informace čtvrtletně. Vedlejší trh – pololetně.

Burzovní index je hodnotovým ukazatelem vývoje kurzů každé burzy. Je nejrozšířenější.
Představuje vždy určitý výběr emisí, který jednak vychází z tradice nebo je konstruován dle vybraných kritérií.
Oficiálním indexem Pražské burzy je index PX 50.
Zahrnuje 50 emisí, které byly vybrány, je sledován od dubna 1994 a jeho výchozí hodnota byla 1000 (dnes se pohybuje pod 500).

Způsob obchodování:

Pokyny klientů přijímají členové burzy, kteří současně poskytují klientům nezbytné informace
o nejvhodnějším způsobu investování nebo prodeje CP. Kancelář člena burzy (banky, makléřské firmy) soustředí příkazy svých klientů, přenáší je do automatizovaného systému prostřednictvím svých makléřů přímo na burzovním parketu, kde jsou instalovány počítačové terminály, nebo prostřednictvím on-line spojení do automatizovaného systému. Uzavírání obchodů se děje s plnou počítačovou podporou.

Obchody jsou uzavírány na základě fixingu, který se skládá z několika fází:
 příjem objednávek (vkládání objednávek, jejich změny, rušení), doba pro podání objednávek končí v 10.00 hod. burzovního dne (v 10.00 hod. je vyhlášen „stop stav“)
 stanovení kurzu – probíhá od 10.00 – 11.00 hod., kurz je stanoven počítačovým algoritmem založeným na maximálním zobchodovatelném množství (v 11.00 hod. se na tabuli rozsvítí kurzy platné pro daný den – kurz je již stanoven + stanoven převis nabídky nebo poptávky)

Příjem dodatečných objednávek

- příjem dodatečných objednávek - za předchozí stanovený kurz (časová priorita), probíhá
až do 14.00 hod.(dodatečně se upravuje pouze zobchodovatelné množství, nikoliv už cena)
- vypořádání obchodů – probíhá prostřednictvím Burzovního registru, který vede majetkové účty pro členy burzy a na nich eviduje obchody. Zajišťuje také změny vlastnictví CP a správu Garančního fondu..

Garanční fond slouží ke krytí rizik z nevypořádání obchodů , sdružuje finanční prostředky členů burzy k zajištění jejich závazků a k eliminaci rizik vyplývajících z transakcí uzavřených prostřednictvím burzy.
Nejvyšším orgánem je Shromáždění jeho účastníků.
Správu prostředků Garančního fondu zajišťuje Burzovní registr.

Trh burzy se dělí na:
- hlavní trh
- vedlejší trh
- volný trh

Český burzovní trh

Pražská burza byla založena r. 1871 (100 let po Vídeňské burze) v období industrializace v českých zemích. V období 1. světové války byla uzavřena, obchody obnoveny až po roce 1919.
Prudký rozmach po 1. světové válce, přetahovala obchody z Vídně. V tomto období byla Pražská burza jednou z nejvýznamnějších evropských burz.
Burza byla opět uzavřena v době okupace a po 2. světové válce se už neotevřela. Znovu byla otevřena až v r. 1992 – pod názvem „Burza cenných papírů Praha“ (za podpory sdružení bank).
Roku 1993 (6. dubna) se uskutečnily první obchody na této burze.
Byl zvolen „francouzský vzor“ burzovního mechanizmu (na burzu byly převedeny všechny CP
a teprve postupně jsou z ní ty méně kvalitní vyřazovány).
Pražská burza se řadí do skupiny moderních počítačových burz. Užívá se systém denní aukce s jednotným kurzem (soustředěním S a D k určitému okamžiku).

4. Vyhlašování průběžného kurzu

4. Vyhlašování průběžného kurzu (kontinuální obchodování) – vyhlášení zahajovacího kurzu dne s tím, že se po vyhlášení prvního kurzu stejný postup vyhlašuje několikrát denně a poslední kurz obchodního dne je vyhlášen jako kurz závěrečný.
5. Jednorázová aukce – užívá se zpravidla při uvádění nové emise, kdy je emise rozdělena do tzv. lotů, které se prodávají postupným zvyšováním nabídky (dražba) od vyvolávací ceny za lot.
6. Elektronická burza – obchodování prostřednictvím přímého zapojení do počítačové sítě burzy.

Organizace burz
1. počítačové (elektronické) – obchody probíhají pouze přes počítač
2. částečně elektronické – část obchodů probíhá přes počítač a část klasicky, používá se u většiny burz (New York, Tokio, London) – dáno historicky
3. klasické – nevyužívá se počítačů (broker jako člen burzy, za ním chodí prodávající a kupující), dochovalo se v Chicagu na Londýnské komunitní burze, oddělené sály pro různé druhy CP

Burzovní cena

Burzovní cena - vzniká jako jakákoli jiná cena na základě nabídky a poptávky a projevuje se jako tržní cena neboli kurz cenného papíru. Vedle nominální a vnitřní hodnoty závisí také na výnosu
z cenného papíru a na řadě faktorů, které ovlivňují nabídku a poptávku po cenných papírech.
Tyto faktory rozdělujeme na:
- prvotní (míra spořivosti a sklon k investování, alternativní možnosti financování investic, tradice investování do cenných papírů, organizace kapitálového trhu)
• druhotné (tržní úroková míra, výnos z cenného papíru (dividenda, úrok), termín splatnosti, hospodářská a politická situace, vývoj inflace, intervence centrálních orgánů, psychologická očekávání, spekulace , výpočetní technika, zej. počítačové programy).
V praxi je technika stanovení kurzů určitého cenného papíru na jednotlivých burzách odlišná.

Na váze nabývají mimoburzovní trhy. Licenci mají tyto trhy s CP:

 Burza CP Praha, a. s. (PRX) – je založena na členském principu
 RM-systém – otevřený trh, tzn. je určen i pro drobné investory
 Trh RTP (Right-time-price) – založen na aukčním principu – po zkušebním provozu nezačal fungovat

Hlavní způsoby obchodování:
1. Přímé uzavírání obchodů – přímá komunikace mezi makléři jednotlivých firem a úředníci burzy jen registrují obchody a dohlížejí na jejich regulérnost.(typický pro americké burzy).
2. Přímé uzavírání obchodů se specialistou – makléř se na burze obrací s příkazem
na specialistu, který obchoduje s určitým typem CP (typické opět pro americké burzy).
3. Denní aukce s jednotným kurzem – kurzovní makléř (senzál, úřední dohodce nebo počítač) stanovuje pro CP jednou za den oficiální kurz v určitou hodinu. Všichni zájemci o nákup
či prodej do této doby nahlásí požadavky a na jejich základě je stanoven kurz, který zobchoduje maximální počet cenných papírů (typický pro Evropu a užívá se i u nás).

Rozeznáváme dva základní druhy příkazů:

 nelimitované – co nejlépe, co nejlevněji, zprostředkovatel není zavázán k dosažení přesně určeného kurzu
 limitované – znamenají přesné stanovení nejnižší, resp. nejvyšší ceny.
V každém příkazu musí být uvedeno, jak a kdy má být proveden a musí se určit doba trvání příkazu.
Každý příkaz musí obsahovat tyto údaje:
 koupit nebo prodat
 množství CP a jejich ISIN
 kurzový limit nebo příkaz
 platnost příkazu
 druh obchodu (promptní nebo termínový)
 číslo konta nebo číslo depotu

Způsoby obchodování:
 makléř, banka
 zmocněním jiné osoby
 FO a RM-systém

Do 70. let 20. století ...

Do 70. let 20. století přetrvávalo tzv. klasické bankovnictví.
V této době ovšem dochází k zásadním změnám v celosvětovém burzovním systému:
 využívání nejmodernější výpočetní a komunikační techniky
 okamžité uzavírání obchodů v celosvětovém měřítku
 vytváření „druhých“ a „třetích“ burzovních trhů pro menší společnosti
 internacionalizace obchodů
 rozvoj specializovaných burz (pro finanční deriváty)
 část obchodů se přenáší mimo burzy
Klasický model burzovních obchodů se dochovat na Londýnské burze, je to dáno historií
a tradicemi

Statut burzy je organizační forma burzy, je určen organizačním uspořádáním a základními principy fungování.
Obsahuje:
 burzovní řád
 zásady provádění burzovních obchodů
 podmínky kotace cenných papírů
 čas a místo burzovních obchodů
 práva a povinnosti členů a návštěvníků burzy
 způsob řešení sporů při burzovních obchodech

Uzance jsou určité vžité a závazné podmínky ...

Uzance jsou určité vžité a závazné podmínky na jednotlivých burzách., odlišné pro každou burzu.

V čele burzy stojí burzovní správa, technické otázky řeší burzovní výbor (např. výbor pro kotace, výbor pro dodržování burzovních pravidel, pro termínované obchody atd.)
Členové burzy se dělí na dvě základní skupiny:
 plnoprávní členové - mohou uzavírat obchody na burze přímo a svým jménem, jménem společnosti nebo firmy, kterou zastupují
 členové s omezenými právy - mohou obchodovat pouze prostřednictvím obchodních zprostředkovatelů (ti jednají jménem a na účet příkazců)
Klasický model burzy, kde se obchoduje na parketu je dnes je již na většině burz nahrazen počítači, jejichž prostřednictvím makléři zadávají své příkazy.

Burzovní a mimoburzovní obchod
Burzovní příkazy – druhy a formy
Příkaz je druh zmocnění, který uděluje klient k nákupu nebo prodeji cenných papírů na burzovním nebo mimoburzovním trhu (možné udělit osobně, písemně, telefonicky, telegraficky nebo počítačem).

Vývoj burz

Burzy vznikly z pravidelných schůzek obchodníků na určitém místě (např. severní Itálie) – obchody se směnkami (Florencie, Benátky, Janov).
Slovo burza má původ v Bruggách (v Belgii), pochází z hanzovních obchodů – v 16. století tam vznikla první burza. Pochází ze jména rodiny, kde probíhaly pravidelné schůzky obchodníků
a kupců. Šlo o obchody se zbožím jako obilí, káva, cukr apod.
První burza, která se začala zabývat obchody s CP, byla burza, která vznikla v 17. století v Amsterodamu.
Na této burze se obchodovalo s CP Východoindické a Západoindické společnosti.
Další burzy vznikaly v místech, kde se soustřeďovaly zámořské obchody (města, přístavy).
Větší rozmach burz byl v místech, kde vznikal průmysl, a tím poptávka po kapitálu (odklon
od obchodu).
Burzy byly nejdříve trhy, které sloužily pro všechny, kdo chtěl s CP obchodovat (nebo i s cenným zbožím jako např. s kovy), ale postupně se ustanovovala pravidla a byly vymezovány podmínky
pro obchodování – na burzu již nesměli všichni, každá burza měla svůj řád.

Obchody:

1. směnky
2. obligace
3. akcie a podílové listy
Vedle burz vznikaly i jiné organizované trhy (např. mezibankovní).

Burza ovlivňuje investování, neboť soustřeďuje S a D po volném kapitálu (nejen obchod s CP)
a má význam při tvorbě rovnovážných cen, proto je označována jako barometr ekonomiky (jeden z nejdůležitějších institucí tržní ekonomiky).
V současné době existuje ve světe asi 150 burz CP.



Dominují:
 New York Stock Exchange (NYSE)
 The International Stock Exchange London (LAX)
 Tokyo Stock Exchange (Nikkei)
Světový význam mají dále burzy ve Frankfurtu (DAX), Paříži, Amsterodamu, Curychu, Bruselu, Torontu, Sydney, Singapuru, Hongkongu, Johanesburgu.

Na určitém území je povolena ...

Na určitém území je povolena jenom jedna burza. Pouze jeden trh má postavení burzy a to ten, který toto postavení vydobyl historicky.
Obchody na burzách jsou regulovány zákonem a každá burza má vnitřní předpisy (stanovy, obchodní pravidla).
Při posuzování burz z právního hlediska existují 2 základní formy (z celosvětového hlediska):
 burzy soukromo-hospodářského charakteru – může ji založit a vlastnit soukromá osoba (Angloamerická část)
 burzy veřejně-právního charakteru – podléhá vlivu státu, je jím regulována (Evropské burzy – jsou většinou akciové společnosti a majoritní podíl v nich drží stát – u nás ČNB)

Burzy se liší:
 podle sfér činnosti
 podle funkcí, které plní
 podle předmětu obchodu:
 burzy zbožové (komoditní)
 burzy peněžní se dělí na:
 burzy CP
 termínované finanční burzy
 opční burzy

Členění podle trvání uzavřených obchodů:

 peněžní trh (splatnost obchodů do 1 roku)
 kapitálový trh (splatnost obchodů nad 1 rok)

Burza a její postavení v ekonomice
Burza cenných papírů je speciální vrcholová část kapitálového trhu, na které se uskutečňují obchody s CP bez přítomnosti zboží.
Je to speciální trh, který zahrnuje špičkové (specifické) obchody, a který má ve společnosti výlučné postavení. Vrcholový trh - na tomto trhu se odehrává vrcholová část obchodů s CP „jen ty nej“.
Vrcholovým trhem se stala díky:
 kvalifikaci svých návštěvníků
 koncentraci obchodů
 rozsahu obchodů
Zvláštnosti burzy:
 burzovní obchody jsou zákonně regulovány
 nutnost zvláštního povolení k provozování burzy (licence)
 přesné stanovení druhů obchodů
 vedení burzy schvaluje obchodovatelné zboží
 přesné určení času a místa obchodů
 stanoveno určité množství k obchodování
 obchodovatelné zboží není na trhu přítomno (někdy pouze vzorky)
 vybírá si druhy CP, se kterými bude obchodovat

Členění FT z hlediska účastníků:

 trh burzovní
 trh mimoburzovní
 trh bankovní
 trh mezipodnikový

Členění z hlediska nástrojů (resp. používaných forem) lze finanční trh dělit:
 úvěrový trh – zahrnuje přímé poskytování úvěrů, zejména bankovních a obchodních - rozhodující úlohu na něm hrají banky a pojišťovny
 trh cenných papírů – přebytek a nedostatek kapitálu je uspokojován emisí, nákupem
a prodejem cenných papírů. Nesoulad mezi finančními příjmy a výdaji řeší stát, podnik, banka nebo jiný subjekt vydáním cenného papíru a obrací se na ostatní účastníky trhu, aby je odkoupily.
 devizový trh s jednotlivými druhy měn
 trh s finančními deriváty - jedná se o odvozené obchodní transakce termínového charakteru, obchody s různými typy derivátů se dnes již uskutečňují na specializovaných burzách.

Kapitálový trh je trh dlouhodobých peněz ...

Kapitálový trh je trh dlouhodobých peněz nad 1 rok splatnosti, např. dlouhodobé CP, obligace, akcie, hypotéky…….
N a P po těchto CP je na burze cenných papírů.
Účastníky jsou jednotlivci, společnosti, banky, jiné finanční instituce, vlády jednotlivých zemí, mezinárodní a nadnárodní organizace.
Člení se na:
1. primární trh – zahrnuje nástroje, které na finanční trh vstupují poprvé, nově vydané CP
(první prodej CP po emisi)
2. sekundární trh – zahrnuje další obchody s nástroji
3. osobní trh – prodávající a kupující uskutečňují obchod osobním setkáním
a) organizovaný trh – je určitým způsobem právem upraven (Burza CP, a. s. Praha, RM-systém, makléřské firmy, banky)
b) neorganizovaný trh – obchody se uskutečňují mezi 2 subjekty (dlužník – věřitel)
4. volný (anonymní) trh – neosobní trh, na kterém se kupující a prodávající nesetkávají

Devizový trh (rezervy na něm jsou ...

drženy v Euru, v Dolarech)
Je trh, na kterém se obchoduje se zahraničními měnami ve formě valut a deviz.
Na devizovém trhu se střetává N zahraničních měn s P po nich a vzniká tržní devizový kurz.
Tržní devizový kurz je veličinou, která udává poměr mezi 2 měnami, je ovlivňován CB, která provádí tzv. intervenci devizového kurzu.
Rozlišujeme:
 volné pohyblivý devizový kurs (floating)
 devizový kurs s omezeným pohybem
 pevný devizový kurs

Trh drahých kovů je trh se zlatem, stříbrem, platinou a palladiem.
Nejvýznamnější je trh se zlatem.
Cena zlata je tvořena tržně, tj. střetem N a P a je ovlivňována změnami devizového kurzu některých měn (dolar).

Nástroje finančního trhu jsou ...

Nástroje finančního trhu jsou konkrétní prostředky k obchodování, např. peníze, termínované vklady, vkladní knížky, CP, směnky, pojistné smlouvy, akcie…..
Subjekty vstupují do vztahů prostřednictvím nástrojů.
Vztahy jsou:
 věřitelsko-dlužnické – závazek za vrácení
 majetkový charakter – závazek za prodání určité věci

Finanční trh plní převážně tyto funkce (činnosti):
1. soustřeďování (agregace) dočasně volných peněžních prostředků (jako přebytků od subjektů) - N a P
2. rozdělování (alokace) – dochází k transformaci, rozmisťování dočasně volných peněžních prostředků - důležité kritérium je cena
3. přerozdělování (realokace) – přeměna úspor v investice, vytváření dalších nástrojů
4. uskutečňuje transformaci peněz

Členění finančního trhu podle předmětu činnosti (obchodu):

 peněžní trh
 kapitálový trh
 devizový trh
 trh drahých kovů

Peněžní trh je trh krátkodobých peněz do 1 roku splatnosti.
Slouží k pokrytí krátkodobých závazků (k zajištění likvidity), např. směnky, státní pokladniční poukázky, bankovní akcepty, depozitní certifikáty bank, termínovaný vklad, úvěr …….
Účastníci jsou především velcí investoři, tj. sát, banky, CB, pojišťovny, velké společnosti.
Regulující postavení má CB, která nakupuje a provádí uvedené CP, tj. operace na volném trhu.
Člení se na:
 mezibankovní trh
 diskontní trh
 trh depozitních certifikátů
 trh euroměn (tj. mezinárodní hledisko)

Finanční trh a jeho členění

Banky operují na finančním trhu.
Finančním trhem rozumíme nakupování a prodávání peněz na kratší či delší období.
Finanční trh je systém nástrojů, institucí a vztahů, jejichž prostřednictvím dochází k soustřeďování, rozdělování a přerozdělování peněžních prostředků mezi subjekty trhu na základě
N a P.
Na finančním trhu vystupují zprostředkovatelé kteří dotváří rovnováhu trhu a soustřeďují N a P
a vytvářejí pro obě strany výhodnější podmínky.
Těmito zprostředkovateli jsou finanční a úvěrové instituce – banky, burzy, pojišťovny, spořitelny, penzijní fondy a investiční společnosti.

Subjekty finančního trhu jsou firmy a domácnosti:
 majitelé finančních prostředků – usilují o minimální riziko, maximální likviditu, maximální výnos ze zapůjčených peněz (úspor)
 ti, kteří si peníze zapůjčují – usilují o minimalizaci nákladů, maximální období, na které jim je půjčka poskytována

Majetková správa

Jedná se o činnost bank a jiných obchodníků s CP, kteří řídí portfolio CP svých zákazníků.
Tento typ činnosti je rozšířen především v USA a Švýcarsku.
V bankách je uskutečňují tzv. svěřenecká oddělení, ta pracují buď pro individuálního klienta nebo celou instituci.
Oddělení zajišťují 4 základní služby:
a) správa individuálního majetku
b) majetkové vyrovnání - okamžik, kdy svěřenecké oddělení funguje jako zástupce při rozdělování dědictví (z rozhodnutí soudu, ze závěti)
c) ochrana majetku, kdy svěřenecké oddělení spravuje majetek nezletilých či nesvéprávných
d) řízení osobních účtů - spravování majetku klienta na jeho účet a na jeho riziko

Řízení osobních účtů je nejvíce užívanou službou, která zajišťuje pro klienty časově zaneprázdněné nebo dávající přednost správě odborníkem řízení finančních záležitostí. Může jít
o správu, kdy:
 oddělení má úplnou pravomoc
 klient každý obchod podepisuje

Fáze řízení osobních účtů:

1. poradenství – zpravidla bezplatné včetně pravidelné konzultační činnosti
2. analýza klienta – zaměřuje se na celkovou situaci klienta (majetku, důchodová, situace vyplývající ze státního občanství)
3. návrh investiční strategie – rozmístění kapitálu
4. realizace investiční strategie
5. průběžné řízení osobních účtů
6. kontrola výsledků (struktura majetku, výše provize, tržní hodnota)

Fúze a akvizice (mergers and acquisitions)
Jedná se o takové obchody s CP, které jsou zaměřeny na převod rozhodujícího balíku akcií
na jiného akcionáře. Jsou to dlouhodobé obchody (2 a více let).
Využívají je především střední firmy, které nemají vlastní odborníky pro vyhotovení akviziční nabídky, proto si najmou banku za úplatu, což je provize z prodejní ceny (2 – 3 %).

Právní úprava těchto obchodů ...

Právní úprava těchto obchodů v ČR je zákon o CP č. 591/92 Sb.
Tento zákon upravuje smlouvy, které jsou nutné pro obchodování s CP:
 komisionářskou smlouvu
 mandátní smlouvu
 smlouvu o zprostředkování
Komisionářská smlouva obsahuje závazek komisionáře, že zařídí koupi či prodej CP,
ale pod jménem komitenta (obchodník, banka) a na jeho vlastní účet. Komisionář se zavazuje zaplatit za to úplatu.
Mandátní smlouva obsahuje závazek mandatáře, že obstará koupi či prodej CP pod jménem mandanta a na jeho účet. Mandant se zavazuje zaplatit za toto úplatu.
Smlouva o zprostředkování obsahuje závazek zprostředkovatele, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby klient měl možnost prodat nebo koupit CP. Zájemce se zavazuje zaplatit za to úplatu.

Depotní obchody - právní úpravou je zákon o CP č. 591/92 Sb.

Jedná se o úschovu CP, která je možná dvěma způsoby:

1. úschova, kdy se CP pouze uloží do trezoru, rozlišujeme 2 způsoby úschovy v trezoru:
a) otevřené depozitum (otevřený depot, úschova), tzn., že CP jsou bance předány jednotlivě
po titulech (banka vidí obsah)
b) uzavřené depozitum (uzavřený depot, úschova), tzn., že klient si dá věci do obalu, nenahlásí obsah a banka ručí za nepoškození obalu
2. úschova a správa CP, kdy je banka povinna nejen CP uschovat a opatrovat, ale i vykonávat všechna práva spojená s CP (dividendy, úroky, vyměňovat nové kupónové archy, účastnit
se valné hromady, hlasovat na ní…..), může být dvojí:
a) pravidelná
 jednotlivá, kdy je CP klienta uložen odděleně od vlastních zásob banky či zásob klientů
 hromadná, kdy jsou CP uloženy odděleně o vlastních zásob banky, ale eviduje se pouze druh a množství akcií
b) nepravidelná, kdy je banka zmocněna nakládat s CP, tzn., že ho může sloučit i s vlastním portfoliem, zavazuje se, že navrátí stejné množství a stejný druh

Obchody na vlastní účet té banky ...

Obchody na vlastní účet té banky či jiného obchodníka s CP pod svým jménem, zpravidla bývá označován pojmem dealer. Tito dealeři spojují kupující a prodávající investičních nástrojů.
Zisk mají z rozpětí mezi nákupní a prodejní cenou.
Musí vždy držet určitou zásobu CP – to je jejich nevýhoda.
Dealer je vystaven poměrně vysokému riziku z kurzového poklesu, a naopak může získat z kurzového vzestupu.
Obchodují jak:
 s úvěrovými CP (obligace, které nepodléhají velkým kurzovým změnám a nejsou nástrojem spekulace, ale jsou nástrojem jistého výnosu, proto se označují jako ukládající CP), část těchto úvěrových CP nakupují banky se záměrem diverzifikovat banky z důvodu rozložení rizika
a vytvoření sekundárních a terciálních rezerv
 s majetkovými CP (ty nezakládají nárok na to, že se nám investice vrátí), banka nebo dealer nakupuje CP se záměrem, aby se kromě případného výnosu podílela i na majetku emitenta (akcie, podílové listy, majetkové kapitálové účasti)

Akcie ve srovnání s obligací

Akcie ve srovnání s obligací = je CP, jejíž kurz může výrazněji kolísat v závislosti na hospodaření a. s. - je vyžíváno pro spekulativní obchodování s CP.
Banky si takovým nákupem CP na vlastní účet vytváří vlastní zásoby nebo-li portfolio a z něho
pak prodávají jiným kupujícím a účelným nákupem je dále doplňují (přizpůsobují).
Obchody na cizí účet (zprostředkovatelské) jsou obchody prováděné na příkaz klienta – tyto obchody banky provádí pod svým jménem na účet klienta.
Těmto zprostředkovatelským se říká broker, ten provádí obchody za provizi, není vystaven příliš vysokému riziku, protože nemusí držet portfolio CP.
Broker je vlastně brokerská firma, v níž pracují jednotliví makléři a ti se zákazníkem jednají.
Typy brokerských firem:
1. brokerská firma s úplným servisem, tzn., že nabízí veškeré služby toho investičního charakteru.
2. diskontní brokerská firma, tzn., že nemá úplný servis, poskytuje jen základní služby (neprovádí poradenství a analýzy trhu)

1. Poradenství

Emitent kontaktuje banku či obchodníka s CP, informují se, jak získat finanční prostředky trhu.
Banka pak provede analýzu emitenta a analýzu situace na finančním trhu.
Na základě analýzy doporučí klientovi druh CP a formu umístění.
Tato fáze končí pak zpravidla uzavřením smlouvy „Zprostředkování umístění emise CP“.
2. Příprava prospektu a registrace emise
Schvaluje ministerstvo financí – musí být dodrženy veškeré legislativní předpisy.
Jde především o vypracování prospektu emitenta a registraci emise.
3. Vytvoření emisního konsorcia
Tato fáze nemusí vždy probíhat – u menších emisí stačí 1 obchodník.
U větších emisí se vytváří konsorcium – zahrnuje zpravidla 3 skupiny členů:
 manažer emise, který celou emisi řídí, zpravidla 1 osoba
 ručitelská skupina – více subjektů, skupina firem, které se zavazují na vlastní riziko
a na vlastní účet odkoupit emisi nebo její část
 prodejní skupina – ustavuje se v případě velkých emisí, kdy skupina odkoupí CP a je následně prodává dalším investorům

4. Umístění CP

Představuje prodej CP jednotlivým investorům – používají se 3 způsoby prodeje:
 veřejný úpis – je založen na zveřejnění základních podmínek emise a následný úpis investora, který se upíše, že odebere určitý počet CP za stanovenou cenu – trvá předem určenou dobu
 volný prodej – tržní prodej CP, mění se každý den kurz na základě N a P, emisní doba není předem stanovena a končí rozprodáním emise
 tender – určitý způsob aukce, kdy investoři jsou uspokojováni dle požadavků co se týče ceny a množství

5. Podpora emitovaných CP
Poslední fáze s cílem držet stabilní tržní cenu nově emitovaného papíru, jedná se o intervenční nákupy na sekundárním trhu, popřípadě další obchodování s CP.

Vlastní a zprostředkovatelské obchody
Obchody s CP mohou být realizovány:
 na vlastní účet
 na cizí účet

Dle míry rizika a dalších úloh, které konsorcium přebírá rozlišujeme:

a) ručitelské konsorcium – zakoupí celou emisi na svůj účet, na sebe přebírá riziko, že se emise nerozprodá, emitent obdrží emisní částku ihned bez ohledu na to, jak se podaří umísti CP
na trhu. Konsorcium získává případný zisk z rozdílu mezi N a P
b) komisní konsorcium – prodává emise pod svým jménem, ale na účet emitenta, nepřebírá žádnou záruku za rozprodání emise a riziko nerozprodání zůstává na komitentovi
c) prodejní konsorcium – za provizi prodá emisi pod jménem emitenta a na jeho účet – celé riziko je na emitentovi.

Členění emisních procesů:
1. poradenství
2. příprava prospektu a registrace emise
3. vytvoření emisního konsorcia
4. umístění cenných papírů
5. podpora emitovaných cenných papírů

3. Smíšený model bankovnictví

Model používaný v Maďarsku a Itálii. Banka může vykonávat pouze komerční obchody, ale může mít i 100%ní podíl ve firmě s CP. Systémy jsou odděleny.
Cílem tohoto modelu je zabránit konfliktu zájmů, což se daří – omezování pohybu informací mezi podnikem, bankou, obchody s CP.

Emisní obchody
Emisí rozumíme vydání a první umístění CP na trh. Účelem je na trhu získat volné finanční prostředky. Přípravné práce a vlastní umístění může emitent zorganizovat sám, ale je to činnost velice náročná vyžadující znalost práva a znalost trhu – proto emitenti využívají služeb zprostředkovatelů, což je v našich podmínkách a ve světě využívání služeb bank.
Základní druhy emisních obchodů:
1. vlastní emise – její výhodou je úspora nákladů a týká se hlavně bank, které umisťují tímto způsobem emise vlastních obligací
2. cizí emise (převládá) – emisi zpravidla zajišťuje emisní konsorcium v jehož čele stojí manager.

Do investičního bankovnictví sice ...

Do investičního bankovnictví sice zahrnujeme také vlastní obchody bank prováděné s CP,
které banky provádějí z hlediska likvidity, rozložení rizika aktivních obchodů i rentability,
ale rozsahem zpravidla nepřevyšují obchody zprostředkovávané pro klienty.
Banky jsou zákonem omezovány, především v nákupu CP na vlastní účet, z důvodu vysokého rizika na finančních trzích, stejně tak se týká i finančních derivátů.
Centrální banka i právní předpisy nutí banky k vytváření rezerv na tyto obchody.
Právní úprava investičního bankovnictví vychází ze zákona č. 591/92 Sb. o cenných papírech.
Tento zákon definuje podmínky, které musí splnit žadatel o licenci, žádost se podává ministerstvu financí, povolení se uděluje po splnění věcných personálních předpokladů pro výkon činnosti (např. Komero, Patria Finance, banky).


Modely investičního bankovnictví a jeho začlenění
Podle způsobu začlenění IB do práce bank rozlišujeme 3 modely:
1. model univerzálního bankovnictví
2. model segmentovaného bankovnictví (model striktního oddělení investičního a komerčního bankovnictví)
3. smíšený model bankovnictví

1. Model univerzálního bankovnictví

Tento model je využívaný u nás a ve střední Evropě, je charakteristický pro Rakousko, Německo
a Švýcarsko.
Bankám je povoleno v rámci jedné instituce provádět jak komerční, tak investiční obchody – přijímají vklady, poskytují úvěry, zabezpečují platby, obchodují s CP, uskutečňují i další služby zákazníkům.
Funguje zde volný tok informací mezi investičními a komerčními odděleními banky.
Výhodou je široká nabídka služeb z pohledu klienta, z pohledu banky je větší stabilita – možnost rozložení rizika a snižování nákladů.
Nevýhodou je konflikt zájmů mezi investičními a komerčními obchody ve využívání informací
o klientovi, nedostatečná kontrola nákladů investičních obchodů, zmenšení konkurence a vytvoření oligopolu na bankovním trhu – snižuje se efektivnost bankovnictví.

2. Model segmentovaného bankovnictví
Vznikl v roce 1933 v USA po vlně bankrotů po „Černém pátku“ a funguje tam doposud.
Došlo k oddělení komerčního bankovnictví od investičního – banky jsou buď klasickou komerční bankou nebo bankou obchodující s CP.
Zákon se vztahuje pouze pro území USA a pokud americké banky působí mimo území USA,
pak mohou obchodovat s CP z důvodů konkurenceschopnosti.
Po 2. světové válce se k tomuto systému připojil i Japonsko.

Do IB zahrnujeme:

1. emisní obchody
2. vlastní a zprostředkovatelské obchody
3. depotní obchody
4. majetkovou správu
5. fúze a akvizice (mergers and acquisitions)

Význam:
Investiční bankovnictví obsahuje především zprostředkovatelské obchody na účet zákazníků, následují obchody na vlastní riziko – účet banky.
V posledních letech se neustále zvyšuje význam obchodů s CP i jinými nástroji užívanými
na finančních trzích.
Na tyto trhy ovšem nemají zpravidla drobní investoři přímý přístup, a proto roste také úloha těch subjektů, které tyto obchody zprostředkovávají (a to jsou především banky, ale i jiní obchodníci).
Zdrojem zisku v investičním bankovnictví je zprostředkovatelská provize, popř. rozdíl mezi nákupním a prodejním kurzem, marže s rozdílem aktivních a pasivních úrokových obchodů.

Investiční bankovnictví

- pojem, význam, modely a jeho začlenění
- emise cenných papírů
- depotní obchody (úschova)
- vlastní a zprostředkovatelské obchody
- finanční trh a jeho členění
- burzovní a mimoburzovní obchody
- burza a její postavení v ekonomice
- RM - systém a další trhy
- úloha střediska cenných papírů
- informace o kurzovním lístku
- operativní rozhodování a jeho podstata

Pojem a význam investičního bankovnictví
Investiční bankovnictví zahrnuje operace, které jsou prováděny s CP, s finančními deriváty
a ostatními nástroji privátních finančních trhů.

Funkcionální ...

Funkcionální Vedoucí Vedoucí


P P P P

Štábní Vedoucí

Štáb


P1 P2 P3

Divizionální Ředitel


Divize A Divize B Divize C
- obchod
- výroba
- ekonomie
- ekologie

Strmá

Strmá Vedoucí



P1 P2



P11 P12 P21 P22



P111 P112 P121 P122 P211 P212 P221 P222


Liniová Vedoucí


P P P P

Komunikace zdola

Zaměstnanci, kteří jsou na nižším stupni v hierarchii podniku, se snaží informovat a ovlivňovat ty, kdo jsou v podniku hierarch. Výše.
Formy komunikace zdola:
• Tichá pošta
• Vnitropodnikový systém podávání stížností
• Organizované diskusní kroužky
• Systém předkládání návrhů
• Průzkumy mínění, názorů, postojů zaměstnanců

Organizační struktury (vazby mezi nadřízenými a podřízenými)

Plochá Vedoucí



P1 P2 P3 P4 P5

Komunikační politika

Komunikační politikou se rozumí vztah banky k veřejnosti a všechny aktivity, které souvisí s politikou prodeje. Na většinu služeb se využívá reklama. Existuje obecná reklama na všechno obyvatelstvo, reklama zaměřená především produktově a reklama zaměřená na určité segmenty, tj. billboardy, letáky, noviny, časopisy, televize, rozhlas.

Reklama se objevuje jako:
- centralizovaná, tj. ve všech médiích
- necentralizovaná, tj. omezeně, v regionálních rádiích, regionálním tisku.

K podpoře prodeje dochází formou soutěže nebo poskytnutím výhod, např. připsáním jednorázové částky, službami zdarma, popř. přidáním dalšího produktu, popř. rozdáváním nějakých propagačních materiálů.

Public relations, tj. sponzorství, jde o styk s veřejností, o činnost, která má za úkol vytvářet dobré image banky. Sponzorství není placená aktivita. Jde o zviditelňování se prostřednictvím článků v novinách, kde ústav figuruje nebo kde se představitel k něčemu vyjadřuje. Sponzorství zahrnuje veškeré sponzorské aktivity, a to jak na úrovni celostátu, tak reigonální. Sponzorství je zachyceno ve výroční zprávě.

13) MODUS OPERANDI

Zjišťování potřeb formou otázek, analýza problému
a) Nejprve pokládáme zjišťovací otázky a pak shrnující typu „co“, „jak“, „proč“.
b) Neztrácet zrakový kontakt s klientem
c) Shrnutí klientových zájmů a potřeb
Modus operandi lze zahrnout do 2. Bodu prodejního rozhovoru.

14) ZPĚTNÁ VAZBA V ŘÍZENÍ
Komunikace shora
Předávání informací, které vznikají na určitém stupni řízení podniku a šíří se v hierarchii struktury směrem dolů s cílem informovat a ovlivňovat ostatní. Dává zaměstnancům informace o jejich podniku a zpětnou vazbu o výsledcích jejich pracovní aktivity.
Formy komunikace shora:
• Přímé ústní nebo písemné příkazy
• Instrukce, návody a podobně
• Podnikové publikace
• Informační brožury
• Belletiny pro zaměstnance
• Nahrané vzkazy

Distribuční politika zahrnuje:

• elektronické bankovnictví
• osobní prodej
• osobní bankéře

Elektronické bankovnictví je prováděno prostřednictvím médií – internet, telefon. Elek. Bankovnictví je zaměřeno na firmy nebo drobné klienty (mobil, internet) a jde o přímou komunikaci přes internet, ale je to vázáno na konkrétní pobočku. Banka šetří elektronickým bankovnictvím mzdové náklady. Jeho výhodou je pohodlí klienta, uspokojování potřeb klienta a možnost komunikace s bankou kdykoliv.

Osobní prodej je prováděn bankou respektive pracovníkem, jde o případ, kdy jde dealer za klientem.

Osobní bankéři vykonávají akviziční činnost, jsou to finanční poradci.

Současná distribuční síť kombinuje distribuční kanály a snaží se je optimalizovat vzhledem k segmentu klientů, např. vůči starším klientům, mladým lidem, podnikatelům, velkým podnikům, malým firmám. Ke každému segmentu je používána jiná distribuční síť. Jedinec je pro banku pracný. Pokud to jde, tak standardní služby se přesunují mimo přepážku, tj. elektronické bankovnictví.

Kvadrant Dojné krávy

Kvadrant Dojné krávy = z hvězdy se stane dojná kráva, nijak razantně se ale vývoj nezvyšuje. Drží si svůj podíl na trhu, nejsou noví zákazníci. Dojné krávy vydělávají sami na sebe a z části financují hvězdy a otazníky.

Kvadrant Psů = o výrobky už není zájem, zisky klesají a výrobek padá do psů. Firma musí rozhodnout, zda má ve výrobě pokračovat, nebo ji utlumit či dokonce od ní upustit.

Cenová politika
Cena by měla odpovídat kvalitě. U cenové politiky by měla platit stabilita a kontinuita. Cena peněz je makroekonomická veličina, proto si banky nemohou cenu stanovit nezávisle na CB a monetární politice. Dále na cenu peněz působí také inflace, která zapříčiňuje sklon k úsporám nebo investicím.
Dochází k vysokému nárůstu úkonů, které jsou opatřeny poplatky a začíná převažovat poplatková politika nad úrokovou. Konkurence je spíše v oblasti poplatků.

Úroky jsou aktivní (u úvěru) nebo pasivní (u vkladu).

Úroková marže je dána rozdílem mezi aktivními úroky z úvěru a půjček a pasivními úroky z vkladů. Úroková marže tvoří vedle výnosů z poplatků část bankovního zisku, a to ve výši 2 – 3 %.
Pasivní úroky jsou standardně vyhlašované úroky
Aktivní úroky jsou individuálně vyhlašované úroky (spotřebitelské, drobné) jsou standardní, jsou to úvěry pro firmy sjednávané individuálně.
Prime Rate – jsou pro bonitní klientelu.

Poplatky jsou určité sazby pravidelně účtované za určité úkony, tj. výběr u pokladen, z bankomatů, úschova depozit, výpis, poradenské služby, vydání platební karty, ……
Jde o snadno vykalkulovatelný příjem. Existuje a je zde prostor pro konkurenci, ale je omezen monetární politikou.

Distribuční politika
Základem této politiky je pobočková siť, tj. místo, na které je poskytnutí služby vázáno. Pobočková siť nabízí služby poskytované pracovníky a automatizované služby, jako jsou směnárenské bankomaty, bankomaty u obchodních center, na letištích, na nádražích. Zajišťuje kvalitu, profesionální pokrytí, bezpečnost, standard služeb.

Banky používají model BCG, ...

Banky používají model BCG, bostonskou matici a zohledňují pro jakou skupinu je výrobek určen a v jakém období. Banky zohledňují také jádro, vrstvy a růst produktu.


Hvězdy Otazníky

Dojné krávy Psi



Kvadrant Otazníků = zde jsou produkty, které zaujímají na trhu malý podíl, ale poptávka se dynamicky rozvíjí. V tomto kvadrantu začíná převážná většina produktů zavedených na trh. Pro firmu to znamená, že produkty umístěné v tomto kvadrantu musí posilovat, musí do nich hodně investovat. Vysoké investice jsou způsobeny vysokými náklady na vývoj, výzkum, testování, propagaci + zavádění, negativně vysoké jednicové náklady, protože se ještě nejedná o hromadnou výrobu. Nevím, jak se výrobek ujme – buď spadne do psů nebo se vyvine v hvězdu = proto kvadrant Otazníků.

Kvadrant Hvězdy = podíl na trhu stoupá, produkt si udržuje vysoké tempo růstu. Firma může očekávat, že tento výrobek se stane ziskovým. V současné době ale musí vynakládat velké finanční prostředky na to, aby výrobky na trhu obstály. Tyto hvězdy už si na sebe vydělávají. V životním cyklu jsou ve stádiu růstu.

Banky se zaměřují jen na určitý tržní segment:

• Prostorová segmentace
• Segmentace orientovaná na trh
• Segmentace orientovaná na zákazníka

Banka může úspěšně obstát v konkurenci na trhu jen tehdy, provádí-li správná rozhodnutí v obchodní politice. K tomu potřebuje odpovídající informace, které získává marketingovým výzkumem.

Banka k uspokojení svých cílů používá tyto marketingové nástroje:
• Produktová politika
• Cenová politika
• Distribuční politika
• Komunikační politika

Produktová politika
Má standardní neměnnou podstatu. Podstata produktu je neměnná a inovace jsou omezené. Touto politikou si banky příliš konkurovat nemohou. Konkurence se přenáší do dalších vrstev produktu, tj. dodatečné služby, především v ostatních nástrojích marketingu, kterými jsou úroky, reklama, distribuce. Konkurence z hlediska služeb se přenáší do různých kombinací a v nabídce podle přání klienta.