1.1. Užitečnost a její měření
Cílem spotřebitele je maximalizace užitku. Řeší jak rozdělit svůj důchod mezi nákup jednotlivých statků, aby co nejlépe uspokojil své potřeby. Poměřuje tedy uspokojení potřeb ze statku a náklady na statek. Ke změření uspokojení se používá užitek.
Užitek je subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků. Měřitelnost užitku: přímá měřitelnost a neměřitelnost užitku.
Celkový užitek (TU) - vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby. Je závislý především na objemu spotřeby.
Mezní užitek (MU) - vyjadřuje, o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku. Je závislý na významu a intenzitě spotřeby a na disponibilním množství zboží.
Zákon klesajícího mezního užitku - s růstem objemu spotřebovávaného zboží má mezní užitek tendenci klesat.
1.2. Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitečnosti
Optimální množství, které spotřebitel nakoupí je, pokud se MU=P. Optimální kombinace spotřebovávaných statků je taková, kdy již spotřebitel v rámci svého rozpočtového omezení nemůže zvýšit TU tím, že ztrátu jednoho zboží nahradí větším množstvím jiného statku.
Při nákupu více jak jednoho zboží podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků ve vztahu k jejich cenám.
Racionálně jednající spotřebitel zvyšuje objem nákupu určitého zboží až do bodu, kdy se MU poslední peněžní jednotky vynaložené na jeho nákup rovná meznímu užitku poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup všech ostatních statků.
1.2.1. Odvození křivky poptávky
body na křivce poptávky jsou body odpovídající optimálnímu objemu nákupu zboží při různých cenách. Platí pro ně, že cena odpovídá meznímu užitku poslední nakupované jednotky zboží křivka poptávky je proto totožná s křivkou mezního užitku.
Žádné komentáře:
Okomentovat