Rizika a míra jistoty

Ve fázi plánování auditor zvažuje míru auditorského rizika.
Toto riziko zahrnuje:
» riziko, že se objeví podstatná chyba (přirozené riziko),
» riziko, že systém vnitřní kontroly této chybě nezabrání ani ji neopraví (riziko kontrolní),
» riziko, že auditor neodhalí ostatní podstatné chyby (zajišťovací riziko).


Přirozené riziko a riziko kontrolní existují bez ohledu na výběr vzorků. Auditor by měl zvažovat zjišťovací riziko vyplývající jednak z určité míry nespolehlivosti výběru vzorků (výběrové riziko) a jednak z ostatních faktorů (riziko jiných faktorů).
K riziku jiných faktorů může dojít, když auditor aplikuje výběr vzorků či jiné auditorské postupy a zahrnuje například rizika, že mohl použít nesprávné postupy nebo že si mohl chybně vysvětlit zjištění a tím neodhalil chybu. Cílem auditora by mělo být snížit riziko jiných faktorů na zanedbatelnou úroveň správnou přípravou a vedením auditu, dohledem nad prací svých asistentů a její kontrolu.
Výběrové riziko (při testech spolehlivosti i při kontrole věcné správnosti) vyplývá z možnosti, že auditorův závěr, k němuž došel na základě vzorků, se může lišit od toho, k němuž by došel stejnými postupy prováděnými ne na vzorku, ale na celém souboru.
Auditor je vystaven výběrovému riziku při testech spolehlivosti i při kontrole věcné správnosti, a to následovně:
Testy spolehlivosti:
Riziko zdánlivě nízké spolehlivosti – ačkoli stupeň nespolehlivosti získaný vzorkem je vysoký, stupeň nespolehlivosti celého souboru může být podstatně nižší.
Riziko zdánlivě vysoké spolehlivosti – ačkoli stupeň nespolehlivosti získaný vzorkem je nízký, stupeň nespolehlivosti celého souboru může být podstatně vyšší.

Testy věcné správnosti:
Riziko nesprávného odmítnutí – ačkoli výsledek testu provedeného na vzorku potvrzuje závěr, že zůstatek na účtě je podstatným způsobem nesprávný, ve skutečnosti tomu tak není.
Riziko nesprávného přijetí – ačkoli výsledek testu provedeného na vzorku potvrzuje závěr, že zůstatek na účtě není podstatným způsobem nesprávný, ve skutečnosti tomu tak je.

Riziko zdánlivě nízké spolehlivosti a riziko nesprávného odmítnutí jsou především spojena s efektivností prováděného auditu, jelikož vedou k dodatečným pracím provedeným auditorem či účetní jednotkou, které by prokázaly nesprávnost původního závěru. Riziko zdánlivě vysoké spolehlivosti a riziko nesprávného přijetí mohou mít přímý dopad na výsledky auditu a jsou proto závažnějšího charakteru, jelikož ve většině případů vedou k chybným názorům na účetní závěrku.