Tento druh kontroly veřejné správy vyjadřuje podstatu vztahů orgánů veřejné správy a zákonodárného resp. zastupitelských orgánů. Ve smyslu ústavně právní a následně zákonné úpravy postavení orgánů veřejné správy vystupuje celá soustava orgánů veřejné správy jako soustava odvozená od zákonodárného orgánu.
Zákonodárný orgán je oprávněn v souvislosti se svou zákonodárnou činností kontrolovat veřejnou správu v nejobecnějším slova smyslu. V konkrétních vztazích pak zákonodárnému orgánu přísluší kontrolovat činnost vlády, jakož i činnost jejich jednotlivých členů.
Kontrolou vykonávanou zastupitelskými orgány se potom rozumí kontrola vykonávaná zastupitelstvy obcí a krajů ve vztahu k jejich dalším orgánům. Tato kontrola je součástí realizace jejich samosprávně mocenských oprávnění a vztahuje se výlučně k činnosti orgánů obcí při výkonu tzv. samostatné působnosti.
Kontrola veřejné správy vykonávaná Nejvyšším kontrolním úřadem.
Nejvyšší kontrolní úřad je ústavně zřízeným nezávislým kontrolním orgánem. Ústavnímu postavení tohoto orgánu potom odpovídá to, že prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny, členy Úřadu pak volí a odvolává sama Poslanecká sněmovna.
Posláním Úřadu je podle ústavně právní úpravy kontrolovat hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Bližší úprava postavení, působnosti, organizační struktury Úřadu a dalších podrobností je ústavně svěřena zákonu, jímž je zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.
Kontrola prováděná Nejvyšším kontrolním úřadem má být přitom zaměřena na zjišťování, zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními předpisy, zda jsou věcně a formálně správné, a současně se má posuzovat účelnost a hospodárnost kontrolovaných činností. Po provedené kontrole se vypracovává písemná zpráva, která musí obsahovat shrnutí a vyhodnocení skutečností zjištěných při kontrole.
Žádné komentáře:
Okomentovat