Synchronizace lze dosáhnout tak, že proces:

1. čeká, až nastane určitý stav

2. dostane nebo nedostane zprávy od ostatních procesů

Prostředky synchronizace jsou v DS zapotřebí zejména vzhledem k proměnnému zpoždění při přenosu informací mezi dvěma uzly systému. Z toho vyplývá, že v DS mají prostředky systému větší význam než v centralizovaných. V centralizovaných systémech se výměna informací mezi procesy obvykle zajišťuje přístupem všech procesů ke sdíleným proměnným umístěných ve společné paměti. V DS se výměna informací provádí zprávami s využitím komunikačního podsystému, a to proto, že mezi okamžikem vzniku určité události v uzlu A a okamžikem zjištění této události v uzlu B existuje proměnné zpoždění (dané komunikačním podsystémem).

Protože v DS určitý proces pracuje s mnoha různými uzly (přesně s procesy v těchto uzlech), může vzhledem k proměnnému zpoždění různých vazeb mezi uzly dojít k situaci, že pozorovatel událostí dostává informace o jejich vzniku v jiném časovém pořadí než jak v tomto uzlu vznikají. Je proto zapotřebí v uzlech vzniku a při pozorování událostí v jiných uzlech než v uzlech jejich vzniku určitý mechanismus synchronizace a úplné uspořádání.

Mechanízasmy synchronizace

Mechanismy synchronizace zajišťují úplné uspořádání událostí v DS. Tyto mechanismy je možné podle entity (objektu), který synchronizaci zajišťuje, rozdělit na:

a) Centralizované

· jediný zdroj časových signálů (časových značek) v celém DS

· centrální čítač událostí

· centrální čítač pořadí

b) Decentralizované

· zdroje časových značek v jednotlivých uzlech¹

· obíhající indikátor

· obíhající čítač pořadí