Na úrovni Evropské unie jsou právním základem důchodového zabezpečení především články 42 a 94 Smlouvy o založení ES. Směrnice 2003/41/ES o činnostech institucí penzijního pojištění a dohledu nad nimi, a 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení ve znění směrnice 96/97/ES
Většina systémů důchodového zabezpečení je tvořena tzv. 3 pilíři, kdy první pilíř bývá průběžně financovaný a povinný, se státní garancí, třetí pilíř bývá čistě dobrovolný a založený na fondovém principu, bez státní garance. Druhým pilířem jsou pak většinou v té či oné podobě penzijní systémy s velkou účastí zaměstnavatelských subjektů. A právě druhé pilíře systémů důchodového zabezpečení jsou neodlišnějšími částmi těchto systémů.
Problém sjednocování právních norem v rámci celé Evropské unie, a potažmo i problém přenositelnosti práv ze systémů důchodového zabezpečení, je obecně jejich velká historická rozmanitost. Ta má své kořeny především ve vývoji evropského prostoru od konce 19. století, až dodnes.
Historické odlišnosti ve vývoji jednotlivých evropských zemí stojí také za tím, že zatímco evropské země bývalého „západního bloku“ mají již poměrně velké zkušenosti s druhým a třetím pilířem důchodového zabezpečení, včetně fondového principu financování. Na druhou stranu země bývalého „východního bloku“ (krom bývalého východního Německa) se musejí se zaváděním těchto pilířů teprve buď potýkat a nebo jsou tyto systémy natolik mladé, že nelze jejich dopady stále ještě plně predikovat.
Nicméně práva z prvních pilířů se v rámci Evropské unie (ale i v rámci například EU a USA) dají poměrně dobře vypořádávat, a to především v možnosti souběhu plnění z několika systémů najednou, za splnění určitých podmínek. V tomto případě se jedná o plnění ve formě starobních důchodů.
Problémy tedy nejsou zas až tak v plnění, ale nastávají při snaze o zavedení přenositelnosti práv z důchodových systémů. Největší komplikací jsou ale právě doplňkové penzijní systémy, jejich odlišnost a rozmanitost.
Evropská komise v rámci několikaleté snahy o odstranění překážek a usnadnění mobility pracovníků na úrovni EU dne 20. 10. 2005 schválila návrh Směrnice EP a Rady na zlepšení přenositelnosti doplňkových penzijních práv (dále jen „Směrnice“).
Problematika se tedy týká zavedení směrnic 2003/41/ES o činnostech institucí penzijního pojištění a dohledu nad nimi, 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení ve znění směrnice 96/97/ES1, a v současné době projednávané směrnice o přenositelnosti doplňkových penzijních práv.
1K zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení:
ČR navrhla, aby se tato Směrnice nevztahovala na členské státy, které nemají zavedené systémy doplňkového zaměstnaneckého pojištění.
Aktuální stanovisko EK je takové, že aby ČR nemusela tuto směrnici transformovat do svého právního řádu, pak by musela mít přímo zákonnou úpravou stanoveno, že takovéto systémy jsou zakázány. Pokud to nebude takto striktně zákonem opatřeno, bude muset ČR tuto směrnici do svého právního řádu transformovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat