na základě přístupu k agregátní nabídce je možné rozlišit 3 modely:
1) KLASICKÁ KŘIVKA AGREGÁTNÍ NABÍDKY
- předpokládá, že nominální mzdové sazby (ceny) jsou pružné nejenom v dlouhém období, ale také v krátkém období
- tzn. že křivka agregátní nabídky má jak v krátkém, tak v dlouhém období stejný tvar – je vertikální a udržuje se na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti čili na úrovni potenciálního produktu
- klasické pojetí agregátní nabídky tedy vychází z neustálé rovnováhy na trzích práce
- v důsledku růstu agregátní poptávky a růstu poptávky po práci sice rostou nominální mzdy, současně však stejně rostou i ceny statků – tzn. reálné mzdy, nabízené a poptávané množství práce a zaměstnanost se tudíž nemění, růst agregátní poptávky tak povede pouze k růstu cenové hladiny a nominálních veličin (mezd, produktu)
- nová klasická makroekonomie je založena na hypotéze racionálních očekávání – tzn. že ke kolísání zaměstnanosti a produktu může dojít pouze neočekávaným poptávkovým šokem (při záměně všeobecného vývoje cen a cenových relací)
- pokud agregátní poptávka klesá povede opět pouze k poklesu cenové hladiny, reálný produkt a zaměstnanost se nezmění
Žádné komentáře:
Okomentovat