3. Smíšený volební systém

- složitý proces přepočívání na mandáty
- dlouhá a vleklá koaliční jednání při sestavování vlády
- slabá vazba mezi poslancem a voličem



3. Smíšený volební systém

- využívá principů obou předchozích systémů, uzemí je rozděleno na vícemandátové i jednomandátové obvody

- každý volič má 2 hlasy v rámci celého obvodu – dává hlas kandidátské listině a v rámci podobvodu dává hlas konkrétnímu kandidátovi

- např. Německo


Politické strany

- nejčastější členění

a) podle ideové orientace

- levicové strany – mají větší smysl při sociální přerozdělování a požadují sociální spravedlnost (např. KSČM, ČSSD)

- pravicové strany – dávají větší volbost tržnímu systému, do kterého by stát neměl příliš zasahovat (např. ODS)

- obě křídla, levice i pravice, mají důležitou funkci v politickém systému, protože pokud by existoval pouze 1 typ, došlo by k vládní krizi


b) podle vztahu k politické moci

- totalitní – snaží se ovládnout veškeré dění v zemi

- demokratické – uznávají princip dělení moci


c) podle zastoupení ve vládě

- vládní = koaliční – tvoří vládu (koalice)

- opoziční – tvoří parlamentní opozici


- každá moderní politická strana se vyznačuje vlastním politickým programem, který obsahuje:
- základní hodnoty
- cíle a zájmy, na které je činnost zaměřena
- každá z těchto stran je připravena převzít odpovědnost za správu země, proto se účastní voleb

VOLEBNÍ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE + OSTATNÍ VOLEBNÍ SYSTÉMY

- kontrolní – umožňuje občanům kontrolovat vládu tak, že každé volby ji vyjadřují svoji spokojenost či nespokojenost s dosavadní činností

- každé svobodné volby poskytují vládní moci její legitimitu (= zákonnost, oprávněnost požadavku)

- všechny uvedené funkce volby plní v případě, že jsou založeny na zásadách všeobecného, rovného a přímého volebního práva




Druhy volebních systémů

1. Většinový volební systém

- zřizují se zde jednomandátové obvody, jejichž počet odpovídá počtu poslaneckých mandátů ve sněmovně

- vítězem je ten kandidát, který ve volbách získá nejvíce hlasů

- uplatňuje se u vyspělých a politicky stabilních zemí, nechrání menšiny, nahrává silnějším stranám

- výhody:
- velice jednoduchý na přepočítávání
- snadno se sestavuje vláda, která je sestavena z vítězných nejsilnějších stran a ostatní přechází do opozice
- vysoké sepjetí poslance s voličem

- nevýhody:
- nedává šanci malým a nově vzniklým stranám dostat se do vlády
- neplní tedy svojí hlavní funkci, tzn. aktuální rozložení politických sil

Rozlišujeme dva typy:

- prostý většinový volební systém = okamžitým vítězem je ten, kdo získá v daném obvodu nejvíce hlasů ze všech (např. VB a USA guvernér)

- absolutní většinový volební systém – dvoukolový, k vítězství je potřeba nadpoloviční většiny všech hlasů, takže do 2. kola postupují ti kandidáti, kteří získali v 1. kole nejvíce hlasů

- tento systém umožňuje občanům změnit svá rozhodnutí

- u nás volba do senátu + Francie

- prezident USA – upravený absolutní většinový systém = volí se prostřednictvím volitelů



2. Proporcionální volební systém

- systém poměrného zastoupení

- používají se při volbách vícemandátové obvody, kterých je méně než u většinového volebního systému

- voliči se nerozhodují pro konkrétní kandidáty, ale pro kandidátní listiny politických stran

- je ideální pro společnost s malou politickou stabilitou

- u nás se používá při volbách do poslanecké sněmovny a do krajských zastupitelstev

- výhody:
a) je spravedlivý, proto reprezentuje vůli obyvatelstva a odhaduje aktuální rozložení politických stran
b) malé a nově vzniklé strany mají větší šanci na zvolení než u většinového systému

Ředitel krajského úřadu

- není orgán kraje, je to zaměstnanec kraje, ale zároveň zaměstnavatel krajského úřadu
- je odpovědný hejtmanovi za plnění úkolů svěřených krajským úřadem v samostatné i přenesené působnosti
- je oprávněn zúčastňovat se zasedání zastupitelstva kraje i rady kraje s poradním hlasem
- nesmí vykonávat funkci v politických stranách ani hnutích

Pravomoci:
- stanoví platy zaměstnancům krajského úřadu a plní vůči nim funkci zaměstnavatele
- vydává organizační a pracovní řád krajského úřadu
- kontroluje činnost právnických osob zřízených krajem



VOLEBNÍ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE + OSTATNÍ VOLEBNÍ SYSTÉMY

- hlavní funkce voleb:
- zjistit aktuální rozložení politických sil ve společnosti a zajistit jim odpovídající reprezentaci ve státních orgánech

- koordinační = každá strana reprezentuje různé zájmy, proto velbou různých stran dochází k integraci různorodých požadavků a priorit do politického a vládního systému

Pravomoci:

- předkládat návrhy ústavnímu soudu na zrušení právních předpisů
- koordinuje rozvoj svého územního obvodu

2. Rada kraje
- výkonný orgán ve věcech samostatné působnosti
- je tvořena z členů zastupitelstva, je zastupitelstvu zodpovědná
- počet členů:
 do 600.000 obyvatel = 9 členů
 nad 600.000 obyvatel = 11 členů
- schází se dle potřeby a schůze jsou neveřejné
- k platnému usnesení, volbě nebo rozhodnutí je zapotřebí nadpoloviční většiny všech členů
- zřizuje podorgány = komise
Pravomoci:
- připravuje návrhy a podklady pro jednání zastupitelstva kraje
- stanoví počet zaměstnanců krajského úřadu
- stanoví pravidla pro vyřizování petic stížností
- rozhoduje o poskytování dotací a darů
- aj.

4. Hejtman kraje
- zastupuje kraj navenek
- svolává a řídi jednání zastupitelstva i rady
- volí ho zastupitelstvo kraje ze svých členů a je zastupitelstvu odpovědný

4. Hejtman kraje

Pravomoci:
- jmenuje a odvolává ředitele krajského úřadu a stanovuje mu plat
- odpovídá za objednání přezkoumání hospodaření kraje (= audit)
- odpovídá za informování občanů o činnosti kraje
- aj.

5. Krajský úřad
- poslední orgán
- plní úkoly, které mu uloží zastupitelstvo kraje a napomáhá činnosti výborům a komisím
- rada kraje může uložit úkol jen tehdy, umožňuje-li to zákon
Pravomoci:
- přezkoumává rozhodnutí vydané okresními úrady
- ukládá sankce (podle zákona)
- zabezpečuje výstavbu a provoz informačního systému
Dělí se na:
- odbory
- oddělení
- sekretariát ředitele
- sekretariát hejtmana

Působnost zastupitelstva obce:

3. Starosta obce
- zastupuje obec navenek
- je volen z členů zastupitelstva
Pravomoci
- jmenuje a odvolává tajemníka obecního úřadu
- svolává a řídí zasedání zastupitelstva obce i rady obce
- zodpovídá za informování veřejnosti o činnostech obce
4. Obecní úřad
- v čele je starosta
- významnou funkci má tajemník – plni pokyny starosty, stanoví platy zaměstnancům obecního úřadu (vystupuje jako jejich „zaměstnavatel“), vydává vnitřní směrnice a pracovní řád
- je většinou členěn na odbory a oddělení
Hlavní úkoly
- samostatná působnost – plní úkoly, které mu uloží zastupitelstvo obce nebo rada obce, pomáhá v činnosti výborům a komisím
- přenesená působnost – vykonává státní správu a rozhoduje o poskytování informací občanům

5. Výbory
- zřizuje zastupitelstvo obce jako své kontrolní orgány
- vždy musí být zřízen kontrolní a finanční výbor

6. Komise
- zřizuje jako své poradní orgány rada obce

STATUTÁRNÍ MĚSTA

- jsou dány zákonem o obcích, jejích území se může členit na městské obvody nebo městské oblasti s vlastními orgány samosprávy
Orgány statutárního města:
- zastupitelstvo města
- rada města
- primátor (= starosta)
- magistrát (= obecní úřad)
- zvláštní orgány (komise a výbory)


ZÁKON O KRAJÍCH – Z. č. 129/2000 Sb.

Kraj
= územní společenství občanů, náleží mu právo na samosprávu, je veřejnoprávní korporací

Občan kraje
= f.o., která je občanem ČR a má trvalý pobyt v některé z obcí v územním obvodu kraje
Po dosažení 18ti let má občan kraje právo
- volit a být volen do zastupitelstva kraje
- zúčastňovat se zasedání zastupitelstva kraje
- nahlížet do zápisů a usnesení zastupitelstva
- požadovat projednání určité záležitosti
- aj.

Samostatná působnost

- patří sem především péče o komplexní územní rozvoj, předkládá návrhy zákonů poslanecké sněmovně (= zákonodárna iniciativa), rozhoduje o spolupráci s jinými kraji, spolupracuje s obcemi, ale nesmí zasahovat do jejich samostatné působnosti, zřizuje své příspěvkové organizace
- v rámci této působnosti vydává obecně závazné vyhlášky

Přenesená působnost
- vykonává na svém území státní správu ve věcech, které stanoví zákon
- na tento výkon správy obdrží příspěvek ze státního rozpočtu
- vydává nařízení kraje

Obecně závazné vyhlášky i nařízení musí být vyhlášeny ve věstníku právních předpisů kraje

ORGÁNY KRAJE
1. Zastupitelstvo kraje
- počet členů se liší podle počtu obyvatel (45 – 65)
- schází se podle potřeby, min. 1x za 3 měsíce, jednání jsou veřejná, o jednání se pořizuje zápis
- může zřizovat své podorgány = výbory
Hlavní úkoly:
- předkládat návrhy k projednání zastupitelstvu kraje, k výborům a komisím
- vznášet dotazy, připomínky nebo podněty
- mohou požadovat od zaměstnanců krajského úřadu informace, které souvisejí s výkonem jejich funkce
- musí se zúčastňovat zasedání zastupitelstva a plnit úkoly, které z funkce vyplývají

Přenesená působnost

- je to výkon státní správy, rozsah této působnosti je dán zákonem a velikostí obce
- patří sem např. zabezpečení voleb, evidence obyvatel, výplata sociálních dávek
- na tyto úkoly dostává příspěvek ze státního rozpočtu

Právní předpisy vydané obcemi
- V rámci samostatné působnosti mohou obce vydávat obecně-závazné vyhlášky. V nich mohou občanům ukládat nějakou povinnost.
- V rámci přenesení působnosti vydávají obce
Oba tyto předpisy musí být řádně vyhlášeny, tzn. vyvěšeny na úřední desce po dobu 15dnů, aby byly platné.Účinnosti mohou nabývat ihned po vyhlášení nebo později, nikdy však před platností.
ORGÁNY OBCE
1. zastupitelstvo obce
Jeho členové jsou voleni z občanů obce starších 18 let.Počet členů závisí na velikosti obce (5-55).Člen zastupitelstva může být buď uvolněný pro výkon své funkce nebo neuvolněný.
Práva členů z.o.:
- překládat návrhy k jednání
- vznášet dotazy a připomínky na Radu obce a její členy
- požadovat od zaměstnanců obecního úřadu informace související s výkonem jejich funkce

Povinnosti členů:

- účastnit se zasedání zastupitelstva obce
- plnit své úkoly
- hájit zájmy občanů
Působnost zastupitelstva obce:
- schvaluje program rozboje a územní plán obce
- schvaluje rozpočet a závěrečný účet obce
- zřizuje a ruší příspěvkové organizace na svém území
- vydává obecně-závazné vyhlášky aj.
Zastupitelstvo obce se schází dle potřeby nejméně však 1x za 3 měsíce. Zasedání je veřejné a o jeho průběhu je pořízen zápis.

2. Rada obce
Je to výkonný orgán obce v rámci samostatné působnosti. Rada obce je odpovědná zastupitelstvem.Její počet je vždy lichý (5-11).Nezřizuje se v obcích, kde má zastupitelstvo obce méně než 15 členů. Radu tvoří: starosta, místostarostové, další členové (jsou volení z členů z.o.). Zasedání rady jsou neveřejné. Schází se dle potřeby.
Hlavní úkoly rady:
- připravují návrhy na jednání zastupitelstva
- zabezpečuje plnění ustanovení, které zastupitelstvo přijalo
- zabezpečuje hospodaření dle rozpočtu
- vydávají nařízení
- jmenuje a odvolává vedoucí odborů obecního úřadu

Etapy reformy:

3. etapa
- probíhá v současnosti a jedná se o zkvalitnění veřejné správy, vybavení obcí výpočetní technikou a usnadnění přístupu občanů k dokumentů a formulářům (e-geverment)
- struktura veřejné správy dnes:

NUTS I


NUTS II



NUTS III


NUTS IV



NUTS V

NUTS
Jde o tzv. regiony soudružnosti u nichž se zjišťuje velikost HDP na 1 obyvatele. Pokud tento údaj klesne pod 75% má nárok na pomoc od EU.

KRAJE: Regiony soudružnost (NUTS II):
Praha Praha (totožný s krajem)
Středočeský Střední Čechy (totožný s krajem)
Jihočeský Ostravsko (kopíruje Moravskoslezský kraj)
Plzeňský Jihozápad (Jihočeský+Plzeňský kraj)
Karlovarský Severozápad (Karlovarský+Ústecký kraj)
Ústecký Severovýchod (Liberecký+Královéhradecký
Liberecký +Pardubický kraj)

Královéhradecký Jihovýchod(Jihomoravský kraj+Vysočina)
Pardubický Střední Morava (Olomoucký+Zlínský kraj)
Jihomoravský
Vysočina
Olomoucký
Zlínský
Moravskoslezský

ZÁKON O OBCÍCH – Z. č. 128/2000 Sb.

Obec
- je základní územní samospráva společenství občanů
- jde o územní celek, který je vymezen hranicí obce
- je veřejnoprávní korporací, tzn. že do právních vztahů vstupuje pod vlastním jménem a nese z těchto vztahů zodpovědnost
- obec, který má více než 3 000 obyvatel může získat státu města

Občan obce
- je to f.o., která je státním občanem ČR a je v obci hlášena k trvalému pobytu
- občan který dosáhl věku 18 let má právo:
 volit a být volen do zastupitelstva obce
 hlasovat v místním referendu
 nahlížet do obecního rozpočtu
 vyjadřovat se na jednání zastupitelstva
 podávat návrhy, připomínky a podněty org. obce

Samostatná působnost
- sem spadají záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů (např. bydlení, ochrana a rozvoj zdraví, doprava, výchova a vzdělání, ochrana veřejného pořádku)
- v rámci této působnosti mohou obce spolu spolupracovat

HLAVA V. - PRÁVA NA SOUDNÍ A JINOU PRÁVNÍ OCHRANU

- každý se může domáhat svých práv u nestranného a nezávislého soudu
- každý má právo na náhradu škody, způsobenou špatným soudním rozhodnutím
- v soudním řízení jsou si všichni účastníci rovni
- každý může odepřít výpověď, která by způsobila trestní stíhání jemu nebo osobám blízkým
- každý má právo na právní pomoc
- jen zákon stanová, které jednání je trestným činem a jen soud rozhoduje o vině a trestu
- dokud nebyla vyslovena vina, musí být s účastníkem řízení zacházeno jako by byl nevinen
- nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, za který byl již pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby
- o vině a trestu se rozhoduje podle zákona, účinného v době spáchání trestného činu

HLAVA VI.- USTANOVENÍ SPOLEČNÁ
ČR poskytuje azyl cizincům, kteří jsou pronásledováni za uplatňování politických práv a svobod.Azyl však může být odepřen tomu,kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami.

Ombudsman = veřejný ochránce lidských práv, přešetřuje stížnosti občanů na porušovaní lidských práv nespravedlivým zacházením, nemůže však změnit rozhodnutí jiných orgánů

HLAVA VI.- USTANOVENÍ SPOLEČNÁ

Soustava státních orgánů:
- v ČR je soustava dvojstupňová
- prvním stupněm jsou ústřední orgány státní samosprávy:
ministerstva (v čele představitel vlády)
ostatní ústřední orgány
- druhý stupeň tvoří oblastní nebo-li regionální orgány
se všeobecnou působivostí (obecní úřady)
se zvláštní působností (Pú,Fú)

ÚSTŘEDNÍ ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY
jejich zřízení upravuje tzv. kompetenční zákon Č. 2/69 Sb.
a) MINISTERSTVA- působnost je přímo uvedena v kompetenčním zákoně a jsou zde uvedeny zásady jejich činnosti
- ministerstvům jsou podřízeny další orgány, které už ale nejsou ústřední(např. u MŠMT = česká školní inspekce, u MF = česká obchodní inspekce)
b) DALŠÍ ÚSTŘEDNÍ ORGÁNY = jejich působnost upravují zvláštní zákony a patří sem např. Český zeměměřičský a katastrální úřad, Český statistický úřad, Český báňský úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Úřad pro veřejné informační systémy

ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA

- veřejnou správu tvoří:
 orgány státní správy
 územní samospráva

2 modely veřejné správy:
anglosaský = důraz nekladen na samosprávu (Anglie, Amerika)
kontinentální = důraz je kladen na státní správu (Francie, ČR)

reforma veřejné správy:
Pro vstup do EU měla řada postkomunistických zemí nevyhovující systém veřejné správy. Veřejná správa byla silně centralizovaná a nebyl stupeň mezi ministerstvy a okresy, proto se začalo uvažovat o zřízení VÚSC(vyšší územní samosprávní celek)

Etapy reformy:
- Rozhodnutí o vytvoření krajů 13+Praha, tato etapa skončila volbami 2000 do krajů
- vydávání zákonů souvisejících s reformou
 z.č.128/2000 Sb. o obcích
 z.č.129/2000 Sb. o krajích
 z.č.130/2000 Sb. o volbách do krajů
 z.č.131/2000 Sb. o hlavním městě Praha

Hlavní princip listiny:

Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co mu zákon neukládá.

HLAVA II. - LIDSKÁ PRÁVA A ZÁKLADNÍ SVOBODY

a) ZÁKLADNÍ LIDSKÁ PRÁVA
• Každý je způsobilý mít práva.
• Právo na život.
• Trest smrti se nepřipouští.
• Nedotknutelnost osoby a jejích soukromí je zaručena.
• Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
• Osobní svoboda je zaručena.
• Každý má právo vlastnit majetek.
• Obydlí je nedotknutelné.
• Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.

b) POLITICKÁ PRÁVA
• Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, cenzura se nepřipouští, šíření informací může být omezeno jen v zájmu ochrany jiných osob.
• Petiční právo je zaručeno (nesmí však porušovat lidská práva)
• Právo sdružovat a shromažďovat se je zaručeno.
• Občané mají právo volit a být voleni.

HLAVA III. - PRÁVA NÁRODNOSTNÍCH A ETNICKÝCH MENŠIN

Příslušenství k jakékoliv menšině nesmí být nikomu na újmu. Tito občané mají právo na všestranný rozvoj, zejména jejich kultury. Dále mají právo na vzdělání v jejich jazyce, užívat jejich jazyka v úředním styku a podílet se na řešení problémů spojených s jejich menšinou.

HLAVA IV. - HOSPODÁŘSKÁ, SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ PRÁVA
- každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu
- občané se mohou sdružovat ve skupinách, které hájí jejich sociální a hospodářské zájmy(=odbory)
- právo na stávku (dle podmínek, stanovené zákonem)
- ženy, mladiství a osoby ZPS mají právo na zvláštní pracovní podmínky
- občané mají právo na podporu v nezaměstnanosti
- každý má právo na ochranu zdraví
- rodina je pod ochranou zákona (všechny děti mají stejná práva)
- výchova je právem rodičů
- každý má právo na vzdělání(školní docházka stanovená zákonem je povinná)
- práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna autorským zákonem
- každý má právo na příznivé životní prostředí

Soustava soudů:

1. Ústavní soud
2. Nejvyšší soud
3. Nejvyšší správní soud (v Brně)
4. Vrchní soudy (Praha a Olomouc)
5. Krajské soudy
6. Okresní / městské soudy

SOUDCI
- při výkonu své funkce jsou vázáni pouze zákonem a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat
- soudcem může být každý bezúhonný občan, který má VŠ právnické vzdělání
- každý soudce je do funkce jmenován prezidentem, bez časového omezení
- rozhodují buď v senátu nebo jako samosoudci

ZÁSADY SOUDNÍ MOCI:
Všichni účastníci před soudem mají rovná práva.
Jednání před soudem je vždy ústní a veřejné.

Ústavní soud
- má za úkol ochranu ústavnosti
- skládá se z 15 ti soudců jmenovaných na 10 let (může jím být občan starší 40 ti let, s VŠ vzděláním právnického charakteru a praxí min. 10 let)
- soudci se ujímají své funkce složením slibu
- nesmějí být trestně stíháni bez souhlasu senátu a zadržet je lze jen tehdy, pokud byli přímo dopadeni při spáchání trestného činu

Rozhoduje o:

- o zrušení zákonů nebo jejich ustanovení, které jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou
- stížnostech orgánů územní samosprávy o nezákonném zásahu státu do jejich činnosti

HLAVA V. - NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD (NKÚ)
Nezávislý orán, který kontroluje hospodaření se státním majetkem a naplňování státního rozpočtu.
Jeho prezidenta a víceprezidenta jmenuje prezident ČR na návrh poslanecké sněmovny.
Postavení, působnost a organizační strukturu NKÚ stanoví zvláštní zákon.


HLAVA VI. - ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA (ČNB)
= ústřední banka státu
Jejím úkolem je péče o stabilitu měny.
Postavení, působnost a organizační strukturu ČNB stanoví zvláštní zákon.

HLAVA VII. - ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA
ČR je členěna na:
- základní územní samosprávní celky (=obce)
- vyšší územní samosprávní celky (= kraje)

Oby tyto celky mají právo na samosprávu a stát může zasahovat do jejich činnosti jen zákonným způsobem.
Obce i kraje jsou veřejnoprávní korporace = mají vlastní majetek a hospodaří s ním dle vlastního rozpočtu.

HLAVA VIII. - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Zde jsou ustanovena prováděcí opatření k nabytí platnosti této Ústavy, je zde uvedeno, které zákony tvoří ústavní pořádek, které dosavadní zákony se touto ústavou ruší, jak budou prováděny volby do senátu, …

Tato Ústava nabyla účinnosti k 1.1.1993.


LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD ČESKÉ REPUBLIKY

Dělí se do 6 hlav:
I. OBECNÁ USTANOVENÍ
II. LIDSKÁ PRÁVA A ZÁKLADNÍ SVOBODY
III. PRÁVA NÁRODNOSTNÍCH A ETNICKÝCH MENŠIN
IV. HOSPODÁŘSKÁ, SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ PRÁVA
V. PRÁVO NA SOUDNÍ A JINOU PRÁVNÍ OCHRANU
VI. USTANOVENÍ SPOLEČNÁ


HLAVA I. - OBECNÁ USTANOVENÍ

Základní charakteristika lidských práv
Lidská práva jsou:
 univerzální (platí pro všechny bez rozdílu)
 nezrušitelná (nemůžeme o ně přijít, ani když je nepoužíváme)
 nezcizitelná (nemohou být odejmuta)
 nezadatelná (nemůžete se jich vzdát)

Pravomoci prezidenta:

- propůjčuje a uděluje státní vyznamenání
- odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem
- může udělit amnestii
- jmenuje soudce ústavního soudu

Dále má prezident právo účastnit se schůzí obou komor parlamentu a schůzí vlády.
Prezidenta ČR nelze zadržet a trestně stíhat za přestupek či jiný správní delikt. Výjimkou je , že prezident může být stíhá pouze za velezradu - před ústavním soudem a na základě žaloby senátu. Trestem je ztráta úřadu a nemožnost jej znovu nabýt.

VLÁDA
- vrcholným orgánem výkonné moci
- jejím úkolem je řídit a kontrolovat státní administrativní aparát
- vládu tvoří předseda, místopředsedové a ministři

současné složení vlády:
Předseda vlády : Ing. Mirek Topolánek
1. místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj: Jiří Čunek
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí: RNDr. Martin Bursík
Předseda poslanecké sněmovny a ministr práce a sociálních věcí: RNDr. Petr Nečas
Ministr vnitra a ministr informatiky: MUDr. Mgr. Ivan Langer
Ministr zdravotnictví: MUDr. Tomáš Julínek
Ministr průmyslu a obchodu: Ing. Martin Říman
Ministr financí: Ing. Miroslav Kalousek
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy: Mgr. Dana Kuchtová
Ministr vlády České republiky: JUDr. Cyril Svoboda

předseda:

je jmenován prezidentem
na jeho návrh jmenuje prezident další členy vlády
organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem

místopředsedové:
zastupují předsedu v jeho nepřítomnosti

ministři:
řídí jednotlivé oblasti vládní agendy (tj. resorty)

Vláda rozhoduje ve sboru a k přijetí jejího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech členů.
K provedení zákonů může vydávat vládní nařízení.
Je odpovědná poslanecké sněmovně
V případě že poslanecká sněmovna jí nevysloví důvěru, musí podat demisi (odstoupit)

HLAVA IV. - MOC SOUDNÍ
Uplatňuje se při ochraně práv:
1. v občansko-právním řízení
2. v trestně-právním řízení
3. ve správním soudnictví (přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů)

Soudní moc vykonávají nezávislé soudy.

2. VYHLÁŠENÍ VÁLEČNÉHO STAVU A POBYT CIZÍCH VOJSK NA NAŠEM ÚZEMÍ

- je třeba nadpoloviční většiny všech senátorů i poslanců

ROZPUŠTĚNÍ POSLANECKÉ SNĚMOVNY
Může ji rozpustit prezident, jestliže:
• poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda vyl prezidentem jmenován na návrh předsedy poslanecké sněmovny.
• poslanecká sněmovna se neusnese do 3 měsíců o vládním návrhu zákona s nímž je spojena otázka důvěry vlády
• zasedání poslanecké sněmovny bylo přerušeno na dobu delší, než je přípustné
• poslanecká sněmovna nebyla více jak 3 měsíce způsobilá se usnášet

Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit 3 měsíce před ukončením jejího volebního období.

Po rozpuštění poslanecké sněmovny přejímá částečně její úlohu senát to tak, že může přijímat zákonná opatření u neodkladných věcí.
Zákonná opatření se však nesmějí týkat:
- ústavy
- státního rozpočtu
- volebního zákona
- mezinárodních smluv
- státního závěrečného účtu

INTERPRETACE je veřejný dotaz na člena vlády. Právo interpretovat vládu má každý poslanec a interpretovat musí do 30 dnů.

HLAVA III. - MOC VÝKONNÁ

vláda + prezident

PREZIDENT
Hlava státu
Ze své funkce není nikomu odpovědný.
Volba se koná v posledních 30 dnech volebního období úřadujícího prezidenta na společné schůzi obou komor.
Prezident se ujímá svého úřadu složením slibu.
Prezidentem může být každý občan ČR od 40 let.
Kandidáta může navrhnout nejméně 10 poslanců a 10 senátorů.
Vítězný kandidát musí získat nadpoloviční většinu všech poslanců a senátorů.
Volební období trvá 5 let a nikdo nemůže být zvolen víc než 2x po sobě.

Pravomoci prezidenta:
- jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády
- svolává zasedání poslanecké sněmovny
- zastupuje stát navenek
- je vrchním velitelem ozbrojených sil
- podepisuje zákony
- rozpouští poslaneckou sněmovnu

Legislativní proces

2. vyjádření vlády
- pokud vláda není sama navrhovatelem, vyjadřuje se k návrhu jako první
- pokud tak učiní nebo se k němu do 30 ti dnů nevyjádří je návrh zařazen do pořadu schůze sněmovny

3. projednávání zákona v poslanecké sněmovně
- probíhá ve třech čteních:
o první a druhé čtení – při něm probíhá tzv. obecná rozprava o návrhu zákona a zákon může být vrácen příslušnému výboru k přepracování
o třetí čtení – slouží již jen k opravě gramatických a technických chyb, po tomto čtení se o návrhu zákona hlasuje jako celku
- k přijetí je zapotřebí nadpoloviční většiny přítomných členů

4. vyjádření senátu
- pokud je návrh PS schválen, je postoupen k senátu
- jestliže se k němu senát do 30 ti dnů nevyjádří, usnese se jím nezabývat nebo jej schválí, pak je návrh zákona přijat
- jestliže jej zamítne/schválí s pozměňovacími návrhy, vrací se návrh zákona do poslanecké sněmovny
- a)o zamítnutém návrhu hlasuje poslanecká sněmovna a může jej přijmout se souhlasem nadpoloviční většiny všech poslanců
- b) návrh se změnami může poslanecká sněmovna schválit, pak je návrh přijat nebo jej může odmítnout a hlasovat o návrhu v původním znění k jeho přijetí je nutný souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců
- přijetí usnesení senátu je zapotřebí nadpoloviční většiny přítomných členů

Legislativní proces

5. postoupení k prezidentu republiky
- ten má právo vrátit přijatý zákon (nesmí vrátit ústavní zákon) do 15 ti dnů s odůvodněním
- nemůže však k němu vznášet pozměňovací návrhy
- toto právo VETA může poslanecká sněmovna přehlasovat nadpoloviční většinou všech členů

6. vyhlášení zákona
- jedná se o uveřejnění ve Sbírce zákonů ČR

Přijatý zákon podepisuje, prezident ČR, předseda poslanecké sněmovny a předseda vlády.


 Obě komory jsou usnášení schopné za přítomnosti alespoň 1/3 všech svých členů
Jednání jsou veřejná, veřejnost může být vyloučena v případě projednávání státního tajemství.
Při volbě prezidenta dochází ke společné schůzi obou komor.


VÝJIMKY PRO PŘIJÍMÁNÍ ZÁKONŮ
1. ÚSTAVNÍ ZÁKON
- je třeba souhlasu 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů

KOMISE:

Mohou být stálé = funkce kontrolní nebo dočasné = funkce vyšetřovací.

Senát
81 poslanců na 6 let, každé 2 roky se 1/3 obměňuje


Nikdo nemůže být současně členem obou komor parlamentu. S funkcí poslance nebo senátora je také neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce stanovené zákonem.
Poslancům i senátorům ústava zaručuje imunitu = nemohou být trestně stíháni bez souhlasu příslušné komory.
Hlavním posláním parlamentu je legislativní činnost.

 AKTIVNÍ VOLEBNÍ PRÁVO (právo volit, od 18 let)
 PASIVNÍ VOLEBNÍ PRÁVO (právo být volen, do poslanecké sněmovny od 21,
do senátu od 40 let)

Legislativní proces
= projednávání a přijímání zákonů

1. podání návrhu zákona
- tuto pravomoc, tzv. zákonodárnou iniciativu :poslanec, skupina poslanců, senát, vláda a zastupitelstvo vyššího územního samosprávního celku / kraje
- návrhy zákonů se podávají předsedovi poslanecké sněmovny a jejich součástí musí být důvodová zpráva, která vysvětluje důvody vzniku nového zákona nebo jeho úpravy

ÚSTAVA ČR

I. ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
II. MOC ZÁKONODÁRNÁ
III. MOC VÝKONNÁ
IV. MOC SOUDNÍ
V. NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD
VI. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA
VII. ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA
VIII. PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

PREAMBULE
V ní je vyjádřena věrnost občanů k tradicím a jejich odhodlání budovat a chránit ČR, společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní, kulturní, hmotné a nehmotné bohatství a řídit se principy právního státu.

HLAVA I. - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
"Česká Republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana."
Veškerou právní moc vykonává lid prostřednictvím orgánů zákonodárné, výkonné a soudní moci.

POLITICKÝ SYSTÉM ČR:
Je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, které odmítají násilí k prosazování svých zájmů. Umožňují tak občanům prosadit svou vůli a své smýšlení. Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny a musí dbát ochrany menšin.

DÁLE JE V TOMTO USTANOVENÍ USTANOVENO:

 Nikdo nesmí být zbaven proti své vůli státního občanství.
 Státní symboly ČR:
- velký a malý státní znak
- státní barvy
- státní vlajka
- vlajka prezidenta republiky (standarta)
- státní pečeť
- státní hymna

HLAVA II. - MOC ZÁKONODÁRNÁ
Tato moc v ČR náleží PARLAMENTU, kerý tvoří POSLANECKÁ SNĚMOVNA a SENÁT.

Poslanecká sněmovna
200 členů na 4 roky
Tvoří ji předseda, místopředseda, výbory, komise a kluby (podle politické příslušnosti).

VÝBORY:
Vždy musí být zřízen výbor mandátní, imunitní, rozpočtový a organizační.
Zřízení ostatních výborů záleží na poslanecké sněmovně.

Republika parlamentní

• dominantní postavení má parlament (zákonodárná) a vláda (výkonná) je na něm závislá
• vláda musí získat důvěru parlamentu
• prezident je volen parlamentem
• viz. ČR, Rakousko, Itálie

Prezidentská republika
• prezident je hlavou státu a zároveň hlavou výkonné moci
• je volen přímo občany
• není parlamentu odpovědný
• nemůže však parlament rozpustit
• parlamentu není odpovědná ani vláda, funguje spíše jako poradní sbor prezidenta
• viz. USA

Neprezidentská republika
• prezident je volen přímo občany, není ze své funkce odpovědný, ale pokud jeho strana nemá v parlamentu většinu, je jeho postavení slabší
• prezident může rozpustit parlament
• tato forma má rysy parlamentní i prezidentské
• viz. Francie
Kancléřská republika
• je zde posílena pozice kancléře, který stojí v čele vlády a jako jediný je volen parlamentem
• tento systém podporuje stabilitu vlády (viz. Německo)
V ústavě také bývá stanoveno:
• jak budou vytvářený ústřední orgány státní moci (voleni, jmenováni)
• složení těchto orgánů
• jejich pravomoci a vzájemné vztahy

Podle evropské tradice bývá státní moc rozdělena na TŘI složky:

1. Moc zákonodárná – tu tvoří orgány volené občany,které kromě tvorby zákonů kontrolují moc výkonnou (parlament – senát a poslanecká sněmovna)
2. Moc výkonná – organizuje a řídí státní administrativní aparát (vláda a prezident)
3. Moc soudní – soustava nezávislých soudů, které dohlížejí na dodržování zákonnosti ve státě

Základní lidská práva vycházejí ze tří dokumentů:
1. Všeobecná deklarace lidských práv
2. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
3. Mezinárodní pakt o hospodářských,sociálních a kulturních právech

Tyto dokumenty přijela OSN a vycházejí z přesvědčení:
„Všichni mají právo užívat základních občanských svobod a to bez ohledu na rasu, náboženství, politické přesvědčení, rod, majetek apod.“

Každá země, která tyto dokumenty ratifikuje, je musí začlenit do svého právního řádu.


ÚSTAVA ČR

Obsahuje tzv. PREAMBULI (= úvodní prohlášení) a 113 článků rozdělených do 8 částí tzv. HLAV.

c) KONFEDERACE

Konfederace je řízena ústřední vládou, která je vytvořena na základě mezinárodní smlouvy, proto nemusí být vytvořena soustava nejvyšších orgánů a občan konfederace podléhá jen národním úřadům.


Opakem demokratické vlády je vláda autokratická, tzn. na státní politice se podílí jen malý okruh lidí nebo jednotlivec(monokracie).

Absolutní monarchie
• panovník je držitelem jednotné neomezené a nedělitelné moci ve státě
• jeho funkce je jedinečná a doživotní
• nevztahuje se na něho žádný právní řád
• všechny orgány jsou mu podřízeny (viz. Rusko)

Konstituční monarchie
• panovník je omezován jinými orgány, s nimiž se dělí o moc a toto rozdělení je dáno konstitucí (tj. ústavou) – Anglie konec 17.st.

Parlamentní monarchie
• je nejvyšší vývojovou formou, kde je oddělena zákonodárná moc od výkonné
• parlament má hlavní postavení a vláda je mu odpovědná
• panovník je formální hlavou státu a je závislý na parlamentu i vládě
• např. Švédsko,Norsko, Dánsko, Belgie, Španělsko

4. ZÁKLADNÍ PRÁVA A SVOBODY OBČANŮ

a) UNITÁRNÍ STÁT
Samostatný stát, který je podřízen jedinému centru, které je tvořeno soustavou nejvyšších státních orgánů.
Uvnitř tohoto státu jsou vytvořeny správní jednotky - veřejná správa, které nemají vlastní suverenitu
např. ČR



b) FEDERACE
Pevný svazek států, který má jednotnou měnu, armádu a zahraniční politiku.
Vytváří se tam, kde je rozloha státu tak velká, že ji nelze řídit z jednoho centra, nebo tam, kde jsou jednotlivé části příliš odlišné tradicemi, jazyky nebo různou ekonomickou vyspělostí.
V rámci mezinárodního práva federace vystupuje jako jeden celek.

Federace je rozdělena do 2 úrodní - REPUBLIKOVOU a FEDERATIVNÍ (např. USA), proto zde existuje dvojí zákonodárství, dvojí soustava nejvyšších orgánů, dvojí občanství a občan jak republikové tak federativní úrovně.


c) KONFEDERACE
Dobrovolné spojení států, ve kterém každý stát zůstává samostatným subjektem mezinárodního práva.
Jedná se o přechodný stav.
např. Švýcarsko, Sovětský svaz

1. ÚSTAVNÍ PRÁVO

 Souhrn právních norem, které upravují nejdůležitější vztahy ve státě.
 Prameny: Ústava a ústavní zákony = nejdůležitější právní normy, které tvoří vrchol právního řádu

Ústava demokratických států obvykle stanovuje:
1. TYPY STÁTNÍCH ZŘÍZENÍ
a. Unitární stát
b. Federace
c. Konfederace

2. FORMU VLÁDY
a. Monarchie
i. absolutní
ii. konstituční
iii. parlamentní
b. Republika
i. parlamentní
ii. prezidentská
iii. neprezidentská

3. ROZDĚLENÍ STÁTNÍ MOCI A CHARAKTER NEJVYŠŠÍCH ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY

Tématický plán

• září - listopad
1. ÚSTAVNÍ PRÁVO
a) Základy státního zřízení ČR (test č. 1)
b) Ústava ČR + Listina základních práv a svobod ČR (test č. 2)
c) Soustava Státních orgánů
d) Územní samospráva (test č. 3)
e) Volební systém ČR a ostatní volební systémy (test č. 4)

• prosinec - leden
2. SPRÁVNÍ PRÁVO HMOTNÉ
a) Vymezení pojmu, právní úprava
b) Správní řízení
c) Přestupky a jejich projednávání (test č. 5; úkol)

• únor - březen
3. TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ
a) Vymezení pojmu, právní úprava
b) Trestní řízení (test č. 6)

• duben - červen
4. POSTAVENÍ A FUNKCE SOUDU V ČR
a) Státní zastupitelství
b) Postavení a funkce advokátů, komerčních právníků, notářů

5. FINANČNÍ PRÁVO

Podvod

- omyl – rozpor mezi představou a skutečností (garáž není v demoličním pásmu… a ona je)
- omyl se děje lstivým jednáním; rafinovanost tu být nemusí, stačí nepravdivá informace
- podvod X krádež - při krádeži si pachatel vezme věc sám; při podvodu mu ji oklamaný vydá sám
- o podvod nejde, vyláká-li někdo plnění, na něž měl právní nárok
- při podvodu mohou figurovat tyto osoby – pachatel, osoba jednající v omylu, poškozený a ten, kdo se obohatil.

Pojistný podvod
(1) Kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
(2) Stejně bude potrestán, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu nikoliv malou.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) způsobí-li takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

(5) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu velkého rozsahu.

Úvěrový podvod

(1) Kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
(2) Stejně bude potrestán, kdo bez souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby použije úvěr, subvenci nebo dotaci na jiný než určený účel.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu nikoliv malou.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
(5) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu

Porušování povinnosti při správě cizího majetku
- ustanovení §255 se vztahuje na osoby, jimž byla svěřena správa cizího majetku
- uplatní se tam, kde se nedá prokázat obohacení sebe nebo někoho jiného, ale prokáže se způsobení škody
- objektem t.č. je cizí majetek; chráněn je tu i zvláštní vztah důvěry
- jednání – pachatel způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek
- pachatelem může být rodič nebo opatrovník vůči dítěti, opatrovník nesvéprávné osoby, správce konkurzní podstaty, prokurista, vedoucí filiálky,…
- jde o trestný čin úmyslný

Krádež

- objektem je vlastnictví a držení věci
- objektivní stránka – předmětem útoku je cizí věc; předmětem krádeže nemohou být věci nemovité; jde vždy o cizí věc - - - vlastník se nemůže dopustit krádeže na své věci
- následkem krádeže je způsobení škody nikoliv nepatrné na cizím majetku, pod touto hranicí jde o přestupek; škodou je celá hodnota poškozené věci
- krádež nemusí být tajná
- bez ohledu na výši škody je krádež trestným činem, jsou-li tu okolnosti zvyšující nebezpečnost jednání pachatele…
- pojem krádež vloupáním – vniknutí do uzavřeného prostoru - - - 1. lstí; 2. nedovoleným překonáním uzamčení; 3. překonáním jiné jistící překážky s použitím síly
- uzavřeným prostorem je nejen stavba a její část, ale i ohrazený pozemek, nebo zavazadlový prostor auta, pokladna
- uzavřením je ochrana věci před odcizením
- vniknutí je nejen vstup, ale i sáhnutí dovnitř
- lest př. Pachatel se dá do objektu zavřít, aby v noci kradl
- uzamčením je zámek, zástrčka ovladatelná jen zevnitř, automatické signální zařízení; věc není uzamčena, je-li v zámku klíč
- jiná jistící překážka – plot, mříž nebo i výškový rozdíl

- subjektivní stránka – vždy úmyslné zavinění; úmysl musí zahrnovat celou objektivní stránku – tedy také přisvojení věci, tzn. Trvalé vyloučení poškozeného z dispozice věci
- trestní odpovědnost nezaniká tím, že pachatel věc krátce po činu vrátí

Zpronevěra

- objektem je vlastnictví
- předmětem útoku je cizí věc, která byla pachateli svěřena
- subjektivní stránka* – pachatel už při přisvojení ví, že peníze nebude moci vrátit a je s tím pro ten případ srozuměn
- věc svěřená – jestliže je odevzdána do moci jiného; svěřitel nemusí být vlastníkem; příklad věci svěřené – peníze, které má posel doručit; zavazadla v úschovně zavazadel, auto v opravně…
- jednáním u zpronevěry – je přisvojení si věci, vyloučení dosavadního vlastníka z dispozice věcí
- zpronevěra je trestným činem, je-li způsobena škoda nikoli nepatrná, jinak je to přestupek
- *) subjektivní stránka – je třeba úmyslu; úmysl si věc přivlastnit vznikne zpravidla později, ne hned při svěření věci

Podvod
- objektem t.č. – majetek
- objektivní stránka:
1) pachatel uvede někoho v omyl nebo využije něčího omylu¨
2) tato osoba v důsledku omylu provede majetkovou dispozici
3) touto dispozicí vznikne na cizím majetku škoda nikoli nepatrná
4) zároveň se tím pachatel nebo někdo jiný obohatí

Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

- Nepatří sem nezaplacení správně vyměřené daně; ani když zaměstnavatel srazí zaměstnanci daň z příjmu a neodvede ji státu
- „ve větším rozsahu“ = jde nejméně o dvanáctinásobek nejnižší měsíční mzdy; jiná než finanční hlediska zde nehrají roli
- Pachatelem může být i osoba, která není subjektem daně
- Zavinění se ve formě úmyslu vztahuje i na to, že daň (poplatek, dávka) je zkracována

Nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení
(1) Kdo nesplní svoji zákonnou oznamovací povinnost vůči správci daně a ohrozí tak ve větším rozsahu řádné a včasné vyměření daně jinému nebo její vymáhání, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem značnou škodu.

XIX) TRESTNÉ ČINY PROTI MAJETKU (KRÁDEŽ, ZPRONEVĚRA, PODVOD, POJISTNÝ PODVOD, ÚVĚROVÝ PODVOD, PORUŠOVÁNÍ POVINNOSTI PŘI SPRÁVĚ CIZÍHO MAJETKU)
- Skupinovým objektem jsou majetkové zájmy; vlastnictví k věci
- Vedle vlastnictví jsou tu chráněna i některá jiná majetková práva a nerušené držení věci
- Majetek spolu se svobodou je objektem loupeže
- Majetkem jsou nejen věci, ale i majetková práva – např. pohledávka
- Předmětem útoku bývá zpravidla věc cizí (v §258 věc vlastní  „zneužívání vlastnictví“ )

XIX) TRESTNÉ ČINY PROTI MAJETKU (KRÁDEŽ, ZPRONEVĚRA, PODVOD, POJISTNÝ PODVOD, ÚVĚROVÝ PODVOD, PORUŠOVÁNÍ POVINNOSTI PŘI SPRÁVĚ CIZÍHO MAJETKU)

- Trestní zákon nerozlišuje movité a nemovité, ale např. krádež – je útokem pouze na věc movitou; nebo při pojistném podvodu jsou předmětem útoku prakticky jen peníze
- Pozn. Předmětem útoku může být i elektřina - - - nelze ji zařadit pod pojem věc

- z hlediska jednání a následku rozlišujeme 4 skupiny trestných činů:
a) obohacovací (např.krádež, zpronevěra, podvod)
b) poškozovaní (např. poškozování cizí věci)
c) „krádež užitku“ = futurum usus (neoprávněné užívání cizí věci)
d) Kořistění z trestného činu jiné osoby (podílnictví)

- rozhodující je hodnota, o kterou byl majetek poškozeného zmenšen, nikoliv obohacení pachatele
- subjektivní stránka – záleží v úmyslu – musí se vztahovat na všechny znaky objektivní stránky, tedy např. na okolnost, že jde o cizí věc

„Kdo poškodí důležitý kulturní nebo jiný důležitý obecný zájem tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou nebo zašantročí vlastní věc, která požívá ochrany podle zvláštních předpisů, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.“

- svolení poškozeného vylučuje protiprávnost jednání, dodatečné svolení snižuje stupeň nebezpečnosti pro společnost
- trestní sankce – od nejnižších až k horní hranici 12 let odnětí svobody u obohacovacích t.č.; v úvahu přichází s odnětím svobody i peněžitý trest

XVII) ZNEUŽÍVÁNÍ INFORMACÍ V OBCHODNÍM STYKU

II) v druhém případě jednání spočívá v tom, že pachatel poruší zákaz konkurence – uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikům ohledně nichž platí zákaz konkurence
 tzn. Člen představenstva, prokurista nebo ředitel nesmí být podnikatelem ani členy statutárních a dozorčích orgánů právnických osob s obdobným předmětem činnosti
- okruh pachatelů je upraven šíře, než je tomu u zákazu konkurence v obchodním zákoníku; pachatelem může být – člen orgánu, společník, podnikatel, účastník na podnikání, pracovník podniku/organizace, který má vedoucí postavení

- subjektivní stránka – v obou případech jde o úmyslné zavinění; jde o úmysl opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch – zlepšení postavení na trhu, hmotný zisk…

XVIII) TRESTNÉ ČINY DAŇOVÉ (NEODVEDENÍ DANĚ, POJISTNÉHO NA SOC.ZABEZPEČENÍ, NA ZRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ A PŘÍSPĚVKU NA STÁTNÍ POLITIKU ZAMĚSTNANOSTI, ZKRÁCENÍ DANĚ, POPLATKU A PODOBNÉ POVINNÉ PLATBY, NESPLNĚNÍ OZNAMOVACÍ POVINNOSTI V DAŇ.ŘÍZENÍ)

Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
(1) Kdo jako plátce ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost za poplatníka odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, nebo příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.

Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

(2) Odnětím svobody na jeden rok až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 prospěch velkého rozsahu.

Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
(1) Kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.
(2) Stejně bude potrestán, kdo vyláká výhodu na některé z povinných plateb uvedených v odstavci 1.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 nejméně se dvěma osobami,
b) poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru, nebo
c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
(4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu.

- Objektem t.č. je zájem na správném vyměření daně, cla, pojistného a soc.zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatku nebo jiné podobné dávky
- Jde vlastně o speciální případ podvodu
- Jednání – pachatel tyto dávky zkrátí ve větším rozsahu; zkrácení je jednání, v důsledku něhož je poplatníkovi vyměřena nižší daň (poplatek, dávka) nebo k vyměření nedojde

Poškozování spotřebitele

- obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty
I)
V prvním případě je objektem t.č. majetek, důvěra v poctivost obchodu a služeb. Jde o speciální případ podvodu.
Objektivní stránka – pachatel na cizím majetku způsobí škodu nikoliv nepatrnou tím, že poškozuje spotřebitele.
Spotřebitelem – spotřebitelem je fyzická osoba; nakupuje výrobky/služby pro přímou osobní spotřebu, pro sebe a příslušníky své domácnosti. Spotřebitelem může být i právnická osoba, která nakupuje a užívá výrobky a služby obdobně jako fyzická osoba – není to podnikatel při své podnik.činnosti, když kupuje zboží pro svou provozovnu…
Pachatelem může být pracovník spol.provozující obchod/služby; soukromý podnikatel podnikající neoprávněně…
Zavinění má formu úmyslu.

II)
Objektem t.č. je důvěra v kvalit výrobků, prací a služeb, které se nabízejí na trhu. Občan předpokládá náležitou ochranu spotřebitele.
Jednání spočívá v tom, že pachatel uvede na trh výrobky, práce či služby a zatají při tom jejich podstatné vady.
Podstatné vady – takové, které výrazně zatěžují řádné použití …
Pachatelem je ten, kdo rozhoduje o uvedení … na trh nebo ten, kdo takový výrobek skutečné uvádí. Odpovědnost je třeba řešit podle toho, jakou práci osoba skutečně vykonává, nikoliv jen podle jejího zařazení napsaného v pracovní smlouvě.
Jde o t.č. úmyslný.

Porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou

- objektem t.č. jsou obecné zájmy hospodářské i jiné (kulturní, zdravotnické, bezpečnostní), pokud mohou být ohroženy nekontrolovaným pohybem zboží přes státní hranici
- objektivní stránka – pachatel poruší zákaz nebo omezení dovozu/vývozu/průvozu zboží; posuzuje podle norem upravujících dovoz, vývoz a tranzit  tzv.blanketní dispozice = úprava je obsažena v celním zákoně č.13/1993 Sb. Ve znění novely a řadě právních norem
- ohrožení obecného zájmu a to hospodářského je podstatné, jestliže cena zboží překročí zhruba částku 80.000Kč
- jde o úmyslný t.č.

XVII) ZNEUŽÍVÁNÍ INFORMACÍ V OBCHODNÍM STYKU
- Objektem t.č. je hospodářská kázeň – zacházení s informacemi, které někdo získá z titulu svého postavení nebo zneužívání zákazu konkurence
- Obecně lze říct, že objektem je zásada rovnosti subjektů trhu

I) jednání záleží v prvním případě v tom, že pachatel neoprávněně užije informace dosud nikoliv veřejně přístupné, které získal z titulu svého postavení, v obchodním styku; jde o informaci, kt.se dozví dřív než ostatní ve věci zainteresovaní – zvýšení ceny, regulace státem určených komodit, sloučení/rozdělení podniku… ; zveřejněním takových informací dochází k ovlivňování rozhodování v obchodním styku; nemusí jít zpravidla o hospodářské tajemství nebo o obchodní tajemství.
 pachatelem je ten, kdo získal uvedenou informaci z důvodu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce

XII) PŘIJÍMÁNÍ ÚPLATKU

- k přijetí slibu stačí, když pachatel učiněnou nabídku neodmítne a souhlasí s ní
- vždy se vyžaduje příčinná souvislost mezi úplatkem a obstaráváním věcí obecného zájmu
- u žádání úplatku je vyšší trestní postih - - - pachatel jen pasivně nepřijímá, ale je ve věci aktivní
- t.č.je dokonán přijetím slibu, samotného úplatku nebo vznesení požadavku
- subjektem tohoto t.č.může být pouze osoba, která má účast na obstarávání věcí obecného zájmu; ten, kdo to zprostředkuje je pouze pomocníkem k t.č
- pro trestnost přijímání úplatku se vyžaduje po subjektivní stránce úmysl

XIII) PODPLÁCENÍ
- Objektivní stránku mohou naplnit:

A) poskytnutí úplatku
B) nabídka úplatku
C) slib úplatku
- vždy v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu
- pro trestnost tohoto jednání není rozhodující odmítnutí úplatku
- subjektem tohoto t.č. (na rozdíl od subjektu přijímání úplatku) může být kdokoliv
- po subjektivní stránce jde o úmysl

XIV) NEPŘÍMÉ ÚPLATKÁŘSTVÍ

- Je tzv. úplatnou intervencí, působící na výkon pravomoci veřejného činitele
- Objektivní stránka:
A) žádost o úplatek
B) přijetí úplatku
C) poskytnutí, nabídka, slib úplatku jinému … §162 odst.2

- na rozdíl od úplatkářství se tu požaduje působení výlučně na výkon pravomoci veřejného činitele
- z hlediska subjektivní stránky jde o úmysl
- jestliže pachatel neměl úmysl od začátku působit na veřejného činitele, ale jen chtěl získat výhodu, nejde o nepřímé úplatkářství, ale o trestný čin podvodu(nebo jeho pokusu)
- jestliže pachatel žádá nebo příjme úplatek pro osobu, kt.je veřejným činitelem nebo obstarává věci obecného zájmu, a jedná v součinnosti s touto osobou jako zprostředkovatel, může jít o účastenství na t.č. přijímání úplatku


XV) ZÁNIK TRESTNOSTI ÚPLATKÁŘSTVÍ
- hlava 5., §65,66,67 a 67a - - - obecně, zánik trestnosti t.č. pro společnost obecně
- účinná lítost – jestliže pachatel dobrovolně škodlivý následek trestného činu zamezil, zabránil, oznámil … t.č. jsou vyjmenovány v zákoně
- promlčení trestného činu…

XVI) TRESTNÉ ČINY PROTI HOSPODÁŘSKÉ SOUSTAVĚ (NEOPRÁVNĚNÉ PODNIKÁNÍ, POŠKOZOVÁNÍ SPOTŘEBITELE, PORUŠOVÁNÍ PŘEDPISU V OBĚHU ZBOŽÍ VE STYKU S CIZINOU)

Neoprávněné podnikání
- účelem tohoto ustanovení je zajistit rovnost subjektů hosp.soutěže ve vztahu ke státní regulaci (bezpečnost práce, hygienické předpisy apod..), v souvislosti s předpisy, které musí osoby podnikající v souladu s živnostenským zákonem a dalšími předpisy dodržovat

objektivní stránka – záleží v tom, že pachatel neoprávněně ve větším rozsahu výdělečně podniká.
Podnikání definuje obchodní zákoník v §2..

Př. Výdělečného podnikání – poskytování služeb, výrobní podnikání.

- trestní odpovědnost je omezena na nedovolené podnikání ve větším rozsahu – soustavná činnost provozovaná zpravidla alespoň 6 měsíců
- musí jít o neoprávněnou činnost, tj. činnost k níž je třeba získat oprávnění – splnění obecných podmínek živnostenského zákona a ohlášení živnosti
 neoprávněné je podnikání překračující rámec povolení
Pachatelem může být občan provozující výdělečné podnikání, nemůže to být právnická osoba.
Po subjektivní stránce je vyžadován úmysl – musí se vztahovat i k znaku „neoprávněně“.

Návodce

Návodce – ten, kdo v jiném úmyslně vzbudí rozhodnutí spáchat t.č. – přemlouváním, poučením, radou, rozkazem, sázkou, zjednáním za mzdu, pohrůžkou nebo jinak… Návod může být proveden ústně, písemně nebo jinak. Návod musí směřovat vůči určité osobě, ale také k individuálně určitému trestnému činu. Pro trestní odpovědnost návodce je nutná příčinná souvislost mezi činnosti a t.č. - - - objektivní stránka; subjektivní stránka - - - vyžaduje úmysl.

Provokatér – navede jiného k t.č., aby jej pak udal; je taky trestně odpovědný!

Pomocník – ten, kdo jinému úmyslně umožní nebo usnadní spáchání t.č.
(podpora pachatele po dokončení t.č. může být trestná jako nadržování; případně neoznámení t.č. nebo podílnictví )
Promlčení trestného činu - - - projít.

XII) PŘIJÍMÁNÍ ÚPLATKU
- §160 odst. 1

- objektivní stránka t.č. je tvořena třemi formami jednání:

A) přijetí úplatku
B) přijetí slibu o poskytnutí úplatku
C) žádání úplatku

Trestání přípravy a pokusu

- příprava je trestná podle trestní sazby stanovené na t.č., k němuž směřovala, jestliže trest.zákon nestanoví ve zvláštní části něco jiného
- pokus je bez výjimky trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný t.č.

projít zvlášť závažné t.č. viz.zákon
kdy trestnost zaniká… kulpulózní t.č. – z nedbalosti
zánik přípravy a pokusu – dobrovolným upuštěním, dobrovolným včasným oznámením

XI) SOUČINNOST A ÚČASTENSTVÍ

Trestná součinnost
- na t.č. se podílí víc spolupachatelů nebo pachatel i jiné osoby - - - zejména tím, že t.č.pachatele nebo spolupachatelů úmyslně vyvolávají nebo takový čin usnadňují, nebo posléze pomáhají uniknout trestnímu stíhání nebo trestu
- t.č.spáchaný v součinnosti je pro společnost nebezpečnější než stejný čin spáchaný jedním pachatelem
- patří sem např.: podněcování, schvalování t.č., nadržování, nepřekážení trestného činu, neoznámení trestného činu; zločinné spolčení
- povahu součinnosti spolčení a srocení, které jsou formami připravy
- účastenství je vlastně kvalifikovaná forma součinnosti dvou i více osob – v širším smyslu do účastenství zahrnujeme A) spolupachatelství; B) organizátorství, návod a pomoc  v užším slova smyslu - - - organizátorství, návod a pomoc

Pachatel

- trestní zákon §9 odst.1
- … je ten, kdo spáchal čin sám; musí vykonat činnost, která je popsána v dispozici nebo se o takovou činnost musí pokusit
- U zvlášť závažných t.č. může činnost pachatele záležet na pouhé přípravě
- Jestliže zákon vyžaduje ke spáchání t.č. zvláštní vlastnost, pachatelem může být pouze ten kdo má požadované vlastnosti, jiná osoba je pouze účastník

Nepřímý pachatel
- Když pachatel užije k vykonání t.č. jiné osoby, která sama nejedná, nebo nejedná „zaviněně“  tzv. živý nástroj v rukách pachatele
- za nepřímého pachatele označujeme:
a) ten, kdo úmyslně užil k t.č. nepříčetné osoby nebo trestně neodpovědné pro nedostatečný věk
b) osoby, kt. jednala v skutkovém omylu – nemohla chápat význam svého jednáni
c) kdo zneužije osoby, kt. jednala kulpózně (= z nedbalosti), nejednala ve specifickém úmyslu, kt. vyžaduje skutková podstata
d) kdo donutí jiného fyzickým násilím
e) kdo donutí jiného pohrůžkou
f) zneužije svého práva dávat rozkazy
- osoba, kt. je „živým nástrojem“, není odpovědna vůbec nebo jen omezeně
- nepřímý pachatel je odpovědný pro úmyslný t.č., který spáchal prostřednictvím živého nástroje

Spolupachatel

- musí jít o spáchání t.č. společným jednáním = objektivní podmínka (=každý ze spolupachatelů uskutečnil všechny znaky skutkové podstaty t.č.  všichni vnikli do prodejny)
- dalším spol.znakem – úmysl k tomu směřující
- všichni spolupachatelé však nemusí jednat stejně (osoba A znehybní ženu, B jí znásilní – je to jedna skutková podstata, která vyžaduje dvojí jednání)
 spolupachatelství musí u všech spolupachatelů tvořit skutkovou podstatu téhož t.č.

Souběžné spolupachatelství – dva zloději nezávisle na sobě kradou v jednom obchodním domě, aniž by o sobě věděli - - - jejich činy se posuzují samostatně.

Pokud byl trestný čin spáchán ve spolupachatelství, odpovídá každá osoba jako by t.č. spáchala samostatně..

- spolupachatelství je vyloučeno u t.č. spáchaných z nedbalosti

Organizátorství, návod, pomoc
- organizátor, návodce, pomocník je účastníkem na dokonaném t.č. nebo na jeho pokusu

organizátor – kdo spáchání t.č. zosnoval / řídil , pokud není – vzhledem k přímé účasti na t.č. – spolupachatelem; organizátorství je nebezpečnou formou t.č.- proto je přitěžující okolností; v některých případech je důvodem vyšší trestní sazby. Organizátor je odpovědný za všechny činy, které řídil nebo zosnoval, bez rozdílu, do jaké míry si osoby plán provádějící jsou vědomy činnosti organizátora.

Příprava k t.č.

- je to první relevantní trestněprávní stádium na cestě od úmyslu až po spáchání t.č..
- co předcházelo přípravě – myšlenka, projev – nemůže být ještě t.č.
- def. Vymezená v zákoně: „…úmyslné vytváření podmínek pro spáchání t.č. …“
- nejtypičtější způsoby připravovaného jednání:
o organizování t.č,
o opatřování a přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání
o spolčení, srocení
o návod, pomoc
- jde o jednání, které nejsou uvedena ve znacích t.č., ale směřují bezprostředně k dokonání t.č.

- spolčení – dohoda 2 nebo více osob o budoucím úmyslném t.č.; jeho obsahem je budoucí spolupachatelství, organizátorství, pomoc
- budoucí čin nemusí být dohodnut do podrobností
- srocení – shluk alespoň 3 osob, k němuž došlo třeba i bez výslovné dohody, kt.je zaměřen k individuálně určitému t.č., ke kterému má ihned dojít

Příprava směřuje:
a) k trestnému činu téže osoby (opatřování věcí)
b) nebo k t.č.jiné osoby (pomoc/návod)
c) t.č.osoby vlastní nebo i jiné (spolčení)
- příprava je jednání úmyslné

Pokus trestného činu

všechny znaky skutkové podstaty t.č.
- vymezení pokusu (§8 t.zák.) – musí splnit tyto znaky:

1. jednání nebezpečné pro společnost, které bezprostředně směřuje k dokonání t.č.
2. úsmysl spáchat t.č.
3. nedostatek dokonání

ad 1) pachatel začal uskutečňovat jednání popsané v příslušné skutkové podstatě t.č., o jehož dokonání se pokouší - - - tedy začal naplňovat objektivní stránku t.č. (pachatel dal najevo úmysl spáchat t.č. – činnost, kt.objektivně znamená začátek jednání popsaný v dané skutkové podstatě)
 bezprostřední význam pro dokonání t.č. má zejména – odstraňování překážek (např.probourání se do klenotnictví, které hodlám vykrást); použití prostředků k uskutečnění zločinného cíle (- použití paklíče); působení na hmotný předmět útoku (- spoutání oběti, kt.chci usmrtit; jednání v časové a místní spojitosti s následkem…
ad 2) v obsahu úmyslu není rozdíl mezi pokusem a dokonaným t.č.; úmysl zahrnuje všechny skutečnosti, kt.tvoří znaky trestného činu
 pokus je trestný u t.č.úmyslných – úmysl musí obsahovat vůli dokonat ten který t.č.

ad 3) nedostatek účinku = následku, který je znakem skutkové podstaty t.č.; pokus vyvolává jen nebezpečí způsobení tohoto následku - - - pokus vraždy není spojen s usmrcením oběti, ale s nebezpečím jejího usmrcení

Trestnost přípravy a pokusu zaniká:

a. dobrovolným upuštěním od dalšího jednání směřujícího ke spáchání = dokonání t.č. a odstranění nebezpečí, které vzniklo chráněnému zájmu z podniknuté přípravy nebo pokusu
b. dobrovolným včasným oznámením o přípravě nebo pokusu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu (voják může učinit oznámení veliteli)

- důvodem zániku trestnosti - - -podstatně se snížila nebezpečnost pachatelova činu pro společnost
- trestnost dokončeného trestného činu nezaniká = tzv. kvalifikovaný pokus – ani dobrovolným upuštěním

Kvalifikovaný pokus/příprava  jednání, které skutečně vykonal a které již naplňuje skutkovou podstatu t.č.
Pachatel je pak odpovědný za dokonaný čin, který již spáchal - - - vrah upustil od dokonání vraždy, ale již způsobil těžkou újmu na zdraví.
- neukončený pokus - - - pachatel ještě neučinil vše, co pokládal za potřebné k dokonání trestného činu, tím že v jednání nepokračuje a současně odstraní nebezpečí, které hrozilo, může se stát beztrestným - - - př. Míření zbraní na někoho s úmyslem usmrtit, ale následné odhození… (neplatí vždy)
X
- pokus ukončený - - - pachatel uskutečnil vše, co považuje za nezbytné k dokonání t.č., avšak k dokonání t.č. přesto nedojde - - - př. Pachatel vystřelí s úmyslem usmrtit, ale nezasáhne - - - dokonaný trestný čin
 v tomto případě pachatel nemá reálnou možnost na zánik beztrestnosti

IX) POUŽITÍ ZBRANĚ, VÝKON POVOLÁNÍ A PRÁVA

- oprávněná osoba je povinna co nejvíce ušetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje, musí dbát opatrnosti
- zákon nemá ustanovení, které by privilegovaně postihovalo osoby, které překročily podmínky pro použití zbraně
- mimo uvedené případy jsou privilegované osoby oprávněny jednat v nutné obraně nebo krajní nouzi podle obecných zásad

Plnění jiných práv a povinností – výkon povolání a práva
- jestliže nějáká norma, kt.je součástí zákona, prikazuje nebo povoluje určitým způsobem, pak není takový čin nebezpečný pro společnost a ani nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu

o plnění zákonné povinnosti
 nemůže být t.č. i když zdánlivě má znaky t.č.; plnění rozkazu, pokud je závazný, nemůže být trestným činem, podle vojenského řádu rozkaz zřejmě zločinný záměr není; podle zák.o služebním poměru příslušníků PČR je policista povinen odepřít splnění rozkazu nadřízeného, jestliže by jeho splněním spáchal trestný čin
o výkon práva
 nenaplňuje skutkovou podstatu t.č. (zavřou-li rodiče dítě doma, aby se učilo, nebrání mu v užívání osobní svobody neoprávněně)

O vykonávání dovolené činnosti

- je s ní spojeno určité nebezpečí (obyčejně pro život), tím, že právní řád takovou činnost připouští, projevuje souhlas s nutnou mírou nebezpečí - - - toto nebezpečí je vyváženo důležitým zájmem pro společnost; nesmí dojít k překročení dovolené míry nebezpečí při takovéto činnosti = nejde o trestný čin, i když dojde k poruše , které se snaží příslušný předpis čelit.

o Výkon povolání
- Např. při výkonu lékařského zákroku (amputace nohy – s souladu s řádnou indikací zákroku, poznatky vědy, cílem léčby, atd.)

Riziko při výrobě a výzkumu:
- při zavádění nové techniky, zkoušení nových výrobků, odvracení nebezpečí,kt. vzniklo při výrobě a při výzkumu je třeba zájmy chráněné vystavit nebezpečí – kvůli vědeckotechnickému pokroku
- musí tu být cíl společensky prospěšný

Svolení poškozeného:
- svolením se tak stává čin jinak nepovoleným zásahem do práv poškozeného, činem povoleným
- toto svolení má význam tehdy:
o jde-li o zájem jednotlivce, o nichž může rozhodovat on sám a nedotkne se to zájmů společnosti
o je-li svolení vážné, dobrovolné a nevyvolané lstí
o je-li dáno osobou, kt.je schopna učinit závazný projev v tomto směru
o je-li dáno před činem nebo současně s činem

- souhlas daný po činu nevylučuje trestní odpovědnost
- tento souhlas má význam zejména u majetkové trestné činnosti

X) VÝVOJOVÁ STÁDIA TRESTNÉ ČINNOSTI

uvedené  pachatel užije násilí v úmyslu zmocnit se peněz poškozeného
- vývojová stádia t.č. rozlišujeme:

1. příprava
2. pokus
3. dokonaný čin
- ne vždy se pachateli podaří t.č.dokonat !
- předčasně dokonané t.č. – materiálně je pouze pokusem, ale z důvodu zvláštní nebezpečnosti pro společnost je pro tyto činy stanovena nižší trestní sazba - - - „kdo v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu … si dá slíbit úplatek ...“
- dokonanému t.č. se nebezpečností blíží pokus, nejmenší nebezpečí představuje příprava
- platí, že pachateli se přičítá jen nejzávažnější forma, nejbližší dokonání
- ukončení t.č. – u krádeže je naplněna skutková podstata t.č. už v prvním případě = čin je dokonán, ale trestná činnosti pokračuje, bude ukončena až posledním útokem, který je součástí pokračování
- podobně je tomu i u hromadných t.č., trestný čin trvající je ukončen až odstraněním protiprávního stavu
- všechna stádia předcházející dokonání t.č. přicházejí v úvahu jedině v úmyslně formě a u úmyslných t.č.

O vybočení z mezí krajní nouze jde:

a) jestliže následek byl stejný nebo závažnější než ten, který hrozil
b) jednání nebylo provedeno v době, kdy nebezpečí bezprostředně hrozilo (před nebo po..)
c) nebezpečí bylo možné odvrátit jinak (s menšími následky)
d) byla tu povinnost nebezpečí snášet

- krajní nouze vylučuje protiprávnost !!!

IX) POUŽITÍ ZBRANĚ, VÝKON POVOLÁNÍ A PRÁVA
- Po nutné obrané, krajní nouzi je toto 3.případ,kt. vylučuje protiprávnost
- Je výslovně upraven v trestním zákoně - §15

o Zák. 76/1959 Sb. O některých služebních poměrech vojáků, později odkazuje na zákl.řád Ozbrojených sil ČSFR z r.1992
o 283/1991 Sb. O policii ČR
o 553/1991 Sb. O obecní policii
o 124/1992 Sb. Vojenské policii (§23)
o 555/1992 Sb. O vězeňské stráži a justiční stráži ČR (§18)
o Celní zákon 13/1993 Sb. (§40)
o 154/1994 Sb. O bezpečnostní informační službě (§5)

- Tyto předpisy povolují použití zbraně ještě v jiných případech než je krajní nouze nebo nutná obrana

Vybočení z mezí „nutné obrany“ = exces:

a) exces intenzivní = obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku (např. střelba na vetřelce,kt. vnikl z neznámých důvodů přes plot na zahradu vily, aniž by tu byly okolnosti nasvědčující bezprostředně hrozící agresi
b) exces extenzivní = obrana nebyla s hrozícím nebo trvajícím útokem současná, tj. v obraně bylo pokračováno ještě v době, kdy útok skončil, nebo obrana byla předčasná
- vybočení z mezí nutné obrany je pro společnost nebezpečné, je trestné podle toho, jaká skutková podstata trestného činu byla tímto jednáním naplněna
- obrana putativní – odpovědnost toho, kdo odvrací domnělý útok je nutné posuzovat podle zásad o skutkovém omylu
- není žádána subsidiarita - - - konfliktu se nešlo vyhnout jinak - útěkem

VIII) KRAJNÍ NOUZE
- Podstatou krajní nouze je , že dochází k střetnutí dvou zájmů chráněných právem (ovšem mimo případ nutné obrany a další případy..)
- Střetnutí těchto zájmů záleží v tom, že jednomu zájmu hrozí porucha, která může být odvrácena pouze poruchou druhého zájmu  např. strhnutí střechy vlastníka domu a tím ho poškodit, aby nedošlo k dalšímu šíření požáru
- Takový čin je oprávněný, nemůže být trestný
- Stav krajní nouze podle zákona vylučuje protiprávnost činu i nebezpečnost pro společnost
- K činu v krajní nouzi je oprávněn v zásadě každý, ten, jehož zájmy jsou ohroženy, ale i ten, jehož zájmy ohroženy nejsou - - - tzv.pomoc v nouzi

Při krajní nouzi se odvrací nebezpečí, které:

a. hrozí zájmům chráněným trestným zákonem
b. hrozí přímo
c. nelze za daných okolností odvrátit jinak
d. ten, komu nebezpečí hrozí, není povinen jej snášet (pokud není profesionál – policista, hasič… apod.)

- nebezpečí je stav hrozící poruchou, původ nebezpečí zpravidla nerozhoduje
- může být způsobeno živelní silou nebo člověkem
- nebezpečí může být způsobeno útočníkem, proti němuž je jinak přípustná (v širším rozsahu) též nutná obrana; nebo osobou, která je následně sama ohrožena (dráždění zvířete…)
- nebezpečí musí hrozit zájmům chráněným trest.zák.; společnosti nebo jednotlivci, ať už jde o ohrožení života,zdraví nebo svobody, majetku, důstojnosti, cti …; musí hrozit bezprostředně (o krajní nouzi nejde pokud nebezpečí již pominulo, nebo je v budoucnu možné); dále je podmínkou krajní nouze, že nelze odvrátit jinak = subsidiarita
- ohrožený musí využít možnosti vyhnout se nebezpečí – např. útěkem
- o krajní nouzi nejde, jestliže ten, komu hrozí, je jej povinen snášet – voják ve válce, hasič, apod.
- následek způsobený odvracením nesmí být zřejmě stejně závažný nebo závažnější, než ten, který hrozil
- nebezpečí nemusí být skutečné – jestliže nebezpečí existuje jen v představě pachatele, jde tedy o nebezpečí domnělé, je třeba trestnost posoudit se zřetelem na skutkový omyl.

Omyl právní

- Spočívá v neznalosti nebo mylném výkladu norem trestního práva anebo právních norem mimotrestních relevantních pro trestněprávní posouzení

Pohnutka – není většinou znakem skutkové podstaty trestného činu; má však význam pro správné posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost a uplatní se při výměře trestu; může být okolností polehčující nebo přitěžující, může odůvodnit snížení trestu…

Znakem skutkové podstaty trestného činu může být i Cíl = účel , tzv. společný zámět, cíl jednání pachatele je podstatným znakem pokračování v trestném činu a trestných činů hromadných.

VII) NUTNÁ OBRANA
- Patří mezi okolnosti vylučující protiprávnost
- její podstatou je odvracení útoku na společenské vztahy chráněné trestním zákonem, a to činem, který by jinak byl trestným činem, namířeným proti útočníkovi
- čin provedený v nutné obraně není postižitelný ani trestem ani jinou sankcí
- je to jednání ve shodě s trestným zákonem, pokud se chrání tytéž zájmy, které chrání i ON
- nutná obrana je privilegovaný případ - - - místo jakéhokoliv nebezpečí je tu útok, škoda nepostihuje kohokoliv, ale útočníka
- nutná obrana je ve vztahu speciality k institutu krajní nouze
- je k ní oprávněn kdokoliv i když útok nesměřuje proti němu samému, i když útokem není sám dotčen

VII) NUTNÁ OBRANA

- nutná obrana směřuje proti útoku, který ohrožuje společenské vztahy chráněné trestním zákonem a který přímo hrozí nebo trvá
- útok je úmyslné protiprávní jednání člověka, jež je nebezpečné pro společnost  jen takovéto jednání ospravedlňuje obranu proti útočníkovi, jejíž podmínky jsou oproti jednání v krajní nouzi mírnější
 čin osoby duševně choré ohrožující společnost nelze pokládat za útok, nýbrž za nebezpečí odůvodňující krajní nouzi
- útok bývá zpravidla trestným činem (až na bagatelní případy, nepřístojnosti, slabší útoky, které nemají následek ublížení na zdraví)
- útok mívá většinou formu konání, ale může být též opominutím (=neopuštění cizího bytu a setrvání v něm)
- útok musí ohrožovat některou z hodnot chráněných trestným zákonem
- nutné obrany lze užít např. v případě útoku na život, zdraví, majetek, důstojnost a čest; chráněn je nejen jednotlivec, ale i skupina nebo celospolečenské zájmy (státní tajemství)
- čin v nutné obraně je čin dovolený, není proti němu přípustná obrana
- přímo hrozící útok je ten, který má bezprostředně nastat, není třeba s obranou čekat, až začne
- nutná obrana však není přípustná proti útoku teprve připravovaném, který ještě nehrozí bezprostředně; proti útoku již ukončenému

- proti útočníkovi je dovolena obrana, která není zjevně nepřiměřená způsobu útoku; ale musí být tak intenzivní, aby útok odvrátila – musí být silnější
- hranice nutné obrany je u nás velmi široká – dovoluje, aby byla obrana intenzivnější než „přiměřená“, ale nesmí být zjevně nepřiměřená

Konstrukce skutkových podstat trestných činů z hlediska zavinění

- K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění nestanoví-li zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti

Omyl – neshoda pachatelova „vědění“ se skutečností
o Omyl skutkový
- Skutkový pozitivní – člověk se mylně domnívá, že taková okolnost tu je; osoba se domnívá, že existují všechny znaky podmiňující její trestní odpovědnost, ale ve skutečnosti některý znak chybí; pachatel se mylně domnívá, že platí padělaným platidlem - - -.jednání, kterých se pachatel dopouští v úmyslu spáchat trestný čin, k němuž však nemůže dojít vzhledem k omylu  takové jednání je trestné jako pokus (popř. příprava), pokud je pro společnost nebezpečné…

- Skutkový negativní – člověk nezná okolnost podmiňující trestní odpovědnost (např. pachatel střílí do křoví, domnívá se, že je tam zvěř a zasáhne člověka)  skutkový omyl negativní vylučuje odpovědnost za úmyslný trestný čin a trestný čin spáchaný z vědomé nedbalosti

Putativní obrana = pachatel se mylně domnívá, že jde o skutečnosti odůvodňující nutnou obranu – např. útok z žertu vyhodnotí jako vážný…

Nedbalost

Nedbalost – druhá forma zavinění; pachatel ví, že svým konáním může ohrozit zájem chráněný trest.zák.,ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že takové ohrožení nezpůsobí.
Nedbalost nevědomá – pachatel nevěděl, co může způsobit, ač to vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět mohl.
Všechny činy, u nichž postačí nedbalost, lze spáchat nedbalostí vědomou i nevědomou..
Pro oba druhy nedbalosti je společné, že chybí složka vůle --- pachatel nechce způsobit následek a ani není srozuměn s tím, že jej způsobí. Ale jednání samo je zde aktem volním.
Měřítkem nedbalosti je zachovávání určité míry opatrnosti.

Míra opatrnosti je vymezena spojením objektivního a subjektivního vymezení
Objektivní vymezení --- od každého žádá stejnou míru opatrnosti, jen vyjímečně opatrnost vyšší - - - od těch, kdo vykonávají určité povolání (lékař, řidič,stavební technik…).
Rozsah povinné opatrnosti trestní zákon neuvádí.

Subjektivní vymezení – míra opatrnosti, kterou je schopen pachatel vynaložit v konkrétním případě = individuální hledisko. Při jejím posouzení přihlížíme k vlastnostem i okamžitému stavu pachatele - - - vzdělání, výchova, obecné životní zkušenosti, inteligence, kvalifikace, zaměstnání, postavení, zdravotni i duševní stav …
Současně se přihlíží k okolnostem konkrétního činu – viditelnost, povětrnostní podmínky, povrch vozovky, apod.

Nedbalost nelze ztotožňovat s opominutím, Jednání z nedbalosti lze uskutečnit konáním i opominutím.

Zavinění je vybudováno na 2 složkách:

a) složka vědění (intelektuální, představová)
b) na složce vůle (něco chtít udělat a být s tím i srozuměn)
 zavinění úmyslné X z nedbalosti
úmyslné zahrnuje vždy složku volní; u z nedbalosti tato složka chybí

- o zavinění nelze hovořit u nepříčetného - - - nepříčetnost vylučuje zavinění

Pro pojem zavinění nejsou důležité jen jeho formy, ale i obsah.
 co pachatel musí vědět a chtít, s čím musí být srozuměn, o čem ví, co měl a mohl vědět…

Zvinění ve formě úmyslu nebo z nedbalosti může být různé intenzity, různého stupně; míra zavinění je určována jeho formou i obsahem - - - úmysl je těžší forma zavinění než z nedbalosti.

Úmysl – rozlišujeme:
A) přímý – pachatel věděl, že způsobem uvedeným v trest.zák.poruší nebo ohrozí zájem chráněný zákonem a chtěl toto způsobit
B) nepřímý = eventuální – pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit ohrožení… a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
- úmysl přímý znamená vyšší stupeň zavinění

Znaky charakterizující subjekt t.č.:

- fyzická osoba, příčetnost, věk, speciální subjekt, konkrétní subjekt
- důležité pro posouzení trestní odpovědnosti, výměru trestu, pro zařazení obžalovaného do příslušného typu věznice, pro upuštění od potrestání, pro podmíněné propuštění, pro upuštění od potrestání…

VI) SUBJEKTIVNÍ STRÁNKA TRESTNÉHO ČINU
- patří sem zavinění a ostatní znaky charakterizující tuto stránku – např. pohnutka
- objektivní stránka charakterizuje v podstatě vnější znaky trestného činu
- do subjektivní stránky se shrnují znaky vnitřní – psychika, duševní život pachatele - - - nejvýznamnější z těchto znaků je zavinění  úmyslné, z nedbalosti
- jedna ze zásad trestního práva: „bez zavinění není trestný čin ani trest“ = zavinění je podmínkou trestní odpovědnosti, nelze pachateli přičítat k tíži žádnou skutečnost, na níž by se nevztahovalo zavinění.
- Zavinění je jediným obligatorním znakem subjektivní stránky t.č. (ve formě zavinění nebo nedbalosti)
- Ostatní znaky subjektivní stránky t.č. jako pohnutka jsou fakultativní – jsou zákonnými prostředky pouze některých t.č.

Zavinění – vnitřní=psychický vztah člověka k určitým skutečnostem, jež zakládají trestný čin… např.pachatel vraždy ví , že jeho konání má za cíl usmrtit napadeného.

V) SUBJEKT TRESTNÉHO ČINU

- Trest za t.č.může být uložen jen tomu, komu byl tento čin dokázán (platí v demokratickém právním státě)v řádném soudním řízení
- České trestní právo nezná kolektivní odpovědnost/trest (nelze potrestat všechny v hospodě za to,že se někomu ztratila peněženka), odpovědnost za cizí vinu, odpovědnost právnických osob

- Některé trestné činy vyžadují zvláštní vlastnosti pachatele nebo jeho zvláštní postavení či způsobilost - - - konkrétní / speciální subjekt; jestliže zákon tuto vlastnost/způsobilost vyžaduje, pak může být pachatelem nebo spolupachatelem osoba, která požadovanou vlastnost má.
- Organizátorem/návodcem může být i osoba, která požadovanou vlastnost nemá
- Pak hovoříme o znacích skutkové podstaty charakterizující pachatele t.č.

o Konkrétní subjekt
 Např. matka dítěte jako pachatelka vraždy novorozeného dítěte matkou; dlužník jako pachatel poškozování věřitele
o Speciální subjekt
 Sem patří např. vojenské trestné činy, trestné činy veřejných činitelů, trestný čin křivé výpovědi (může se ho dopustit pouze svědek, znalec nebo tlumočník)

- Subjektem trestného činu může být občan ČR, za určitých podmínek cizí státní příslušník, i osoba bez státní příslišnosti

Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně

o poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník).

- Na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného.
- Věk - do v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný;

def.: … pachatelem t.č. mohou být jen osoby sociálně zralé, schopny nést důsledky trestní odpovědnosti … musí nabýt takového stupně dospělosti biologické i soc.-psych.,aby byly schopny rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost a ovládat své jednání…

- trestní odpovědnost začíná den po dovršení 15 roku věku – do 18 let jsou tito označování jako „mladistvý“; po 18 roku – plná trestní odpovědnost
- Nepříčetnost - Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný

Příčinný vztah

- Z uvedeného vyplývá, že kauzální význam tu má povinnost konat či nikoliv; opominutí pro způsobení následku má nižší kauzální význam než konání!
- Zásada gradace příčinné souvislosti – podle ní nemají jednotlivé příčiny a podmínky pro způsobení následku stejný význam = = = stupeň způsobení následku může být různý, různé příčiny a podmínky mají různý vliv na způsobení následku

V) SUBJEKT TRESTNÉHO ČINU
- subjekt t.č. = pachatel – muže jím být kdokoliv, kdo je trestně odpovědný; u některých skutkových podstat t.č. je okruh pachatelů omezen (např. zneužívání pravomoci veřejného činitele – pachatel může být pouze veřejný činitel)
- def.: pachatelem t.č.je osoba, která svým jednáním uskutečnila všechny znaky t.č. V tomto smyslu je pachatelem i osoba, kterou trestní zákon kvalifikuje jako spolupachatele nebo účastníka
- Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám – fyzická osoba, která je v době činu příčetná a dovršila 15 rok věku
- Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).

- Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně

o spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor),
o navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce),

Druhy následků:

1) těžší následek – závažnější porucha, ohrožení primárního objektu, zákon v něm shledává přitěžující okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby - - - např. těžké ublížení na zdraví
2) jiný zvlášť závažný následek viz. Uč. Str.89 . . . případ těžšího následku
3) škodlivý následek – jeho zamezení nebo napravení je podmínkou beztrestnosti z důvodu účinné lítosti… je svým obsahem rovněž ohrožení/poškození objektu t.č., projevuje se i na hmotném předmětu útoku ??? př. žhářství
4) zvlášť těžký nebo těžko napravitelný následek - - - pouze porucha, je jednou z podmínek uložení výjimečného trestu

 Příčinný vztah
- Znakem skutkové podstaty každého t.č. je příčinný vztah mezi jednáním a porušením (ohrožením) společenských vztahů, kt.jsou objektem t.č. = příčinný vztah mezi jednáním a následkem
- Požadavek příčinného vztahu znamená – osoba může být trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila
- Dále musí být příčinný vztah mezi jednáním a účinkem (např. způsobení těžké újmy na zdraví); rovněž musí být mezi jednáním a takovým následkem, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby nebo přitěžující okolností.
- Taky je třeba, aby byl příčinný vztah mezi jednáním a škodlivým následkem, kt.je třeba napravit, má-li být pachatel pro účinnou lítost beztrestný
- Stejně tak musí být p.souvislost mezi dobrovolným jednáním pachatele a odstraněním nebezpečí, má-li zaniknout trestnost přípravy či pokusu
- Opominutí – z nauky vyplývá, že je příčinný vztah mezi opominutím a následkem je, ale neexistuje jednoznačný názor - - - např. opominutí konání, k němuž je pachatel povinen  s tím je spojena trestní odpovědnost

Následek:

- druhý obligatorní znak charakterizující objektivní stránku trestného činu je následek trestného činu
- následkem rozumíme porušení nebo ohrožení hodnot, které jsou objektem trestného činu; porušení nebo ohrožení je způsobeno jednáním charakterizujícím trestný čin - - - následek má každý trestný čin
- jako se rozlišuje hl.a vedlejší objekt, rozlišujeme hlavní a sekundární následek

Účinek
- změna na hmotném předmětu útoku
- neplést s následkem !!
- následek se vztahuje k objektu trestného činu, účinek k hmotnému předmětu útoku
- např. u ublížení na zdraví – účinek: zranění poškozeného (hematom na tváři, bolestivost…), následek: porušení zájmu na ochraně zdraví

Třídění trestných činů podle účinku:
o t.č.materiální (výsledečné) – tam, kde je znakem t.č.účinek, není určena forma jednání, účinek může být způsoben konáním i opominutím = nepravý omisivní t.č.
o formální (čistě činnostní) – tam, kde se účinek nežádá
- rozdíl je mezi nimi v okamžiku dokonání, které u první skupiny nastává teprve účinkem

Zvláštní povinnost konat:

zvláštní povinnost konat – pachatel má odpovědnost za násladek (účinek), v době činu porušil zvláštní povinnost konat nebo nějáký právní poměr
X
Obecná povinnost konat – tu stanoví trestní zákon, její porušení nezakládá trestní odpovědnost za následek tím způsobený

Prameny zvláštní povinnosti konat se dělí do 3 skupin:
1. povinnost vyplývající ze zákona (nebo z jiného právního předpisu vydaného na základě zákona (např. ze zákona o rodině vyplývá zvláštní povinnost rodičů pečovat
 o nezletilé dítě)
2. povinnost vyplývající ze smlouvy – povinnost šatnářky pečovat o uschovaný majetek vyplývající ze smlouvy; nesplnění povinnosti v úmyslu podporovat zloděje je pomocí ke krádeži
3. povinnost vyplývající z předchozího nebezpečného jednání (př.příklady ingerence); jde o povinnost odvrátit nebezpečí, které původce nebezpečí sám svým jednáním způsobil

- opominutí je jen tehdy postaveno na roveň konání, jestliže někdo nevykonal to, co bylo jeho právní povinností
Způsob provedení činu – spoluurčuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost; může být i přitěžující okolností (zákeřná vražda, vydíraní se zbraní)

Jednání:

- ve smyslu trestního práva je projev vůle ve vnějším světě (def.)
- je to nejen konání, ale i opominutí
- v jednání se spojuje vnitřní složka = vůle se složkou vnější = projev vůle; hovoříme o jednotě psych.a fyz.stránky jednání
X
- naproti tomu – projev vůle – je i jednáním, které tvoří znaky skutkové podstaty trestného činu spáchaného z nedbalosti, přičemž chtěný následek jednání je z hlediska trestního práva nezávadný (usmrcení rychlou jízdou z nedbalosti – uskutečnění své vůle dostat se rychle do cíle)
- jednání je projev vůle ve vnějším světě - - - vůle řídit pohyb (bodnout, střelit) nebo zdržení pohybu (neposkytnutí léku, péče,…)
- jednáním se rozumí i opominutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen; opominutí může být úmyslné i nedbalostní; předpokladem opominutí je, že pachatel měl vůbec možnost konat to, co bylo jeho povinností

A) komisivní t.č. – lze je spáchat jen konáním (př. Jen konáním lze vyzvědět státní tajemství, sloužit nepřátel.vojsku, apod..)
B) čistě omisivní (pravé omisivní) t.č. – lze je spáchat pouze opominutím (nepřekazit, neoznámit t.č., neposkytnout první pomoc…)
C) nepravé omisivní delikty – lze je spáchat konáním i opominutím - - - např. vražda  může být spáchána zastřelením, otrávením, uškrcením i opomenutím pečovat o nemluvně, ochrnutou osobu, apod.

Předmět útoku

- Účinek není atributem předmětu útoku, protože u t.č.,kt.mají předmět útoku nemusí dojít k účinku (v případě pokusu)
- Hmotný předmět útoku – díky němu lze čin individualizovat a konkretizovat tak, aby nemohl být zaměněn s jiným!

 Předmět útok není podstatným znakem objektu t.č., necharakterizuje tento objekt; není prostředkem, kterým byl t.č.spáchán.

 Předmětem útoků může být např. člověk, ale objekt t.č. může být rozličný (násilný čin proti životu / zdraví člověka…)

IV) OBJEKTIVNÍ STRÁNKA TRESTNÉHO ČINU
- Charakterizuje způsob spáchání trestného činu a jeho následky
- K obligatorním znakům objektivní stránky tr.činu patří způsob jednání, následek tr.činu, příčinný vztah mezi jednáním a následkem
- Fakultativní znaky - - - místo, čas a rovněž účinek (=nemusí být u všech trestných činů)
- Význam objektivní stránky tr.činu - - - jednotlivé tr.činy se od sebe liší nejnápadněji právě objektivní stránkou

Hlavní objekt t.č.

- patří sem nejdůležitější společenské vztahy a zájmy, proti nimž t.č.vždy bezprostředně útočí
- např. vlastnické vztahy u t.č.krádeže
porušení X ohrožení objektu

Vedlejší objekt t.č.
- ostatní spol.vztahy (zájmy), které jsou t.č.postiženy jen nepřímo nebo vzdáleně; tyto objekty mohou být pokaždé jiné a nepatří ke znakům skutkové podstaty.
- Např.v konkrétním případě krádeže to může být výživa rodiny poškozeného

Určení individuálního objektu je nezbytnou podmínkou pro správnou kvalifikaci t.č. a pro určení povahy a stupně nebezpečnosti pro společnost.

Porušení nebo ohrožení objektu t.č.nazýváme následkem.

Předmět útoku
- jen u některých t.č.  je jen fakultativním znakem skutkové podstaty t.č.
- předmětem jsou lidé nebo věci

objekt t.č. – např. zdraví X předmět útoku – člověk, nositel zdraví
- porušení předmětu útoku se nazývá účinek t.č.

III) OBJEKT TRESTNÉHO ČINU

- Patří mezi obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu
- Objektem t.č.rozumíme společenské vztahy (např.vlastnické), zájmy a hodnoty (zdraví, čest, důstojnost, osobní svobodu…) chráněné trestným zákonem
- Ohrožení těchto hodnot je postiženo trestní sankcí
- Trestní represe nenahrazuje jiné prostředky (politické, hospodářské, výchovné…), uplatňuje se pouze u protispolečenských činů zvýšeně nebezpečných pro společnost a jen tam, kde je účelná a účinná
- Třídění objektů t.č.:
o Obecný
o Druhový
o Individuální

Obecný – souhrn všech společenských zájmů chráněných trestným zákonem – vyjádřeno v ustanovení § 1 trestního zákona
Druhový – vyjádřen společnými druhovými rysy individuálních objektů jednotlivých trestných činů. Představuje skupinu příbuzných chráněných zájmů, které patří do téže oblasti.
V t.zákoně jsou vyjádřeny v názvech hlav resp. oddílů zvláštní části trestního zákona – např. „trestné činny proti svobodě“ = druhovým objektem je osobní svoboda člověka.

Individuální – označuje jednotlivý zájem, k jehož ochraně je to které ustanovení zvláštní části trestního zákona určeno - - - individuálním objektem trestného činu krádeže je zájem na ochraně majetku.
Individuální objekt t.č.je nezbytně znakem skutkové podstaty t.č., neboť čin, kt.nenarušuje ani neohrožuje žádné chráněné hodnoty, nemůže být trestný.

Skutkovou podstatu t.č.charakterizují spol.hodnoty, proti nimž čin směřuje:

a) objekt t.č. – např. u krádeže je to zájem na ochraně majetku
b) objektivní stránka t.č. – zahrnuje jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem, místo a čas jednání, předmět útoku
c) subjekt t.č. = pachatel – muže jím být kdokoliv, kdo je trestně odpovědný; u některých skutkových podstat t.č. je okruh pachatelů omezen (např. zneužívání pravomoci veřejného činitele – pachatel může být pouze veřejný činitel)
d) subjektivní stránka t.č. – je obligatorním znakem; myslí se tím zavinění (vyjímečně je znakem subjektivní str.t.č. pohnutka jednání – ublížení na zdraví jinému pro jeho národnost, rasu…)

- skutková podstata t.č.je zde tehdy přítomny všechny znaky, které trestní zákon žádá:
o obligatorní = musí být u každé skutkové podstaty jakéhokoliv t.č. (objekt, jednání, některá forma zavinění…)
o fakultativní = nemusí být u všech skutkových podstat; např.určitý čas a místo jednání (pokud sk.podstata vyžaduje, aby byl čin spáchán v určitém místě – „prostor váleč.operací“ nebo době „za branné pohotovosti státu“, pak musí být tento znak splněn, aby byla naplněna skutková podstata tohoto činu)

Třídění skutkových podstat:

A) podle vyjádření v zákoně – popisné, odkazovací, blanketní
B) podle závažnosti t.č. – základní, kvalifikované, privilegované

ad B)
o základní skutkové podstaty
- uvádějí znaky běžného typu daného t.č., byvají uvedeny v prvních odstavcích příslušných ustanovení
o kvalifikované skutkové podstaty
- jsou tvořeny základními znaky a nějakým dalším znakem, kt.typizuje vyšší stupeň nebezpečnosti (např. vydírání se zbraní)
- bývají uvedeny v druhém a dalších odstavcích příslušného ustanovení a jsou spojené s vyšší trestní sazbou
o privilegované skutkové podstaty
- charakterizují t.č.menší typické závažnosti než skutkové podstaty základní - - - např.udávání padělaných peněz,kterými bylo pachateli placeno jako pravými

C) podle struktury jednoduché a složité

ad C)
o jednoduché – neobsahují více znaků stejného druhu – vražda, omezování osobní svobody
o složité – charakterizována plralitouznaků, vznikají např.spojením znaků dvou jiných skutkových podstat jednoduchých - - - např. ublížení na zdraví a násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci

II) SKUTKOVÁ PODSTATA TRESTNÉHO ČINU (ZNAKY A VÝZNAM)

- zákl.trestní odpovědnosti je podle platného českého trestního práva trestný čin

- def.: souhrn typových znaků t.č.určitého druhu, typických pro nebezpečnost činu tohoto druhu pro společnost (typovou nebezpečnost), se v nauce označuje jako skutková podstata trestného činu

- souhrn typových znaků, kterými se od sebe odlišují různé druhy t.č. – vyzvědačství, vražda, krádež, …
- uvedeny v trestním zákoně v části zvláštní i obecné
- přesné a jasné vymezení skutkových podstat vylučuje libovůli při rozhodování o tom, co je trestné, jsou také jednou ze záruk zákonnosti trestněprávního postihu s ovlivňující kvalitu práce orgánů činných v trestním řízení
- znaky skutkové podstaty t.č. - - - skut.pod. je souhrn znaků určujících o jaký t.č.jde – vražda, vydírání – ale je třeba od ní odlišovat konkrétní skutkový děj = skutek, kt.má znaky skutkové podstaty t.č.
- skutková podstata je dorazem skutku…tzn.jednotlivé skutky se vyznačují různými okolnostmi a mají odlišnou nebezpečnost pro společnost - - - jejich abstrakcí a generalizací vznikl pojem skutkové podstaty, která má věrně odrážet všechny podstatné znaky onoho skutku …

II) SKUTKOVÁ PODSTATA TRESTNÉHO ČINU (ZNAKY A VÝZNAM)

- skutková podstata činu vyplývá z dispozice, není však třeba, aby všechny tyto znaky byly v dispozici výslovně vyjádřeny; znakem skutkové podstaty t.č.je tedy taky objekt t.č. (= znaky skutkové podstaty charakterizující objekt t.č.), třebaže není v dispozici výslovně uveden
- skupiny znaků charakterizující skutkovou podstatu:
o objekt
o objektivní stránka
o pachatel (subjekt t.č.)
o subjektivní stránka

- trestným činem může být pouze čin nedovolený, protiprávní; znak protiprávnosti je rovněž typovým znakem t.č., ale uvádí se zvlášť; protiprávnost se dovozuje z právního řádu jako celku – vyplývá z porušení právních norem mimotrestních  např. pravidla silničního provozu, předpisy o bezpečnosti práce, apod… v některých skutkových podstatách je znak protiprávnosti zdůrazněn výrazy „neoprávněně“, „bez povolení“, „v rozporu s předpisy“ …

Protispolečenská jednání rozdělujeme podle závažnosti do těchto kategorií:

- podle závažnosti rozlišuje trestní právo hmotné a procesní – z hlediska stupně nebezpečnosti pro společnost:
o t.č.mimořádně vysokého stupně nebezpečnosti (lze uložit doživotí???)
o velmi vysokého stupně nebezpečnosti (sazba 15 – 25 let)
o menšího stupně nebezpečnosti (lze za určitých podmínek od potrestání upustit)
o malého stupně nebezpečnosti (u mladistvých tyto činy nejsou soudně trestné)

- z hlediska závažnosti typové:
o zvlášť závažné, u těchto činů trestná i příprava – úmyslné trestné činy, horní hranice je 8 let, pachatel je zvlášť nebezpečný recidivista
o trestné činy s horní hranicí 5 let, soud může uložit trest obecně prospěšných prací… viz. §45, §45a TZ a §307, §309 TŘ
o trestné činy s horní hranicí do 3 let – za určitých podmínek nemají povahu soudně trestných deliktů
o trestné činy s horní hranicí odnětí svobody do 1 roku – uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody je u nich jen výjimkou

Trestný čin, přestupek:

- v obou případech jde o protispolečenské činy
- mají společný atribut – vyžadují zavinění jednajícího, jeho příčetnost, dosažení věku 15 let
- trestné činy se od přestupků liší v materiálním znaku – stupni společenské nebezpečnosti - - - ze zákona vyplývá, že t.č.jsou činy, jejichž stupeň nebezpečnosti pro společnost je vyšší než nepatrný
- přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je přestupkem přímo označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.
- Rozdíl mezi t.č.a přestupkem je i v právních následcích, za přestupky se udělují sankce mírnější (napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci), jako sankci nelze uložit odnětí svobody.
- Pravomocná odsouzení za t.č.vyslovená soudem se zapisují do Rejstříku trestů, za přestupek ne…

- doba a místo trestného činu - - - t.č.může být proveden v krátkém časovém období (usmrcení výstřelem); trvání trestného činu může být důležité z hlediska věku pachatele, pro určení časové působnosti trestního zákona, pro promlčení …
Trestný čin, který trvá déle, může být prováděn na různých místech - - - z hlediska místa to má vliv na místní působnost trestního zákona a místní příslušnost soudu.

Trestný čin, přestupek:

- pojem pokračování v trestné činu - - - takové jednání, jehož jednotlivé útoky vedené pod jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu t.č., jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí a předmětem útoku
 současně musí být spojeny tyto znaky:
o stejná skutková podstata
o stejný/obdobný způsob provedení
o objektivní souvislost (čas, místo, předmět útoku)
o subjektivní souvislost (společný záměr)

- trestný čin trvající – pachatel vyvolá protiprávný stav a pak jej udržuje (zbavení osobní svobody) anebo udržuje protiprávní stav, aniž zákon požaduje, aby jej také vyvolal - - - u trvajícího trestného činu musí trvat jednání, kterým je udržován protiprávní stav; t.č.trvající se posuzují jako jediné jednání, ať protiprávní stav trvá sebedéle; jejich stupeň se postupem doby nemění nebo se zvětšuje čím déle trvá
- mezník, který odděluje jeden pokrač.t.č.od druhého, je sdělení obvinění
- moment ukončení trestné činnosti - - - u pokračování t.č., u t.č. hromadných a trvajících je důležitý: pro časovou působnost trestního zákona, z hlediska posuzování předepsaného věku pachatele, pro případnou amnestii, pro posouzení začátku běhu promlčecí doby, popř.posouzení místní působnosti trestního zákona a místní příslušnosti soudu v trestním řízení

MATERIÁLNÍ POJEM TRESTNÉHO ČINU

– je základem kriminalizace trestného činu; vyjadřuje představu společnosti, co smí být pod trestem zakázáno a je důležitým kriminálně politickým instrumentem
- FORMÁLNÍ POJEM TRESTNÉHO ČINU – má být naproti tomu zákl.platného trestního práva; má umožnit rozlišení trestných a beztrestných činů a být tak rozhodující pro garanční funkci trestního zákona
- Trestnost je vylučována u dvou skupin případů:
1. jednání, k nimž došlo za okolností vylučujících protiprávnost
2. u jednání bagatelních, u nichž jsou jejich některé znaky pouze v nepatrné míře

- protispolečenská jednání rozdělujeme podle závažnosti do těchto kategorií:
a) trestné činy
b) přestupky a jiné správní delikty (fyz.os.,disciplinární – u vojáků, pořádkové)
c) občanskoprávní delikty
d) jiné společensky nežádoucí činy, které nelze kvalifikovat jako protiprávní

- třídění trestných činů podle různých hledisek - - - podle druhu chráněných hodnot, podle formy zavinění (úmyslné, z nedbalosti), podle způsobu jednání (t.č.spáchané konáním, opominutím), z hlediska jejich závažnosti