- nutná obrana směřuje proti útoku, který ohrožuje společenské vztahy chráněné trestním zákonem a který přímo hrozí nebo trvá
- útok je úmyslné protiprávní jednání člověka, jež je nebezpečné pro společnost jen takovéto jednání ospravedlňuje obranu proti útočníkovi, jejíž podmínky jsou oproti jednání v krajní nouzi mírnější
čin osoby duševně choré ohrožující společnost nelze pokládat za útok, nýbrž za nebezpečí odůvodňující krajní nouzi
- útok bývá zpravidla trestným činem (až na bagatelní případy, nepřístojnosti, slabší útoky, které nemají následek ublížení na zdraví)
- útok mívá většinou formu konání, ale může být též opominutím (=neopuštění cizího bytu a setrvání v něm)
- útok musí ohrožovat některou z hodnot chráněných trestným zákonem
- nutné obrany lze užít např. v případě útoku na život, zdraví, majetek, důstojnost a čest; chráněn je nejen jednotlivec, ale i skupina nebo celospolečenské zájmy (státní tajemství)
- čin v nutné obraně je čin dovolený, není proti němu přípustná obrana
- přímo hrozící útok je ten, který má bezprostředně nastat, není třeba s obranou čekat, až začne
- nutná obrana však není přípustná proti útoku teprve připravovaném, který ještě nehrozí bezprostředně; proti útoku již ukončenému
- proti útočníkovi je dovolena obrana, která není zjevně nepřiměřená způsobu útoku; ale musí být tak intenzivní, aby útok odvrátila – musí být silnější
- hranice nutné obrany je u nás velmi široká – dovoluje, aby byla obrana intenzivnější než „přiměřená“, ale nesmí být zjevně nepřiměřená
Žádné komentáře:
Okomentovat