SPOLEČNÉ ZNAKY A STRUČNÝ ROZBOR JEDNOTLIVÝCH NEVÝHOD
Pro zjednodušení bych provedl obecnější členění problémů do tří skupin:
1) problémy související s konvergencí cenových hladin v nově přistupujících státech vůči původní patnáctce
2) problémy zaostalých technologií a s nimi spjatá omezená konkurenceschopnost a nevyhovující ekologické parametry
3) nespokojenost s vyjednanými přístupovými podmínkami (přechodná období, množství dotací, výrobní kvóty atd. atd.)
K prvnímu bodu:
Pokud se týče zvyšování cenové hladiny a daní, mnoho ekonomů se shoduje, že tento proces je v mnohem větší míře spjat s transformační politikou země než s tím, zda jsme nebo nejsme členy EU. Víceméně každá polistopadová vláda se shodla na faktu, že je naším zájmem držet na nižší úrovni příjmy českých občanů za účelem zvýšení atraktivity země pro příliv zahraničních investic (což se podle mého názoru daří celkem úspěšně) a obava z prudkého nárůstu cen je proto neoprávněná. Praxe ukázala, že sice je pravda, že došlo k výraznějším změnám v oblasti DPH, ale ekonomické ukazatele výrazný skokový nárůst nepotvrdily. Obdobná je i situace u spotřebních daní, které v době našeho vstupu do EU již z velké části byly na požadované úrovni, nicméně k jejich zvyšování dochází spíše z důvodu potřeby zvýšení příjmů do státního rozpočtu, nikoliv ale do rozpočtu evropského.
Dá se tedy shrnout, že ceny v Česku se v současné době pohybují přibližně na 50% úrovni cen v EU a budou nadále růst, vzhledem k silné vazbě na státy EU je ale zapotřebí si přiznat, že tento proces je v zásadě nezávislý na faktu, zda do Unie vstoupíme, či nikoliv.
Žádné komentáře:
Okomentovat