Celou řadu rozdílů je možné pozorovat i v ekonomikách nově přistupujících členů. Není proto náhodou, že např. Polsko má největší výhrady k zemědělské politice Evropské unie a bylo v této otázce nejrazantnější ze všech přistupujících členů v přípravné fázi.
Hlavní úlohu prevence vzniku problémů při vstupu hráli evropští komisaři z nově přistupujících států, jejichž stěžejním úkolem bylo obhájení zájmů země, kterou zastupují a především vyjednání co nejvýhodnějších přístupových podmínek. Je nutné zmínit, že množství přechodných období pro jednotlivé resorty pro nově přistupující státy několikanásobně převyšuje množství přechodných období, které na druhém straně platí pro státy bývalé „patnáctky“.
Nicméně naším úkolem je zabývat se především problémy České republiky. Před naším vstupem do EU probíhala mezi politiky, v tisku i na veřejnosti celá řada diskusí, spojených s výhodami a nevýhodami našeho vstupu do EU.
Euroskeptici mezi politiky patřili převážně do řad KSČM, ale ne výhradně. Určité výhrady měli i někteří členové ODS, z jejichž řad bylo slyšet hlavně kritiku související s delegováním určitých pravomocí státu bruselským strukturám.
V řadách obyvatelstva byl skepticismus slyšet hlavně od starších občanů, kteří díky svým historickým zkušenostem s minulými režimy, mají přirozenou obavu z jakékoliv formy nadvlády z cizího centra.
Žádné komentáře:
Okomentovat