Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

ČTYŘI ZÁKLADNÍ FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU

ad 1.
- konjunkturálně rozjeté hospodářství → překročení únosné míry převisu AS firmy nerozpoznají

ad 2.
- země přesáhne hranice nových produkčních možností → čerpání chybějících výrobních faktorů na dluh ze zahraničí → „přehřátí“ ekonomiky

ad 3.
- finanční a následně i hospodářská krize → tj. návrat k potenciálnímu produktu, ale setrvačnost ekonomiky → řetězová reakce bankrotů
- k recesi dochází, jestliže HDP klesá po dvě po sobě následující čtvrtletí
- deprese je označení pro zvláště hlubokou recesi
- výrazně roste míra nezaměstnanosti= „cyklická nezaměstnanost“

ad 4.
- země se dostává pod hranici svých produkčních možností (nevyužívá plně své výrobní faktory), ale D nikdy neklesne na nulu
- označováno jako dolní bod obratu

Hospodářský cyklus, agregátní poptávka a agregátní nabídka

hospodářský cyklus

Typy hospodářských cyklů podle dělby trvání a příčin vzniku:
(nejdůležitější roli hrají investice)
- krátkodobé (Kichinovy cykly) – 3 roky – příčina vlnění je spojována se změnami cyklu zásob a rozpracované výroby)
- střednědobé (Juglarovy cykly) – 10 – 12 let – příčina spojována se změnami investičního cyklu ( investice rovněž podléhají vlnám)
- dlouhodobé (Kondratěvovy dlouhé vlny) – 50 let – bývají spojovány se zásadními změnami výrobních technologií, monetárními jevy a významnými politickými událostmi

agregátní poptávka a agregátní nabídka

V mikroekonomii si pod pojmem poptávka představíme spotřebitele ( domácnosti ) a nabídka je představována výrobci ( firmy )

V makroekonomie musíme myslet komplexněji a postihnout všechny, kdo v dané ekonomice něco poptávají nebo nabízejí.

ALE Hospodářský růst nevede vždy ke zvyšování kvality života ( průvodní jevy):

ALE Hospodářský růst nevede vždy ke zvyšování kvality života ( průvodní jevy):
- nadměrné znečišťování ŽP
- neúměrné vyčerpávání neobnovitelných přírodních zdrojů
- zvyšování rozdílů mezi bohatými a chudými vrstvami obyvatelstva

Nelze prosazovat dosahování maximálně možného tempa růstu, ale pouze takového, které vytváří předpoklady pro zvyšování kvality života.

Absolutní hodnota = udává ekonomickou sílu hospodářství
1% = 50 mil. domácností → příjmy vyšší než 24 tis. dolarů ročně = nejbohatší domácnosti na světě → vydělávají víc než 60% nejchudší domácnosti → ČR 7088 dolarů ročně → jsme na hranici chudoby

Ekonomické dění ve společnosti je trvalým pohybem, kolísáním

výkonnost tržního hospodářství v čase se vyvíjí nerovnoměrně

základní tendence dosažení ekonomické rovnováhy jako nejefektivnějšího stavu je dosahována posloupností dílčích nerovnováh
JE ZÁKONITÁ

CYKLICKÝ VÝVOJ HOSPODÁŘSTVÍ

CYKLICKÝ VÝVOJ HOSPODÁŘSTVÍ
(cykličnost se nedotýká jen národních ekonomik, ale často zasahuje světovou ekonomiku jako celek – velká hospodářská krize 1924 – 1933)

Hospodářský cyklus je opakující se nesoulad mezi potenciálním produktem a skutečným produktem národního hospodářství.

skutečný HDP <> potenciální HDP → NH přetěžuje disponibilní zdroje

cyklické kolísání skutečného produktu okolo potenciálního vykazuje určitou pravidelnost

ČTYŘI ZÁKLADNÍ FÁZE HOSPODÁŘSKÉHO CYKLU
1. expanze (rozvoj, konjunktura, rozmach D i S)
2. vrchol (převis S nad D)
3. krize (recese, deprese, pokles S i D)
4. sedlo (dno, vyrovnání a oživení D i S)

Ekonomický růst, hospodářský cyklus

ekonomický růst, hospodářský cyklus

Vývoj hospodářství s tržním a smíšeným ekonomickým systémem probíhá v cyklech, ekonomika se ALE nevrací k původní výkonnosti.

základního kladného tempa růstu („trend tempa růstu“)

z dlouhodobého hlediska roste reálný HDP (HND)

Hospodářský (ekonomický) růst je procesem, jímž se zvyšuje schopnost národního hospodářství vyrábět statky a služby.

Ekonomický růst úzce souvisí s posuzováním hranic produkčních možností země.

Ekonomický růst chápeme jako zvyšování množství statků a služeb, které ekonomika vyrábí.

Vyjadřujeme ho pomocí reálných NE nominálních makroekonomických ukazatelů.

Hospodářský růst např. vyjadřujeme jako přírůstek reálného HDP na jednoho obyvatele (je-li přírůstek obyvatelstva vyšší než tempo hospodářského růstu, může dojít k poklesu životní úrovně)

Hlavní faktory, které určují schopnost národního hospodářství dosahovat ekonomického růstu:

Hlavní faktory, které určují schopnost národního hospodářství dosahovat ekonomického růstu:
- disponibilní ekonomické zdroje
- schopnost využití těchto zdrojů

Schopnost využití ekonomických zdrojů je dána:
- vlastnickou strukturou
- rozvinutostí tržní ekonomiky a jejich institucí
- právním systémem, atd.

Jako zdroje hospodářského růstu je možné identifikovat tyto hlavní faktory:
1. přírůstek nabídky pracovních sil ( vývoj obyvatelstva, imigrace, zlepšování zdraví
2. přírůstek fyzického kapitálu (lepší vybavenost práce kapitálem →vyšší PP)
3. zvyšování investic do lidského kapitálu
4. technický pokrok ( efektivnější využivání lidských a kapitálových zdrojů)
5. řízení a organizace výroby
6. úspory z rozsahu výroby a ze specializace (zvláštní faktor)

Neexistuje jednoduchá křivka nabídky ← monopol v závislosti na posunu poptávkové křivky může:

- neexistuje jednoduchá křivka nabídky ← monopol v závislosti na posunu poptávkové křivky může:
1. nabízet různá množství při stejné ceně
2. nabízet stejné množství při různých cenách
- firmy nemusí sledovat jeden cíl, kterým je maximalizace zisku (← vydělení pozic vlastník x vedení)

- maximalizace obratu = spíše cíl vedení (managementu) → jejich platy a další odměny závisí spíše na výnosech než na ziscích

snaha rozšiřovat výrobu až do bodu maximálních výnosů, tzn. za hranici maximalizace zisku

NEW = čisté ekonomické bohatství
= makroekonomický ukazatel

NEW = HNP + šedá a černá ekonomika + produkce pro vlastní potřebu – negativní dopady hospodářské činnosti (záporné externality trhu)

těžko měřitelné a sledovatelné veličiny (fáze teoretických úvah)

ŠEDÁ EKONOMIKA

ŠEDÁ EKONOMIKA
= nezdaněná práce a příjmy
= ekonomické vztahy porušující běžné etické a morální normy společnosti
= většinou na hranici zákona → těžko právně postižitelné

Např. korupce
= narušuje hospodářskou soutěž
= vede k neefektivnosti
= úplatek vystupuje v dalším procesu směny jako inflační peníze

ČERNÁ EKONOMIKA
= příjmy z trestné činnosti, prodeje drog, hazardních her, apod.
= souhrn ekonomických vztahů, které porušují zákony dané země

Např.
= hospodářská kriminalita jednotlivců
= organizovaný zločin →nelegální peníze vracené do legálního oběhu

OLIGOPOL

1 - způsob vyhnutí se přímé konkurenci (ta snižuje zisky)
- vytváří smluvní oligopol, kartely (oficiálně nejsou legální)
- dohoda směřuje k omezení celkového výstupu → zvýšení cen + rozdělení trhu a bariérám vstupu na trh

kartel se tak efektivně stává monopolem

firmy chtějí maximalizovat své společné zisky

ALE nelze maximalizovat výnosy bez ohledu na to, jak bude ovlivněn zisk → OMEZENÁ maximalizace výnosů = výnosy z prodeje jsou maximalizovány dodatečným ziskem pro vlastníka

- maximalizace růstu = předpokládaný cíl vedení i vlastníka
ALE vlastník nemusí akceptovat požadavek na velký podíl reinvestovaných zisků nutných ke zvýšení firemních aktivit
= zvětšení jmění firmy → kapitálové zisky ze vrůstající ceny podílů vlastníka (vlastníků)
- maximalizace zisku = jednoznačný cíl vlastníka
= dlouhodobě primárním cílem
( nutnost zvětšování dlouhodobého kapitálu potřebného k financování růstu firmy)

Monopolista

Monopolista bude maximalizovat své zisky stanovením výstupu v bodě, v němž MC = MR (mezní náklady = mezní příjem)
Protože monopolista má klesající poptávkovou křivku, znamená to, že P > MR → musí snížit cenu všech předchozích jednotek výstupu, aby prodal poslední jednotku výstupu → MR je nižší než cena v důsledku této ztráty
a zároveň P je nad MC → MONOPOL VYVOLÁVÁ NEEFEKTIVNOST, protože produkuje menší než optimální množství

monopolista může vydělat více, než kdyby byl nucen vystupovat na trhu jako dokonalý konkurent.
síla diferenciace může být velká, ale rozhodující úlohu ve volbě spotřebitele má nakonec cena produktu
(nejlepší služba = vysoce kvalitní statky za nízké ceny)
= extrém, tzv. výlučný monopol → vzácný→ v dlouhém období není žádná firma zcela zabezpečena před útokem konkurentů

- představuje vysoký stupeň koncentrace

OLIGOPOL

OLIGOPOL

dva typy oligopolů:
- několik prodávajících s identickým (téměř identickým produktem)
- několik prodávajících s diferencovanými produkty

- ve všech oligopolních odvětvích je počet výrobců tak malý, že každý z nich musí při rozhodování brát ohled na možné reakce každého z ostatních → oligopolní firma si nikdy není jistá, jak se zachovají její soupeří → riziko podnikání

nelze vyvodit obecné závěry o ceně a objemu výstupu

existuje „dolní“ a „horní“ hranice (mantinely) oligopol
1 = tajná dohoda (neformální) = smluvní oligopol
2 = konkurence = konkurenční oligopol

Bariéry vstupu na trh:

Bariéry vstupu na trh:
- ze zákona = monopoly ze zákona (znárodněná odvětví)
- úspory z rozsahu % rozšíření rozsahu výstupu na základě nižších C → P→ zbavení se konkurence přirozenou cestou = PŘIROZENÝ MONOPOL
= všichni potenciální konkurenti mohou být udrženi vně odvětví skutečným nebo hrozícím snížením P
- umělé bariéry = např. dočasné snížení cen jako varování (dravčí cenotvorba → ztráty konkurence v cenové válce)
= spojení prodejce a distributorů
= neustálý vývoj nových výrobků a inovace

uplatníme analýzu monopolu maximalizujícího své zisky

společný výstup stanoví kartel na základě vztahu MR=MC

firmy společně inkasují nadnormální zisky

Podmínky úspěšnosti kartelu:

Podmínky úspěšnosti kartelu:
1. čím méně firem jedná, tím větší je naděje pro dosažení dohody o ceně a výstupu (otázka dodržování a nákladnosti kontrol dohodnutých „kvót“ = podílů na trhu)
2. tržní poptávka po produktu by měla vykazovat malou pružnost (výstup omezen v malém množství → proporcionálně velký nárůst cen a výnosů)
3. do kartelu musí vstoupit všichni hlavní výrobci
4. vstup do odvětví by měl být obtížný nebo nákladný

mezi 1 a 2 → oligopol s dominantní firmou
- využívá se tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům → silná firma se na části trhu chová jako monopol

cenové vůdcovství = malé firmy respektují cenu, kterou určitá dominantní firma

1. vzhledem ke své velikosti nerealizují úspory z rozsahu
2. jejich C podmínky jsou pro ve srovnání s dominantní firmou horší
3. P nemohou stanovit vyšší → ztráta zákazníků
4. P nemohou stanovit nižší horší nákladové podmínky

Osobní důchod

Osobní důchod
= čistý ND – zisky firem – nepřímé daně – (důchody domácností) daně sociálního pojištění – úroky firem + transferové platby domácnostem = hrubý ukazatel

Disponibilní důchod
= osobní důchod – daně z osobních příjmů (tj. přímé daně)
= hodnocení vývoje spotřeby domácností, jejich majetku, úspor

HDP (HND) často užíván k porovnávání příjmů nebo výdajů v konkrétní věci

r. 1999 – odhad C na JE Temelín 100 mld. Kč běžných cenách
r. 1999 – HDP 1870 mld. Kč

r. 1999 – osobní majetek Billa Matese 60 mld. USD
= 2280 mld. Kč (38 Kč/USD)

Skutečný (reálný) HDP

Skutečný (reálný) HDP
= pomocí produktové nebo důchodové metody vypočítaný skutečně dosažený HDP dané ekonomiky

Potenciální HDP
= teoretická úroveň HDP při využití všech výrobních zdrojů dané ekonomiky (hranice produkčních možností země)

HNP + HDP
= pouze statky a služby, které prošly legálním trhem

zboží s určitou cenou, prodejem kterého došlo k realizaci příjmů všech účastníků hospodářského procesu

nejsme do HNP a HDP schopni zachytit
- statky a služby, které si lidé ve sledovaném období vyráběli pro vlastní potřebu
- statky a služby, které prošly nelegálním trhem (šedá a černá ekonomika)

2, představuje 2 možnosti:
a - konkurence cenová u produktu homogenního = ceny budou sníženy na úroveň normálních zisků mezní firmy (s C) jako v dokonalé konkurenci
b – necenová konkurence u produktů diferenciovaných = výsledek konkurence je nejistý kvůli vzájemné závislosti firem (substituce)

KAŽDÝ SKUTEČNÝ OLIGOPOL JE TŘEBA ANALYZOVAT ZVLÁŠŤ

Injekce

injekce ( kompenzace úniků , mají povahu výdajů na domácí výstup, ale nemají původ v sektoru domácností )
- investice ( L ) → jejich zdrojem jsou nerozdělené zisky firem a vklady domácností do finančních aktiv

čisté investice = hrubé investice – odpisy

- státní výdaje ( G ) → nákupy „ z daní“
- export ( Ex ) → platby získané vývozem

Všechny ukazatele ( makroekonomické veličiny ) je možné konstruovat pouze jako peněžní ukazatele
problém inflace ( deflace )
( existující ceny statků a služeb x vývoj cenové hladiny )

nutnost vyloučení změn cen hladiny

očištění makroekonomických ukazatelů

→ běžné ceny = aktuální ceny daného roku ( nemožnost srovnání )
→ stálé ceny = přepočet běžných cen podle cen výchozího vybraného roku )
→ cenový deflátor (v %) = odráží změny cen všech statků a služeb na trhu (čím více je do tohoto indexu zahrnuto cen, tím obtížněji se konstruují = cena celého HDP (u HDP)

cenový deflátor HDP = nominální HDP/reálný HDP

- nominální HDP = HDP vyjádřený v běžných cenách
- reálný HDP = HDP vyjádřený ve stálých cenách

Důchodová metoda

důchodová metoda
- vychází z fáze hospodářského procesu – rozdělování
- sčítá všechny důchody směřující ke každému účastníku výroby jako odměna
za vynaložení svých výrobních faktorů ( → název národní důchod )
- představuje hodnotu výstupu měřeného cenami výrobních faktorů + odpisy +
nepřímé daně ( nestávají se důchodem )

HNP = mzdy + renty + zisky + úroky + opotřebení investic + nepřímé daně

HNP = ND + opotřebení investic + nepřímé dně

- u této metody nezahrnujeme:
- transferové platby ( nejsou odměnou za služby → pouze přerozdělení
důchodu )
- platby firem jiným firmám ( duplicity při nákupech meziproduktů →
metoda přidané hodnoty = rozdíl mezi tržbami z prodejů statků a
služeb a výdaji firmy na pořízení mezistatků od jiných firem →
zahrnujeme C firem, které mají charakter nákladů na nákup výrobních
činitelů s vyloučením C s povahou plateb jiným firmám )

HDP a HND

HDP a HND jsou základem soustavy národních účtů
( přičemž „čisté“ jsou mnohem přesnějším odrazem výkonnosti NH v daném roce, ale obtíže se zjišťováním výše odpisů při statistickém výkaznictví )

možnost srovnávání makroekonomických ukazatelů jednotlivých zemí ( výkonnosti ekonomik )

HDP a HND na jednoho obyvatele

důchodová ( nákladová ) metoda

1. mzdy a jiné platby zaměstnancům 2684
2. čistý úrok 354
3. retní důchod osob 18
4. nepřímé podnikové daně, úpravy 369
( vykazovány jako výdaje na výrobu )
5. znehodnocení kapitálu ( odpisy ) 479
6. zisky ( před zdaněním )
4527
HNP
minus znehodnocení kapitálu ( tj. odpisy z kapitál. spotřeby ) 480
rovná se čistý NP 4047

úniky ( projevily by se poklesem důchodu )

- úspory (Es) → únik kupní síly z koloběhu
- zdanění ( T ) → část důchodů pocházejícího z výrobní činnosti se nevrací
zpět jako výdaj
- dovoz ( Im ) → při „ otevřené “ ekonomice se část výdajů nevrací zpět
domácím firmám

Čistý vývoz

čistý vývoz = export – import

výdajová metoda
v mld. USD
1) osobní výdaje na spotřebu 3012
- statky dlouhodobého užití 442
- statky krátkodobého užití 998
- služby 1592

2) hrubé soukromé domácí investice 713
- fixní do bytové výstavby 227
- fixní investice firem 447
- změny stavu zásob 39

3) vládní nákupy statků a služeb 925

4) čisté vývozy - 123
- vývozy 428
- dovozy 551

HDP 4527
mínus znehodnocení kapitálu ( tj. odpisy z kap. spotřeby ) - 480

= čistý DP 4047

HDP

obecná HDP = HNP + odtok – přítok = HNP – ( přítok – odtok )
srovnatelnost HDP = HNP – čistý přítok


odtok = důchody ( zisk, dividendy, renty a úroky )
z „cizího“ majetku a investic v dané zemi

přítok = důchody z „národního“ majetku a investic občanů dané
země v zahraničí

koloběh důchodů výdajů s úniky a injekcemi

měření domácího produktu zahrnuje pouze nově vyrobené statky

Pro výpočet HDP používáme dvě rovnocenné metody
a) produktovou ( tok produktů ) – pohled výroby a následné spotřeby
b) důchodovou ( nákladovou ) – pohled rozdělování a vlastnictví výrob. faktorů
c) výdajová = zrcadlový obraz metod produktové

ad a) produktová metoda
- vychází z fáze hospodářského procesu – výroby
- sčítá všechny hodnoty finálních výstupů za dané období ( → název domácí produkt )

Výdajová metoda

výdajová metoda
- tato hodnota je určována podle tržních cen produktů a služeb, které firmy za dané období prodaly domácnostem, vládě, jiným firmám + čisté vývozy

tržní cena statku není stejná jako cen, kterou obdrží prodávající tohoto statku ( nepřímé daně )
čistá cena = tržní cena – nepřímé daně = náklady výrobních faktorů

HDP = C + I + G + X
X= Ex – Im

HDP = spotřeba domácností + investice soukromých domácích firem + vládní nákupy + čistý vývoz

1) spotřeba domácností = výdaje za finální produkci uskutečněné občany za daný
rok ( NE mezistatky → duplicity )
= tvoří zpravidla 2/3 HDP

2) soukromých domácích firem = koupě nových bytů, výdaje za stroje, budovy, technologie + změny stavu zásob ( odráží výrobu firem pro potřeby jiných firem )

3) vládní nákupy = výdaje na infrastrukturu, obranu státu, školství, zdravotnictví, apod.
= nezahrnují se sem transferové platby ( spotřeba
v domácnostech → duplicity )

Celkový produkt ( výkonnost NH )

Pod pojmem celkový produkt ( výkonnost NH ) většinou chápeme množství statků a služeb, kterou ekonomika vyprodukovala za určité období ( většinou jeden rok )

Tento produkt vzniká v důsledku využití služeb různých výrobních faktorů

Důchody pocházejí z prodeje výstupu ( tj. zboží a služeb ) a zároveň vytvářejí i kupní sílu nezbytnou k nákupu tohoto výstupu

Nejdůležitějšími konkrétními ukazateli měření celkového produktu jsou:

1)hrubý domácí produkt – ( HDP – GDP ) = souhrn statků a služeb vyjádřený v penězích vytvořený za určité období ( zpravidla 1 rok ) výrobními faktory NH bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu nebo cizinci

HDP je počítám na územním principu = území státu ( preferují ho evropské země )

2)hrubý národní produkt ( HNP v GNP ) = souhrn státků a služeb vyjádřený v penězích vytvořený za určité období výrobními faktory ve vlastnictví občanů příslušené země, bez ohledu na to, zda tyto statky vyrobili na území dané země nebo v zahraničí.

HNP je počítán na národním principu ( používán především v USA )

HDP a HNP můžeme vzájemně přepočítat, pokud známe hodnotu čistého příjmu z majetku v zahraničí

hospodářská politika vlády

ab 1 ) vládní výdaje – ovlivňují relativní rozsah kolektivní spotřeby ve srovnání se
soukromou spotřebu
zdanění: odčerpává část důchodů a omezuje soukromé výdaje.
Zároveň ovlivňuje investice a potenciální produkt
Fiskální politika ovlivňuje celkové výdaje a tím působí minimálně krátkodobě
na reálný HNP ( HDP ) a na inflaci

ad 2) důchodová politika je souhrn opatření vlády, která usilují o zmírnění inflace
pomocí přímých kroků směrem ke mzdám a cenám ( v nemilosti v období nízké
inflace – 80. léta )

ad 3) monetární politika je uskutečňována centrální bankou a vymezuje nabídku
peněz. Změny v nabídce peněz pohybují úrokovými sazbami ↑ a ↓ a ovlivňují
tak výdaje na fyzický kapitál ( investice ). Monetární politika má významný vliv
na reálný i potenciální HNP ( HDP )

ad 4) zahraniční ekonomická politika – obchodní politika, usiluje o udržení dovozů v souladu s vývozy a o stabilizaci měnových kurzů → jednání v zájmu koordinace makroekonomických cílů a hospodářsko – politických opatření mezi jednotlivými vládami.

Hospodářská politika vlády

Jestliže oceňujeme výkonnost NH z makroekonomického hlediska, sledujeme tyto cíle

1) vysokou úroveň a tempo růstu celkového produktu
2) vysokou míru zaměstnanosti a nízkou míru nedobrovolného zaměstnanosti
3) nízkou míru inflace ( stability cenové hladiny )
4 ) vyrovnanou platební bilanci

hospodářská politika vlády


CÍLE

1) produkt
- vysoká úroveň, rychlé tempo růstu

2) zaměstnanost
- vysoká úroveň zaměstnanosti
- nízká nedobrovolná nezaměstnanost

3) stabilita cenové hladiny v podmínkách volných trhů
- optimální cenová hladina

4) bilance se zahraničím
- rovnováha vývozů a dovozů
- stabilita měnového kurzu



NÁSTROJE

1) fiskální politika
- vládní výdaje, zdanění

2) důchodové politiky
- od dobrovolných mzdových a cenových směrnic, povinnou regulaci

3) monetární politika
- regulace nabídky peněz ovlivňující úrokové sazby

4 ) ekonomie vnějších ekonomických vztahů
- obchodní politika, intervence do měnových kurzů

Národní důchod

národní důchod

Makroekonomie studuje ekonomiky jako celku zkoumá:
- úroveň celkového produktu národního hospodářství
- tempa růstu NH
- vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti
- cenové hladiny
- problematiku makroekonomické stabilizační hospodářské politiky - zahraničně ekonomické vztahy země

Vývoj NH odráží pomocí makroekonomických ukazatelů ( agregátů )
- hrubý domácí produkt
- národní důchod
- míra zaměstnanosti a nezaměstnanosti
- míra inflace

Základním měřítkem hospodářské úspěšnosti země je její schopnost vytvářet pro své obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb

Elasticita

ΔQ
Q
elasticita : Ed
Δ P
P

Δ Q změna poptávkového množství
Q výchozí množství
Δ P změn ceny
P konečná cena

ΔQ = Q2 – Q1 Q = ( Q1 – Q2 ) : 2
ΔP = P2 – P1 P = ( P1 – P2 ) : 2

výnos

P . Q ( cena x zboží )

FC = fixní náklady
VC = variabilní náklady
TC = celkové náklady
MC = mezní náklady
AC = průměrné náklady
MR = mezní příjem
TR = celkový příjem
Z = zisk
TC = VC + FC

AC = TC
Q

MR = Δ TR
Δ Q

TR = P . Q ( výnos )

ZP = TR – TC

Privatizace

privatizace = převod ( prodej ) státem vlastněných společností do soukromých rukou

! proč ! v rámci srovnání se soukromým sektorem jednoznačně horší indikátory
- produktivita práce
- ekonomický růst
- výnosnost investovaných kapitálu
- ztráty ( kryty z daní )

Příčiny špatných výkonů státních firem:
→ monopolní síla - vede k neefektivnosti, nedostatku inovací, omezování
výběru spotřebitele
→ síla odborů - znárodněná odvětví vykazují vysoký stupeň členství
v odborech → nízká produktivita práce
→ nejasné cíle - vycházející z legislativy → malá motivace k udržování
nízkých C
→ problémy se sledováním výkonů - sledování naplňování jakéhokoliv záměru je
problematické, protože pouze st. podniky
vlastní informace potřebné k ověřování
( efektivnosti jejich činnosti )
→ nedostatečná motivace – jistota pracovních míst a postupu v kariéře ( nevázáno
na ekonomické výsledky )
→ zásahy státu do managementu - neočekávaná poškození ze strany státu
sledujícího momentální ekonomickou
politiku

Privatizace zahrnuje konflikt cíle:

Privatizace zahrnuje konflikt cíle:

1 ) podpora konkurence
2 ) rozvoj trhu pro řízení a. s. - burza cenných papírů → prodej a nákup akcií
→neustálý tlak na současné vedení ( ale problém =„zlatá akcie, velikost firmy ..)
3 ) snížení objemu půjček od veřejného sektoru nebo snížení daní – zisk financí pro
aktivity státu
4 ) omezení síly odborů ( ekonomické x politické pohnutky )
5) podpora vlastnictví akcií širokými vrstvami společnosti – rozšíření soukromého
vlastnictví → odvážnější postoj k investování ( demokracie = politické pohnutky
ekonomické )

konflikty např: mezi 3 a 1
5 a 2

poučení: rozsah selhání trhu může být zveličen → pouhá existence důvodů k zásahu neopravňuje vždy tento zásah provést v praxi

fixní náklady = stroje, pomůcky
variabilní faktory = práce
kvalifikace = fixní → na vyprodukovanou jednotku ( mzdový náklad 1 rektory )

Monopol maximalizující zisk

monopol maximalizující zisk = vyrábí Q, při němž P ( promítající MU ) převyšuje
MC

cílem státu snížit cenu a zvýšit výstup

zásahy:
→ opatření vedoucí ke zvýšení konkurence ( umělé bariéry vstupu a jejich odstranění,
prozkoumávání formálních i neformálních kartelů ) = rozbíjení koncentrace
→ znárodnění= vlastnění monopolů státem = společenská kontrola koncentrace
tržních sil
→ regulace = stanovení pravidel tvorby cen, úrovně výstupu, míry zisku apod.
→ daně a dotace = dotace na snížení MC → Q na optimum → vyšší zisky → paušální
daně ( daň z neočekávaných zisků, zvláštní daně )

nespravedlnost
- motivace pro zásahy státu = požadavek rovnosti
Zásahy měnící rozdělování důchodů mají vážné dopady na efektivnost
- monopol inkasuje nadnormální zisky na úkor spotřebitelů
- zvýšení zdanění – snížení motivace k práci
- diferenciace důchodů = vyšší průměrné úspory

Nespravedlnost

zásahy:
→ progresivní důchodová daň = míra zdanění se zvyšuje s úrovní důchodů = forma přerozdělování ( pozor na nemotivační efekt )
→ peněžní transfery = systém peněžních podpor a dávek jednotlivcům a domácnostem
→ naturální transfery = pomoc chudým formou poskytování služeb a zboží zdarma nebo jejich dotováním ( nemá pro spotřebitele možnost volby )
→ přímé zásahy státu do mechanismu trhu = stát zasahuje do trhu zboží a služeb, aby udržel nízké ceny ( dochází k deformacím fungování trhů )
→ přerozdělování bohatství = ucelenější přístup k přerozdělování, zohledňující existující rozdělení bohatství + způsob jeho převodu na další generaci ( dědická daň x právní postupy jak se jí vyhnout )

selhání státu
= jednání státu (vlády ) pod vlivem nátlakových skupin a zájmových lobby → dopad zásahů na celkový ekonomický blahobyt může být negativní

ekonomická politika x účinné uplatňování
C na zásahy x získaný prospěch

Omezená suverenita spotřebitele

omezená suverenita spotřebitele
- vychází z omezení rozhodování se o rozdělování statků preferencemi spotřebitele =
svobodná volba

přirozené omezení = nezletilost + nezpůsobilost

nadřazené statky = statky, které by z hlediska státní politiky měli lidé konzumovat, ať
si to přejí nebo ne ( povinná školní docházka )
= zásahy – reklama
- dotace
- poskytování zdarma
- povinnost

podřazené statky = statky, jejichž spotřeba je nežádoucí ( drogy, tabák, alkohol ) = zásahy – reklama
- zdanění
- regulace prodeje

problém – „ospravedlnění“ zásahů států „pod rouškou zvláštních znalostí a vědomostí skrytých široké veřejnosti“ v případech prosazování dílčích zájmů na společnosti jako celku ( ideje, předsudky )

Ochrana spotřebitele

ochrana spotřebitele
před - potencionálně nebezpečnými výrobky
- výrobky s nebezpečnými vedlejšími účinky
- finanční riziky
- neobvyklými podmínkami

zásahy
- zákazy výrobků a služeb
- regulace nabídky
- zpřístupnění informací
- příkazy označování výroby

pozor – nebezpečí přehnaných zásahů → zbytečné C na výrobce a v konečném důsledku na spotřebitele

monopolní síla
- pokud má firma dominantní postavení na trhu, neb několik výrobců spolupracuje na stanovení cen nebo objem výroby ( legální či nelegální kartel) = trhy nezajišťují efektivní, tj. optimální alokaci zdrojů z hlediska společnosti jako celku

zásah státu
optimum = společenské MC = společenským MU na všech zúčastněných trzích ( v dlouhodobé rovnováze )

Externí náklady

externí náklady =
statky, které je nesou ve značné míře
jsou na volném trhu většinou nabízeny v nadměrném množství
( nadprodukce )
( náklady škod způsobených činností firmy „ostatním“ )

Stát může u externality volit možnosti zásahu:
→ přesvědčování ( propagační akce, běžné, levné – ale efekt ? )
→ zajišťování statku státem ( produkce statku prostřednictvím státních podniků )
→ regulace a kontrola ( zákazy, příkazy → motivace )
→ daně a dotace ( struktura pobídek a zábran → externí C = zdanění,
externí U = dotace = „záporné zdanění“ lze je používat alternativně )
→ přidělování vlastnických práv ( zamezení stavu „všechno všech“ → znečištění +
viník + náhrada za vznik externích C )

Statky nezmenšitelné, ale vylučitelné

Statky nezmenšitelné, ale vylučitelné = málo frekventovaná silnice s dopravním značením

Nezmenšitelnost + nevyléčitelnost ve výrazném poměru = čisté veřejné statky

Pouze nezmenšitelnost = kolektivní statky

! problém ! i když veřejných statků spotřebou neubývá, musí se hradit C vynaložené na jejich produkci

problém černého pasažéra = tendence ekonomických subjektů podílet e na spotřebě, ale neplatit za ni

veřejné blaho x báze sponzoringu

Poskytovatel veřejného statku nemusí být přímo stát

oddělení ( účelové ) „zakoupení a dodávky“

výběrová řízení ( veřejné soutěže )

→ externality
Na volném a konkurenčním trhu:

- křivka a poptávky = odráží MU statku pro spotřebitele a tím i jejich mezní ochotu za statek platit
- křivka nabídky = MC firmy na výrobu statku
- rovnovážná cena = stav, kdy MC = MU

optimální rozložení zdrojů

při porušení rovnováhy klesá celkový užitek z celkové výroby

Externality

Externality = nezamýšlené kladné či záporné efekty, které může mít výroba nebo spotřeba statku na třetí, tj. nezúčastněné strany, přičemž tyto efekty nejsou zohledněny v ceně statku

externí náklady ani externí užitky nejsou součástí cen, které stanoví a spotřebitelé zaplatí

ti, kdo náklady způsobí, ani ti, kdo užitky získají za mě neplatí

= společenské náklady a užitky výroby plynoucí ze soukromých nákladů a užitků

celkové množství statku poskytovaného určitou organizaci může být větší nebo menší

pozitivní externality = člověk může užívat a nemusí za danou věc platit

externí užitky = společenský užitek Θ soukromý užitek

Jestliže společenský užitek > soukromý užitek → trh nemusí statek nabízet v dostatečném množství ( podprodukce )

důvod pro zásah státu ( ↑ nabídky na optimální úroveň )
→ dotace lze „ospravedlnit“, existují-li externí užitky ze statku
→ stimulace výroby a spotřeby

Mimoekonomická selhání

* mimoekonomická selhání = volné trhy nezaručují, že důchod a spotřeba nutně připadnou těm, co si to nejvíce potřebují nebo zasluhují
= zdroje tržního selhání je „neutrálnost“ k faktorům
„nespravedlnosti“ ( náhoda )

progresivní důchodové daně + přerozdělení bohatství transferovanými platbami, regulace ( přímé zásahy ), lze zasahovat v rámci makro i mikropolitiky

* veřejné statky ( x „soukromé“ ekonomické statky )
- neznamená, že je statek produkován státním podnikem, nebo přímo státem
- výhody z něj plynoucí nejsou určeny pouze jednomu jednotlivci nebo domácnosti

Má ekonomicky významné znaky:
- nezmenšitelnost = má-li jeden subjekt ze statku užitek, nebere tím nikomu jinému
možnost mít stejný užitek z téhož statku současně také
- nevylučitelnost ze spotřeby = jakmile je statek poskytnut, nelze nikomu zabránit,
aby ho používal

Selhání volného trhu

Selhání volného trhu lze rozdělit na:
- mikroekonomická = zejména neefektivní alokace zdrojů vedoucí k podprodukci nebo nadprodukci statků
příčinou je existence
- monopolní síly
- omezení suverenity spotřebitele
- externality
- veřejných statků

* makroekonomická = nepříznivý vývoj a nestabilita makroekonomických agregátů

* mimoekonomická = sociálně neúnosná nerovnoměrnost distribuce důchodů a bohatství, která není ve shodě s obecnou představou o „spravedlnosti“.

→ monopolní síly
= schopnost stanovit cenu vyšší než mezní náklady → mezní užitky nejsou v rovnováze s MC → subjekt s monopolní silou pobíhá ekonomickou rentu
= zdrojem tržního selhání je záměr subjektu nebo
objektivní podmínky panující na daném trhu

vhodná protimonopolní politika ( rozbíjení monopolů a usnadňování vstupu do odvětví )

Omezení suverenity spotřebitele

→ omezení suverenity spotřebitele
= spotřebiteli se nedostává úplných a objektivních informací ( manipulace vkusu )
= zdrojem tržního selhání
Je subjektivní nedostatek informací na straně spotřebitele

osvěta, regulace,zdaňování, dotace, zákazy, různé formy ochrany spotřebitele

→ veřejné statky a externality
= ceny neodrážejí skutečné společenské MC a společenské MU ← veřejné statky
vykazují přínosy, které jsou nekontrolovatelné rozptýleny mezi obyvatelstvem
← externality jako vedlejší efekty ekonomických aktivit trh neregistruje
= zdrojem tržního selhání je objektivní nedostatek informací nutných pro
správnou funkci tržního mechanizmu

* makroekonomická selhání = hospodářské cykly vyvolané v neřízených ekonomikách změnami objektivních podmínek na straně nabídky a poptávky ( přírodní katastrofy, války, technologické inovace )

stabilizace hospodářského růstu při optimálním využití zdrojů ( disponibilní zdroje → dosažitelný ekonomický blahobyt ) = makroekonomická politika státu

Tržní konkurence

tržní konkurence = je proces, ve kterém se střebávají různé zájmy různých subjektů trhu

konkurence mezi nabídkou a poptávkou = výrobci chtějí nabízet své zboží tak, aby měli co nejvyšší zisk x zákazníci chtějí uspokojit své potřeby nákupem tohoto zboží za co nejnižší cenu ( vzhledem k meznímu užitku )

konkurence na straně poptávky = konkurence mezi spotřebiteli.
Její význam roste především v případě, kdy nabídka převyšuje poptávku → jde o otázku přežití výrobců na trhu

selhávání trhů = možnosti vzniku různých druhů neefektivnosti na volných trzích

organizace sledující své zájmy nemusí vždy dosahovat společensky optimální výsledky

zásahy státu
do mechanismu trhu s cílem napravit a odstranit neefektivnosti

ale rovněž
→ zásahy i z „ jiných pohnutek“
→ zásahy v rámci problémů veřejného sektoru

TRH KAPITÁLU

TRH KAPITÁLU

= trh reálných aktiv

- souvisí s finančními trhy → finanční aktiva
Výroba ( vznik ) kapitálových statků je spojen s omezováním přítomné spotřeby = odložená spotřeba = úspory

( přeměna ) úspory → investice → vznik kapitálu

úrok = nájemní cena zapůjčených fondů

poptávka : firmy, které chtějí investovat → zvýšení budoucí spotřeby

nabídka: lidé spořící důchody a ukládající je v peněžních ústavech

trh zapůjčených fondů ( zprostředkovatelé )

Trhy obecně – fungují efektivněji než jiné ekonomické systémy

koordinace volby spotřebitelů na straně jedné a firem na straně druhé, za účelem maximalizace ekonomického blahobytu

Bariéry mobility

2 ) lidský kapitál
→ investice prostřednictvím vzdělání a zvyšování
odbornosti
→ vyšší celoživotní důchody ( mzdy ) motivují k základní
investici

3) omezení vstupu
→ různá restriktivní opatření = příslušnost k odborům
sdružení, zkoušky, osvědčení …

4) geografické bariéry
→ náklady na cestovná, ubytování, jazykové bariéry,
imigrační úřady

5 ) diskriminace
→ na základě rasy, barvy pleti, třídního postavení a
vyznání ( i pohlaví )

1 B) Trh práce

1 B)

vyjednávání mezi odbory a zaměstnavateli → závisí na vyjednávací síle zúčastněných stran

2)

monopol→ kartel nákupčích ( sdružení zaměstnavatelů ) → důsledkem snížení mezd pod úroveň konkurence

3)

vyjednávají monopolní odbory s monopolem zaměstnavatelů → nelze přesně předpovědět ani výši mezd ani úroveň zaměstnanosti

Bariéry mobility
= objasňují velké rozdíly ve výdělcích
= mimoekonomické důvody rozdílů ve výdělcích ( postavení pracovní síly dle jiných měřítek )
1) nekonkurující s skupiny
→ nabídky práce je rozdělena do velkých navzájem si nekonkurujících skupin
→ lidé si konkurují na jednom nebo několika málo úzce
propojených dílčích trzích
→ ojedinělé dispozice ( nadání, schopnosti, dovednosti,
odbornost …)

Trh práce:

trh práce:
- výrobce porovnává peněžní mezní produkt práce se mzdou
- výrobce bere v úvahu čistý mezní produkt ( přidanou hodnotu práce )

trh kapitálu :
- obdobný princip jako trh práce
- fyzický kapitál by měl být instalován do výše, kdy peněžní mezní produkt stálých
aktiv je roven nákladům vynaloženým na poslední jednotku investice ( výnosová investiční míra x úroková míra na půjčky )


TRH PRÁCE

- existuje konkurence na straně poptávky i na straně nabídky

poptávka ( ze vztahu MRP = MPP . P )
- funkce poptávky po práci závisí na - ceně produktu
- faktorech ovlivňující mezní fyzický produkt
faktoru práce =
→ kvalifikovanost práce ( práce,
dovednosti, vzdělání ) → mezní produktivita ( MPP )ostatních
výrobních faktorů zapojených do výroby
→ úroveň řízení a technologie výroby

Nabídka ( z růstu mezd )

nabídka ( z růstu mezd )
- je odvozena od poptávky po volném čase = subjektivní hledisko vyvolávající substituční a důchodový efekt působící proti sobě
- zvýšení mezd zvýší míru partifiace = % potenciálně práceschopného obyvatelstva pracujícího nebo přejícího si pracovat

pozn: platí zde obdobné vztahy jako na dokonale konkurenčních tržních produktů

trh práce v podmínkách nedokonalé konkurence → deformace E
1) strana nabídky ( S ) = vliv odborných svazů
a) minimální mzdy
b) kolektivní vyjednávání
2) strana poptávky ( D ) = vliv monopolní
3) působí-li současně 1. a 2. = vliv bilaterálního monopolu

1 A )

minimální mzda = mzda nad svou rovnovážnou úrovní

přebytek nabídky pracovních sil

nutnost hledání zaměstnání v konkurenčním odborově neorganizovaném sektoru s velmi nízkými platy

vznik čistého trhu práce

Zákon klesajících výnosů :

zákon klesajících výnosů :
zvyšuje-li množství vstupu při konstantní úrovni všech ostatních vstupů, bude mezní produkt každé jednotky vstupu klesat od určité úrovně.
( pozor – spíše pozorovaná empirická pravidelnost, nikoliv univerzální )

výrobní faktory - variabilní
- fixní při růstu variabilního faktoru ( ostatní zůstávají
fixní ) dochází postupně k poklesu vybavenosti variabilního faktoru fixními faktory → snižuje se schopnost zvyšovat produkci

Průměrný produkt výrobního faktoru ( APP ) = objem výstupu připadající na jednotku výrobního faktoru

Mezní produkt výrobní faktoru ( MPP ) = přírůstek výstupu způsobený využitím dodatečné jednotky proměnlivého výrobního faktoru ( při ostatních faktorech nezměněných )

Křivky MPP a APP se protínají v bodě maxima APP v tom bodě MPP = APP

Poptávka po výrobním faktoru závisí rovněž na nákladech nutných k zajištění výrobního faktoru.

Mezní náklady na výrobní faktor ( MFC )

Mezní náklady na výrobní faktor ( MFC ) = přírůstek celkových nákladů firmy při získání dodatečné jednotky výrobního faktoru.

MFC = MRP
tj. firma na trhu výrobních faktorů v rovnováze

MFC <> MRP
tj. firma bude poptávku po výrobním faktoru omezovat

Výnos z mezního produktu ( MRP ) celkový přírůstek výnosu firmy získá zapojením dodatečné jednotky výrobního faktoru.

MRP = MPP – P při dokonalé konkurenci
P = MR
( P = tržní cena )

Výnos z průměrného produktu ( ARP ) = výnos připadající na jednotku výrobního faktoru

ARP = APP x P

platí:

- výrobce při najímání výrobního faktoru porovnává jeho nájemní cenu s jeho mezním produktem. Najímá výrobní faktoru pouze do takového množství, kdy je jeho mezní produkt ≥ jeho nájemní ceně

Trh práce, trh kapitálu

platí

Výrobci si od vlastníků výrobních faktorů najímají výrobní faktory – vždy
Pokud je výrobce přímo vlastníkem rovněž si výrobní faktory najímá → odměnou je zisk ← výnos výrobních faktorů je ekonomický významný bez ohledu na to, kdo faktor vlastní ( implicitní nájemní ceny )

trhy výrobních faktorů = nájemní trhy

koupě ↔ prodej x nájem ↔ pronájem

nájemní ceny výrobních faktorů = náklady výrobců

Základní otázka poptávka po výrobním faktory =
kolik určitého výrobního faktoru si má firma najmout ?

Množství požadovaného faktoru je funkcí přínosu daného faktoru k výnosu firmy

Jedná se o poptávku odvozenou od produkční funkce, tj. ze závislostí produkce na množství výrobních faktorů ( x poptávky finální )

Trh práce, trh kapitálu

trh práce, trh kapitálu
obecné výrobní faktory

a) půda ( přírodní zdroje )
b) kapitál ( fyzický )
c) práce

specifické výrobní faktory = konkrétní
1) orná půda, pastvina, stavební parcely
2) nemovitosti, stroje, materiál. zásoby specializace na výrobu konkrétních
3) různé profese statků

Výrob produktů a poskytování služeb je možná pouze za předpokladu vstupu výrobce na trhy výrobních faktorů

Výrobce nepořizuje výrobní faktory pro využívání samotných služeb výrobních faktorů, ale pro jejich přispívání k výrobě finálního produktu nebo služby

Cenové vůdcovství

cenové vůdcovství = malé firmy respektují cenu, kterou určila dominantní firma

1. vzhledem ke své velikosti nerealizují úspory z rozsahu
2. jejich C podmínky jsou proto ve srovnání s dominantní firmou horší
3. P nemohou stanovit vyšší → ztráta zákazníků
4. P nemohou stanovit nižší ←horší nákladové podmínky

2 – představuje dvě možnosti:
a) konkurence cenová u produktu homogenního = ceny budou sníženy na úroveň normálních zisků mezní firmy (s↑C) jako v dokonalé konkurenci
b) necenová konkurence u produktů diferencovaných = výsledek konkurence je nejistý kvůli vzájemné závislosti firem (substituce)

každý skutečný oligopol je třeba analyzovat zvlášť

Bariéry vstupu na trh:
* ze zákona = monopoly ze zákona (znárodněná odvětví)
* úspory z rozsahu = rozšíření rozsahu výstupu na základě nižších C → ↓P → zbavení se konkurence přirozenou cestou = PŘIROZENÝ MONOPOL
= všichni potenciální konkurenti mohou být udržení vně odvětví skutečným nebo hrozícím snížením P
* umělé bariéry = např. dočasné snížení cen jako varování (dravčí cenotvorba → ztráty konkurence v cenové válce)
= spojení prodejce a distributorů
= neustálý vývoj nových výrobků a inovace

OLIGOPOL

- způsob vyhnutí se přímé konkurenci (ta snižuje zisky)
- vytváří smluvní oligopol, kartely (oficiálně nejsou legální)
- dohoda směřuje k omezení celkového výstupu→zvýšení cen + rozdělení trhu a bariérám vstupu na trh

kartel se tak efektivně stává monopolem

firmy chtějí maximalizovat své společné zisky

uplatníme analýzu monopolu maximalizujícího své zisky

společný výstup stanoví kartel na základě vztahu MR=MC

firmy společně inkasují nadnormální zisky

Podmínky úspěšnosti kartelu:
1. čím méně firem jedná, tím větší je naděje pro dosažení dohody o ceně a výstupu (otázka dodržování a nákladnosti kontrol dohodnutých „kvót“ =podílů na trhu.
2. tržní poptávka po produktu by měla vykazovat malou pružnost (výstup omezen v malém množství → proporcionálně velký nárůst cen a výnosů)
3. do kartelů musí vstoupit všichni hlavní výrobci
4. vstup do odvětví by měl být obtížný nebo nákladný

mezi 1 a 2 → oligopol s dominantní firmou – využívá se tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům → silná firma se na části trhu chová jako monopol

OLIGOPOL

OLIGOPOL
2 typy oligopolidů:
* několik prodávajících s identickým (téměř identickým) produktem
* několik prodávajících s diferencovanými produkty

- ve všech oligopolních odvětvích je počet výrobců tak malý, že každý z nich musí při rozhodování brát ohled na možné reakce každého z ostatních → oligopolní firma si nikdy není jistá, jak se zachovají její soupeři → nejistota a riziko podnikání

nelze vyvodit obecné závěry o ceně a objemu výstupu

existuje „dolní a horní“ hranice (mantinely) oligopolu
1= tajná dohoda (neformální) = smluvní oligopol
2= konkurence = konkurenční oligopol

MONOPOL

= extrém, tzv. výlučný monopol → vzácný → v dlouhém období není žádná firma zcela zabezpečena před útokem konkurentů.

- představuje vysoký stupeň koncentrace
- neexistuje jednoduchá křivka nabídky ← monopol v závislosti na posunu poptávkové křivky může :
1) nabízet různá množství při stejné ceně
2) nabízet stejné množství při různých cenách
- firmy nemusí sledovat jeden cíl, kterým je maximalizace zisku ( ← vydělení pozice vlastník x vedení )

* maximalizace obratu = spíše cíl vedení ( managementu ) → jejich platy a další odměny závisí spíše na výnosech než na ziscích

- snaha rozšiřovat výrobu až do bodu maximálních výnosů, tzn. za hranici maximalizace zisku
- ALE nelze maximalizovat výnosy bez ohledu na to, jak bude ovlivněn zisk ↔ omezená maximalizace výnosů = výnosy z prodeje jsou maximalizovány dostatečným ziskem pro vlastníka

Monopol

* maximalizace růstu = předpokládaný cíl vedení i vlastníka
ale vlastník nemusí akceptovat požadavek na velký podíl reinvestovaných
zisků nutných ke zvýšení firemních aktivit
= zvětšení jmění firmy → kapitálové zisk ze
vzrůstající ceny podílů vlastníka ( vlastníků )

* maximalizace zisku = jednoznačný cíl vlastníka
= dlouhodobě primárním cílem ( ← nutnost zvětšování dlouhodobého kapitálo potřebného k financování růstu firmy )

Monopolista bude maximalizovat své zisky stanovením výstupu v bodě, v němž MC =MR ( mezní náklady = mezní příjem )
Protože monopolista má klesající poptávkovou křivku, znamená to, že P > MR → musí snížit cenu všech předchozích jednotek výstupu, aby prodal poslední jednotku výstupu → MR je nižší než cena v důsledku této ztráty
a zároveň P je nad MC → monopol vyvolává neefektivnost, protože produkuje menší než optimální množství

- monopolista může vydělat více, než kdyby byl nucen vystupovat na trhu jako dokonalý konkurent

Monopolní konkurence

- u homogenního produktu je poptávka po výstupu každé firmy dokonale pružná na úrovni převládající ceny
- čím lépe firma diferencuje své produkty, tím méně pružná je poptávka po nich a tím větší kontrolu má firma nad jejich cenou ( klesající křivka )
- za předpokladu velkého množství firem s mnoha soupeřícími produkty je však poptávka relativně pružná ( posun křivky ) → zvyšují P vede k proporcionálně většímu propadu prodeje
- síla diferenciace může být velká, ale rozhodující úlohu ve volbě spotřebitele má nakonec cena produktu ( nejlepší služba = vysoce kvalitní statky za nízké ceny )

Statky jsou diferencované, jestliže jsou odlišné jejich ceněné charakteristiky nebo vlastnosti → spotřebitelské preference.

MONOPOL

a) ve svém odvětí je jediný vyrábějící
b) má úplnou kontrolu odvětví
c) neexistuje odvětví vyrábějící substitut

Základní rozdíl mezi dokonalou a nedokonalou konkurencí

základní rozdíl mezi dokonalou a nedokonalou konkurencí je průběh poptávkové křivky :

1) poptávka firmy po dokonalé konkurenci 2) poptávka firmy po
nedokonalé konkurenci

ad 1)
- dokonale konkurenční firma může prodat libovolné množství statku, které si přeje, podíl své vodorovné křivky, aniž by kdy stlačovala cenu

ad 2)
- nedokonalý konkurent je v pozici, kdy jeho poptávková křivka se sklání směrem dolů, protože jeho zvýšené Q stlačuje dolů P, kterou může za Q dostat.
Zároveň pokud není chráněný monopolista → pokud „ soupeř“ sníží P, vlastní křivka monopolisty se citelně posune doleva.
Monopolní konkurence

a) existuje mnoho prodávajících
b) žádný z nich nemá rozhodující podíl na trhu ( volný příchod )
c) produkty jsou diferencované

- všechny firmy uspokojují podobné potřeby spotřebitelů
- každá firma se pokouší odlišit svůj výrobek od výrobků konkurentů
- výrobky firem jsou blízkými, ale ne zcela dokonalými substituty

Dokonale konkurenční trh

Dokonale konkurenční trh je nástroje k syntetizování ochoty lidí, majících peněžní hlasy, platit za statky představované poptávkou s mezními náklady těchto statků představovaných nabídkou.

Za ideálních podmínek zaručuje výsledek této syntézy alokační efektivnost, při které nelze zvýšit užitek žádného spotřebitele bez snížení užitku jiného spotřebitele.
Jestliže se v mnohoproduktovém a mnohafaktorovém světě individuální a společenské náklady a poptávky shodují, pak je dokonale konkurenční ekonomika efektivní ( všechny statky by byly v rovnováze a vyráběny za minimální jednotkové náklady → každé odvětví musí vyrovnávat mezní náklady a mezní užitek )

Pouze tehdy, rovnají-li se ceny mezním nákladům, dokáže ekonomika získat maximální výstup ze svých vzácných zdrojů – půdy, práce, kapitálu
+
Pouze tehdy, jestliže se mezní náklady každé firmy shodují s mezními náklady všech ostatních firem, bude odvětví vyrábět svůj celkový výstup s minimálními náklady
+
Pouze tehdy, rovná-li se cena mezním nákladům všech firem, bude se společnost nacházet na hranici produkčních možností, nikoliv neefektivně uvnitř této hranice

Mezní náklady jako měřítko pro efektivní alokaci. monopol a oligopol

Mezní náklady jako měřítko pro efektivní alokaci zdrojů můžeme aplikovat na jakoukoliv společnost ( kapitál, sociální, komunistická, fašistická )

ale není dokázáno, že:
→ dokonalá konkurence maximalizuje největší dobro pro největší počet lidí
→ produkce maximum společenského užitku
→ jejím výsledkem je nejlepší dosažitelná úroveň společenského blahobytu.

→ lidé nejsou vybaveni stejnou kupní silou ( bez vlastní viny )
→ na základě toho ovlivňování individuální poptávkové křivky není nutně spravedlivé
( dokonce slušné )
monopol a oligopol

→ monopolistická konkurence
→ monopol
→ oligopol

Nedokonalá konkurence v odvětví existuje vždy, když jednotliví prodávající mají určitý stupeň kontroly nad cenou statku v tomto odvětví →
→ firmy ale nemá absolutní kontrolu nad cenou svého produktu ( má určitou
volnost při rozhodování o své ceně, ale cena musí být zároveň v takové
výši, aby firma růstala životaschopnou, tj. nevypadla z odvětví )

→ stupeň volnosti se u jednotlivých firem liší ( monopolní síla představuje sílu
dopadu změny ceny na odbyt firmy )

→ intenzivní soupeření se odlišuje od dokonalé konkurence ( snaha o posun
poptávkové křivky dále od počátku )

Křivka nabídky odvětví:

P = MC = minimum AC
stav vyrovnání v dlouhém období nastává při kritické ceně P ( ceně vyrovnání ), při které totožné firmy právě pokrývá své úplné, dokonale konkurenční náklady

pod touto kritickou cenou P by v dlouhém období firmy opouštěly odvětví, dokud by se P nevrátila na rovnovážnou úroveň

v dlouhém období jsou všechny C variabilní, firmy ukončují svou činnost, pokud nemohou pokrýt své variabilní náklady ( splatíme úvěry, propustíme manažery …)

nadnormální zisk ( ekonomická renta ) firma vydělává víc, než je nutné k udržení výroby. Tudíž nastává situace, e přitahuje další firmy do odvětví.

Normální zisk, který stačí k tomu, aby firmy dlouhodobě udrželi výrobu, ale již k tomu, aby přilákat další firmy do odvětví

Dokonalá informace

→ Dokonalá informace = kupující mají dost informací o tom, že
různé firmy prodávají identické produkty
= dodavatelé znají nejméně nákladné
technologie a metody výroby a mají k nim
neomezený přistup

Zároveň obecně předpokládáme, že firmy se snaží maximalizovat zisky a nakupují výrobní faktory.
Reálnost výše uvedených restriktivních opatření z hlediska fungování v rámci konkrétního odvětví je minimální, spíše žádná.

Proč tedy model dokonalé konkurence ? Protože :
- pomáhá nám pochopit fungování odvětví, jejich tržní struktura se přibližuje dokonalé konkurenci.
- poskytuje nám kritéria ( srovnávací ) pro vyhodnocování nedokonale konkurenčního trhu → otázky jako: Jaká bude cena a nabídka u monopolu ( oligopolu ) ve srovnávací s dokonalou konkurencí ?
Měly by zásahy státu směřovat k vytváření konkurenčních trhů? atd…

Křivka nabídky odvětví:

Křivka nabídky odvětví:
Když výstup nabízejí dokonale konkurenční firmy s totožnými nákladovými křivkami a když firmy mohou volně vystupovat a vystupovat z odvětví, je podmínkou rovnováhy v dlouhém období skutečnost, že cena se rovná mezním nákladům, které odpovídají bodu minimálních průměrných nákladů firem → P = MC = minimum AC = cena vyrovnání

Dokonalá konkurence – situace, která bezprostředně zainteresovává výrobce na vyhledávání úspor ve výrobě ( jediný zdroj maximalizace zisku )

→ tendence dokonalé konkurence: konkurenční sály mají tendenci tlačit firmy a odvětví v dlouhém období do stavu nulového zisku → zisková odvětví mají tendenci přitahovat vstup nových firem,tím tlačí ceny dolů a sráží zisky k nule (=normální zisk)

rovnováha v dlouhém období je rovnováha s nulovými čistými zisky ( ekonomickými x účetními )

Konkurence

konkurence

Při prodeji svých výrobků na trhu jsou firmy omezeny konkurenčním prostředím → toto konkurenční prostředí má rozmanitou strukturu ( formy )
platí většinou:

- na straně poptávky existence konkurenčního prostředí x na straně nabídky nemůžeme konkurenční prostředí vždy předpokládat.

Základní podmínkou pro efektivní konkurenci je velké množství výrobců ( dodavatelů ) každého druhu statku nebo služby. ( ideální stav )

Nejčastěji odchylky konkurence → klasifikace tržní struktury podle stupně konkurence mezi dodavateli → hlavní formy trhu:

1. dokonalá konkurence
2. nedokonalá konkurence - 2.1. monopolní konkurence
- 2.2. monopol
- 2.3. oligopol

Konkurence

ad 1) velké množství dodavatelů prodávajících humogen. produkt

ad 2.1) velké množství dodavatelů, kteří však prodává „diferencované“ produkty.

ad 2.2) pouze jeden dodavatel

ad 2.3) jen několik málo dodavatel s významnými podíly na trhu → důl. je jejich
ekonom. síla

dokonalá konkurence
→ žádný subjekt, který vyrábí, nemá možnost ovlivnit tržní cenu –
individuální poptávka je dokonale pružná
→ při rozhodování musí volit pouze optimální objem výstupu

nedokonalá konkurence
→ trh s existencí ( alespoň ) jednoho subjektu s možností ovlivnit
tržní cenu ( možnost manipulovat s cenou )
→ při rozhodování musí volit optimální objem výstupu a zároveň
stanovit výši ceny

Model dokonalé konkurence

Model dokonalé konkurence má několik předpokladů:
→ velké množství firem → každá firma má malý podíl na celkovém
trhu ( žádná není dominantní )
→ firmu lze považovat za příjemce ceny
( neovlivňuje ji )
→ křivka poptávky po výstupu firmy je
dokonale pružná na úrovni převažující tržní ceny
→ homogenní produkt = produkt každé firmy je identická
s produktem všech ostatních firem
= produkty firem se dokonale nahrazují
( nemají žádné odlišení ) – př. mýdla
→ je zabráněno déle trvajícím cenovým
rozdílům mezi firmami ( firma – regulátor
cen )
→ volný příchod a odchod = nic nebrání vstupu nových forem do odvětví
= existující firmy mohou z odvětví odejít bez
větších nákladů

Substituce faktorů

substituce faktorů
- představuje náhradu jednoho faktoru druhým
- většinou se jedná o substituci práce fyzickým kapitálem ( ruční zpracování x stroj )

specifické zdroje
geometrické ( dimenzionální ) úspory :
- uplatňují se při zpracování a převozu tekutých nebo sypkých materiálů a produktů ( technické konstrukce skladovacích, přepravních a výrobních nádrží – tanků, cisteren, rafinerií . . .)
- těmito úsporami se zdůvodňují obrovské rozměry ocelářských, chem. atd. podniků.
→ seřizovací náklady
- uplatňují se v odvětvích v sériích ← výrobní linky se musí před
začátkem výroby příslušné série speciálně seřídit → čím větší
náklady na jednotku produkce ( např. tiskárny )

Specifické zdroje

→ výrobní zásoby
- vychází z pravděpodobnosti potřeby zvýšení zásob ve vztahu
jejich optimální úrovni→ při zvětšení rozsahu výroby je poměrná
úroveň zásob nižší ( menší pravděpodobnost potřeby
náhradních dílů pro větší objem strojů ve stejnou chvíli )

→ dynamické úspory z učení
- není tak úzce spjata s rozsahem výroby
- spíše je svázána s časovým průběhem výroby → v dlouhém
období dochází k omezování nákladů v souvislosti se
získáváním zkušeností ( osvojení nejlepších metod, technik,
dovednost, obratnost …) jednotlivými pracovníky.
- tyto úspory jsou typické pro nové výroby nebo technologie

Ztráty z rozsahu

ztráty z rozsahu
- důsledkem klesajících výnosů z rozsahu ( poměrné zvýšení výstupu je nižší než poměrné zvýšení vstupů )
- úspory z rozsahu se při určitém stupni rozvoje podniku vyčerpají → mohou nastat:
→ ztráty z rozsahu
= ztráty z managementu
= ztráty ze zhoršování výrobních vztahů
- jsou způsobeny slábnoucí produktivitou jednoho nebo více výrobních faktorů
- vysoká rozhodovací aktivita → přetížení managementu → menší pružnost, vyšší
byrokracii a administrativní náročnost → růst nákladů
- proces „odcizování se“ pracovníků ve vztahu ke společným cílům a strategiím firmy
(vlivem stále užší specializace ) → rovněž větší vzájemná závislost a tím i možnost
organizace se → až stávky

Úspory z rozsahu, ztráty z rozsahu

úspory z rozsahu, ztráty z rozsahu

Celá oblast souvisí s problematikou zvýšení rozsahu (objemu) výroby v závislosti na poměru zvýšení výstupu ke zvýšení všech vstupů (ve stejném poměru) viz. K2

úspory z rozsahu
- důsledkem rostoucích výnosů z rozsahu ( poměrné zvýšení výstupu je vyšší než
poměrné zvýšení vstupů )
- praxe ukazuje, že při zvýšení rozsahu výroby firmy se změní i její jednotkové
náklady → tyto náklady většinou klasnou vlivem využití úspor z rozsahu výroby ←
firma je v tomto případě schopna reorganizovat výrobu ( včetně zavádění
výkonnějších výrobních prostředků ), což při malém rozsahu výroby nebylo možné
→ zvýšená produktivita výrobních faktorů
→ snižování dlouhodobých průměrných nákladů

Základními zdroji úspor z rozsahu

Základními zdroji úspor z rozsahu jsou:
1) dělba práce
2) nedělitelnost výrobních faktorů
3) substituce faktorů
4) specifické zdroje

dělba práce
- nejvýznamnější zdroj
- princip, kdy výroba zboží a služeb může být rozdělena do určitých fází a úkolů → výroba zahrnuje mnoho různých výrobních operací
→ při větším rozsahu výroby se mohou jednotlivé úkoly ve vztahu k pracovní síle
specializovat
→ vzrůst produktivity práce, efektivnosti ( souvislost s organizací výroby )
→ rovněž možnost využití specializovaných výrobních prostředků ( výkon, kapacita )

nedělitelnost výrobních faktorů
- otázka vytíženosti vstupů ( především fyzického kapitálu a pracovní síly )
- např. najmu si službu x zaměstnám specialistu
částečné vytížení x schopnost plně zaměstnat )

Cílem výrobce je maximalizovat zisk.

Cílem výrobce je maximalizovat zisk.

Maximalizace zisku je stav, při němž se mezní náklady rovnají mezními příjmu firmy

optimální objem produkce

rovnováha firmy
(tj. firma nemá důvod produkci ani zvyšovat ani snižovat)

výrobce bude zvyšovat produkci, dokud mezní náklady budou nižší, než mezní příjem

MR
Mezní příjem je přírůstek příjmu dosažený z prodeje dodatečné jednotky produkce
MR = ΔTR/ ΔQ

TR
Celkový příjem (výnos) je násobkem ceny za jednotku a počtem jednotek prodaného výstupu
TR = PxQ (= výnosová funkce)

Zisk firmy

Zisk firmy je rozdělen mezi celkovými výnosy a celkovými náklady formy příslušejícími k výnosům
Z = TR – TC (účetní pojetí)

Firma se nesnaží ani o maximalizaci výnosů, ani o minimalizaci nákladů, ale ve svém důsledku o zvětšování rozdílu mezi výnosy a náklady.

zásadní význam mezních veličin
(tj. mezních kategorií, které jsou veličinami přírůstkovými a sledují vztah dvou proměnných, přičemž udávají, o kolik se zvýší jedna proměnná, vzroste-li druhá proměnná o jednotku)

Platí:
Firma je ochotna nést krátkodobě ekonomickou ztrátu, ale jen do výše fixních nákladů. Pokud její příjem již nepokrývá ani variabilní náklady, zastavuje svou činnost. V dlouhém období není firma ochotna nést žádnou ekonomickou ztrátu a odchází z trhu do jiné příležitosti.

Pokud jsou mezní náklady

Pokud jsou mezní náklady
→ pod průměrnými náklady, táhnou průměrné náklady
dolů
→ když se MC přesně vyrovnají s AC průměrné náklady,
průměrné náklady nerostou ani neklesají a jsou ve svém
minimu
→ když jsou MC nad AC, táhnou AC směrem vzhůru

Podstatou vztahu mezi náklady a výrobou je:

-pro každou úroveň výstupu si firma musí vybrat nejméně nákladnou kombinaci vstupů→ taková kombinace, která produkuje příslušný výstup při nejnižších nákladech

výroba produkující nejméně nákladným způsobe

podstata efektivnosti

(S použitím údajů o produkci a údajů o cenách vstupů můžeme pro každou úroveň výstupu propočítat celkové výrobní náklady )


Ekonomové uznávají, že plánovací a realizační rozhodování si může vyžádat dlouhé časové období. Rozlišují se proto tři odlišná časová období analýzy výroby nákladů :

Velmi krátké období ( ultra krátké )

→ velmi krátké období ( ultra krátké )
- nemůže během něho dojít k žádné změně výroby ( výrobní kapacita firmy je
omezena pevnou nabídkou v podstatě všech výrobních faktorů )
- náklady v tomto období jsou fixní

→ krátké období
- lze přizpůsobit variabilní vstupy ( materiál, práce), ale dostatečně dlouhé pro možnost změny všech vstupů→
- nelze přizpůsobit režijní faktory (budovy, zařízení)
- pracovní a materiálové náklady = fixní C
- výrobní kapacita firmy je omezena pevnou nabídkou alespoň jednoho výrobního faktoru

→ dlouhé období
- lze přizpůsobit všechny vstupy
- všechny náklady jsou variabilní a žádné nejsou fixní
- nabídka žádného výrobního faktoru není pevná
- výrobní kapacita se rozšiřuje pomocí investic

Platí: Rozšíření rozsahu výroby můžeme dosáhnout velmi rychle, jestliže je výroba náročná pouze z hlediska spotřeby práce → nevyžaduje velké množství kapitálu

Variabilní náklady

Variabilní náklady ( VC ) představují korunové výdaje, které se mění s úrovní výstupu a zahrnují všechny náklady, které nejsou fixní :
- tvoří je položky jako:
→ platy za suroviny, materiály
→ mzdy
→ paliva, elektřina

Celkové náklady ( TC ) představují celkové korunové výdaje potřebné k vyrobení každé úrovně výstupu ( množství produkce )
- celkové náklady rostou, jestliže roste objem produkce
- předpokládá se, že jsou minimální a dosažitelné

→ TC = VC + FC

- nárůst TC mezi libovolnými dvěma úrovněmi výstupu je ve skutečnosti stejný jako nárůst VC → FC zůstávají stále konstantní, takže při porovnání C ( nákladů ) mezi dvěma odlišnými úrovněmi výstupu se „vyruší“

Mezní náklady

Mezní náklady ( MC ) představují přírůstek celkových nákladů vyvolaný zvýšením produkce o jednotku
- tj. dodatečné náklady na výrobu jedné dodatečné jednotky výstupu
- jsou určující pro rozhodování firem kolik ( jaký objem produkce ) bude firma vyrábět
a prodávat ( nabídka )
- může jít i o snížení celkových nákladů v důsledku zmenšení výstupu o jednotku

Průměrné náklady ( AC ) jsou náklady na jednotku produkce
- nazývají se rovněž „jednicové“ nebo „jednotkové“ náklady
- jejich srovnáním s cenou ( nebo průměrným příjmem ) firmě umožňuje určit, zda vyrábí se ziskem nebo ne
- jejich hodnotu zjistíme, jestliže celkové náklady vydělíme objemem produkce

C ( náklady)
AC = TC

platí:

Křivku AC vždy protíná v jejím minimálním bodě rostoucí křivka MC

Analýza nákladů a výnosů, efektivnost, maximalizace zisku, analýza bodu

analýza nákladů a výnosů, efektivnost, maximalizace zisku, analýza bodu
zvratu

Náklady jsou středem zájmů všech manažerů ← každá koruna nákladů snižuje zisk firmy → náklady jsou základním ukazatelem efektivnosti

Výsledkem správného manažerského úsilí = fixní a variabilní náklady na určité množství produkce jsou firemní minimální náklady nutné k vyrobení této úrovně výstupu.

Fixní náklady ( FC ) představují celkový korunový výdaj, který se zaplatí, i když se nevyrobí žádný výstup.
-nejsou ovlivněny žádnou změnou množství výstupu
- nezývají se rovněž „režijní“ nebo „zapuštěné“ náklady
- tvoří je položky jako :
- smluvní platby za výstavbu budov
- pronájem zařízení
- úrokové platby z půjček
- platby za pronájem pozemků

Převis nabídky má za následek ( u zboží ) :

Převis nabídky má za následek ( u zboží ) :
- přebytek ve formě nadprodukce ( výrobci mohou za minimální cenu vyrobit libovolné množství ) většinou odkupuje vláda ( vládní garance )
- náklady na nákup přebytků jsou enormní → zatížení daňových poplatníků
- vláda nese další náklady spojení se skladováním a likvidací přebytků
- častým způsobem zbavení se přebytků je vstup s tímto zbožím na zahraniční trhy za dotované ceny → snižují se světové ceny na úkor efektivnějších výrobců

příklad:

Společenská zemědělská politika EU ( CAP ) → silná lobby schopná vykonávat tlak na politické činitele. Existence intervenčních agentur EU, které od zemědělců odkupují všechny přebytky, které nedokáží prodat na trhu, za garantované ceny. Dnešní východiska – restrikce v případě nadprodukce nad určitý objem výroby.

Efekty minimálních cen jsou zcela odlišné při jejich uplatnění u služeb ← nadbytečná produkce služeb nemůže být skladována.

Převis nabídky ( u služeb ) má za následek:
- přebytečná kapacita služeb bez možnosti cenové konkurence vede ke konkurenci necenové → masivní reklamy
- další zvýšené náklady, které spolu nevytížeností kapacity snižují celkový objem zisků

Minimální ceny

Minimální ceny ve službách jsou většinou realizovány kartely = dohodami mezi poskytovateli služeb a fixaci cen a rozdělení trhů mezi sebe ( ve většině států jsou nezákonné, ale vlády dělají výjimky pro velké množství průmyslových odvětví a profesí.

příklad:

Mezinárodní letecký kartel IATA je podporován většinou národních vlád → podpora vlastní, většinou státem vlastnické letecké společnosti → stanovení cen pravidelných letů nad úrovní volného trhu.
Velké ohrožení = charterové lety ( nevztahují se na ně regulované ceny )
= prodej zlevněných letenek
Regulace cen obecně může společnost zatíží vysokými náklady v důsledku neefektivní alokace zdrojů vlivem deformace tržní ( rovnovážné ) ceny. Je proto důležité, aby vláda při rozhodování a jejich zavedení poměřovala možný prospěch s náklady.

Nepříliš tvrdé postihy

3) nepříliš tvrdé postihy + střední pravděpodobnost prokázání porušení zákona → někteří obchodníci dodržují a někteří nedodržují regulované ceny

→ vznik černého trhu, tj. nezákonného obchodu
- někteří spotřebitelé, pociťující nedostatek, jsou ochotni zaplatit „přirážku“ k ceně, která vyrovnává náklady při obchodování na takovémto trhu
- z dlouhodobějšího hlediska pak může na takovémto trhu dojít k projevů inflačních cen


Minimální ceny

Stanovení minimální ceny se provádí proto, aby se cena zboží udržela nad rovnovážnou cenou, na které by se ustálila v podmínkách volného trhu

důsledkem je převis nabídky a vznik přebytku na trhu ( jedná se o zvýhodňování výrobců ), který nelze v tomto případě odstranit poklesem cen.

Převis poptávky

Převis poptávky má další následky ( v podstatě závisí na přísnosti s jakou je dodržování zákonem stanovené ceny vyžadováno) :

1) postihy jsou zanedbatelné + malá pravděpodobnost prokázání porušení zákona → důsledky regulace budou zanedbatelné.

- cena stanovená státem může být ignorována
- obchodníci budou pravděpodobně pracovat s pokutami jako s daní → zvýší o ně své náklady

- v tomto případě se křivka nabídky posune vzhůru a doleva a vyústí ve zvýšení cen

- stanovení maximální ceny se projeví opačným efektem → spotřebitel platí vyšší ceny

2) tvrdé postihy + vysoká úroveň dozoru → striktní dodržování regulované ceny

Snížené dodávky

- snížené dodávky ( převis poptávky nemůže být eliminován nárůstem cen ) mohou být spotřebitelům alokovány dvěmi způsoby :

a) neformálním přídělovým systémem
- je prováděn samotnými dodavateli ( jednotlivě nebo kolektivně)
= systém čekání ve frontách
= diskriminace určitých spotřebitelů
= systém prvního příchozího

→ nerovnost spotřebitelů a libovůle obchodníků

b) formální přídělový systém
- je prováděn prostřednictvím státu formou rozhodování úředníků = většinou přídělové lístky, kupóny, opravňující k limitovaným nákupům zboží
→ nerovnost spotřebitelů vzhledem k jejich individuálním potřebám a libovůle úředníků

Regulace cen

regulace cen

Regulace cen představuje zásah státu do trhu způsobem stanovení minimálních nebo maximálních cen

trh podléhá regulace, tzn. není volný

Maximální ceny

Stanovení maximální ceny = cenového stropu se provádí proto, aby se cena zboží udržela pod rovnovážnou cenou, na který by se ustálila v podmínkách volného obchodu. Snaha chránit spotřebitele před vysokými cenami státků, zejména uspokojujících základní potřeby.

důsledkem je převis poptávky a vznik nedostatku zboží na trhu ( jedná se tedy pouze zdánlivě o opatření ve prospěch spotřebitele ), který nelze v tomto případě odstranit nárůstem cen.

Dokonale elastická nabídka

* původní E ( výchozí )
* velmi krátké období E´
* krátké období E ´´ nižší o něco vyšší
* dlouhé období E ´´´

- nabídková křivka roste v dlouhé období = „odvětví s rostoucími náklady ( A. Marschall )
Tento stav je obvyklý ve většině velkých dokonale konkurenčních odvětvích :
-při rozšíření výroby je nutné zvýšit vstupy do výroby
- ty získáním jejich odvedením z jiných odvětví → nutnost zvýšení cen vstupů → zvýšení výrobních nákladů
- „odvětví s konstantními náklady“ = malá odvětví s nepatrnou částí specializovaných vstupů → v tomto případě bude nabídková křivka vodorovná.

dokonale elastická nabídka

Es = Θ ( nekonečno )

- cenové změny vyvolají nekonečně velkou reakci množství

dokonale neelastická nabídka

Es = 0
- nabídka je fixní při jakékoliv změně ceny

Cenová elasticita nabídky

1. zvýšení ceny o 1% vyvolá méně jak 1% nárůst nabízeného množství
2. snížení ceny o 1% vyvolá méně jak 1% pokles nabízeného množství

Cenová elasticita nabídky nám de facto udává, jak citlivě může odvětví zareagovat na změnu cen změnou výstupu →
- na reakci potřebují čas ( přizpůsobit výstupy změny cen )
- rozlišujeme časová období nabídky

Čím je delší čas na přizpůsobení, tím větši je elasticita reakce nabídky a tím menší je vzestup cen.

3 časová období rovnováhy ( vycházející z elasticity nabídky )
1. rovnováha ve velmi krátkém období
2. rovnováha v krátkém období
3. rovnováha v dlouhém období

ad 1 )
- nabídkové prvky nemají čas se přizpůsobit
- cena musí výrazně vzrůst, aby v danou chvíli fixní nabídku rozdělil mezi silnější poptávku
- E ´ - nová tržní cena, rovnovážná pro velmi krátké období ( mini )

ad 2)
- dochází k určitému přizpůsobení práce a variabilních faktoru ( zintenzivnění výrobního procesu → dodatečné množství )
- E´´ = rovnovážná cena pro krátké období ( short )

ad 3)
- dochází k plnému přizpůsobení všech faktorů – fixních i variabilních ( investic, nová struktura )
- E´´´= rovnovážná cena pro dlouhé období ( long )

Elasticita ( cenová pružnost ) nabídky

Elasticita ( cenová pružnost ) nabídky říká, o kolik se změní nabízené množství statků, změní-li se jeho cena ( citlivost nabízeného množství na tržní cenu )

Cenová elasticita nabídky měří procentuální změnu nabízeného množství vyvolanou jednoprocentní změnou ceny tohoto statku.

Číselný koeficient elasticity nabídky :
> 1
Es = procentuální změna nabízeného množství = 1
procentuální změna ceny <> 1 . . . . . elastická nabídka

1. zvýšení ceny o 1% vyvolá více než 1% nárůst nabízeného množství
2. snížení ceny o 1% vyvolá více než 1% pokles nabízeného množství

= 1 . . . . . jednotková elasticita nabídky

1. zvýšení ceny o 1% vyvolá 1% nárůst nabízeného množství
2. snížení ceny o 1% vyvolá 1% pokles nabízeného množství

< 1 . . . . .neelastická nabídka

Podle sklonu křivky

Podle sklonu křivky můžeme usuzovat elasticitu v případě

1. dokonale neelastické poptávky
Ed = O

- poptávané množství se nemění se změnou ceny ( je konstantní )
= úplná nepružnosti

2. dokonale elastická poptávka
Ed = Θ ( ležatá 8 )

- každá změna ceny vyvolá nekonečnou změnu poptávaného množství

Typy reakce poptávky se liší v čase →
v krátkém období – malá poptávková elasticita
ceny se mění prudce a množství mírně

v dlouhém období – větší poptávková elasticita
ceny se mění málo a množství výrazně

z postupného promítnutí změny ceny do poptávaného množství

Jednotková elasticita

→ při pohybu po křivce poptávky se cena a výnosy ( P . Q ) mění opačným směrem →
1 ) zvýšením cen výrobce ztrácí ( efekt snížení poptávaného množství převládne nad
efektem zvýšen ceny )
- jednoprocentní růst ceny vyvolá vyšší než jednoprocentní pokles
poptávaného množství
- zároveň se sníží výdaje spotřebitelů

2 ) snížením ceny výrobce získává ( efekt zvýšení poptávaného množství převládne
nad efektem snížení ceny )
- jednoprocentní snížení ceny vyvolá vyšší než jednoprocentní růst
poptávaného množství
- zároveň se zvýší výdaje spotřebitelů

jednotková elasticita
výsledek = 1

- při pohybu po křivce poptávky se cena a výnosy mění opačným směrem ve stejném poměru →
1) jednoprocentní růst ceny vyvolá jednoprocentní pokles poptávaného množství
2) jednoprocentní pokles ceny vyvolá jednoprocentní růst poptávaného množství

celkový výnos ( příjem ) se pro výrobce nemění

Neelastická poptávka

neelastická poptávka
výsledek < 1

- při pohybu po křivce poptávky se cena a výnosy pohybují stejným směrem →
1) zvýšením cen – výrobce získává
- jednoprocentní růst ceny vyvolá nižší než jednoprocentní pokles
poptávaného množství
- zároveň se zvýší výdaje spotřebitelů

2) snížením cen – výrobce tratí
- jednoprocentní pokles ceny vyvolá nižší než jednoprocentní růst
poptávaného množství
- zároveň se sníží výdaje spotřebitelů

Výpočet koeficientu elasticity Ed udává elasticitu mezi dvěma různými body na křivce.

Celkový příjem v libovolném bodě poptávkové křivky pak můžeme nalézt tak, že zjistíme plochu obdélníku vymezenou hodnotami P a Q v tomto bodě.

Sklon křivky poptávky – závisí na absolutní změně P a Q
Elasticita závisí na relativních změnách.

- všechny body na poptávkové křivce mají stejný absolutní sklon
- každý bod na poptávkové křivce má jinou elasticitu

sklon a elasticita nejsou totéž

Elasticitu poptávky

Elasticitu poptávky vypočítáme jak procentní změnu poptávaného množství, jež je reakcí na jednoprocentní změnu ceny.

ΔQ procentuální změna Q
Q
Ed =
ΔP procentuální změna P
P
ΔQ označuje změnu poptávaného množství
Q výchozí, nebo konečné množství ( = dvojznačnost výpočtu )
ΔP označuje změnu ceny
P výchozí nebo konečná cena ( = dvojznačnost výpočtu )

Tento výpočet je použitelný u velmi malých procentuálních změn (ze 100 % na 99 %)

Pro odstranění „dvojznačnosti výpočtu“ vztahujeme změny ceny a poptávaného množství k průměru ceny a množství v daním intervalu ( osa x, y )

Q2 – Q1 > 1
( Q1 + Q2 ) : 2 1
Ed = P2 – P1
( P1 + P2 ) : 2 <> 1

Rovnovážná ( clearingová ) cena

Rovnovážná ( clearingová ) cena a množství se ustavují na úrovni, kde se objem, který jsou výrobci ochotni nabízet, rovno objemu, dobrovolně poptávanému.

→ na konkurenčním trhu se tato rovnováha nachází v průsečíku nabídkové a
poptávkové křivky
→ při rovnovážné ceně neexistují žádné nedostatky nebo přebytky
→ nastává tržní rovnováha, tj. síly nabídky a poptávky jsou vyrovnané
→ v této rovnováze mají cena i množství tendenci setrvává pokud se nezmění
ostatní podmínky, tzn. pokud „něco“ nezmění nabídku a poptávku
→ rovnovážná = též vyčisťují cena

pružnost nabídky a poptávky ( elasticita )

Elasticita ( cenová ) poptávky říká, o kolik se změní poptávané množství statku, změní-li se jeho cena ( = citlivost na cenu )
Statek elastičtější – když můžeme spotřebu přesunout do budoucnosti

Platí :
→ statek je „elastický“ pokud poptávané množství statku reaguje silně na změny ceny
( např. letecká doprava )
→ statek je „neelastický“ pokud poptávané množství statků na změny ceny ( např.
potraviny )

Nabídka

Nabídka ( S ) je množství statku, které jsou firmy ochotny vyrábět a prodávat ( dodat na trh při určité ceně )
→ analyzujeme vztah nabízeného množství statku a jeho tržní ceny, a to při neměnnosti ostatních podmínek
→ tento vztah se nazývá : nabídková funkce nebo nabídková křivka ( = grafické vyjádření )

- křivka je stoupající, probíhá zdola a zleva směrem nahoru a doprava

Průběh křivky nám říká, že společnost může přesvědčit firmy aby vyráběli a prodávali více statků zvýšením ceny statku.

Firmy nabízej zboží kvůli zisku → nabídkové chování firem.

Tržní nabídku určují faktory:
a) výrobní náklady – dominantní faktor
I. – výrobní náklady určitého statku jsou v reakci k jeho tržní ceně nízké → výrobce, z hlediska zisku, vyrábí velké množství statku
II. – výrobní náklady určitého statku jsou v relaci k jeho tržní ceně vysoké → výrobce, z hlediska zisku, vyrábí malé množství statku, nebo výrobu opustí

Tržní nabídku určují faktory:

b) technický pokrok – nové, levnější technologie snižují výrobní náklady → zvyšují nabídku statku
c) cena vstupů – ( paliva → přeneseně do dalších výrob )
d) ceny výrobních substitutů – takové statky, které se mohou ve výrobním procesu snadno nahradit ( výrobce je může vyrábět s danými zdroji ) → vzroste-li cena jednoho výrobního substitutu, sníží se nabídka druhého ( rafinérie nafty, zemědělství )
e) organizace trhu – za daných cen stupů a dané techniky zajistí výrobu nejvyšší možné úrovně výstupu při každé cenové úrovni jen dokonale konkurenční trh
f) specifické faktory – změny výrobních podmínek různého druhu ( počasí, státní regulace )

Nabídkové chování se neustále mění → dochází k posunu nabídkové křivky vlivem změny jiných faktorů než je vlastní cena příslušného zboží.

Tržní poptávku určují faktory:

Tržní poptávku určují faktory:
a) vlastní cena daného efektu
b) průměrný důchod spotřebitelů – jestliže důchody stoupají, mají lidé tendenci kupovat si téměř všeho víc
c) velikost trhu – měřená velikostí dané populace
d) cena dostupnost komplementů, tj. statků doprovázejících spotřebu zkoumaného statku ( benzín + auto, tonic + gin ) → změny ceny působí stejným směrem
e) cena dostupnost substitutů, tj. statků, které mohou nahradit zkoumaný statek ( uhlí + zemní plny, pomeranče + grepy ) → změny ceny působí opačně
f) vkus nebo preference – odráží psychologické nebo fyziologické potřeby, uměle vyvolané touhy prvky tradice náboženství
g) specifické faktory ( déšť + gumáky, sníh + lyže, horko + klimatizace )

poptávka po různých statcích se v čase mění → to je důsledek změn jiných faktorů než vlastní ceny statku.

konečným výsledkem všech změn v jiných faktorech, než je vlastní cena statku, je posun poptávkové křivky.

posun doprava posun doleva
tento posun znamená, že při každé z zavřených tento posun znamená, že při
cen se bude nakupovat více statků každé z uvažovaných cen se
( v zlev. komplementů ) bude nakupovat méně statků
( zlevnění substitutu)

Konečným výsledkem změny vlastní ceny statku je posun po křivce.

Poptávka

Poptávka ( D ) je množství statku, které jsou kupující ochotni koupit za určitou cenu
→ ochota koupit závisí na mnoha faktorech, klíčovým faktorem je cena zboží
→ v každém okamžiku existuje zcela určitý vztah mezi tržní cenou zboží a množstvím, které jsou kupující ochotni si koupit
→ tento vztah mezi cenou a nakupovaným ( poptávaným ) množstvím se nazývá poptávková funkce nebo poptávková křivka ( grafické znázornění poptávkové fce)

→ křivka je klesající, probíhá shora a zleva směrem dolů a doprava
→ tato vlastnost má název :
zákon klesající poptávky stanoví, pokud cena určitého zboží stoupne ( mají kupující tendenci kupovat menší množství toho zboží. Podobně sníží–li se cena, pak poptávané množství vzroste.

Působení zákona klesající nabídky:
→ nižší cena přiláká nové kupce
→ snížení ceny vyvolá i dodatečné nákupy u již existujících spotřebitelů daného
statku ( voda → pití + mytí + zalévání… )
→ vzestup ceny určitého statku způsobí, že někteří kupující si ho koupí méně

proč je tvar poptávkové křivky „klesající“ ( poptávané množství má tendenci klesat, když cena roste ) ?
Z důvodu :
1. substitučního efektu = když cena statku roste, přirozeně se snaží substituovat za něj jiné, podobné statky ( kuře x vepřové, kožené boty x syntetické )
2. důchodového efektu = při růstu ceny „jsem o něco chudší“ než dříve → přirozeně omezím jeho potřebu ( tento efekt působí u snížení ceny opačně )

O jaké poptávce hovoříme?
Tržní poptávce → celková suma všech individuálních poptávek → trží poptávkovou křivku nalezneme pomocí součtu množství, která poptávají všichni jednotlivci při každé ceně.

Hlavní proud ekonomie

Hlavní proud ekonomie
→ tj. soudobá ekonomie převládající ve smíšených ekonomikách ( Samuelson )
→ období od 2. svět. Války je ve znamení růstu světového produktu a životní úrovně
→ ale řada problémů ( i rozporů )
→ potíže s udržením stabilních cen a plné zaměstnanosti
→ mezinárodní bankovní systém ohrožují závratné dluhy
rozvojových zemí
→ skládky toxických odpadů, atd.

Moderní kritiky

→ Chicagská škola
libertariáni = skupina, která podtrhuje ústřední význam osobní
svobody v ekonomických a politických záležitostech
→ snahy vlády řešit problémy mohou vést ke vzniku
řady jiných obtíží.

→ Odpůrci zleva ( kritikové kapitalismu )
a) současnou ekonomiku řídí velké byrokratické organizace a nikoli dokonale konkurenční trhy
b) spotřebitelé nejsou pány svých vlastních přání, naše preference jsou vytvářeny pod vlivem reklamy.
c) veřejný sektor ve společnosti živoří, zatímco soukromý sektor
„ si vzkvétá a bytní „

Marxismus

Marxismus

Karel Marx
→ autor díla „ Kapitál I. – III.“ ( 1867, 1885, 1894 )
→ zformuloval pracovní teorii hodnoty a teorii nadhodnoty
→ největším přínosem Marxe je, že ukázal, jak v ekonomice neustále probíhá
technický pokrok a společenský vývoj.

Socialismus
→ jako doktrína se vyvinul z myšlenek Marxe a dalších radikálních myslitelů 19. stol.
→ charakterizoval ho několik prvků:
* vládní vlastnictví výrobních zdrojů
* plánování
* přerozdělování důchodu
* mírový a demokratický vývoj