A:
Ve smyslu subjektivním
Souhrn všech oprávnění člověka, která mu jsou dána předpisy mezinárodními a vnitrostátními. Právní možnost subjektu chovat se určitým způsobem. Jsou zpravidla zakotvena ve významných právních předpisech – Ústava a předpisy ústavní (ČR – Listina Základních Lidských Práv a Svobod), které vyplývají ze Všeobecné deklarace lidských práv. Ta byla vypracována v r. 1948 valným shromážděním OSN (jako poslední důsledek 2. sv. války). Deklarace je prohlášení, není závazné (vynutitelné). Státy ji berou jako Gentleman’s agreement. Ústavy mají zakotvenou Všeobecnou deklaraci lidských práv, kterou modifikují. Ústava je vynutitelná.
Mezinárodní dokumenty závazné a vynutitelné. Pakty OSN 1966:
- Mezinárodní pakt o občanských a politických právech člověka.
- Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech člověka
Ty státy, které k paktu přistoupily, je musí dodržovat (ČR 1976). Vycházejí z Všeobecné deklarace lidských práv. Ustanovení těchto paktů se musí promítnout v Ústavě.
Ve smyslu objektivním
Tím jsou všechny právní normy. Realizují lidská práva. Právo subjektivní nemůže existovat bez práva objektivního a naopak, jsou navzájem propojené.
B:
Právo veřejné
Právní normy upravující vztahy mezi státem jako nositelem státní moci a občany. Tyto vztahy jsou charakteristické vztahem nadřízenosti státu jako reprezentanta společných tj. veřejných zájmů vůči občanům a jiným právním subjektům.
Správní právo – souhrn právních norem upravujících společenské vztahy vznikající při výkonu veřejné správy.
Finanční právo – souhrn právních norem upravujících finančně právní vztahy tj. vztahy získávání, shromažďování a upotřebení finančních prostředků, pokud se těchto procesů nějakým způsobem účastní stát resp. státní orgány. Např. vztahy daňové, burzovní, bankovní, vztahy na trhu cenných papírů apod.
Trestní právo – stanoví, které činy jsou soudně trestně (trestní činy) a jakých opatření je třeba použít vůči jejich pachatelům (tresty)
Právo soukromé
Upravuje vztahy subjektů občanské společnosti ne principu jejich rovnosti a nezávislosti. Je pro ně typický smluvní princip.
Občanské právo – souhrn právních norem upravujících majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi nimi a státem. Základním pramenem práva je zde Občanský zákoník (zákon č.40/1964Sb.)
Obchodní právo – obsahuje specifika majetkových vztahů mezi podnikateli. Základním pramene práva je Obchodní zákoník (zákon č. 513/1992Sb.)
Rodinné právo – upravuje osobní právní vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi i vztahy mezi ostatními příbuznými a vztahy tzv. náhradní výchovy. Základní normou je zde zákon o rodině (zák. č. 94/1963Sb.)
C:
Právo mezinárodní
Je tvořeno mezinárodními úmluvami, pakty apod. Upravuje především vztahy mezi státy, či mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními organizacemi navzájem. Má přednost před právem vnitrostátním. Úprava vnitřního práva musí být v souladu s právem mezinárodním. Není to harmonizace (mělo by být oboustranné) ale přizpůsobení.
Právo vnitrostátní
Je tvořeno zákony Parlamentu. Upravuje vztahy mezi PO a FO a dalšími subjekty, na které se vztahuje svrchovaná státní moc.
D:
Právo hmotné
Všechny právní normy, které upravují subjektivní práva a povinnosti právnických a fyzických osob, pravomoc a působnost státních orgánů apod. např. Obč. zákoník
Právo procesní
Stanoví postup v případech porušení hmotně právního práva. Upravuje vztahy vznikající při řízení před příslušnými státními orgány (soudy, správní úřady apod.). Chování v procesu.
Jsou důležité, je jich méně. 3 základní:
Správní řád – správní řízení
Občanský soudní řád – soudní řízení
Trestní řád – trestní řízení po spáchání trestného činu
Prameny práva
Forma, ve které se může právo vyskytnout, ve které je objektivní právo obsaženo. Pravidla, která nemají ve státě uznanou formu pramenů práva, nejsou právními normami.
Právní obyčej
Historický typ . středověk a začátek novověku. Chování, které se posléze stává základem obyčejové právní normy, se obvykle původně realizovalo bez právotvorných záměrů. K obyčeji (faktické masové uskutečňování určitého chování) byly přidány sankce. Nutno zdůraznit dlouhé trvání a masovost jako nezbytné znaky a základ obyčejové normy.
V současnosti – přežívá v podobě: nedá-li se postupovat podle Obch. zákoníku a není-li řešení zakotveno ve smlouvě postupuje se podle obchodních zvyklostí.
Precedenc
U nás se nevyskytuje, dokonce je zakázán. užívá se v Anglo-americkém právu procesním. Individuální právní akt, který použitím na další obdobné případy získávají obecnou závaznost. Rozhodování v případech stejného druhu je vázáno vzorem onoho prvního rozhodnutí. Rozhodnutí jsou aplikována na další obdobné případy.
Žádné komentáře:
Okomentovat