– kromě obecných forem trestné součinnosti v obecné části (§ 7 až 10), se řadí k trestné součinnosti i jiné formy souvisejících jednání, tato další jednání jsou však konstruována jako samostatné TČ è většina jich je v pátém oddílu III. hlavy zvláštní části TZ
– rovněž sem patří TČ účasti na zločinném spolčení podle § 163a
– lze sem řadit též TČ podílnictví podle § 251 a 252 a TČ legalizace výnosů z trestné čin-nosti podle § 252a
– jde o samostatné TČ, nikoliv obecné formy účastenství, proto:
è trestnost pachatele nezávisí na trestnosti pachatele základního TČ ve formě akcesority účastenství
è pachatelem nemůže být ten, kdo sám odpovídá za spáchání základního TČ jako pachatel nebo účastník => zvláštní formy trestné součinnosti jsou subsidiární k pachatelství i k obecným formám účastenství; souběh s účastenstvím na zá-kladním TČ je možný, pokud je základní TČ mírněji trestný
è trestní sazby jsou stanoveny samostatně – bez závislosti na základním TČ, s výjimkou případu, kdy je základní TČ mírněji trestný
– společným objektem – potlačování zločinnosti
– po subjektivní stránce jde obvykle o úmyslné TČ; úmysl se musí vztahovat i na skuteč-nost, že součinnost se váže k TČ jiné osoby, pachatel trestné součinnosti však nemusí znát právní kvalifikaci TČ, jehož se součinnost týká
– pachatelem může být kdokoliv
– v případech TČ podle § 166, 167 a 168 zákon stanoví zvláštní případy beztrestnosti:
– nadržování bylo spácháno ve prospěch osoby blízké jako pachatele základního trestného činu (§ 166 odst. 2)
– k nepřekažení nebo neoznámení došlo proto, že čin nebylo možno překazit bez značných nesnází, anebo překazit nebo oznámit, aniž by osoba sebe nebo osobu blízkou uvedla v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání (§ 167 odst. 2; § 168 odst. 2)
– u obojího jsou stanoveny výjimky z této beztrestnosti
– mezi nadržováním, nepřekažením a neoznámením je vyloučen jednočinný souběh
Žádné komentáře:
Okomentovat