Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Stát nevydává vlastní státní příslušníky

(u válečných zločinů by bylo žádoucí při-pustit výjimky)

zásada speciality – pachatel smí být stíhán nebo potrestán jen pro skutek, pro který byl vydán; pro další TČ může být stíhán/potrestán, bylo-li na ně vydání rozšířeno

zásada reciprocity (vzájemnosti) – stát, jemuž má být pachatel vydán, musí vůči vydávajícímu státu postupovat stejně

– je třeba, aby stát, do něhož má být pachatel vydán, o vydání požádal

– podle některých smluv se vydání nepovolí, jestliže skutek byl spáchán na území dožádaného státu

– podle některých smluv se vydání nepovolí, jestliže trestní řízení proti žádané oso-bě dospělo již do určitého procesního stadia

– je-li podle práva dožadující strany možno uložit trest smrti, může ČR vydání odmítnout, pokud druhá strana neposkytne dostatečné ujištění, že trest smrti nebude vykonán

– o vydání rozhoduje soud, samo vydání povoluje ministr spravedlnosti (smíšený systém vydávacího řízení, kde se účastní justiční i správní orgány)

– Evropská úmluva o předávání trestního řízení a další úmluvy obsahují institut převzetí trestního stíhání – jedna smluvní strana zavede na žádost druhé smluvní strany podle vlastních právních předpisů trestní řízení proti svému občanu, jsou-li dostatečné údaje o tom, že spáchal na území druhé smluvní strany extradiční TČ

– původně rozsudek cizího státu nemohl být vykonán na území republiky, to je postupně opouštěno (§ 21)

právo azylu – v TZ není o azylu výslovné ustanovení, ale podle § 3 odst. 1 je třeba zkou-mat, zda má čin povahu jednání nebezpečného pro společnost è nelze vydat osobu, jejíž jednání naplňuje znaky TČ, ale není pro společnost nebezpečné


Žádné komentáře:

Okomentovat