Jiná situace ale je, zhodnotíme-li čtyři největší země Francii, Německo, Itálii a Británii. První tři rostly 1,7 až 2,1krát rychleji než Británie. A ačkoliv na začátku období se mohl projevit efekt dohánění, v roce 1973 byly již Francie i Německo bohatší než Británie a přesto je nezačalo Spojené Království dohánět. To nasvědčuje tomu, že existuje pozitivní korelace mezi integrací a růstem, kdy více integrovaná oblast EEC rostla více ve srovnání s EFTA.
Samozřejmě, že z této korelace nemůžeme činit nějaké absolutní závěry. Ale jeden závěr je asi zřejmý a to, že nevýrazný růst výkonu Británie ve srovnání s kontinentem, přiměl Spojené Království k tomu, aby se ucházelo o připojení k EEC.
Jedna z mála věci na které se ekonomové shodnou je to, že růst mezinárodního obchodu implikuje rychlejší růst výkonu. Je empiricky prověřené, že země, které se v určitém období začaly otevírat mezinárodnímu obchodu, zaznamenaly růst. Formace EEC a EFTA přispěly k tomu, že vnitřní obchod Evropy rostl mnohem rychleji než obchod s okolním světem. A protože obchod implikuje růst a integrace implikuje obchod, znamená to, že integrace implikuje růst.
Na základě předchozího tedy můžeme vyslovit závěr, že integrace je pro-růstovým faktorem
Žádné komentáře:
Okomentovat