Mnohem větších výdajů na rozvoj zaostalých oblastí se těmto dostalo až se změnou ve společných politikách. Když se připojil v roce 1973 první relativně chudý stát Irsko, byl založen nový fond a to Evropský regionální a rozvojový fond (ERDF – European Regional Development Fund) k tomu, aby redistribuoval peníze do nejchudších oblastí, nicméně jeho rozpočet byl malý. Situace se změnila až v 80. letech, kdy přistoupily tři nové země a to Řecko, Španělsko a Portugalsko. Tyto národy byly významně chudší než jejich členové a co bylo důležité, neprodukovaly zemědělské komodity, které byly v centru podpor Společenství (pšenice, cukr, mléčné produkty, hovězí). Pokud měly tyto země těžit ze členství ve Společenství, musela se struktura jeho výdajů významně změnit.
Ukázalo se, že hlasovací síla Španělska a Portugalska společně s Řeckem a Irskem byla dostatečná, aby znamenala významné přeladění výdajových priorit. Během vyjednávání o přistoupení zemí pyrenejského poloostrova, EU přislíbila podstatné navýšení plateb pro chudé regiony. Oficiálním zdůvodněním bylo, že Jednotný evropský akt z roku 1986 výrazně zvýhodňoval bohaté průmyslové oblasti. Komise se pak zavázala kompenzovat nevýhody jednotného trhu chudým regionům. Jestli byl motivem politický tlak nebo snaha Komise o zmírnění nerovností je nepodstatné, podstatné je, že výdaje na chudé regiony začaly prudce růst od konce 80. let.
Žádné komentáře:
Okomentovat