Nyní situaci zjednodušíme a budeme předpokládat, že všechny faktory jsou dokonale mobilní v rámci jednoho státu a dokonale imobilní mezi státy. V tomto případě bude odstranění obchodních bariér znamenat, že země se začnou specializovat na tu výrobu, ve které mají komparativní výhodu. Tento důsledek liberalizovaného obchodu pak pocítí všechny národy skrz svůj zvýšený národní produkt. Dalším pozitivním aspektem integrace jsou přímé zahraniční investice a mobilita studentů, což povede ke konvergenci národních technologií a zaostalcům bude umožňováno dohánět leadery. Oba tyto faktory mohou podpořit konvergenci příjmů na hlavu mezi jednotlivými členskými státy. A co je významné, tak nedostatek mobility faktorů přes hranice zajistí, že aglomerující tlaky nejsou na národní úrovni dominantní, tedy nenastane situace, kdy v jednom státě je soustředěna veškerá ekonomická aktivita a v druhém žádná. Stane se něco jiného – dojde k sektorové koncentraci. Právě když výrobním faktorům není umožněno volného pohybu přes hranice, začnou působit aglomerující tlaky v rámci jednotlivých sektorů, což vede k tomu, že národ se začne specializovat v určitém, konkrétním odvětví. Například, hlubší integrace může podporovat širší geografické shlukování (koncentraci) chemického nebo třeba automobilového průmyslu, ale každý národ skončí s nějakým průmyslem, nikoliv bez průmyslu.
Co se týká regionů, tak mnohem větší mobilita faktorů v rámci jednotlivých států umožní působit poptávkovým i nákladovým vazbám. Tedy roste-li určitý region, stává se atraktivnějším pro ostatní firmy a má příležitost dále růst. Tedy dochází k diferenciaci jednotlivých regionů.
Žádné komentáře:
Okomentovat