1.4.4 Světlá místa
I v této době se našel světlé body evropské integrace. Španělsko, Portugalsko a Řecko přijalo demokratické vlády a tak se stalo vhodnými kandidáty na členství v EEC. Řecko se připojilo 1981, Španělsko a Portugalsko 1986. V roce 1978 se podařilo rozjet evropský monetární systém, který stabilizoval měnové kurzy uvnitř této zóny. EEC navýšilo své rozpočty a to v letech 1970 a 1975. Instituce tří organizací (ESCS, Euratom, EEC) se Slučovací smlouvou 1965 sloučily v jedny a byly uspořádány první přímé volby do Evropského parlamentu 1979.
V USA a Evropě se bankéři rozhodli, že utnou vysokou inflaci (v mnoha zemích dvoucifernou) a to tradiční cestou – vyvolanou dlouhou těžkou recesí. Mezi lety 1981-1983 výkony Evropských zemí rostly velmi pozvolna nebo dokonce klesaly. Inflace sice poklesla, ale za cenu výrazného růstu nezaměstnanosti. V roce 1984 byl znovu nastartován ekonomický růst. Politické postoje se přesto změnily – hlubší důvěra v trh se rozšířila skrz celý industrializovaný svět. US prezident Reagan a britská ministerská předsedkyně Thatcherová jsou často označováni za průkopníky tohoto znovuobjeveného přístupu k trhu, ale také socialistický francouzský prezident Mitterand si osvojil mnohá tržní řešení problémů. Existovalo mnoho příčin opětovnému příklonu k liberalismu, fakt, že intervencionalistická politika vedla k 10ti letům chabých ekonomických výsledků, byla jistě jedna z nejvýznamnějších.
Žádné komentáře:
Okomentovat