– působností zákona se označuje okruh společenských vztahů, v nichž se zákon uplatňuje
– PŮSOBNOST ČASOVÁ:
– od ní je třeba odlišovat platnost zákona (nastává dnem, kdy se zákon stal součástí pr. řádu) a účinnost zákona (den, od kterého má být podle zákona postupováno)
– základní pravidlo: trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době spáchání činu X platí zde však výjimka dávající přednost novému zákonu, jestliže je to pro pachatele příznivější; přísnější trestní zákon nemá mít zpětnou působnost – zákaz retroaktivity zákona (čl. 40 odst. 6 L)
– toto pravidlo se netýká trestního práva procesního è procesní úkony se provádějí zásadně podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoliv v době činu
– výjimkou ze zákazu retroaktivity přísnějšího trestního zákona byla zpětná působnost retribučního zákonodárství
– pro stanovení doby činu je problém u takových TČ, které jsou charakterizovány násled-kem nebo účinkem (např. doba vraždy, když oběť zemřela třeba o několik měsíců později) è právní teorie se kloní k posuzování doby činu podle doby jednání, nikoliv podle doby dokonání TČ – tedy doby účinku/následku
– pokračování v TČ, TČ trvající a hromadné – tvoří jediný skutek; dobou činu je doba ukončení trestného činu è u pokračování v TČ a u hromadného TČ je to poslední jednání, které tvoří s předchozími jednotu; u trvajících TČ je to moment ukončení proti-právního stavu
– organizátorství, návod a pomoc – podle doby, v níž došlo k takovému jednání
– pokus trestného činu – doba jednání pachatele, totéž i u přípravy
è podle doby činu se pak posuzuje jeho trestnost – tou se rozumějí všechny podmínky, na nichž závisí výrok o vině a o trestu (tedy i okolnosti vylučující protiprávnost, podmínky promlčení,…)
– i když se trestnost posuzuje podle starého zákoně v době, kdy je v účinnosti již nový, použije se vždy nového zákona v těchto směrech:
– lze uložit jen takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o TČ rozhoduje (§ 16 odst. 2)
– o ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje (§16 odst. 3)
– některých obecných zásad nového zákona je třeba použít, i když se TČ posuzuje podle práva dřívějšího
– při vícečinném souběhu se trestnost každého sbíhajícího se skutku posuzuje samo-statně
– výkon trestů se provádí podle nových předpisů
– zahlazení odsouzení se posuzuje podle nového zákona
è ve všech ostatních případech se užije starého práva
– použije se pozdějšího zákona, je-li to pro pachatele příznivější; dřívějšího či nového zákona je třeba vždy užít jako celku (nejde rozhodnout o vině podle jednoho a o trestu podle druhého zákona – pozdější příznivější právo se uplatní, pokud nebylo ještě o vině pravomocně rozhodnuto)
Žádné komentáře:
Okomentovat