JEDNOTA SKUTKU

– skutek je určitá událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, která může mít zna-ky jednoho, dvou i více TČ (jednočinný souběh) nebo nemusí vykazovat znaky žádného TČ

– jednota skutku – pojem hmotněprávní, má význam pro určení, zda jde o souběh jednočinný nebo vícečinný; od toho je třeba odlišovat totožnost skutku – procesní institut => soud může rozhodnout pouze o skutku uvedeném v žalobním návrhu obžaloby podané proti určitému obviněnému

– za jeden skutek se považují všechny ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinou následku významného z hlediska TP, pokud jsou zahrnuty zaviněním

– podstatu skutku tvoří jednání (komisivní i omisivní; úmyslné i nedbalostní); rámec aktů zahrnutých do jednání je však tvořen právě trestněprávně relevantním konkrétním následkem, jehož musí být jednání příčinou

– dříve bylo pokračování v TČ, TČ hromadné a TČ trvající považovány za jeden skutek; novela setrvala na dosavadním pojetí pokračování v TČ, ale nově stanovila, že skutkem se rozumí též dílčí útok pokračujícího TČ, není-li stanoveno jinak è je tedy nutné rozlišovat skutek v hmotněprávním smyslu (pokračování v TČ je jedním skutkem) a v procesně-právním smyslu (v tomto smyslu pokračování v TČ jedním skutkem není) – to dopadá zřejmě i na TČ hromadné a TČ trvající

– při posuzování souběhu je první otázka, zda jde o jeden skutek nebo více skutků è druhá otázka – podle kterých zákonných ustanovení je třeba skutek posuzovat

– základním smyslem institutu jednočinného souběhu je vystihnout plně povahu a stupeň nebezpečnosti činu pro společnost