– tímto trestem může být postižen pachatel každého trestného činu; ukládá se jen tehdy, jestliže k dosažení účelu trestu nestačí některý z trestů vykonávaných na svobodě
– obecným stanovení trvání odnětí svobody je horní hranice patnácti let, dále je trvání sta-noveno v jednotlivých trestních sazbách; u TČ, kde horní hranice nepřevyšuje tři roky, lze tento trest stanovit jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele jiný trest nevedl k dosažení účelu trestu (§ 39 odst. 2)
– horní hranice je vždy stanovena v příslušném ustanovení zvláštní části; smí být překročena pouze u zvlášť nebezpečného recidivisty a u TČ ve prospěch zločinného spol-čení
– dolní hranice není obecně stanovena, i ve zvláštní části někdy chybí; pod dolní hranici může soud trest snížit:
– jestliže má k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití stanovené trestní sazby bylo nepřiměřeně přísné (§ 40 odst. 1)
– v případech přípravy nebo pokusu TČ (§ 40 odst. 2)
– u pachatele, který významně přispěl k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení nebo napomohl zabránit trestné činnosti (§ 40 odst. 3)
– jestliže pachatel spáchal TČ ve stavu zmenšené příčetnosti, a tento stav si nepři-vodil vlivem návykové látky, má-li soud za to, že vzhledem k zdravotnímu stavu pachatele by bylo možno za současného ochranného léčení dosáhnout účelu trestu i trestem kratšího trvání (§ 32 odst. 2)
è v prvních třech případech nelze jít pod minimální mez stanovenou v § 40 odst. 4
– 169/1999 – o výkonu trestu odnětí svobody (ZVT)
Žádné komentáře:
Okomentovat