ÚMYSL

– rozlišuje se:

– úmysl přímý (dolus directus) – § 4 a)

– úmysl nepřímý (dolus eventualis) – § 4 b)

– k naplnění skutkové podstaty stačí zpravidla i úmysl nepřímý (výjimka – § 105, 106 a 234a, kde je nutný přímý úmysl)

– pro oba druhy úmyslu je společná existence jak složky intelektuální, tak složky volní

– rozdíl mezi oběma druhy úmyslu je v odstupňování volní složky è následek, který pachatel zavinil, může být přímým cílem (účelem) jednání nebo může být i nevyhnu-telným mezičlánkem k dosažení cíle (+ str. 160) X u eventuálního úmyslu pachatel sleduje jiný cíl, je však srozuměn s tím, že tak způsobí porušení nebo ohrožení chráněného zájmu – tento následek je vedlejším, nechtěným následkem činnosti pachatele, s nímž je ale srozuměn è případy lhostejného vztahu k následku jsou sporné, někdo je řeší v rámci eventuálního úmyslu, někdo v rámci nedbalosti

– NEDBALOST

– nedbalost (culpa) je druhá forma zavinění; je obsažena v § 5

– nedbalost vědomá – § 5 a)

– nedbalost nevědomá – § 5 b)

– TČ, u nichž stačí nedbalost, je možné spáchat jak s nedbalostí vědomou, tak nevědomou (výjimka – § 255a a 256c, kde je nutná nedbalost vědomá)

– u obou druhů nedbalosti chybí složka vůle potud, že pachatel nechce způsobit následek, ani není srozuměn s tím, že jej způsobí (jinak jednání volní je)

– měřítkem nedbalosti je zachovávání určité míry opatrnosti è

– objektivní vymezení míry opatrnosti – od každého se žádá stejná míra opatr-nosti, jen výjimečně vyšší (u některých povolání – lékaři, řidiči,…); mezi porušením povinné opatrnosti a následkem musí být příčinný vztah a kromě něj je také třeba, aby smyslem bezpečnostního předpisu bylo zabránit následkům toho druhu, jaký v konkrétním případě nastal (řidič nezastavil na červenou, chodec mu vběhne pod auto až za křižovatkou – chybí vztah mezi předpisem a následkem, protože signál s červeným světlem zajišťuje bezpečnost na křižovatce)

– subjektivní vymezení – samotné porušení objektivní míry opatrnosti nestačí k odpovědnosti za nedbalostní TČ; zde jde o míru opatrnosti, kterou je schopen vynaložit pachatel v konkrétním případě – individuální hledisko è přihlíží se k vlastnostem i okamžitému stavu pachatele (vzdělání, výchova, inteligence, zdravotní stav,…), k okolnostem konkrétního případu

è pro odpovědnost za zavinění je nutné spojení hlediska objektivního s hledis-kem subjektivním, to platí pro nedbalost vědomou i nevědomou

– při nevědomé nedbalosti povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného TZ („vědět měl a mohl“) jsou dány současně – nedostatek jedné z nich znamená, že čin je nezaviněný

– nedbalost není vyloučena spoluzaviněním poškozeného

– nedbalost nelze ztotožňovat s opominutím (nedbalost může být uskutečněna konáním i opominutím)